[AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

[MC-AW-Nesmrtelní]

Česlave, mistr Jákob je momentálné v radostné eufórii a nejlepší by bylo toho nějak využít. Zvlášť protože je jasné, že kvůli jeho nemoci mu dlouho nevydrží. Když mu teď namažeš med kolem huby či slíbíš pomoc s tím, po čem pátrá, tak ho máš dost možná v hrsti. Ještě si pořádně nevšiml, kdo vlastně vešel, takže je to stále na vás.

Pokud bys ale chtěl zatlačit, nejlepší bude pohrozit mu spálením těch věcí co má na stole. Určitě to jsou čerstvé objevy a ještě je nemá nikde zapsané. A vypadá, že mu na nich hodně záleží.

Vlaštovka rozhodně volí rázný přístup. Chce ho chytit za rameno, pravou ruku na jílci meče.

"Jákobe", chytne ho za rameno a prudce otočí. "Moc dobře si pamatuju, cos mi udělal naposledy, když byl Vír takhle silný," říká mu z příma do očí a strká ho před sebou. Jákob malými kroky ustupuje a zkouší ji odstrkovat rukama, ale vůbec se mu nedaří.

"Zaprvé, tuhle křivdu budeš muset narovnat. Takže mi hezky prozraď, jak teď můžu já, aspoň na chvíli, sebrat moc té čarodějnici, aby mi to nemohla udělat znovu." Pustí jílec kordu když zjistí, že jí stačí holé ruce a třese s Jákobem jak s osikou. V tu chvíli jeden z vředů, co má Jákob na krku, praskne a vystříkne Vlaštovce na obličej i ruce.

Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... na svahu nad Královskou oborou ...

"Vera? Veře sloužím jako čeledín. Jmenuju se Toník," odpoví ti, Marcu, mladík. "Ale s tou chaloupkou to bude nějaký omyl. Co mě paměť sahá, jediné stavení tady na svahu je tahle roubenka. A Vera vždycky žila tady. To jste se museli splést," opravuje vás horlivě.

"Každopádně Vera tu není. Jela někam k Malému městu. Nebo k Hrad. Vzala si Šídlo, to je náš koník, a hrozně spěchala," vypráví. "A varovala mne před bělovlasým starcem," doplní ještě honem rychle.

"Mám něco vzkázat?"

Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

... u kláštera svatého Františka ....

Grgure, nejlepší cesta k mrtvolém bude nikoliv z ulice, ale když se nějak dostaneš do klášterního dvora. Tam ale vedou zavřená vrata a musel bys asi přelézt zeď a otevřít si sám. Ale možná bude stačit tvářit se dostatečně přesvědčivě a někdo tě pustí dovnitř?

Abatyší vidíš naprosto zřetelně - snaží se z hlavních dveří vyhodit Janka a tváří se hodně rozčileně. Určitě si tě ještě nevšimla a pokud nebudeš okounět, ani nevšimne.

Měl by sis dát pozor právě na Abatyši, nebo na jiné starši sestry. Těm by mohlo být podezřelé, že ses tu vzal tak rychle a bez toho, aby zavolaly. Krom toho, určitě budou chtít zdržovat a nechávat ty chutné šťavnaté mrtvoly někde ležet pod rubášem, aby jim mohly dělat nějaká ta poslední pomazání, modlit se u nich a tak podobně. Zkrátka škoda času a materiálu. Nebo by si je mohly chtít pohřbít samy. Takže těm se, pokud možno, vyhni a spíš zkus zblbnout mladší sestry a sfouknout to co nejrychleji, ať už jsi zase pryč.

[Česlav]

... v kostele svatého Klimenta ...

"Pozor! Nedotý-", natáhnu k ní ruku a...zarazím se v půli věty, když se stane přesne to nejhorší, co se stát mohlo.

Vlaštovka ho instinktivně odstrčí a Jákob se sveze podél stěny k zemi, zatímco ona se snaží otřít si obličej hřbetem ruky a utírá si ruce do pláště. Podávám jí kapesník.

Skvělá práce. Opravdu skvělá práce, Vlaštovko. Lépe bych to sám nesvedl. Nikdy mi nepřišlo, že by spolu s city ztratila i rozum. Ale dnes se opravdu překonala. Ještě, že je nesmrtelná. Ale i tak bude tenhle mor nepříjemná věc.

"Radím ti, abys spolupracoval, Jákobe.", zavrčím, "Vím, že smrti se nebojíš...ale jestli neuděláš, co říká, spálím všechny papíry, svitky i knihy, které v tomhle kostele najdu. A začnu tady."

GO AGGRO: Ceslav:2D6+3+1 → 9 (1 +4 + 3 hard + 1 read a person)

[Grgur]

.... u kláštera svatého Františka ....

No, hrobníka každý pozná, takže to bych musel přemlouvat nějakou opravdu naivní jeptišku. A hustě chumelí, vidět je na pár desítek kroků. Takže bude jednodušší najít místo, kde se dá přelézt, otevřít si bránu zevnitř a pak nabrat mrtvoly, než si někdo uvědomí co a jak.


Do Something Under Fire: Grgur:2D6+2+1 → 12(6 +3 + 2 + 1)

Přelézám přes zeď a procházím zahradou. Opodál vidím vyvrácený topol, abatyše se zrovna snaží vypoklonkovat Janka a já tak v klidu dojdu k vratům, otevřu je a zacouvám ke stromu. Leží tam několik těl, přikrytých prostěradly. Ještě nějaký čas bude trvat, než budou uleželá a výživná, budu je pak muset schovat někam do tepla, janak kvůli tomuhle mrazu budou ještě dlouho chutnat jako živá.

Jenže dostat se do zahrady nenápadně byla jedna věc, naložit tak čtyři až pět těl zpod topolu je mnohem komplikovanější. Stejně by mě zajímalo, jaká obrovská síla dokázala prorazit dvě zdi a srazit topol. To snad umí jenom děla.

Každopádně bez toho, abych tady na tom dvoře byl sám, beze svědků, to nepůjde.

"Vážená matko představená, Marie, ač mne náhoda svezla na toto místo v takové smutné chvíli, je mi potěšením, že Vás mohu pozdravit," zahalekám a jdu Janka vysvobodit a získat pozornost abatyše.

Reputation: Grgur:2D6+2 → 10(3 +5 + 2)

Abatyše si mě přeměří a pak si vzpomene, že jsem byl přítomen skoro u všech pohřbů významných měšťanů pražských měst. A všechny pohřby, u kterých jsem byly excelentně vypravené, mrtvá těla připravená k obřadům bez jediné chybičky, zkrátka má pověst mne předchází.

"Jel jsem náhodou kolem, když mi lidé na ulici řekli o tom neštěstí. Jako by nestačilo, že v ulicích řádí mor. Má křesťanská povinnost mi káže podat v takto těžkou chvíli pomocnou ruku," nabízím. "Promiň, že to tak zmiňuji, ale nemohl jsem si nevšimnout, že některá těla topol natolik rozmačkal, že z nich skoro nic nezbylo," rovnou zasazuji brouka do hlavy, "ale s mými zkušenostmi se zcela jistě podaří zachovat co nejvíce z ostatků pro obřad nepoškozených," zkouším vlezle.

Hot: Grgur:2D6++1 → 9(2 +6 + 0 + 1)

"Samozřejmě krom hrobnické práce pomůžu mnichům i s odstraněním topola a to přednostně, aby byla škoda na ostatcích co nejmenší", dodávám, "a moje kárka je k dispozici, pokud bude potřeba dřevo někam odvézt."

Abytyše je trochu zaskočená tím, co jsem na ní všechno najednou nahrnul, a tak jen pokýve, pronese "Děkuji pane Gr-gur? Pamatuju si správně? Vzkutku neobvyklé jméno."

"Ano, v naší rodině se hrobnictví předává z otce na syna, já se jmenuji Grgur, můj otec byl Grgur a můj děd byl také Grgur. Už když Přemyslovci usedali na knížecí dvůr, o těla jejich mrtvých se staral nějaký Grgur," vykládám jí a ta poslední věta, kterou to uzavřu, je v podstatě pravdivá.

Pak se otočím a jdu pomoci mnichům s řezáním. Chvilku to potrvá a záměrně zdržuju, aby těla nebohých jeptišek zapadala co nejvíce sněhem.

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... v Jákobově pracovně v kostele svatého Klimenta ....

"Já- já- já- já- vůbec nerozumím tomu, o- o- o- čem mluvíte? Ale ale, tohle ne- ne- nesmíte spálit!" zakoktá se nejdřív Jákob a rukou si začne svírat prasklý vřed. "Kdy že se to mě- mě- mělo stát?" ptá se a je udivený.

"Naposled byl Vír takhle silný, hm hmm, moment, podívám se do kroniky ....."

Jakmile popadne do ruky těžkou knihu, jako by zapomněl na vaše hrozby. Chvilku listuje a pak to vytáhne. "Hm, hm, léta páně 1420, vrchní Jákob vyhověl přání čarodějky Jasny a provedl rituál, kterým pak Jasna odebrala Vlaštovce skrze Vír její moc. No, celý rituál je tu popsaný, nevidím důvodu, proč jej neprovést znovu."

"Ale OBRÁCENĚ!" pronese důrazné Vlaštovka, zatímco si utírá ruce a tvář.

"Dobrá, dobrá. Ale bude to chvíli trvat. Sám to nezvládnu, musím sehnat více Jákobů. Sejdeme se společně u oltáře," odpovídá a šourá se pomalu k lanu v rohu místnosti. Zatahá za něj a rozezní se zvon, který asi svolává Jákoby k modlitbám.

Co uděláte?


Dalibore, vypálil sis všechna místa, kterých se mohl Jákob dotknout, řádně ses omyl, převlékl. Slyšel jsi halasně odcházet Marca a teď slyšíš Jákobův zvon, jak v neobvyklý čas svolává k modlitbě.

Co uděláš?

[Česlav]

.... v Jákobově pracovně v kostele svatého Klimenta ....

READ A PERSON: Ceslav:2D6+2 → 7 (4 +1 + 2 sharp)
- Co má Jákob DOOPRAVDY za lubem? Nechystá nějaký podraz?

Zamračím se. Šlo to nějak snadno. Je nějaký nerozhodný. Že by to byla nemoc? A nebo je dědek senilní a navzdory nesmrtelnosti ztrácí paměť? Tak jako tak to vypadá, že je ochotný udělat cokoliv, aby ochránil ty spisy. Takže si nějaké vezmu do úschovy, až se vydá zvonit. Ze stolu sbalím, co mi přijde pod ruku - zajímají mě ty nové spisy. A kromě nich si vezmu i knihu, kterou označil jako "kroniku". Jákobova kronika bude jistě zajímavé čtení.

"Drahá, musíme nechat nějakého doktora, aby se na tebe podíval. Jestli nechceš k Daliborovi, můžeme ke Gabryasovi, jakmile tady skončíme.", přijdu trochu blíž k Vlaštovce, vazmu jí z ruky kapesník a opatrně jí otřu obličej tam, kde vynechala. Trochu se zdráhá a vypadá naštvaně. Ale teď přeci nic necítí, nebo ne?

Potom už záleží na tom, co se bude dít. Držím se poblíž Vlaštovky a dokud se budou věci dít podle plánu, budu následovat, pokud by se mělo něco pokazit, jsem rozhodnutý jí bránit za každou cenu. Jestli Jákob dodrží slovo, půjdeme s ním za ostatními Jákoby a uvidíme, co se z toho obřadu vyklube. Tak jako tak se chci držet u nějakého zdroje ohně, bude-li nějaký, pokud ne, vezmu si nějakou svítílnu s sebou.

[MC-AW-Nesmrtelní]

Česlave, problém asi ani tak nebude v ochotě. Zdá se, že je opravdu odhodlán udělat to, co chcete, tedy zopakovat jeden rituál. Ze zápisu z kroniky ovšem vyplývá, že tehdy před léty se jim rituál mimořádně zdařil. Je otázkou, zda se tento úspěch bude opakovat.

Jákobové se postupně slézají do kostelní lodě a poklekají do lavic. Mnoho z nich má boláky či se pomalu šourá nebo mají hnědé skvrny na těle. Tady teda mor opravdu řádí. Vlaštovka se na to dívá a se slovy "teď už je to stejně jedno" se připojuje k nim. Pak se otočí na tebe: "Vezmi si nějakou roušku a rukavice a přistup. Vyhrála jsem ordál, pamatuješ? Musíš mi pomoct."

Nakonec se přišourá starý Jákob. "Pane hrabě, magmazel Vlasto, vy jste vzali z pracovny kroniku? Potřebovali bychom do ní nahlédnout, abychom rituál co nejlépe napodobili. Jedině tak dosáhneme podobného výsledku, dá-li Bůh."

Jákobové se začínají modlit. Mistr Jákob předčítá z kroniky slova a ostatní, je opakují.

Česlave, připojíš se k rituálu?
Pokud ano, Jákobové zprostředkují Augury a protože jsi tu jediná hráčská postava, hoď si.
Pokud ne, Vlaštovka to bude brát jako porušení dohody uzavřené soubojem.


Jasno cítíš, jak se k u tebe otevírá Vír. Někdo se snaží skrze něj na tebe dosáhnout.

Interfere, pokud se ti to nelíbí...

[Česlav]

"Nahlédni.", kývnu a podávám bichli Jákobovi, "Ale potom se vrátí ke mě, dokud nebude úspěšně po všem a nebudeme odsud pryč. Potom vám jí vrátím."

"Neboj se. Slíbil jsem, že ti pomůžu a to stále platí.", vezmu Vlaštovčiny dlaně do svých - v rukavicích. Políbil bych jí, ale jednak to není bezpečné a druhak by byl teď takový projev citů zbytečný.

Za poslední půlstoletí studia cizokrajných mystérií, okultních obřadů, legend a rituálů jsem prohloubil své spojení s Vírem. Oproti poslední Noci je pevnější a lépe mu rozumím. Rozhodně bych se nenazval čarodějem, nejsem takový blázen, abych si s tou silou zahrával mimo rozsah svého poznání. Ale Vír si zaslouží dlouhodobější studium - dává nám Neumírajícím víc, než jen věčný život.

Soustředím se a jak zavírám oči, otevírám mysl. Okamžitě mnou projede ono známé mravenčení, ale nepříjemný tlak v hlavě už nevnímám jako nepříjemný, cítím, jak se má mysl natahuje, pátrá a dotýká se něčeho vyššího. Pevně sevřu Vlaštovčiny ruce a v tu chvíli vím, že bych jí mohl vidět celou, takovou jaká skutečně je. Ovládnu se ale a místo toho se nechám vést její touhou po spravedlivé odplatě - plane v ní jako zářící modrý plamen. Jasna. Vidím jí. Ne, cítím jí, vnímám jí. Mohl bych nahlédnout do jejího nitra? Možná bych mohl, ale nechci riskovat, že roztříštím své soustředění. Krom toho, Jasna rezonuje velmi silně - je to stará duše a má nesmírně silnou vůli. Už o nás určitě ví, nemůžu ztrácet čas...

AUGURY: Ceslav:2D6+1 → 11(4 +6 + 1 weird)
• Isolate and protect a person or thing from the world’s psychic maelstrom.

Následky:
• It’ll persist (for a while) without your actively maintaining it.

Pokud nebude silné interfere:
• It’s stable and contained, no bleeding

[MC-AW-Nesmrtelní]

Jasno, cítíš, jak se kolem tebe otevírá Vír, i když jsi neotevřela svou mysl. A pak cítíš, jak se ti někdo snaží Vír vzít. Jak se tě někdo snaží odpojit od té životodárné síly tam pod Vrchem.

Cítíš, jak se v tobě otevírá prázdno. Smutek. Spojení na všechny Jasny, které jsi kdy žila, se ztrácí kamsi do prázdna.

Ne do prázdna. Cítíš Jákoba, Vlaštovku, Česlava. Tihle tři ti berou všechno, co je ti drahé. Tihle tři chtějí, abys byla obyčejná holka.

Už víš, co jsi tenkrát Vlaštovce způsobila. A teď to čeká tebe.

Interfere?

[Dalibor]

...v kostele svatého Klimenta...
Navleču se do svého léčitelského úboru. Nese známky mých minulých výrobních postupů, ale zahodil jsem masku. Strašila lidi a Vlci si z ní stejně nic nedělali.

Poslechnu svolávání ke mši. Ne, že bych se chtěl k Jákobům přidat, ale musím na ně dohlédnout. I když je pravda, že už skoro týden nikdo při mši nedostal křeče ani neomdlel.

Zpoza zákristie sleduji, jak se sbírají k obřadu, když v tom mi dojde, proč se schází.

Česlav a Vlaštovka!
Tak dlouho jsem se jim vyhýbal, a oni mě našli právě tady.

Poslouchám obřad a sleduji situaci.
Read a sitch, Dalibor:2D6+3 → 11(2 +6 + 3)#sharp
What should I be on the lookout for? Who’s in control here? (Vlaštovka nebo Česlav?) Which enemy is most vulnerable to me? (omluvte mé výrazivo)

Chtějí využít Jákoby! Z toho nikdy nevzešlo nic dobrého, musím je zastavit. I když je to příliš pozdě a obřad už probíhá.

"Česlave, proboha zadrž! Víš, co tím můžeš způsobit!?!"
Interfere, Dalibor:2D6+2 → 12(6 +4 + 2)#interfere

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... u oltáře svatého Klimenta ....

Vlaštovka má na svém oblečení nějaké hnědo-rudé skvrny. Nápadně to připomíná skvrny, co mají po sobě Jákobové, když jim praskají vředy. Na to bys měl dát pozor.

Ač se Česlav účastní obřadu, zatím se zdá, že to tady řídí spíš Vlaštovka.

Nejzranitelnější jsou samozřejmě Jákobové, nemocní, unavení obřadem, kdyby se něco zvrtlo, poradil by sis s nimi raz dva.


Vykřikl jsi a několik Jákobů otočilo hlavy. Obřad jsi nepřerušil, ale ale oslabil. A jak jsi udělal pár kroků blíž, najednou cítíš, že cílem obřadu byla Jasna.

Pak obřad skončil a jasná záře naplňující kostel pohasla.

Jákob se otočí na Česlava a Vlaštovku a pronese: "Dokonáno jest. Teď je chráněna před Vírem a Vír před ní. Na dost dlouho. Jen obřad se, díky vyrušení, nepodařilo zcela dokončit a obáváme se, že to bude mít vedlejších účinků. Nicméně dodrželi jsme, co jsme slíbili, nyní nám Česlave můžeš vrátit náš deník."

Česlave, Dalibore, co budete dělat dál?

.... u poříčských mlýnů ....

Jasno, ta hrozitánská síla náhle zakolísala. Jako by ji něco oslabilo. Navíc jsi začala cítit přítomnost Dalibora. Pak přišlo prádno. Sebrali ti Vír. Sebrali ti sílu. Sebrali ti všechno, co dělalo Jasnu Jasnou. Cítíš se neskutečně prázdně a slabě.

Zavrávoráš a musíš se na moment opřít o stěnu mlýna. Co je nějaký mor proti tomuhle?

Máš v hlavě jen malou jiskřičku naděje. Vlaštovka už zjevně má své síly zpátky. Není to tedy trvalé. Když se budeš trochu snažit, možná to i urychlíš a budeš mít svou sílu zpět co nevidět. Jen přijít na to jak.

Co uděláš?

[Česlav]

Původně jsem si chtěl kroniku nechat déle, ale Daliborův vpád a narušení rituálu mě natolik vyvede z míry, že knihu beze slova vrazím prvnímu Jákobovi do rukou.

"TY!? Bylo to dokonale pod kontrolou! Tys to zkazil!", zavrčím vztekle a vyrazím k němu, "Když jsem tě hledal, abys nám pomohl, schovával ses, ale teď vylezeš kvůli Jasně?!"

Těch pár metrů překonám hravě a pak...

SUCKER SOMEONE / SINGLE COMBAT (záleží na Daliborově reakci): Ceslav:2D6+3 → 11(3 +5 + 3 hard)
...chci dát Daliborovi pěstí!

Když ho Vlaštovka potřebovala nejvíc, nebyl tam pro ní. Když jsme ho potřebovali oba, aby nám pomohl zastavit její chladnoucí srdce, byl uražený a nepomohl nám - skrýval se před námi. A teď způsobil...kdo ví co? Sice jsem Jasnu odřízl, ale síla Víru se mi na poslední chvíli vymkla a následky mohou být nedozírné. Myslel jsem si o něm, že je to přítel, ale tohle je poslední kapka, poslední důkaz zrady!

[Vukmar]

... u Gabryase ...

Krátce mu stisknu ruku na znamení, že souhlasím. "Teď je pošli pryč," kývnu ke dveřím a strážím za nimi. Nepotřebujeme být vyrušováni. "Pak si pohovoříme kde může být hrot z dýky. Zlomila se, když jsem s ní bodl Janka. Co se dělo dál netuším. Musíš mě nasměrovat kde mám hledat."

[MC-AW-Nesmrtelní]

Vukmare, Gabryas popojde ke dveřím a otevře dvířka. "Jsem v pořádku, děkuji pánové. Ten rytíř, co mě napadl, musí být někde jinde." Schválně stojí ve dveřích tak, aby dovnitř nebylo vidět. "A teď, když dovolíte, si musím jít sednout a odpočinout, než se vydám dolů do města vyhledat lékaře."

Zdá se, že se mu podařilo strážníky přesvědčit, protože jdou zkoušet další dveře o domek vedle.

"Hrot dýky jsem naposledy viděl zabodnutý v Daliborově dlani," odpoví Gabryas. "Potom jsem otevřel svou mysl Víru, abych mu ukázal jeho význam. Když jsem s ukázkou skončil, ten hrot v jeho dlani nebyl. Doposud jsem neměl příležitost přijít tomu na kloub. Mám několik hypotéz," odmlčí se, aby se nadechnul a posadí se za stůl.

"Zpočátku jsem si myslel, že jsem jej prostě odčaroval. Že zmizel. A že jej budu muset vyrobit znovu," vykládá dál. "Postupem času jsem ale prováděl nějaká měření a výzkumy a hlavně, setkal jsem se přímo s Vojtěchem, jedním z Vlků. To je ten, co po tobě dnes vystřelil," vysvětlí mezi větami. "Pak mi došlo, že se ztratit nemohl. Mé hypotézy, co se s ním stalo, jsou celkem tři:

Možná, že mé kouzlo způsobilo, že se síla úlomku vstřebala do Daliborovy krve. Nevím, co to znamená a co by to mohlo způsobit, ale pokud je tomu tak, bude velmi obtížné získat ji zpět.

Druhá varianta, která mne napadla, je o něco prostší. Nebyli jsme tam toho dne sami. S námi tam byli i další nesmrtelní. Přinejmenším Janek a Vlaštovka. Napadlo mne, že zatímco jsme byli v tranzu a sledovali vizi, jeden z nich ten hrot prostě ukradl.

Třetí varianta je, že jsme během společného obřadu Víru nedávali pozor a ten úlomek nám prostě upadl, kamsi k Daliborově kouzelnému kameni. A to je ten pravý důvod, Vukmare, proč jsem se přestěhoval do Zlaté uličky. Protože Daliborův kámen tu stále někde je zakopaný. Kdesi v podzemí hradu, pod jednou z věží či v nějakém sklepení, tiše čeká na své objevení. Pověsti o léčivém kameni, který zde kdysi dávno ležel, přiměly mnoho alchymistů si myslet, že zde, kdesi léží kámen mudrců. Ale já jediný vím a znám pravý význam těch slov. No, Dalibor si možná také domyslel, ale jako ho znám, tak teď pobíhá někde dole po starém městě a snaží se vyléčit mor. Zatímco já, snad, brzy, jen co se mi uleví od tohoto zranění, jeho kámen najdu a pokud je má třetí hypotéza správná, někde u něj bude ležet i malý, černý úlomek moci."

Vydechne, protože mluvil opravdu dlouho bez přestání a zranění ho zmáhá. Pak se na tebe podívá.

Co uděláš?