[Střepy] Vysočina 2080 (Zápis)

[komi]

Prostředí:
Rok 2080. Obec Sněžné na Vysočině. Před 50 lety začal kolaps civilizace v důsledku docházení přírodních zdrojů.
V letech 2050 - 2060 období chaosu (války, hromadné vymíraní, vykácení lesů, sežrání skoro všech poživatelných zvířat, atd.). Města jsou opuštěná a zničená. Nyní je relativní klid - významnější ozbrojené konflikty už skončily, krajina začíná ožívat, rostou mladé lesíky, objevuje se zvěř. Lidé jsou až na výjimky negramotní, žijí v malých zemědělských osadách a nemají čas skoro na nic jiného než na okopávání políček. Soukromé vlastnictví v podstatě neexistuje, vše patří obci.

Forma hry: Jako obvykle smrtelně vážná

Postavy:

Marta Vodná - obyčejná, mladá, trochu roztržitá holka, která od dětství dře na poli. Od nejúmornější dřiny ji zachránila záliba v technice. Zprovoznila a spravuje místní zavlažovací systém a je tedy pro obec velmi důležitá.
Věří, že s pomocí Boží, se jí jednou podaří zprovoznit vrak traktoru, který stojí odstavený (snad jako pomník starých časů) uprostřed návsi. Po své přemoudřelé matce pochytila zvyk rozdávat všude lidová moudra a pořekadla a kupodivu ty s počasím jí i celkem vycházejí. Má panický strach z některých typů hmyzu.

Božena Němcová - Malá, drobná intelektuálka (tj. umí číst), narodila se jako dcera stařešiny. Nikam se nehne bez své encyklopedie, z níž chrlí znalosti i na nic nechápající vesničany. Ráda by znovuobjevila některé zapomenuté znalosti a pomohla tím celé své vesnici ke světlejším zítřkům.

Do Thi Hue - Syn čecha a vietnamky, nejlepší (a jediný) lovec ve vesnici. Je to asi třicetiletý chlap, který svýma siláckýma kecama a maváním pěstí maskuje, jaký je posera. Rád by se, navzdory své nepopularitě, stal významnou osobou v obci, pokud možno přímo novým stařešinou. Je ženatý, má tři děti, ale rodina si vždycky oddechne, když hlava rodiny vypadne z domu a jde na lov.

Jan Kovář - prostřední ze tří dětí. Žárlí na staršího bratra, který navzdory tomu že je horší kovář, vede a jednou zdědí kovářskou dílnu. Je hrdý, vznětlivý, navzdory svému mládí začíná být trochu zahořklý. Zřejmě proto, že by rád založil rodinu, ale s místníma holkama má špatné zkušenosti.

Lokace:
Trosky sídliště Vinohrady
Odstavené Dukovany
Ovčí farma
Tajný podzemní kryt se zdegenerovanými potomky českých politiků
Skládka tuhého komunálního odpadu

[komi]

Boženka Němcová dolívá víno do galvanického článku a tím dokončuje výrobu první funkční baterie, kterou Českomoravská vysočina spatřila po roce 2050. Rádio zachrčí a po chvíli ladění ztemnělou místností zaduní takty úderné dechovky následováné krátkými zprávami v podivném jazyce. Božka volá otce - stařešinu osady Sněžné - který poznává, že vysílání je v němčině. Boženka je nadšená z pokročilé techniky u německých sousedů a věří v jejich výrazně lepší životní úroveň. Otec si klepe na čelo - němci jsou svině, za doby chaosu stříleli čechy na hranicích.

Boženka jde říct kamarádům o úžasném objevu. Kovář, zaměstnán kutím radlice ani sedřená Marta (okopávající fazole a snící o funkčním traktoru) nechápe důvod k nadšení. Co je to vlastně rádio? Jaktože Boženka Němcová nerozumí tomu, co dělají Němci, když jsou to její příbuzní? Poznámka "Němci mají německý stát" je pro ty dva nevzdělance, kteří stát umí jen u výhně nebo záhonku, nerozluštitelným rébusem. Až poznámka "traktory když jezdily, tak mívaly rádio" vzbudí v Martě zájem a ta radí podle hesla "Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá" ihned vysílajícím radiem odpovědět. Božka radši odchází a ponoří se své encyklopedie.

Lovec Do Thi Hue se znechucen prodira lesem, v brašně má zatím jen tři krysy, které poblíž vesnice umlátil klackem.
Na planince zahlídne Jožku - lovce z Blatin, který se zády k němu sklání nad uloveným seletem. Takový lov se Do Thimu nezdařil už pár měsíců. Stiskne v ruce klacek na krysy a plíží se vpřed. Pak se zamyslí a klacek nakonec zahazuje. Bere klacek větší, mnohem větší. Napřahuje se k ráně, ale Jožka zaslechne šramot, ránu vykryje a srazí útočníka k zemi.
Do Thy se krčí, omlouvá, slibuje a štrachá po noži. Jožkovi se v ruce objevuje menší mačeta. Do Thi podává nůž Jožkovi a předstírá, že jej vytáhl jen aby jej odevzdal přemožiteli. Čuně v posledním tažení se zacuká, Jožka ho dorazí nožem, Do Thi využívá nepozornosti a praští ho pěstí do obličeje. Jožka už na toho magora kašle, nechává čuně čunětem a odchazí si stěžovat Blatinskému stařešinovi.

Do Thi kráčí jako Bivoj vesnicí se seletem na rameni. Shazuje prase na návsi u vraku traktoru. Zpráva o praseti se rozkřikne a za chvíli je obklopen zvědavci, kterým líčí, jak sele vystopoval a ulovil a že jeho matka mu bohužel unikla. Božka využívá srocení davu a ukazuje vesnici rádio. Nadšeně popisuje význam objevu, přičemž 2/3 vesničanů nechápou, co je to rádio a 2/3 nechápou, co je to Německo.

Jan vyrábí směrovou anténu pro Boženu, která s ní vyráží na planinu a zkoumá odkud signál přichází. Jde to buď z východu nebo ze západu. Na zachycení změny intenzity při pochodu jedním směrem nemá Božka dost citlivé přístroje, takže nakonec na měření kašle a uvěří, že přichází ze západu, když německo je na západě a dopije elektrolyt z nyní nepotřebné baterie.

Příchází Blatinský stařešina v doprovodu Jožky a zamíří si to rovnou za Němcem. Do Thi se s ostudou ztrácí.
Jan, pyšný na své kovářské dílo, by rád převzal vedení dílny po bratru Heinrichovi a prosí přes Boženku o přímluvu u stařešiny. Otrávený Němec vynadá jeho otci a ten sjede Jana. Prase odneseno do Blatin.

Boženka následující den opět nahání své známé, hýří nadšením a plánuje cestu na západ, mele cosi o železnici a protože nafta není, tak o parní. Do Thi se rozzáří, vzpomíná na svou prababičku a dětskou říkanku o parní lokomotivě, kterou mu říkala před spaním

[komi]

Autor je asi patologicky stydlivý a mám to sem prý vložit já Takže vkládám:

Úvodem se všem omlouvám za případné chyby a nepřesnosti (něco málo jsem během sezení vypil).

Nejdříve se snaží Božka přemluvit ostatní k výpravě do Brna, protože ví, že by tam mohla být lokomotiva (parní nebo disková), která by mohla zkrátit cestu do Německa

Jako první šla k lovci Do Thimu, ten je ještě rozzuřen po hádce se starostou, který mu odmítl povolit trestnou výpravu na Blatiny. Naslibuje mu, že pokud její výprava bude úspěšná, on získá ve vesnici respekt a slávu, což po konfliktu se stařešinou potřebuje. Po chvilkovém přesvědčování na její návrh přistoupí. Na výpravu si vezme jedinou funkční střelnou zbraň, kterou vesnice má (i se všemi zbývajícími náboji). Stejně s pistolí umí zacházet jen on.

U kováře však situace pro Božku byla složitější. Jan Kovář se dostal do konfliktu se svým otcem. On jako prostřední syn měl dělat horší práci, i když je talentovanějším kovářem než jeho starší bratr. Při komunikaci mezi otcem dojde k rozepři a nakonec musí jít Honza vypalovat dřevěné uhlí a jeho starší bratr převezme práci v kovárně. Při vypalování se mu však podaří celou asi týdenní zásobu dřeva spálit. V tomto okamžiku přijde s nabídkou Božka a přesvědčí Honzu k výpravě. Ten slíbí otci, že do pár dní přijde s dřevem a díky tomu se mu podaří získat jednu ze dvou slušných sekyr ve vesnici. Honza má v plánu se někde usídlit, kde by jeho schopnosti dostatečně ohodnotili a kde by byly pořádné macaté ženské, schopné vypomáhat v kovárně.

Božka tedy domluví, že během příštího večera potají odejdou. Mezitím se všichni připraví se na cestu a poberou nějaké zásoby, ale jen tolik, aby neohrozili chod vesnice. Božka nechala otci dopis na místě, kde by ho našel ráno jak vstane.

Během noci odchází z vesnice a jdou vstříc novému dobrodružství. Za vesnicí je však překvapivě dohonil Božčin otec stařešina a snažil se dceru přesvědčit, že cela výprava do Německa nemá smysl. Nastala slovní přestřelka. Honza dokonce slíbil, že se ve světě o Božku postará, aby nepřišla k újmě. To však stařešinovi nestačilo. Konfliktní situaci vyřešilo ulovené prase (druhé za posledních deset let!), které stařešinu zajímalo více. Božka a ostatní se mohli rychle vypařit.

Nesvítí hvězdy a tma je jak v pytli, takže velmi brzy začnou hledat nějaký úkryt, nakonec se ubytují v rozvalině rekreačního střediska FSI VUT ve Vříšti. Noc byla klidná, jen během hlídky lovce se staly dvě události. Prvně si začne něco dovolovat na Božku. Ta mu sice připomněla, že by měl být věrný své ženě, ale takový argument nějak nestačil. Po chvíli se mu Božka naštěstí vysmekla a hluk probudil kováře. Božka od té doby je sakra opatrná, aby s Do Thim nezůstala někde sama. Druhou a důležitější událostí byl objev kočky, kterou zkušený lovec jednou ranou zabil. Nic dalšího se tu noc už nestalo.

Skupina jde kolem řeky Svratky, kolem níž se musí, podle Boženčiných map, dostat jednou do Brna. Po poledni narazí na cestičku, která napovídá, že poblíž by mohla být nějaká osada, kde by získali nějaké informace. Ideálně by chtěli potkat nějakého obchodníka, který putuje na delší vzdálenosti. U osady se jim do cesty postavil Dežo, který nabízel informace + 4 placky za ulovenou kočku. Přehnaně sebevědomý Do Thi se pouští do smlouvání, které končí zrychleným přesunem naší skupinky pryč z osady, v doprovodu Deža a dalších soukmenovců z jeho komunity, kteří třímají v rukou rozličné zemědělské, kovářské i kuchyňské náčiní. Nakonec se podařilo všem uniknout a večer v klidu pojí kočku. Během hlídky Jana se objeví Dežo a chytne jej pod krkem. Chce hlavně pistoli, kterou Do Thi mával přes den všem před očima. Funkční pistole je docela vzácnost, a co teprve náboje! Pro skupinu se zdála byt situace ztracena, ale objevil se bývalý člen vesnice Ferko Kolomazník, který byl vyhnán z vesnice kvůli lovci. Pomohl všem, i když Do Thimu moc nevěří (asi je to vzájemné). Ferko nakonec získá i revolver, který kupodivu předá zase lovci a přidává se ke skupině.

Během následujícího dne došli všichni k velké vodní ploše (přehrada ve Víru). Na které zahlédli plout vor s několika osobami. Kovář začal na vor mávat.

Konec zápisu.

Sezení pro velký úspěch skončilo něco málo po půlnoci. Během večera se vypil čaj a dvě lahve vína (ve dvou lidech). No prostě byla to taková úterní pohodička

[Sixtease]

Moc hezké. Ten setting se mi líbí. :-) Ovšem ten Vietnamec má divné jméno. Thi mívají většinou holky
http://en.wikipedia.org/wiki/Vietnamese ... iddle_name
(já jsem si před pár týdny dělal postavu Vietnamky, tak jsem to řešil)

To jste hráli ve dvou lidech, jakože jeden gamemaster a jeden hráč a ten hráč hrál za všechny postavy?

[komi]

Och, děkujeme. No o tom, že je to holčičí jméno víme, takto se jmenovala nějaká spolužačka od GMa, tak jsme její jméno použili, že to stejně nikdo nepozná No možná to pak nebyl nejlepší nápad dávat na web, snad na to spolužačka nepřijde a na nějakém školním srazu nám GMa nezaškrtí Jinak jsme hráli 4 hráči + GM

[Licho]

Vor, poskládaný z plastových barelů, kovových rámů postelí a podobného harampádí, vezl šest osob, některé ve vertikální, jiné v horizontální poloze. Osoby ve vertikální poloze mají přes ramena samopaly a už zdálky odpovídají na mávání naší skupinky ze břehu. Jak se dalo očekávat, vor patřil Josefovi Dlouhému, už z dálky se culícímu obchodníkovi, který pravidelně navštěvuje Sněžné. Za celý svůj život ale nezískal dost majetku na to, aby získal to, co měl teď – plně funkční samopaly se spoustou nábojů. Ještě že má u pasu velkou solární kalkulačku , při smlouvání o ceně se jinak negramotný Pepa určitě dostane až k nepohodlně velkým číslům.

V horizontální poloze vezl vor Zuzanu a Radima, kteří údajně Pepu napadli, vyzbrojeni samopaly, a které se Pepovým mužům podařilo zázračně přemoci se ztrátou jediného muže. Zuzana, asi 25 letá žena leží svázaná na zemi a s roubíkem v ústech vrhá nešťastné pohledy střídavě na Do Thi a na Kováře. Ti nakonec přesvědčí Pepu, aby je nechal si s ní promluvit. Kromě stížností na znásilňování jednou z Pepových goril – Vladimírem se ale nic nového nedoví. Pod příslibem více informací se skupinka rozhodne Zuzanu získat, a od Pepy ji koupí. Zuzana je ráda a sdělí skupince, že výzbroj jim dal profesor Ve-ka a že je k němu může zavést. Po chvíli ale využije rozptýlené atmosféry a uvolněných pout, vyskočí, odstřelí sedícího Vladimíra jeho vlastním samopalem a přinutí Pepovu bandu skákat podle mušky její pušky. Pepa je zajat Zuzanou, dvě zbývající gorily zanechány nahé a svázané na břehu a vor se i se zvědavou skupinkou a nákladem Pepových cetek vrací zpět, odkud vyplul. Do Thi se snaží si to s Pepou moc nerozhádat, ale vzhledem k tomu, že Pepa má roubík a pouta není jasné co si o tom všem myslí.

Zuzana vede všechny celé dny na jih, cestou projdou ruiny dálnice i železnice a dostanou se do rovnější vyprahlé oblasti. Radim, podle vzhledu původem Číňan toho moc nenamluví, Pepa tvrdil, že je expert na bylinky při pokusu o konverzaci, ale naopak Radim zkouší ze znalostí důvěřivou Boženku. Zuzana se jen rozplývá nad moudrostí a rozhledem profesora Veky a doufá, že s Pepovými znalostmi ale bez Pepy se jí povede rozjet obchod tak, jak plánoval mocný Veka.
Po třech dnech všichni dorazí do zapadlého údolíčka. Jednu stranu tvoří skalní stěna, poblíž se lopotí lidé na poli. Přístupové cesty blokují klubka ostnatého drátu a lenivě se procházející muži se samopaly ve starých armádních uniformách. Údajně tu jsou kvůli bezpečnosti osady, koukají ale spíše směrem do políček než ven. Dva z nich Zuzaně jen pokynou a ta si s nimi vymění několik chápavých pohledů směrem k naší skupince. Zuzana vede všechny mezi pařezy bývalého lesa ke skalní stěně, ve které je prostorná jeskyně. Vypadala by přirozeně, až na hladký povrch podlahy a dráty táhnoucí se podél stěn. Na jejím konci jsou obrovské půlkruhové tlakové vrata, vedle nich menší dveře. Nad vraty je nápis „ARCHA 01“.

Všichni prošli dveřmi do krátké chodby a stráže pečlivě zatočili kolem na metr tlustých dveřích nazpět. Ppo krátkém zasyčení se otevírají druhé dveře a skupinka vešla do archy. Vzduch tu chutná jinak, atmosféra je velmi stísněná, stěny studené, světla někde nesvítí a jinde blikají. Chodbami se občas nesou podivné strojové zvuky. „Počkejte tady na profesora“, vyzvala všechny Zuzana a nechala je čekat ve větší místnosti s několika stoly. Po chvíli do místnosti vstoupí sám velký Vé-Ká – má na sobě tógu, na hlavě hranatou akademickou čepici vytvořenou ze solárního panelu a přes rameno pouzdro s diplomem. Vé-ká ví všechno nejlíp, se vším poradí, je potomkem údajně slavného vůdce, který se tak jako on, jmenoval Václav Klaus. Veka se ochotně vybavuje se skupinkou, zajímá se o to, kdo co umí a pohotově odpovídá a sděluje své názory na to, jak všechny nesnáze světa zavinilo svazování neviditelné ruky trhu. Po chvíli jej ale všetečné otázky zaženou do úzkých a odchází se poradit s Anežkou. Do dvou minut je zpět a vychrlí Anežčiny odpovědi na to, jak získat naftu do traktoru, kterým zjevně nerozumí ani on sám. Je jasné, že Anežka musí být ještě chytřejší než profesor. Ten nakonec podlehne a dovolí Božence i vtíravému Do Thimu jít spolu s ním za Anežkou. Touží totiž po opravě své „hry“.
Vede je do blízké tmavé místnosti s proskleným čelem. Za sklem je vidět obrovská hala kde v řádcích a pod lampami rostou nevzhledné zbytky podivných rostlin. V místnosti zhasnou všechna světla, ze stropu se začne valit kouř a v něm se zhmotní namodralá Anežka. Na otázky hbitě odpovídá, rádio máme, ale ne požadovanou frekvenci, mapy máme, poslední aktualizace 2048, jiné archy nebyly nikdy dostavěny, na výrobu nafty není energie (Do Thi se marně pokusí Anežku plesknou přes zadek), hra nejede kvůli úsporám energie, prosím vyměňte plutoniový článek!

Boženka se nakonec dozvídá, že jeden ze zdrojů energie, větrnou turbínu na kopci by mohli zkusit opravit. Spolu s kovářem (a ozbrojenou eskortou) se proto vydávají na kopec 80m vysokou turbínu řádně promazat. Ostatní nedostanou ani najíst. Akce je úspěšná turbína nabírá rychlost a šťastný profesor už je zalezlý u své hry a nepřeje si být rušen.
Všichni by již rádi Archu opustili, ale vchod je hlídán a nikdo nikam nesmí. Profesor je do hry zabrán až tak, že pod příslibem dalších oprav dovolí novou nehlídanou návštěvu Anežky. Skupinka se ale neptá na nic nového a Anežka nemá na mysli nic jiného než svůj plutoniový článek. Jan proto ze skladu vezme lano a pořádné syntetické mazivo a zamíří opět k turbíně. Stráže přesvědčí, že jsou na „výměnu žárovky“ opravdu potřeba všichni čtyři.

Pod turbínou se ale strhne krvavá řež, Do Thi napadne stráž. Kovář, který měl svou sekyrou sekat dřevo, vyrobit uhlí a být do týdne zpět, teď začne tím, že nejbližšímu strážnému seká ruku. Proti samopaly vyzbrojeným mužům to ale není tak jednoduché. Kovář sice stihne jednoho muže vykuchat a druhého rovnou stít, Do Thi je ale vyřazen palbou a v děsu se choulí na zemi. Kovář prchá spolu s Martou pryč. Marta sice kulky nevnímá, zato blížící se sršeň způsobí, že si sama úskokem s kotoulem přivodí zranění nohy. Do Thi a Boženka jsou zajati muži profesora Veky.

[komi]

Tak pro sklerotiky zase připomínka toho, co se tento týden stalo:

Svázaní a notně zmlácení Do Thi s Boženkou jsou hozeni do vězení. Po nějaké době přichází profesor, následován dvěma strážnými, a začne výslech. Zajatci se vymlouvají: vlastně nic neudělali, nikomu neublížili, to přece ti druzí dva. Profesor Veka má však podivně zasmušilou náladu. Cokoli vězni řeknou, bere jako provokaci, kterou na jeho pokyn potrestají ty dvě gorily.

Po chvíli Boženka i Do Thi radši už jen zarytě mlčí, takže "rozhovor" dosti vázne. Profesor jim tedy nabídne námět k přemýšlení: mají si vymyslet důvod, proč by je měl nechat žít, a odchází. Přesně po půl hodině se zase otevřou dveře. Do Thi na nic nečeká a začne s vychvalováním svého loveckého umění. Po pár slovech se zarazí a ustrašeně se zadívá po gorilách, když ale žádná rána nepřijde, vychrlí na profesora takový popis svých schopností a dovedností, že musí být naprosto jasné, že jeho přítomnost bude pro archu skutečným požehnáním. Boženka pak trochu nesměle nabízí své technický talent a slibuje opravy dalších zařízení. Nakonec sází všechno na jednu kartu a tvrdí, že vyřeší problém s vybitým plutoniovým článkem. Zatím nepřesvědčený profesor ji odvádí opět k Anežce a Do Thi s ozbrojenou ostrahou v patách odchází prozatím otročit na poli.

Při rozhovoru s Anežkou se Božka dozví, že jeden reaktor v Dukovanech byl v minulosti upraven tak, aby umožňoval výrobu plutonia. Pro profesora to však není žádná novinka - z dřívějších výprav do Dukovan se vrátil živý jen jeden člověk. A než zemřel na nemoc z ozáření, stihl vypovědět, že ostatní členové výpravy byli zastřeleni nebo nalezeni s utrženou hlavou. Profesor během rozhovoru začíná být čím dál labilnější. Je vidět, že předčasná senilita - to dědičné prokletí jejich rodu se mu také nevyhnulo. Chvíli je skoro soucitný, zdůrazňuje, že se jedná o sebevražednou misi. Chvíli je nedůvěřivý a ptá se Boženky, jak mu chce zaručit, že po ukončení sebevražedné mise se opravdu vrátí. Nakonec rozhodne takto: Boženka půjde v doprovodu dvou strážných se samopaly a kvůli nejšpinavější práci s sebou povedou spoutaného Do Thiho.

Když pak odchází od Anežky, profesor se zhroutí a rozpláče, vzpomíná na lidi, kteří zemřeli, když se Archa musela kvůli poruše Anežky otevřít. Teď je prý navíc i Hra pokažená. Mizí z ní lidé. Boženka tedy nabídne pomoc a vchází do Herní místnosti, zařízené ala Fallout 3. Oba se připojí a Božka se najednou prochází podivně oblečená ve vzrostlém lese před lépe udržovanou archou.

Zatím Kovář a Marta, vzájemně se o sebe opírající, setřásli pronásledovatele. Přichází na starou skládku, která je prorytá uličkami, prošlapanými během desítek let různými sběrači kovů a veteše. Z jedné z uliček se ozývá pohvizdování a za chvíli zahlídnou obrovský batoh a posléze i drobnou zrzku, která jej nese na zádech. Zrovna se snaží pomocí páčidla dostat do nějakého zavřeného kontejneru. Kovář slušně (a hlasitě) pozdraví. Pohvizdování se změní na nadávky a jekot, který ustane, až když pomůžou překvapené zrzce vytáhnout přiskříplou ruku z kontejneru.

Zrzka se na příchozí dívá dost nedůvěřivě - krve mají na sobě snad víc, než kolik může mít člověk v sobě. Martina nabídka svačinky ji ale uklidní a během chroupáním placky se představí jako Anička. Prý se potuluje mezi vesnicemi a skládkami a přeprodává nebo vyměňuje různé krámy (ehm ... tedy ... chtěla jsem říci: skvělé, často vlastnoručně vylepšené udělátka z doby před úpadkem ). Jan a Marta se zase s Aničkou podělí o své zážitky z Archy, ta je z vyprávění sice trochu vyděšená, ale větří i skvělou příležitost pro svůj obchod. Slíbí tedy pomoct s průzkumem Archy a případně i se záchranou jejich přátel. Martě pak ještě stáhne vymknutý kotník kosťodržkou (loketní ortézou), kterou také obsahoval její batoh.

Pak společně o kousek dál chystají nocleh. Marta má hlídku, náhle ale začnou hvězdy na nebi pomalu zhasínat až je polovina oblohy zakrytá jakýmsi pomalu se pohybujícím stínem, z kterého vysvitne kužel světla, který pomalu prohledává okolí. Spáči se krčí k zemi a ani nedutají, jen Martiny rty bezhlasně drmolí nějakou modlitbu. Po chvíli stín mizí, ale na spánek už nemají ani pomyšlení. Ráno žádné stopy po podivném objektu nenachází a připadá jim to skoro jen jako podivný sen.

Ráno se společně vydávají na cestu s tímto velkolepým plánem: Zrzka zjistí, kde jsou zajatci. Pokud budou někde mimo archu otročit, tak hořící pneumatiky vyvolají zmatek a zhorší viditelnost a pak .... to snad nějak dopadne
Po cestě ale na Aničku, která si odběhla k nějakému zajímavému kusu šrotu, narazila Zuzana s Radimem, kteří hledají uprchlíky. Anička je sice zapře, ale neopatrně se podřekne, takže je chycena. Ostatní to nenechají jen tak a snaží se ji zachránit. Nastane nepopsatelný zmatek: válení se po zemi, přetahování se o zbraně, řev, střílení do vlastních řad ... Nakonec ale kupodivu všichni utečou a nechají za sebou poraněné Vekovi lidi. Ještě že Aniččin batoh je mimo jiné i takový malý zbrojní sklad