Dračí doupě k6

[York]

Pravidla (provizorní ilustrace).
Souhrn pravidel (provizorní obálka).
Bestiář (provizorní ilustrace).
Discord
Webové stránky

Přednáška na Gameconu 2022: Jak vzniká Dračák.
Podcast Skoro Hrdinů: Dračí doupě k6.
Planeta her: Rozhovor o DrD k6.

[York]

Přemýšlel jsem jen nad jednou věcí - zapojovat ostatní do svých problémů je pozitivní. Občas ale člověk potká takovou tu nepříjemnou formu, kdy hráč ostatní do svých problémů spíš zatahuje než zapojuje - dostává se do průšvihů tak, že z toho mají problémy všichni, ale bez toho, že by se ostatní mohli vyjádřit nebo rozhodnout. Takové ty věci, jako že zcela veřejně provede nějakou nepřístojnost, když je viditelně ve skupině s ostatníma postavama. Což obecně padá pod "myslete na to, aby se všichni bavili", a konkrétně nevím, jestli to jde popsat tak citlivě, aby to zase někoho neodradilo od aktivního hraní... Ale mám tak nějak pocit, že na tenhle zádrhel by nebylo špatné upozornit.

V Shadowrunu se dost řešila pověst týmu. Takže nedělat věci, když bys s člověkem (elfem, trollem), kterej je dělá, nechtěl bejt v týmu.

Možná to patří spíš do Hraní družiny. I když...

[York]

Tady mám pocit, že jsem určitě na něco důležitýho zapomněl. Ale na co?


Hraní družiny
/* Tahle věta asi není dobře - kapitola řeší i jiný věci. Nebo v ní možná jsou věci, který tam nepatřej. */
V této kapitole si projdeme, jak fungovat jako družina a ne jako skupina jednotlivců.

Spřádejte společné plány a určujte si cíle

Příklad:
Pavel: „Rád bych si někdy pořídil vlastní kovárnu. Když jde o zbraně, tak není nad trpaslickou práci.“
Jana: „Ty bys pořád jenom zbrojil. Měl bys taky někdy pěstit svého ducha.“
Pavel: „No jo, máš pravdu, proti duchům jsou potřeba kouzelný zbraně.“
Jana: „Mizero, takhle jsem to nemyslela.“
Pavel: „Já vím “
Katka: „Ale víte, že to není vůbec špatnej nápad? Mohli bychom založit novou osadu někde na kraji divočiny. Měli bychom pak základnu na naše výpravy a pomáhali bychom osadníkům s obranou“.

Kromě toho, že to za dobrý nápad považují postavy, je to také dobrý nápad pro hru:

• Pomůže to Pánovi jeskyně se směřováním příběhu a řekne mu to, co si má připravit.

• Postavy tím získají společný cíl, na jehož dosažení budou moci pracovat.

• Příběh se bude týkat něčeho, na čem postavám záleží.

Pracujte na získání společné základny
Určete si za svůj cíl, pořídit si dům, tvrz, nebo třeba loď.

• Když budete něco vlastnit, bude vám na tom záležet a budete se také díky tomu zajímat o dění kolem.

• Získáte tím důvod, proč potřebujete vydělat spoustu peněz. To může být dobrá motivace, proč se vydávat na nebezpečné výpravy za pokladem, nebo proč plnit náročné úkoly.

Nemusí to ale být jen o penězích:

• Král nebo pán vašeho kraje vám může nabídnout kus země nebo malou tvrz výměnou za vaše služby.

• Můžete třeba zajmout pirátskou loď a získat ji tak pro sebe.

Staňte se součástí nějaké organizace
Buďte součástí něčeho většího, než je vaše družina: žoldnéřské kumpanie, šlechtického panství, města a podobně.

• Problémy této organizace pak pro vás budou osobní a když ji někdo ohrozí, budete se tím chtít zabývat.

• Budete moci postupovat v hierarchii této organizace a získávat na důležitosti.

Přestože se postavy v Dračáku obvykle přímo nezapojují do vysoké politiky, mohou se jí nepřímo účastnit v něčích službách.

Držte se toho, co si Pán jeskyně připravil
Jestli si Pán jeskyně bude dělat přípravu a jak bude podrobná, je na něm – každému vyhovuje trochu jiný přístup. Pokud ale nějakou udělá, měli byste to respektovat a nepouštět se někam, kde to připravené nemá.

Příklad:
Pán jeskyně nakreslil mapu království a vymyslel spoustu zápletek, které se v něm mohou dít. Hráči se následně rozhodnou, že nasednou na loď a odplují někam úplně jinam.

Nemusí to vždycky být úplně špatně – postavy se nejspíš časem vrátí, takže na to, co je připravené, může stejně dojít. Ne každý Pán jeskyně se ale cítí dobře, když má celou hru improvizovat. Proto se v takovém případě nedivte, když vám řekne něco jako:

Příklad:
Pán jeskyně: „Nezlobte se, ale tam nemám vůbec nic připravenýho. Jestli se tam opravdu chcete vydat, tak něco vymyslím, ale bude mi to chvíli trvat.“

Tohle je také jeden z důvodů, proč je dobré, abyste se průběžně bavili o svých plánech a cílích – Pán jeskyně pak bude dopředu vědět, co si má připravit.

Pokud hrajete převážně improvizovanou hru, tak samozřejmě tohle omezení neplatí a můžete opravdu dělat cokoliv, co dává smysl.

Domluvte se na dělení pokladů
Vaše postavy si dříve nebo později budou potřebovat rozdělit nalezené poklady. Něco budete moci prodat a utržený zisk rozdělit rovným dílem, ale kouzelné předměty nejspíš budete chtít používat.

Čím víc se vaše postavy budou znát a čím víc si budou důvěřovat, tím víc bude dávat smysl, abyste získané předměty a poklady považovaly za společné. Kouzelný meč by měl používat ten, komu se zrovna nejvíc hodí, raději než ten, kdo ho zrovna v podzemí našel, nebo kdo ho pro sebe urval.

Podobně není od věci mít aspoň část hotovosti společnou, abyste z ní mohli platit běžné výdaje a nemuseli se pokaždé dohadovat, kolik kdo přispěje.

Příklad:
Pavel: „Z prodeje pokladů z poslední výpravy jsme vydělali 12 zlatých. Jak si je rozdělíme?“
Katka: „Já bych to klidně všechno nechala ve společný pokladně.“
Jana: „Mně by se popravdě nějaký peníze hodily, aspoň zlaťák nebo dva.“
Pavel: „Takže každej dostane dva zlatý a zbylejch šest nechám v banku. Jste pro?“

Rozhodování v družině
Většina družin nemá problém se na něčem domluvit. Když se vám to ale stávat bude, měli byste se dohodnout, jakým způsobem budete společně rozhodovat, a pak se toho držet. Rozumné možnosti jsou:

• Necháte rozhodovat vůdce nebo velitele, kterého si zvolíte.

• O důležitých věcech budete hlasovat. V případě rovnosti hlasů může rozhodovat los nebo vůdce družiny.

• Méně důležité věci, jako třeba kdo bude mít hlídku, nebo kdo bude vařit, můžete rozhodovat losem.

Týká se to jen rozhodování postav v družině. O domluvě mezi hráči pojednává kapitola Rozhodování a řešení sporů.

Nebojte se jednat, i když nemáte perfektní plán
Vymyslet dokonalý plán je obtížné, zabere to spoustu času a zdaleka ne všechny hráče to baví. Myslete na to, že Dračák je dobrodružná hra, nikoliv hra na vymýšlení plánů.

Hrubý plán je navíc pro hru často lepší než plán dokonalý: Když totiž vymyslíte, jak se pojistit proti každé alternativě, může se stát, že pak nebude důvod, proč to odehrávat. Pán jeskyně vám prostě řekne, že jste to udělali přesně tak, jak jste to naplánovali, protože není žádný důvod, proč by se něco mělo pokazit. To je sice z pohledu postav dobře, protože přesně proto jste ten plán dělali, na druhou stranu ale výsledkem vašeho dlouhého a úmorného snažení je pak jen několik vteřin hry, a to je trochu škoda.

Nepromýšlejte všechny možnosti
Plánování je tím obtížnější, čím více různých variant je třeba promyslet. Když se tedy pro jednu z nich rozhodnete a pustíte se do její realizace, přestože ještě nemáte jasno, jak přesně ji provedete, výrazně si to tím usnadníte.

Řešte problémy až ve chvíli, kdy nastanou. Je to mnohem jednodušší a ve výsledku také zábavnější, jak jsme si ukázali v minulém odstavci na příkladu s dokonalým plánem.

Domlouvejte se, kde se zase sejdete
Občas se budete muset rozdělit. V tom případě je důležité domluvit se, kde a jak se zase potkáte. Ve světě Dračáku totiž nejsou mobilní telefony ani jiné způsoby komunikace na dálku, takže může být docela obtížné se vzájemně najít.

Když na to zapomenete, můžete to vymyslet i zpětně – postavy by totiž, na rozdíl od vás, na tohle určitě nezapomněly. Také není od věci mít nějaké obvyklé místo, kde se nejčastěji scházíte, případně se připravit na nečekaný vývoj událostí.

Příklad:
Katka: „Kdybychom se náhodou po cestě rozdělili, sejdeme se v hlavním městě, stejně se tam potřebujeme dostat.“
Jana: „Dobře. U hliněného džbánu, jako obvykle.“

Nechte plánovat jen postavy
Zde si představíme techniku, kterou můžete použít, pokud si chcete užít hru, kde postavy vytváří a následně realizují promyšlené plány, aniž byste ale sami museli strávit dlouhé hodiny jejich vymýšlením.

• Vymyslete, co chcete udělat, ale neřešte, jak přesně to uděláte.

• Řekněte, jak dlouho vaše postavy plánují a připravují akci.

• Začněte odehrávat, jak postavy plán realizují.

• Za běhu zpětně domýšlejte, co vlastně v tom plánu bylo.

Příklad:
Postavy chtějí s kudůkem Balrenem uzavřít sázku, kterou nebude moci vyhrát. Hráče napadlo, že k tomu využijí kouzlo metamorfóza, díky kterému se Kara promění v Gorondara.
Pavel: „Zbytek odpoledne strávíme plánováním, večer se na to vyrhneme.“
Pán jeskyně: „Dobře. Kde začnete?“
Pavel: „Zajdu za ním do hospody, kde obvykle vysedává.“
Pán jeskyně: „Je to obyčejná přístavní putyka. Balren sedí u velkýho stolu, spolu s ním tam jsou dva trpaslíci a jeden barbar.“
Pavel: „Jdu přímo k nim. Řeknu: ‚Prej tady je někdo, koho nejde přechlastat. Vsadím boty, že na mě nemá!‘“
Pán jeskyně: „Balren se na tebe otočí a s lišáckým úsměvem říká: ‚Možná je, možná taky není. O tvoje smradlavý boty tady ale nikdo nestojí. Nic lepšího nenabídneš?‘“
Pavel: „Ha! Proti takovýmu skrčkovi vsadím klidně deset zlatejch!“
Pán jeskyně: „‚Platí!‘ říká Balren a nastavuje ruku, abyste si plácnuli.“
Pavel: „Jdu do toho.“
Pán jeskyně: „Kudůkův úsměv se ještě víc rozšířil a říká: ‚Ten skrček sedí tady vedle,‘ a ukazuje na mohutnýho barbara. Celej stůj se rozchechtal.“
Pavel: „A sakra!“
Pán jeskyně: „Teď už z toho nevycouváš, hochu, sázka je sázka!“
Katka: „Fajn, máme je tam, kde jsme je chtěli mít. Napadlo mě ale, že oni určitě taky budou chtít podvádět.“
Pavel: „To je fakt, na to jsme se určitě připravili. A dokonce vím jak. Řeknu kudůkovi: ‚Máš pravdu, už jsme si plácli. Ale v tom případě nebudeme chlastat místní chcánky, ale pořádnej trpasličí špiritus!‘ a vytáhnu lahev, kterou jsem si kvůli tomu vzal.“
Pán jeskyně: „Jasně, tu jsi určitě zvládl někde koupit. Kudůkovi trochu poklesly koutky, ale nakonec kejvnul. Jak chcete využít tu metamorfózu?“
Jana: „Potřebujeme se někde vyměnit. Asi na záchodě, to by nemuselo bejt nápadný.“
Pán jeskyně: „Dobře, to jste si taky domluvili předem. Jano, Kara tam teda už vysedává?“
Jana: „Jojo, přesně tak.“
Pán jeskyně: „Dobrá, vrátíme se teda k soutěži. Barbar asi opravdu vydrží hodně, několik rund na něm není vůbec znát.“
Pavel: „Ještě jich pár dáme. Pak bouchnu do stolu a řeknu: ‚Ha, tohle začíná bejt zajímavý. Radši se na to skočím vyprázdnit, dokud ještě vidím na cestu!‘“
Pán jeskyně: „‚Ne, že tam budeš dávit!‘, říká kudůk.“
Pavel: „Neměj strachu, hned jsem zpátky.“

V plánu mohou být jen věci, které postavy mohly stihnout za dobu, kterou strávily přípravou a plánováním. Gorondar například určitě mohl za odpoledne koupit láhev trpasličího špiritusu, ale nestihl by třeba sehnat něco, co se prodává jen v sousedním městě.


Ještě mě napadá taková drobnost: Možná bych to, co říkají postavy, mohl kromě kurzívy dávat důsledně do jednoduchých uvozovek. Teď je to v jednoduchých, když je to vnořená přímá řeč, ale pod tím třeba hned ve dvojtých. Jen je otázka, jestli je to z typografickýho hlediska správně.

[Pieta]

/* Tahle věta asi není dobře - kapitola řeší i jiný věci. Nebo v ní možná jsou věci, který tam nepatřej. */
V této kapitole si projdeme, jak fungovat jako družina a ne jako skupina jednotlivců.

Co to teda pojmout trochu nadšenějš? Dobře spolupracující jednotlivci bla bla víc než součet částí?
Nebo to vzít z hráčského hlediska tak, že společná hra dělá zážitky pestřejší a zábavnější?

(Zbytek teď nestíhám přečíst.)

[York]

(Zbytek teď nestíhám přečíst.)

V tom případě se k tomu, prosím, vrať, až to uděláš. Ta věta má totiž shrnovat zbytek kapitoly, takže je k tomu celkem podstatnej

[Pieta]

Kapitola pěkná, a líbí se mi, jak máš ilustrační příklady ke všemu.

Ten obsah je opravdu tak trochu všehochuť. Ale pořád je to na téma "jak hrát spolu zábavně a bez konfliktů", takže to klidně může být svoje vlastní kapitola.

V části "perfektní plán" bych ještě přidal, že čím detailnější plán, tím větší má šanci se rozsypat, jakmile se něco neodehraje přesně podle předpokladů, takže pak může část plánování přijít nazmar, a i proto je lepší neplánovat detailně a zdlouhavě.

"Domlouvejte se, kde se zase sejdete" ve mně vždycky hned po přečtení vyvolá dojem, že to je o plánování společného času hráčů.

A co se úvodního odstavce týče - můžeš taky tu kapitolku nazvat Společné plány nebo Společné plánování nebo něco takového, protože o to tam celou dobu jde, ne? Co plánovat, co neplánovat, proč plánovat, proč neplánovat...

[York]

líbí se mi, jak máš ilustrační příklady ke všemu.

Postranním úmyslem je, aby si z těch příkladů čtenář udělal představu, jak se vlastně tohle rpgčko hraje (navíc k tomu, že vždycky ukazujou něco konkrétního).

V části "perfektní plán" bych ještě přidal, že čím detailnější plán, tím větší má šanci se rozsypat, jakmile se něco neodehraje přesně podle předpokladů, takže pak může část plánování přijít nazmar, a i proto je lepší neplánovat detailně a zdlouhavě.

Co takhle:

Může se vám také stát, že budete počítat s něčím, co je ve skutečnosti jinak, a celý váš pracně připravovaný detailní plán se zhroutí a budete beztak muset improvizovat.

"Domlouvejte se, kde se zase sejdete" ve mně vždycky hned po přečtení vyvolá dojem, že to je o plánování společného času hráčů.

To se mi stalo taky, když jsem to teď revidoval po delší pauze (jestli mluvíš o názvu odstavce). Chtělo by to nějak přejmenovat, ale nic mě nenapadá.

Možná Postavy nemají mobily?

A co se úvodního odstavce týče - můžeš taky tu kapitolku nazvat Společné plány nebo Společné plánování nebo něco takového, protože o to tam celou dobu jde, ne? Co plánovat, co neplánovat, proč plánovat, proč neplánovat...

To bych úplně neřekl. Je tam rozhodování v družině, dělení pokladů a to, že je dobrý se držet PJovy přípravy...

Ta první podkapitola (Spřádejte společné plány a určujte si cíle) je spíš o tom cíli než o plánování akcí. Možná bych ji měl přejmenovat (Určujte si společné cíle?).

Ty odstavce, které se skutečně plánování týkají, bych asi mohl dát do podkapitoly Plánování.

[Pieta]

Co takhle?
Může se vám také stát, že budete počítat s něčím, co je ve skutečnosti jinak, a celý váš pracně připravovaný detailní plán se zhroutí a budete beztak muset improvizovat.

Jo, třeba.

To se mi stalo taky, když jsem to teď revidoval po delší pauze (jestli mluvíš o názvu odstavce). Chtělo by to nějak přejmenovat, ale nic mě nenapadá.

Možná Postavy nemají mobily?

No, to teda nevím. (:

Taky si nejsem úplně jistý, jestli je cílem spíš hráčům říct, že znovu se sejít není samozřejmost a mají na to myslet, nebo že je to úplně normální a nemusí se tím nějak detailně trápit. I podle toho se ten nadpis dá pojmout různě.

To bych úplně neřekl. Je tam rozhodování v družině, dělení pokladů a to, že je dobrý se držet PJovy přípravy...

Ta první podkapitola (Spřádejte společné plány a určujte si cíle) je spíš o tom cíli než o plánování akcí. Možná bych ji měl přejmenovat (Určujte si společné cíle?).

Ty odstavce, které se skutečně plánování týkají, bych asi mohl dát do podkapitoly Plánování.

Jak myslíš.

[York]

Možná Postavy nemají mobily?

No, to teda nevím. (:

Taky si tím nejsem jistej, ale tu kapitolu to vystihuje fakt dobře. A pro mladší hráče to je imho ještě míň samozřejmý, než pro nás.

Přemýšlel jsem jen nad jednou věcí - zapojovat ostatní do svých problémů je pozitivní. Občas ale člověk potká takovou tu nepříjemnou formu, kdy hráč ostatní do svých problémů spíš zatahuje než zapojuje - dostává se do průšvihů tak, že z toho mají problémy všichni, ale bez toho, že by se ostatní mohli vyjádřit nebo rozhodnout. Takové ty věci, jako že zcela veřejně provede nějakou nepřístojnost, když je viditelně ve skupině s ostatníma postavama. Což obecně padá pod "myslete na to, aby se všichni bavili", a konkrétně nevím, jestli to jde popsat tak citlivě, aby to zase někoho neodradilo od aktivního hraní... Ale mám tak nějak pocit, že na tenhle zádrhel by nebylo špatné upozornit.

V Shadowrunu se dost řešila pověst týmu. Takže nedělat věci, když bys s člověkem (elfem, trollem), kterej je dělá, nechtěl bejt v týmu.

Možná to patří spíš do Hraní družiny. I když...

Ještě zpět k tomuhle - asi to opravdu patří spíš do Hraní družiny, co?

Ty odstavce, které se skutečně plánování týkají, bych asi mohl dát do podkapitoly Plánování.

Možná by si plánování dokonce zasloužilo samostatnou kapitolu. V tom případě by na "Hraní družiny" seděla ta úvodní věta: V této kapitole si projdeme, jak fungovat jako družina a ne jako skupina jednotlivců., možná s výjimkou Držte se toho, co si Pán jeskyně připravil (což by asi šlo taky dát do plánování).

Zkusím to tak udělat.

[Pieta]

Ještě zpět k tomuhle - asi to opravdu patří spíš do Hraní družiny, co?

Jo, to docela dobře sedne.

[York]

Nakonec jsem přidal jeden odstavec do Hraní za postavu a druhej do Hraní družiny. A změna struktury mi přijde celkem ok:

Hraní za postavu

V této kapitole se nedozvíš, jak co nejlíp pobíjet nestvůry nebo jak překonávat různé překážky. To by ostatně ani nebylo vhodné, protože součástí zábavy ze hry je, přicházet na to postupně spolu se svou postavou. Místo toho se podíváme na to, jak hrát za postavu tak, abys tím bavil nejen sebe, ale i své spoluhráče a Pána jeskyně.

Stav svou postavu do nepříjemných situací
...

Zapojuj do svých problémů ostatní
...

Chovej se tak, abys chtěl se svou postavou spolupracovat
Představ si, že se svými přáteli půjdeš do hospody, a jeden z nich vytáhne pistoli a všem na očích zastřelí číšníka. Chtěl bys s nějakým takovým dál kamarádit?

Měj vždycky na paměti, že jsi členem družiny. Aby to fungovalo, tak s tebou ostatní musí být ochotni spolupracovat. To, že je tvoje postava zloděj a vrah, není omluvou. Je sice v pořádku hrát někoho, kdo se chová jinak, než jak by ses choval sám, ale Dračák je kooperativní, družinová hra, takže vaše postavy musí být schopné a ochotné spolupracovat.


Hraní družiny
V této kapitole si projdeme, jak fungovat jako družina a ne jako skupina jednotlivců.

Určujte si společné cíle
...

Domluvte se na dělení pokladů
...

Rozhodování v družině
...

Budujte si pověst
Na začátku hry, když se vaše družina dá poprvé dohromady, vás lidé nebudou znát a budou se k vám tedy chovat zdrženlivě. Když začnete dělat věci, které jim pomohou, nebo naopak uškodí, začne se o vás mluvit. Vaše pověst vás bude předcházet a lidé se pak na vás začnou sami obracet, nebo před vámi naopak zavírat dveře, protože se vás budou bát a nebudou chtít mít s vámi něco společného.

Jakou pověst si vybudujete, je na vás. Ačkoliv se ale v zásadě dá hrát družina vyvrhelů, obvyklé je hrát kladné hrdiny, kteří lidem pomáhají a brání je před nebezpečím.

Plánování

Občas se vám může stát, že dostanete úkol, nebo si zvolíte cíl, u kterého bude potřeba vymyslet a naplánovat, jak to uděláte. V této kapitole se podíváme na to, jaká úskalí při plánování hrozí a jak se s nimi můžete vypořádat.

Držte se toho, co si Pán jeskyně připravil
...

Nebojte se jednat, i když nemáte perfektní plán
Vymyslet dokonalý plán je obtížné, zabere to spoustu času a zdaleka ne všechny hráče to baví. Myslete na to, že Dračák je dobrodružná hra, nikoliv hra na vymýšlení plánů.

Hrubý plán je navíc pro hru často lepší než plán dokonalý: Když totiž vymyslíte, jak se pojistit proti každé alternativě, může se stát, že pak nebude důvod, proč to odehrávat. Pán jeskyně vám prostě řekne, že jste to udělali přesně tak, jak jste to naplánovali, protože není žádný důvod, proč by se něco mělo pokazit. To je sice z pohledu postav dobře, protože přesně proto jste ten plán dělali, na druhou stranu ale výsledkem vašeho dlouhého a úmorného snažení je pak jen několik vteřin hry, a to je trochu škoda. Může se vám také stát, že budete počítat s něčím, co je ve skutečnosti jinak, a celý váš pracně připravovaný detailní plán se zhroutí a budete beztak muset improvizovat.

Nepromýšlejte všechny možnosti
...

Postavy nemají mobily
Občas se budete muset rozdělit. V tom případě je důležité domluvit se, kde a jak se zase potkáte. Ve světě Dračáku totiž nejsou mobilní telefony ani jiné způsoby komunikace na dálku, takže může být docela obtížné se vzájemně najít.

Když na to zapomenete, můžete to vymyslet i zpětně – postavy by totiž, na rozdíl od vás, na tohle určitě nezapomněly. Také není od věci mít nějaké obvyklé místo, kde se nejčastěji scházíte, případně se připravit na nečekaný vývoj událostí.

Příklad:
Katka: „Kdybychom se náhodou po cestě rozdělili, sejdeme se v hlavním městě, stejně se tam potřebujeme dostat.“
Jana: „Dobře. U hliněného džbánu, jako obvykle.“

Nechte plánovat jen postavy
...

[Pieta]

Chovej se tak, abys chtěl se svou postavou spolupracovat
Představ si, že se svými přáteli půjdeš do hospody, a jeden z nich vytáhne pistoli a všem na očích zastřelí číšníka. Chtěl bys s nějakým takovým dál kamarádit?

Měj vždycky na paměti, že jsi členem družiny. Aby to fungovalo, tak s tebou ostatní musí být ochotni spolupracovat. To, že je tvoje postava zloděj a vrah, není omluvou. Je sice v pořádku hrát někoho, kdo se chová jinak, než jak by ses choval sám, ale Dračák je kooperativní, družinová hra, takže vaše postavy musí být schopné a ochotné spolupracovat.

Trošku mám dojem, že to jde na věc trochu moc náhle, a někdo, kdo nebude mít zkušenosti s hraním, nebude vědět, která bije.

Asi bych do nadpisu přidal "se svou vlastní postavou", aby bylo fakt jasné, co se tím myslí - není to zrovna intuitivní koncept, podáno takhle bez přípravy.

A potom na začátek to ještě nějak uvést - "Hrát ve fantasy světě může hráče svádět k tomu odhodit zábrany a chovat se, jako by na jejich činech nezáleželo nebo si mohli dovolit všechno. To ale nemusí bavit ostatní hráče, ani se líbit jejich postavám. Představ si třeba, že atd atd"

Budujte si pověst
Na začátku hry, když se vaše družina dá poprvé dohromady, vás lidé nebudou znát a budou se k vám tedy chovat zdrženlivě. Když začnete dělat věci, které jim pomohou, nebo naopak uškodí, začne se o vás mluvit. Vaše pověst vás bude předcházet a lidé se pak na vás začnou sami obracet, nebo před vámi naopak zavírat dveře, protože se vás budou bát a nebudou chtít mít s vámi něco společného.

Jakou pověst si vybudujete, je na vás. Ačkoliv se ale v zásadě dá hrát družina vyvrhelů, obvyklé je hrát kladné hrdiny, kteří lidem pomáhají a brání je před nebezpečím.

Tady mi jen přijde trochu nešikovně formulované to "když začnete dělat věci". Třeba "Pokud jim pomůžete, nebo naopak uškodíte, bla bla."

[York]

Trošku mám dojem, že to jde na věc trochu moc náhle, a někdo, kdo nebude mít zkušenosti s hraním, nebude vědět, která bije.

Asi bych do nadpisu přidal "se svou vlastní postavou", aby bylo fakt jasné, co se tím myslí - není to zrovna intuitivní koncept, podáno takhle bez přípravy.

A potom na začátek to ještě nějak uvést - "Hrát ve fantasy světě může hráče svádět k tomu odhodit zábrany a chovat se, jako by na jejich činech nezáleželo nebo si mohli dovolit všechno. To ale nemusí bavit ostatní hráče, ani se líbit jejich postavám. Představ si třeba, že atd atd"

Zkusil jsem to rozepsat a vyšla mi z toho nová minikapitola (což je dobře, protože to je jedna z těch důležitejch věcí, na který jsem zapomněl):


Počítej s důsledky svých činů
To, že hraješ vymyšlenou postavu v imaginárním světě, ještě neznamená, že tvoje činy nebudou mít důsledky. Když například zabiješ ctihodného měšťana, zřejmě to bude někdo vyšetřovat a pokud tě dopadnou, mohou tě odsoudit k smrti, nebo alespoň uvrhnout do žaláře. Možná jsi mocný kouzelník nebo válečník, ale proti celé městské stráži nebo dokonce královské armádě toho moc nezmůžeš. Čím déle budeš navíc spravedlnosti unikat a čím větší spoušť napácháš, tím větší prostředky vládce země vyčlení na tvoje dopadení.

Chovej se tak, abys chtěl se svou vlastní postavou spolupracovat
Představ si, že se svými přáteli půjdeš do hospody, a jeden z nich vytáhne pistoli a všem na očích zastřelí číšníka. Chtěl bys s nějakým takovým dál kamarádit?

Měj vždycky na paměti, že jsi členem družiny. Aby to fungovalo, tak s tebou ostatní musí být ochotni spolupracovat. To, že je tvoje postava zloděj a vrah, není omluvou. Je sice v pořádku hrát někoho, kdo se chová jinak, než jak by ses choval sám, ale Dračák je kooperativní, družinová hra, takže vaše postavy musí být schopné a ochotné spolupracovat.

[York]

Tady mi jen přijde trochu nešikovně formulované to "když začnete dělat věci". Třeba "Pokud jim pomůžete, nebo naopak uškodíte, bla bla."

Budujte si pověst
Na začátku hry, když se vaše družina dá poprvé dohromady, vás obyvatelé nebudou znát a budou se k vám tedy chovat zdrženlivě. Když jim pomůžete, nebo naopak uškodíte, začne se o vás mluvit. Vaše pověst vás bude předcházet a lidé se pak na vás začnou sami obracet, nebo před vámi naopak zavírat dveře, protože se vás budou bát a nebudou s vámi chtít mít cokoliv společného.

Jakou pověst si vybudujete, je na vás. Ačkoliv se ale v zásadě dá hrát i družina vyvrhelů, obvyklé je hrát kladné hrdiny, kteří lidem pomáhají a brání je před nebezpečím.

[York]

Další nášup.

Hledání spoluhráčů

Prvním a nejdůležitějším úkolem na tvé cestě za dobrodružstvím je, najít si spoluhráče.

• Nejjednodušším způsob, jak si vyzkoušet Dračák nebo i jiná RPČka, jsou cony a jiné herní akce. Tam také potkáš spoustu aktivních hráčů a můžeš se s nimi rovnou domluvit na dlouhodobějším hraní.

• Můžeš také oslovit své známé, příbuzné, kamarády, spolužáky a podobně. Možná tě překvapí tím, že RPGčka znají, nebo dokonce i hrají. Pokud ne, máš skvělou příležitost je to naučit.

• Dobré místo ke shánění hráčů jsou také internetové diskusní servery. Některé přijímají nové uživatele jen na pozvání, ale na většinu se můžeš zaregistrovat a rovnou napsat inzerát.

• Když někam píšeš bez přihlášení, případně pokud nechceš lovit odpovědi po různých diskusních fórech, nezapomeň na sebe vždy uvést kontakt.

Buď trpělivý a občas se připomeň. Než se v nějaké skupině uvolní místo, nebo než se poskládá dost hráčů na novou, může trvat i několik týdnů nebo měsíců. Obsadí ho pak obvykle ten, kdo se o něj aktivně zajímá.

Zakládání nové skupiny
Zakládání nové skupiny se rozhodně neboj, není to nic těžkého. V případném inzerátu je dobré zmínit:

• Kde bys chtěl hrát, jak často, jaké by ti vyhovovaly herní dny a jestli jsi ochoten hrát i po netu.

• Jestli hledáš Pána jeskyně, nebo už ho máš, případně chceš hru vést sám.

• Pokud už máš připravený svět nebo dokonce i zápletku, stručně to popiš. Nesepisuj ale romány. Pokud to hráče bude zajímat, sami se tě zeptají na podrobnosti.

Úplně nejdůležitější a vlastně jediné podstatné je, shodnout se na místě (případně na hraní po netu) a čase. Všechno ostatní můžete domluvit na prvním setkání.

Hledání skupiny
Při hledání skupiny nezapomeň zmínit, jakou hru chceš hrát. Stolních RPGček je hodně, takže se ti mohou ozvat i hráči nebo skupiny, které nehrají Dračák, ale nějakou jinou hru. V tom případně je samozřejmě na tobě, jestli ji budeš chtít vyzkoušet. Každé RPGčko se hraje jinak a hodně také záleží na zkušenostech hráčů, takže pokud by tě náhodou první hra nebavila, nelámej hned hůl a zkus ještě nějakou jinou.

Shánění hráčů do rozjeté hry
Při shánění nových hráčů do rozjeté hry je dobré zmínit:

• Kde, kdy a jak často se scházíte.

• Jaké nástroje a programy používáte, pokud hrajete po netu.

• V jakém světě hrajete a v čem se případně vaše hra liší od Dračáku, jak je popsaný v pravidlech.

• Jestli hrajete s příběhovou imunitou nebo bez ní.

• Zda hledáte spíš aktivní hráče, kteří si budou sami určovat cíle pro své postavy, nebo zda příběh spíš směřuje Pán jeskyně a hráči by se jej měli držet.

Zapojení nového hráče
Když se do vaší rozehrané hry přidá nový hráč, je třeba začlenit jeho postavu do hry a do příběhu. Zde je pár tipů, jak na to:

• Můžete mu nabídnout, aby převzal nějakou nehráčskou postavu. Výhodou je, že pak bude rovnou zapojen do děje. Budete mu ale muset říct, co je zač a co všechno ví.

• Když si bude chtít vytvořit úplně novou postavu, snažte se mu dát co nejdůležitější roli ve vašem příběhu: Může vás například požádat o pomoc s nějakým problémem, nebo to třeba může být královský vyslanec, který se na výpravu vydá s vámi a má důležité informace a pověření, které mu dává pravomoc vyjednávat, rekvírovat vojáky a podobně.

Mohlo by se zdát, že je lepší novému hráči nedávat důležitou roli, protože je nezkušený a o vaší hře nic neví, ale opak je pravdou: Když budete potřebovat s jeho postavou komunikovat a spoléhat se na ni, mnohem snáze ho zapojíte a o to dřív se stane plnohodnotným členem vaší družiny.

[Pieta]

Jen pro formu hlásím, že jsem četl, ale nemám námitek. (:

Možná k tomu úplně poslednímu bodu - možná to trochu moc navádí na to dát novému hráči mocnou postavu, spíš než zapojenou do příběhu.