Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo

[York]

v ktorom autorov úvod aj doslov je.

To je dobře. V tom případě není třeba nic dalšího dodávat.

[midewiwin]

Přečetla jsem Sedm ryb a přemýšlím, co napsat. Na začátku přiznávám, že po zopakování Letopisů jsem se utvrdila v tom, že jsou mi svou odlehčenou formou bližší, ale to je můj problém a o kvalitě Ryb tím nic nevypovídám.
Ryby jsem zvládla na dva tahy. Nesouhlasím s kritikou, že zvolnění tempa vyprávění poté, co se hrdina stal psem na stopě, příběhu ublížilo, vlastně jsem si ani ničeho takového nevšimla, protože jsem si užívala úchvatný cestopis středověkou Evropou a tempo mi vyhovovalo. Z psychedelického závěru v Dagonově chrámu jsem ovšem byla dost vedle. Jenže - co může být úžasnější než poznatek, že do monstra, v tomto speciálním případu do ohavného rybího božstva, stačí ve vhodném okamžiku šťouchnout dlouhou holí? Předcházející poznání hrdiny, že přes všechna utrpení či svody zůstane raději na straně těch, kdož jsou ukřižováni, než těch druhých, je k tomu ovšem nezbytné. Přiznání Dalile, že motorem vytrvání na zvolené cestě nemusí být víra, ale zvědavost, nezbytné k likvidaci nepřátel nebylo, ale potěšilo.
Co mi vadilo, není chyba autora, ale editora. Korektor by zasluhoval pár za uši. Navíc jsem vyfasovala počmáraný exemplář, kde byly některé lapsy podtržené propiskou. V první chvíli, pod vlivem příběhu, jsem se lekla, že mi to tam nadělil Písař Vody nebo některý z jeho kumpánů.

[Argonantus]

Díky za reakci.
Technické vady, překlepy a kiksy jdou samozřejmě k tíži autora, neb ten je spáchal první.
Beru si z toho poučení; další externí korektoři jsou třeba.
Jinak se zdá, že kniha v tomto případě splnila účel.

[York]

další externí korektoři jsou třeba.

To nepochybně jsou, autor své chyby obvykle vůbec nevidí.

[Argonantus]

Já myslel externí korektoři ještě mimo korektorů redakce.
Autor je samozřejmě bez šance.
Viz Karikovo výstražné video, postnuté Morechem někde v hlubinách debaty.

[midewiwin]

Nedá mi to, abych se neodhalila jako odporná detailistka a šťoura:
Těch Argonantových zastávek na cestě, které mám osobně osahané, není moc. Jednou z nich je Pont Saint Esprit. Dnes poklidné městečko se jménem podle mostu, slavně budovaném ve třináctém století a dokončeném 1309. Předtím, a tedy i v inkriminované době Argonantova cestování, se to místo, původně prastará rybářská osada, nazývalo Saint Saturnin du Port podle zasvěcení chrámu ve zdejším převorství, stavbě, která mohla Argonantovi, svázaném ve člunu, připadat jako hrad.
Strávila jsem tam před lety týden příjemné dovolené. Koupání v kaňonu Ardèche řadím od té doby k zážitkům nejvyšší kategorie.

[Argonantus]

Poučné, díky.
Důkaz, že google -fu nikdy nedožene přímou zkušenost. Tohle je zrovna jedna z lokací, kde jsem nebyl a je to vidět.
V lokaci známé lze s výhodou zapojit i technické detaily.

[krabat]

Uz jste tu probirali Sedm ryb?

Mam k nim 2 poznamky.
1) velmi mne prekvapil autoruv umelecky skok oproti predeslym Ztracenym letopisum, ktere nesly jasne znamky prvotiny. Odhadem treba na kazde treti strance byl nejaky rusivy moment (z literarniho hlediska- neobratna fraze, opakovani funhcniho ujistovani, ze slo o nahodu atd.). To u Sedmi ryb uz skoro neni, tam jsem jich nasel treba 7- 8 v cele knize.
Zatimco letopisy pusibily roztristene, druha knizka uz je zcela kompaktni a vylety do mystiky jsou plne integrovane do textu (to uz je prave mistrovstvi).

2) Druhym prekvapenim pro mne bylo, jakl se Argonantovi podarilo do historickeho deje zakomponovat moderni mysleni. Tim myslim ruzne hereticke a post-osvicenecke uvahy (treba o osvobode volby), kterymi -dle meho- stredoveky clovek nemohl vladnout.
Tim se kniha dostava na uplne novou a mne neznamou uroven, ve ktere se ji podarilo genialne propojit "ducha stredoveku" s modernim magickym myslenim.

V podstate jedina kritika v mych ocich pada na prilis casta opakovani, ze Ewervin udelal dalsi krok na sve ceste diky nahode.
Ne ze se ty veci nahodne staly, ale ze jsou v textu explicitne uvadeny jako nahoda. Zde bych si dovolil autora uklidnit, ze jeho ohledy ke ctenari jsou zbytecne...citatel pristupuje na autorovu hru hned od sameho pocatku a tak mu nema smysl vysvetlovat, ze dilciho cile nedosahla hlavni postava nejakym logickym sledem ukonu.

[krabat]

"Uz jste tu probirali Sedm ryb?"

Jako bych tuhle vetu nenapsal....

[York]

V podstate jedina kritika v mych ocich pada na prilis casta opakovani, ze Ewervin udelal dalsi krok na sve ceste diky nahode.

Hlavně mi to přijde nekonzistentní vůči začátku. Kniha začíná v podstatě jako detektivka, takže jsem čekal, že pokud tam bude nějaké delší pátrání (jako že je), tak budou jednotlivé kroky pečlivě zdůvodněné. Nezřídka jsem ale měl pocit, že Argonantus prostě vyrazil stovky kilometrů nějakým relativně náhodným směrem, a prostě se trefil. Trochu to spravil případ, kdy se jednou docela dost netrefil, na druhou stranu to pak zas umřelo na tom, že zásadní logickou dedukci za něj udělal Vinař (kdyby Argonanta jen navedl na správnou stopu a nechal ho dedukci provést svépomocí, vyznělo by to imho lépe).

[krabat]

Nechci tu Argonantovi pochlebovat, ale dle meho se tu pohybujeme uz na hrane Velke literatury s velkym V a tady uz obvykle zakonitosti psani a cteni neplati- dej tedy nemusi byt vubec konzistentni a logicky. Ovsem chapu, ze to nekoho rusit muze.
Formulace a obraty, ktere na me pusobily tak, ze jako by nezapadaly, jsem s casem odhalil jako profesni klise, prenesena do volneho psani. To vztahuji k one Velke literature: dle meho by Argonantus velkym spisovatelme opravdu mohl byt, ovsem az od okamziku, kdy se zbavi sve profese Samozrejme bez zaruky... :>;o)

[York]

Ono je to obecně dost čtenářsky subjektivní. Já třeba teď čtu Webera a je tam dost věcí, které mi Argonantus vyčítá a mně při tom v díle od jiného autora perfektně sednou. Stejně tak mám pocit, že se ani Sedm ryb v mnoha věcech nedrží Argonantových teoretických závěrů. Až budu zase trochu funkčnější, zkusím to rozebrat podrobněji.

[krabat]

Rad si to pak prectu, Yorku...zatim diky...
Vallun, pravnicka profese pri psani pomaha do urcite miry, jakmile ovsem by chtel pravnik vstoupit na literarni mistrovskou uroven, zacne mit problem. Podle meho je to logicke: na dvou zidlich najednou nelze sedet.
Jedine kdyby chtel vytvorit dilo z pravnickeho prostredi a pouzit tak "svuj k svemu"...ovsem ani pak nebude mistrem, nebot pro udrzeni urovne nebude pravnicke prostredi schopen literarne opustit.

Pravnicka rec pouziva signifitikatory, ukolem kterych je "mluvit za zakon". Ty (signifikatory) pak delaji z pravnickeho textu (anebo nabozenskeho traktatu) svedectvi snasejici se shury, pusobi v "bezvereckem" profannim prostredi uplne jinak. Sidlo v pytli neutajis... :>;o) (tenhle zeleny smajlik se mi libi).

Takze tenhle problem muzu vzit jako problem ne/vhodne pouzitych signifikatoru:

Prvotnym signitifikatorem je forma a obsah. Kdyz napisi.

listek se snesl
vesmir se otras
vitr odnesl prach

Tak je hned jasne, ze jde o lyrickou kontemplativni basen, zrejme inspirovanou korejskym zenem.
Ovsem s rozvojem komunikace se rozviji i neporozumeni a tak autori do del zakomponovavaji i druhotny signitifikator, ktery „zevnitr“ dila- v pripade literatuty je rozptylen v textu) prubezne vysvetluje divakovi/ ctenari, co vlastne konzumuje.

Marcel Duchamp vytvoril svoji toaletni misu a jako druhotny signitifikator k jeho vykladu pouzil lokalizaci- tedy umeleckou galerii/ vystavu. Z banalni toaletni potreby se tedy diky jejimu umisteni stava umelecke dilo a vyznam toalety same nabira zcela jinych a radikalnich konotaci.

Bez druhotneho signitifikatoru se neobejde nemecka kultura: Nemec se nezasmeje vtipu bez druhotneho signitifikatoru, kterym tu je grimasa, anebo komicke zabarveni hlasu. Tady nekdy druhotny signitifikator oziva natolik, ze se stava poselstvim sam o sobe: staci rici neco bezvyznamne smutneho, ale zasklebit se k tomu…a Nemec se popada smichy za bricho.
Proc o tom ale mluvim? Tehle nemecky pristup je vpravde revolucni, protoze moderni kultura je zalozena predevsim na druhotnych signitifikatorech- na prikladu treba sitcomy s namichanim smichem „publika“, rapove klipy s temnou poulicni atmosferou atd.

Mohu opakovat svoji basen zezhora.

listek se snesl
vesmir se otras
vitr odnesl prach

Prvotny signitifikator zachovam (obsah a formu), ale rozsirim ho o signitifikator dalsi a pod text nalepim fotografii clunu s topicimi se uprchliky u Lampedusy. A razem je z kontemplace vyhruzne svedectvi.

Dobra literatura ovsem neni „druhosignitifikatorni“, ta si vystaci s formou a obsahem, nebot se obraci na skupinu lidi, ktera nepotrebuje vysvetleni, ale staci ji pouhe formalne- obsahove sdeleni.

To je ma vytka k Sedmi ryban, kde se Argonantus samozrejme nezdrzel onoho vnitrniho vykladu. A samozrejme, jak jsem psal vyse- v naprosto minimalni forme…ovsem….cim lepsi je dilo, tim rusiveji pusobi pouziti i toho nejmensiho druhotneho signitifikatoru, pouziteho treba jen jednou. Pusobi to tak, jako by ctenar nedozral autorovu zameru a ten mu to tedy (co se da delat) musi vysvetlit...je v tom kus ctenarova ponizeni :>;o)

Cituji namatkou ze strany 93: „Jenze hned vecer se ukazalo, ze Argonantovi pomohlo stesti.“
Kdyz se toto „stesti“ opakuje po nekolikrate, zacnete mit dojem, ze cele to stoji na vode a druhotny signitifakor („nahodovy“) zacne pomalu prebijet vlastni „funkcni sdeleni“. Pritom kdyby autor tuhle vetu vynechal, nic by se nestalo, vzdyt vsichni ctenari vedi, ze jde o pravdivou udalost, proc se tedy snazit nejak ospravedlnovat naslednost deju?

Ukolem ktere profese je nachazet vyssi rad v tajemnych pozadich deju? Samozprejme te pravnicke: zamyslel ses a prejel babicku? No to je jasny paragraf 35 ods.7 zakona....atd. Tim je to nejen vyreseno, ale i objasneno a "vec prejeti" se dostava na zcela jinou uroven, jen tak nekomu nepristupnou.

Tak i atribut stesti a nahody se v literarnim dile muze stat vyznamnym momentem, sunoucim vyzneni dila trochu stranou.

Pravnici, knezi a dustojnici znaji lidi tak, jako by je sami stvorili. (c) Vladimir Vondracek

[Faskal]

Technická, krabat odpovídá na Vallunův příspěvek, který jsem... smazal. Omylem. Když jsem jej chtěl citovat.
Hluboce se omlouvám.

[York]

Na dvou zidlich najednou nelze sedet.

Ja bych skoro řekl, že čím víc židlí autor zasedne, tím to má snazší. Jasně, nejspíš se neubrání k tomu, aby jeho profesní či jiné zázemí pronikalo do jeho textu víc, než chce, ale to mu mohou pomoci odstranit nezaujatí čtenáři či redaktoři. Nijak to ale neumenšuje význam osobní zkušenosti, ať už přímé, jako třeba když autor navštíví místa, která pak v díle popisuje, tak nepřímé, jako třeba když při kompozici využíváš know-how z návrhu komplikovaných systémů.

Dobře provedené spojování zdánlivě protikladných představ může ostatně vést k zajímavým a působivým výsledkům (nebo k totální katastrofě ).