Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo

[Argonantus]

Ecthelionům z nehynoucí lásky:
Potíž je v tom, že u Bubáka čtu něco úplně jiného, než u vás. Přesné konstatování o kompozičním problému s asymetrií.
To, že ho druhá půlka bavila méně, než ta první.
S velmi opatrnými disclaimery, jestli třeba něco nepřehlédl.
A s tou geniální trefou jako bonus; tam přesně popsal neřešitelnost problému. Která se mu osobně nelíbí.

Zkusím tedy ještě jednou polopaticky; a je jasné, že to může být chápáno jako urputné obhajování vlastního názoru. Takže nedorozumění je pravděpodobné.

první část byla napínavá, objevná, pořád pálila zajímavé věci, člověk hltal každou stránku a těšil se kam ten příběh půjde

Subjektivní pozorování pocitů, až potud jako Bubák. O.K.

Rozvolnilo se to do cestopisu, kde se čtenář už moc nového nebo zásadního nedozvěděl.

A tady už to vázne; těžko mohu zabránit tomu, že jste se nic nedozvěděli.
IMHO je intenzita informací podobná, z mého hlediska dokonce větší, v některých kritických místech, soudě podle toho, že se mi málem zavařily kontrolky. Konkrétně, 13. a 15. kapitola zejména.

Ano, zjistil jsi identitu dalších Ryb (nikdo známý z předchozího děje a nikdo významný pro další děj)...

teda až na tu ženskou ze čtvrté kapitoly, co tam je hlavní postava, až na toho písaře, co je v druhé kapitole, až na šestou rybu, co je docela podstatná, až na třetí utržek z Bible, až na dokončení kapitoly o Vinaři a pár dalších detailů.

Za sebe se musím přiznat, že jsem i přeskakoval.

Což činí šachovou partii dost nečitelnou.

nejdřív se Argonantus někam trmácí, aniž řeší kam,

teda až na třináctou kapitolu... a tak nějak všechny ostatní. Furt řeší, kam jde.

Argonantus se pak už v zásadě nesnaží a nic pro svůj úspěch nedělá

Až na to, že ve čtrnácté kapitole je bitva a podobné drobnosti.

přičemž o něm ani nepochybuje... a s ním nepochybuje ani čtenář

No, vida, Bubák třeba pochyboval. A dokonce ztrácel smysl. Ale alespoň uznal Argonantovi, že pochybuje taky.

a vůbec se o postavu nebojí, případně nemá strach, že by neuspěl.

Tuhle námitku jsem slyšel říci o všech detektivkách; že je to nuda, nemá to smysl, protože víme, že Poirot to ve finále odhalí a uspěje.
Tím se dostáváme zase k jádru mého disclaimeru; jestliže někoho nezajímají detektivky, pak ho nelze uspokojit žádnou detektivkou na světě.
Potažmo, pokud není zajímavý zápas s drakem, který je jen myšlenka, kterého není jak napadnout, jak popsat, pak se samozřejmě namáhám zcela marně a kniha nemůže být zajímavá z podstaty věci.

Ani ve snu mě nenapadlo, že jsi to pochopil tak, že skutečně požadujeme ukončení v půlce.

.
Já ještě stále nevidím rozdíl v současném a minulém vyjádření. Nulový pokrok.
Pakliže bylo všechno jasné v polovině a druhá půlka nepřinesla nic zajímavého, nového nebo podstatného pro děj, pak je samozřejmě zbytečná.
Nijak mne to neuráží, neberu to tragicky. Od začátku. Konstatuji jen, že komunikace mezi autorem a čtenářem dokonale selhala. A někde úplně na začátku smyčky na str. 95 jsem zdůraznil, že to není NIKDY vina čtenáře, protože čtenář není povinen dělat vůbec nic. Takže to pro sichr opakuji.

EDIT - Vallun dodatečný - jo, tak nějak, hodně přesně.

[Vallun]

Napadá mne, dza nemám výhodu, že jsme četl něco vlastně totéž jen v hávu skoro moderním?

Ten pocit, když chceš položit otázku a zjistíš, že nevíš dost na to, aby ses zeptal nejen správně, ale alespoň smysluplně...

Kdyby Argo zůstal u cesty do Řezna, tak časem s trochou úsilí trhne Dana Browna..otázka je, zda by byl spokojený? Obávám se, že nikoliv

[Sadako]

Skočím vám do debaty se zásadní otázkou: Chcete vidět zvěrstvo?
ako napísať, vydať a propagovať knihu

[Vallun]

Mocné, dík:)

[Wild West]

Zejména

Zistíte, ako knihu použiť ako mocný marketingový nástroj na posilnenie vášho biznisu

A za toto zjištění nám zaplatíte jenom 27 euro.

[Fingalen]

Zaujímavé je, že veľmi podobne ako E2 hodnotil niektoré veci môj brácho a keď som to s ním riešil, prišlo mi, že tá zmena preňho fungovala v podstate ako zmena žánru. Skrátka pocit, že v napínavej detektívke sa zrazu začína riešiť niečo celkom iné, čo s tým síce voľne súvisí, ale preňho to nevytvára koherentný príbehový celok. Skrátka asi ako keby si sa začítal do hororovej zombí zabíjačky, ktorá sa skončí dovraždením zombíkov v polke knihe a pokračuje vzťahovou psychodrámou o dôsledkoch prežitého na protagonistov. Autorov môže mať pocit, že ten príbeh je práve o tom, ako podobné udalosti zmenia postavy, ale čitateľ to netuší a v začiatku knihy sa naladí na niečo celkom iné, ako autor zamýšľa. A vo výsledku sa cíti trochu podvedený, keď zrazu začína dostávať niečo celkom iné.

[Vallun]

Ta knížka se tváří jako iniciační román, vypadát tak, popisuje se tak a do světa křičí totéž (a šeptá něco o alchymii),lze se pak divit, že to JE iniciační román?:) Výtka je dle mne akceptovatelná leda v rozsahu zbytečně náhlého přechodu ze sféry materiální do duchovní bez nějaké zdůvodňující události, okamžiku...dořešit primární detektivku (která je zjevně natolik dobrá,že zaujme sama o sobě a to tak že i bystří čtenáři zabudnou,co vlastně čtou) samo o sobě nestačí ke získání schopnosti řešit druhou-duchovní úroveň problému...ale nepamatuji si to dost přesně,jestli tam něco takového není...zážitek v zaplavované hrobce?

[Fingalen]

Ta knížka se tváří jako iniciační román, vypadát tak, popisuje se tak a do světa křičí totéž (a šeptá něco o alchymii),lze se pak divit, že to JE iniciační román?:)

No ja teda neviem, kde sa tak tvári, ale ja som ju za iniciačný román začal považovať zhruba niekde okolo someliérskej súťaže a nového mena.

Btw. mohol by si pls trochu osvetliť, čo považuješ sa materiálnu a čo za duchovnú sféru? Nejako mi to uniká. A v chronologickom rozdelení knihy tomu nerozumiem úplne vôbec.

[Wild West]

Skrátka pocit, že v napínavej detektívke sa zrazu začína riešiť niečo celkom iné, čo s tým síce voľne súvisí, ale preňho to nevytvára koherentný príbehový celok.

Mně připadá vysvětlení stále stejně triviální, Watsone.
Prostě je od začátku možno zasklít tu hromadu scén, které do detektivky očividně vůbec nepatří. Všechny ty rozházené kosti a refrény, vinaře, báby, draky nebo cizí knihy. Samozřejmě to lze; lze to považovat za takový veselý středověký kolorit. Ďábel hned v prvním odstavci, to je jen takový dobový obraz, to dá rozum. Důležitá je mrtvola. Možností, že by to mohlo být celou dobu úplně obráceně, není třeba se zabývat. Autor k tomu nikoho nenutí.

No, a pak přijde okamžik, kdy vládu nad příběhem mají už jenom podobné věci, považované mylně za background.
Ecthelioní popis je dokonale přesný; soustředí se třeba v kapitolách 14 a 15 na přesuny z A do B a pak do C, ale ty sny tam nejsou vůbec. Jsou to jen nějaké zhulené sny, že jo.
Některé roviny jsou prostě od začátku ztraceny v překladu.
A to ovšem není bug, to je fíčura; s tím se od začátku počítalo.

Mimochodem, ona je také nevyhnutelná a zásadní změna ve způsobu podávání informací; v první části je vždy nějaký Holmes či Poirot, který to rozsvítí. V částech dalších tyhle figury všechny zmizely. Už prostě nejsou k dispozici. Je třeba si poradit sám, s tím, co je. A buďte trochu uznalý, dokotore Lectere - ono je mu šestnáct. Nelze zatím čekat brilantní Holmesovský výkon.
To opět není bug, nýbrž fíčura.
A podobně jako Microsoft, fíčurou autor riskuje, že se to uživateli nebude líbit.

A vo výsledku sa cíti trochu podvedený

Pokud jsem dobře informován, ve Vězních času budou ještě větší podvody přímo úmyslné. Takže varování, že dál to nebude lepší, je asi plně namístě. Od milovníka takových podlostí jako Nonstop nebo Imagika nelze čekat nic dobrého.

[midewiwin]

Pro mě byl sen v patnácté kapitole asi nejdůležitější pro porozumění celku, včetně přesahu jinam. Ale třeba se pletu a nerozumím tomu vůbec.

Hrubka opravena.

[Wild West]

Midewiwin:
Samozřejmě. Tam se setká opravdu kdeco, nejsem si jist, zda ne úplně všechno. křižovatka, Picadilly circus.
Tebe snad ani není třeba nějak zkoumat; už z té hlášky o pointě s holí je jasné všechno. Pravda, máš výhodu, že když jde o Argonanta, sleduješ přirozeně hlavně draky a kostely. Its elementary.

mohol by si pls trochu osvetliť, čo považuješ sa materiálnu a čo za duchovnú sféru?

On to měl vysvětlit Vallun, ale nedá mi poznamenat, že ono je to možno také brát jako primitivní a vulgární pamflet proti materialismu.

Protože hrdiny příběhu jsou entity, o kterých se má zato, že neexistují a není třeba se jimi zabývat (navzdory varovnému disclaimeru před první větou příběhu).
Myšlenky jsou tu jako žraloci, ustavičně kroužící pod hladinou, a je z nich sem tam vidět ploutev. Návod, jak je detekovat a dešifrovat, je podáván porůznu, nejvíce a přímo polopaticky ve třetí kapitole, nad tím kouskem Písma. Už tady je asi jasné, že důležití jsou ti žraloci pod hladinou, ne to, co je vidět.

No, a někde o hodně dál se žraloci potopí a ploutve už vidět nejsou skoro vůbec.

[Argonantus]

Z mého vlastního deníku:
po předchozích pochybách viewtopic.php?p=455551#p455551
narůstají pochyby další a ještě větší. Dlouhé, složité, uválené; a lze vůbec pokračovat? A má se pokračovat?

Řekněte někdo rychle příběh, kde bylo pokračování lepší, než první díl.

[Vallun]

Pokud vezmeš Pána prstenů jako pokračování Hobita....

Nebo Bigglesovky...na nich je vidět,jak se autor vypisoval...ale to není přímo pokračování...

[Fingalen]

Řekněte někdo rychle příběh, kde bylo pokračování lepší, než první díl.

Druhé manželstvo drvivej väčšiny rozvedených ľudí v mojom okolí.

Ale vážne: prečo je to dôležité? Prečo je dôležité napísať LEPŠÍ príbeh? Ja som mal pocit, že príbehy sa píšu, aby niečo ľuďom povedali a nie aby boli lepšie ako to pred nimi.

[Argonantus]

Což o to; ono to lidem něco poví, ale pochyba tkví v tom, zda to poví dost.
Recyklace prostá je slabý důvod k tomu, aby něco vzniklo.

Pokud pan G.M. napsal další romány, v nichž je obsažen ten první jinak, je to ucházející řešení; navíc v tom posledním toho napsal opravdu víc. Nicméně, nejsou to v ani jednom případě druhé díly a ani se tak netváří; a je otázka, zda by je to nezabilo.

Zase narážím na tu otázku pokračování iniciace; dostat se z bodu B do C je sice teoreticky možné, ale napadá mne zoufale málo případů, kdy by se to někomu podařilo. Uváděl jsem Beowulfa, ale ten je trochu pochybný případ tím, že byl zřejmě do trojdílného systému rozvržen už v okamžiku vzniku.
T2, ten mi vrtá v hlavě velmi silně, tam se to sice podařilo, ale nic nedokáže zakrýt fakt, že proti prvnímu dílu je to slabší.

Nolanův Batman má jednoznačně lepší druhý díl, ale spíš to na mne dělá dojem, že v druhém případě je to lepší trefa, než v prvním, který vůbec nemusel být. A napotřetí ještě o kousek lépe; ale je to spíš ten samý příběh potřetí, než jiný.
Ten Pán prstenů je podobný případ; Hobit je prima nácvik na druhý díl, který ten první poněkud vymazává.
Možná to není špatný koncept, ale nemyslím, že bych něco podobného mohl dokázat.

Spokojen bych byl, kdyby druhý díl byl stejně dobrý jako první a dával smysl i samostatně, ale zatím si nejsem jist, jestli na něco podobného mám. Množství lidí, co se na tom přerazili, mne dost vyděsilo.