Dračí doupě k6

[York]

Pravidla (provizorní ilustrace).
Souhrn pravidel (provizorní obálka).
Bestiář (provizorní ilustrace).
Discord
Webové stránky

Přednáška na Gameconu 2022: Jak vzniká Dračák.
Podcast Skoro Hrdinů: Dračí doupě k6.
Planeta her: Rozhovor o DrD k6.

[Jezus]

Najdi neviděné )nebo nějak tak) bylo kouzlo, které neviděné zviditelnilo, čímž přišli o značné bonusy za neviditelnost a byli tak náhle snádno porazitelní (relativně k jejich úrovni).

Dále měl kouzelník vlastní schopnost neviděné odvracet (byla na to tabulka porovnávající úroveň neviděných s úrovní kouzelníka a % hod - prostě klasika

Nevidění jsou dost specifická záležitost Dračáku a světa v němž se hraje. Pochybuji ale, že by dnes někomu chyběli, respektive by někdo tvořil svět vyloženě podle příšer z bestiáře, takže málokdo asi neviděné bude nějak více využívat a vázat na ně schopnosti je pak zbytečné.

Souhlasím tedy s tím, raději teď vázat schopnosti přímo na neviditelnost jako takovou, případně na detekci magických tvorů. Ovšem poroz - odvracení například nemrtvých (což může ale nemusí být podskupina magických bytostí) by měl umět tradičně kněz.

Rozdíl mezi magickým tvorem a tvorem stvořeným kouzlem je asi takový, jako mezi démonem a golemem, případně nemrtvým. V závislosti na uchopení světa (a to budeš muset taky domyslet kvůli bestiáři a celkovým schopnostem pracujícím s nestvůrami) může, ale nemusí, být magickým tvorem také například víly nebo vlkodlaci, bazilišek a podobně. Nebo může jít původně o normální tvory pozměněné (často omylem) magií - obří hmyz (elfocvak ) nebo třeba chyméra. Sem spadají i ti modří a zelení chlupáči, co jsem zapomněl, jak se jmenují*, co vysávají magenergii z čaroděje a pak jim samovolně střílí modré/zelené blesky z očí. (To byly časy )

*) myslím, že to byl huňáč nebo tak nějak

[York]

Ovšem poroz - odvracení například nemrtvých (což může ale nemusí být podskupina magických bytostí) by měl umět tradičně kněz.

To sice nepochybně tradice je, ale DnDčková, ne Dračáková (v Dračáku ostatně kněz vůbec nebyl). Tipnul bych si, že kouzelníkovo odvracení neviděných je tím DnDčkovým turn undead silně inspirované, ale tím veškerá podobnost končí.

Mělo by to každopádně dávat smysl. V DnDčku, minimálně v Baldur's Gate, uměli nemrtvé oživovat kněží zlých bohů. K tomu pak celkem sedělo, že je kněží dobrých bohů odvraceli. V Dračáku ale nemrtvé vyráběl kouzelník, takže kněžské odvracení mi k tomu popravdě moc nesedí.

[Jezus]

Ano, také si myslím, že odvracení neviděných je taková dračákovská varianta turn undead z DnD a ano, kouzelník má v DrD malinko ten "duchovní charakter" někoho, kdo nahlíží fungování světa a vybírá stranu (hlavně teda mág, ale obecně magenergie je produktem hlavního konfliktu jakýchsi principů nebo sil). Osobně v tom vidím hlavně inspiraci Středozemí, kde takto fungovalo duo Gandalf se Sarumanem, ovšem i Erlond a Galadriel nebyli "kněží", ale spíš "čarodějové". (Ostatně Sttředozem je proklamovaný hlavní inspirační zdroj DrD).

Ovšem ty tuhle tradici narušuješ ("házíš do kopru" mi přišlo už dost silné ) tím, že vůbec kněze do DrD dáváš. Tím pádem padá argument, že to původně dělal kouzelník, protože kdo jiný, když kněz nebyl? Tím, že přidáváš kněze, posouváš to celé k DnD, což není špatně, ale pak dává smysl se držet i některých jeho tradic, protože to hráči očekávají. Pokud nebude kněz léčit a odvracet nemrtvé (nebo je alespoň ničit nějakou pozitivní energií), k čemu tam je?

Máš pravdu, že logiku má i ničení/odvracení nemrtvých kouzelníkem - v podstatě je to forma protikouzla proti nekromancii Ovšem to neznamená, že když nekromant (kouzelník) povolá nemrtvé, nemůže je kněz ničit. Hold jsou to magické stvůry proti řádu světa a kněží (alespoň některých bohů) jsou nadáni silou tyto nepřirozenosti napravovat (lze si to představit i u druida - magie života, kdyby o to stál). Naopak to ukazuje na provázanost "druhů magie" systému/světa, což je klad, protože kněžská/kouzelnická/theurgská magie budou těžko zcela nezávislé "entity". Ostatně kněz vs. zlý nekromant je ostatně taky jistá klasika.
Mimochodem animační démoni tradičně pocházejí ze sfér, takže si k překryvu kněž-čaroděj(nekromant) můžeš přidat ještě kněz-theurg (kór jestli uvažuješ pro theurga o nějaké invokaci ve smyslu démonů-minionů).


*Pořád předpokládám, že ta stará škola není jen systémová záležitost, ale také záležitost pocitu ze hry, který stojí i na nostalgii a tradicích (byť budou mixem DrD a DnD, což stejně mnoho skupinek později bylo). Nemám nic proti originalitě a mohlo by být zajímavé hrát v systému a světě, kde kněz je něco výrazně jiného než už dnešní DnD klišé, ovšem to není myslím účel tvé hry.

[Pieta]

Osobně mi ten kněz jako takový do dračáku vůbec nesedne. My jsme tu takový atheistán, že většina lidí o kněžích neví skoro nic, a zkušenosti říkají, že odehrát věrohodnou kněžskou postavu tu neumí téměř nikdo.

[ShadoWWW]

Kněz byl už ve starém DrD v Asterionu. Je i v DrD+ a DrD II. Takže z dnešního pohledu tam patří.

[York]

Pořád předpokládám, že ta stará škola není jen systémová záležitost, ale také záležitost pocitu ze hry, který stojí i na nostalgii a tradicích (byť budou mixem DrD a DnD, což stejně mnoho skupinek později bylo). Nemám nic proti originalitě a mohlo by být zajímavé hrát v systému a světě, kde kněz je něco výrazně jiného než už dnešní DnD klišé, ovšem to není myslím účel tvé hry.

Starou školou myslím Dračákovou starou školu, ne DND OSR. Pěkně to teď shrnul Malkav na Kostce:

Tu úžasnou interakci prostředí (GM) a postavy (hráče) jsem zažíval už v DrD. ... Vyjednávání bylo vyjednáváním, ne řešeno házením kostek, hledání pastí nebo tajných schránek mohlo být řešeno popisem činnosti.

Co se týče obsahu, tj. třeba jestli by v té hře měl nebo neměl být kněz, tak to bych nejraději nechal na hráčích. Já do toho chci zasahovat pouze v případě, že k tomu budu mít pádné důvody - třeba jako že theurg a sicco tak, jak byli v DrD, nejsou moc kompatibilní s konceptem hry o skupině vydávající se na dobrodružné výpravy.

Momentálně to s knězem vidím tak, že zpracovávat teď budu jen 5 základních povolání (a výhledově určitě druida, případně možná něco ve stylu theurga nebo vraha), ale chci u toho myslet na to, že hráči nejspíš budou kněze chtít.

Z toho pak plynou otázky, jako jestli je rozumné, aby kouzelník uměl metamorfózu, když chceme druidovi dát shapeshifting.

K tomu odvracení: Pokud by ta schopnost ve hře byla, tak mi odvracení nemrtvých dává větší smysl, než odvracení neviděných. Nevidění jsou vlastně jedna jediná nestvůra s jedním příběhem. PJ je do hry vůbec nemusí dát. Nemrtví představují celou škále nestvůr s mnoha různými možnými příběhy a ve většině her se podle mě tak jako tak vyskytnou. Schopnost je odvracet je díky tomu mnohem užitečnější.

Ještě mě pak napadá, jestli to spíš než schopnost ve stylu plošného ultimátního útoku proti nemrtvým, nepojmout spíš jako příležitost k příběhové interakci. Tedy že by se třeba kněz dokázal sladit se zbytky duše nemrtvého a zjistit něco o tom, co ji drží v neživotě, což by pak družina mohla využít k tomu, aby tuto kletbu zlomila (najít klíčový předmět, který pak kněz vysvětí, nebo tak něco).

[York]

Osobně mi ten kněz jako takový do dračáku vůbec nesedne. My jsme tu takový atheistán, že většina lidí o kněžích neví skoro nic, a zkušenosti říkají, že odehrát věrohodnou kněžskou postavu tu neumí téměř nikdo.

To máš sice pravdu, ale nemyslím si, že je to až tak relevantní - pokud tedy nechceš mít v Dračáku katolického kněze, což by mě teda docela rušilo.

Spíš to vidím jako designérskou výzvu: Ve WoDčku například hraješ upíra, kterej na denním světle shoří. To hráče automaticky vede k určitému chování, aniž by kdo z nich měl zkušenosti s tím, jaké to je, být upírem. To samé najdeš i v DrD - sicco třeba umí budovat podsvětní sítě, což vede hráče k tomu, že začnou přemýšlet, jak je využít.

Kněz byl už ve starém DrD v Asterionu. Je i v DrD+ a DrD II. Takže z dnešního pohledu tam patří.

Tak nějak. Libovolná hra, která aspiruje na to, stát se nástupcem DrD, by podle mě obsahově měla pokud možno vycházet vstříc hráčům a tomu, co ve hře chtějí mít. Zrovna na tohle by tudíž byla fajn nějaká anketa, ale i bez ní si troufám odhadnout, že o kněze bude nejspíš velký zájem - takže s ním budu raději rovnou počítat.

[Jezus]

My jsme tu takový atheistán, že většina lidí o kněžích neví skoro nic, a zkušenosti říkají, že odehrát věrohodnou kněžskou postavu tu neumí téměř nikdo.

1) Tohle je DrD nikoli hra zaměřená na hraní složitých charakterů postav. Podobně jako spousta DnD knězů to bude asi většina lidí pojímat v první řadě jako takového akčnějšího klerika, šířícího víru a zázraky (protože umí čarovat) a potírající "zlo". Což naprosto odpovídá cílu žánru - ostatně hraničáře a vlastně ani bojovníka taky nikdo neodehraje "věrohodně" (neboť zpravidla dost potlačuje pud sebezáchovy nebo traumata z náročných bojů ).

Navíc ani tak nemusí být vyloženě mimo, protože -
2) Záleží, co si představíš pod "kněžskou postavou". V historickém kontextu by měl DrD/DnD kněz nejspíš nejblíže k pohanským kněžím (kde se mimochodem rozdíl mezi knězem a kouzelníkem taky stírá) nebo příslušníkům bojových klerikálních řádů (v řadách Templářů kupříkladu). Ostatně i velkou část středověku se někteří zvláště z nižšího kléru účastnili bojů a rozháněli se meči i palcáty. Ve jménu všemohoucího, samozřejmě.

3) Pochopitelně mohu existovat i "klasičtější" kněží, co hlavně zpovídají, slouží obřady a léčí (když mají tu magii). Ale to asi nebudou postavy, které lezou do dungeonu. Takže nehráčské povolání typu vědma a podobně. Ti z nich, co se nevydrží modlit za to, aby skřeti odtáhli a vyrazí pomoci osamělému rytíři, už jsou ty postavy, které jsou "hratelné".

4) Kněží se předceňují Tohle je už OT ale ne každý kněz musí mít víru (ve fantasy asi jo, ale záleží odkud "doopravdy" čerpá nadpřirozenou sílu. Rudá žena z Hry o trůny víru má, ale její magie asi není božské podstaty, byť si to její řád myslí). Takže věrohodně hrát kněze může znamenat cokoli od chápajícího "otce Ovíska", přes fanatického inkvizotora až k mocichtivému manipulátorovi s kardinálským kloboukem (což sice asi nebyla pravda, ale román je román ).

[Jezus]

Starou školou myslím Dračákovou starou školu, ne DND OSR.

Kam míříš mechanikami, tomu rozumím. Šlo mi hlavně o to, jestli to má starý dračák připomínat i obsahově - pocitem z prostředí, které pravidla spoluvytváří a z náplně povolání. Myslel jsem si, že alespoň trochu jo, což jsi potvrdil.

Z toho pak plynou otázky, jako jestli je rozumné, aby kouzelník uměl metamorfózu, když chceme druidovi dát shapeshifting.

To jsou dobré otázky a odpověď je za mě: Ne, ubíralo by mu to na exklusivitě.
Na druhé straně není to striktní ne. To že dáš jednomu povolání nějaké možnosti ještě neznamená, že je nesmí mít i jiné. Pochybuju, že by někdo chtěl hrát kouzelníka a nakonec přešel k druidovi, protože jeho postava se prostě "musí" měnit ve vlka. Ale i tací se mohou najít.

Pokud bys metamorfózu kouzelníkovi rušil, navrhoval bych z ní přeci jen něco nechat - a sice proměnu v humanoidní tvory. Mohl by se tak měnit třeba ve zlobra (nebo jen krolla?) nebo si jako skřet zachránit kůži, což může být sranda. Medvěda, vlky a orly bcyh pak nechal druidovi.

K tomu odvracení: Pokud by ta schopnost ve hře byla, tak mi odvracení nemrtvých dává větší smysl, než odvracení neviděných.

Souhlasím. Nevidění jsou už přežitek a třeba my jsme s nimi stejně moc nehráli (párkrát jo, ale spíš abysme teda použili tu schopnost ).

Ještě mě pak napadá, jestli to spíš než schopnost ve stylu plošného ultimátního útoku proti nemrtvým, nepojmout spíš jako příležitost k příběhové interakci. Tedy že by se třeba kněz dokázal sladit se zbytky duše nemrtvého a zjistit něco o tom, co ji drží v neživotě, což by pak družina mohla využít k tomu, aby tuto kletbu zlomila (najít klíčový předmět, který pak kněz vysvětí, nebo tak něco).

Tady bych viděl odvracení spíš jako zahánění - pozitivní energie jim sice i ubližuje, ale spíš je "bolí". Takže nikoli ultimativní zbraň, spíš zahánědlo, když jde do tuhého nebo se nechce bojovat... (trochu obdoba svitku Ochrana před...).
Tahle příběhová interakce je fajn, takhle hraju DrD2 s Velesovým knězem (bůh střežící hranici mezi světěm živých a mrtvých) a funguje to zatím dobře. V podstatě pomáhá směřovat družinu na hledání toho, co nemrtvého způsobilo (proč je tu) a jak ho usmířit (než jen fyzicky zničit).
To je ale už spíš příběhová náplň a podchychovat to mechanicky je ošemetné. A jde to myslím proti tvojí deklaraci, že se hráč nebude ptát, co jeho postava ví, natož si na to házet.
Navíc oživlí kostlivci jako nekromantovi pohůnci jsou více méně jasní, tady není nad čím dumat, maximálně jestli zničení nekromanta vrátí do věčného spánku i je, ale i tak se primárně ničí mečem a kouzly

[York]

Šlo mi hlavně o to, jestli to má starý dračák připomínat i obsahově - pocitem z prostředí, které pravidla spoluvytváří a z náplně povolání. Myslel jsem si, že alespoň trochu jo, což jsi potvrdil.

Určitě. To považuju naprosto zásadní pro to, aby to mohl být Dračák.

Nebude to určitě stejné - některým povoláním musí přibýt schopnosti, protože v původním dračáku jich měly málo, případně byly nezajímavé. Některá povolání nejspíš nebudou dělat přesně to, co původně (sicco, druid, theurg) a některá budou sloučena (pořád budeš moc hrát šermíře a bojovníka, ale bude to prostě stylizace válečníka + tvůj výběr schopností). Nemusí taky nutně zůstat úplně všechna kouzla a dělat přesně to, co před tím. Žádná změna by ale neměla nastat bez opravdu dobrého důvodu.

Pokud bys metamorfózu kouzelníkovi rušil, navrhoval bych z ní přeci jen něco nechat - a sice proměnu v humanoidní tvory. Mohl by se tak měnit třeba ve zlobra (nebo jen krolla?) nebo si jako skřet zachránit kůži, což může být sranda. Medvěda, vlky a orly bych pak nechal druidovi.

To je výbornej nápad, díky.

A jde to myslím proti tvojí deklaraci, že se hráč nebude ptát, co jeho postava ví, natož si na to házet.

To jsme si jen špatně rozuměli. Použití schopnosti tohohle druhu není "lovení z paměti postavy", ale způsob, který ti umožní mluvit s něčím, s čím bys normálně mluvit nemohl. Informaci získá hráč tak, že se v roli té duše zeptá - to je naopak přesně v duchu tohohle konceptu.

Navíc oživlí kostlivci jako nekromantovi pohůnci jsou více méně jasní, tady není nad čím dumat, maximálně jestli zničení nekromanta vrátí do věčného spánku i je, ale i tak se primárně ničí mečem a kouzly

To je dobrá poznámka. V Dračáku byl, tuším, explicitně zmíněn jen jeden způsob vzniku nemrtvých - oživení kouzelníkem. Ten může stále existovat, ale současně mohou být i jiné možnosti - různé kletby a podobně. Z toho by pak mohlo plynout, jak je možné si s nemrtvým poradit.

Na kostlivce stvořeného kouzlem stačí seslat Rozptyl kouzla. K vysvobození ducha, kterého v neživotě drží kletba, je třeba zlomit kletbu. Podobně může být třeba prokleté dávné bojiště, takže tam pak samovolně povstávají kostlivci.

Ostatně kletby jsou další kapitola k zamyšlení. V DrD je lámal hraničář a nebylo nikde řečeno, jak vznikají. Pokud bude ve hře knez, tak uvalování kleteb a jejich lámání je imho jasně v jeho doméně.

[Jezus]

To jo. Mluvení s mrtvími (nebo nemrtvími) je už hodně užitečná schopnost. Podle možností jaké bude mít mi příjde i docela silná...

Dost záleží, jak kletby pojmeš. Jestli jako jakési dlouhodobé očarování (může sem patřit i požehnání), které se špatně snímá, (a které může působit i na nějakém místě) nebo jako zejména příběhotvorné síly, které nelze úplně ovládat hráčskými schopnostmi (silné emoce při smrti nebo pohromě, temné rituály, místa vražd a krveprolití) a lze je jen odstaňovat, ale opět hlavně příběhově (pohřbít tělo, vypátrat prokletý předmět, porazit o ppůlnoci krále kostlivců v místě dávné bitvy) nikoli na sílu lámat hodem kostkou. Schopnosti postav na toto téma by tak umožňovali nanejvýš zmírnit projevy (odstínit zlou auru) a zjišťovat, co je třeba vykonat.

Možné jsou i oba řístupy naráz (příběhotvorná magie nehráčských postav sem vlastně taky spadá), ale pak pozor, aby ses neutopil v terminologii nebo nějakou přílišnou kodifikací neomezoval tvorbu zápletek, ale zase nedával postavám pocit, že můžou věci řešit "klasickým" vymítáním...
Ostatně tady jsi už blízko tvorbě settingu (nakolik se vlastně oživováním mrtvých a mrtvými jako hlavní částí zápletky zabývat z pohledu pravidel), ale tomu se u hratelných pravidel stejně nikdy úplně nevyhneš.

[York]

Dost záleží, jak kletby pojmeš. Jestli jako jakési dlouhodobé očarování (může sem patřit i požehnání), které se špatně snímá, (a které může působit i na nějakém místě) nebo jako zejména příběhotvorné síly, které nelze úplně ovládat hráčskými schopnostmi (silné emoce při smrti nebo pohromě, temné rituály, místa vražd a krveprolití) a lze je jen odstaňovat, ale opět hlavně příběhově (pohřbít tělo, vypátrat prokletý předmět, porazit o půlnoci krále kostlivců v místě dávné bitvy) nikoli na sílu lámat hodem kostkou. Schopnosti postav na toto téma by tak umožňovali nanejvýš zmírnit projevy (odstínit zlou auru) a zjišťovat, co je třeba vykonat.

Kněz by asi mohl umět vysvětit prokletý předmět nebo místo a tím kletbu zrušit - hráči ale pořád budou muset zjistit, co je vlastně prokleto, nebo třeba jaká slova byla při uvalení kletby vyslovena. A nemusí to vždycky stačit - pokud kletbu způsobuje skeleton king, tak ho smozřejmě bude potřeba porazit.

(Tady je asi ok, když na to bude potřeba kněz - dává to smysl a když v družině kněz nebude, tak postavy mohou nějakého najít a požádat ho o pomoc.)

Tohle mi přijde docela fajn z několika důvodů: Otevírá to zajímavé příběhové zápletky, motivuje to hráče kněze, aby se o různá místní prokletí zajímal (protože hráči obvykle chtějí používat schopnosti svých postav) a PJe, aby takové věci vymýšlel. A kromě toho k tomu není třeba přesně specifikovat, jaká božstva kněz vyznává - mít ve hře konkrétní bohy je určitě fajn, ale Dračák by imho měl fungovat i bez nich a umožnit různé konkrétní interpretace.

[York]

Metamorfóza *Aloiósis*
Magenergie: 4 magy
Dosah: dotyk
Rozsah: 1 humanoidní osoba
Sesílání: 1 minuta
Trvání: několik minut

Humanoidní tvor, kterého ses po celou dobu sesílání dotýkal, se promění v jiného humanoidního tvora. Kouzlo nezmění vybavení, oblečení a podobně.

K seslání potřebuješ držet část těla tvora, jehož podobu se snažíš vytvořit: vlas, chlup a podobně. Obě bytosti musí mít stejnou Velikost – můžeš například změnit člověka v elfa, ale ne v hobita nebo malé dítě. Proměněný bude mluvit hlasem tvora, do kterého se změní, ale nezíská znalost jejího jazyka, zvyků, minulosti a podobně.

Přeměněný si zachovává své vlastnosti (Sílu, Finesu, Duši, počet životů) a také svá zranění (a to i po proměně zpět). Získá zvláštní schopnosti cílové rasy (trpaslické infravidění) a ztratí zvláštní schopnosti své původní rasy. Všechny ostatní schopnosti a dovednosti mu zůstávají a nezíská jiné než rasové schopnosti ani dovednosti cílového tvora, vlastnosti získané kouzlem nebo magickým původem, ani specifické zranitelnosti (v podobě lykantropa mu tedy například nebude vadit stříbro).

Zpětná proměna nastane samovolně a trvá stejně dlouho jako sesílání.


Poznámky:
Oproti původní metamorfóze lze kouzlo seslat i na někoho jiného. To souvisí s tím, že se nedá měnit velikost - takže když se budou chtít hráči vydávat za skřeta, bude potřeba proměnit kudůka nebo hobita (ti mají stejnou velikost).

Záměrně neříkám nic o tom, že cíl kouzla s ním musí souhlasit - to mi přijde jako dost nešťastná mechanika. Místo toho se kouzlo sesílá dlouho (minutu) a po celou dobu se musí kouzelník cíle dotýkat.

Zachování velikosti umožňuje zachovat i Vlastnosti a životy (což to dost zjednodušuje, druid tohle asi bude mít jinak).

Místo toho, že kouzelník musí cílového tvora vidět, je tam "materiální komponenta". To je jednak proto, že minutu koukat na skřeta při sesílání tohohle kouzla by bylo dost nešikovné, dále kvůli tomu, že shánění vlasů nebo něčeho takového z cílového tvora je herně zajímavé. A v neposlední řadě to využívá jeden z principů sympatetické magie.

Trvání je "několik minut". Je to schválně vágní, aby to nesvádělo k přesnému počítání času (obecně tohle je jedna z možností trvání kouzel). Je to míněno tak, že kouzlo trvá, dokud se něco děje (bojuje se, probíhá honička nebo tak) a při první delší pauze skončí.

V tomhle konkrétním případě si říkám, jestli to není moc krátké - ale trvání "na jeden boj nebo scénu" by snad stačit mohlo.

[York]

Která z kouzelnických kouzel jsou pro vás nejužitečnější pro začínající postavu (řekněme tak 5-8 kouzel)?

Kouzla v PPZ jsou:

Dým
Hyperprostor
Hypnóza
Levitace
Magický štít
Mágův velký mix
Melenina krása
Metamorfóza
Modrý blesk
Montvho čardáš
Najdi neviditelné
Nebezpečné ovoce
Neviditelnost
Oheň
Ohnivý déšť
Protoplazma
Rychlost
Sugesce
Světlo
Ticho
Tma
Vodní dech
Zaklep

Seznamy kouzel z pokročilých a expertů teď nemám po ruce, ale asi by se dalo vybírat i z nich.

[Pieta]

1) Tohle je DrD nikoli hra zaměřená na hraní složitých charakterů postav. Podobně jako spousta DnD knězů to bude asi většina lidí pojímat v první řadě jako takového akčnějšího klerika, šířícího víru a zázraky (protože umí čarovat) a potírající "zlo". Což naprosto odpovídá cílu žánru - ostatně hraničáře a vlastně ani bojovníka taky nikdo neodehraje "věrohodně" (neboť zpravidla dost potlačuje pud sebezáchovy nebo traumata z náročných bojů ;-) ).

K "takovému akčnějšímu klerikovi" by se hodilo nějaké jiné jméno, než kněz. To jsou všelijací vymítači a lovci upírů a inkvizitoři a zaříkávači a proroci a templáři a paladini a podobné existence.

Navíc ani tak nemusí být vyloženě mimo, protože -
2) Záleží, co si představíš pod "kněžskou postavou". V historickém kontextu by měl DrD/DnD kněz nejspíš nejblíže k pohanským kněžím (kde se mimochodem rozdíl mezi knězem a kouzelníkem taky stírá) nebo příslušníkům bojových klerikálních řádů (v řadách Templářů kupříkladu). Ostatně i velkou část středověku se někteří zvláště z nižšího kléru účastnili bojů a rozháněli se meči i palcáty. Ve jménu všemohoucího, samozřejmě.

Viz výše. On je taky důvod, proč se to povolání v D&D jmenuje cleric a ne priest.

(Ten boj palcátem je snad nějaký romantický výklad založený na jednom obrázku z tapisérie z Bayeux, ne?)

3) Pochopitelně mohu existovat i "klasičtější" kněží, co hlavně zpovídají, slouží obřady a léčí (když mají tu magii). Ale to asi nebudou postavy, které lezou do dungeonu. Takže nehráčské povolání typu vědma a podobně. Ti z nich, co se nevydrží modlit za to, aby skřeti odtáhli a vyrazí pomoci osamělému rytíři, už jsou ty postavy, které jsou "hratelné".

Tak ty klasičtější kněžské činnosti jsou obvykle pro kněžství dost podstatné, ne? Kněz je ze své podstaty komunitní povolání, stará se o své ovečky atd. Když to z něj vyřadíš, určitě je to, co zbude, ještě kněz?

4) Kněží se předceňují ;-) Tohle je už OT ale ne každý kněz musí mít víru (ve fantasy asi jo, ale záleží odkud "doopravdy" čerpá nadpřirozenou sílu. Rudá žena z Hry o trůny víru má, ale její magie asi není božské podstaty, byť si to její řád myslí). Takže věrohodně hrát kněze může znamenat cokoli od chápajícího "otce Ovíska", přes fanatického inkvizotora až k mocichtivému manipulátorovi s kardinálským kloboukem (což sice asi nebyla pravda, ale román je román ;-) ).

Tak pokud máš fantasy RPG kněze, tak to asi bude nějaká čarující postava, to nějaké spojení s vyššíma silama celkem naznačuje. Neříkám, že dotyčný nemůže být pomýlený, ale pokud pravidelně koná zázraky, asi se s tím nějak vnitřně poprat musí, ne?

A pokud to dělá úplně bez víry, jak se to liší od čaroděje? Nebo možná proč se to liší od čaroděje, proč to nemůže být prostě bílá magie?