'Hele, začni rychle něco dělat, nebo se neudržím a vlítnu na ně' pomyslí mi Boo, který s naježenými chlupy na zádech uskakuje před dotíravými cepíny a oštěpy.
'Neboj, kamaráde, hlavou mi víří celá spousta nápadů, jen je těžké soustředit se právě na jeden konkrétní,' vysvětlím. Je pravda, že ty bublinky dávají mé stárnoucí šedé kůře mozkové pořádně zabrat.
'Tak já ti pomůžu. Co bys řek na to, že bys dělal návnadu a já bych zatím otevřel dveře?'
'Tak to je pěkně hloupý nápad, Boo. Ale neboj, už to mám!''
Otočím se na Skellu, zdvihnu prst a pokusím se formulovat myšlenky v pochopitelné podobě: "Dříve jsme se setkali spolu Šadah al Šrapnel s masným golemem, nevzdáleným to příbuzným golema hliněného, kterého se nám podařilo obelstít předstíráním, že má přítelkyně, tedy občasná spolucestující, je ve skutečnosti tvůrkyně golema, která mu vydala v současné době slepě dodržované příkazy, čímž se nám podařilo golemovi vnuknout příkazy jiné, vhodnější a formulované tak, že golem na nás již neútočil, naopak přeorientoval se na dodržování pořádku v místě pořádek zcela postrádajícím."
Zhluboka se nadechnu a pustím se do té složitější části: "Předpokládáme-li tedy, že hrobku trpasličího krále Melaira konstruovali trpaslíci, lze odvodit, že s největší pravděpodobností zkonstruoval a zaúkoloval tohoto hliněného golema nějaký trpaslík, což je rasa s výraznými stereotypními rysy, které bych měl být schopen napodobit dostatečně věrně, ovšem pod golemovu rozlišovací schopnost na jistou identifikaci svého tvůrce, jehož konkrétní podobu neznáme, že."
Protože je teď již vše jasné, protáhnu si ruce, hlubokým předklonem i kolena a záda a s pomalým výdechem přejdu do podřepu. Košili si uvolním tak, aby mi maximálně vlála, vlasy mírně ledabylým pohybem svážu do improvizovaného drdolu a proplácám si své tváře, aby chytily pro trpaslíky typickou barvu alkoholického opojení. Nakonec se zaraduji ze svého přirozeného plnovousu a stále skrčený vystoupím na první schod.
Boo, který nevydrží laxní dotírání druwgařích válečníků, mi jako obvykle vyskočí na rameno a mě okamžitě napadne, že teď vypadám tak trochu jako socha trpasličího krále se dvěma hlavami, kterou jsme potkali v prvním podlaží. Není ovšem čas měnit plán, neboť z oltáře již vystupuje kamenný golem.
"Stůj, goleme!" povím autoritativním hlasem, jehož ozvěna je v obrovském sále nepřirozeně silná.
"Nejsem nepřítel! Není důvod, abys na mě útočil," dodám nahlas, zatímco pomalu stoupám mezi mrtvými těly po schodech až k oltáři. S každým dalším krokem, kterým se přibližuji ke golemovi, mi můj hlas více a více připomíná zvuk hromu v blížící se bouři.
"Buď tak laskav, udělej mi trochu prostoru, ustup a nechej mne projít! Děkuji ti."
Odvracení magických tvorů: Hiro:2D6+3 → 10(4 +3 + 3)#CHA
- Odvrátil jsi je, okamžitě před tebou ustupují tam, kam chceš - dolů pod schody, vstříc druegarům.
'Děsíš mě,' konstatuje Boo pozorující mne vytřeštěnýma očima a se srolovanýma ušima.
'Nerušit, soustředím se,' požádám ho, zatímco svůj pohled stále upírám k ustupujícímu golemovi a nepřestávám opakovat důrazné žádosti o bezpečnou vzdálenost. Ačkoliv se snažím jen šeptat, můj hlas se stále rozléhá chrámem a já začínám mít pocit, že mi nějak zázračně omládly hlasivky.
'Radši mi řekni, co se děje okolo, nerad bych uklouzl na něčích vnitřnostech. A nedělej žádné zbrklé pohyby, dokud nebudeme u dveří.'
Boo se na mém rameni mírně protáhne, nesynchronizovaně zamrká svými očky a rozhlédne se po oltáři, trpasličích sochách i mohutných dveřích.
PJ, je na oltáři či sochách něco zajímavého? Výrazný či nezvyklý prvek? A co dveře, mají kliku či zámek? Je na nich viditelný způsob, jak je otevřít?
Co dělá golem a co Železné oko?