Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Moderátor: Faskal
-
Vallun
- Příspěvky: 33949
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
To tím právě myslím:) Vyjadřování (jeho forma) postav je jedním z mála nepřímých projevů postavy v knize...ale jak říkám, mne to u té holčičky přijde naopak skvěle trefené - je v tom poznat, že ten démon se jí dostává pod kůži, což atmosféře pro mne jen přidává...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Sadako:
Přesně tak.
Celá ta nejzásadnější literární zpověď o jazyku, totiž Confessio, která tu vlastně nebyla většinou přijata ani pochopena, na tohle naráží.
V uměleckém textu je skoro nevyhnutelně několik různých jazyků:
1) Ten základní čili vypravěčův. Rozhoduje o tom, zda je někdo vskutečnosti spisovatel 3. levelu a nevystačí s jazykem pro Rusáki.
Už ten základní jazyk nemůže být beztrestně totožný s autorem. Protože mluvená řeč není totožná s psanou; spousty řečových tiků a grifů, které projdou v řeči a publikum zatleská coby vtipnému oživení, v psaném textu a zejména v konkrétních podmínkách příběhu drhnou. Nedík; velice velmi; strašné zlo, je toho spousta, co si člověk musí velmi rozvážit, zda to vpustit do textu.
V historickém textu drhnou modernismy (Abdul Ahazred žil někdy v 9. století, nebo tak nějak, jeho syn logicky taky; to stran toho Chaosu). Ve scifi zase naopak drhnou archaismy. Zkrátka, nastavená linie jazyka je už sama o sobě umělá a stylizovaná, a pro každou povídku může být trochu jiná. A je třeba ji držet lví silou, každé vybočení ruší.
A na první dobrou to fakt nedáš; to nedá nikdo.
2) Jazyk hlavní postavy, se kterou se může autor (a potažmo čtenář) ztotožnit. Ten se naopak jazyku autora podobat může; to nedík a velice velmi v přímé řeči najednou funguje úplně jinak.
Ale i tady nemusí být svoboda úplná - Argonantus je například figura historická a některé soudobé věci jsou mu zapovězeny.
3) Jazyk komparsu. To jsou podržtaškové, co říkají jen technické hlášky, jako třeba ten reportér v Lagerfeldovi. Vlastně nejak moc důmyslný jazyk nepotřebují a o dialogu nemá cenu hovbořit. Reportér je zajímavý případ - roli komparsu pomalu přerůstá a trochu to drhne; možná by měl být samostatná postava.
4) Jazyk cizích postav čili NPC. To je kámen úrazu. Je to zaručeně někdo jiný, než vypravěč, i než autor, i než hlavní figura. Myslí jinak, mluví jinak. Jednoduché je si prostě vypůjčit reálnou postavu cizí; pak se dá něčeho dosáhnout. Zbabělá, leč účinná metoda je tyhle postavy nepoužívat, případně jim zacpat hubu a říct to za ně (Lovecraft).
5) Samostatná kapitola, extrémně těžká, je, když je hlavní postava někdo cizí (to je ten Georik). Platí, co 4, a autor si tím strašně zavaří.
6) Jinak studium dialogu jde vskutečnosti přes dramatiky; a Shakespeare má ještě navíc vychytávku, že mluví ve verších; a přesto stihne ještě jazyk individualizovat; to jsou dost nadlidské schopnosti. V antice zase mají řecký chór, což je vlastně vypravěč, který má za úkol snadno a rychle zdrtit nezajímavé přechody a scénické poznámky.
U Havla zase je jediným ústředním hrdinou fráze a rozpadlý jazyk; postavy se (marně) snaží něco normálního sdělit těm ostatním. Něco podobného je Beckett nebo Jarry; tam se vlastně bojuje o přežití (trochu film Krajina přílivu; dialog postav tam má ještě různé spodní úchylné vrstvy, jako ten Démon s děvčátkem.)
Barkerův dialog je divadelní zhusta; kulisy jsou často odloženy coby nedůležité a zůstane jen přímá řeč na scéně, která tvoří veškerý děj. Sex, smrt a hvězdy zář je v tomto světle velmistrovské dílo.
Dialogem lze tvořit světy a zázraky; a ti, kdo to vskutečnosti nedovedou (a je nás zřejmě většina), musí sobě zakoupiti různé berle a invalidní vozíky, aby kritická místa úspěšně překonali.
Přesně tak.
Celá ta nejzásadnější literární zpověď o jazyku, totiž Confessio, která tu vlastně nebyla většinou přijata ani pochopena, na tohle naráží.
V uměleckém textu je skoro nevyhnutelně několik různých jazyků:
1) Ten základní čili vypravěčův. Rozhoduje o tom, zda je někdo vskutečnosti spisovatel 3. levelu a nevystačí s jazykem pro Rusáki.
Už ten základní jazyk nemůže být beztrestně totožný s autorem. Protože mluvená řeč není totožná s psanou; spousty řečových tiků a grifů, které projdou v řeči a publikum zatleská coby vtipnému oživení, v psaném textu a zejména v konkrétních podmínkách příběhu drhnou. Nedík; velice velmi; strašné zlo, je toho spousta, co si člověk musí velmi rozvážit, zda to vpustit do textu.
V historickém textu drhnou modernismy (Abdul Ahazred žil někdy v 9. století, nebo tak nějak, jeho syn logicky taky; to stran toho Chaosu). Ve scifi zase naopak drhnou archaismy. Zkrátka, nastavená linie jazyka je už sama o sobě umělá a stylizovaná, a pro každou povídku může být trochu jiná. A je třeba ji držet lví silou, každé vybočení ruší.
A na první dobrou to fakt nedáš; to nedá nikdo.
2) Jazyk hlavní postavy, se kterou se může autor (a potažmo čtenář) ztotožnit. Ten se naopak jazyku autora podobat může; to nedík a velice velmi v přímé řeči najednou funguje úplně jinak.
Ale i tady nemusí být svoboda úplná - Argonantus je například figura historická a některé soudobé věci jsou mu zapovězeny.
3) Jazyk komparsu. To jsou podržtaškové, co říkají jen technické hlášky, jako třeba ten reportér v Lagerfeldovi. Vlastně nejak moc důmyslný jazyk nepotřebují a o dialogu nemá cenu hovbořit. Reportér je zajímavý případ - roli komparsu pomalu přerůstá a trochu to drhne; možná by měl být samostatná postava.
4) Jazyk cizích postav čili NPC. To je kámen úrazu. Je to zaručeně někdo jiný, než vypravěč, i než autor, i než hlavní figura. Myslí jinak, mluví jinak. Jednoduché je si prostě vypůjčit reálnou postavu cizí; pak se dá něčeho dosáhnout. Zbabělá, leč účinná metoda je tyhle postavy nepoužívat, případně jim zacpat hubu a říct to za ně (Lovecraft).
5) Samostatná kapitola, extrémně těžká, je, když je hlavní postava někdo cizí (to je ten Georik). Platí, co 4, a autor si tím strašně zavaří.
6) Jinak studium dialogu jde vskutečnosti přes dramatiky; a Shakespeare má ještě navíc vychytávku, že mluví ve verších; a přesto stihne ještě jazyk individualizovat; to jsou dost nadlidské schopnosti. V antice zase mají řecký chór, což je vlastně vypravěč, který má za úkol snadno a rychle zdrtit nezajímavé přechody a scénické poznámky.
U Havla zase je jediným ústředním hrdinou fráze a rozpadlý jazyk; postavy se (marně) snaží něco normálního sdělit těm ostatním. Něco podobného je Beckett nebo Jarry; tam se vlastně bojuje o přežití (trochu film Krajina přílivu; dialog postav tam má ještě různé spodní úchylné vrstvy, jako ten Démon s děvčátkem.)
Barkerův dialog je divadelní zhusta; kulisy jsou často odloženy coby nedůležité a zůstane jen přímá řeč na scéně, která tvoří veškerý děj. Sex, smrt a hvězdy zář je v tomto světle velmistrovské dílo.
Dialogem lze tvořit světy a zázraky; a ti, kdo to vskutečnosti nedovedou (a je nás zřejmě většina), musí sobě zakoupiti různé berle a invalidní vozíky, aby kritická místa úspěšně překonali.
-
Sadako
- Příspěvky: 5293
- Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
- Bydliště: Stadt von Morgen
Rozumím.
Dávat si, zejména v mém případě, kdy jsem zvyklá mluvit i psát výrazně divně se spoustou různých řečových úchylek, na to, abych správně zvolila jazyk hodící se k danému typu vyprávění, aby to nebylo všechno ve stylu "Sadako mluví nad panákem". Extrémní pozornost je třeba věnovat dialogu, kterýžto je něco jako kouzlo deváté úrovně, tzn. se k něčemu dobrému nebo alespoň použitelnému člověk bude dopracovávat dlouze, pokud vůbec.
Mentální poznámka: přečíst zas něco divadelních her (ale neházejte po mně Havlem, nic moc mi neříká).
Mentální poznámka č. 2: nebát se psát takříkajíc hlubinné věci, tedy být osobní, je to vážně znát. Stejně je cokoliv, co člověk napíše, jistým způsobem obnažující.
Dávat si, zejména v mém případě, kdy jsem zvyklá mluvit i psát výrazně divně se spoustou různých řečových úchylek, na to, abych správně zvolila jazyk hodící se k danému typu vyprávění, aby to nebylo všechno ve stylu "Sadako mluví nad panákem". Extrémní pozornost je třeba věnovat dialogu, kterýžto je něco jako kouzlo deváté úrovně, tzn. se k něčemu dobrému nebo alespoň použitelnému člověk bude dopracovávat dlouze, pokud vůbec.
Mentální poznámka: přečíst zas něco divadelních her (ale neházejte po mně Havlem, nic moc mi neříká).
Mentální poznámka č. 2: nebát se psát takříkajíc hlubinné věci, tedy být osobní, je to vážně znát. Stejně je cokoliv, co člověk napíše, jistým způsobem obnažující.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
.Mentální poznámka č. 2: nebát se psát takříkajíc hlubinné věci, tedy být osobní, je to vážně znát. Stejně je cokoliv, co člověk napíše, jistým způsobem obnažující
Jiné totiž celkem nemají cenu.
Kardinální mentální poznámka. Jedna z nejkardinálnějších možných, ke které se tato debata periodicky vrací.
To jsme zase u otázky literární poctivosti. A Hudského pravidla 1.
A taky veškeré magie, kde jde pouze a především o vlastní zkušenost - jinak to nechodí.
I ve zdánlivě úplně odtažité a umělé situaci, kdy je na scéně monstrum Cthulhu a námořníci z 19. století, může být jistým bizarním způsobem přítomna reálná zkušenost a autentické pocity. Třeba - koupání v rybníce a zamotání se do rákosí - a s tím spojený šílený dětský strach.
Věta, kterou někdo opravdu někdo reálně řekl (a autor ji hbitě ukradl, jako třeba ty ženy, co jsou laskavé - jednou je třeba najdete v knize).
Pokud píše autor o něčem, co viděl a zažil, je to všechno jiná třída. A musí to zajímat především autora.
Odtud taky ta Bradburyho rada - co nejvíc miluješ, co nejvíc nenávidíš, čeho se nejvíc bojíš - jdi a napiš to!
Pak už zbývá jen drobný detail - umět to napsat.
-
Sadako
- Příspěvky: 5293
- Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
- Bydliště: Stadt von Morgen
Jo. Nenutit se do něčeho, co mi není úplně vlastní jen proto, že mi to v jistý moment přišlo jako dobrý nápad a je mi líto nechat ho jen tak ležet (ať si leží, třeba se uleží a bude použit později někde jinde a jinak). A naopak neodhazovat témata s tím, že to bude "moc osobní". Vždycky to bude osobní a "být osobní" vidím v tomto směru jako poznanou nutnost.Wild West píše:To jsme zase u otázky literární poctivosti. A Hudského pravidla 1.
A taky veškeré magie, kde jde pouze a především o vlastní zkušenost - jinak to nechodí.
Já si to jen tak třídím poznatky z dlouhodobých pozorování.
Že to musí zajímat především autora je, myslím, naprostá nezbytnost - proč by někdo psal o tom, co ho ale vůbec nezajímá? Novináře a lidi, kteří se snaží vydělat na právě atraktivním prodejném tématu, velkomyslně pomíjím.Wild West píše:Pokud píše autor o něčem, co viděl a zažil, je to všechno jiná třída. A musí to zajímat především autora.
Odtud taky ta Bradburyho rada - co nejvíc miluješ, co nejvíc nenávidíš, čeho se nejvíc bojíš - jdi a napiš to!
Jen takový droboučký, úplně neviditelný. Podstatný asi jako nit při šití, pouhý tenký provázek, který to celé drží pohromadě.Wild West píše:Pak už zbývá jen drobný detail - umět to napsat.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
... takže se mi jevilo, že máš nějak blíž k té démonce s fast foodem, než k buzerantnímu loserovi - mnichovi; a u té japonsko - barkerovské zvrhlé holčičky je ta spřízněnost evidentní. Pročež to hned má onačejší grády.
Což se asi nimrám v nejsoučasnějším současnu, dle data výroby zřejmě.
Mnohokrát mi skutečně poloviční nápad prostým uležením dozrál do použitelnosti; to často funguje. Je to jako v alchymii; musíš si položit tu správnou otázku. Když najdeš otázku, máš rázem odpověď. Užitá magie v praxi.
Zajímavé je, že když píšeš delší věci, dají se tam uplatnit i tyhle poloviční a nedopečené nápady, co by samostatně neobstály. Delší text sežere všechno, co vidí okolo; stojí na několika velkých a silných nápadech a ostatní drobnosti na tom visí jako na vánočním stromečku. Obvykle mi sežral román deset let života, zhruba. A vynořují se osobní zážitky zcela nečekané, napůl zapomenuté, obvykle nějak divně postavené na hlavu a v nečekané souvislosti. Rozhodně je nelze jednoduše vydupat ze země.
Vskutečnosti je to román o manželství; ale v prvním plánu by to mělo většině lidí ujít.
Což se asi nimrám v nejsoučasnějším současnu, dle data výroby zřejmě.
Tohle je úplně jiná rovina; jakási "technická síla nápadu". Démonka ve fastfoodu ještě není nápad; to je postava. Zvrhlá holčička není nápad; to je postava. Nápadem to začne být, až se jim něco stane; až se dostanou do situace. Šrám na zadečku, třeba. To démonce chybí; než bych jí psal, měl bych asi tušení, co s ní jako bude dál.Nenutit se do něčeho, co mi není úplně vlastní jen proto, že mi to v jistý moment přišlo jako dobrý nápad a je mi líto nechat ho jen tak ležet (ať si leží, třeba se uleží a bude použit později někde jinde a jinak).
Mnohokrát mi skutečně poloviční nápad prostým uležením dozrál do použitelnosti; to často funguje. Je to jako v alchymii; musíš si položit tu správnou otázku. Když najdeš otázku, máš rázem odpověď. Užitá magie v praxi.
Zajímavé je, že když píšeš delší věci, dají se tam uplatnit i tyhle poloviční a nedopečené nápady, co by samostatně neobstály. Delší text sežere všechno, co vidí okolo; stojí na několika velkých a silných nápadech a ostatní drobnosti na tom visí jako na vánočním stromečku. Obvykle mi sežral román deset let života, zhruba. A vynořují se osobní zážitky zcela nečekané, napůl zapomenuté, obvykle nějak divně postavené na hlavu a v nečekané souvislosti. Rozhodně je nelze jednoduše vydupat ze země.
Teď to řeším; jsem strašně osobní; připadá mi to děsně trapný, ale někdy při změně pár detailů nebo úhlu kamery to najednou dopadne daleko použitelněji.A naopak neodhazovat témata s tím, že to bude "moc osobní". Vždycky to bude osobní a "být osobní" vidím v tomto směru jako poznanou nutnost.
Vskutečnosti je to román o manželství; ale v prvním plánu by to mělo většině lidí ujít.
-
Fingalen
- Příspěvky: 1198
- Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
- Bydliště: Bratislava
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Ešteže to takto krásne vykecáš.Wild West píše:Vskutečnosti je to román o manželství; ale v prvním plánu by to mělo většině lidí ujít.
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..
I've joined the resistance.
I've joined the resistance.
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Fingalen:
Předpokládám, že to všichni dávno zapomenou, než to bude hotové a než to vyjde - zda li, to je na pár let nejméně.
Navíc je tam těch rovin o dost víc.
Předpokládám, že to všichni dávno zapomenou, než to bude hotové a než to vyjde - zda li, to je na pár let nejméně.
Navíc je tam těch rovin o dost víc.
-
Sadako
- Příspěvky: 5293
- Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
- Bydliště: Stadt von Morgen
Ja ja, nejsoučasnější současno, tak jest.Wild West píše:... takže se mi jevilo, že máš nějak blíž k té démonce s fast foodem, než k buzerantnímu loserovi - mnichovi; a u té japonsko - barkerovské zvrhlé holčičky je ta spřízněnost evidentní. Pročež to hned má onačejší grády.
Což se asi nimrám v nejsoučasnějším současnu, dle data výroby zřejmě.
Buzerantní loser mě baví - hrát ho i vymýšlet, jak se vláčel světem (no jo, blbnout, to by mi šlo), nicméně mi není úplně vlastní. Zvrhlé holčičky a naštvané bytosti pekelné jsou mému srcci skutečně bližší.
Něco delšího mám rozvrženo a rozepsáno už asi rok. Nedávno jsem se tedy rozhodla začít znovu a pojmout to celé ještě o kousek jinak, tak uvidím, jak dlouhé to nakonec vyleze a co z toho nakonec vyleze.Wild West píše:Zajímavé je, že když píšeš delší věci, dají se tam uplatnit i tyhle poloviční a nedopečené nápady, co by samostatně neobstály. Delší text sežere všechno, co vidí okolo; stojí na několika velkých a silných nápadech a ostatní drobnosti na tom visí jako na vánočním stromečku. Obvykle mi sežral román deset let života, zhruba. A vynořují se osobní zážitky zcela nečekané, napůl zapomenuté, obvykle nějak divně postavené na hlavu a v nečekané souvislosti. Rozhodně je nelze jednoduše vydupat ze země.
Ono chce tu osobní rovinu asi vybalancovat tak, aby nebyl na každé stránce Stierlitz blíž odhalení, než kdykoliv předtím. Ale když se to zahrne víc rovinami, je to nejspíš naprosto...zahrnuté.Wild West píše:Teď to řeším; jsem strašně osobní; připadá mi to děsně trapný, ale někdy při změně pár detailů nebo úhlu kamery to najednou dopadne daleko použitelněji.
Vskutečnosti je to román o manželství; ale v prvním plánu by to mělo většině lidí ujít.
Román o manželství? Nu, počkám si...
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
ještě k této autocitaci - tahle debata zasáhla přesně dobu vzniku Argonanta jakožto literární postavy, tedy rok 2008 a Zavřené dveře, což se zase zpětně ukázal být další uzlový bod vývoje.Předpokládám, že to všichni dávno zapomenou
Lze tu najít místo, kde vznikla Cesta zpátky, a taky lze vysledovat vznik jedné delší důležité věci, o které skoro jistě ještě řeč bude.
Přesto to nemusí být patrné na první pohled.
O Tentacles tu byla řeč asi před měsícem, pak to zdánlivě zapadlo, ale nakonec je to zase na stole.
Zajímalo by mne ještě datování - Tentacles jsou 2011, nebo ještě dřív?
Sadako psaní totiž vypadá z různých důvodů o dost starší. Jako bychom byli někde u čísla 20, nebo i víc.
-
Sadako
- Příspěvky: 5293
- Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
- Bydliště: Stadt von Morgen
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
A před psací přestávkou nějaké psaní. 10 kusů, zhruba. Nebo víc?
Snažím se tě zařadit na vývojovém grafu.
Snažím se tě zařadit na vývojovém grafu.
-
Sadako
- Příspěvky: 5293
- Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
- Bydliště: Stadt von Morgen
Víc, ale ne zas o moc, kolem 20-30 asi. Kromě pár věcí někde visících a tedy nevaporisovaných všechno něco, co bych opravdu nikde ukazovat nechtělo...nu, popravdě se mi nechce ukazovat ani některé věci nevaporisované, ale co už s tím, nadto jsou to všechno záležitosti přísně tematického typu, tak je vem čert.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Tak to svědčí o hlubším zájmu a můžeš se blížit ke kritickému bodu. Možná. Možná ještě ne; předpokládám, že drtivá většina všeho byly krátké věci. Démoni a děvčátka se mohou stát důležitější, než vypadají teď. Možná. Možná ještě ne.kolem 20-30 asi
Strašně mne mate neuzavřenost a torzovitost skoro poloviny věcí (Fastfood).
Už když jsem psal svoji první věc ve věku 10 let, měla začátek a konec; a chápal jsem to jako jakousi povinnost, že to musí být celé a dokončené. Příběh, expozice a pointa; daleko spíš se mi dělo, že mi chyběly postavy (jakékoli zapamatovatelné).
Na tohle jsem narážel taky u Morecha, ještě silněji.
Může to být tím flashem; nikdy jsem nebyl mladistvým flashfictionistou, ale shortstoryistou. Flash fiction jen nechtěně, že jsem byl ještě malý a nevěděl, co tam mám psát, aby to bylo delší pěti stran.
-
Sadako
- Příspěvky: 5293
- Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
- Bydliště: Stadt von Morgen
Neuzavřenost a torsovitost si uvědomuji velice velmi.
Ono je to zčásti asi tím, že to je všechno napsané tak, jak to přišlo, bez jakéhokoliv důkladného promýšlení a následných úprav. Fastfood měl být původně delší, ale poslední pasáž se mi zdála debilní, tak jsem ji bez rozpaků prostě vyhodil a je tam dost znát useknutost.
Ono je to zčásti asi tím, že to je všechno napsané tak, jak to přišlo, bez jakéhokoliv důkladného promýšlení a následných úprav. Fastfood měl být původně delší, ale poslední pasáž se mi zdála debilní, tak jsem ji bez rozpaků prostě vyhodil a je tam dost znát useknutost.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!