[GURPS] Achijské království - zápisy
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
[GURPS] Achijské království - zápisy
O settingu viz RFC: Nová kampaň - Achijské království. Postavy začínají na 120 pointech.
Máme za sebou předehru pro první postavu.
Nejdřív k postavě:
Jde o typickou zlodějku. Její back story:
Dhanu vychovával otec. O matce moc nemluvil. Vůbec ne o tom, proč není s ním
a s Dhanou. Dhana si na ni nepamatuje. S otcem putovali od města k městu a
nikde se dlouho nezdrželi.
Před smrtí otec Dhaně prozradil, že matka byla druidka a druidy opustila kvůli Dhanině otci. Krátce po jejím narození matka zmizela. Otec se naděl, že jí něco udělala kvůli jejímu druidskému původu Církev. Nechtěl dceru ponechat v podobném nebezpečí, proto opustili dům a začali žít život poutníků. Dal též Dhaně na smrtelném loži několik věcí po
matce, především druidskou knihu, které ovšem Dhana nerozumí, neboť s otcem vyrůstala v Dyhamotu a achijsky umí lámaně, a jen mluvit (matka byla Achijka, otec Dyhamot).
Tak začíná její samostatná pouť životem, kde se snaží nalézt pravdu o zmizení svojí matky a vypátrat ji nebo její hrob.
Na cestách se často převléká za muže a používá jméno Dan.
Zápis z předehry:
Na své pouti se Dhana ocitla na hranicích s Achijským královstvím. Nebyl důvod se otáčet -- třeba právě zde se skrývá odpověď na to, co se stalo s její matkou.
V Achijsku je víc lesů, než v Dyhamotu. A taky víc zvířat. Dhana zbystřila pozornost, když zaslechla chtěstění opodál. Pro jistotu vylezla na strom a napjala luk. Její počínání bylo správné -- byla to smečka hladových vlků, hledajících kořist. Když si na ni zaštěkali a uviděli, že na strom na ni nedosáhnou, rozhodli se pokračovat v cestě.
Dhana šla od té doby opatrněji. Proto zpozorovala na cestě mladé děvče dříve než ono zpozorovalo ji. Dhana se rozhodla přiblížit a nechat si něco říct o zdejší zemi. Děvče se jmenovalo Růženka. Dhana měla svázané vlasy pod kapucou a oblečené kalhoty -- představila se jako Dan a hned Růženku pleskla po prdeli. (musím se hráčky zeptat, jestli je Dhana bi nebo lesba nebo jestli jenom trénovala mužské chování :-) )
Růženma byla na cestě do kaple a pak do hájenky. Měla se svojí přítelkyní Bohdanou připravit dekorace a všechny náležitosti na zítřejší svatbu. Bohdaně se ale udělalo špatně, tak na to byla Růženka sama a potkat náhodného kolemjdoucího pro ni bylo požehnáním. Hned Dana požádala, aby jí pomohl. Dan souhlasil a vydali se spolu ke kapli.
Klíč od kaple měla Bohdana -- na to Růženka zapomněla a tloukla se do hlavy. Dhana nechala Růženku, aby se zkoušela vyšplhat do okna a sama lockpickla dveře. "Jé, Růženko, vždyť ty dveře byly odemčené!"
Tak ozdobily a připravily kapli, pak i hájenku čtvrt hodiny odtamtud a Růženka nabídla Danovi přespání u ní doma. Smluvenou odměnou za pomoc byla účast na svatbě, včetně hostiny (místo Bohdany). Dhana se seznámila s Růženčinými rodiči a sestrou, povečeřeli a šlo se spát.
Po ránu Růženka opatřila sváteční roucho, do kterého se Dan může zabalit, a vydali se ke kapli, aby tam hodinu před polednem byli.
Máme za sebou předehru pro první postavu.
Nejdřív k postavě:
Jde o typickou zlodějku. Její back story:
Dhanu vychovával otec. O matce moc nemluvil. Vůbec ne o tom, proč není s ním
a s Dhanou. Dhana si na ni nepamatuje. S otcem putovali od města k městu a
nikde se dlouho nezdrželi.
Před smrtí otec Dhaně prozradil, že matka byla druidka a druidy opustila kvůli Dhanině otci. Krátce po jejím narození matka zmizela. Otec se naděl, že jí něco udělala kvůli jejímu druidskému původu Církev. Nechtěl dceru ponechat v podobném nebezpečí, proto opustili dům a začali žít život poutníků. Dal též Dhaně na smrtelném loži několik věcí po
matce, především druidskou knihu, které ovšem Dhana nerozumí, neboť s otcem vyrůstala v Dyhamotu a achijsky umí lámaně, a jen mluvit (matka byla Achijka, otec Dyhamot).
Tak začíná její samostatná pouť životem, kde se snaží nalézt pravdu o zmizení svojí matky a vypátrat ji nebo její hrob.
Na cestách se často převléká za muže a používá jméno Dan.
Zápis z předehry:
Na své pouti se Dhana ocitla na hranicích s Achijským královstvím. Nebyl důvod se otáčet -- třeba právě zde se skrývá odpověď na to, co se stalo s její matkou.
V Achijsku je víc lesů, než v Dyhamotu. A taky víc zvířat. Dhana zbystřila pozornost, když zaslechla chtěstění opodál. Pro jistotu vylezla na strom a napjala luk. Její počínání bylo správné -- byla to smečka hladových vlků, hledajících kořist. Když si na ni zaštěkali a uviděli, že na strom na ni nedosáhnou, rozhodli se pokračovat v cestě.
Dhana šla od té doby opatrněji. Proto zpozorovala na cestě mladé děvče dříve než ono zpozorovalo ji. Dhana se rozhodla přiblížit a nechat si něco říct o zdejší zemi. Děvče se jmenovalo Růženka. Dhana měla svázané vlasy pod kapucou a oblečené kalhoty -- představila se jako Dan a hned Růženku pleskla po prdeli. (musím se hráčky zeptat, jestli je Dhana bi nebo lesba nebo jestli jenom trénovala mužské chování :-) )
Růženma byla na cestě do kaple a pak do hájenky. Měla se svojí přítelkyní Bohdanou připravit dekorace a všechny náležitosti na zítřejší svatbu. Bohdaně se ale udělalo špatně, tak na to byla Růženka sama a potkat náhodného kolemjdoucího pro ni bylo požehnáním. Hned Dana požádala, aby jí pomohl. Dan souhlasil a vydali se spolu ke kapli.
Klíč od kaple měla Bohdana -- na to Růženka zapomněla a tloukla se do hlavy. Dhana nechala Růženku, aby se zkoušela vyšplhat do okna a sama lockpickla dveře. "Jé, Růženko, vždyť ty dveře byly odemčené!"
Tak ozdobily a připravily kapli, pak i hájenku čtvrt hodiny odtamtud a Růženka nabídla Danovi přespání u ní doma. Smluvenou odměnou za pomoc byla účast na svatbě, včetně hostiny (místo Bohdany). Dhana se seznámila s Růženčinými rodiči a sestrou, povečeřeli a šlo se spát.
Po ránu Růženka opatřila sváteční roucho, do kterého se Dan může zabalit, a vydali se ke kapli, aby tam hodinu před polednem byli.
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
Re: [GURPS] Achijské království - zápisy
Další postavy kromě Dhany:
* Valkier (původně chtěl být Valkeer, ale na gamemasterovo doporučení si změnil formu, aby odpovídala settingu).
Mág - vyjednavač. Má značnou nadváhu, ovšem působí velice sympatickým dojmem. Je pacifista.
* Rebeka.
Profesí švadlena / zbrojířka, podnikavá dívka, která kde může, tam se snaží získat nějakou zakázku. Ovšem stejně dobře jako umí šít, umí bojovat s holí, takže v družině funguje jako tank. Je malá s dlouhým copem. Otázce od Valkierova hráče, jaká má prsa, se vyhla. :-)
První dobrodružství
Postavy se sešly na svatbě. Po obřadu se šlo do hájenky, kde čekala zvěřinová hostina. Jedlo se, pilo a socializovalo. Při gratulacích si ženich všiml, že Dan má nějaké jemné ruce a vůbec a zkusil mu/jí nenápadně šáhnout na prsa. Dhana se s tím svěřila Rebece, čímž se seznámily, a podivovaly se nad takovými manýry. Přidal se k nim Valkier, odvedl je stranou a Dhanino tajemství umně odhalil. Dhana prohlásila, "to, co jsem, ze mě udělal život."
Při konverzaci do hájenky vtrhla banda deseti orků s kyjema a ty, co se sami hned dost jasně nevzdali, ranou do kebule poslali do říše snů. S orky tam byli i muži v černém s klobouky, ozbrojení luky.
Rebeka se pokusila zamaskovat u stěny svojí maskáčovou dekou a proplížit se ven. Maskáč do lesa je u stěny docela dobře vidět, takže i ork se svojí inteligencí si toho všiml a Rebeka viděla jen, jak se na látce udělala boule ve tvaru kyje a pak už jenom černo. Podobný osud potkal i Dhanu a Valkiera, kteří se pokusili prchnout oknem, ale nestihli to (on za oknem stejně číhal lučištník).
Probrali se svázaní se zavázanýma očima v nějakém voze. Valkier se pokusil se rozvázat, a schytal jemný pohlavek od orka (nebo aspoň to tak smrdělo). Po několika dnech cesty, zrovna když silně pršelo, se vůz převrhl a skoulel se ze svahu a rozflákal. Většina osazenstva nepřežila -- naši hrdinové pochopitelně ano. Orkové byli tři -- jeden mrtvý, dva v bezvědomí. Valkier s Rebekou začali jednoho orka svazovat, druhý se zatím zvedl a začal epický souboj.
Hrdinové orka nakonec umlátili, poté co se pokusili o několik triků, jako svázat mu nenápadně nohy, hodit mu do obličeje váček se zlatými mincemi nebo mu přestřihnout švadlenkovskýma nůžkama achileovy šlachy.
Když byli orkové opět bezpečně v bezvědomí, zaslechli hrdinové kvíkání. Žena kočího, která měla zlomený vaz, měla u sebe totiž kojence. Valkier ho dal naposled z mrtvého matčina těla nakojit a Rebeka si dítě pak vzala k sobě.
S váčkem se třiceti zlatými, který našli u kočího, s koněm, který přežil, Dhaninou knihou, lukem, dýkou a holí se vydali na cestu. Dorazili do vsi Ujčína. Pořád pršelo, byl podvečer. Jediná osoba, která byla venku, byla jistá žena, která se zálibně dívala smutnýma očima na dítě. Rebeka řekla, že dítě je její a nechali si říct, co kde ve vsi je.
První, za kým zašli, byl rychtář. Ten jim nabídl pivo, Rebeka si nechala dát pro mimino kozí mléko (které náhodou měl) a celou příhodu mu povyprávěli. Řekl, že tam pošle kluky, aby se tam podívali, a doporučil jim ubytovat se v hospodě. Ráno promysleli, co s dítětem. Hospodského se vyptali na ženskou, co ji viděli venku a dozvěděli se, že jí nedávno zemřelo novorozené dítě. Ještě se poptali, zda muž má práci a pak jí dítě předali.
************************************
Dát postavám 30 zlatých byla strašná blbost. Je to tolik peněz ($6000), že jednak nedává smysl, aby to ten kočí u sebe měl a jednak jsou moc bohatí.
* Valkier (původně chtěl být Valkeer, ale na gamemasterovo doporučení si změnil formu, aby odpovídala settingu).
Mág - vyjednavač. Má značnou nadváhu, ovšem působí velice sympatickým dojmem. Je pacifista.
* Rebeka.
Profesí švadlena / zbrojířka, podnikavá dívka, která kde může, tam se snaží získat nějakou zakázku. Ovšem stejně dobře jako umí šít, umí bojovat s holí, takže v družině funguje jako tank. Je malá s dlouhým copem. Otázce od Valkierova hráče, jaká má prsa, se vyhla. :-)
První dobrodružství
Postavy se sešly na svatbě. Po obřadu se šlo do hájenky, kde čekala zvěřinová hostina. Jedlo se, pilo a socializovalo. Při gratulacích si ženich všiml, že Dan má nějaké jemné ruce a vůbec a zkusil mu/jí nenápadně šáhnout na prsa. Dhana se s tím svěřila Rebece, čímž se seznámily, a podivovaly se nad takovými manýry. Přidal se k nim Valkier, odvedl je stranou a Dhanino tajemství umně odhalil. Dhana prohlásila, "to, co jsem, ze mě udělal život."
Při konverzaci do hájenky vtrhla banda deseti orků s kyjema a ty, co se sami hned dost jasně nevzdali, ranou do kebule poslali do říše snů. S orky tam byli i muži v černém s klobouky, ozbrojení luky.
Rebeka se pokusila zamaskovat u stěny svojí maskáčovou dekou a proplížit se ven. Maskáč do lesa je u stěny docela dobře vidět, takže i ork se svojí inteligencí si toho všiml a Rebeka viděla jen, jak se na látce udělala boule ve tvaru kyje a pak už jenom černo. Podobný osud potkal i Dhanu a Valkiera, kteří se pokusili prchnout oknem, ale nestihli to (on za oknem stejně číhal lučištník).
Probrali se svázaní se zavázanýma očima v nějakém voze. Valkier se pokusil se rozvázat, a schytal jemný pohlavek od orka (nebo aspoň to tak smrdělo). Po několika dnech cesty, zrovna když silně pršelo, se vůz převrhl a skoulel se ze svahu a rozflákal. Většina osazenstva nepřežila -- naši hrdinové pochopitelně ano. Orkové byli tři -- jeden mrtvý, dva v bezvědomí. Valkier s Rebekou začali jednoho orka svazovat, druhý se zatím zvedl a začal epický souboj.
Hrdinové orka nakonec umlátili, poté co se pokusili o několik triků, jako svázat mu nenápadně nohy, hodit mu do obličeje váček se zlatými mincemi nebo mu přestřihnout švadlenkovskýma nůžkama achileovy šlachy.
Když byli orkové opět bezpečně v bezvědomí, zaslechli hrdinové kvíkání. Žena kočího, která měla zlomený vaz, měla u sebe totiž kojence. Valkier ho dal naposled z mrtvého matčina těla nakojit a Rebeka si dítě pak vzala k sobě.
S váčkem se třiceti zlatými, který našli u kočího, s koněm, který přežil, Dhaninou knihou, lukem, dýkou a holí se vydali na cestu. Dorazili do vsi Ujčína. Pořád pršelo, byl podvečer. Jediná osoba, která byla venku, byla jistá žena, která se zálibně dívala smutnýma očima na dítě. Rebeka řekla, že dítě je její a nechali si říct, co kde ve vsi je.
První, za kým zašli, byl rychtář. Ten jim nabídl pivo, Rebeka si nechala dát pro mimino kozí mléko (které náhodou měl) a celou příhodu mu povyprávěli. Řekl, že tam pošle kluky, aby se tam podívali, a doporučil jim ubytovat se v hospodě. Ráno promysleli, co s dítětem. Hospodského se vyptali na ženskou, co ji viděli venku a dozvěděli se, že jí nedávno zemřelo novorozené dítě. Ještě se poptali, zda muž má práci a pak jí dítě předali.
************************************
Dát postavám 30 zlatých byla strašná blbost. Je to tolik peněz ($6000), že jednak nedává smysl, aby to ten kočí u sebe měl a jednak jsou moc bohatí.
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
Re: [GURPS] Achijské království - zápisy
Druhé dobrodružství jsme zatím nezačali. Po odehrané mezihře jsme skončili, protože se protáhla. Prohlásil jsem to za malé dobrodružství a odměnil hráče každého jedním bodem. Nyní jsou tedy na 128.
***************************************************
Rychtář svolal čtyři lovce, kteří v Ujčíně jsou, a uspořádal výpravu na místo, kde mělo dojít k havárii vozu s orky a vězni. Požádal hrdiny o účast -- vyráží se za dvě hodiny z návsi.
Hrdinové šli na nákup. Kovář je veterán z války, takže měl slušný krátký meč, starožitný velký štít a dokonce slušnou sbírku zlodějského náčiní. U švadleny koupila Rebeka jehly jak na práci, tak do foukačky, samotnou foukačku sestrojila z rákosu a u koželuha nakoupili materiál na tři kožené zbroje. Pak ještě koupili hroty na šípy a nějaké provazy a lana.
Cesta na místo trvala až do odpoledne. Výprava sestávající z rychtáře, čtyř lovců a naších třech hrdinů shledala, že tři další zajatí lidé jsou pryč, kočí a jeho žena jsou pryč a dva orkové jsou pryč. Zbyly tam tedy čtyři mrtví zajatci. Stopy orků vedly k řece a nějaké lidské stopy do Šitbořic -- vsi opačným směrem, než je Ujčín.
Po stopách přišli do tábora orků. Dhana se připlížila na blízko a uviděla, jak sedí u ohniště, suší dvě mrtvoly zajatců a povídají si ve svém jazyce.
Valkier jednoho orka uspal kouzlem, druhému nedali šanci a beze slova ho odstřelili pěti synchronizovanými šípy (hajzlové srabští). Spícího svázali, propleskli a jali se vyslýchat. Dozvěděli se, že za celou akcí stojí jistý arcigenerál. Lidé jsou unášeni do pracovních táborů, kde jsou jdenak trénováni na vojáky, jednak nuceni kácet stromy a jednak provádějí ostatní práce dle potřeby. Táborů je více, i orků je více -- dohoda je s celým klanem, který má dobrých dvě stě mužů. Velitel jejich jednotky byl nějaký poručík jménem Martin (mmch náš kočí).
Rychtář rozhodl vzít orka s sebou a ve vsi rozhodnout o jeho dalším osudu. Lovci s rychtářem pohřbili mrtvé a skupinka se vydala zpět do Ujčína.
***************************************************
Rychtář svolal čtyři lovce, kteří v Ujčíně jsou, a uspořádal výpravu na místo, kde mělo dojít k havárii vozu s orky a vězni. Požádal hrdiny o účast -- vyráží se za dvě hodiny z návsi.
Hrdinové šli na nákup. Kovář je veterán z války, takže měl slušný krátký meč, starožitný velký štít a dokonce slušnou sbírku zlodějského náčiní. U švadleny koupila Rebeka jehly jak na práci, tak do foukačky, samotnou foukačku sestrojila z rákosu a u koželuha nakoupili materiál na tři kožené zbroje. Pak ještě koupili hroty na šípy a nějaké provazy a lana.
Cesta na místo trvala až do odpoledne. Výprava sestávající z rychtáře, čtyř lovců a naších třech hrdinů shledala, že tři další zajatí lidé jsou pryč, kočí a jeho žena jsou pryč a dva orkové jsou pryč. Zbyly tam tedy čtyři mrtví zajatci. Stopy orků vedly k řece a nějaké lidské stopy do Šitbořic -- vsi opačným směrem, než je Ujčín.
Po stopách přišli do tábora orků. Dhana se připlížila na blízko a uviděla, jak sedí u ohniště, suší dvě mrtvoly zajatců a povídají si ve svém jazyce.
Valkier jednoho orka uspal kouzlem, druhému nedali šanci a beze slova ho odstřelili pěti synchronizovanými šípy (hajzlové srabští). Spícího svázali, propleskli a jali se vyslýchat. Dozvěděli se, že za celou akcí stojí jistý arcigenerál. Lidé jsou unášeni do pracovních táborů, kde jsou jdenak trénováni na vojáky, jednak nuceni kácet stromy a jednak provádějí ostatní práce dle potřeby. Táborů je více, i orků je více -- dohoda je s celým klanem, který má dobrých dvě stě mužů. Velitel jejich jednotky byl nějaký poručík jménem Martin (mmch náš kočí).
Rychtář rozhodl vzít orka s sebou a ve vsi rozhodnout o jeho dalším osudu. Lovci s rychtářem pohřbili mrtvé a skupinka se vydala zpět do Ujčína.
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
3. dobrodružství - Ujčínská sýpka
Návrat do vsi (vyšetřování informací od orka)
V Ujčíně kupodivu zajatý ork nezpůsobil pozdvižení. Jedno už tam totiž bylo: Zatímco rychtář s veškerou "domobranou" byl pryč, banditi toho využili a bez odporu si odnesli ze sýpky veškeré zásoby. Březen -- do první úrody jakéhokoliv významnějšího druhu zbývají měsíce. Tím ujčínským způsobili banditi problém.
Orka místní někde přivázali, že se o jeho osudu rozhodne, až bude čas. Naši hrdinové se mezitím věnovali vyšetřování. Jednak se ptali na onoho "poručíka Martina", o němž ork zmínil, že vedl přepadení na svatbě. Nikdo ho ale v Ujčíně neznal. Zašli za Reném, což je místní opilec, hrubián a taky veterán z války. Ani ten Martina neznal. Ale šel s nima aspoň na jedno do hospody, když už musel vstát z křesla. Když byl dotázán o arcigenerálovi, tak prohlásil, že to je blbost, že taková hodnost neexistuje: existuje podle něho jenom generál a armádní generál. Jestli námořnictvo má nějakého arciadmirála nebo co, to je možné, ale nikdy o tom neslyšel.
Rebeka se ještě Reného zeptala na to, "jak je místní kraj opevněn". René se rozpovídal o tom, jak funguje bezpečnost obecně a konkrétně tady. Obecně prý pán nebo jeho lidé objíždí vsi, vybírá naturálie a dbá na to, aby jednak vesničanům zbylo dost pro ně samé a jednak aby od nich nebral nikdo jiný. Ovšem v případě Ujčína to bylo trochu jinak.
Místní kníže Lumír totiž podle Reného slov bere víc, než lidé unesou, a navíc při každé návštěvě znásilní každou ženu, která se mu připlete do cesty a ožere se jak dobytek. Tak to chodilo léta, až se místní skupina banditů slitovala a vzali si Ujčín (i sousední Šitbořice, ale to René neřekl) pod svou ochranu. Díky výborné znalosti terénu, dobrým taktickým schopnostem banditího velitele a neschopnosti Lumírově dokážou banditi zabránit vstupu knížecích ozbrojenců do vsi. Všem je tam lépe.
Toto se samozřejmě nikdy neotevřelo ani neoficializovalo. Lidé většinou ani nevědí, že jsou pod faktickou ochranou banditů a pořád v nich vidí sprosté zloděje, což banditi sami tak rádi nechávají. Je však s podivem, že tentokrát vzali sýpku celou.
Sýpka (zadání úkolu)
Do hospody vtrhl rychtář se skupinkou rozohněných mužů a žen, kteří se překřikovali, co se musí udělat. Hodně se jich shodlo, že muže ze vsi odvedli kvůli orkům naši hrdinové a že jsou na vině tedy oni a že by s tím tedy měli něco udělat. Rychtář si dobrodruhy vzal stranou a omluvil se za reakci vesničanů, ovšem navrhl, aby se přeci jenom k banditům vydali oni, neboť s nikým z vesnice jednak nebudou mluvit a jednak se k banditům nikdo neodváží. A kdo by se odvážil, tak je beztak jejich kumpán. Za vyšetření nabídl refundaci nákladů, které ve vsi měli.
Začalo hledání informace o tom, kde banditi vlastně sídlí. Hledání netrvalo dlouho. Za dveřmí totiž poslouchal rošťák Vítek -- klučina, který za bandity chodí a chce být jeden z nich. Chodí s nima na lov, berou ho na lodičky, prostě je s nima sranda. Tak nabídl, že řekne, kde sídlí výměnou za slib, že je hrdinové nebudou zabíjet.
Okradení
Slib za informaci se směnili a hrdinové se odebrali do hajan, na cestu se vyspat. V noci se Valkier probudil s pocitem, že tady něco nehraje. (pozn.: měl jsem nechat probudit Dhanu, za celé dobrodružství se sotva dostala ke slovu) Opatrně probudil ostatní a všimli si, že je otevřené okno. Po vykouknutí spatřili jezdce na koni uhánějícího pryč z vesnice. Potom si všimli, že zmizel váček s penězi a místo něho na stole leží tři zlaté mince. Čeho už si nevšimli bylo, že ten kůň, na kterém jezdec uháněl, byl jejich.
Cesta k banditům (Záprtek a Prdosmrad)
Ráno se vydali na cestu do tábora banditů. Po cestě potkali jejich hlídku -- dva chlapi, kteří nevyrostli z puberty. Říkali si Záprtek a Prdosmrad a měli pořád kecy, jak by si zamrdali, ale že by Rebeka měla přibrat, že je kosť a koža. Prostě jsou to dva nadrženci, kteří hledají tlusté holky.
Valkier hodil výborně na vyjednávání, navíc od rošťáka Vítka věděl, že jejich velitel se jmenuje Roman a řekl, že ho chce vidět. To Záprtka a Prdosmrada přesvědčilo a odvedli družinu do tábora, a přímo do velitelské budovy.
U banditů (velitel Roman)
Velitel Roman byl trochu překvapen, co tam dělají, ale přijal je přesto s šarmantním úsměvem. Je to vysoký urostlý sympaťák mezi čtyřicítkou a padesátkou, má jizvu na levé tváři a u pasu móóóc hezký palcát.
Pozval je dál, ostatním řekl, ať se vzdálí a nalil hrdinům víno. První, co mu řekli, byla příhoda s Orky a tázali se, jestli o tom něco neví. Nevěděl nic, ale informace to pro něj byla navýsost zajímavá. Když pak nadnesli téma vykradené sýpky, potvrdil, že mu jeho lidi dali echo, že rychtář s lučištníky jsou pryč, a že poslal pro laciné žaludy. Valkier se ho zeptal, proč ale vykradli všechno a lidem nic nenechali. Na to Roman pozvedl obočí, nechal si přivést zodpovědné bandity a ti mu potvrdili, že vzali všechno, když už tam byli a nikdo nehlídal.
Roman jim vynadal do debilů. Aby však banditi jídlo sami přišli vrátit, bylo jaksi sociálně nepřijatelné. Chtějí si přece jenom zachovat status obávaných kruťasů. Roman tedy navrhl, že kluci jim pomůžou donést pytle s žaludama na okraj lesa a hrdinové pak vejdou vítězoslavně do vsi a mohou básnit o epické bitvě nebo o vychytralém okradení zlodějů nebo cokoliv.
Ještě než se rozloučili, poprosil je o malou službičku. Jeden z jeho lidí -- nějaký Kohout -- zradil a dezertoval. Krom toho vzal z jeho kanceláře dokumenty, kde si Roman vedl záznamy o zásluhách svých lidí, a je tam i jmenný seznam ujčínských, kteří s bandity spolupracují nebo k nim patří. A taky mapu s vyznačenou polohou tábora. Kdyby se tohle dostalo do rukou knížete, mohlo by to zvrátit poměr sil a to by odnesli hlavně ujčínští a šitbořičtí. Za jeho hlavu / jazyk / za něho živého / za ukradené dokumenty se hrdinům odvděčí. Zlata moc nemají, ale můžou poskytnout zbraně a trénink.
Návrat do vsi II (vítězoslavný)
V Ujčíně se hrdinové stali hrdiny, dostali každý zlaťák a ovace od místních a v hospodě spatřili chlapa, co odpovídá na popis Kohouta...
************************
Každý dostal 4 body, stav:
132 bodů, 2 zlaté per postava
V Ujčíně kupodivu zajatý ork nezpůsobil pozdvižení. Jedno už tam totiž bylo: Zatímco rychtář s veškerou "domobranou" byl pryč, banditi toho využili a bez odporu si odnesli ze sýpky veškeré zásoby. Březen -- do první úrody jakéhokoliv významnějšího druhu zbývají měsíce. Tím ujčínským způsobili banditi problém.
Orka místní někde přivázali, že se o jeho osudu rozhodne, až bude čas. Naši hrdinové se mezitím věnovali vyšetřování. Jednak se ptali na onoho "poručíka Martina", o němž ork zmínil, že vedl přepadení na svatbě. Nikdo ho ale v Ujčíně neznal. Zašli za Reném, což je místní opilec, hrubián a taky veterán z války. Ani ten Martina neznal. Ale šel s nima aspoň na jedno do hospody, když už musel vstát z křesla. Když byl dotázán o arcigenerálovi, tak prohlásil, že to je blbost, že taková hodnost neexistuje: existuje podle něho jenom generál a armádní generál. Jestli námořnictvo má nějakého arciadmirála nebo co, to je možné, ale nikdy o tom neslyšel.
Rebeka se ještě Reného zeptala na to, "jak je místní kraj opevněn". René se rozpovídal o tom, jak funguje bezpečnost obecně a konkrétně tady. Obecně prý pán nebo jeho lidé objíždí vsi, vybírá naturálie a dbá na to, aby jednak vesničanům zbylo dost pro ně samé a jednak aby od nich nebral nikdo jiný. Ovšem v případě Ujčína to bylo trochu jinak.
Místní kníže Lumír totiž podle Reného slov bere víc, než lidé unesou, a navíc při každé návštěvě znásilní každou ženu, která se mu připlete do cesty a ožere se jak dobytek. Tak to chodilo léta, až se místní skupina banditů slitovala a vzali si Ujčín (i sousední Šitbořice, ale to René neřekl) pod svou ochranu. Díky výborné znalosti terénu, dobrým taktickým schopnostem banditího velitele a neschopnosti Lumírově dokážou banditi zabránit vstupu knížecích ozbrojenců do vsi. Všem je tam lépe.
Toto se samozřejmě nikdy neotevřelo ani neoficializovalo. Lidé většinou ani nevědí, že jsou pod faktickou ochranou banditů a pořád v nich vidí sprosté zloděje, což banditi sami tak rádi nechávají. Je však s podivem, že tentokrát vzali sýpku celou.
Sýpka (zadání úkolu)
Do hospody vtrhl rychtář se skupinkou rozohněných mužů a žen, kteří se překřikovali, co se musí udělat. Hodně se jich shodlo, že muže ze vsi odvedli kvůli orkům naši hrdinové a že jsou na vině tedy oni a že by s tím tedy měli něco udělat. Rychtář si dobrodruhy vzal stranou a omluvil se za reakci vesničanů, ovšem navrhl, aby se přeci jenom k banditům vydali oni, neboť s nikým z vesnice jednak nebudou mluvit a jednak se k banditům nikdo neodváží. A kdo by se odvážil, tak je beztak jejich kumpán. Za vyšetření nabídl refundaci nákladů, které ve vsi měli.
Začalo hledání informace o tom, kde banditi vlastně sídlí. Hledání netrvalo dlouho. Za dveřmí totiž poslouchal rošťák Vítek -- klučina, který za bandity chodí a chce být jeden z nich. Chodí s nima na lov, berou ho na lodičky, prostě je s nima sranda. Tak nabídl, že řekne, kde sídlí výměnou za slib, že je hrdinové nebudou zabíjet.
Okradení
Slib za informaci se směnili a hrdinové se odebrali do hajan, na cestu se vyspat. V noci se Valkier probudil s pocitem, že tady něco nehraje. (pozn.: měl jsem nechat probudit Dhanu, za celé dobrodružství se sotva dostala ke slovu) Opatrně probudil ostatní a všimli si, že je otevřené okno. Po vykouknutí spatřili jezdce na koni uhánějícího pryč z vesnice. Potom si všimli, že zmizel váček s penězi a místo něho na stole leží tři zlaté mince. Čeho už si nevšimli bylo, že ten kůň, na kterém jezdec uháněl, byl jejich.
Cesta k banditům (Záprtek a Prdosmrad)
Ráno se vydali na cestu do tábora banditů. Po cestě potkali jejich hlídku -- dva chlapi, kteří nevyrostli z puberty. Říkali si Záprtek a Prdosmrad a měli pořád kecy, jak by si zamrdali, ale že by Rebeka měla přibrat, že je kosť a koža. Prostě jsou to dva nadrženci, kteří hledají tlusté holky.
Valkier hodil výborně na vyjednávání, navíc od rošťáka Vítka věděl, že jejich velitel se jmenuje Roman a řekl, že ho chce vidět. To Záprtka a Prdosmrada přesvědčilo a odvedli družinu do tábora, a přímo do velitelské budovy.
U banditů (velitel Roman)
Velitel Roman byl trochu překvapen, co tam dělají, ale přijal je přesto s šarmantním úsměvem. Je to vysoký urostlý sympaťák mezi čtyřicítkou a padesátkou, má jizvu na levé tváři a u pasu móóóc hezký palcát.
Pozval je dál, ostatním řekl, ať se vzdálí a nalil hrdinům víno. První, co mu řekli, byla příhoda s Orky a tázali se, jestli o tom něco neví. Nevěděl nic, ale informace to pro něj byla navýsost zajímavá. Když pak nadnesli téma vykradené sýpky, potvrdil, že mu jeho lidi dali echo, že rychtář s lučištníky jsou pryč, a že poslal pro laciné žaludy. Valkier se ho zeptal, proč ale vykradli všechno a lidem nic nenechali. Na to Roman pozvedl obočí, nechal si přivést zodpovědné bandity a ti mu potvrdili, že vzali všechno, když už tam byli a nikdo nehlídal.
Roman jim vynadal do debilů. Aby však banditi jídlo sami přišli vrátit, bylo jaksi sociálně nepřijatelné. Chtějí si přece jenom zachovat status obávaných kruťasů. Roman tedy navrhl, že kluci jim pomůžou donést pytle s žaludama na okraj lesa a hrdinové pak vejdou vítězoslavně do vsi a mohou básnit o epické bitvě nebo o vychytralém okradení zlodějů nebo cokoliv.
Ještě než se rozloučili, poprosil je o malou službičku. Jeden z jeho lidí -- nějaký Kohout -- zradil a dezertoval. Krom toho vzal z jeho kanceláře dokumenty, kde si Roman vedl záznamy o zásluhách svých lidí, a je tam i jmenný seznam ujčínských, kteří s bandity spolupracují nebo k nim patří. A taky mapu s vyznačenou polohou tábora. Kdyby se tohle dostalo do rukou knížete, mohlo by to zvrátit poměr sil a to by odnesli hlavně ujčínští a šitbořičtí. Za jeho hlavu / jazyk / za něho živého / za ukradené dokumenty se hrdinům odvděčí. Zlata moc nemají, ale můžou poskytnout zbraně a trénink.
Návrat do vsi II (vítězoslavný)
V Ujčíně se hrdinové stali hrdiny, dostali každý zlaťák a ovace od místních a v hospodě spatřili chlapa, co odpovídá na popis Kohouta...
************************
Každý dostal 4 body, stav:
132 bodů, 2 zlaté per postava
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
Re: [GURPS] Achijské království - zápisy
A máme tady první zápisy od hráčů -- jmenovitě od hráčky Rebeky
Jsme v Ujčíně. Richter si vzpomněl, že se pojedou podívat na místo, kde nás ti nechutní orkové vyklopili. Mák (rozhodla jsem se mu v soukromí psát zatím na konci "K", protože na mága se prý teprve učí), tak ten mák měl docela dobrý postřeh, že bychom tak mohli zjistit proč a hlavně kdo nás měl zájem unést. Jinak se mi zpátky za těma smradlavejma orkama vůbec nechtělo. Náladu mi spravil shopping a vyhlídka na pěknou prácičku. Budu šít brnění pro naši tříčlennou skupinu. Nakoupili jsme na něj libovou kůžičku. Po dvou hodinách nakupování jsme vyrazili na místo. Moc tam toho nezbylo - 3 mrtvoly, jinak nic. Lovci vystopovali, že zbývající 3 lidé se asi vydali směrem Šitbořice. Dost mě zajímalo jak jsou na tom a co vědí - mluvila bych s nimi určitě raději než s orkama. Ale Mák měl docela jasný názor - stopovat orky, kteří se vydali k řece. Překecal i rychtáře - prý aby se mu ty obludy nepotloukaly po kraji. Tak jsme vyrazili. Dole u řeky už slyšíme orčí chrochtání. Dohodli jsme se, že Dan(a) půjde na výzvědy.
Půjčila jsem jí svůj maskáčový pláštík, aspoň pro pocit, že nějak pomůžu... přeci jen za ty necelé 2 dny jsme se už docela sčuchly... Vypadá, že se jí líbí Mák, to tedy nevím, co na něm vidí, i když šarm se mu upřít nedá.
Ale zpět... Dan(a) přišla se zprávou, která nepotěšila - 2 orkové si suší 2 účastníky svatby nad ohníčkem.
Mák vymyslel, že je zkusí uspat, abychom je mohli vyslechnout. Napoprvé mu to moc nevyšlo. Chudák z toho byl dost vyšťavenej. Potřeboval si na další pokus trochu odpočinout, ale skupině došla trpělivost. Tak to risknul A POVEDLO SE.
Druhý org to měl celkem rychlé.
Uspaný ork nám řekl dost šílené věci.
Existuje tábor, kam vozí lidi, aby pracovali.
Vede to jistý ... arcigenerál.
Skupinku ve voze vedl poručík Martin.
V hranatých závorkách jsou moje opravy. Přeslechnutá jména lidí a vesnic jsem si dovolil opravit bez vyznačení. Originál zde.Navštěvujeme Reného, veterána. Ujčín prý neoficiálně chrání banditi - byli na straně krále Jeronýma, ale po čase se rozdělili.
Jsme v hospodě, vtrhne tam místní lid se zprávou, že banditi vykradli celou sýpku, když jsme byli pryč. Prý za to můžeme my, že jsme jim odvedli všechny muže. Rychtář nás proto poprosil, zda bychom za nimi šli vyjednávat o ukradené obilí. [byly to žaludy] Slíbil nám za to pokrytí útraty v Ujčíně. Chvíli jsme řešili, kde ty bandity najdeme, ale to sevyřešilo rychle - Máka zatahal za nohavici malý kluk a všechno nám vyklopil. Vůdce banditů se jmenuje ROMAN, žijí u řeky a jsou docela fajn.
Jdeme se na to vyspat. V noci nás Valkýr vzbudil. Zjišťujem, že je otevřené okno a peníze pryč, ALE 3 krejcary [zlaté] zůstaly!
Ráno vyrážíme za bandity. V lese jsme narazili na hlídku, jsou to pěkný holobrádci, jeden se jmenuje Záprtek :)
Chceme zavést k veliteli Romanovi. Přicházíme k povedeně zamaskovanému táboru. Ve strážní věži [velitelské budově] nás vítá dost dobrej týpek velitel Roman s moc pěkným palcátem.
Valkýr úspěšně vyjednával. Vybrání celé sýpky byl omyl, takže nebyl problém nechat vrátit 3 pytle.
Dostali jsme nabídku, hledat zdádce KOHOUTA. Má u sebe významné dokumenty banditů. Takže jdeme s úspěchem zpátky. Od rychtáře dostáváme gáblík 20 zlatých [1 zlatý] každý.
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
4. příběh - sabotáž 1. lágru
Zrádce bantitů
S pohledem upřeným na chlápka, co seděl v hospodě a odpovídá na popis zrádce Kohouta, se partička dala do úvah, jak s ním naložit. Dhana navrhla, aby Rebeka (naše jediná postava s neskrytým ženským šarmem) se s ním dala do flirtu a sama se pak pokusí mu vzít tašku a podívat se, jsou-li tam hledané dokumenty. Valkier souhlasil s flirtem, ale místo kradení navrhoval, aby se zjistilo, zda se jedná o Kohouta, a teprv pak se pustilo do akce.
Flirt každopádně vyšel na jedničku. Kohoutovi se opíchání rebeky stalo během minuty aktuálním cílem číslo jedna, představil se jí svým jménem a začal jí sahat do výstřihu. Jak Valkier zaslechl jeho jméno, uspal ho kouzlem. Rebeka za něho zaplatila a odnesli ho na vzduch, "že přebral". Odnesli ho do lesa, přivázali ke stromu, probudili a jali se vyslýchat.
Kohout jim bez odporu potvrdil, že jde nahlásit bandity vrchnosti. Pravil, že je na straně zákona, že nemohl už snést život mezi svoločí, že Roman je ztracený člověk a že v jeho (Kohoutových) žilách koluje urozená krev, což mu banditi tajili. Také zpochybnil morálnost činů naší party.
Musel jsem hráčům říct, že jsem se pokusil zahrát namyšleného blbce, protože jsem to zahrál nepřesvědčivě. Začali se dohadovat, zda mu vyříznout jazyk, zabít ho, nebo ho dát živého banditům nebo pustit. V rozporu výhodnosti, pacifismu a morálky zvítězila pilátovská varianta -- humánně ho odevzdat Romanovi a nad jeho dalším osudem si umýt ruce. Nevím, jestli bych takhle zahraný pacifismus neměl trestat. (RFC)
Zwischenzeit
Roman byl velice spokojen a hrdinům za odměnu poskytl čtyřdenní intenzivní tréning v různých dovednostech (každému 4 body do vymezených dovedností). K tomu informace -- kde se dají sehnat magické lektvary a naučit se kouzlům. Obojí u babky kořenářky, druhé pak též ve vzdáleném klášteře Zádubí.
Tak se vydali za babkou kořenářkou. Ta jim prodala předražený uspávací jed do foukačky a přelevněný léčivý lektvar. Valkiera poslala pryč, že ho kouzlům bude učit až za úplňku. Vydali se tedy hledat klášter, nevědouce, jak dlouhá a strastiplná cesta to je.
Lágr
Na cestě je potkala zrzka jménem Šárka. Prosila je o pomoc. Prý ji a půl vesnice unesli muži v černých kloboucích a orkové a teď musejí pracovat v lágru. Na to slyšeli hrnidové okamžitě. Tábor si nejdřív nechali popsat. Prý tam je dvacet lidí -- bez Šárky už jen devatenáct -- jí se podařilo večer utéct. Krom nich dva orkové a dva strážní. Lidé jsou tam nucení kácet stromy a řezat je na špalky a nakládat na vozy. Jednou za pár dní přijedou prázdné vozy a plné odjedou. Tábor je ohrazen plotem z tlustých lan přpevněných ke kůlům v zemi. Stany jsou čtyři: velký stan s pracanty, menší stany jeden pro strážné, jeden pro orky a jeden sklad.
Hrdinové si na toto troufli a vydali se směrem ku kempu. Před půlnocí se připlížili a spatřili orka u ohniště před branou. Valkier ho uspal a počkali půl hodinky, než se jednak z kouzlení zotaví, a jednak než přijde střídání. Druhého orka, který šel střídat, uspal ještě po cestě. Vyskočili, aby orky svázali. Bohužel při svazování druhého někdo z nich zakopl, zlomil větev a vzbudil půl tébora -- specificky jednoho ze strážných a asi pět zajatců. Strážný se šel ospale podívat, co se venku děje. Dostal šíp a jednovatou šipku z foukačky. S vřeštěním vpadl zpátky do stanu a jed ho poslal do říše snů. Druhý strážný se teď vzbudil taky, zmateně vystrčil hlavu ze dveří a čekal ho podobný osud, včetně kouzla "daze".
Zatímco dívky svazovaly stráže a prohledávaly tábor, Valkier šel oznámit lidem, že jsou volní. Jeden z nich se rychle ujal velení, nechal zabít orky, zlynčovat strážné a spálit tábor. Hrdinové jim v druhých dvou bodech zabránili. V táboře našli třicet zlatých, nějaké jidlo a certifikát pověřující "osoby tím pověřené, hodnosti aspoň poddůstojnické k vedení pracovního lágru číslo jedenadvacet" s armádní pečetí.
Lidé naložili užitečnými věcmi jeden vůz, nechali si vysvětlit cestu do Ujčína, dostali každý jednu zlatku (takže hrdinům zbylo deset), a tlačíce vůz vyrazili na cestu. Svázaní strážní byli přidáni na vůz a hrdinové šli s osvobozenými lidmi do Ujčína. Strážní se probudili až za dobrých osm hodin, poblití a posraní. Vyklopili, že se jedná o armádní operaci, které velí armádní generál Záviš. Dřevo je zpracováváno na dřevěné uhlí, a to pak hromaděno v opevnění blízko hlavního města. Na co je využíváno, je tajné a strážní to nevědí. Kde sídlí hlavní velící štáb operace věděli, ale dokázali neprozradit.
***********************
Moc toho vyřešil Valkier se svým sleepem a přesvědčením, že jako vyjednavač musí všechno vyjednat sám. Měl bych jim dát víc bojů proti početní převaze, tam se blýskne Rebeka a akrobatické úkoly a otevírání zámků, tam se blýskne Dhana.
Bodů/char: 137 + 4 omezené
prachů:
Valkier: 1116
Rebeka: 866
Dhana: 1016
S pohledem upřeným na chlápka, co seděl v hospodě a odpovídá na popis zrádce Kohouta, se partička dala do úvah, jak s ním naložit. Dhana navrhla, aby Rebeka (naše jediná postava s neskrytým ženským šarmem) se s ním dala do flirtu a sama se pak pokusí mu vzít tašku a podívat se, jsou-li tam hledané dokumenty. Valkier souhlasil s flirtem, ale místo kradení navrhoval, aby se zjistilo, zda se jedná o Kohouta, a teprv pak se pustilo do akce.
Flirt každopádně vyšel na jedničku. Kohoutovi se opíchání rebeky stalo během minuty aktuálním cílem číslo jedna, představil se jí svým jménem a začal jí sahat do výstřihu. Jak Valkier zaslechl jeho jméno, uspal ho kouzlem. Rebeka za něho zaplatila a odnesli ho na vzduch, "že přebral". Odnesli ho do lesa, přivázali ke stromu, probudili a jali se vyslýchat.
Kohout jim bez odporu potvrdil, že jde nahlásit bandity vrchnosti. Pravil, že je na straně zákona, že nemohl už snést život mezi svoločí, že Roman je ztracený člověk a že v jeho (Kohoutových) žilách koluje urozená krev, což mu banditi tajili. Také zpochybnil morálnost činů naší party.
Musel jsem hráčům říct, že jsem se pokusil zahrát namyšleného blbce, protože jsem to zahrál nepřesvědčivě. Začali se dohadovat, zda mu vyříznout jazyk, zabít ho, nebo ho dát živého banditům nebo pustit. V rozporu výhodnosti, pacifismu a morálky zvítězila pilátovská varianta -- humánně ho odevzdat Romanovi a nad jeho dalším osudem si umýt ruce. Nevím, jestli bych takhle zahraný pacifismus neměl trestat. (RFC)
Zwischenzeit
Roman byl velice spokojen a hrdinům za odměnu poskytl čtyřdenní intenzivní tréning v různých dovednostech (každému 4 body do vymezených dovedností). K tomu informace -- kde se dají sehnat magické lektvary a naučit se kouzlům. Obojí u babky kořenářky, druhé pak též ve vzdáleném klášteře Zádubí.
Tak se vydali za babkou kořenářkou. Ta jim prodala předražený uspávací jed do foukačky a přelevněný léčivý lektvar. Valkiera poslala pryč, že ho kouzlům bude učit až za úplňku. Vydali se tedy hledat klášter, nevědouce, jak dlouhá a strastiplná cesta to je.
Lágr
Na cestě je potkala zrzka jménem Šárka. Prosila je o pomoc. Prý ji a půl vesnice unesli muži v černých kloboucích a orkové a teď musejí pracovat v lágru. Na to slyšeli hrnidové okamžitě. Tábor si nejdřív nechali popsat. Prý tam je dvacet lidí -- bez Šárky už jen devatenáct -- jí se podařilo večer utéct. Krom nich dva orkové a dva strážní. Lidé jsou tam nucení kácet stromy a řezat je na špalky a nakládat na vozy. Jednou za pár dní přijedou prázdné vozy a plné odjedou. Tábor je ohrazen plotem z tlustých lan přpevněných ke kůlům v zemi. Stany jsou čtyři: velký stan s pracanty, menší stany jeden pro strážné, jeden pro orky a jeden sklad.
Hrdinové si na toto troufli a vydali se směrem ku kempu. Před půlnocí se připlížili a spatřili orka u ohniště před branou. Valkier ho uspal a počkali půl hodinky, než se jednak z kouzlení zotaví, a jednak než přijde střídání. Druhého orka, který šel střídat, uspal ještě po cestě. Vyskočili, aby orky svázali. Bohužel při svazování druhého někdo z nich zakopl, zlomil větev a vzbudil půl tébora -- specificky jednoho ze strážných a asi pět zajatců. Strážný se šel ospale podívat, co se venku děje. Dostal šíp a jednovatou šipku z foukačky. S vřeštěním vpadl zpátky do stanu a jed ho poslal do říše snů. Druhý strážný se teď vzbudil taky, zmateně vystrčil hlavu ze dveří a čekal ho podobný osud, včetně kouzla "daze".
Zatímco dívky svazovaly stráže a prohledávaly tábor, Valkier šel oznámit lidem, že jsou volní. Jeden z nich se rychle ujal velení, nechal zabít orky, zlynčovat strážné a spálit tábor. Hrdinové jim v druhých dvou bodech zabránili. V táboře našli třicet zlatých, nějaké jidlo a certifikát pověřující "osoby tím pověřené, hodnosti aspoň poddůstojnické k vedení pracovního lágru číslo jedenadvacet" s armádní pečetí.
Lidé naložili užitečnými věcmi jeden vůz, nechali si vysvětlit cestu do Ujčína, dostali každý jednu zlatku (takže hrdinům zbylo deset), a tlačíce vůz vyrazili na cestu. Svázaní strážní byli přidáni na vůz a hrdinové šli s osvobozenými lidmi do Ujčína. Strážní se probudili až za dobrých osm hodin, poblití a posraní. Vyklopili, že se jedná o armádní operaci, které velí armádní generál Záviš. Dřevo je zpracováváno na dřevěné uhlí, a to pak hromaděno v opevnění blízko hlavního města. Na co je využíváno, je tajné a strážní to nevědí. Kde sídlí hlavní velící štáb operace věděli, ale dokázali neprozradit.
***********************
Moc toho vyřešil Valkier se svým sleepem a přesvědčením, že jako vyjednavač musí všechno vyjednat sám. Měl bych jim dát víc bojů proti početní převaze, tam se blýskne Rebeka a akrobatické úkoly a otevírání zámků, tam se blýskne Dhana.
Bodů/char: 137 + 4 omezené
prachů:
Valkier: 1116
Rebeka: 866
Dhana: 1016
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
5. příběh -- Valkier a kořenářka
První apríl. Úplňkový podvečer. Vhodný čas jít za babkou kořenářkou něco se od ní naučit.
Hned za vsí, když byli z dohledu, oslovil někdo chraplavým hlasem z lesa: "Hej, zastavte se. Pojďte si promluvit."
Byl to týpek oděný v kůžích, představivší se jim jako Ostnáč. "Jsem jeden z vyznavačů pravého učení Prorokova. Lidé nám říkají druidové."
Vypadlo z něho, že byl svědkem zásahu skupiny proti těžebnímu lágru. Tyto tábory jsou velkým prohřeškem proti Zemi a obzvláště lesům a pokud postavy jsou proti nim, pak jsou spojenci druidů. Navrhl setkání, ovšem musí nejdříve vše domluvit se staršími. Ať za několik dní přijdou do lesa, stráví tam pár hodin, a pokud bude setkání připraveno, někoho pro ně pošlou.
A že by nebylo od věci jít do nějakého města zatím, a sehnat nějaké detaily o nepříteli a vyzbrojit se na válku.
S tím se rozloučili a hrdinové pokračovali k babce kořenářce.
"Tak panáčku, jsi zpět, aby ses naučil nějakým kouzlům? Dobrá, ale potřebuju levandule natrhané za pravé úplňkové půlnoci. To je dnes. Takže alou na kopeček, tam jí roste habaděj, natrhat, a pak se vrať."
Dhana šla Valkiera na kopeček s levandulemi doprovodit. Rebeka si zatím od babky nechala ukázat bylinky, které dosud neznala, a jejich účinky.
Valkier s Rebekou vyšedše na kopeček, spatřili v půlnočním světle tancovat víly. Tancovaly kolem dokola mýtinky a levandule byly uvnitř kruhu. Lesní zvěř se na to ze všech koutů dívala, i medvěd ležel na mechu, tvářil se dojatě a víly sledoval.
Valkiera nenapadlo nic lepšího, než pomalu a láskyplně se k vílám obrátit slovy: "Promiňte, že ruším." :-D
Víly se lekly a okamžitě se rozutekly. Valkierův hráč se tvářil velmi, velmi zklamaně. Tak hráčům pravím: "Přesně takhle se teď dívá ten medvěd." :-)
Tak natrhali levanduli, vrátili se do chaloupky, zahehli a vyčkali rána. Babka se na levandule podívala a praví: "Tyto levandule páchnou po zklamaných vílách. Ve zkoušce's neobstál. Naučím tě jen kouzlu, které posiluje nebo otupuje smysly."
Valkier: "A šlo to vyřešit jinak, babičko:"
Babka: "Měl's na výběr buďto obětovat svoje kouzlo a nechat víly dotančit a nebo pro svůj zájem víly vyrušit z úplňkového tance. Byla to zkouška ohleduplnosti."
Valkier si vybral kouzlo pro otupení zraku.
"Než tě naučím druhému kouzlu, musím učinit jeden experiment z hromem a bleskem. Je to nebezpečné. Vzdalte se a až uvidíte blesk a uslyšíte hrom, vraťte se."
Jak řekla, tak učinili. A chaloupku našli v plamenech. Zkrz vypadené hořící dveře viděli, jak babčině grimoáru dohořívají poslední stránky. Tím se naděje na další kouzla ztenčíla. Chvíli se dohadovali, kdo babku vytáhne. Dhana se k tomu bez velkého rozmýšlení měla. Valkier sám sebe vyloučil z kandidátů, že je tlustý a neobratný a prej kdo má největší dexteritu (tyhle jeho kalkulace mě docela serou).
Nakonec tam vletěla Rebeka, vytáhla zbytky grimoáru i babku a sama chytla. Dhana s Valkierem ji uhasili. Babka se za pár minut probrala a praví: "Riskovali jste život, abyste pomohli babičce, i když po kouzlech je amen. Zkouškou's prošel a naučím tě dalšímu kouzlu."
Dala tentokrát Valkierovi na výběr lepší kouzla, ten si vybral Forgetfulness. Babka měla skutečný grimoár zahrabaný opodál, mrška.
"Pro třetí kouzlo musíš projít zkouškou nejtěžší. Kouzlo nalezneš v srdci zlého člověka." Ještě upřesnila, že opravdu to srdce má držet v ruce, moc prostoru na paralely tam nenechala.
Vydali se tedy na cestu a zanedlouho zaslechli emotivní hovor. Přiblížili se a u ohně spatřili muže, jak se modlí: "Pane, dej mi sílu, ať šitbořické zprovodím ze světa. Nebudu mít pokoje, dokud já nebo všichni z nich nezhynou. Již pět jsem s tvojí pomocí dokázal ubít, a jak pomine noc, vydám se pro dalšího. Jak je nenávidím!"
S tím ulehl a usnul.
Postavy se přiblížily, trochu od něho odsunuli jeho sekeru a začaly strašně přemýšlet, co s ním. Valkier prohlásil, že je to zkouška a že je jasné, že zabít ho jen tak nemůžou. Rebeka hledala nějakou nášivku tvaru srdce. Valkier ho probudil a začal mu promlouvat do duše. Aby mu prý řekl, co má na srdci. :-) No nevedlo to nikam, až Dhaně došla trpělivost (musím říct, že to je dobře zahraná impulzivní postava) a hodila po něm dýku. Rebeka ho mlázgla holí po palici, Valkier ho probodl mečem. To týpek nedal a chcípl.
Dhana s úsměvem od ucha k uchu podala Valkierovi dýku se slovy "skalpel prosím?" :-)
Valkier se málem poblil, nicméně srdce vyoperoval. V tom přišlel Deux ex machina ve formě babky kořenářky: "Zkouškou's prošel, panáčku. Třetí kouzlo je útočné, škodí se jím lidmi. Máš-li ho znát, musíš být mít jasno v tom, na koho ho použit a být rozhodný a dokázat to."
Dala mu ruku přes oči a uploadla mu Mental stun.
Postavy si udělaly druhé ohniště opodál a beze slov se utábořily k odpočinku.
********************
Tohle měla být předkapitolka k samotnému dobrodružství. Bohužel hráči pak byli moc ospalí, než aby se pokračovalo. Trochu si za to nadávám, protože celý ten cirkus byl proto, aby se mág musel trochu namáhat, než se naučí nějaké kouzlo a neměl to zadara, protože už tak je kurevsky silnej a dominantní. No a efekt byl ten, že měl toto sezení skoro celou dobu spotlight.
Nevadí, myslím, že i tak jsme se u toho všichni docela bavili. Příště někdy musím holt dát víc prostoru ostatním.
Hned za vsí, když byli z dohledu, oslovil někdo chraplavým hlasem z lesa: "Hej, zastavte se. Pojďte si promluvit."
Byl to týpek oděný v kůžích, představivší se jim jako Ostnáč. "Jsem jeden z vyznavačů pravého učení Prorokova. Lidé nám říkají druidové."
Vypadlo z něho, že byl svědkem zásahu skupiny proti těžebnímu lágru. Tyto tábory jsou velkým prohřeškem proti Zemi a obzvláště lesům a pokud postavy jsou proti nim, pak jsou spojenci druidů. Navrhl setkání, ovšem musí nejdříve vše domluvit se staršími. Ať za několik dní přijdou do lesa, stráví tam pár hodin, a pokud bude setkání připraveno, někoho pro ně pošlou.
A že by nebylo od věci jít do nějakého města zatím, a sehnat nějaké detaily o nepříteli a vyzbrojit se na válku.
S tím se rozloučili a hrdinové pokračovali k babce kořenářce.
"Tak panáčku, jsi zpět, aby ses naučil nějakým kouzlům? Dobrá, ale potřebuju levandule natrhané za pravé úplňkové půlnoci. To je dnes. Takže alou na kopeček, tam jí roste habaděj, natrhat, a pak se vrať."
Dhana šla Valkiera na kopeček s levandulemi doprovodit. Rebeka si zatím od babky nechala ukázat bylinky, které dosud neznala, a jejich účinky.
Valkier s Rebekou vyšedše na kopeček, spatřili v půlnočním světle tancovat víly. Tancovaly kolem dokola mýtinky a levandule byly uvnitř kruhu. Lesní zvěř se na to ze všech koutů dívala, i medvěd ležel na mechu, tvářil se dojatě a víly sledoval.
Valkiera nenapadlo nic lepšího, než pomalu a láskyplně se k vílám obrátit slovy: "Promiňte, že ruším." :-D
Víly se lekly a okamžitě se rozutekly. Valkierův hráč se tvářil velmi, velmi zklamaně. Tak hráčům pravím: "Přesně takhle se teď dívá ten medvěd." :-)
Tak natrhali levanduli, vrátili se do chaloupky, zahehli a vyčkali rána. Babka se na levandule podívala a praví: "Tyto levandule páchnou po zklamaných vílách. Ve zkoušce's neobstál. Naučím tě jen kouzlu, které posiluje nebo otupuje smysly."
Valkier: "A šlo to vyřešit jinak, babičko:"
Babka: "Měl's na výběr buďto obětovat svoje kouzlo a nechat víly dotančit a nebo pro svůj zájem víly vyrušit z úplňkového tance. Byla to zkouška ohleduplnosti."
Valkier si vybral kouzlo pro otupení zraku.
"Než tě naučím druhému kouzlu, musím učinit jeden experiment z hromem a bleskem. Je to nebezpečné. Vzdalte se a až uvidíte blesk a uslyšíte hrom, vraťte se."
Jak řekla, tak učinili. A chaloupku našli v plamenech. Zkrz vypadené hořící dveře viděli, jak babčině grimoáru dohořívají poslední stránky. Tím se naděje na další kouzla ztenčíla. Chvíli se dohadovali, kdo babku vytáhne. Dhana se k tomu bez velkého rozmýšlení měla. Valkier sám sebe vyloučil z kandidátů, že je tlustý a neobratný a prej kdo má největší dexteritu (tyhle jeho kalkulace mě docela serou).
Nakonec tam vletěla Rebeka, vytáhla zbytky grimoáru i babku a sama chytla. Dhana s Valkierem ji uhasili. Babka se za pár minut probrala a praví: "Riskovali jste život, abyste pomohli babičce, i když po kouzlech je amen. Zkouškou's prošel a naučím tě dalšímu kouzlu."
Dala tentokrát Valkierovi na výběr lepší kouzla, ten si vybral Forgetfulness. Babka měla skutečný grimoár zahrabaný opodál, mrška.
"Pro třetí kouzlo musíš projít zkouškou nejtěžší. Kouzlo nalezneš v srdci zlého člověka." Ještě upřesnila, že opravdu to srdce má držet v ruce, moc prostoru na paralely tam nenechala.
Vydali se tedy na cestu a zanedlouho zaslechli emotivní hovor. Přiblížili se a u ohně spatřili muže, jak se modlí: "Pane, dej mi sílu, ať šitbořické zprovodím ze světa. Nebudu mít pokoje, dokud já nebo všichni z nich nezhynou. Již pět jsem s tvojí pomocí dokázal ubít, a jak pomine noc, vydám se pro dalšího. Jak je nenávidím!"
S tím ulehl a usnul.
Postavy se přiblížily, trochu od něho odsunuli jeho sekeru a začaly strašně přemýšlet, co s ním. Valkier prohlásil, že je to zkouška a že je jasné, že zabít ho jen tak nemůžou. Rebeka hledala nějakou nášivku tvaru srdce. Valkier ho probudil a začal mu promlouvat do duše. Aby mu prý řekl, co má na srdci. :-) No nevedlo to nikam, až Dhaně došla trpělivost (musím říct, že to je dobře zahraná impulzivní postava) a hodila po něm dýku. Rebeka ho mlázgla holí po palici, Valkier ho probodl mečem. To týpek nedal a chcípl.
Dhana s úsměvem od ucha k uchu podala Valkierovi dýku se slovy "skalpel prosím?" :-)
Valkier se málem poblil, nicméně srdce vyoperoval. V tom přišlel Deux ex machina ve formě babky kořenářky: "Zkouškou's prošel, panáčku. Třetí kouzlo je útočné, škodí se jím lidmi. Máš-li ho znát, musíš být mít jasno v tom, na koho ho použit a být rozhodný a dokázat to."
Dala mu ruku přes oči a uploadla mu Mental stun.
Postavy si udělaly druhé ohniště opodál a beze slov se utábořily k odpočinku.
********************
Tohle měla být předkapitolka k samotnému dobrodružství. Bohužel hráči pak byli moc ospalí, než aby se pokračovalo. Trochu si za to nadávám, protože celý ten cirkus byl proto, aby se mág musel trochu namáhat, než se naučí nějaké kouzlo a neměl to zadara, protože už tak je kurevsky silnej a dominantní. No a efekt byl ten, že měl toto sezení skoro celou dobu spotlight.
Nevadí, myslím, že i tak jsme se u toho všichni docela bavili. Příště někdy musím holt dát víc prostoru ostatním.
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
Re: 6. příběh - Dění v Brance; 1. část
3. duben.
Hrdinové se ráno vydali do města Branky. První, co zajímalo Rebeku, bylo někde prodat hadříky, které ušila po cestě. Tak zamířili na tržiště. Tam, na hlavním náměstí, v mumraji handlířů, začala nabízet svoje zboží. Dostala jen pár nabídek pod cenou, takže zatím nic neprodala.
Na náměstí byl kamelot a do světa šířil: "Slyšte, slyště! Na vědomost se všemu lidu dává, že jeho udatnost kníže Lumír, pán a vládce tohoto kraje, vyhlašuje soutěž veřejnou o to, kdo nejlepší lehkou zbroj k účelům klání turnajového zhotoví! Zájemci nechť ukážky svých nejlepších prací předvedou za tři dny na nádvoří knížecího hradu. Vítězi bude dána exkluzivní zakázka a odměnou mu bude pět zlatých mincí."
To Rebeku vzalo za srdce a hned byla ráda, že si ty hadříky nechala na portfolio.
Dhana měla chuť se porvat. Chvilku zvažovala, jestli zajít za vojákama a nabídnout se jako sparring partner. Pak si to ale namířila do nejbližší hospody, vyhlídla si největšího korbiča a začala provokovat. Netrvalo dlouho a Dhana a korbič s jeho třema kámošema byli venku, kámoši fandili a šlo se na férovku. Dhana jeho ranám s přehledem uhýbala, korbič to schytal do břicha. Pak Dhana akrobaticky vyskočila na okno, odtamtud saltem za soka. Tím ho dost zmátla, žduchla do něho, ten hodil držku do bláta a bylo po souboji.
Podala mu ruku a pozvala ho na pivo...
Nabídka práce
Mezi tím Valkiera zaujal borec v církevním hávu, který stál na schodech u vchodu do katedrály a prohlížel si lidi. Šel si ho taky prohlídnout a jejich pohledy se setkaly. Borec se představil jako Miloslav -- děkan místní seminární fakulty. "Hledám vhodné kandidáty na práci, kterou nemohu oficiálně vyfakturovat. Ve městě je rozsáhlá prostituce -- často nucená. Lehké děvy svádějí nezkušené studenty na zcestí. Doupě tohoto zla je v nevěstinci Rudá růže. Je to zajisté rozsáhlá chobotnice s mnoha chapadly. Navrhuji proto useknout hlavu."
Odměnou jim má být šest zlatých (i když Valkier pak řekl "tak jsme domluvení na těch pět zlatých", takže uvidíme) a popřípadě co jim holt jakožto děkan fakulty může poskytnout.
Rudá růže
Valkier sebral Rebeku z tržiště, Dhanu z hospody, a vydali se do Rudé růže. Uzřeli otevřenou nalévárnu s kozatýma barmankama s výstřihama a rozparkama až kam to jde. Nechali si zavolat šéfa, že prý mají obchodní nabídku.
Přišla starší dáma, prošedivělá, s vráskami, ale přesto prozrazující nebeskou krásu. Dívky jí říkaly "Mamá". Vzala si je bokem, pozvala k tomu jednoho z ochranky, kdyby něco. Valkier na ni vyhrkl, že nutí holky do prostituce a že by toho měla nechat. Mamá to trochu podráždilo, ale zachovala si noblesu a rozhodla se pokusit je přesvědčit o opaku. Navrhla, ať se holek zeptají sami. Zavolala z jednoho pokoje holku a řekla, že prý ji nutí do prostituce, co na to řekne. Holka řekla, že je to blbost. Valkier řekl, že to ale může říkat pod nátlakem, protože by ji jinak Mamá potrestala. To už Mamá vypěnila a obořila se na něho, že co přišli, ji jenom zdržujou a už ji dvakrát křivě obvinili a to teda jako ne-e.
Rebeka jí řekla, že jim jde o dobro holek. Mamá navrhla, že holky, co mají čas, zavolá, a ať se jich zeptají sami, že klidně poodejde. Valkier se začal vyptávat a vyplynulo, že tady jsou holky dobrovolně. Hodně z nich bylo dřív v 'Demoiselle, kde skutečně k prostituci nucené byly. Těch, co se odtamtud dostanou živé, zdravé, a ochotné v řemesle pokračovat, se Mamá ujme a nabídne lepší pracovní podmínky. Sama tam prý léta nedobrovolně pracovala a založit po útěku tento podnik nebylo vůbec snadné.
'Demoiselle
To hrdiny přesvědčilo a vydali se do 'Demoiselle. Tam v hospodě lidi zrovna večeřeli. Barman byl chlap jak hora. Řekli mu, že mají vzkaz pro šéfa od pana děkana ohledně placení. "Jako pro jakýho šéfa? Jako pro vychovatele holek? Nebo jako pro úplnýho šéfa?" Tak prý pro úplného šéfa. Toho jim ale nechtěl zavolat, že nemá na blbosti čas. Tak se spokojili s vychovatelem. Řekli mu, že pan děkan si dnes na desátou chce rezervovat tu, co měl minule. Vychovatel řekl "OK... kvůli tomu jste chtěli šéfa?" Tím si mysleli, že ověřili, že děkan je tam zákazníkem (což teda neověřili, vychovatel myslel "OK, zpráva přijata." nemyslel "OK, potvrzuju, že tu děkan někdy byl" :-) (nicméně ve skutečnosti tam děkan zákazník je) ).
Pak ale trvali na tom, že chtějí mluvit se šéfem, že se to týká této budovy a že jim hrozí nějaké nebezpečí. Valkier to hodil, vychovatele přesvědčil. Ten došel pro šéfa. Došel šéf -- očividně boháč, podle oblečení a podle luxusního bodyguarda v brnění a s dlouhým mečem. Valkier mu řekl, že děkan vzkazuje, že se začíná hodně mezi lidma povídat, že tady nutí holky k prostituci, a že by to měl nějak začít řešit. Šéf i bodyguard si pomysleli, že by se mělo něco udělat s důsledností zaměstnanců -- pustit do podniku tři ozbrojené lidi a ještě jim zavolat šéfa. Šéf si pomyslel "OK, whatever, my si vás proklepneme, teď zmizte." Tak odpověděl "OK. Ještě něco?"
Sebevražda
Pro postavy to byl důkaz šéfovy viny a rozhodli se ho rychlou akcí zabít (byl to Valkierův nápad -- asi mu začnu strhávat body, které získal za pacifismus).
1. kolo: Valkier začal kouzlit uspání na bodyguarda.
2. kolo: Bodyguard si toho ale všiml a pro jistotu se na Valkiera vrhl a sundal ho k zemi. Valkier ztratil soustředění. Rebeka tasila foukačku. Dhana tasila dýku a skočila k šéfovi.
3. kolo: Bodyguard vstal a tasil meč. Valkier se pokusil zakouzlit mental stun, ale kvůli šoku to nedal. Rebeka střelila jedovatou šipku bodyguardovi na krk. Netrefila. Dhana se pokusila vzít šéfa do kravaty, ale nedala to (nemá na to vůbec skill). Šéf skočil k bodyguardovi.
Místností se rozlehl dupot běžících goril.
****************************
V tom nám v reálu začala houkat chůvička. Hráčka Dhany musela běžet k miminu, byla půlnoc, tak jsme to přerušili. Abychom nemuseli dělat novou družinu, doporučil jsem hráčům dál proboha nebojovat. Uvidíme, co do příště vymyslí. Vzdávat se jim moc nechtělo, Rebeka se bojí, že bude muset dělat kurvu. :-)
Já jsem vůbec nečekal, že se pokusí zavolat šéfa a u něho doma ho prostě zabít. Taková blbost. :-) Měl jsem nachystanou tunu materiálů, kdyby chtěli slídit, infiltrovat a kdoví co dalšího. Taky od děkana se mohli dozvědět pár zajímavých informací. No co. :-)
Hrdinové se ráno vydali do města Branky. První, co zajímalo Rebeku, bylo někde prodat hadříky, které ušila po cestě. Tak zamířili na tržiště. Tam, na hlavním náměstí, v mumraji handlířů, začala nabízet svoje zboží. Dostala jen pár nabídek pod cenou, takže zatím nic neprodala.
Na náměstí byl kamelot a do světa šířil: "Slyšte, slyště! Na vědomost se všemu lidu dává, že jeho udatnost kníže Lumír, pán a vládce tohoto kraje, vyhlašuje soutěž veřejnou o to, kdo nejlepší lehkou zbroj k účelům klání turnajového zhotoví! Zájemci nechť ukážky svých nejlepších prací předvedou za tři dny na nádvoří knížecího hradu. Vítězi bude dána exkluzivní zakázka a odměnou mu bude pět zlatých mincí."
To Rebeku vzalo za srdce a hned byla ráda, že si ty hadříky nechala na portfolio.
Dhana měla chuť se porvat. Chvilku zvažovala, jestli zajít za vojákama a nabídnout se jako sparring partner. Pak si to ale namířila do nejbližší hospody, vyhlídla si největšího korbiča a začala provokovat. Netrvalo dlouho a Dhana a korbič s jeho třema kámošema byli venku, kámoši fandili a šlo se na férovku. Dhana jeho ranám s přehledem uhýbala, korbič to schytal do břicha. Pak Dhana akrobaticky vyskočila na okno, odtamtud saltem za soka. Tím ho dost zmátla, žduchla do něho, ten hodil držku do bláta a bylo po souboji.
Podala mu ruku a pozvala ho na pivo...
Nabídka práce
Mezi tím Valkiera zaujal borec v církevním hávu, který stál na schodech u vchodu do katedrály a prohlížel si lidi. Šel si ho taky prohlídnout a jejich pohledy se setkaly. Borec se představil jako Miloslav -- děkan místní seminární fakulty. "Hledám vhodné kandidáty na práci, kterou nemohu oficiálně vyfakturovat. Ve městě je rozsáhlá prostituce -- často nucená. Lehké děvy svádějí nezkušené studenty na zcestí. Doupě tohoto zla je v nevěstinci Rudá růže. Je to zajisté rozsáhlá chobotnice s mnoha chapadly. Navrhuji proto useknout hlavu."
Odměnou jim má být šest zlatých (i když Valkier pak řekl "tak jsme domluvení na těch pět zlatých", takže uvidíme) a popřípadě co jim holt jakožto děkan fakulty může poskytnout.
Rudá růže
Valkier sebral Rebeku z tržiště, Dhanu z hospody, a vydali se do Rudé růže. Uzřeli otevřenou nalévárnu s kozatýma barmankama s výstřihama a rozparkama až kam to jde. Nechali si zavolat šéfa, že prý mají obchodní nabídku.
Přišla starší dáma, prošedivělá, s vráskami, ale přesto prozrazující nebeskou krásu. Dívky jí říkaly "Mamá". Vzala si je bokem, pozvala k tomu jednoho z ochranky, kdyby něco. Valkier na ni vyhrkl, že nutí holky do prostituce a že by toho měla nechat. Mamá to trochu podráždilo, ale zachovala si noblesu a rozhodla se pokusit je přesvědčit o opaku. Navrhla, ať se holek zeptají sami. Zavolala z jednoho pokoje holku a řekla, že prý ji nutí do prostituce, co na to řekne. Holka řekla, že je to blbost. Valkier řekl, že to ale může říkat pod nátlakem, protože by ji jinak Mamá potrestala. To už Mamá vypěnila a obořila se na něho, že co přišli, ji jenom zdržujou a už ji dvakrát křivě obvinili a to teda jako ne-e.
Rebeka jí řekla, že jim jde o dobro holek. Mamá navrhla, že holky, co mají čas, zavolá, a ať se jich zeptají sami, že klidně poodejde. Valkier se začal vyptávat a vyplynulo, že tady jsou holky dobrovolně. Hodně z nich bylo dřív v 'Demoiselle, kde skutečně k prostituci nucené byly. Těch, co se odtamtud dostanou živé, zdravé, a ochotné v řemesle pokračovat, se Mamá ujme a nabídne lepší pracovní podmínky. Sama tam prý léta nedobrovolně pracovala a založit po útěku tento podnik nebylo vůbec snadné.
'Demoiselle
To hrdiny přesvědčilo a vydali se do 'Demoiselle. Tam v hospodě lidi zrovna večeřeli. Barman byl chlap jak hora. Řekli mu, že mají vzkaz pro šéfa od pana děkana ohledně placení. "Jako pro jakýho šéfa? Jako pro vychovatele holek? Nebo jako pro úplnýho šéfa?" Tak prý pro úplného šéfa. Toho jim ale nechtěl zavolat, že nemá na blbosti čas. Tak se spokojili s vychovatelem. Řekli mu, že pan děkan si dnes na desátou chce rezervovat tu, co měl minule. Vychovatel řekl "OK... kvůli tomu jste chtěli šéfa?" Tím si mysleli, že ověřili, že děkan je tam zákazníkem (což teda neověřili, vychovatel myslel "OK, zpráva přijata." nemyslel "OK, potvrzuju, že tu děkan někdy byl" :-) (nicméně ve skutečnosti tam děkan zákazník je) ).
Pak ale trvali na tom, že chtějí mluvit se šéfem, že se to týká této budovy a že jim hrozí nějaké nebezpečí. Valkier to hodil, vychovatele přesvědčil. Ten došel pro šéfa. Došel šéf -- očividně boháč, podle oblečení a podle luxusního bodyguarda v brnění a s dlouhým mečem. Valkier mu řekl, že děkan vzkazuje, že se začíná hodně mezi lidma povídat, že tady nutí holky k prostituci, a že by to měl nějak začít řešit. Šéf i bodyguard si pomysleli, že by se mělo něco udělat s důsledností zaměstnanců -- pustit do podniku tři ozbrojené lidi a ještě jim zavolat šéfa. Šéf si pomyslel "OK, whatever, my si vás proklepneme, teď zmizte." Tak odpověděl "OK. Ještě něco?"
Sebevražda
Pro postavy to byl důkaz šéfovy viny a rozhodli se ho rychlou akcí zabít (byl to Valkierův nápad -- asi mu začnu strhávat body, které získal za pacifismus).
1. kolo: Valkier začal kouzlit uspání na bodyguarda.
2. kolo: Bodyguard si toho ale všiml a pro jistotu se na Valkiera vrhl a sundal ho k zemi. Valkier ztratil soustředění. Rebeka tasila foukačku. Dhana tasila dýku a skočila k šéfovi.
3. kolo: Bodyguard vstal a tasil meč. Valkier se pokusil zakouzlit mental stun, ale kvůli šoku to nedal. Rebeka střelila jedovatou šipku bodyguardovi na krk. Netrefila. Dhana se pokusila vzít šéfa do kravaty, ale nedala to (nemá na to vůbec skill). Šéf skočil k bodyguardovi.
Místností se rozlehl dupot běžících goril.
****************************
V tom nám v reálu začala houkat chůvička. Hráčka Dhany musela běžet k miminu, byla půlnoc, tak jsme to přerušili. Abychom nemuseli dělat novou družinu, doporučil jsem hráčům dál proboha nebojovat. Uvidíme, co do příště vymyslí. Vzdávat se jim moc nechtělo, Rebeka se bojí, že bude muset dělat kurvu. :-)
Já jsem vůbec nečekal, že se pokusí zavolat šéfa a u něho doma ho prostě zabít. Taková blbost. :-) Měl jsem nachystanou tunu materiálů, kdyby chtěli slídit, infiltrovat a kdoví co dalšího. Taky od děkana se mohli dozvědět pár zajímavých informací. No co. :-)
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
6. příběh - Dění v Brance; 2. část
Vývoj souboje s vedením podniku 'Demoiselle, který hráči operativně přejmenovali na Mazel, přinutil hrdiny změnit taktiku. Začali se předhánět v tom, kdo schová zbraň a pronese smířlivější hlášku. Všechny se nesly v duchu "moment moment, to je omyl!"
Odměnou jim bylo vyhození zadníma dveřma a pro-forma skopání od goril.
Pivnice U zlomené halapartny
Když se sebrali ze země, Dhana navrhla jít na pivo. A třeba zrovna ke kasárnám -- ostatně osvobozovat nějaké holky z bordelu je jen taková kratochvíle. Hlavní misí je získání informací ohledně armádních únosů lidí.
Vyšli k hradu, jednou z jehož součástí jsou kasárna. Opodál stojí Pivnice U zlomené halapartny -- lokál, kam chodí převážně vojáci a ostatní sprostý lid, vyskytující se na hradebním kopci.
Valkier byl frustrován minulým neúspěchem, tak jen postával u baru a čučel. Rebeka si všimla, že u jednoho stolu sedí dva černooděnci stejní, jako byli jejich únosci a strážní v pracovním táboře.
Zašla za nima a začala se vyptávat. Podařilo se jí z nich vytáhnout jen to, že únosům říkají verbování a že jsou tu jen na noc a pak jedou zase dál.
Dhana se začala vyptávat barmana. Barman pravil, že tihle černooděnci se začali objevovat přibližně co povolily mrazy. Prý jsou hrozné tajnosti ohledně toho, co vlastně mají za misi a vůbec se mu to nelíbí, že se tady potloukají. Vždycky jenom projedou s vozem a když přijedou na večer, tak přenocují, nechajíce vůz někde u stájí. Pak jí taky něco řekl o historii Achijska, o tom, kdo jsou Druidové, taky o geografii -- že na sever je mořské pobřeží a na něm Hlavní město.
Sledování černooděnců
Kluci v černých kloboucích se pak zvedli a šli pryč. Hrdinové je nenápadně sledovali. Kousek od řeky se zastavili a ještě si chvilku povídali. Dhana se přiblížila na doslech, aby rozumněla. Bohužel failnula plížení, takže si jí všimli a slyšela jen: "Já se pudu ještě ... nebo já radši půjdu s tebou."
Nepokrytě je sledovali dál, až černokloboučníci došli k malému domku, kam zapadli. Jeden si šel lehnout (to viděli oknem) a druhý ještě seděl chvilku u stolu. Zanedlouho sfoukl svíčku, přilepil ksicht na okno a rozhlížel se z okna. Pak vyšel ze dveří, znova se rozhlédl a vydal se podél řeky zpět na místo, kde si před tím povídali.
Nakonec černooděnec došel až k jedné z řady stájí, způsobilých pro parkování vozu. Nakoukl dovnitř, něco tam někomu říkal, souhlasně kýval hlavou a zase odešel zpět do domu. Hrdinové nahlédli dovnitř oknem. Byl tam vůz, tři bouchači, dvě holky, co vypadaly jako kurvy, a další černooděnec. Tento měl ale u sebe šavli a vypadal na vyšší hodnost. Chvilku se o něčem dohadovali, pak vytáhli z vozu dvě jiné holky, tyhle tam šupli a vůz zase zavřeli. Na vyndané holky hodili pytle, vyšli ze stáje a šli s nima podél řeky směrem ke 'Demoiselle.
Rescue action
Dobrodruhové zaútočili ze zálohy. Černooděnce uspal Valkier, zbytek ustříleli a umlátili. Pro mě osobně nejlepší moment byl, když rebeka jedním švihem holí do hlavy skolila intaktního bouchače. :-)
Výslech atp. příště.
Odměnou jim bylo vyhození zadníma dveřma a pro-forma skopání od goril.
Pivnice U zlomené halapartny
Když se sebrali ze země, Dhana navrhla jít na pivo. A třeba zrovna ke kasárnám -- ostatně osvobozovat nějaké holky z bordelu je jen taková kratochvíle. Hlavní misí je získání informací ohledně armádních únosů lidí.
Vyšli k hradu, jednou z jehož součástí jsou kasárna. Opodál stojí Pivnice U zlomené halapartny -- lokál, kam chodí převážně vojáci a ostatní sprostý lid, vyskytující se na hradebním kopci.
Valkier byl frustrován minulým neúspěchem, tak jen postával u baru a čučel. Rebeka si všimla, že u jednoho stolu sedí dva černooděnci stejní, jako byli jejich únosci a strážní v pracovním táboře.
Zašla za nima a začala se vyptávat. Podařilo se jí z nich vytáhnout jen to, že únosům říkají verbování a že jsou tu jen na noc a pak jedou zase dál.
Dhana se začala vyptávat barmana. Barman pravil, že tihle černooděnci se začali objevovat přibližně co povolily mrazy. Prý jsou hrozné tajnosti ohledně toho, co vlastně mají za misi a vůbec se mu to nelíbí, že se tady potloukají. Vždycky jenom projedou s vozem a když přijedou na večer, tak přenocují, nechajíce vůz někde u stájí. Pak jí taky něco řekl o historii Achijska, o tom, kdo jsou Druidové, taky o geografii -- že na sever je mořské pobřeží a na něm Hlavní město.
Sledování černooděnců
Kluci v černých kloboucích se pak zvedli a šli pryč. Hrdinové je nenápadně sledovali. Kousek od řeky se zastavili a ještě si chvilku povídali. Dhana se přiblížila na doslech, aby rozumněla. Bohužel failnula plížení, takže si jí všimli a slyšela jen: "Já se pudu ještě ... nebo já radši půjdu s tebou."
Nepokrytě je sledovali dál, až černokloboučníci došli k malému domku, kam zapadli. Jeden si šel lehnout (to viděli oknem) a druhý ještě seděl chvilku u stolu. Zanedlouho sfoukl svíčku, přilepil ksicht na okno a rozhlížel se z okna. Pak vyšel ze dveří, znova se rozhlédl a vydal se podél řeky zpět na místo, kde si před tím povídali.
Nakonec černooděnec došel až k jedné z řady stájí, způsobilých pro parkování vozu. Nakoukl dovnitř, něco tam někomu říkal, souhlasně kýval hlavou a zase odešel zpět do domu. Hrdinové nahlédli dovnitř oknem. Byl tam vůz, tři bouchači, dvě holky, co vypadaly jako kurvy, a další černooděnec. Tento měl ale u sebe šavli a vypadal na vyšší hodnost. Chvilku se o něčem dohadovali, pak vytáhli z vozu dvě jiné holky, tyhle tam šupli a vůz zase zavřeli. Na vyndané holky hodili pytle, vyšli ze stáje a šli s nima podél řeky směrem ke 'Demoiselle.
Rescue action
Dobrodruhové zaútočili ze zálohy. Černooděnce uspal Valkier, zbytek ustříleli a umlátili. Pro mě osobně nejlepší moment byl, když rebeka jedním švihem holí do hlavy skolila intaktního bouchače. :-)
Výslech atp. příště.
-
Sixtease
- Příspěvky: 56
- Registrován: 20. 10. 2012, 20:27
- Bydliště: Brno
6. příběh - Dění v Brance; 3. část
Dnes to bylo hezké, takové veselé a lidské. :-)
Major Bonifác
Hráči si chtěli znova odehrát poslední souboj, u kterého minule skoro spali. Výsledek byl týž.
Po vítězství vyslechli černooděnce s vyšší hodností: majora Bonifáce. Dozvěděli se, kde leží pracovní tábory v okolí, kde leží továrna, kam se vozí dřevo (v blízkosti hlavního města), dále že v domku blízko stájí spí dva orkové, kteří jsou součástí výpravy s vozem. Také že vyměňování holek za kurvy z 'Demoiselle není součástí mise a že jeho vedení by to možná vadilo.
Co věděl, a na co nebyl dotázán, je přesné umístění hlavního štábu mise.
Zatímco Valkier vyslýchal a odpočíval kvůli kouzlení, šly holky oddělat poslední stráž ve stáji a vysvobodit lidi z vozu. Stráž nechaly svázanou ve stáji. Lidi dovedly k Valkierovi, který vyslýchal na břehu řeky. Major Bonifác odpovídal podle pravdy, protože mu Valkier slíbil, že ho nezabije, když bude mluvit. Pak si od toho umyl ruce a předal Bonifáce osvobozeným lidem ke zlynčování. :-) (to už jsem hráčovi řekl, že takhle se pacifista nechová a že mu začnu strhávat body)
(btw. já jsem si hodil, co se stane mezi osvobozenýma lidma a Bonifácem a podařilo se mu je obelhat / ukecat a pustili ho za nějaký příslib na svobodu, takže my dear adventurers, brace yourselves)
Assault revisited
Bonifáce a lidi nechali Bonifácem a lidma a šli znova vzít 'Demoiselle ztečí. Posadili se k zadnímu vchodu a vyčkávali na lidi, co jdou na cigárko. (Chtěl jsem se hádat, že vycházíme ze středověké Evropy a že kouření je tu až od Ameriky, ale první věta na Wikipedii o historii kouření mě umlčela.)
Vyšel první, byl uspán, svázán, odvlečen. Vyšel druhý a ditto. Pak jsem jim řekl (před tím se neptali), že moc jako gorily nebo bodyguardi nevypadají. :-) Tak zavrátili oči (eng: facepalm), svázaným řekli, že se jim to jen zdá a zase je uspali. :-)
Šli čekat znova, tentokrát na gorily. Vyšla první -- uspána, svázána, odvlečena jest. Sháňka po kolegovi nenastala. Kázeňské prohřešky typu zdejchnout se na hodinku z noční nejsou nic neobvyklého.
Další gorilák šel taky na cígo, byl uspán, svázán, probuzen, vyslechnut a odvlečen. Prozradil, že v hospodě jsou gorily celkem tři: tedy zbývá poslední. Tomu už to divné bylo a šel se podívat ven. Jaký osud ho čekal, asi netřeba zmiňovat.
S pocitem vítězství se dobrodruhové vkradli do zadního vchodu. Otevřeli první dveře, na které narazili a hele -- schodiště! Šupky hupky nahoru, tam bude šéf. Vylezli do druhého patra a tam na narazili na zamčené dveře. Za nimi řičel šéfův hlas. Dhana se je pokusila odemknout, ale selhala.
Tady jsme sezení ukončili.
******************************
Postavy možná spáchaly další sebevraždu. V hospodě vskutku byly jenom tři gorily, ovšem prostory bordelu a základny s ubikacemi mají personálu dost, nemluvě o nedalekém HQ. Tak uvidíme.
Major Bonifác
Hráči si chtěli znova odehrát poslední souboj, u kterého minule skoro spali. Výsledek byl týž.
Po vítězství vyslechli černooděnce s vyšší hodností: majora Bonifáce. Dozvěděli se, kde leží pracovní tábory v okolí, kde leží továrna, kam se vozí dřevo (v blízkosti hlavního města), dále že v domku blízko stájí spí dva orkové, kteří jsou součástí výpravy s vozem. Také že vyměňování holek za kurvy z 'Demoiselle není součástí mise a že jeho vedení by to možná vadilo.
Co věděl, a na co nebyl dotázán, je přesné umístění hlavního štábu mise.
Zatímco Valkier vyslýchal a odpočíval kvůli kouzlení, šly holky oddělat poslední stráž ve stáji a vysvobodit lidi z vozu. Stráž nechaly svázanou ve stáji. Lidi dovedly k Valkierovi, který vyslýchal na břehu řeky. Major Bonifác odpovídal podle pravdy, protože mu Valkier slíbil, že ho nezabije, když bude mluvit. Pak si od toho umyl ruce a předal Bonifáce osvobozeným lidem ke zlynčování. :-) (to už jsem hráčovi řekl, že takhle se pacifista nechová a že mu začnu strhávat body)
(btw. já jsem si hodil, co se stane mezi osvobozenýma lidma a Bonifácem a podařilo se mu je obelhat / ukecat a pustili ho za nějaký příslib na svobodu, takže my dear adventurers, brace yourselves)
Assault revisited
Bonifáce a lidi nechali Bonifácem a lidma a šli znova vzít 'Demoiselle ztečí. Posadili se k zadnímu vchodu a vyčkávali na lidi, co jdou na cigárko. (Chtěl jsem se hádat, že vycházíme ze středověké Evropy a že kouření je tu až od Ameriky, ale první věta na Wikipedii o historii kouření mě umlčela.)
Vyšel první, byl uspán, svázán, odvlečen. Vyšel druhý a ditto. Pak jsem jim řekl (před tím se neptali), že moc jako gorily nebo bodyguardi nevypadají. :-) Tak zavrátili oči (eng: facepalm), svázaným řekli, že se jim to jen zdá a zase je uspali. :-)
Šli čekat znova, tentokrát na gorily. Vyšla první -- uspána, svázána, odvlečena jest. Sháňka po kolegovi nenastala. Kázeňské prohřešky typu zdejchnout se na hodinku z noční nejsou nic neobvyklého.
Další gorilák šel taky na cígo, byl uspán, svázán, probuzen, vyslechnut a odvlečen. Prozradil, že v hospodě jsou gorily celkem tři: tedy zbývá poslední. Tomu už to divné bylo a šel se podívat ven. Jaký osud ho čekal, asi netřeba zmiňovat.
S pocitem vítězství se dobrodruhové vkradli do zadního vchodu. Otevřeli první dveře, na které narazili a hele -- schodiště! Šupky hupky nahoru, tam bude šéf. Vylezli do druhého patra a tam na narazili na zamčené dveře. Za nimi řičel šéfův hlas. Dhana se je pokusila odemknout, ale selhala.
Tady jsme sezení ukončili.
******************************
Postavy možná spáchaly další sebevraždu. V hospodě vskutku byly jenom tři gorily, ovšem prostory bordelu a základny s ubikacemi mají personálu dost, nemluvě o nedalekém HQ. Tak uvidíme.