Víno

[Argonantus]

Pár poznámek k vlastním ochutnávkám.

1) Vhodné je, abyste něco podobného zažili v režii někoho cizího. Odkoukáte, že taková věc se dělá za různým účelem a různým stylem:
- velká veselice, typicky nějaké místní vinobraní. Místní výrobci nabízejí víno. Nejnižší level, snadno a rychle.
- prezentace firmy X. Dost často přímo ve vinařství, ale někdy i přijedou za vámi - "vinařství X nabízí víno zaměstnancům Škody Mladá Boleslav". Tady z toho mají prospěch obě strany akce a už se obvykle tváří vznešeněji
- vinařská evangelizace. Pořádá významná vinotéka nebo nadšený misionář - "ukážeme vám, jak chutná Chilské víno".
- degustace znalejších nadšenců, zaměřená na nějaké konkrétní víno

2) Pakliže máte vhodnou příležitost (životní jubileum, svatbu, návštěvu šéfa, který vás možná povýší atd.), pak je tohle docela atraktivní show, kterou mnoho lidí ocení. Je samozřejmě dobré vědět, jak moc je společnost pozitivní na víno (dle zkušenosti asi tak 75% dospělé populace, ženy spíš víc).
Ideální je, aby počet zájemců dosáhl kritické číslo 7, plus minus něco.

3) Existují podniky, které vám podobnou věc zorganizují. Například řada vinoték. Řídí to tam většinou vinní nadšenci a evangelisti, takže se rádi předvedou. Samozřejmě si řeknou o jistý profit. Je třeba promyslet peníze a taky jídlo (jak moc). Nevýhoda je, že to není 100% domácí a intimní.

4) Pokud jste jen nepatrně zkušenější vlci (=takovou věc jste párkrát viděli) a máte doma sklep vybavený asi 7 lahvemi, které jste ochotni obětovat, pak to zvládnete sami. Nikoli zadarmo (neb je v tom cena vašich lahví), ale zase nijak fantasticky draho, pokud třeba berete lahve okolo 150,- Kč. Navíc hosti mívají v takové situaci tendenci nosit vinné dárky, takže vám část výdajů vlastně sanují.

5) Základní idea je, že málokdo má "absolutní" chuť, že napití okamžitě pozná, co je to za víno a jak moc je dobré. To je znalec vyššího levelu. Naopak skoro každý má "relativní" chuť, když mu dáte dvě typově podobná vína, pak
zjistí, že chutnají jinak, vybere si lepší a má radost, že to poznal.

6) Takže je z tohoto důvodu dobré dělat podobné akce s typově podobným vínem, ideálně jednodruhové. To je nejjednodušší myšlenka - "různé sauvignony, které jsem sehnal" nebo "ryzlinky všeho druhu".
Pokud máte rozdělenou společnost zájemců, pak samozřejmě lze udělat dvě části akce. Problém různých vín je v tom, že se strašně těžko porovnávají; říci, zda je lepší chilský červený malbec nebo sauvignon od Znovínu je skutečně nesnadné.

5) Základem výpočtů pro množství budiž zjištění, že 7 lahví/7 lidí je, že na každého vyjde 1 deci a z toho vlastně "složená" jedna láhev. Běžný vinný alkoholik jednu láhev vypije, slabší alkoholik (menší žena) to zvládne spíš s obtížemi nebo ne. Takže 7 lahví pro 7 lidí je obvykle dost. Není špatné mít rezervu pro nečekaný vývoj, ale nebuďte překvapeni, když naopak něco zbude.

6) S jídlem to netřeba přehánět. Je milé, když nějaké ty vinné pamlsky jsou (sýry, chleba coby neutralizátor), ještě milejší je nějaké maso, ale víno samo je docela kalorická bomba, takže nelze čekat, že těch 7 lidí slupne navrch ještě celého kance. Samozřejmě, pokud sladíte jídlo s vínem, dostanete body navíc. Jde to snadněji, než byste čekali (opravdu pečliví si to tajně vyzkouší dopředu).

7) Seřazení vín není úplně triviální otázka. Nejlehčí a nejpodezřelejší exemplář se dává dopředu, na "zavínění", čímž zabráníte tomu, aby vám, všichni jako hladoví vlci zlikvidovali největší bombu večera v několika okamžicích. Určitě není špatné postupné zlepšování, ale není to povinné.

8) Hodně důležité je mít hodně skleniček, ideálně alespoň 2 na maníka. Ono je totiž zvlášť fajn nalívat vína přes sebe, rozlejete první dávku na ochutnání, necháte otevřené a rozlejete po čase další, takže mají lidi dvě sklenice s různými modely. U lepšího vína, které se mění v čase, to přináší další dimenzi zábavy navíc.

Nevzpomínám si, že by nějaká podobná věc u někoho někde skončila špatně. Naopak odpadá řada běžných rizik na veřejných oficiálních ochutnávkách.

EDIT: Lehce offtopic - tady je k vidění Vallunovský podnik srovnávání domácí a naší tvorby http://www.vineval.cz/Articles/0178 bohužel bez čísel

a tohle je dost fantastická záležitost, bořící některé mýty okolo hodnocení vína http://www.vineval.cz/Articles/0060

[Argonantus]

Pokud někoho zaujme spojení "levné burgundské chardonnay", případně dumá o alkoholickém ježíškovi, pak
http://www.sklenicka.com/knizeci-rady-pana-sklenicky/

[Vallun]

Jo, Petr Lipový umí...škoda, že ty lahve nedal, přál bych mu to. Skoda, že tu soutěž nedělají i v bílích.

Já bych totiž byl z červených vyveden daje Barolo za stovku - taninové obludy já nerad:)

[Argonantus]

Já bych byl taky naprosto ztracen, Barolo jsem pil jednou v životě a to poněkud netypické, viz poznámky. Ostatní nula bodů. Červené obludy taky moc neumím, jisté mizivé znalosti mám u Bordeaux, a to poněkud v jiné lize (stran toho Haut Brionu - to je jejich druhé čili levnější víno, to dražší si stojí zato najít v Rare vinotéce.)

Nejspíš neviděli ty špunty, to je poměrně jasná nápověda...

Jinak hlavně mne na tom zaujal jasný rozpor s široce tradovanými teoriemi, že se dražší víno nepozná. Naopak; spíš se poznalo to dražší, u těch levných je to díky záhadám obchodní politiky jedna velká záhada - určit naslepo, zda levná středomořská španělská sámoška je za 100 nebo 200 je prakticky nemožný úkol (mezi těmi 1500 odrůdami... temno, hustý les)

[Vallun]

A v burgunďanech by sis věřil?:)

Nejspíš neviděli ty špunty, to je poměrně jasná nápověda...

+1!

Jinak hlavně mne na tom zaujal jasný rozpor s široce tradovanými teoriemi, že se dražší víno nepozná.

Poznal to Petr Lipový, to fakt není průměrný konzument;)

Přemýšlím, zda bych dal rozdíl mezi vínem do 100 Kč a kolem 200 Kč v ČR. Od jednoho vinařství snad ano, ale už jsem potkal vína za 250 Kč, která byla strašná:(

EDIT: Hibernal od Stěpánka, parádní víno. Ne zcela levné (210 Kč), ale velmi dobré.

Ale když jsme u toho - zda bych cenu poznal mezi jinými? Netuším...

[Argonantus]

A v burgunďanech by sis věřil?:)

Do téhle úrovně ani náhodou. 5000 láhev jsem ochutnal asi tak jednu. Některé apelace neznám skoro vůbec (St. Denis, třeba). Naopak najít burgundskou láhev za 100 Kč je samo o sobě docela strašlivý úkol, a dost bych se obával, že od 200 kč by je měl problém odlišit i Clive Coates, neb jsme někde v hlubinách Bourgogne AOC (možná passetoutgrain, ale to by zas byla naděje). Já to vidím na jednu trefu s velkým štěstím, někde mezi 1000 a 2000 Kč nejspíš, pokud tam dají Pommarda, nebo něco, co fakt znám. A nebo taky datel.

Jinak hlavně mne na tom zaujal jasný rozpor s široce tradovanými teoriemi, že se dražší víno nepozná.

Poznal to Petr Lipový, to fakt není průměrný konzument;)

Ta kniha, co to líčí a co se s oblibou cituje (možná najdu) tvrdí, že to nepoznali ani znalci. Že to je podvod celé.
Jak vidět, tak zlé to zdaleka není.

Přemýšlím, zda bych dal rozdíl mezi vínem do 100 Kč a kolem 200 Kč v ČR. Od jednoho vinařství snad ano, ale už jsem potkal vína za 250 Kč, která byla strašná

Přesně. Mezi 100 a 200 kč je cena hodně vratká nápověda. Statisticky asi budou ty dražší lepší, ale výjimek budou mraky.

[Vallun]

Myslím,že nešlo o to, určit, o jaké víno přesně šlo, ale "jen" přiřadit k cenovce...

Naopak najít burgundskou láhev za 100 Kč je samo o sobě docela strašlivý úkol,

to bys samozřejmě musel zdola doplnit cizinou:)

Třeba tohle Moravíno, je to prý barrique;)

Jako dvoustovkové bych nominoval jihoafrické z Globusu - protože věřím,že to by leckdo zařadil o kus vejš, je opravdu hezky vyvážené...

Ta kniha, co to líčí a co se s oblibou cituje (možná najdu) tvrdí, že to nepoznali ani znalci. Že to je podvod celé.
Jak vidět, tak zlé to zdaleka není.

Všeho s mírou... Vína za 100 a za 5000 by rozpoznal snad každý...a ta prezentovaná škála byla tak akorát,že se poznat dala... srovnat několik vín za 500 a několik za 2 000 je těžší oříšek (tohle zkoušeli na tom Prague Wineu, žel jsem přišel pozdě...

[Argonantus]

Třeba tohle Moravíno, je to prý barrique;)

Takové výtvory ve mně vyvolávají záchvaty podezření už zdálky. http://www.vineval.cz/Articles/0080
Stačí mrknout, kolik stojí barikový sud - když ho použiješ třikrát, uděláš necelých tisíc flašek, takže tohle je spíš Guinessova kniha rekordů, než podnikání. Možná kdybys ho použil desetkrát. Nebo měl sud z Ukrajiny.
A nebo se nabízí jednoduché moravské univerzální vysvětlení - původ hroznů. Tím se s jejich cenou lze dostat třeba na polovinu... a jsme doma.

Vína za 100 a za 5000 by rozpoznal snad každý...

Ani s tímhle si nejsem jist. Spíš bych očekával u úplného laika tu Ilgirovu historku se Screaming Eagle.
viewtopic.php?p=438357#p438357
Za 500 dost dobrý. Cože, 5000?
EDIT: Koukám, že jsme v tom místě řešili přesně to samé. A že článek odkázaný Ilgirem je zaheslovaný.

Jako dvoustovkové bych nominoval jihoafrické z Globusu - protože věřím,že to by leckdo zařadil o kus vejš, je opravdu hezky vyvážené...:)

Lipový to řešil u toho stovkového Španělska, jestli není pětistovkové. Přesně v téhle kategorii je svět obrovský a nepřehledný - to máš třeba ten Chenin blanc, který by mohl být od neznámého pachatele z jižní Afriky (někde dál jsem takové chválil, Van Zilj nebo tak nějak), a pak může vyjít i na tu stovku, nebo ho udělá nějaký zapadlý Bordeauxský Chateau něco, a hned si za to samé mohou říci o stovku víc. Nebo i těch pět. Protože Francie, voe, a dokonce Bordeaux. Takové exempláře najdeš snadno i v české sámošce, obě verze.

[Vallun]

1) Vhodné je, abyste něco podobného zažili v režii někoho cizího. Odkoukáte, že taková věc se dělá za různým účelem a různým stylem:
- velká veselice, typicky nějaké místní vinobraní. Místní výrobci nabízejí víno. Nejnižší level, snadno a rychle.
- prezentace firmy X. Dost často přímo ve vinařství, ale někdy i přijedou za vámi - "vinařství X nabízí víno zaměstnancům Škody Mladá Boleslav". Tady z toho mají prospěch obě strany akce a už se obvykle tváří vznešeněji
- vinařská evangelizace. Pořádá významná vinotéka nebo nadšený misionář - "ukážeme vám, jak chutná Chilské víno".
- degustace znalejších nadšenců, zaměřená na nějaké konkrétní víno

Docela dlouho jsme přemýšlel. podle jakého kritéria jsou ty věci olevelované...až pak mi došlo, že je to dle toho, kolik se lze kde o víně dozvědět. Nebo kolik toho je třeba vědět, když chcete sami něco pořádat:) Ano, obecně by to odpovídalo, nicméně občas se člověku podaří i na veselých místních akcích promluvit s vinařem osobně a může se dozvědět leccos zajímavého:)

Takový Den otevřených sklepů v Čejkovicích je v podstatě akce první kategorie, ale....

Pakliže máte vhodnou příležitost (životní jubileum, svatbu, návštěvu šéfa, který vás možná povýší atd.), pak je tohle docela atraktivní show, kterou mnoho lidí ocení.

Já to pořádal jednou zatím - u příležitosti dosažení 7. levelu postav v dračodoupěťácké družince...příležitost se vždycky najde;)

7 lahví/7 lidí je, že na každého vyjde 1 deci a z toho vlastně "složená" jedna láhev.

A rozhodně mi to přijde zajímavější alternativa, než vypít jednu flašku téhož...a samozřejmě to hlavní - dá se o tom báječně vyprávět...nejen o víně.

Seřazení vín není úplně triviální otázka. Nejlehčí a nejpodezřelejší exemplář se dává dopředu, na "zavínění", čímž zabráníte tomu, aby vám, všichni jako hladoví vlci zlikvidovali největší bombu večera v několika okamžicích. Určitě není špatné postupné zlepšování, ale není to povinné.

tohle musím obdivovat u té degustace botritik... dát dYquem nakonec je automatismus, ale přesně seřadit Schwarzenegera, dArtagnana a Atillu Huna je výkon;)

[Argonantus]

Tak já to psal třeba pro Midewiwin nebo pro Faskala a další, co by je to mohlo někdy v životě zaujmout.
Důležité je, že to není zdaleka tak složité a nezvládnutelné, jak to zdálky vypadá. Experimentovat lze s velmi vysokou šancí na úspěch.

Docela dlouho jsme přemýšlel. podle jakého kritéria jsou ty věci olevelované...

ono to není tak úplně olevelované, spíš jsou to základní větve Linnéovské taxonomie.
ten nejnižší level je jen u té první kategorie, neb mi šlo o typickou kulturu - stojíš na nějakém dvoře, nalejou ti do toho, co mají právě po ruce (v lepším případě klasická OIV sklenice), lejou do tebe jedno za druhým nesmyslnou rychlostí, o nějakém vychutnávání nemůže být řeč.
Stánky na vinobraní v místě X jsou jen nepatrně lepší a taky mohou být horší.
Asi nejúděsnější jsem zažil ochutnávku v Templářských sklepích, kde bylo k vidění úplně všechno, co k vidění být nemá.
Dobré zjištění je, že i když třeba nevíte vůbec nic, musíte být nevyhnutelně lepší.

až pak mi došlo, že je to dle toho, kolik se lze kde o víně dozvědět.

To bych se neodvážil tvrdit. I ochutnávka na dvorečku u burgundského vinaře téměř na jedné noze byla plna masivních zjištění a úžasných věcí a informací, Batard Montrachet včetně (poslal jsem podrobnosti). Jen ta kultura je trochu jinde, než bys u takových vín očekával.

Takový Den otevřených sklepů v Čejkovicích je v podstatě akce první kategorie, ale....;)

Přesně. Má to cenu, má to své kouzlo, ale nečekat za tím nic moc vznešeného.

A rozhodně mi to přijde zajímavější alternativa, než vypít jednu flašku téhož...

I tohle je netriviální záležitost. Jednotlivé epic láhve, vypité pouze s jedinou osobou, si pamatuju často stejně dlouho, jako nějakou důmyslnou megaochutnávku. A zjevně nejsem sám, ti vineblogeři často páchají nadšené opusy o jediné láhvi. http://www.vineval.cz/Articles/0197
I když je pravda, že v poslední době mám tendenci tlačit nějaké zajímavé věci spíš do těch ochutnávek, aby si to užili i stejně postižení známí.

[midewiwin]

Mám rozečtenou detektivku od Petera Maye, jmenuje se Kritik. Odehrává se v údolí řeky Tarn poblíž Albi a celé se to točí kolem vína Gaillac. První obětí byl americký znalec vína, který vydával jakýsi vinařský bulletin, kde hodnotil všechno, co kde ochutnal. Našli ho na vinici čtyři roky potom, co zmizel, a zřejmě byl celou tu dobu naložený v sudu červeného. Stejně jako další mrtvola.
Ale píšu to tu hlavně proto, že se dozvídám různé vinařské finesy, které autor pečlivě nastudoval, taky všechny možné lokální reálie a historii.
Zkrátka ideální odpočinkové čtivo pro milovníky Francie a jejího skvělého moku.

[Argonantus]

Určitě zdrtím, pokud na to narazím.
Vinařská literatura pro mne jsou stále jen dvě klasické povídky, Sayersová a Dahl.
Tu další jsem si musel napsat sám.

[midewiwin]

Jako detektivka nakonec nic moc.

[Vallun]

Midewiwin - díky za tip, už je v dopise Ježuchovi;)

Poštor André rosé 2013, ŠSV Velké Pavlovice

- víno dosti solidní, nikoliv zázračné, ale proto to nepíšu, zaujal mne popisek:

Poštor je stará viniční hora a poutní místo ve Velkých Pavlovicích. První zachovaná písemná zmínka je z roku 1603. Toto místo je považováno za jedno z nejteplejších na Moravě. Proto se na tomto místě rozprostírají vinice Šlechtitelské stanice vinařské. Spojení "terroir", příznivé klimatické a půdní podmínky, sklizeň hroznů v optimální zralosti dává základ výrobě vín s příjemnou květnatou aromatikou a vyváženou harmonickou chutí. Víno je vyrobené šetrnou reduktivní technologií řízené fermentace.

Nevím, zda jde o marketingový pokus použít hezké a tajemné slovo terroir, nebo o neznalost - tu ale u ŠSV nepředpokládám, ale co jiného je terroir než klimatické a půdní podmínky? Možná ještě sluneční a hydrologické podmínky...

EDIT: má charakteristika vůně: dlouhý nástup, drobné luční květiny a nedopečené linecké cukroví - výborná

snad by někoho mohla pobavit:)

[Argonantus]

Spojení "terroir", příznivé klimatické a půdní podmínky

Víceméně tak. Francouzi coby autoři tohoto slova (a možná konkrétně přímo Burgunďané) tvrdí, že je prakticky nedefinovatelné, co všechno se skrývá pod tím slovem; podobně jako Faskal někde pravil, že víno je vlastně chemicky ne úplně popsatelné.
Konkrétní terroir zahrnuje nějaký terénní útvar, typicky několik hektarů. Pokud je vinice z nějakých historických nebo kdovíjakých důvodů větší (Clos de Vougeot), Burgunďan ti řekne, že je tam vlastně několik různých rozeznatelných vín.
Jinak Trkmansko (na té lahvi) skutečně je hodně pozoruhodná trať na pinot, pěstuje na ní například Jaroslav Springer. Vinice je někde mezi Bořeticemi a Pavlovicemi.
Poštor neznám, ale možná mají pravdu.

Terroir má ovšem cenu zkoumat na té samé odrůdě, kterou máš na víc různých místech, takže jedno izolované André je v tomto smyslu úlet a zahození potenciálu místa, pakliže tam skutečně je. Z geniální vyzkoušené tratě na chardonnay může vzejít daleko obyčejnější pinot a obráceně. Zkoumání tratí z hlediska André nikdy nikdo neprováděl, vzhledem k existenci této odrůdy na to ani nebylo technicky moc času.

Případ dokumentuje věc, která mne na Moravě štve nejvíc - taková ta jejich pošahaná zběsilost; pokud se jim povede víno tři roky po sobě, čtvrtý to udělají nějak úplně jinak.

Jinak zkoumej server ovíne.cz a činnost Pavla Jelena, ten probádal snad úplně všechny naše tratě.

EDIT: Jinak běžně zaměňuji slova "trať" a "terroir", i když shora je jasné, že to nemusí být úplně to samé; terroir je nakreslený přírodou, trať vlastnickými a historickými poměry, takže se mnohdy úplně nekryjí.
Pokud náhodou v Burgundsku - výjimečně - někdo vlastní celý terroir, napíše si na láhev velkými písmeny MONOPOLE a velmi se raduje (Vougeot clos blanc, třeba).
U nás je jasný takový případ znojemský Šobes.

EDIT II - tady to jasně ukazuje "dvojka na trhu" http://ekonomika.idnes.cz/litr-dobreho- ... 0_test_ozr
- keře jsou 25-30 let staré, takže jsou "za produktivním věkem", takže je bude třeba nákladně vyměnit.
Ten člověk je blázen.
V Burgundsku je teprve od 30 let keř v ideálním věku. "Vieilles vignes" jsou podstatně starší, aby to mělo cenu psát na láhev. "Obnova vinice" funguje tak, že se vymění jediný keř, který chcípnul. Ty okolo se pečlivě pěstují dál.