[SvětDračáku] {PbP} Šedý hrad - Zelí

[Stir]

...u Štěpánky v domečku a na dvorečku..
Štěpánka je u dobytka, tak ji nechci moc dlouho zdržovat. Taková rychlá muchlovačka na seně a když si rovná spodničky, tak mimoděk se optám, zda náhodou neslyšela něco o Angrim. Nejprve se ošívá, zda mi to má říct, ale asi jsem jí to udělal fajne, jak říká ten náš křížený lupen a tak povídá. "Každý tvrdí, že ho viděl a každý chce tu odměnu. Slyšel jsem, že si tě jde najít lovčí, aby na tebe něco hodil a pak si na tobě vydupal tu odměnu a úctu. Prý mu ležíš v žaludku. Jak to vím?" odpoví n můj nechápavý obličej? "Od Růži z prasečáku. Chodí krmit na panský. Je z těch chudinských přistřešků přes vodu, "máchne přes ten kačák. "Stačila kopa vajíček... Jo neboj, mám ještě dvě, ráno ti je udělám, abys nebrblal, uzemní mě, jak se nadechuju. Prý to říkal lovčí pacholkovi od koní. Takový vysoký, poďobaný. jeho bratříček prý se v hospodě vychloubal, že tě vypoklonkoval z tvrzi, když jsi přišel a že ti daj po hubě, jak bude možnost. No a taky Růža říkala, že prý jsou ti tvoji kumpáni pěkný kvítka, prý jste zabili nějaký lidi a v Trojcestí schválně poškodili úrodu zelí. Prý se paktujete s dáblem a v ruině děláte experimenty s mrtvolama, říkala jí to prý Máňa. Prej to má vod starý Kropáčkový a ta zase vod mladý Nudlový, co dělá poskoka ve stájích v tom hampejzu u Supa. Že se ten malej co hulí ten smrad a počmáranej ušák paktujou s toulavcema, co nikde nejsou doma a pokaždý prádlo a slepice mizí, když dojedou a z ježků guláš vaří..." Zarazím jí, to snad není ani pravda. No doufám, že jí to nevydrží dlouho, nebo si budu muset najít jiné relaxovadlo.
"Neboj, já si dám pozor, jo a vydělávám na pořádné prasátko, tak se šetři, ať na zimu si uděláme jitrničky..." Hmm asi čekala, že na zimu jí udělám spíše dítě... No to asi ne, ale vypadá zahořkle, jak jsem místo dítěte řekl jitrničky. No musím dát bacha, aby mi někde neujely nohy víc. Stačí kapka a zelí na cestě, jak říká jedno pořekadlo. No nezdržuju se a kopnu do vrtule. Budu muset dohnat Malvu a říct ty drby ostatním...

Chvátám za Malvou na Hrad (snad tam šla)

[Malva]

...cestou k Šedému hradu...

Vydám se po louce k našim útulným ruinám hradu. Kolem mě to bzučí a cvrliká, čmeláci pořádají nálety na kvetoucí jetel a kamkoli došlápnu, tak z toho místa odskočí houf lučních koníků. Zaslechnu zapískání poštolky, tak se rozhlédnu po obloze a chvíli ještě čumím po vlaštovkách.

Meditace: hod netřeba, chci doplnit jen jeden.

Ucítím pod nohou měkkou půdu, podívám se zpátky na zem a vidím, že je kolem všechno podmáčené a rozbahněné. Sbíhám k osikám a olším před sebou a doběhnu k říčce. Spěchám a mám nepříjemný pocit, že mě někdo pronásleduje. Vběhnu do vody a než se ponořím, slyším už někde kus za sebou dusot kopyt. Potopím se a plavu pryč od břehu, o bok se mi otře chlupaté a přesto dokonale hladké tělo bobra. Plavu za ním a zavede mě tak do svého hradu, tam se konečně nadechnu a zavřu úlevou oči.

Probere mě šlápnutí do mělké rozbahněné strouhy, kam chodí pít dobytek.

Když se blížím k hradu, vidím postavu, jak stojí mírně rozkročená na jedné skalce, plášť jí plápolá ve větru a hledí do dáli. Daeris. Vypadá tam trochu jako nějaký významný stratég plánující geniální tah, který zvrátí průběh bitvy.

"Nazdar! Jednou ti tady v téhle póze třeba postaví sochu! Jak jsi pořídil s Liškou? Doufám, že jsi ji neusmažil, přišla mi docela milá. Tedy docela milá v rámci kategorie vůdce loupežnické bandy." Když teď Daeris povytáhla obočí, přišlo mi, že zas v jeho obličeji převažují ženské rysy. "Zjistila jsi něco o Angrovi?"

[Daeris Arahael]

"Sochu? Tady? S tím, jak se místní starají o věci kolem sebe by nevydržela ani tisíc let. Taková socha je zbytečná.", zavrtím hlavou a seskočím dolů, "Liška je v pořádku. Nebo alespoň byla, když odcházela. Prozradila mi, že nás měla přepadnout a zabít, Angra jí pak slíbil očarovat luk. Měla nechat po soumraku hořet svíčku na soutoku dvou potoků, na sever od vypálené ovčárny. Druhý den si tam pro luk měla přijít. Z toho usuzuji, že Angra bude opravdu sídlit někde poblíž, aby si takového znamení všiml. Můžeme to tam jít prozkoumat a nebo na něj nachystat past. Když zapálíme svíčku a počkáme, měl by se objevit on sám a nebo nějaký jeho služebník."

[PánJeskyně]

.... v rasistickém úvozu .....

Bernarde, Galadire,

kombinace Galadirova elfství a Bernardovy odolnosti vás vede dál vzhůru úvozem.

Už od půlky cesty jste si všimli, že vaši dvojici sledují nějací tvorové. Jako první si všimnete dvojice očních bělem, sledující vás z dutiny vykotlaného dubu, které se s hrozivým skříknutím změní v rozčepýřenou sovu prolétnuvší vám těsně nad hlavami. Potom minete vymletou jámu pod klenutými kořeny vrásčitého stromu, ze kterých vás sledují desítky oček. Šedozelené šero vytvářené korunami stromů zaplní hlasité plácání blanitých křídel a z temného stínu pod kořenem kolem vás poodletí do tmavého lesa desítky malých netopýrů. Přidáte do kroku a jako dlouhé spáry se po vás natahují a za vaše oblečení a vybavení zachytávají kořínky, větve a trní.

Konečně vyšplháte na malou planinku ze které již v dáli vidíte první rozbité sloupy elfích ruin. To vám umožní urychlit postup, abyste na jejím konci zjistili, že bránu do ruin chrání vykotlaný strom, otevírající strašlivým způsobem svou mordu plnou ostrých olámaných kousků kůry, které by si nic nezadaly se zuby ostrými jako šavle. Dvě hrozivé houby nad otvorem vypadají jako valící se bulvy, sledující každý váš krok.

Ustoupítě několik kroků, přímo pod malý převis, který nápadně připomíná tlamu obrovského draka, ale než se ta ohavná strašlivost zavře, utrhne se vám půda pod nohama a vy se svezete několik metrů pod ruiny, do starého příkopu, ve kterém se vody drží skoro po kolena. Pod zčeřenou hladinou se cosi rozpohybuje a rozhýbe - v první moment to vypadá na tlamy nějakých ještěrců či krokodýlů, nejspíše dávných strážců příkopu. Pak na moment proniknou mezi větvemi paprsky světla a ukáže že hrozivé oční důlky jsou jen vylomené suky a zdánlivě zubaté tlamy nejsou ničím jiným, než hnilobou rozežranými konci polámaných kmínků.

Vyškrábete se z vody k rozvalené obvodové zdi, a když vykouknete, abyste nahlédli, náhlý poryv větru zvedne a přímo proti vám rozfouká snad všechno padlé listí, které leželo na nádvoří, shrnete hlavy a rozeběhnete se kupředu, nedíváte se nalevo či napravo. Znovu uslyšíte netopýry a po hlavách a ramenech ucítíte tlukot jejich křídel. Za stálého postupu vpřed se začnete rozlížet.

Všude kolem vás stojí úlomky kamene pohlcené lesem. Ruiny kdysi nádherných paláců, sloupoví, bran a zahrad, vše prorostlé pařezy, stromky a křovisky. A všude oči a zuby, oči a zuby, sledují vás hrozivě.

Nakonec skončíte na malé planince, kdysi se nejspíš jednalo o malé náměstí, fórum nebo možná vnitřek nějaké arény či cirku. Stromy svými větvemi a kořeny už dávno rozlámaly budovy stojící dokola a utvořily tím cestu křovinám, divokým travinám a mechu - prostor tak spíše připomíná mýtinu ohraničenou rozlámanými mramorovými kameny, než civilizované místo. Ruiny Šedého hradu proti téhle spoušti vypadají celkem zachovale.

A v mezerách mezi kameny, sloupovím, kmeny a křovisky stovky a stovky očí, upřených na vás. Pak tvorové, doposud ukrytí, opatrně jeden po druhém začnou vystupovat ze stínů. Pět malých králíčku, krví podlité oči, nebezpečné střihající ušima, každý z dvojicí ostrých tesáků pod půvabnými čumáčky vyhlédne z poza velkého kusu mramoru. Pak přiskočí šavlozubá veverka, a další dvě nebo tři vás sledují z větví a dutiny stromů. Drobná hnědá stvořeníčka s huňatými ocásky, hladovýma očima a obřími tesáky, které jim sahají až do půli stehen. Za nimi vystupují ze stínů srnky a koloušci. Nejspíš je vaše přítomnost odlákala z hostiny čerstvě po lovu, protože jejich ostrá kopýtka jsou ještě zborcená krví. Z jejich tlamiček, taktéž zdobených drobnými tesáčky, vystrkují dlouhé rozdvojené jazyky a olizují s nimi zbytky masa, které jim ulpěly kolem tlam během dravé a rychlé hostiny.

Přilétne i několik ptáčku a soviček, obrovskými spáry se zachytnou na větvích naklánějících se nad planinu, otevírají své dravčí ohnuté zobany a jemně cvrlikají.

Jeden šavlozubý králíček se opatrně vydá kupředu, hopká směrem k vám a hladově čmuchá.

Co uděláte?

[Malva]

... u Šedého hradu ....

"Výborně, tak to máme pár hodin času. Snad se stihnu dát aspoň trochu do kupy, abych vám tam byla co platná." Zajdu dovnitř a v truhlici v mém pokoji (je to ten, kde odpočívala ta královská zombie, ke které jsem zhučela) vylovím mast na pohmožděniny. Zkouším si to nakydat na svá bolavá záda, ale jak pohnu výrazněji s rukou, píchne mě v žebrech, že už nemám náladu to zkoušet znova.

Zajdu za Daeris "Prosím tě, mohla bys mi to namazat na záda, jinak až ztuhnou, tak se večer ani nehnu. Neškleb se, jsou to jen bylinky ve veverčím sádle. A tahle krabička je ještě z doby než jsem pochopila, že nemůžu zabíjet zvířata jen tak. Ta nová mast, vyrobená výhradně ze sádla přirozeně uhynulých veverek je možná účinější, ale to po tobě nemůžu chtít."

Ať už mě Daeris pošle do háje nebo ne, svalím se na postel a okamžitě usnu.

Pokud se to dá uznat jako táboření, tak TÁBOŘÍM.

Asi dvě hodiny před soumrakem bych vyrazila k místu, kam měla dát Liška tu svíčku, ať máme čas si to prohlédnout pořádně.

[Bernard Pagát]

... v elfích ruinách ...

Zapálim si. Řídim se poučkou, že vohně se zvířata bojej a uzený nežerou. A když ze mě pude dost dýmu, budou mě brát za draka a zdrhnou.

"Galadire, já sem sem šel s tým, že chcem vyšmejdit tu bariéru či co, kvůli který sem nemoh Angra a Gwíla. A čekal sem nějakou vysokou a hladkou zeď nebo tak něco, nic složitýho. Na úspěch sem nebyl připravenej a teď ti nějak nevim, co tu chceme vlastně robit. Jestli chceš nějakej suvenýr, ňima problema, ale pokaď na nás tydle potvory vlítnou, mizím vodsaď."

Vobhlídnu prostor. Za náma je pěkně vysokej kus zachovalý zdi, ze který by byl dobrej výhled. Elfa s bednou tam nedostanu, ale sebe jo. Urvu z pod sebe několik trsů trávy. Je celkem seschlá a přesto kvete - těch sto zvířat vokolo není to jediný, čemu tady hráblo. Zmuchlám trávu v rukách a přiložim ju k doutníku. Během vokamžiku kolem sebe foukám voblaka dýmu a zvolna mířím k tý zdi. Bejt já teď králíkem, tak na takovou sváču seru. U věže čapnu břečťan a lezu. Doutnajoucí trávu holt strčím do huby. Hm, půlku tajemství Galadirova ksichtu mám tímto vyřešenou a de už jen vo to, jak přišel k tomu malování.

Nahoře se postavim na vratkej šutr a vobhlídnu vokolí. Tváří tvář vozubenýmu nebezpečí to chce šmahem nějakej skvělej startegickej plán.

Odhad situace: Bernard:2D6-1 → 8(3 +6 - 1)
- Jaká je nejlepší cesta k úniku z ruin?

[PánJeskyně]

Bernarde, na všechny strany je to z kopce. A ten kopec byl celou dobu hrrr hrr na to, tě odsud vypakovat.

Na sever už to znáš - je tam ten úvoz, stačí do něj proběhnout, poddat se větvím a kořenům a oni tě už z lesa vynesou sami.

A pak jsou tu všude kolem trosky starých fontán a ta kalná voda v příkopu a při tom na východ odsud pod svahem vidíš Veveří blata. Takže stačí vyběhnout tím směrem, držet se u vody a taky se odsud dostaneš.

[Daeris Arahael]

"Chceš po mě...namazat..záda? Jsi si jistá?", zamžikám očima a s pozdviženým obočím si Malvu chvilku prohlížím, než pomalu přikývnu. Tohle je velmi ošemetná situace. Dovolit takový intimní kontakt je znamení velké důvěry, ale také to může být projev zájmu a výzva. Musím postupovat velmi obezřetně, nechci Malvu urazit nebo rozesmutnit.

Mlčky sleduji, jak se Malva svléká a když si přetáhne přes hlavu tuniku, trochu se odvrátím, v pokusu zakrýt rozpaky. Pak už leží na břiše, záda odhalená. Opatrně se jí dotknu. Kůži má hladkou, tak jak by se dalo čekat, ale tu a tam jí brázdí nějaká starší jizva a v současné době je hyzdí modřiny, možná i podlitiny, zarudlá místa, kde jí utažená zbroj možná zbytečně škrtí a dře. Opatrně položím dlaň na její záda a Malva sebou možná trochu cukne, protože je nečekaně studená. Odkašlu si, naberu trochu masti mezi prsty a začnu jí jemně vtírat do kůže. Při tom se soustředím na tok energie ve svém těle a nechám své ruce pomalu vyzařovat teplo, aby byla masáž příjemnější. Počínám si překvapivě zručně a při tom pořád obezřetně sleduji Malvu a její reakce. Nejprve se jí zpomalil dech, potom začala zhluboka odfukovat. Zarazí mě, když si uvědomím, že usnula. Nakonec jen pokrčím rameny, přikryju jí houní a pohladím jí po vlasech.

"Příjemné sny, oselë."

Protože nepotřebuji odpočívat, nechce se mi promarnit tolik času nicneděláním. Vesnice je nedaleko a stejně už delší dobu plánuji navštívit kovářku. Nachystám se a vyrazím. Je to krátká cesta, jen z kopce přes vesnici a pak k hrázi rybníka...

CESTOVÁNÍ: Daeris:2D6+1-3 → 7(5 +4 + 1 -3)#CESTA
- mezi Šedým hradem a Kovárnou je jen jedno zajímavé místo - U supího pařátu

volby:
o Bude to nebezpečná událost (jinak to bude zajímavá událost)

[Stir]

...cestou na padlé sídlo/Šedý hrad...
No z kopce se do podhradí chodí teda lépe. By to chtělo vynaleznout kouzlo na překlápěcí kopce, aby člověk chodil pořád z kopce. Sakra mam chuť na jedno točené, ale nevím. Představa rány koštětem nějaký Vomáčkový či kerý kámošky mé soul... kamarádky z podhradí mi neimponuje. No nakonec asi dám dom decku z vlastního. Vezmu to zadem za humna.
Jdu celkem pomalu, cestou zdlábnu ze stráně pár hrstí malin. Sakra kravku ještě jednu. Na smetanu. Jsem ze sebe zhnusen. Párkrát člověk zasune a je jak pitomej. Už uvažuju jak nějakej vidlák a ne rytíř šlechtic a budoucí panovník na zdejších pozemcích. Lesy, mlýn, důl, rybníky a tři vesnice. To už je fajn. Hm, ale to asi budu muset najít jinou hradní pani. Tyhle zlé sny zaženu jahodama. Hmm veliký a sladký jak Štěpánky hroty... fuj oklepu se. Budu muset s tím něco udělat.
Došoupu se k hradu. Nikde nikdo. Ne koukam Malva si hodila dvacet pod tou planou jablůňkou. Co se jí tak může zdát. Je zatočená do klubka jak štěně a občas cuká rukama a nohama, jakoby běhala. Tyhle lidinelidi jsou zvláštní. No sendu kousek od ní. Sundám zbroj, prohmatám si modřiny. Fuj, to bude ráno bolet. No to bude až ráno. Vytáhnu slaninu, sejra chleba, co jsem vzal tý svý kapitánce týlového zabezpečení, jak vznešeně nazýval kuchyni kdysi můj kamarád, než ho roztrhnul obr při tažení na severu... je to sice škoda, že spí ale což je malá, tak málo vydrží. Potom zkontroluju zbroj a zbraně a nakonec rozložím plánek, třeba na něco přindu i bez vědátorů a než se Malva probere času dost.

Ostatni, pj.

[PánJeskyně]

.... nedaleko Supí krčmy ....

Daeris,

když procházíš křižovatkou u krčmy, všimneš si nějakého rozruchu před hospodou. Vidíš tam Půlanda v jeho lidské podobě, oblečeného jen v kalhotech a nedopnuté haleně, jak drží vysoko ve vzduchu jakéhosi pestrobarevně pomalovaného mladíka - nejspíš jednoho z kočovníků, o kterých vyprávěli Bernard s Galadirem.

Zdá se, že Půland, probuzený po zimním spánku, se v mezičase šel projít do hostince a narazil na nenechavé pracky kejklířů.

Hřímá na něj: "Jsem ti říkal, že hrát nebudu a nebudu a nebudu. Kolikrát ti to mám opakovat, šmejde vandrácká? Beztak jsi mě chtěl obrat a okrást."

Nebohý mladík třepe nohama a kvičí: "To ne, ctihodný pane, já fakt chtěl jen partičku kostek, nic víc, nic míň. Pro zábavu, možná o pár stříbrňáků, jen aby to mělo šťávičku, rozhodně ne žádný velký prachy...."

Půland opět zařve: "Ještě jednou řekneš slovo kostky a prohodím tě dveřma od stodoly, rozumíš?"

Co uděláš?

[Daeris Arahael]

"Buď zdráv, Půland-morco.", kývnu na medvědodlaka, "Vidím, že si zjednáváš zadostiučinění, takže usuzuji, že tě ten muž urazil. Jen tě chci upozornit, že je zřejmě členem kočovného klanu, který sídlí kus za vesnící. Když ho zabiješ, jeho příbuzní ho nejspíš budou hledat a přijdou se mstít. Bylo by nepříjemné, kdyby kvůli tomu přitáhli na Hrad..."

Na moment se odmlčím, když se pozastavím a přeměřuji si medvědodlaka i jeho 'oběť' pohledem.

"...tak to prosím vyřiď tak, aby se to nestalo. Jestli je zabiješ všechny, domluvíš se s nimi, aby zanechali msty a nebo toho, co tě urazil místo zabití přiměješ k omluvě, to nechám na tvém uvážení. Jede přecijen o tvou čest. Namárië.", dokončím nakonec a rozloučím se. Tohle koneckonců není má starost.

Vyrazím po cestě k Harlanově kovárně. Nevím proč se tomu říká 'Harlanova kovárna', když je to doopravdy Brigitina kovárna. Nebo proč se vesnice jmenuje 'Harlanova lhota'. Asi nějaký místní zvyk, kdy se některá místa přivlastňují slavným předkům. Možná zdejší lidé věří, že tak bude duch mrtvého chránit místo, které je 'jeho'? Pověrčivost. Ale zajímavá

[Galadir]

"...na tyhle potvory bacha," ukážu na bestiální králíčky, "slyšel jsem o případu, kdy vyhnali ze sluje draka. A já jsem bez magů, takže s magickým anti-ochovým handgranátem nepočítej."

Zapálím si, abych trochu odradil zvěř. Pokud vím, uzené nemají moc rádi.

"Cíl splněn; Angra se sem tak snadno nedostane. Sám si to tady někdy prolezu pořádně, ale nejdřív se poradím s Azurou a možná posbírám okolní legendy. A připravím se. Bude to chtít protimagické kouzlo od Azury, magický ochranný svitek nebo aspoň dwimeritové spoďáry."

Prastarý národ + podivná cigára + odhad situace, Galadir:2D6+1 → 8(3 +4 + 1)#odhad
Co je tady zajímavé nebo užitečné?

Magická kontaminace značné síly. Vedle dolu na dwimerit. Opuštěného dolu na dwimerit. Nad magickým pufirikátorem. Přesyceným purifikátorem.

Zatímco Bernard někam šplhá, fouknu kouř po kamenech a do spár a hledám vzory, které se v kouři na moment vytvoří. Pak si naberu trochu mechu a pár divných kamenů.

Určit přesný druh magické kontaminace je takhle obtížné, chtělo by se to podívat dovnitř. Pro jistotu típnu cigaretu o kámen, nasadím si brýle a zkontruluju přítomnost obvyklých kouzel.
Odkud kam proudí největší množství magie?

"Radši zmizněme zavčasu, Bernarde - su ti v patách. Tohle nejsou běžné prokleté elfské ruiny. Něco se tady kdysi posralo a jediné, co s tím tehdy dokázali udělat, bylo postavit purifikátor dole po proudu. Všichni se museli najednou iˈvaku-əjt. Staří elfové byli moudří, Bernarde. Následoval bych jejich příkladu."

Snažím se nespustit oči z bestiálního králíčka.

"Kdo bude dole poslední, je kroll."

[PánJeskyně]

Galadire,

malý kousek na západ od vás se ruiny zdí stáčí kolem obvodových zdí kdysi monumentální stavby.

Základy budovy tvořila pevná, modrým dwimeritem vyztužená, z azurových mramorových bloků vytesaná stavba, mající padesát sáhů z déli i šíři, vysoká dvě patra.

Nad její střechou se pak tyčili dvě vysoké věže, ze kterých dnes už zbyly jen ruiny a jejichž tělesa dnes leží povalená napříč planinou a prorůstají divokou vegetací.

Západní věž má patu pevně spojenou se základy. Podle tvaru trosek bývala čtvercová. Byla to lehká konstrukce, postavená z kombinace rudé oceli a dwemeritových výztuží. Výškou musela dosahovat více jak 120 sáhů, protkaná skrz na skrz magovody a transformačními vlákny a množstvím dalších chladících a plnících konstrukcí, zkrátka dílo té nejvyšší alchymie, jaké byli elfí předci zjevně schopní. Nyní leží rozbitá na západ odsud, rozlámaná na mnoho a mnoho dílů, je vidět, jak vnitřkem stoupala nejen různá točitá schodiště, ale důmyslné výtahové šachty.

Na troskách je také patrné, že z věže vedlo celkem 9 mechanických ramen ze stejného materiálu. Ta nejspíš sloužila jako podpora východní věže a zároveň jako mostní rampy, po kterých se bylo možné přecházet z jedné věže do druhé i jako jeřáby, kterými se mezi věžemi transportoval materiál.

Východní věž byla o něco menší, bílo-černá, válcového průměru. Nejspíš nebývala nijak spojená se základnou tohoto podivného paláce, také totiž leží rozlámaná vedle stavby, tentokrát severním směrem. Na rozdíl od západní věže totiž po ní nezbylo žádné ukotvení - vlivem počasí, věku a prastarých událostí se totiž nezlomila, nýbrž vyvrátila. V nejširším místě má 10 sáhů v průměru, vysoká musela být tak 110 sáhů a směrem k hornímu konci se zužuje.

Narozdíl od západní věže také nejsou uvnitř patrné žádné schody nebo konstrukce, spíš to vypadá, že se jedná o trojici na sebe naskládaných dwemeritových nádrží, které kdysi na svislo držely obrovské množství magenergie, které do nich byly skrze rudou věž pumpovány. Poblíž spodních konců každé z nádrží registruješ trosky nějakého důmyslného konvertoru energií, ale čas a příroda už se na něm příliš silně podepsaly a tak nejsi schopen blíže určit jeho původ.

Na stěnách nádrží jsou také patrné nějaké runy - část materiálu už je oprýskaná, ale i tak dokážeš alespoň pár znaků, prozrazujících jméno, které věž kdysi nosila, rozluštit.

ᛇᚣᛏ-ᚱᚺ-ᚫᛂᛎᛊ-ᚣᚹᛜᚳᛜ-ᛊᚳ-ᛎᛊᚺ

Celé trosky stojí nejvyšším místě kopce a kdysi musely tvořit dominantu tohoto kopce - přímo pod základy ale vidíš vykopanou velikánskou jámu z mnoha a mnoha průduchy a chodbami, vycházející na všechny strany. Přestože se vegetace činila a už je skoro zarostla, na většině z nich vidíš stopy po ohni strašlivé síly, který se kdysi dávno opakovaně o stěny těchto chodeb opíral. Jako by snad místo věží stál nad otvorem ohnivý drak a nejednou mocně zadul a plameny šlehajícími z jeho tlamy vypaloval nitro této uměle vykopané jámy.

Zaměříš svou pozornost na magovody, trčící ze země vedle paty rudé věže, přelomené pár sáhů nad zemí, nezapojené, odkryté. Vzduch se nad nimi tetelí a kouř nad ně foukneš hlavně proto, aby ses ujistil, že mravenčení, které z místa získáváš, opravdu má svůj původ zde.

Jak se rozeklané vrcholy ulámaných trubic zahalý dýmem, je vše jasné. Nejvyšší možnou silou zde uniká množství divoké, nezpracované magenergie, která kdysi měla plnit nádrže východní věže. Ať už se tu stalo cokoliv, ten kdo odsud utíkal měl natolik nahnálo, že nedbal na žádná bezpečností opatření a jakmile se věž zhroutila, neuzavřené magovody začaly maximální rychlostí pumpovat magenergii, nejspíše odtěžovanou z jedné z dračích žil, do širého kraje.

Není divu, že v takovém prostředí se ochranná zaklínadla chovají všelijak a vrch teď hlídá smečka krvežíznivých kdysibýložravců.

Co uděláte?

Pokud hned teď odejdete, zvířátka vás nechají jít. Pokud tu budete dál něco zkoumat, asi jim dojde trpělivost a zaútočí.

[PánJeskyně]

... v kovárně ...

Daeris,

zanecháš rozčileného Půlanda u hostince a dojdeš ke kovárně. Když dorazíš na místo, Brigita zrovna parkuje pod přístřešek malý vozík.

"Co by sis přál, ctihodný elfendi?" zeptá se tě uctivě a usměje se, jako jižanský obchodník, kterému právě vstoupil do krámu naivní cestovatel za zážitky.

Co uděláš?

[Bernard Pagát]

... v elfích ruinách ...

"Žádné také. Kdo bude poslední dole, kupí flašu. Eště to prohraju a ty mi ňákej krolopoušn namícháš do žrádla, to určitě. Kolem toho divnýho jezera to asi brát nechcem, je tak?"

Mlčení beru jako souhlas. Hópnu z věže dolů do betelnýho kotoulu. Kdybysem se líp narodil, moh sem bejt skvělej dračí výsadkář. Ale voni už nesou ty vochočený draci. Kejvnu na Galadira a vedu nás úzkejma průrvama v šutrách, stromech a křoviskách na sever ruin. Za jednou škvírou vlezem na malej dvorek, kterej je hustě zarostlej vysokejma zelenejma kytkama. Maj velký pravidelný listy složený ze sedmi vozubenejch cípů, vo kterých sem už cosi slyšel. V rychlosti porvu co se mi vleze do kapes. Po večeři prubnu, estli sem se nesek a je to fakt ten 'veselej tabák'.

Na kraji zřícenin v trávě málem zakopnu vo šavlozubou veverku. Na poslední chvílu skočím bokem, ale minu se a kopnu do prázdna. Škoda.

U lesa se rozběhnu na plný kule z kopce dolů a jen vokem sleduju elfa, estli stíhá. Sázet se s tou truhlou na zádech byla vod něj fakt cypovina...

Jdeme z ruin přes les na severovýchod do Harlanovy lhoty a potom po cestě přes Supa do Šedého hradu.
Události po cestě: Bernard:2D6-1 → 9(4 +6 - 1) Zajímavá místa - Harlanova lhota, U Supa
- Staneme se svědky nebezpečné události spíše ke konci cesty. PJ, co se stalo?