Dračí doupě k6

[York]

Pravidla (provizorní ilustrace).
Souhrn pravidel (provizorní obálka).
Bestiář (provizorní ilustrace).
Discord
Webové stránky

Přednáška na Gameconu 2022: Jak vzniká Dračák.
Podcast Skoro Hrdinů: Dračí doupě k6.
Planeta her: Rozhovor o DrD k6.

[Log 1=0]

2) Texty v jednotlivých komentech tvoří samostatné kapitoly?

Asi nerozumím otázce. Jsme teď zpět v Hraní dračáku (H1).

Možná bych tu kapitolu nechal na "praktické obecné rady a úvod" a vymyslet nějaké H1 těmhle sekcím, třeba "Interakce s prostředím" (nebo přejmenovat průzkum třeba na "Pohyb nebezpečným prostředím" a Průzkum" dát sem) a "Vyjednávání".

[York]

Taky bych to radši rozsekal na víc menších kapitol, nepodařilo se mi ale zatím vymyslet, jak to udělat.

Možná bych tu kapitolu nechal na "praktické obecné rady a úvod"

To zrovna nezní moc úderně... ;p

V zásadě jsou tam dva celky.

Jak to vypadá, když tu hru někdo hraje, formální rozdělení pravomocí a věci s tím spojené.

Jak se v těhle pravidlech odehrávají typické situace ve sword&sorcery (Herní postupy?).

Tohle by se asi dalo dál rozdělit na násilné a nenásilné, ale po kapitole Boj je pak zas Léčení, takže by to nejspíš úplně nefugnovalo.

edit: Kdyby se to podařilo rozdělit aspoň na tyhle dva kusy, tak by se pak mezi ně dalo vložit Hraní za postavu, Hraní Družiny, Plánování, Hledání spoluhráčů a Domlouvání hry - což jsou kapitoly, který logicky navazujou na to formální rozdělení pravomocí a věci s tím spojené (ostatně přesně v tomhle pořadí jsem to sem házel).

[York]

Ještě poznámka k tomu, jak jsem chtěl Hledání spoluhráčů hodit úplně na začátek příručky: To asi nebude dobrej nápad, protože se tam mluví i o shánění hráčů do rozjeté hry zapojení nového hráče, což jsou věci, které prvočtenáře zatím nezajímají.

[York]

Takhle nějak? (Zmenšil jsem font, aby to bylo přehlednější, jsou to H1 a H2.)

edit: Domlouvání hraní by chtělo k něčemu přilepit. Je to na půl stránky, to je asi na H1 málo.


Hraní Dračáku
Hraje se ve vašich hlavách
Vytváření společné představy
Společná tvorba světa
Kdo má kdy konečné slovo
Snaž se nápady svých spoluhráčů využívat
Chyby a nedorozumění
Když se ti cokoliv nezdá, řekni to nahlas
Rozhodování a řešení sporů
Co dělat, když tě hra nebaví
Citlivá témata

Hraní za postavu
Nejsi tvoje postava
Nenechávej si své informace pro sebe!
Rozhodování v roli a mimo ni
Říkej rovnou, čeho se snažíš dosáhnout
Nevyřazuj se z děje
Nevyřazuj ostatní z děje
Stav svou postavu do nepříjemných situací
Zapojuj do svých problémů ostatní
Počítej s důsledky svých činů
Chovej se tak, abys chtěl se svou vlastní postavou spolupracovat
Uvažuj nahlas
Buď aktivní
Když s něčím nesouhlasíš, navrhni alternativu
Vyvaruj se mimoherních hlášek
Nezapomínej hrát roli
Vyprávěj příběh své postavy

Hraní družiny
Určujte si společné cíle
Domluvte se na dělení pokladů
Rozhodování v družině
Budujte si pověst

Plánování
Držte se toho, co si Pán jeskyně připravil
Nebojte se jednat, i když nemáte perfektní plán
Nepromýšlejte všechny možnosti
Postavy nemají mobily
Nechte plánovat jen postavy

Hledání spoluhráčů
Zakládání nové skupiny
Hledání skupiny
Shánění hráčů do rozjeté hry
Zapojení nového hráče

Domlouvání hraní

Herní postupy
Náhodný hod
Putování
Překonávání překážek
Průzkum
Infiltrace
Zjišťování informací
Rozhovory
Boj
Jiná nebezpečí
Léčení zranění
Umírání hráčských postav
Umírání protivníků
Soupeření

[Log 1=0]

Určitě lepší (Domlouvání hraní bych dal k Hledání spoluhráčů, možná ten nápis změnit na Organizace hry).
Poslední sekci bych z hlediska přehlednosti možná i víc rozsekal, třeba takhle:

Dobrodružství

Pravděpodobně lze vymyslet i lepší název, ale teď mě nic nenapadá.
Náhodný hod
Putování
Překonávání překážek

Průzkum

Adekvátně povýšit nadpisy v této kapitole

Jednání s jinými postavami

Infiltrace
Zjišťování informací
Rozhovory

Nebezpečí

Boj
Jiná nebezpečí

Zranění a smrt

Lze sloučit s předešlým (DnD to tak má a ničemu to nevadí), záleží i na délce těch kapitol.
Léčení zranění
Umírání hráčských postav
Umírání protivníků
Soupeření vynechám, protože mi není jasné, co je obsahem kapitoly.

Ale jde taky o to, jak dlouhé ty kapitoly chceš mít a jak dlouhé máš k čemu texty, o tom nemám moc přehled (jo, spoustu toho je v tomhle vlákně, ale to není moc příjemné na hledání a srovnání).

[York]

Určitě lepší (Domlouvání hraní bych dal k Hledání spoluhráčů, možná ten nápis změnit na Organizace hry).

Tohle zní dobře. Přeskládal jsem to takhle:


Organizace hraní
Ať už si chceš Dračák jen vyzkoušet, nebo ho hrát dlouhodobě, budeš na to potřebovat čas, spoluhráče a k tomu buď místo, kde budete hrát, nebo připojení k internetu a aplikaci na hlasovou komunikaci, případně na sdílení materiálů ke hře.

Hledání spoluhráčů
Zakládání nové skupiny
Hledání skupiny
Shánění hráčů do rozjeté hry
Zapojení nového hráče
Domlouvání hry

[York]

Poslední sekci bych z hlediska přehlednosti možná i víc rozsekal

Do toho se mi popravdě moc nechce. Přijde mi, že kapitoly, co tam jsou, k sobě logicky patřej. Nechám zatím Herní postupy. Uvidíme, jak to bude působit.

Soupeření vynechám, protože mi není jasné, co je obsahem kapitoly.

Soupeření je zatím zatím nedořešenej kus pravidel - použití dovedností proti sobě. Aktuálně vím jen o dvou případech: Schováváš se a někdo tě hledá (nebo naopak), a utíkáš a někdo tě honí (nebo naopak). Fungovat by to ale asi mělo obecně.

Ale jde taky o to, jak dlouhé ty kapitoly chceš mít a jak dlouhé máš k čemu texty, o tom nemám moc přehled (jo, spoustu toho je v tomhle vlákně, ale to není moc příjemné na hledání a srovnání).

Přerovnám to a vygeneruju pdfko s obsahem.

[York]

Aktuální text v pdf.

[Pieta]

Class design je nepochybně důležitej, ale rád bych dal nejdřív dohromady, jak se ta hra vlastně hraje. Takže hurá na další kapitolu.

Moje námitky byly doufám zaprotokolovány. (:

Kreslení mapy
Kreslit si mapu je vhodné zejména při průzkumu podzemí či velkých budov, hodí se ale také přehledná mapa oblasti, kde zrovna působíte. Kromě toho, že bez ní by snadno mohly zabloudit, je ale mapa také důležitá herní pomůcka a výrazně pomáhá k tomu, abyste si dokázali představit, kde zrovna postavy jsou a jak to tam vypadá.

Podobně jako u nošení světla může být důležité, kdo mapu kreslí: když se například rozdělíte, někteří do ní nebudou moci nahlížet. Když vaše postavy o mapy přijdou, měli byste si i vy začít kreslit novou od místa, kde zrovna jste, a do té staré se nekoukat.

Reálně mapu nemusí nutně malovat hráč postavy, která ji kreslí ve hře – zejména při průzkumu podzemí je dokonce lepší, když to dělá Pán jeskyně, protože je to mnohem rychlejší, než kdyby vám měl diktovat tvary místností.

Kreslení mapy je asi ta nejvíc oldschool věc, co jde, ale osobně bych u ní naplno řekl, že to má i svá negativa, jako třeba zdržování hry a spoustu prostoru pro nechtěné omyly na straně GM i mapovače, a že se dost dobře dá hrát i bez kreslení mapy. Nebo s mapou úplně jednoduchou - kolečko je místnost, čára je chodba mezi místnostma. Nacházet tajné prostory podle toho, že na mapě na sebe někde něco nedosedá, má samozřejmě svoje kouzlo, ale je to jen jeden z přístupů.

Pán jeskyně: „Místnost je prázdná. Na jedné ze stěn je šmouha, zřejmě tam odněkud prosakuje voda.“
Katka:„Přiložím ucho k té stěně s čmouhou.“

Rád vidím, že můj nápad s tím, že každá postava má mluvit nějakým jiným nářečím, tě chytil. d-:

Past na truhle můžeš například z dálky otevřít tyčí nebo provazem přivázaným k víku, při otevírání šuplíku můžeš stát z boku stolu místo před ním, tlačítko můžeš stisknout dřívkem místo prstem (kdyby z něj náhodou vyjela otrávená jehlice) a podobně.

Někde v tomhle místě začínám mít dojem, že popisuješ (nebo spíš čtenáře učíš) strašně paranoidní hru, kde hráči budou očekávat pasti vždycky a všude a všude taky popisovat, jak se jim vyhýbají. O něco výš píšeš o tom, že podrobné prohledávání zabere spoustu času - a tady mám dojem, že jenom otevřít dveře nebo projít chodbou musí zabrat strašně moc reálného času, pokud se hráči těch rad budou držet.
Což může samozřejmě být žádoucí. Jen jsem to chtěl vyzdvihnout.

Rozhovory
V Dračáku se rozhovory odehrávají.

Tohle je trochu pěst na oko v těsném sousedství toho "Nemusíte to detailně odehrávat" někde o deset řádek výš. Asi tuším, co tím chceš říct, ale nejsem si jistý, jestli budou tušit i čtenáři.

Trochu to vypadá, že zabloudila informace určená spíš vypravěči než hráčům - přece jenom je to dost na něm, jestli za strážné začne mluvit přímo. A trochu přemýšlím, jestli by se sem spíš nehodilo něco slov o tom, kdy odehrávat, ale taky kdy ne.

[York]

Moje námitky byly doufám zaprotokolovány. (:

Samozřejmě. Žeryku, co to tam cupuješ za papíry?

Kreslení mapy
Kreslit si mapu je vhodné zejména při průzkumu podzemí či velkých budov, hodí se ale také přehledná mapa oblasti, kde zrovna působíte.

Kreslení mapy je asi ta nejvíc oldschool věc, co jde, ale osobně bych u ní naplno řekl, (...) že se dost dobře dá hrát i bez kreslení mapy. Nebo s mapou úplně jednoduchou - kolečko je místnost, čára je chodba mezi místnostma. Nacházet tajné prostory podle toho, že na mapě na sebe někde něco nedosedá, má samozřejmě svoje kouzlo, ale je to jen jeden z přístupů.

Že jde hrát i bez kreslení mapym je řečeno už v kapitole Hraní dračáku - je tam zmínka o tom, že stačí v zásadě jen kostka. Tady je mapa zmiňovaná jako možnost - viz citace.

...že to má i svá negativa, jako třeba zdržování hry a spoustu prostoru pro nechtěné omyly na straně GM i mapovače

S tímhle vůbec nesouhlasím. Mapa naopak pomáhá omylům a nedorozuměním předcházet. Chybu samozřejmě můžeš udělat i při kreslení mapy, ale na to se celkem snadno přijde, protože to máš před sebou na papíře.

Past na truhle můžeš například z dálky otevřít tyčí nebo provazem přivázaným k víku, při otevírání šuplíku můžeš stát z boku stolu místo před ním, tlačítko můžeš stisknout dřívkem místo prstem (kdyby z něj náhodou vyjela otrávená jehlice) a podobně.

Někde v tomhle místě začínám mít dojem, že popisuješ (nebo spíš čtenáře učíš) strašně paranoidní hru, kde hráči budou očekávat pasti vždycky a všude a všude taky popisovat, jak se jim vyhýbají.

To imho záleží spíš na tom, jak moc PJ pasti používá. Tenhle text jen ukazuje, jak pasti odehrávat.

Na rozdíl od házecího dračáku, kde to skutečně nezřídka vedlo k tomu, že hráči hledali pasti úplně všude (furt si házeli kostkama, jestli něco nenajdou), tady má smysl paranoidně panikařit až ve chvíli, kdy něco najdeš. Dokud ti PJ nedá aspoň nějakej hint, tak totiž nemáš s čím pracovat. A když ti hint dá, tak je samozřejmě správně, že začneš bejt opatrnej a paranoidní, od toho tam je.

O něco výš píšeš o tom, že podrobné prohledávání zabere spoustu času

Však jo. Píšu tam konkrétně tohle:

Berte také v úvahu, že projít každý kousek zdí a podlahy v dvacetimetrovém sálu může zabrat klidně i několik hodin. Obvyklé je tedy nejdřív zkoumat různé náznaky a teprve až když jste v koncích, tak se uchýlit k detailnímu prohledání chodeb či místností, kde třeba podle tvaru mapy tušíte, že by mohlo něco být.

a tady mám dojem, že jenom otevřít dveře nebo projít chodbou musí zabrat strašně moc reálného času, pokud se hráči těch rad budou držet.

Nezabere. Viz výše - dokud hráči nenajdou nějakej konkrétní hint, tak nemají s čím pracovat. Kdybys chtěl bejt hodně paranoidní, tak můžeš všechny chodby prolézat po kolenou s lucernou k hlavy, abys viděl každou drobnou spáru nebo natažené lanko. To ale řekneš jen jednou a PJ ti většinou oznámí, že to sice trvalo dlouho, ale nic jsi nenašel (což je reálně jen jedna věta).


edit: Zrušil jsem ještě odstavec Hledání pastí, protože tam bylo napsané jen to, že je to stejné jako hledání čehokoliv jinýho (a v Prohledávání jsou pasti zmíněné taky).

A přejmenoval jsem Průzkum na Prozkoumávání nebezpečných míst.

edit2: Upravil jsem to i tady.

[York]

Rozhovory
V Dračáku se rozhovory odehrávají.

Tohle je trochu pěst na oko v těsném sousedství toho "Nemusíte to detailně odehrávat" někde o deset řádek výš. Asi tuším, co tím chceš říct, ale nejsem si jistý, jestli budou tušit i čtenáři.

Co takhle:

Rozhovory
Důležité rozhovory se odehrávají.

[York]

Jak už jsem psal, nemám pořád jasno o pravidlech pro soupeření. V zásadě jde hlavně o následující situace:

Útěk a pronásledování
Plížení (a případně sledování a kontrola, jestli mě někdo sleduje)

Může a nemusí u toho hrát roli dovednost. Na plížení dovednost je, na běhání ne. U běhu ale hraje roli "kategorie rychlosti" - člověk nikdy nedožene koně, nehledě na hodnoty vlastností.

Roli by taky měly hrát okolnosti: se zraněným břichem se špatně běhá, s neviditelností se naopak dobře plíží.


Vliv dovednosti

Dovednost určitě nemůže dávat bonus k hodu. To by šlo kompletně proti duchu systému.

1) Kloním se nejvíc k tomu, že dovednost bude taky "kategorie", podobně jako u běhu člověk vs kůň. Když se zloděj plížit umí a ty ne, tak si ho prostě nevšimneš. Obyčejné stráže nemají šanci, musí být buď trénované (mít ostražitost) nebo mít třeba psy.

V téhle variantě je pořád potřeba vyřešit, jak vyhodnotit, když dovednost oba mají, nebo oba nemají (k tomu se vrátím).

2) Něco v duchu toho, co jsem napsal do popisu dovednosti ostražitost a plížení:

Plížit se může každý, ty se ale dokážeš dostat mnohem blíž, aniž by si tě pozorovatelé všimli. Můžeš se proplížit dokonce i kolem psů a jiných tvorů s citlivým čichem, musíš na to mít ale dost prostoru a vhodné povětrnostní podmínky, nebo svůj pach překrýt nějakým silnějším.

Klíčové tam je to, že s dovedností se dokážeš dostat blíž. Tohle by asi bylo víc v duchu zbytku pravidel, tzn. že vždycky víš, jestli tvoje řešení bude stačit.

"Stráže chodí v těsných intervalech, ani s dovedností plížení mezi nimi nedokážeš proklouznout. Budeš muset vymyslet něco, co ti pomůže".

Tohle řešení nezohledňuje vlastnosti. Což může bejt problém u pronásledování - nabušenej hrdina by měl bejt asi rychlejší než commoner, byť jsou oba zdraví a bez nákladu.


Zohlednění vlastností.

Tady jsou taky v zásadě dvě možnosti: Házet nebo neházet. V obou je základem porovnání hodnot vlastností a přičítají se bonusy za případné výhody a nevýhody (za každou +1). Víc se mi asi líbí varianta bez házení (prostě porovnám vlastnosti a snažím se případně nabrat výhody).

Potenciální problém je, že výhoda dává jen +1. Když budu mít Finesu 2 a protivník 4, tak mi neviditelnost nepomůže. Což je ale na druhou stranu možná dobře. Fakt dobrej zloděj by se měl umět všimnou i neviditelného nýmanda.

Pozn.: neviditelnost by mohla měnit kategorii, podobně jako třeba psí čich. Tzn. nýmand s neviditelností se plíží jako zloděj s dovedností.

V obou variantách porovnání je otázka, co v případě rovnosti hodů nebo hodnot. U pronásledování je to jasný, oba běžej stejně rychle. U plížení to jasný vůbec není...

(A teď babo raď. Nebo i kdokoliv jinej )


PS: Ještě přece jen poznámka: V reálné hře jsme jednou řešili pronásledování a mám dojem, že jsem to bral porovnáním Síly (bez házení). Oba měli stejnou Sílu, takže šlo o to, kdo získá výhodu. Celkem často taky řešíme sledování protivníků. Mám dojem, že na to občas házím (na Finesu) a občas ne. Zloděj proti commonerům každopádně určitě nehází.

[Pieta]

Že jde hrát i bez kreslení mapym je řečeno už v kapitole Hraní dračáku - je tam zmínka o tom, že stačí v zásadě jen kostka. Tady je mapa zmiňovaná jako možnost - viz citace.

Asi to vnímáme jinak, ale když autor textu napíše "je vhodné", tak tam cítím "dělejte to, ale nechci vypadat, že vám to přímo nutím". (:

S tímhle vůbec nesouhlasím. Mapa naopak pomáhá omylům a nedorozuměním předcházet. Chybu samozřejmě můžeš udělat i při kreslení mapy, ale na to se celkem snadno přijde, protože to máš před sebou na papíře.

Asi jiné zkušenosti - já si pamatuju, jak s kreslením mapy začaly být důležité detaily, které by bez mapy byly úplně irelevantní (jak daleko jsou dveře od rohu místnosti, jaký přesně má chodba úhel) a občas se překreslovaly věci, které vlastně nebyly nijak důléžité, akorát na té mapě bylo strašně moc vidět, že je to nakreslené špatně.

To imho záleží spíš na tom, jak moc PJ pasti používá. Tenhle text jen ukazuje, jak pasti odehrávat.

Na rozdíl od házecího dračáku, kde to skutečně nezřídka vedlo k tomu, že hráči hledali pasti úplně všude (furt si házeli kostkama, jestli něco nenajdou), tady má smysl paranoidně panikařit až ve chvíli, kdy něco najdeš. Dokud ti PJ nedá aspoň nějakej hint, tak totiž nemáš s čím pracovat. A když ti hint dá, tak je samozřejmě správně, že začneš bejt opatrnej a paranoidní, od toho tam je.

Jinde ale máš v příkladě, že hráč řekne, že jde opatrně, a ty autorským hlasem k tomu dodáváš, že kdyby opatrně nešel, nemohl by zareagovat na past, o které do té doby nic nevěděl. Neprotiřečí si to? Nezapamatuje si čtenář spíš ten příklad, ve kterém to vypadá, jako že paranoia má své opodstatnění? Ty ve svém komentáři neříkáš, že "samozřejmě že šel opatrně, když to blíž nespecifikoval", ale přímo cituješ popisy opatrnosti, které v příkladu použije hráč.

Prostě chci říct - nejsem si jistý, jestli tady říkáš to, co chceš říct, a jestli tak trochu v jedné části textu nejdeš proti druhé části textu. A to na víc místech.

a tady mám dojem, že jenom otevřít dveře nebo projít chodbou musí zabrat strašně moc reálného času, pokud se hráči těch rad budou držet.

Nezabere. Viz výše - dokud hráči nenajdou nějakej konkrétní hint, tak nemají s čím pracovat. Kdybys chtěl bejt hodně paranoidní, tak můžeš všechny chodby prolézat po kolenou s lucernou k hlavy, abys viděl každou drobnou spáru nebo natažené lanko. To ale řekneš jen jednou a PJ ti většinou oznámí, že to sice trvalo dlouho, ale nic jsi nenašel (což je reálně jen jedna věta).

Jenže ve tvých příkladech hráči konkrétní hinty nemají, ale chovají se, jako by podezřívali všechno - truhly, kliky, šuplíky, všechno.

[York]

Asi jiné zkušenosti - já si pamatuju, jak s kreslením mapy začaly být důležité detaily, které by bez mapy byly úplně irelevantní (jak daleko jsou dveře od rohu místnosti, jaký přesně má chodba úhel)

To se ale spíš děje při kreslení battle plánu než mapy podzemí, ne?

občas se překreslovaly věci, které vlastně nebyly nijak důléžité, akorát na té mapě bylo strašně moc vidět, že je to nakreslené špatně.

Něco o tom, že mapa nemusí bejt úplně dokonalá, bych asi zmínit mohl...


Mapa nemusí být dokonalá. Když zrovna nakreslíte schody tak, že by se na ně nedalo rozumně vejít, nechte to být. Pro hru to většinou nebývá důležité.

Jinde ale máš v příkladě, že hráč řekne, že jde opatrně, a ty autorským hlasem k tomu dodáváš, že kdyby opatrně nešel, nemohl by zareagovat na past, o které do té doby nic nevěděl.

Jo, tenhle příklad k tomu napovídat může...


Pořád jdeme opatrně
Je jasné, že když vstoupíte do podzemí nebo jiného nebezpečného prostoru, půjdete pomalu a opatrně a budete si u toho dávat pozor na pasti. Pokud výslovně nezmíníte, že se cítíte v bezpečí, nebo pokud nevyplývá ze situace, že na opatrnost nemáte čas – třeba když zrovna prcháte před rozzuřeným zlobrem, tak si automaticky dáváte pozor.

To ale ještě neznamená, že se vám nemůže nic stát, ani že vždycky všechno najdete. Opatrný průzkum vám sám o sobě zajistí jen dvě věci:

• Všimnete si všech zjevných vodítek.

• Když něco spustíte, budete na to moci zareagovat.

Příklad:
Pavel: „Půjdu do pravé chodby. Postupuju pomalu a opatrně, Naria mi svítí lucernou“
Pán jeskyně: „Po několika krocích jsi stoupl na nášlapnou dlaždici. V pravé stěně něco cvaklo. Co kdo děláte?“

Nášlapná dlaždice v tomto případě byla příliš dobře maskovaná na to, aby si jí v mihotavém světle lucerny bylo možné všimnout za chůze – na to by se musel Gorondar plazit po kolenou a zblízka si prohlížet každou spáru, což samozřejmě nemohl tušit.

To, že šel pomalu a opatrně, ale dá ale všem možnost na cvaknutí zareagovat a hrozícímu nebezpečí se tím vyhnout. Kdyby Gorondar místo opatrné chůze běžel, tuto možnost by neměl a rovnou by si proti pasti házel na obranu (jak se to dělá si řekneme v kapitole Jiná nebezpečí).


Červené komplet mažu, ok?

Jenže ve tvých příkladech hráči konkrétní hinty nemají, ale chovají se, jako by podezřívali všechno - truhly, kliky, šuplíky, všechno.

U truhel, klik a šuplíků je to podle mě ok. Když něco otevíráš v potenciálně zapasťovaném podzemí, tak je rozhodně na místě bejt trochu paranoidní.

Respektive tohle je taková ta paranoia, kdy se člověk naučí bejt automaticky opatrnej. To k dungeoncrawlu podle mě určitě patří.

[Pieta]

To se ale spíš děje při kreslení battle plánu než mapy podzemí, ne?

Ne, klasický dračák, mapa na čtverečkovaném papíru. Najednou se někde zjistilo, že místnost se nevejde mezi už nakreslené věci, nebo chodba není chodba, protože mezi ní a vedlejší místností není prostor pro zeď, a pak se pracně hledalo, jak se to stalo a co s tím...

Červené komplet mažu, ok?

Já bych to udělal asi ještě trochu jinak - dát tam příklad, kde hráč neříká, že jde opatrně, a pak komentář, že samozřejmě opatrně šel (nic ho nenutí spěchat, atd), a proto si cvaknutí všimnul a může zareagovat.

U truhel, klik a šuplíků je to podle mě ok. Když něco otevíráš v potenciálně zapasťovaném podzemí, tak je rozhodně na místě bejt trochu paranoidní.

Respektive tohle je taková ta paranoia, kdy se člověk naučí bejt automaticky opatrnej. To k dungeoncrawlu podle mě určitě patří.

Tak možná ještě trochu jinak - postavit to tak, že normálně nečekám past v každé chodbě a za každým rohem, ale tam, kde jde beprostředně o poklady a tajemství, často je přece jen lepší past očekávat.