[SvětDračáku] {PbP} Šedý hrad - Úvod

[PánJeskyně]

... v ústí severovýchodní chodby ...

Chodba na severovýchod se mírně klikatí a po pár sázích končí křižovatkou. Od severu se ozývá tichý zpěv, od jihu klid a ticho.

Co budete dělat dál?

[Bernard Pagát]

... v chodbě směrem za zpěvěm ...
Hned jak uslyšim ten tichej hlas, zastavím se a zvednu levou ruku zaťatou v pěst. Jenom Stir zachápe, co můj signál znamená, a zastaví. Zbytek grupy do něj v malé chodbě nemotorně ponaráží a chvilu na sebe čumíme jak telata.

"Daeris, zůstaň tu a nerob bordel. A dávej bacha na brouky. Stire, hlídej mě a nebuď u toho zbytečně hlučnej."

Vyjdeme za zvukem. Já se držím nalepenej na zeď a koukám po nějakým temným koutu, marně. Daeris na nás čumí jak koza na žebřinák, její koule osvětluje celej prostor a Stir svvým brněním ještě háže na stěny prasátka. Prostě pecka. Natlačim Daeris vo kus zpátky a skoro potmě vyrazim znova za zvukem. Su fakt zvědavej, kdo si tu může takhle mirnix týrnix broukat, když má vedle brouka. Vykouknu zpozarohu. V cimře hoří jenom malá svíčka či co, ale na rozkoukání je to dost.
Infiltrace: Bernard:2D6+2 → 9(5 +2 + 2)#obr
- Co je vevnitř?

Sotva si mý voči zvyknou na tmu, nakloní se nademnou oplechovaná hlava. Dupnu Stirovi na nohu a pokoušim se ho zatlačit zpátky.

[Stir]

...v tmavé chodbě za Bernardem...
Co děláš ty... vyjeknu. A hned zmlknu. Druhý kopanec od kudůka nepotřebuju. Zezadu do mě narazí ta elfí holka. Sakra. Buď mám tvrdý krunýř nebo ona nemá žádné přednosti. Nakouknu přes Bernarda, co se tam děje. Taková hlava nad hlavou.
Chci taky něco vidět. První nepřítel je můj, zašeptám kudůkovi do ucha. Hele a už jsme zase ztratili toho zjizveného a malou... dodám rychle.

a teď vy hoši, pj.

[Daeris Arahael]

Už tomu chování možná začínám rozumět. Kudůk se z nějakého důvodu považuje za vůdce skupiny. Netuším, proč by to měl být zrovna on a co ho k tomu kvalifikuje, to co předvedl mě zatím nijak neoslnilo. Ale do otevřneých sporů se pouštět zatím nebudu, jednak nejsem zdejší a druhak se zdá, že ostatní s jeho vymezováním problém nemají.

Každopádně se nebudu vnucovat tam, kde o mě nestojí, ale to ani neznamená, že kudůka budu poslouchat. Ostatně, touha nemuset pořád někoho poslouchat a něčemu se podřizovat byla to, co mě přimělo projít portálem. Pokrčím rameny a zatímco kudůk a válečník se soustředí na severní chodbu, já vyrazím na vlastní pěst prozkoumat tu jižní...

PJ, co mě tam čeká?

[PánJeskyně]

.... v chodbě směrem na jih ....

Daerisi,

po malé kličce se chodba opět rozdvojuje. Odbočka na východ se otevírá do větší kruhové místnosti, ve které se něco hýbe, nejspíš množství nějakých malých tvorů. Rozhodně menších, než brouk.

Rovně chodba pokračuje do mělké obdélníkové místnosti, ze které cítíš chlad, vlhko a hnilobu. Tvé magické světlo ozářilo protější stěnu. Je počmáraná velkým množstvím run, jinak se zdá být prázdná.

Co uděláš?

[PánJeskyně]

... v severní místnosti se závěsy a zpěvem ...

Bernarde, Stire,

Severní stěnu místnosti zakrývají potrhané záclony. Na podlaze leží staré zplesnivělé hadry, které kdysi musely být krásnými látkami, a v koutech visí pavučiny. Uprostřed místnosti stojí vratký rozklížený stůl vyřezaný ze dřeva. V severovýchodním rohu vidíte truhlu – a na truhle sedí jakási okřídlená dívčí postavička.

Poletucha.png

Doteď si prozpěvovala smutnou elfskou píseň o měsíci a vrbách, ale nyní zmlkla.

"Je tam někdo?" zeptala se tiše.

Zatajíte dech a odpovědí je jen ozvěna jejích slov utlumená zbytky těžkých závěsů.

"Jestli ano, nebojte se, já jsem hodná. A nekoušu," pronese, "jako jediná. Tedy aspoň myslím."

Ze slov není úplně poznat, zda si není jistá tím, že jako jediná nekouše, či zda si není jistá tím, že nekouše.

"Hosté by se měli posadit na čaj. Poslechnout si mou píseň. Prosím, jsem tu tak sama a je tu taková nuda...."

Co uděláte?

[Malva]

... u brouka ...

Zamávám vesele na ostatní, ti si mě ale kromě toho Pomalovaného nijak zvlášť nevšímají a pokračují dál.

"Jojo, jsem v pohodě." Prohlížím si pořádně toho brouka, fuj, teče mu nějaký blivajz ze všech přirozených tělních otvorů i z těch, které jsem mu tam přidala já. Ten jed musí být pěkné svinstvo. Musím si zapsat za uši, že tohoto počmáraného chlápka fakt nechci nasrat.

"Asi jsem jej ani nemusela zabíjet, většinou jsou docela milý a neagresivní. Jenže mám takovou povahovou vadu: jak mi někdo sáhne na jídlo, tak se neznám. A v poslední době jsem trochu přecitlivělá, tak mě mě takto může nakrknout i krádež svačiny mých společníků."

Roztoči...Podívám se pořádně na svoje oslizlé ruce, pěkně se to na nich hemží. "Můžu?" Natáhnu se ke skleničce a pokud mi ji pujčí, setřu ten roztoči prolezlý hnus do skleničky.

"Mimochodem, byl to asi něčí domácí mazlíček." Ukážu Pomalovanému tu známku s runami. "Nevíš co to znamená?" Přešlapuju trochu nervozně na místě, zatímco Pomalovaný sbírá další breberky. Ostatní členové družiny nám už zmizeli z dohledu.

[Daeris Arahael]

... v chodbě směrem na jih ...

Dobrá. Ta menší místnost je zajímavější a je slepá, takže otamtud by nic přijít nemělo. Než jí prozkoumám musím se ale vypořádat s tím, co se hýbe v té větší místnosti nalevo. Bylo by opravdu nepříjemné, kdyby mi něco vpadlo do zad při zkoumání run.

Zaujmu postavení u vstupu do kruhové místnosti a posvítím si na to, co se tam hýbe...

ODHAD SITUACE: Daeris:2D6+2 → 6(2 +2 + 2)#INT
- Který protivník je největším nebezpečím?

[Stir]

...u poletuchy...
"Copak tu děláš panenko." Začnu sladce na ní. "Ty jsi se ztratila? A čajdu nabízíš? Tady v takové pustině?" Kladivo v ruce a v druhé štít. "A kdo je tu ještě další? Co tu chtějí ti zlí?"
Opatrně se přiblížím, tak na metr, metr a půl od ní. ukážu štítem k ní. "Naleješ tedy toho čaje? Osvěžení se při hledání pokladu vždy hodí. jsme tu sami dva ztraceni."

petrh:2D6-1 → 3(2 +2 - 1)#manipulace
Přesvědčím ji, že jsem hodný?

PJ, Bernarde?

[Galadir]

"Ale jistě, posluž si. Dřív, než tě pokoušou. Tomuhle druhu naštěstí trvá poměrně dlouho zavrtat se pod kůži."

Když nasbírám dost, uvědomím si, že všichni zmizeli. "Amulet, jistě; počkej, podívám se. Nahoře už jsem viděl ochranné runy a celu dobu jsem vyhlížel další. Tohle vypadá na klasické svazovací kouzlo vetkané do obojku, energii pravděpodobně bere ze stejného zdroje jako ochranné runy nahoře. Ale jistý si můžu být, až to pořádně prozkoumám."

Prohlédnu si artefakt pod berylovou čočkou. Škoda, že jsem výbavu pro analýzu magie ztratil při svém zběsilém úprku z Korvinu. Ale snad vyčtu aspoň něco.

Odhad situace, Galadir:2D6+1+1 → 8(4 +2 + 1 + 1)
Kdo tomu tady velí?

[Bernard Pagát]

...u Poletuchy...
Rychle sjedu pohledem cimru: Vypadá fakt strašně, ale mezi těma hadrama nevidim žádný lidský kosti, což je fajn. Žádný stopy krve, žádný cvakání nožiček. Zatím gut, takže vylezu ze stínu vedle Stira. Ruce svěsim volně k tělu, nechcu tu holku vylekat. Určitě to není krev a mlíko, to by ji už ten chrobák dávno sežral. Zatímco se Stir vykecává, prohlídnu si ji pořádnějc.

Nejvíc mě zarazí a pak naprudí ty její křídla, bude sakra rychlá a tim pádem nebezpečná. Jinak je to ale fakt děcko, i já bych s ňou asi zvládl jebnout o zeď, kdyby něco zkusila. Něco na čaj tu fakt má, takže asi nekecá. No, zkusim to s ní po dobrým. Jestli tu po chodbách lezou nějací další brouci, chcu vo tom mít šajnu.

"Ahoj slečno. Před chvilou na nás vyjel hnusnej brouk - poplácám se po noze - co ty, seš v pořádku? Nejseš taky vohryzaná? Seš tu sama, nebo tu máš kamarády?"

Odhad postavy: Bernard:2D6+1 → 12(5 +6 + 1)
Držím na Poletuchu 3

"Čaj si dáme, nechceš taky něco? Mám tu taky nějaký dobroty, který by se ti mohly líbit." Nahmátnu v kapse doutník a zarazim se. Můžou okřídlený děcka kouřit? Dilema jak cyp. Ale Galadir taky kouří a vypadá na patnáct, tak co už. Vytáhnu doutník a s otevřenou dlaní přistoupim blíž, oči nespouštim z holky.

Zkouška charakteru: Bernard:2D6+1 → 7(5 +1 + 1)
- Radši jí pomůžu, poctivě

Holka na mě kouká studenejma, pronikavejma očima. Zkoušim tomu vzdorovat, ale nakonec sklopím zrak. Zdá se bejt vo dost chytřejší, než jak vypadá. A rychlý a navíc chytrý enemíci jsou ti nejvíc nebezpečný.
Vzpomenu si na ty Galadirovy řeči vo tepnách ještěrek či co. Znovu se podívám na holku a suše polknu. Jde z ní respekt, větší než z toho chrobáka. S touhle to určitě skoulíme po dobrým.

PJ, pálím jedno Držení na "Jaké jsou úmysly poletuchy?" Držím na Poletuchu 2.

[PánJeskyně]

.... v sále se starými závěsy a poletuchou ...

Bernarde, Stire,

jak vystoupíte ze stínů, Poletucha si vás prohlédne. Na Bernarda se usmívá, ústa má opravu plná ošklivých zubů, ale vypadají spíš křehce a zkaženě, než nebezpečně. Na Stira se mračí. A skoro jako by zvládala oboje najednou.

"Ať jde pryč!" vykřikne náhle hlasem vzteklé malé holčičky. "Nelíbí se mi," ukáže na Stira. Pak otočí upřený pohled na Bernarda. "Jestli ti mám věřit, tak odveď toho ošklivého strýčka pryč. Zpátky odkud přišel," ukáže na chodbu, ze které jste vyšli, "anebo třeba tam, on si s ním Fridrich poradí," ukáže na druhý východ z místnosti, směrem na jihovýchod. Chodba v těch místech je slabě ozářena fialovým světlem.

Bernarde, pokud jí poctivě pomůžeš a opravdu odvedeš Stira nebo ho přesvědčíš aby místnost opustil, zcela si získáš její důvěru.

Poletucha k tobě vzhlíží a čeká. Má zjevně radost z toho, že jí přišla návštěva a ráda by tě o něco požádala. Zcela jistě to udělá, až tu Stir nebude.

Bernarde, za spálení svého Držení se o jejích úmyslech určitě dozvíš i víc, ale ne před Stirem.

Stire,
i když dívka hovoří s Bernardem, její oči jsou neustále upřené na tebe, nedůvěřivé a ve střehu.

Stire, pokud bys zkusil něco nepředloženého, jako třeba přiskočit k ní a zaútočit, v mžiku se zneviditelní. Dostat se jí případně na kobylku bude chtít víc, než jen přímý útok. A teď tě tu zjevně nechce.

Co uděláte?

[PánJeskyně]

... v místnosti se schodištěm a mrtvým broukem ...

Malvo, Galadire,

jak tvé zkušené alchymistické ruce přejedou po cetce, na jedné straně nahmatají nepatrný výstupek. Zatlačíš na něj a známka se s téměř neslyšitelným cvaknutím otevře - je to vlastně malý medailon.

Uvnitř je pečlivě přeskládaný malý kousek kůže a na něm je drobným a trochu roztřeseným písmem tenkou hnědočernou linkou napsáno:
>> Pokud naleznete tohoto drobného tvorečka zaběhnutého v lesích, prosím odveďte jej buďto do hostince U supího zobáku a předejte hostinskému spolu s tímto vzkazem, nebo ho přivažte poblíž západní věže Šedého hradu. Kdyby se choval nebezpečně, dejte mu kus žvance. Když se pořádně nakrmí, je celkem neškodný. Děkuji, do krve váš, Fridrich, majitel.<<

Na znamení pravosti je v pravém rohu kůže malý otisk do kapky vosku, jak bývá v kraji zvykem. Jen to není otisk prstu, nýbrž něčeho tvrdého. Když se podíváš blíž, uvědomíš si, že nejspíš jde o kostěný článek prstu.

Co uděláte?

[PánJeskyně]

.... ve velké kruhové místnosti ....

Daerisi,

když tvé světlo ozářilo krvavé světlo, zdá se nejprve prázdná, jen v jižním oblouku je zeď vydrolená a leží tam velká hromada suti. Pak se mezi kameny a škvírami ve zdech objeví malá očička. Jeden, dva, pět, deset, dvacet párů.

Srdce ti zaplesá. Skřítci!

Pak první skřítek vyleze na světlo a ukáže se být obrovskou tučnou krysou s krví podlitýma očima. Vycení na tebe své hlodavčí zuby, zdají se být mnohem ostřejší, než je u býložravců zvykem.

Krysy.png

Vylezou i další, fascinovaně sledují tvé mihotající světlo. Ohně by se nejspíš bály, ale tahle magická záře je vyloženě přitahuje. Vyskáčou ze svých děr a škvír a rozeběhnou se proti tobě.

Řítí se na tebe HOUF obřích krys.
Co uděláš?

[Bernard Pagát]

.... v sále se starými závěsy a poletuchou ...

No nejsu z toho dvakrát nadšenej, že bych tu měl s touhle divnou holkou zůstávat sám, ale co už. Snad se Stir ani ostatní nezatoulaj nikam daleko. A furt je tu jen jedna svíčka a třeba ta holka nevidí potmě.

Votočím se ke Stirovi a šeptnu na něj: "Hele, schov ještě to kladivo a poslouchej. Teho Fridricha ti klidně nechám a rob si pak s ním co chceš, ale prvně vo něm prubnu něco zjistit. Je dobré bejt připravenej. Souhlas? Navíc si jí řek, že tu sme jen dva a nevim co zrobí, když sem napochodujou ostatní. Hlavně Malva je ti nějaká roztěkaná. Tak se prosimtebe za nima vrať a ať mi sem nikdo neleze, ju? Houknu na tebe, až to tu vyšpekuluju."

S širokým úsměvem hladový veverky se votočim zpátky na holku a čekám, až Stir zmizí a ona konečně vyklopí, co tu robí a co po nás chce.