[HRA] Lebečný přístav

[Cilapi Márameldon]

…. Otrávený brk ….

Když se dozvím kolik cenností by stálo použití portálové sítě, pokývnu hlavou. Jistě, kdyby byla magie levná, zabýval by se jí kde kdo. Alespoň to tak ráda říkávala moje starší sestra.

"Děkujeme za nabídku tvých služeb, arcimistře. Rád ji někdy v budoucnu využiji, tedy bude-li ke mně Fortuna laskavá a podaří-li se mi nashromáždit dostatek pokladů Podhoří. A dojdu-li dostatečně hluboko, samozřejmě. Jistě chápeš, že do nejbližších pater se vyplatí cestovat poněkud tradičnější cestou. Po schodech například."

Se zaujatím poslouchám mágovi odpovědi. Jsem rád, že se Hadešadah - tak zní její celé jméno - zeptala první. Ostatně doufal jsem právě v to. Její přímočarost celému celé věci velmi prospěla. Já bych se například zdráhal zeptat se na tolik otázek a to mě několik z nich také zajímalo.
Poslední mágově odpovědi navzdory jemným elfím smyslům nerozumím. Když vidím, jak se pohnou krollčiny působivé slechy, přestanu si s tím lámat hlavu a s úsměvem pokrčím rameny. Tohle prostě není pro mé uši.

Svoji elfí zvědavost ovládnu i díky tomu, že zatím přemítám o něčem jiném.

"Velmistře," zformuluji pak své myšlenky," Zmínil jsi Jesiíru Hradharf… Chápu správně, že zrovna ona je tu takříkajíc Halasterovi navzdory? Mohl bys nám prozradit, jaký je mezi nimi spor?"

Ač se o to snažím, těžko skrývám svou dychtivost po odpovědi.

PJ?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

když přijde na otázku ohledně Jesiíry Hradharf, Staroch Tas opět přejde do normálního konverzačního tónu.

"Jesiíra Hradharf bývala Halasterovou učednicí, jednou z prvních Sedmi a traduje se, že jako jediná včas rozpoznala nastupující příznaky šílenství, které zachvátilo jak jejího mistra, tak ostatní učedníky a pokusila se mu uprchnout.

Halastera to tenkrát velmi rozhněvalo a použil veškerou moc, kterou měl k dispozici k tomu, aby se Jesiíry zmocnil, zajal ji a uvěznil. Jesiíra byla odsouzena strávit věčnost v kobkách pod Citadelou Krvavé ruky a málem se tak stalo, nebýt čaromoru. Strážci, kteří ji měli hlídat, zničili v záchvatu samovolné sesílaných kouzel jeden druhého a Jesiíra zůstala ve svém vězení na věčnost sama.

Všichni, včetně Halastera, si mysleli, že tahle událost nutně musela vyústit v její smrt - její tělo už bylo dávno zchřadlé staletími a neudržovaná kouzla, která ji držela při věčném životě v její cele, se měla rozplést. V době zuřícího čaromoru se ovšem nikdo neodvážil za učednicí vypravit, aby její smrt potvrdil.

Už jistě tušíš, jaké má tenhle příběh pokračování. Jesiíra své smrti nějakým způsobem unikla ... a nikdo neví, jak se jí to podařilo. Halaster po ní od té doby pátrá a snaží se zjistit o její smrti, či místě jejího aktuálního pobytu víc. Bojí se její pomsty a neváhá se spojit s kýmkoliv, jen aby ji našel. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že právě kvůli hledání Jesiíry láká do podzemí dobrodruhy! Všechno totiž nasvědčuje tomu, že Jesiíra nikdy Podhoří neopustila a dosud dlí zde, kdesi v jeho stěnách a chodbách. Jak je to ovšem možné a proč ji Halaster, navzdory veškerým snahám, ještě nevypátral, to je i pro mne velká záhada...., byť mám pocit, že to má něco společného s onou háčkerkou, o které jsem vám vyprávěl předtím."

Po dlouhém vyprávění arcimágovi vyschne v krku a tak se napije čajem, který má na stolku připravený. "No, jestli se chcete vydat dál pěšky, nebudu už vás déle zdržovat. Ale kdybyste někdy potřebovali dopravu na vzdálenější místo ... nebo třeba spěšnou evakuaci na povrch ... nebojte se ozvat," naznačuje vám, že čas pohostinnosti ze zdvořilosti už se chýlí ke konci a už by bylo slušné, abyste buďto přešli k obchodu a objednali si transport, nebo odešli.

Co uděláte dál?

[Elric]

... kovárna ...

Mithril, huh? O tom zvláštním a cenném kovu, cennějším než zlato, jsem už slyšel. A mám pocit, že něco, kde byl zmíněný Mithril, jsem nedávno četl...

Pálím druhé držení za Archivy Azrokovy legie.
Co jsem se dočetl o mithrilu v Podhůří?

"Dobrá.", přikývnu a dopnu si kabátec, "Dám ti opět nějaký čas, než se vrátím pro dokončenou zbroj. A dá-li Strážce, abych našel mihril, donesu ho. Buď s bohy, mistře."

Přišel čas vyrazit dál, alespoň na průzkum, než bude hotová zakázka. Buďto po schodech kolem hlídky Legie a nebo bych mohl zkusit ten portál, o kterém se zmínila Brandy...

Vytáhnu minci a prostě si hodím. Drak - schody, hlava - portál...

NÁHODA: EIric:1D2 → 1(1)#1 - schody, 2 - portál

Drak. Takže jdeme po schodech. Stejně magickému přenosu moc nevěřím. Vyrazím tedy ke stanovišti hlídky a po schodech dolů.

Potkám se s někým?

[Brandy]

"Tak vám pěkně děkuji, pánové, velice jste mi pomohli. Stařec s holí někam odešel a je už asi v pekle..." odcházím zamyšleně opět směr 3tí patro. Snad to z toho chatrnýho popisu udržím v hlavě kudy k tý hloupý závoře. Skoro jsme přehlídla pana Elrica. Co to má za ošuntěmý kabát. Mávnu na něj. "Nahoru a dolů? A co jsi udělal s tou hezkou zbrojí? Tahle vypadá jak týden nemytý trpasličí spodky...."

Elric

[Cilapi Márameldon]

…. před Otráveným brkem ….

Poděkuji mágovi za sdílnost a ujistím ho, že v budoucnu využití jeho služeb rozhodně zvážím. A že je též doporučím svým dalším společníkům, zejména jedné movitější trpaslici.

Pak už s úklonou opustím i s ostatními Otrávený brk.

Zatímco Rex pozoruje výhled, který mu druhé patro Lebečného přístavu skýtá, krollka upírá pohled někam nahoru. Já naopak chvíli pozoruji své o více než hlavu větší společníky, načež se jich zeptám.

"Kam máte namířeno teď? Já osobně bych už rád zamířil do nižších pater, abych se přiznal, úplně nejraději bych co nejrychleji do Vrbětina hvozdu. Umíte si něco takového představit? Hvozd a v podzemí! Jsem na to natěšený jako mladý elfík před jeho prvním -jak že se to řekne v obecné?- plesem!

Na každý pád nás n tomto patře zřejmě už nic zajímavého nečeká. Nemám teď u sebe mapu, ale oba břehy řeky by měly být už prozkoumané Hirem, Brandy a pánem Elricem. Snad s výjimkou kamenických síní. Pochopil jsem, že tam zřejmě jen nakoukli. Můžeme se tam taky na chvíli zastavit, není to daleko...

Do Pokroucených jeskyň - ty jsou hned pod námi - musíme ale přes území Azrokovi Legie. I když jsou to skřeti, nemusíte se jich bát, jsou překvapivě civilizovaní. Dokonce natolik, že je třeba se před sestupem zaregistrovat. Ale nebojte se, úředníci jsou goblini, takže pokud jim nějakou informaci nebudete chtít prozradit, můžete trošku lhát," malinko mi při té větě zrůžoví uši, "svým způsobem je to vlastně uctění jejich kultury...

A abych nezapomněl, jejich vojvodovi - Azrokovi - je třeba se osobně představit a při ceremonii předat dar jako projev úcty. Azrok je mohutný hobgoblin, moudrý vůdce a velký válečník, jistě ji zasluhuje právem. Doslova včera vyhnal drowy od řeky Sargauth a to je velký čin!"

Když si uvědomím jejich mírně překvapené pohledy, zmlknu. Měl bych si dávat na to vychvalování skřetů pozor. Ještě by si mohli myslet, že je začínám mít v oblibě.

"Tak tedy?" podívám se jim znovu do tváří, "Kam vás vaše srdce táhne?"

Hadešadah?

[Hadešadah]

"Tak ať se daří." popřeju starochovi při odchodu. Docela podivínský je už teď, myslím, že zvrtnout se do směsky výjimečného šílenství a výjimečné moudrosti by mohlo být u něj docela snadné.

"No, to je mi celkem jedno kam půjdeme, i když prolízat již prozkoumané je samozřejmě blbost."

"Registrovat?" Ušklíbnu se.

"Klidně ten hvozd."

"Štve mne ta má lebka nakřáplá zdivočelá."

Začnu se okázale hrabat v hromadě lebek a po očku sleduju, jestli se ta moje nepřiblíží dost blízko na to, že bych ji zkusila zase chytit. Ne-e, není blbá.

Naštvaně shodím truhlu ze zad a začnu se v ní probírat.

Mumlám u toho: "Hm, pavoučí vlákna, to by se mohlo hodit, pálenka taky" na dně jedné lahvičky je ještě zbytek z destilace toho démona zvědavého "jo, to by se mohlo hodit taky"

Dělám dva dvoumagové dryáky, po jejichž vypití by měly uživateli narůst na pažích jemná pavučinová křídla a jeho tělo by se mělo stát lehčím, bylo by tak trošku démonovité konzistence.

"Cilapi, pomůžeš mi ji chytit?" Jednu lahvičku nabídnu Cilapimu. Rexovi se omluvím, že už nemám a že se pak potkáme.

Kopnu to do sebe.

Dryák: Sadah:2D6+1 → 13(6 +6 + 1)
S tělem jsem sžitá, není to hnusné, vydrží CHVÍLI


Cítím, jak mi něco vyrůstá z rukou, stran trupu a vnitřní strany stehen a lýtek. Rychle shodím vestu a rašící pavoučí vlákna se začnou rychle prodlužovat a vzájemně prorůstat a proplítat. Když po chvíli roztáhnu ruce, po celé délce paží se mi táhne k tělu hustá síť a mezi nohama jakbysmet.

Narostl mi wingsuit a vzhledem k tomu že démonická substance mi zmenšila hustotu, tak s tím dokážu lítat.

Odrazím se a skočím přes zábradlí. Párkrát mávnu rukama, abych malinko vystoupala. Kroužím nad Cilapim a čekám, jestli to taky vypije.

[Cilapi Márameldon]

"Rád pomůžu," přikývnu mírně nechápavě a vezmu nabídnutou lahvičku, "ale jak..."

Pak už začnu mít zcela jiné starosti. Krollka totiž shodí svoji vestu.

Překvapeně zamrkám a odvrátím pohled, nemá totiž pod ní vůbec nic! Snažím se upírat pohled na lahvičku ve dlani, ale zvědavost je silnější. Cítí totiž známé vzrušení a chloupky v zátylku se mi naježí jako ostatně skoro pokaždé, když se blízko odehrává něco kouzelného.

S ruměncem ve tváři a rudnoucíma ušima se opatrně znovu podívám na Sadah. Pohled upřu nejdřív na její břicho a pak s ním opatrně sklouznu stranou a vzhůru, abych viděl, co se děje. Podívám se akorát včas, abych viděl, jak se jí mezi paží a tělem napne sametová pavučina... a jak se pak krollka odrazí a skočí.

Vyjeknu úlekem, ale pak jen s úlevou sleduji, jak mi zakrouží nad hlavou.
"To je úžasné!" vydechnu. Jak je ve vzduchu náhle elegantní! Jemná pavučina podtrhuje hru svalů i ostatní křivky, ale já raději znovu sklopím pohled, protože si uvědomím, že nade mnou létá v krátké sukni...

Začnu raději zápasit s přezkami brnění. Rex mi naštěstí docela ochotně pomůže.
"Tak dělej, mladej. Sám jsem zvědavej, co to s tebou udělá."

To já taky! Bohyně, vždycky jsem záviděl své sestře, když se dokázala vznášet kolem. (O sukních se na toto téma několikrát pohrdlivě vyjádřila).

Příliš nepřemýšlím - mám stejně pocit, že se mi většina krve nahrnula do uší - rychle polknu hořký dryák, který mi spálí hrdlo a rozproudí krev. Zuji boty, svléknu spodní košili a zůstanu na okamžik stát prakticky jen v bílých spodkách. Raději pevně utáhnu šňůru v pase a přestože jsem studem celý rudý, napadne mě, že jejich nohavičky zdobené krajkou budou s pavučinovými blánami krásně ladit.

Akorát včas. Dryák totiž udeří s plnou silou.

Cilapi:2D6+2 - 1 → 7(1 +5 + 2 - 1)#2MAGy-Obtížnost (Dryák)
S tělem jsem sžitý; proměna je vidět a je odpuzující: -1CHA; vydrží CHVÍLI.

S nečekanou silou. Cítím oheň v očích, které mi zrudnou. Jsem najednou docela zvědavý... Pavoučí vlákna se napnou na svá místa a já se cítím lehčí, jenže kůže mi zežloutne a ztvrdne, jakoby dostala něco z chitinové podstaty. Nohy i ruce se změní v útlé hůlčičky a na tváři se mi usadí mírný škleb. Naštěstí se nevidím...

Ohlédnu se po Kladivounovi a svých věcech. Jsem zvědavý, jak zareaguje na větu, která se mi vydere z úst.
"Hlídej, Rexi!" zaskřehotám a skočím přes zábradlí.

"Jak to vlastně funguje?" zeptám se, když padám a zamávám křídly, "Mám myslet na šťastné vzpomínky?"

Pak už ale zamířím vzhůru a zařadím se vedle Sadah, bojujíce s touhou letět o trochu níž... Brzy mám však hlavu plnou už jen čiré radosti z letu.

"Vi-hí! To je dokonce ještě lepší než můj první ples!" křičím, i když se mi do hlasu vkrádá podivný skřípot.

Zamíříme vzhůru a pokusíme se dohnat hejno ohnivých lebek.

PJ? Případně Sadah?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi,

Rex se na tebe podívá zprvu vyděšeně a pak pronese něco jako: "Koukám, že ty odpornosti jsou nakažlivé, nevím, jestli se od vás nebudu radši držet dál."

Ve skutečnosti ale zůstává hlídat vaše věci a zvědavě pozoruje, co všechno se z toho ještě vyvrbí.

Rozhlédnete se. Lebky v divokém roji prolétnou kousek od vás.

Pokusíte-li se je někam nalákat, bude to LÉČKA.
Chcete-li je dohnat v jejich vzdušné ředění, vyhodnotťte si PRONÁSLEDOVÁNÍ. Vždy jeden z vás samotný tah a druhý příslušnou POMOC.

Použijete-li při tom své létání, hoďte+MAGy (už bez postihu za obtížnost)místo obvyklé vlastnosti.

[Halaster Černoplášť]

... mezi tržištěm a kartografy ...

Elricu, Brandy,

zatímco se domlouváte, projdete kolem duergařího tržiště k průchodu.

Elric a Brandy odchází k Řece Sargauth.

[Hadešadah]

"Jaképak odpornosti? Nevím, co se ti nezdá." Odvětím Rexovi vesele, pak si ale všimnu krajkových okrajů Cilapiho spoďáků a spadne mi brada málem až na podlahu. "No dobrá, sem tam by se nějaká drobná zvrácenost našla."

Bavím se Cilapiho vyjukanými pohledy.

"Ty rasy a kmeny, co jsou zvyklé nosit pořád oblečení jsou strašně srandovní. Být tu s krollem od nás, tak nebude okounět a bude se soustředit na práci." Po chvíli dodám. "A pokud náhodou ne, tak se mu nebude rozhodně hrnout krev zejména do uší."

Když se Cilapi napije, uvědomím si, že jsem pro něj udělala lektvar zbytečně silný. Ruce a nohy se mu výrazně protáhnou a vysuší, tělo naopak zmohutní a jeho oči se rozdělí na několik menších. Pavučiny na něm narostlo zbytečně mnoho a vlaje za ním, že opravdu připomíná pavouky, co lítají za babího léta. Krásné. Třeba ještě příští konec léta u nás zastihnu.

Nechám kroužení a vyrazím vzhůru. Jak jsem vždy očekávala, létat je skvělý pocit, ale taky strašná dřina. Jak stoupám vzhůru, tak ze mne pot jen leje a svaly na ramenou dostávají pěkně zabrat.

Cilapi má lepší přehled o těchto místech, navrhne nahnat lebku ke kamennému pavoukovi. To zní skvěle. Na chvíli se rozdělíme a ženeme ji k němu. Není úplně snadné ve dvou někoho ve vzduchu nahánět, je to jen nepatrně lehčí, než v jednom na zemi obklíčit.

Pronásledování: Sadah:2D6+2 → 5(1 +2 + 2)

[Cilapi Márameldon]

"Soustřeďovat..." pípnu trochu odbojně.

Ne, že by si elfové neuměli užít souznění přírodou tak, jak je Matka stvořila - s ostatními panoši jsem se ostatně koupal nahý docela často - ale většinou se u toho nemíchají muži a ženy dohromady. A roky v řádu Konvalinkových rytířů vás prostě nepřipraví na něco takového.

Když konečně zahlédneme bíle zářící lebku, Hadešadah trochu nestíhá. Zdá se, že trochu zápasí s vlastní vahou, naštěstí to její silné paže zvládají. To já jsem lehký jako motýlek! Ten podivný dryák se zřejmě lépe spojil s mojí kouzelnou vílí krví a zafungoval silněji. Jen těch pavučin se zdá být příliš mnoho, nejsem přeci nějaký temný elf!

Využiji své rychlosti a pokusím se světelnou lebku nadletět, zatímco se jí krollka snaží držet v patách... tedy v týlu.

Ha! Visím nad kořistí jako dravec! Jako dravý motýl, noční můra Lebečného přístavu!
"Vi-hí!" vykřiknu a vrhnu se do střemhlavého letu.

Cilapi:2D6+2 → 11(5 +4 + 2)#Dryáčí MAGy(Pomoc)
10+: Hadešadah má +2 k hodu - má tedy 7 a těsný úspěch.

PJ?

[Halaster Černoplášť]

Cilapi, Hadešadah,

odvážným manévrem oddělíte světélkující lebku od těch ostatních, ohnivých a ještě několikrát se vám podaří sestavu, kdy Hadešadah žene lebku před sebou a Cilapi ji vhodně volenými střemhlavými útoky směřuje k obrovskému pavoukovi visícímu pod klenbou jeskyně, zopakovat.

Když už se ale blížíte přímo k místu, malá lebka vám proklouzne a zamíří na sever. Prolétne přímo otevřenými ústy obřího zkamenělého červa, nad hlavou vylekaného duergara, který hostinec vede a zmizí v Červím jícnu.

LP2-002.jpg

Přistanete na chodníček před hostincem a sledujete mihotavé poletování světla uvnitř. Červí jícen nemá žádná okna nebo zadní dveře, kterými by mohla lebka uniknout, ale temný trpaslík, který se momentálně rozhoduje, zda má být vystrašený nebo naštvaný, stojí mezi vámi a lebkou.

Co uděláte dál?

[Hadešadah]

Snažím se stoupat nahoru co nejrychleji, ale je to horor. I s plnou truhlou do kopce se sprintuje snáz. Jestli to brzo neskončí, tak asi vyplivnu plíce. Držím se kousek pod lebkou, ale nemůžu ji za bohy dohnat.

Cilapi lítá kolem jakoby nic a usměrňuje lebku, je rychlý a obratný jako rorýs a já těžkopádná jak slípka. Zoufalství ze mne přímo kape - ťunťa v kraječkových spodkách je v lepší kondici než já.

Lebka se prosmýkne kolem pavouka, zaberu ze všech sil, ať nám úplně neuteče a ta vletí do Červího jícnu.

Přistanu, pavučiny na mne začínají pomalu řídnout, ale stále jsem myslím letuschopná.

Cestu nám zastoupí trpaslík.

"Zdravím, zatoulala se mi k vám zdivočelá lucerna, které jsem omylem dala svobodnou vůli."

"Můžu?" Naznačím, že bych chtěla projít.

[Halaster Černoplášť]

Hadešadah,

duergar ve dveřích se stále nemůže rozhodnout jak reagovat a tak ovládání jeho těla i jazyka převezme každodenní rutina.

"A máte rezervaci?"

Co udělá Cilapi?

[Cilapi Márameldon]

Když přistaneme, přepadne mě podivná touha na neplechu. Jsem skutečně zvědavý, co všechno by se stalo, kdybych duergara přeskočil plavným letem a přistál na jednom ze stolů. Mohli bychom pak se Sadah převracet nábytek, zatím co bychom lovili světlíška. Nebylo by to kouzelné?

Krollčino civilizované chování mi ale pomůže podivné myšlenky překonat a já upřu na duergara své složené oči.

"Rezervaci?" zaskřehotám, "Vypadáme snad jako..."

Odkašlu si. Narovnám se a zkřížím ruce na prsou. Mírně řídnoucí pavučiny v podpaží vytvoří cosi jako pláštík, který mě z části zahalí.

"Samozřejmě, že máme rezervaci," snažím se ovládnout svůj skřípavý hlas, "Na jméno Cilapi et Lotórëa. Rádi bychom vyřešili tuto... nepříjemnost s lucernou... a posléze si dopřáli nějakou vybranou krmi."

Otočím se k polonahé krollce.

"Samozřejmě pokud mi bude chtít dáma dělat společnost. Obávám se, že v tom letu událostí, jsem ji zapomněl pozvat," usměji se na Hadešadah a odhalím momentálně přerostlé řezáky.

Když mi odpoví, přesunu pozornost zpátky k duergarovi.

"A samozřejmě až se oblékneme... do něčeho vhodnějšího. Prosím za prominutí, že jsme se tu zastavili jen... ve sportovním. Ale jedno po druhém, nejprve ta zdivočelá svítilna. Nechcete přeci, aby se vám tu usídlila a poletováním rušila a děsila vaše hosty."

PJ?