Víno

[Argonantus]

Sos:
zřejmě si koupil hodně slušně. Za ty prachy srandy kopec.

Vallun:
tohle je strašně slavný ročník, a mám dojem, že mnoha lidmi udáváno jako úplně nejdražší víno na světě. Mám dojem, že vystupuje v nějakém filmu (Red 2, tuším). Je celkem jasné, proč to tak je.

[Vallun]

Jo, poměr cena výkon vypadá hoodně dobře:)

Argo - já vím, ale stejně - jedna věc je o té flašce teoreticky slyšet a druhá je vidět nabídku...:/

Ještě odkaz na výtažek z dříve avizovaného rozhovoru na idnesu...

[Argonantus]

Čistě ze zájmu - konfrontace s čarodějkou vyššího levelu:

Po víně mě hlava nebolí.

Má pravdu, předsedo. Po nesířeném víně hlava nebolí, a to i v přehnaném množství - vyzkoušeno.

Byl to asi ryzlink. Moje nejoblíbenější odrůda. A taky mám ráda červená vína z Burgundska. Hlavně od vinaře Armanda Rousseaua. Jeho vína jsou květinová, navoněná a lehká. To mě baví. Nemám ráda těžká vína. A ryzlinky si cením nejvíc z německé z oblasti Mosel.

Tohle byla nejlepší otázka - ke vkusu, který je třeba v názorech hodnotitele vždycky brát na vědomí.
Této osobě bych nedával k posouzení Sosáčkova vína, neb jimi nebude nadšena. Ani mým oblíbeným Pommardem bych ji nesbalil. Ale v tom, co pije, bych se k ní naopak určitě připojil.

Nikdy! Ani vodu, ani kolu, ani kostku ledu bych do sklenky nepřidala. Brala bych to jako urážku vinaře.

No, koupit si drahé a kvalitní víno a pak do něho něco nalejt je docela úlet, jako si koupit Rolls Royce a pak na něj nastříkat grafitti. Ne úplně rozumím lidem, co to dělají. Rozumím lidem, co to odsuzují. Ale respektuji, že když to někdo dělá, nemohu tomu zabránit a nic mi do toho není.

Navíc teď už si nekupuju levná vína. Možná jsem v tomto trošku snob, ale nedala bych si víno pod deset liber (zhruba 310 korun, pozn. red.). A třeba z Burgundska nic dobrého za deset liber neseženete. Ze Španělska, Chile nebo z Argentiny naštěstí ano

.
V Anglii to tak asi zcela určitě bude. U nás se dostanete možná i na polovinu. Níž už spíš ne.
Desetieurové Burgundsko podle mne lze sehnat, ale na tuhle kvalitu se v jiných místech dostanete taky, takže je vlastně zbytečné kupovat Burgundsko. U desetieurové Mosely bych si dost věřil. Hint - hledejte na láhvi slovo Sonnenuhr.

V létě většinou piju bílé víno, v zimě spíš červené. Záleží také na počasí.

Hm. Strašně moc faktorů - vliv mají i hosté, jídlo, ke kterému to má být, nálada atd.

Pila jsem hodně drahých vín, jaké bylo nejdražší, si nepamatuji.

celkem blbá otázka. Master of wine zákonitě pil hodně šíleně drahých vín, daleko za ztrátou zájmu drtivé většiny smrtelníků. osobně doporučuji s tímhle rekordem moc nespěchat, může to být zklamání (=dojem, že za ty šílené prachy to zase nestojí).

víno od mého oblíbeného burgundského vinaře Rousseaua. Ročník 1989. Hrozny pocházely z Chambertin, což je asi nejslavnější vinohrad v té oblasti. To víno by stálo asi 1 700 liber (zhruba 53 000 korun), protože je to rarita.

Chambertin Grand cru, od špičkového vinaře a starý ročník, fakt dost šílená záležitost. Přesně to víno, které zkoušel Karel IV. dovézt do Čech, a výsledky dnes vidíme.

Největší šance mají odrůdy veltlín a ryzlink.

tady je jasně vidět ten vkus, který si musíte odmyslet. Veltlín? Kvalitní ryzlink asi určitě, ale ten není úplně jednoduché najít. Hodně moravských zrovna ujíždí do sladka.

A když Brit vidí v regálu stejně drahé víno z Itálie nebo Francie, dá přednost jemu.

Já většinou taky. Teda, záleželo by asi ještě na víc podrobnostech. Do neznámého Pays D´Oc nebo Loiry bych se naslepo moc nehrnul.

České etikety navíc neumí ani přečíst. Nevyzná se v nich.

To je docela důležitá připomínka a vážný důvod se zamyslet, zda máme i nadále cizince trápit svými vymyšlenými názvy odrůd. Hodně vinařů už s tím skončilo a pinotu říká pinot. V tomto směru by nám měla být vzorem Amerika a Austrálie, spíš než Francie.
jako turista mám zkušenost, že se v cizině chytám toho mála, co o víně vím, a koupím si láhev v případě, že znám alespoň něco, třeba odrůdu. Dělat úplné skoky do tmy (neznám odrůdu, oblast, vlastně vůbec nic) má cenu jen s levnými lahvemi.

[Sadako]

Má pravdu, předsedo. Po nesířeném víně hlava nebolí, a to i v přehnaném množství - vyzkoušeno.

Po čtyřech litrech bolí a ještě máš bonusy na útok vrhem.

Btw. celou dobu existence tohoto tématu se chci zeptat, proč je víno vlastně v kultuře?

[Argonantus]

Těší mne, že i ty trpíš sklerózou.

[Vallun]

Sadako - Tys vypila 4 l nesýřeneho vína??:)

[Sadako]

Těší mne, že i ty trpíš sklerózou.

Nemalou.
Už jsem se na to ptala, co.

Sadako - Tys vypila 4 l nesýřeneho vína??:)

Ano.
Jeden z důvodů, proč víno moc nepiju, kromě toho, že mi defaultně příliš nechutná je smutný fakt, že mě kope velmi pomalu, tak ho piju jak vodu a jsem schopná do sebe nalámat množství, které pomalu přestává být slučitelné se životem.
U destilátů jsem opatrnější, ale jak to nemá voltáž...výjimku tvoří slámové a ledové víno, toho jsem jaktěživ nedala víc než pár skleniček.
Škoda, že tuhle záklopku nemám u portského.

[Argonantus]

Už jsem se na to ptala, co.

Přesně. A já ti odpověděl - je to tady historickou shodou náhod, pokud to někdo bude chtít přesunout do reality, klidně může. Ale IMHO to může patřit na obě místa.

Tys vypila 4 l nesířeneho vína??:)

Ano.

Hm. Myslím, že to jsem nikdy nedokázal; dostal jsem se tak na polovinu a i to hodnotím jako vysloveně nedopatření.
Tady je skutečně něco špatně.

Jeden z důvodů, proč víno moc nepiju, kromě toho, že mi defaultně příliš nechutná

Není vyloučena možnost, že jsi dobré víno ještě nikdy nepila. Případně víno vhodné k tvému charakteru (sen rybářovy ženy nebo tak něco).

je smutný fakt, že mě kope velmi pomalu, tak ho piju jak vodu a jsem schopná do sebe nalámat množství, které pomalu přestává být slučitelné se životem.

To naznačuje naprosté nedorozumění; podobně jako Eerie žádá od umění, aby mu poskytovalo informace(=k čemuž není primárně určeno), tak ani víno není určeno k tomu, aby "kopalo", nebo aby mělo nějaký alkoholický efekt. Ten se naopak mnoho vinařů pokouší potlačit, v případě té Mosely zrovna docela úspěšně (mívá to třeba 8% a podobně). *
Jinak řečeno, používáš nástroj úplně nesprávným způsobem. Lopatou lze i kopat a motykou lze nabírat hlínu, ale není to nic moc.

Smysl vína je především v chuťovém efektu. Cíl vinaře je takto vyvolaný umělecký efekt (TM). Paradoxně se to velmi blíží Lovecraftově definici umění.
I u jiných podobných věcí - whisky, rum, koňak - existuje nějaká stupnice, od špatného k dobrému, od běžného k výjimečnému, a tak dále. U vína je ale rozpětí, které je opravdu kolosální a dechberoucí; snad jako u opravdového umění.
Jak si na začátku myslíš, že je něco dobré, zvlášť, když to zkoušíš napsat, ale pak zmákneš něco lepšího a pak ještě lepšího, až se nakonec vzneseš nad vrcholy, které normální smrtelník zdola ani nevidí a nelze mu je úplně přiblížit a popsat.
U Chambertinu grand cru třeba ta ženská zřejmě mluví o něčem jako - do eroguro přeloženo - postelové scéně z Hellraisera II, případně "orgamus, který mne prohodil zdí a ještě teď zkouším popadnout dech", nebo tak něco, ale zjevně rezignuje pro nedostatek slovní zásoby i chápání protějšku (ta poznámka redakce v závorce prozrazuje vše. To je asi jako dodat ke katedrále v Chartres, že je to vlastně samý pískovec). Podařilo se to zjednodušit jen pro prosté snoby, že je to strašně drahé. My, snobové rafinovaní, žádáme nekonečně víc.

výjimku tvoří slámové a ledové víno, toho jsem jaktěživ nedala víc než pár skleniček.

To má tak prakticky každý, je to strašně výživná hmota.
A je to slaďáková Vallunova disciplína, což taky není pro každého. Připadám si v tom cize a nejistě jak v tom válečném filmu.

*navzdory tomu je víno afrodiziakum, o kterém tvrdím, že docela funguje, v některých případech přímo převelmi funguje. Nevěřím, že za to může ten alkohol, ony za tím budou nějaké jiné chemie.

EDIT - socrealistický a sklerotický, pro Sadako viewtopic.php?p=263351#p263351

[Sadako]

Není vyloučena možnost, že jsi dobré víno ještě nikdy nepila. Případně víno vhodné k tvému charakteru (sen rybářovy ženy nebo tak něco).

Netuším, je to možné. Ochutnala jsem toho dost, něco bylo údajně top class (ale co já poznám, že ano), vesměs mi vína chutnají dost podobně = většina z nich je k posrání kyselá.

To naznačuje naprosté nedorozumění; podobně jako Eerie žádá od umění, aby mu poskytovalo informace(=k čemuž není primárně určeno), tak ani víno není určeno k tomu, aby "kopalo", nebo aby mělo nějaký alkoholický efekt.

Vysvětlím obšírněji.
Mám příšerný zlozvyk pít, dokud něco je. U tvrdších věcí mě někdy včas zarazí ten alkoholický efekt - už se motám, převibrujeme na vodu a jdeme střízlivět, případně hlas rozumu, nabádající k ochraně jater. Víno, jak je slabé, tuhle bezpečnostní pojistku pro mne nemá a nechutná mi natolik, abych si vytvořila návyk pít je po troškách na chuť, jako piju whisky, bourbon a absinth.
Třeba ten Ardbeg, co jsem dostala před čtvrt rokem, tu ještě je. Průměrná životnost lahví v mé společnosti je poněkud nižší.

Smysl vína je především v chuťovém efektu. Cíl vinaře je takto vyvolaný umělecký efekt (TM). Paradoxně se to velmi blíží Lovecraftově definici umění.
I u jiných podobných věcí - whisky, rum, koňak - existuje nějaká stupnice, od špatného k dobrému, od běžného k výjimečnému, a tak dále. U vína je ale rozpětí, které je opravdu kolosální a dechberoucí; snad jako u opravdového umění.
Jak si na začátku myslíš, že je něco dobré, zvlášť, když to zkoušíš napsat, ale pak zmákneš něco lepšího a pak ještě lepšího, až se nakonec vzneseš nad vrcholy, které normální smrtelník zdola ani nevidí a nelze mu je úplně přiblížit a popsat.
U Chambertinu grand cru třeba ta ženská zřejmě mluví o něčem jako - do eroguro přeloženo - postelové scéně z Hellraisera II, případně "orgamus, který mne prohodil zdí a ještě teď zkouším popadnout dech", nebo tak něco, ale zjevně rezignuje pro nedostatek slovní zásoby i chápání protějšku (ta poznámka redakce v závorce prozrazuje vše. To je asi jako dodat ke katedrále v Chartres, že je to vlastně samý pískovec). Podařilo se to zjednodušit jen pro prosté snoby, že je to strašně drahé. My, snobové rafinovaní, žádáme nekonečně víc.

Hmm. Zde by se možná slušelo říci, že mám vzdor epickém čichu nic moc chuť, takřka mi absentuje chuťová paměť a nemám ráda hrozny.

To má tak prakticky každý, je to strašně výživná hmota.
A je to slaďáková Vallunova disciplína, což taky není pro každého. Připadám si v tom cize a nejistě jak v tom válečném filmu.

Mně sladké právě chutná nejvíc. Kdybych měla jmenovat něco jako vína, co mi vážně chutnají, tak to budou slámové, ledové, portské. Třeba tokaj je na mě furt málo sladký.
Nejspíš to bude něco jako moje oči - mám poruchu barvocitu, jemnější odstíny se mi slijí, některé kvůli tomu vlastně nevidím. A miluju výrazné řvoucí barvy a přepálený kontrast, protože je tak dokážu vnímat.

[Argonantus]

něco bylo údajně top class (ale co já poznám, že ano)

topclass odlišného stylu bývá házení perel sviním.
Naposledy Beychevelle s nepravděpodobným ročníkem 1959, ze kterého znalci omdlévali, byl na mne vyplýtván celkem marně.

= většina z nich je k posrání kyselá.

No, tak to vede ke skandálnímu odhalení, že máš základní nastavení podobné jako Vallun. Je docela možné, že jeho vrcholy jsou tvými vrcholy. A pravé zjevení v tvém případě nese jméno Sauternes.

Mám příšerný zlozvyk pít, dokud něco je.

Málo nalejvej. To je celý trik.
Ono se to tak ostatně i má - bílého má být málo, aby vydrželo studené, červeného má být 1/5 velké sklenice, aby dýchalo. Slaďáku se málo nalejvá a málo pije z podstaty věci, protože by člověk explodoval.
Jedna moravská babička docela užitečně tvrdila, že se víno ukusuje.

a nechutná mi natolik, abych si vytvořila návyk pít je po troškách na chuť, jako piju whisky, bourbon a absinth.

No, tak jde o to najít, co ti chutná, abys to pila po troškách jako whisky, bourbon a absint. Sauternes ostatně o moc rychleji pít skoro ani nejde (=čti slámovka nebo ledovka).

Hmm. Zde by se možná slušelo říci, že mám vzdor epickém čichu nic moc chuť, takřka mi absentuje chuťová paměť a nemám ráda hrozny.

To moc neznamená. K dobrým věcem je třeba zkušenost - to platí prakticky u všeho. Kdo tvrdí, že první whisky v životě dokázal přesně ocenit co do kvality, tak kecá. U čtení to platí taky, u těch orgasmů ostatně taky, prostě u všeho.
Jestli máš lecterovský čich, to už samo o sobě leccos naznačuje. Prostě tuhle smyslovou stránku u tebe nikdo nerozvinul, to je to celé. Má to i plno výhod - ušetříš hafo peněz a játra (= i když,. pokud si je likviduješ destiláty, tak je to trochu složitější).
Řekl bych, že se Sauternes za dvě stovky z Lidlu, co tu někde výš řešil Vallun, bys mohla být až překvapivě spokojená.

Nejspíš to bude něco jako moje oči - mám poruchu barvocitu, jemnější odstíny se mi slijí, některé kvůli tomu vlastně nevidím. A miluju výrazné řvoucí barvy a přepálený kontrast, protože je tak dokážu vnímat.

Ten čich nasvědčuje tomu, že to může být daleko složitější. A těch signálů je poněkud víc. Troufám si drze nesouhlasit.

EDIT: A tady ještě Vallunův slaďákofilní orgasmus viewtopic.php?p=462315#p462315
EDIT II - a tady je pro úplnost ta skleróza viewtopic.php?p=459235#p459235

[Sadako]

Sauternes, pravíš.
Tak já nějakou nižší třídu někde vyzkouším, jestli to je fakt tak sladké, mohlo by to chutnat i mému slunci-a-hvězdám, který je na rozdíl ode mne skoro abstinent a kyselou chuť nenávidí snad ještě víc než já.

Jestli máš lecterovský čich, to už samo o sobě leccos naznačuje. Prostě tuhle smyslovou stránku u tebe nikdo nerozvinul, to je to celé. Má to i plno výhod - ušetříš hafo peněz a játra (= i když,. pokud si je likviduješ destiláty, tak je to trochu složitější)

Mno, vzhledem k zálibě v těch absintech a spol. játra ani peníze moc neušetřím. Na druhou stranu jsem celkem zařízla množství, tak asi dobrý.
Je možné, že je moje chuť spíše nerozvinutá než defaultně blbá, ale nikdy mě nějak nenapadlo to řešit. Mám celkem ráda zvláštní a extrémní chutě, ať už hodně sladké, hodně hořké nebo hodně pálivé...hm, existuje hořké víno? Kyselá chuť je hnis, ale hořká je zábavná.

[Argonantus]

Hořkých vín je plno.
Tramíny mají v sobě dost typicky hořkou zatáčku (kromě nevímkolika jiných), plno lidí je právě proto nenávidí (a taky bývají tramíny hodně dosladka - viz ten odkaz na Vallunovu reportáž; je dobré si uvědomit, že vítězná láhev stála několik mnoho tisíc, ta druhá zřejmě několik až mnoho set Kč).

Jinak extrémních chutí člověk potkává taky plno, zejména u starých vín se vidí věci nevídané. Koncentrovaný kouř, třeba. Uhlí, o tom jsem už vyprávěl. Moje kamarádka, která vyzkoušela na světě kdeco, takové chuti oceňuje nejraději ze všeho. V tom Beychevelle je třeba jakási zelenina. Znalci ji vyžadují.
Co potom říci k padesát let staré zelenině, když je to ročník 1959?

Vinné šílenství právě spočívá v tom, že je na světě málo chutí, které by v nějakém víně někde neplavaly. Dost věřím, že Sen rybářovy ženy se najde taky.

[Sadako]

Hořkých vín je plno.
Tramíny mají v sobě dost typicky hořkou zatáčku (kromě nevímkolika jiných), plno lidí je právě proto nenávidí (a taky bývají tramíny hodně dosladka - viz ten odkaz na Vallunovu reportáž; je dobré si uvědomit, že vítězná láhev stála několik mnoho tisíc, ta druhá zřejmě několik až mnoho set Kč).

Sladká a hořká je fajn kombo.

Vinné šílenství právě spočívá v tom, že je na světě málo chutí, které by v nějakém víně někde neplavaly.

To mi zní jako vinný šoggot, bratr čistého nevinného šoggota.

Jinak mi to teda dost připomíná zálibu v parfémech, včetně toho, že ty nejšílenější věci jsou ty staré, bo jedna půlka ingrediencí v současnosti nelegální a ta druhá už neexistuje.
A jasmín je fsktučnosti asfalt.

[Argonantus]

V rámci sklerotických odkazů (dával jsem je do předchozích replik dodatečně, možná se ti některé hodí) - o tramínech viewtopic.php?p=266764#p266764

Jsem setrvalým vyznavačem této odrůdy i z osobních důvodů (viz epos Jak jsem potkal víno), a zdá se, že jsem obrátil na víru pravou i Valluna. Ježto všichni žijeme v tramínovém ráji, lze se dobrat hodně pozoruhodných věcí i za velice mírné ceny )viz Vallunovo jásání v té reportáži).

[Vallun]

V prvé řadě jsem rád, že zase na chvilku to tu není jen dialog (a to ještě se silnými monologickými prvky:)

V druhé řadě jsem se vyděsil, že má Argo nějaké zázračné nadání, protože moje reportáž zejména o Tramínech má teprve vyjít!

Vallun a odrůdy - já už raději nic nevím. Musel bych to řešit negativním výčtem, nemám rád Sauvignony - oba, zatím men nenadchl žádný Děvín, Veltlínské zelené - včera jsem měl rakvický burčák z této odrůdy a je to asi rozumná způsob zpracování. Millera - umí být stále nepitelná, zejména z dřívějších bolševických velkoprodukčních tratí, ale přeci jen, je to ryzlink a umí se podařit. Kdybych měl vybrat tři nejoblíbenější odrůdy, tak by to byly asi Tramín, Ryzlink a potomstvo a burgundské :-p

ZE srandy bych řekl,že mou nejoblíbenější odrůdou je Škrobák... ten Scarabeus mne fakt dostal, životní čtvrtý flek! Předběhlo i supersladkého Arnolda Karchera...

zdá se, že jsem obrátil na víru pravou i Valluna.

to spíš, pokud jde o pinot noir...už ho jakž takž rozeznám...

Má pravdu, předsedo. Po nesířeném víně hlava nebolí, a to i v přehnaném množství - vyzkoušeno.

můj rekord je 2,5 l...bez následků:) Pořád mám dojem,že Sadako pila obyč, sířené víno...

tady je jasně vidět ten vkus, který si musíte odmyslet. Veltlín? Kvalitní ryzlink asi určitě, ale ten není úplně jednoduché najít. Hodně moravských zrovna ujíždí do sladka.

sladký ryzlink není chyba! naopak! A zejména v Anglii - proč asi Angláni skupují ve velkém vinice se sladkou produkcí (patří jim většina Tokaje snad, Marsala, portské...)

A když Brit vidí v regálu stejně drahé víno z Itálie nebo Francie, dá přednost jemu.

Já většinou taky. Teda, záleželo by asi ještě na víc podrobnostech. Do neznámého Pays D´Oc nebo Loiry bych se naslepo moc nehrnul.

já ne. Ale od té doby, co jsem objevil eshop Znovínu, tak v regálech kupuji tak maximálně Lambrusco...

da máme i nadále cizince trápit svými vymyšlenými názvy odrůd.

to je pravda, ale ona tím spíše narážela na to, že Briti nerozumí německému třídění dle cukernatosti a že by tedy bylo vhodné zavést taky apelační systém...to říkají skoro všichni, kdo nekooperují s německou oblastí...

jako turista mám zkušenost, že se v cizině chytám toho mála, co o víně vím, a koupím si láhev v případě, že znám alespoň něco, třeba odrůdu.

V Chorvatsku je to pořád problém...na to, že jsou v Unii, tak si pořád dělají, co chcou - poslední láhev byla polosuho byla hodně sladká i na mne...

Zde by se možná slušelo říci, že mám vzdor epickém čichu nic moc chuť,

tak to Tvá chuť není zdaleka bez šance:) Čich je její základ...

Mně sladké právě chutná nejvíc. Kdybych měla jmenovat něco jako vína, co mi vážně chutnají, tak to budou slámové, ledové, portské.

tak tak

Třeba tokaj je na mě furt málo sladký.

přidej putýnky!:) Najdeš i supertop sladké;)

Tak já nějakou nižší třídu někde vyzkouším, jestli to je fakt tak sladké, mohlo by to chutnat i mému slunci-a-hvězdám, který je na rozdíl ode mne skoro abstinent a kyselou chuť nenávidí snad ještě víc než já.

Sauternes je dobro! Obvykle mají ucházející nabídku v Globusu, v Lidlu to byla akce...možná před Vánoci zopakují...Nebo v Makru...A jeden dřívější Argův odkaz - určitě nezklame

vítězná láhev stála několik mnoho tisíc

42 000 Kč

ta druhá zřejmě několik až mnoho set Kč

3 500 myslím...

Jinak extrémních chutí člověk potkává taky plno, zejména u starých vín se vidí věci nevídané.

archivy rozhodně zkus! jen Rare Wine je vyprodanej - úvodní degustace je obsazena...
Ale obojí lze ochutnat v klubu i po půldecce a to už se zaplatit dá;) dokonce ta samá láhev!