[AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

[Vukmar]

Zavrčím jako vzteklý vlk, vytasím meč a seskočím dolů přímo před hlouček těch šašků a vrhnu se Gabryase abych ho mohl rozsekat.

Single combat: Vukmar:2D6+2 → 8(3 +3 + 2)
Meč 2-HARM HAND 1ruční FENCE
Armor: 2 +1 štít

volím +1 harm

[Dalibor]

... u svatého Klimenta...
"Jákobe, proboha! Jsi nemocný, máš být zavřený na ošetřovně, kde vaši nemoc můžu držet pod kontrolou! Jenom vytáhnu paty ze dveří a vy se začnete courat po celém kostele! S takovou vás nikdy nevyléčím."

Zakroutím hlavou. Pak se podívám na své ruce. Otřu si je o plášť, ale vím, že už je pozdě. Ty ptačí masky byly víceméně k ničemu, ale měly dvě výhody - ochranu obličeje a rukavice. To bych měl na ošetřovně. Proklatí Jákobové.
Dalibor:2D6+ → 9(4 +5 + 0)#weird
Jsem imunní. Vím, že jsem bacilonosič.

Vejdu na ošetřovnu.

"Všichni ustupte! Přišel jsem do kontaktu s morem! Ustupte! Jákobe, připrav mi čistý léčitelský oděv! Doneste mi duši vína!" Tak rozkazuji jednomu ze zdravých Jákobů. Sundám ze sebe většinu oblečení a hodím je do ohně. Nenosím honosné obleční. Nejsem na ně zvyklý a stejně by každou chvíli skončilo takhle.

Začnu s omýváním zasažených oblastí mýdlem z olivového oleje a levandule. Proces bude nějakou dobu trvat, mezitím se také rozehřejí lektvary a masti, které potlačují průběh moru. Měl jsem štěstí, takhle brzy se dá zajistit, aby mor nepropukl. Bude to ale trvat dlouho a nakonec si budu muset ruce polít alkoholem a zapálit.
až k tomu dojde, dostanu 1 harm AP, bude to ale až za chvíli.

[MC-AW-Nesmrtelní]

Česlave, viděl jsi, co se stalo Daliborovi, jako na dlani.

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... ve Zlaté uličce ....

Gabryas vzhlédne jak zavrčíš, zahlédne jak vytasíš a sáhne kamsi k pasu.

Skáčeš a on pozvedne pistoli a vystřelí.


Vukmar>Gabryas: 2-HARM (meč) +1HARM (choice) => 3-HARM.
Gabryas>Vukmar: 1-HARM (hůl) -2HARM(zbroj) -1HARM (štít) => 1-HARM.


Sekl jsi Gabrayse a sekl ho ošklivě do ruky svírající hůl. Kost zapraskala a sníh okolo se zbarvil krví. Gabryas ustupuje.
Pak si zahlédl v koutku oka jak Vojtěch, stojící kousek vedle, pozvedl ruku tvým směrem a roztáhl dlaň. Pak to cvaklo a vyšlehl výstřel.

Do Something under Fire from puška prosím...


.... na nádvoří před purkrabstvím ....

Strážci konečně přestali brát shrbeného muže na lehkou váhu a rozbíhají se do malé uličky.

[Tibor]

Vidím, jak stráže odbíhají pryč, slyšel jsem třesknout výstřel.

Seskočím z koně a vezmu loutnu. Vždycky, když jsme s Česlavem jezdili do bitvy, chtěl abych hrál. A tady se teď strhne nějaká rvačka či bitka. V takových případech po mě vždycky chtěli zpívat o rodině. Na starém hradišti. Na Leteňské pláni u dřevěného stroje. Vždy to byla rodina. Pohladím struny a přemýšlím.

Česlave, přál by sis, abych teď, v takovéhle situaci, zpíval o rodině?

[Česlav]

Tibore, moc dobře víš, že tě držím zkrátka z dobrého důvodu - tvá Hudba se snadno vymyká kontrole a její síla často smete i ty co nemá a má za následek nepředvídatelné věci. Rozhodně jsem tě nikdy nepodporoval v tom, abys ten dar používal sám od sebe z vlastní iniciativy bez mého výslovného příkazu!

... v kostele svatého Klimenta ...

Vypadá to, že tu Jasna není. A s Daliborem mluvit nechceme, kór když je obklopený nakaženými Jákoby a sám chytil mor. Necháme ho jeho osudu a využijeme zmatku na ošetřovně, abychom se podívali po kostele, ale je čím dál zřejmější, že tu čarodějnici nenajdeme. Cílem se tedy stává někdo jiný...

(Ale na to musíme počkat na Marka)

[Tibor]

... u Zlaté uličky ...

Off the leash: Tibor:2D6+1 → 11(5 +5 + 2)

Uvědomuju si, jak strašně nerad Česlav je, když zpívám sám od sebe. Hned, jak se spolu uvidíme, se ujistím, zda jsem se rozhodl správně. Ale tenkrát, když bylo potřeba sehnat peníze na obranu Kobylis před křižáky i husity, jsem také hrál skoro sám od sebe a pochválil mne.

Snad už ho znám a snad, když mu to vysvětlím, mě opět pochválí.

Podívám se na vločky, a začnu zpívat píseň o sněhu. O horské samotě, která zapadala sněhem a otec s matkou teď přikládají poslední dřevo do ohně, aby zahřáli své nemocné děti. O hluboké závěji, ve které zapadl formanský vůz a o statečném formanovi, který vynesl ven na sníh drahocenný náklad koberců ze vzdálené Persie, aby zachránil svého věrného koně před zmrznutím. O poštovním dostavníku s rozbitým kolem, ve kterém se tísní rodina bohatého šlechtice, zatímco se kolem shromažďují vlci. O obleženém městě, ve kterém ženy vaří svým mužům podrážky z bot, aby jim pomohly překonat zimní hladomor.

Crack the world open: Tibor:2D6+2 → 4(1 +1 + 2)

Možná je to tím sněhem, ale cítím, že je potřeba všem vysvětlit, vyzpívat ten strach, který lidé cítí, když se bojí o svou rodinu. Na loutně už hraji jen na spodních strunách, aby více vynikl konstrast s mými mrazivě nádhernými výškami. Můj hlas řeže vzduch a jinak rušné odpoledne utichá, jak jekot, vystihující děs starostlivé matky, ukrajuje víc a víc.

Stráž se semkne do pevného útvaru, její muži si vzájemně kryjí záda. Drásavý zvuk vysokých tesklivých tónů jim rezonuje pod jejich helmami a zmateně se rozhlíží kolem. Alchymisté z uličky, jindy tak rozhádaní, se sbíhají do malého hloučku a ti, kdo si nedrží uši, ze kterých jim teče krev, se křižují. Lidé na hradě, kteří předtím otevřeli okna, aby zjistili kde a proč se střílí, zavírají okna ale není jim to nic platné, vibrující tabulky jim připomínají, jak hrozné to je, když vašim blízkým někdo chce ublížit.

Vukmare, i pod tvou masku se dostal odporný zvuk, který ti připomíná slova tvého syna předtím, než naposledy vydechnul, ne připomínají ti slova, kterými tě Wilhelm vyhnal do zimy - do podobného sněhu, jako padá dnes.

I Gabryas se před tebou svíjí, vypadá, jako by si vybíral mezi bolestí přeražené ruky a hrůzou, co slyší v uších. Jen Vojtěch na první pohled vypadá, že s ním hudba nic nedělá, ale v očích, v očích je vidět strach.

Všichni jmenovaní dostávají 1-HARM AP LOUD.

[Vukmar]

... ve Zlaté uličce ...

Zle na Gabryase dotírám. Ošklivě jsem ho sekl a je skoro můj když se do toho vloží proklatý Vojtěch a ozve se rána. Jaká škoda, že jsem ho tenkrát nezničil.

Under fire: Vukmar:2D6+1 → 3(1 +1 + 1)

[MC-AW-Nesmrtelní]

Vukmare, třeskl výstřel a střelil tě do ruky držící štít.

2-HARM -1HARM (ARMOUR) -1HARM(štít) => 0-HARM

Pak jsi uslyšel tu hudbu, co vyvolala ty strašně vzpomínky.

1-HARM AP LOUD z minulého postu.

Tedy 2x SUFFER HARM prosím.

[Vukmar]

Suffer harm od Vojtěcha: Vukmar:2D6-2 → 5(4 +3 - 2)

Suffer harm od Tibora: Vukmar:2D6+1-2 → 7(5 +3 + 1 - 2)

[MC-AW-Nesmrtelní]

Vukmare, ten zvuk přivolal opravdu ošklivé vzpomínky. Na malý moment ses zastavil a nic nedělal, nevnímal okolí.

Když hudba utichá a probíráš se, Vojtěch je pryč. Stopy v čerstvém sněhu vedou na střechy domků vlevo a na hradby. Před tebou leží jen v hromadě krvavého sněhu samotný Gabryas, těžce zraněný. Stále krvácí. Hradní strážci zatarasili jediný východ z uličky, ale nevypadají, že by se na tebe chtěli vrhnout. Alchymisté vesměs zalezli do svých krámků nebo se choulí v rohu.

Co uděláš?

[Vukmar]

Schovám meč. Ta hudba vyvolala všechny vzpomínky najednou a otevřela staré rány. Bude chvíli trvat než se s tím vypořádám. Takže popadnu Gabryase a začnu ho táhnout dál do hlubin uličky. Vím, že zabít ho teď by všechno jenom zhoršilo. Zabil jsem ho jednou a přišel jsem o tvář. Nechci to opakovat.

"Kde bydlíš prokletý kováři? Vezmu tě tam ať si můžeš lízat rány jako prašivý pes, kterým jsi."

[MC-AW-Nesmrtelní]

Gabryas nemohoucně ukáže na jeden z domků. Skoro ničím se neliší od ostatních, snad jen tím, že skrze jeho střechu trčí více jak jeden komín.

Když ho vtáhneš dovnitř, vidíš, že ač se v základu jedná o alchymistickou dílnu, Gabryas se nevzdal kovářství. Zatímco levá část domku je plná lahviček, flakónů, zkumavek a baněk, plných pestrobarevných materiálů, pravá část je plná železa.

Nejvíc tě zaujme podivný kotel, který bublá a syčí nad malým ohništěm. Nad kotlem se točí dva řemdihy a od tohoto soustrojí vede malý pás, který pohání skrze dvojici dřevěných ozubených kol malý hamr. Na kovadlině tam leží do žhava rozpálený kus železa, připomínající neumělou lidskou nohu, poněkud poškozenou tím, že kobyla hnaná podivným soustrojím do ní neustále tluče. Gabryas to asi tak zapomněl, když kvůli křiku vyběhl na ulici.

Když to uvidí, na tváři už tak zkřivené bolestí přibyde smutek.

V prostřed místnosti je malý stůl a na něm jsou poházeny desítky papírů, pokreslené kresbami více či méně lidských postav, protkaných skrz naskrz strojními vnitřnostmi.

Venku už hudba dohrála a stráže se co nevidět vzpamatují.

Co uděláš?

[Jasna]

... u mlýnů ....

Než se vydám vyhledat některého z lékařů zajdu k mlýnů, kde jsem naposledy viděla toho podvného člověka. Již jsem se s nimi setkala a nezanechalo to na mě vážné následky, tak je teď mohu pronásledovat bez toho, že bych se musela bát moru. Potřebuji najít něco pro Janka a možná i Dalibora, pokud bude chtít aby mě léčil zrovna on.

Zastavím se na místě, kde se snažila zjistit něco více o golemovi a pak se vydám směrem, kterým utíkal ten krysák. Rozhlížím se kolem a zkouším najít nějaké stopy nebo něco co by mi řeklo kam mohl zmizet.

Read a sitch: Jasna:2D6+1 → 11(5 +5 + 1)
What’s my enemy’s true position?
Jak se k němu nejlépe dostat?
Who’s in control here?

[Potomek]

Když Fiona zakřičela na Vlka, tak jsem se prudce otočila a vytáhla pistoli. Stihla ho ale chytit než jsem vůbec zvládla zamířit.

Musím být ostražitá. Nechci ho zabít zbytečně, může být užitečný. Vyzkoušíme na něm, jestli kámen dokáže Vlky uzdravit. Pokud ano, mohl bychom jej použít možná i k uzdravení celé jeskyně.

Pokud ale znova zkusí uprchnout, nebudu váhat. Do jeskyně se nesmí dostat. A s prostřelenou nohou bude pro nás stejně užitečný jako teď.

Nejradši bych byla, kdyby ho Fiona svázala, ale nebudu jí do toho kecat, stará je dost, snad ví co dělá.