Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Moderátor: Faskal
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Které? Jestli jsem se trefil?Niektoré poviedky nejako veľmi nevytŕčajú, iné sú ósom vysoko nad pôvodné očakávania
-
Fingalen
- Příspěvky: 1198
- Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
- Bydliště: Bratislava
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Skúsim veľmi stručne ku každej. Niekedy by som sa chcel dokopať aj k podrobnejšej recenzií, ale mám pocit, že by bola občas veľmi osobná a koho zaujímajú také pocity.Wild West píše:Které? Jestli jsem se trefil?
1. Ochránce cesty - veľa jej pridalo, že je na začiatku knihy. Šiel som do nej s veľkou zvedavosťou a očakávaním a zhltol som ju rýchlo, hlavne kvôli tomu. Je v nej zaujímavá krivka dynamiky deja, ktorá sa stáva strmšou s každou ďalšou časťou. Vo výsledku by to možno ešte šlo urýchliť. Koniec je fantastický, pre mňa jedna z najlepších pasáží v knihe. Možno preto, že som čakal, že bude černejší. Trochu ma mrzí, že napriek historickým reáliám som sa nevedel odpojiť z fantasy vlny a zasadiť si príbeh do konkrétneho miesta a času, ako bolo možno zamýšľané. Pozoruhodné uvedomenie je, že si z nej pamätám najviac mien postáv (z ostatných max 1-2).
2.Opravdu někdo - veľmi zvláštna poviedka, pri ktorej som necítil napätie ani strach, skôr akúsi formu znepokojivé zhnusenia. Hrozne mi pripomínala jednu poviedku, čo mi pred pár rokmi odporučil pred jednou kampaňou Erric. Bola o veľkej svini v akejsi polepšovni (žeby Barker?) a pri čítaní som mal skoro úplne rovnaké pocity. Asi to tak malo fungovať, teda to účel splnilo, ale čitateľa celkom netrafilo.
3. Souboj - napriek tomu, že je prastará, pre mňa patrí k najlepším. Asi že je veľmi osobná. Je to zrejme najväčšia fantazáreň z celej knižky a na čítavosti jej to vôbec neuberá. Opäť sa domnievam, že jej pridal opačný koniec, ako som čakal.
4. Cesta zpátky - poviedka, kde Argo veselo pracuje s formou, strihá pohľady rozličných postáv a celkovo poskytnutý obraz je tým veľmi zaujímavý. Najmä zo začiatku, kým som pochopil ten formát sa mi to čítalo dosť zle a pomaly. Osobne by mi táto forma viac sedela pri dlhšom diele.
5. Moc - je dračákovská poviedka, ktorá by bolo omnoho lepšia, keby nebola o farebných bleskoch ale akomkoľvek inom magickom prejave. Číta sa fakt dobre, z "detektívkového" hľadiska určite prevyšuje svoje sestry v knižke, ale vždy keď som narazil na blesky, neubránil som sa širokému úsmevu zo začiatku a povzdychnutiu ku koncu.
6. Temný rytíř - v niečom pre mňa taká komplementárna poviedka k Johanitom na začiatku. Tam, kde jedna z nich exceluje, druhá zaostáva. Tu historická atmosféra spoľahlivo prebíjala fantastické motívy, dej bol strhujúcejší, ale menej prekvapivý. Z postáv mi žiadna nejako výrazne neutkvela v pamäti. A musel som sa zamyslieť, aby som si spomenul, ako sa to skončilo.
7. Zavřené dvere - neoddiskutovateľný vrchol vo všetkých ohľadoch. Ak by aj v tej knihe nebola žiadna iná poviedka, táto ma prinúti kúpiť si čokoľvek nové, čo Argonantus napíše. Bola pútavá, bola osobná, bola farebná, bola premýšľavá, svojim spôsobom i poučná a plakal som pri nej. Čo viac môže človek chcieť?
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..
I've joined the resistance.
I've joined the resistance.
-
Argonantus
- .
- Příspěvky: 19122
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Trefil jsem se v odhadu a ty v psaní tak přesně, že až píšu raději osobně.
A budu se snažit to nezahltit, neb jsem v té knize zkomprimovaný z podstatné části a rozbalení by to tu zavalilo celé navždy.
Především - zcela správně jsi postihl mainstream čili hlavní osu vývoje od Souboje k Ochránci cesty a k Zavřeným dveřím, vždy zhruba v odstupu deseti let. Tak přesně to je a to je jádro všeho. Kdyby to nebylo, není důvod dělat knihu.
Podruhé - historické reálie - všechny přesné už od začátku (t.j.1988), například všechny kostely v Ochránci fandologicky stojí ještě dnes (celé je to asi na čtverečním kilometru pozdější Malé Strany). U Vavřince jsme byli s Faskalem párkrát na kafi (je hned za oltářem, takže vlastně na tom hřbitově). Historická postava je kupodivu i Zvěst z Netluk ze Souboje.
Pravou inspiraci Ochránce cesty ještě nikdo nepostřehl, paradoxně. Jinak jeho další důležitou vlastnost odhaluji ex post až dnes - začíná se tam mlhavě rýsovat můj titulní hrdina. Některé povídky mají hrdinu jaksi jednorázového a Argonantus měl tehdy podobu jen ze Souboje a žil navíc očividně asi o dvě generace dřív (děje se to asi 1214, s ohledem na historické jméno komendora johanitů). Argonanta jsem se tam neodvážil implantovat ani dodatečně jako vedlejší postavu - je napínavá otázka, jestli ještě žil.
Opravdu někdo je zjevně nejslabší kus ze stáda... je totiž formálně menší, lineárnější, hlavním motivem byla ta ujetá představa, co si myslí mrtvola. Jo, určitě je v tom dost zdálky nějaký Barker, ale ne to prase, čili Blues prasečí krve, to je mnohem brizantnější záležitost, možná úplně nejohavnější mistrova povídka. Dnes bych měl už lepší povídku, ale ta 2011 ještě nebyla napsaná. Takže mi to tam vyšlo - něco musí být nejslabší. A zase tak blbý to úplně není, je to taková postranní ptákovina.
O Souboji už asi bylo řečeno za ta léta úplně všechno myslitelné. Confessio, například.
Cesta zpátky - úplně poslední, 2009, a začínám ji mít docela rád. Taky trochu šílená a hravější, čte se to těžko proto, protože to vlastně musíš projet v mysli ještě jednou, aby sis ujasnil, co se vlastně dělo. Neb pointa byla uprostřed, že.
Moc není dračákovitá, i když se tak provokativně tváří. Ale je to vlastně takové rozloučení s fantazy. Never ever Moc a Souboj, to je prosím moje úplná fantazy kariéra. Zbytek je trochu jinde, nebo hodně jinde, nebo úplně jinde. Jo, a na časové přímce také poslední zpráva o Argonantovi (90tá léta).
Temný rytíř - to je taky trocha nostalgie; je to asi 1240 a tam končí vlastně pomalu celý můj svět. Strašidla a rytíři versus těžký průmysl a právníci moderního 13. století. Čte se to komplikovaně, je to takové hodně temné a zauzlené, méně kompaktní. Historická postava je Boreš z Oseka, který je tam ovšem spíše vedlejší. The greatest Czech knight ever, ale to nelze z děje zjistit (má ještě jednu daleko starší vlastní povídku, ale ta se nehodila. jedna z těch, o kterých přemýšlím, kam je uplatnit). Temný rytíř je zcela reálný, neb má na Mariánském náměstí dokonce sochu.
Zavřené dvere - jasně, kdyby nebyly dveře, nebude kniha. Můj zatímní nejzažší bod na trase. Historické je to taky až běda - na obou stranách řeky času (část v přímém přenosu na RPGF).
Máš ovšem nedovolenou výhodu navíc; patříš mezi několik málo čtenářů, co vidí do karet o kus lépe, než ostatní. Pan redaktor (shora v debatě uvedený, tentýž) nad tím místy kroutil hlavou a má zřejmě radši Cestu zpátky.
No, pokud se to líbilo několika málo bláznům na světě, pak má cenu to vydávat.
Vale!
A budu se snažit to nezahltit, neb jsem v té knize zkomprimovaný z podstatné části a rozbalení by to tu zavalilo celé navždy.
Především - zcela správně jsi postihl mainstream čili hlavní osu vývoje od Souboje k Ochránci cesty a k Zavřeným dveřím, vždy zhruba v odstupu deseti let. Tak přesně to je a to je jádro všeho. Kdyby to nebylo, není důvod dělat knihu.
Podruhé - historické reálie - všechny přesné už od začátku (t.j.1988), například všechny kostely v Ochránci fandologicky stojí ještě dnes (celé je to asi na čtverečním kilometru pozdější Malé Strany). U Vavřince jsme byli s Faskalem párkrát na kafi (je hned za oltářem, takže vlastně na tom hřbitově). Historická postava je kupodivu i Zvěst z Netluk ze Souboje.
Pravou inspiraci Ochránce cesty ještě nikdo nepostřehl, paradoxně. Jinak jeho další důležitou vlastnost odhaluji ex post až dnes - začíná se tam mlhavě rýsovat můj titulní hrdina. Některé povídky mají hrdinu jaksi jednorázového a Argonantus měl tehdy podobu jen ze Souboje a žil navíc očividně asi o dvě generace dřív (děje se to asi 1214, s ohledem na historické jméno komendora johanitů). Argonanta jsem se tam neodvážil implantovat ani dodatečně jako vedlejší postavu - je napínavá otázka, jestli ještě žil.
Opravdu někdo je zjevně nejslabší kus ze stáda... je totiž formálně menší, lineárnější, hlavním motivem byla ta ujetá představa, co si myslí mrtvola. Jo, určitě je v tom dost zdálky nějaký Barker, ale ne to prase, čili Blues prasečí krve, to je mnohem brizantnější záležitost, možná úplně nejohavnější mistrova povídka. Dnes bych měl už lepší povídku, ale ta 2011 ještě nebyla napsaná. Takže mi to tam vyšlo - něco musí být nejslabší. A zase tak blbý to úplně není, je to taková postranní ptákovina.
O Souboji už asi bylo řečeno za ta léta úplně všechno myslitelné. Confessio, například.
Cesta zpátky - úplně poslední, 2009, a začínám ji mít docela rád. Taky trochu šílená a hravější, čte se to těžko proto, protože to vlastně musíš projet v mysli ještě jednou, aby sis ujasnil, co se vlastně dělo. Neb pointa byla uprostřed, že.
Ne úplně přesně, ale skoro jako bych tě slyšel.Osobne by mi táto forma viac sedela pri dlhšom diele.
Moc není dračákovitá, i když se tak provokativně tváří. Ale je to vlastně takové rozloučení s fantazy. Never ever Moc a Souboj, to je prosím moje úplná fantazy kariéra. Zbytek je trochu jinde, nebo hodně jinde, nebo úplně jinde. Jo, a na časové přímce také poslední zpráva o Argonantovi (90tá léta).
Temný rytíř - to je taky trocha nostalgie; je to asi 1240 a tam končí vlastně pomalu celý můj svět. Strašidla a rytíři versus těžký průmysl a právníci moderního 13. století. Čte se to komplikovaně, je to takové hodně temné a zauzlené, méně kompaktní. Historická postava je Boreš z Oseka, který je tam ovšem spíše vedlejší. The greatest Czech knight ever, ale to nelze z děje zjistit (má ještě jednu daleko starší vlastní povídku, ale ta se nehodila. jedna z těch, o kterých přemýšlím, kam je uplatnit). Temný rytíř je zcela reálný, neb má na Mariánském náměstí dokonce sochu.
Zavřené dvere - jasně, kdyby nebyly dveře, nebude kniha. Můj zatímní nejzažší bod na trase. Historické je to taky až běda - na obou stranách řeky času (část v přímém přenosu na RPGF).
Máš ovšem nedovolenou výhodu navíc; patříš mezi několik málo čtenářů, co vidí do karet o kus lépe, než ostatní. Pan redaktor (shora v debatě uvedený, tentýž) nad tím místy kroutil hlavou a má zřejmě radši Cestu zpátky.
No, pokud se to líbilo několika málo bláznům na světě, pak má cenu to vydávat.
Vale!
-
Fingalen
- Příspěvky: 1198
- Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
- Bydliště: Bratislava
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Mne sa to páčilo veľmi. Už dávnejšie som pozoroval, že mám hlbší vzťah k dielam ľudí, ktorých poznám (byť málo). Premýšľal som, či je to akási kamarátska lojalita, ale už si to nemyslím. Keď za písmenkami vidím človeka za klávesnicou, text dostáva akúsi novú vrstvu. Jemnú ako prach, pre samotný dej nepodstatnú, pre pocit z príbehu často zásadnú. Neviem, ako by som tú knihu vnímal, keby som nevedel, kto je Argonantus. Ale v niečom sa domnievam, že by som ho chcel spoznať.
To by som s takou úplnou istotou netvrdil. Tá poviedka je zvláštnym spôsobom dobrá. Len je proste divná. Myslím, že smrť je motív, s ktorým v myšlienkach (hrách, rozhovoroch) celkom dosť pracujem, no napriek tomu ma niektoré formy jej pokrivenia stále akosi znepokojujú. K tomu prasačiemu bluesu som to prirovnával pre kvalitu pocitov, nie pre ich intenzitu (a nič iné od Barkera som po tom zážitku nemal chuť čítať). Z Adléty Mlynářovej sa mi skutočne (chvalabohu) žalúdok nedvíhal.Argonantus píše:Opravdu někdo je zjevně nejslabší kus ze stáda...
Jasné. A tiež to úplne inak vyznieva pri druhom prečítaní. Ten záver ťa tak akosi prinúti znovu si to prehrať. Lenže tým, že niektoré časti (postavy) boli lepšie (viac sa vryli do pamäti) nie je to celkom jednoduché. Preto mi príde, že dlhší formát by dal viac priestoru aj tým slabším častiach. Napríklad celkom na začiatku, kde človek vlastne vôbec nechápe, čo sa to deje a prečo sa preskakuje. Ale možno som len príliš prostý konzument. Faktom ale je, že keď sa k nejakému textu vraciam, väčšinou je to pre chuť znovuvyvolať pocity z predošlého čítania. Preto mi obyčajne nepríde zábavné čítať znovu detektívku. Tu je to trochu podobné, ale podarilo sa ti vyvolať vo mne chuť zas si to prečítať.Argonantus píše:Cesta zpátky - úplně poslední, 2009, a začínám ji mít docela rád. Taky trochu šílená a hravější, čte se to těžko proto, protože to vlastně musíš projet v mysli ještě jednou, aby sis ujasnil, co se vlastně dělo. Neb pointa byla uprostřed, že.
To je zvláštne. Chápem, že ako autor hrajúci sa s historickými reáliami to asi vidíš inak, ale vo výsledku na mňa nepôsobila viac fantasy ako spektra alebo temný rytier. A keby v nej fakt nešlo o farebné blesky, ale o niečo magicky neurčitejšie (ako slová, pravé mená či niečo podobné), povedal by som, že ešte menej.Argonantus píše:Moc není dračákovitá, i když se tak provokativně tváří. Ale je to vlastně takové rozloučení s fantazy.
Povedal by som škoda, ale uvedomujem si, že aj ja asi niekedy vyrastiem.Argonantus píše:Never ever Moc a Souboj, to je prosím moje úplná fantazy kariéra.
Vlastne ani nie. Tá poviedka bola tak trochu Rybár, čo mi ukázal zavrené dvere. Stále sú zavrené, len už viem, že tam sú. A že iní ich otvorenie rozdýchali.Argonantus píše:Máš ovšem nedovolenou výhodu navíc; patříš mezi několik málo čtenářů, co vidí do karet o kus lépe, než ostatní.
To, ako sa ti do jedného odstavca podarí dostať rok 1988, Faskala a Zvěsta je asi tá najparádnejšia vec na celej knihe (a sčasti pointa môjho úvodu). Ja do reálií stredovekých Čiech nevidím a už vôbec nie tak, aby som si poviedky vedel chronologicky poskladať. Napríklad po úvodnom preslove o kronikárovi som sa domnieval, že rozprávač v prvej poviedke je Argonantus. Že ten bol v tom čase vetchý starec ma nenapadlo. Keby som ho poznal viac (či osobne), asi by to šlo lepšie a možno by som nepotreboval ani tri sekundy, aby som si spojil cca rok 98 s Ochrancami cesty. Ale beriem to tak, že nie všetky vrstvy knižiek sú pre každého čitateľa a niektoré sa rozkryjú až časom. Alebo vôbec. Ak človek strávi s knižkou príjemný čas, tak na tom ostatne asi ani moc nezáleží.Argonantus píše:Podruhé - historické reálie
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..
I've joined the resistance.
I've joined the resistance.
-
Argonantus
- .
- Příspěvky: 19122
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Ono by bylo jistě velice příjemné tlachat o vlastní knize, ale z nějakého důvodu mi to připadá nevhodné až Klausoidní. Navíc nechci spoilovat. Takže jen dvě konkrétní linky, co se rozpliznou do obecna:
1) K té historii - datovat povídky lze trojmo, tím je to komplikované: Kdy se to stalo, pokud je to novodobé; Kdy mne to napadlo a napsal jsem to (pravidelně později), a konečně, kdy se to stalo v historii, buď skutečně (Bitva na Bojišti byla 1179), nebo kam se k tomu přilepil ten zbytek (1179, určující je ta bitva).
Tyhle historické hinty jsou odhaleny pro normální smrtelníky, co se neznají s většinou známých místních postav ve 12. století málem osobně, odhaleno v úvodu knihy.
Argonantus má zatím paradoxně probádanou jen druhou polovinu života; to má důvod v jeho složitém vzniku. Může za to Souboj. To se ovšem dost změní.
2) K fantazy - o co jde:
Zvlášť na tom posledním dotazníku je to markantně vidět; většina mých odpovědí byla strašně šedivá a pro fantazáky až provokativní; jaký svět prý užívám (ten náš), jaké rasy užívám (lidskou), jaký systém (dost na něj dlabu) a tak dále. Hrdinové nemají nadlidské vlastnosti. Neb jsou to lidé.
Zkrátka, odpovídám úplně jako realista.
Poslední stopy fantasy jsou vlastně to, co má ve staré fantastické literatuře strašlivou tradici a bylo tu vlastně už v mýtech; monstra, draci, oživlé mrtvoly, samá z hlíny vykopaná solidní klasika. Pověst o nemrtvém rytíři a dívce - místně pražská - je dochovaná v Jiráskovi a je nejméně renesanční. Draka jsem také smontoval ze zápisů v reálných kronikách, jak je v Souboji přímo řečeno (jen to byl v originále orel, ale koho to zajímá).
Tím si dovoluji tvrdit, že to má vlastně mnohem hlubší kořeny, než nějaká posttolkienovská fantazy.
Poslední "fantazácká" manýra je spojena právě s magií, a proto jmenuji tyto dvě povídky. Dalo by se říci, že kdyby se škrtnul ze Souboje Argonantus, je to málem rytířská klasika. Zbývalo učinit tento poslední krok, a k němu došly Zavřené dveře. Teď už je originální a původně středověká i magie. Žádné barevné blesky.
V novém stylu je to hlavní, co dodělávám. Nominálně ještě novější povídka je dokonce čistě realistická, i když to tak nevypadá. Tak daleko ale asi budu zacházet jen výjimečně.
Opuštění fantazy není žádná dospělost (s takovým svinstvem na mne nechoď); je to jen poctivá snaha být ve svém vlastním stylu důsledný a vyházet zjevné cizí kontaminace, co tam nemají co dělat. Co s barevnými blesky v našem Umění? Není náhodou Umění víc cool i pro spisování?
1) K té historii - datovat povídky lze trojmo, tím je to komplikované: Kdy se to stalo, pokud je to novodobé; Kdy mne to napadlo a napsal jsem to (pravidelně později), a konečně, kdy se to stalo v historii, buď skutečně (Bitva na Bojišti byla 1179), nebo kam se k tomu přilepil ten zbytek (1179, určující je ta bitva).
Tyhle historické hinty jsou odhaleny pro normální smrtelníky, co se neznají s většinou známých místních postav ve 12. století málem osobně, odhaleno v úvodu knihy.
Argonantus má zatím paradoxně probádanou jen druhou polovinu života; to má důvod v jeho složitém vzniku. Může za to Souboj. To se ovšem dost změní.
2) K fantazy - o co jde:
Zvlášť na tom posledním dotazníku je to markantně vidět; většina mých odpovědí byla strašně šedivá a pro fantazáky až provokativní; jaký svět prý užívám (ten náš), jaké rasy užívám (lidskou), jaký systém (dost na něj dlabu) a tak dále. Hrdinové nemají nadlidské vlastnosti. Neb jsou to lidé.
Zkrátka, odpovídám úplně jako realista.
Poslední stopy fantasy jsou vlastně to, co má ve staré fantastické literatuře strašlivou tradici a bylo tu vlastně už v mýtech; monstra, draci, oživlé mrtvoly, samá z hlíny vykopaná solidní klasika. Pověst o nemrtvém rytíři a dívce - místně pražská - je dochovaná v Jiráskovi a je nejméně renesanční. Draka jsem také smontoval ze zápisů v reálných kronikách, jak je v Souboji přímo řečeno (jen to byl v originále orel, ale koho to zajímá).
Tím si dovoluji tvrdit, že to má vlastně mnohem hlubší kořeny, než nějaká posttolkienovská fantazy.
Poslední "fantazácká" manýra je spojena právě s magií, a proto jmenuji tyto dvě povídky. Dalo by se říci, že kdyby se škrtnul ze Souboje Argonantus, je to málem rytířská klasika. Zbývalo učinit tento poslední krok, a k němu došly Zavřené dveře. Teď už je originální a původně středověká i magie. Žádné barevné blesky.
V novém stylu je to hlavní, co dodělávám. Nominálně ještě novější povídka je dokonce čistě realistická, i když to tak nevypadá. Tak daleko ale asi budu zacházet jen výjimečně.
Opuštění fantazy není žádná dospělost (s takovým svinstvem na mne nechoď); je to jen poctivá snaha být ve svém vlastním stylu důsledný a vyházet zjevné cizí kontaminace, co tam nemají co dělat. Co s barevnými blesky v našem Umění? Není náhodou Umění víc cool i pro spisování?
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24314
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
chápu že používáš sarkasmus, ale nechápu proč.onge píše:jasně, jediný správný postup je se bez přípravy sejít a říct, "tak začnem". To jsou pak příběhy, které nevymyslí ani dva lidé!
hraju: Ω Projekt Omega
-
Raven
- Příspěvky: 4217
- Registrován: 6. 11. 2006, 07:40
- Bydliště: Brumov
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Zase se hraje na mechanické psavecké piano? To bych se zapojila
Nejsem tak úplně shovívavá k Vonnegutovým pravidlům. Nelíbí se mi víc než pouze jedno.
4. Každá věta musí mít jeden z techto dvou účelů: poodhalit postavu nebo posunout příběh.
Tohle pravidlo bych uznala jako platné, jenom kdyby mě škrtili. Uznala bych ho platné pro detektivku. Jinak pro ostatní v širokém smyslu uměleckou literaturu je to naprosto absurdní a výsměšné pravidlo. Možná Hemingway by uspěl. To by nám z umění slova opravdu moc nezůstalo.
5. Začněte tak blízko konci, jak to jen jde.
Tolkien to očividně moc nezvládl
7. Piště k potěšení jen jediné osoby. Pokud se zkusíte zavděčit celému světu, váš příběh to zabije.
Literatura je něco pro někoho a nic pro všechny. Ale zdá se mi to jako tak očividné a plynoucí ze subjektivismu umění, že bych to snad ani mezi pravidla pro psavce nezařazovala.
8. Dejte čtenářům co nejdřív co nejvíc informací. K čertu s napětím. Čtenáři by měli vědět dost o tom, co, kde a kdy se děje, aby v případě, že švábi sežerou poslední stránku, mohli příběh dokončit sami.
A přitom musí mít každá z těchto vět jeden ze dvou výše uvedených účelů? To se nám to komplikuje. Měla jsem dojem, že pravidlem 4 se směřuje spíš k úspornosti a hutné obsažnosti
Ach ne, ještě mám pořád v literárním kufru nepřečtené Argonantovi povídky!
Naštěstí je to český autor. Jinak by to bylo beznadějné
R
Nejsem tak úplně shovívavá k Vonnegutovým pravidlům. Nelíbí se mi víc než pouze jedno.
4. Každá věta musí mít jeden z techto dvou účelů: poodhalit postavu nebo posunout příběh.
Tohle pravidlo bych uznala jako platné, jenom kdyby mě škrtili. Uznala bych ho platné pro detektivku. Jinak pro ostatní v širokém smyslu uměleckou literaturu je to naprosto absurdní a výsměšné pravidlo. Možná Hemingway by uspěl. To by nám z umění slova opravdu moc nezůstalo.
Jak k tomu přijde prostředí? Prostředí prostě... je, nepoodhaluje postavy (ne nutně) ani neposunuje příběhNoc kouřila dějiny, jedla smažená křidýlka
uřezaná z kotníků Merkura
a zapíjela to
potem varhaníka
5. Začněte tak blízko konci, jak to jen jde.
Tolkien to očividně moc nezvládl
7. Piště k potěšení jen jediné osoby. Pokud se zkusíte zavděčit celému světu, váš příběh to zabije.
Literatura je něco pro někoho a nic pro všechny. Ale zdá se mi to jako tak očividné a plynoucí ze subjektivismu umění, že bych to snad ani mezi pravidla pro psavce nezařazovala.
8. Dejte čtenářům co nejdřív co nejvíc informací. K čertu s napětím. Čtenáři by měli vědět dost o tom, co, kde a kdy se děje, aby v případě, že švábi sežerou poslední stránku, mohli příběh dokončit sami.
A přitom musí mít každá z těchto vět jeden ze dvou výše uvedených účelů? To se nám to komplikuje. Měla jsem dojem, že pravidlem 4 se směřuje spíš k úspornosti a hutné obsažnosti
Ach ne, ještě mám pořád v literárním kufru nepřečtené Argonantovi povídky!
Naštěstí je to český autor. Jinak by to bylo beznadějné
R
"Make BDSM, not war, sister."
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Raven: tedy vzhůru do obecna!
Já to čtu: Nedělejte zbytečná slova. A tleskám.
A tleskal by jistě i Tolkien, maniak zhuštěného stylu; spotřeboval zhruba rok na napsání sto stran v době největšího rozletu, tedy napsal méně než 10 stran měsíčně.
A do své velmi stručné knížky Pán prstenů zkomprimoval několik opravdu hodně dlouhých příběhů (což se všeobecně neví a čtenáře tento poznatek obvykle šokuje).
Za každým Vonneguteskním pravidlem se skrývá hustý odstavec; ono by se jistě našlo víc důvodů, proč napsat větu; třeba atmosféra, nebo rozvíjení boční větve; ale smysl zůstává IMHO jasný. Sebevykecávající se autor (jako kolega A. o pár glos výše, který to zřejmě tušil) jde lidem na nervy. Hrabala rovnou zastřelit.
Přesně na tohle téma bude další člínek v Drakkaru. Takže opět živý souhlas s Vonnegutem.
Ehm, promiňte.
V pozadí jde prostě o požadavek umělecké poctivosti. Což je, jak se přesvědčuji, ještě větší jádro pudla, než co jiného; pokud se jen předvádíte jako Viewegh a nejde vám to od srdce, je to k ničemu. Hudský tímhle pravidlem taky začal, pokud jsem si všiml.
Jiná přestřelka na tohle téma v posledních dnech - Boris Valejo, já a Pieta:
Já: To si musí dělat srandu! To nemůže myslet vážně.
Pieta: (demonstruje důkaz).
Já (schlíple): A jo, on to fakt myslí vážně.
Tohle pravidlo čtu jako protest proti extatickým výkřikům autora, který to ví, vidí před sebou, ale občas zapomene na to, že to čtenář nevidí a neví.
Do základních pravidel bych to určitě nedával - je to už trochu vychytávka.
4. Každá věta musí mít jeden z techto dvou účelů: poodhalit postavu nebo posunout příběh.
pro ostatní v širokém smyslu uměleckou literaturu je to naprosto absurdní a výsměšné pravidlo.
Já to čtu: Nedělejte zbytečná slova. A tleskám.
A tleskal by jistě i Tolkien, maniak zhuštěného stylu; spotřeboval zhruba rok na napsání sto stran v době největšího rozletu, tedy napsal méně než 10 stran měsíčně.
A do své velmi stručné knížky Pán prstenů zkomprimoval několik opravdu hodně dlouhých příběhů (což se všeobecně neví a čtenáře tento poznatek obvykle šokuje).
Za každým Vonneguteskním pravidlem se skrývá hustý odstavec; ono by se jistě našlo víc důvodů, proč napsat větu; třeba atmosféra, nebo rozvíjení boční větve; ale smysl zůstává IMHO jasný. Sebevykecávající se autor (jako kolega A. o pár glos výše, který to zřejmě tušil) jde lidem na nervy. Hrabala rovnou zastřelit.
Opět se skrývá sladký jed ve spojení jak to jen jde. Tolkien hledal tři roky začátek a třináct let se řítil ke konci maximální rychlostí. Rychleji to nešlo. List od Nimrala - tam to je celé.5. Začněte tak blízko konci, jak to jen jde.[/i]
Tolkien to očividně moc nezvládl
Přesně na tohle téma bude další člínek v Drakkaru. Takže opět živý souhlas s Vonnegutem.
Jako ctitelka pana Viewegha musíš jasně vidět, kam míří mistrův zkrvavený pařát - proti stylu napíšeme všechno, co se bude líbit cílovému čtenáři (TM). Fakt tohle nikdo nedělá? Vážně? DĚLÁŠ SI SRANDU??!!7. Piště k potěšení jen jediné osoby. Pokud se zkusíte zavděčit celému světu, váš příběh to zabije.
Literatura je něco pro někoho a nic pro všechny. Ale zdá se mi to jako tak očividné a plynoucí ze subjektivismu umění, že bych to snad ani mezi pravidla pro psavce nezařazovala.
Ehm, promiňte.
V pozadí jde prostě o požadavek umělecké poctivosti. Což je, jak se přesvědčuji, ještě větší jádro pudla, než co jiného; pokud se jen předvádíte jako Viewegh a nejde vám to od srdce, je to k ničemu. Hudský tímhle pravidlem taky začal, pokud jsem si všiml.
Jiná přestřelka na tohle téma v posledních dnech - Boris Valejo, já a Pieta:
Já: To si musí dělat srandu! To nemůže myslet vážně.
Pieta: (demonstruje důkaz).
Já (schlíple): A jo, on to fakt myslí vážně.
Vše jsi řekla sama. Pravidla jdou přečasto proti sobě navzájem.8. Dejte čtenářům co nejdřív co nejvíc informací. K čertu s napětím. Čtenáři by měli vědět dost o tom, co, kde a kdy se děje, aby v případě, že švábi sežerou poslední stránku, mohli příběh dokončit sami.
A přitom musí mít každá z těchto vět jeden ze dvou výše uvedených účelů? To se nám to komplikuje. Měla jsem dojem, že pravidlem 4 se směřuje spíš k úspornosti a hutné obsažnosti
Tohle pravidlo čtu jako protest proti extatickým výkřikům autora, který to ví, vidí před sebou, ale občas zapomene na to, že to čtenář nevidí a neví.
Do základních pravidel bych to určitě nedával - je to už trochu vychytávka.
-
Raven
- Příspěvky: 4217
- Registrován: 6. 11. 2006, 07:40
- Bydliště: Brumov
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Já tu radu pochopila tak, že nemusíš/nesmíš psát pro všechny.Jako ctitelka pana Viewegha musíš jasně vidět, kam míří mistrův zkrvavený pařát - proti stylu napíšeme všechno, co se bude líbit cílovému čtenáři (TM). Fakt tohle nikdo nedělá? Vážně? DĚLÁŠ SI SRANDU??!!
Ehm, promiňte.
Takže jsem to myslela spíš tak, že každý má jiné literární preference, jen stěží se bude všem líbit všechno, co bylo napsáno, nebo se stěží všichni ve vontské svornosti shodnou na jednom díle, na které mohou přísahat všichni lidi na zemi.
Snad si Viewegh nemyslí, že píše pro každého? Dobře, on si to možná myslí, ale my si zas o něm myslíme to své.
BTW: Jdu číst Bubáky pro všední den!
"Make BDSM, not war, sister."
-
Wild West
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Ještě, při pohledu na ta vonneguteskní pravidla, která jsou důmyslně zamotaná do sebe navzájem:
(jo, a Bubáci pro všední den jsou moc fajn - vůbec nechápu, proč se na tuhle knihu tak nějak zapomnělo).
Argonantův článek v minulém Drakkaru v jedné velkolepé větě. Vonnegut má pravdu, předsedo.6. Buďte sadističtí. Ať jsou hlavní postavy sebevíc nevinné a roztomilé, zařiďte, aby se jim dály strašlivé věci. Jedině tak čtenář pozná, z jakého jsou těsta.
(jo, a Bubáci pro všední den jsou moc fajn - vůbec nechápu, proč se na tuhle knihu tak nějak zapomnělo).
-
Raven
- Příspěvky: 4217
- Registrován: 6. 11. 2006, 07:40
- Bydliště: Brumov
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Nezapomnělo. Jak vidíš, je pořád čtena a mám dojem, že před pár lety vyšla znovu.
R
R
Naposledy upravil(a) Raven dne 6. 11. 2012, 10:57, celkem upraveno 2 x.
"Make BDSM, not war, sister."
-
Tadeas
- Příspěvky: 586
- Registrován: 10. 7. 2009, 15:58
- Bydliště: Holic
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
ja zase nechapu proc se mi vcera nedarila odeslat PMJerson píše:chápu že používáš sarkasmus, ale nechápu proč.onge píše:jasně, jediný správný postup je se bez přípravy sejít a říct, "tak začnem". To jsou pak příběhy, které nevymyslí ani dva lidé!
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24314
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
mě taky ne, tak jestli byla pro mně, pošli mi jí dneska.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Fingalen
- Příspěvky: 1198
- Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
- Bydliště: Bratislava
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Budiž. Ja by som sa o nej bavil aj s inými, ktorí sa priznali, že ju vlastnia, ale zatiaľ mlčia. Rád sa bavím o knižkách, ktoré za to stáli a vždy cítim akési sklamanie z pocitu, že už nie je s kým.Argonantus píše:Ono by bylo jistě velice příjemné tlachat o vlastní knize, ale z nějakého důvodu mi to připadá nevhodné až Klausoidní.
Keď už si pre mňa založil vysvetľujúce vlákno, mal by som ísť asi tam, len sa mi vidí, že za tie tri strany, čo som sa venoval iným veciam, sa téma posunula príliš ďaleko. Tu síce tiež, ale aspoň to nie sú tri strany.Argonantus píše:K fantazy - o co jde...
A keďže sa to týka tunajšej témy, drzo sa vyjadrím sem:
Ten dotazník bol mimo pre každého, kto ho vypĺňal, podľa mňa. Mal svoj konkrétny účel pre konkrétnych ľudí a vyvodzovať z neho akékoľvek zovšeobecnenie je nanič.
Moja ľútosť na tvojim opúšťaním fantasy sa týkala tých dvoch poviedok a tvojho dištancovania sa o nich (resp. od určitých prvkov nich). Myslím si, že každá jedna poviedka (snáď s výnimkou poslednej) z Letopisov je fantasy a tak sa neobávam, že by sa z ďalších príbehov stratilo to, čo sa mi na nich páči.
A keď nad tým viac premýšľam, ani tie fantastičnosť tých dvoch nezotlie úplne. Draci sa v tej či onej forme objavia znova aj keď nebudú šikanovať chrabrých junákov, lebo bez nich to skrátka nejde. A blesky sa možno ukážu letiac cez píšťalu a keď nebudú modré, nič sa nestane. Pre niekoho možno modré budú. A keď sa neukážu vôbec, čert ich ber.
A teraz sa možno posunúť k Vonnegutovinám:
Ďalšie body nepoznám (ak sú hlboko v debate, rád ich tam nechám), ale z vypichnutého mám zas pocit absolútnej zhody s Raven. Možno to súvisí s pravými toastami prilepenými na hornej časti toastovača. Alebo neviem...
Wild West píše:Já to čtu: Nedělejte zbytečná slova. A tleskám.
Ja to tak vôbec čítať neviem. Čo sú to zbytočné slová? Nevymedzil ich Vonnegut celkom explicitne?
Ak to takto zrelativizuješ, nie je potom tá celá rada akási prázdna?Wild West píše:Opět se skrývá sladký jed ve spojení jak to jen jde.
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..
I've joined the resistance.
I've joined the resistance.
-
Argonantus
- .
- Příspěvky: 19122
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo
Fingalen:
No, vzneseš -li další dotaz, co jsi chtěl vždycky vědět, bavit se o tom pochopitelně můžeme, ale mám jen obavu, abych neotravoval.
Je fantasy, ne fantazy.
Fantastická v tom širším anglosaském smyslu - Bifiho zabudnutá literatura, počínaje gotickým románem nejméně, a rád bych, aby ještě podstatně dříve - Beowulf, rytířský román, pověst, a hlavně reálné - nebo "reálné" události z kronik.
Zkrátka, nesmí mi tam žádný novodobý plastikový čínský šmejd.
Několikrát jsem se přistihl, že magické scény mají často alternativní vysvětlení (v Zavřených dveřích je to vidět asi nejvíc).
A i když je "realistická", tak je stejně fiction, tomu už uniknout vůbec nelze.
A magie po tomto manévru nezchudne, spíše se rozroste do trochu nečekaných forem. Je hůře předvídatelná.
Myslím, že předpoklad splnění bodu často skrývá ještě něco dalšího.
Takže - já si nemyslím - a myslím, že ani Vonnegut nemyslel - že je třeba dělat jen krátké stručné příběhy na 5 stran, ale že mají být souvislé, v jediném logickém kusu.
Nemá se začínat někde úplně jinde, a tak nějak skoro náhodně dosurfovat k cíli, který může přijít kdekoli a jakkoli (že, Geralte?)
Vycházím z toho, že Vonnegut psával romány o celkem standardním rozsahu asi 200 stran.
No, vzneseš -li další dotaz, co jsi chtěl vždycky vědět, bavit se o tom pochopitelně můžeme, ale mám jen obavu, abych neotravoval.
Určitě. Já jsem ho hanebně zneužil pro svoje zlovolné cíle.Ten dotazník bol mimo pre každého, kto ho vypĺňal, podľa mňa. Mal svoj konkrétny účel pre konkrétnych ľudí a vyvodzovať z neho akékoľvek zovšeobecnenie je nanič.
Tak. To je rozdíl - kdybych se distanocoval od povídek jako takových, tak je nevydávám, to je jasné. Jen poznamenávám, že metoda je překonaná a zastaralá. V jednom detailu.(resp. od určitých prvkov nich).
Myslím si, že každá jedna poviedka (snáď s výnimkou poslednej) z Letopisov je fantasy
Je fantasy, ne fantazy.
Fantastická v tom širším anglosaském smyslu - Bifiho zabudnutá literatura, počínaje gotickým románem nejméně, a rád bych, aby ještě podstatně dříve - Beowulf, rytířský román, pověst, a hlavně reálné - nebo "reálné" události z kronik.
Zkrátka, nesmí mi tam žádný novodobý plastikový čínský šmejd.
Několikrát jsem se přistihl, že magické scény mají často alternativní vysvětlení (v Zavřených dveřích je to vidět asi nejvíc).
A i když je "realistická", tak je stejně fiction, tomu už uniknout vůbec nelze.
Stopro. Už tam jsou. Drak je z perspektivy 12. století realismus.Draci sa v tej či onej forme objavia znova
A magie po tomto manévru nezchudne, spíše se rozroste do trochu nečekaných forem. Je hůře předvídatelná.
Takto:A teraz sa možno posunúť k Vonnegutovinám:
Pravidla jsou zase literární, umně propojená a zamotaná do sebe, takže výklad vyžadují. Třeba 1. a 8. říkají podobnou věc, a stejně tak 1. a 4., ale z jiného úhlu.1. Využijte čas naprostého cizince tak, aby se o něj necítil obrán.
2. Dejte čtenáři alespoň jednu postavu, se kterou by se mohl ztotožnit.
3. Každá postava by měla něco chtít, i kdyby to měla být jen sklenice vody.
4. Každá věta musí mít jeden z techto dvou účelů: poodhalit postavu nebo posunout příběh.
5. Začněte tak blízko konci, jak to jen jde.
6. Buďte sadističtí. Ať jsou hlavní postavy sebevíc nevinné a roztomilé, zařiďte, aby se jim dály strašlivé věci. Jedině tak čtenář pozná, z jakého jsou těsta.
7. Pište k potěšení jen jediné osoby. Pokud se zkusíte zavděčit celému světu, váš příběh to zabije.
8. Dejte čtenářům co nejdřív co nejvíc informací. K čertu s napětím. Čtenáři by měli vědět dost o tom, co, kde a kdy se děje, aby v případě, že švábi sežerou poslední stránku, mohli příběh dokončit sami.
Myslím, že předpoklad splnění bodu často skrývá ještě něco dalšího.
Mám podezření, že "příběh a postavy" u něho zahrnuje skoro všechno. Já bych určitě uznal atmosféru, ale pak se dostaneme do problému, zda není součástí příběhu.Nevymedzil ich Vonnegut celkom explicitne?
No, on mi byl podsunut poměrně extrémní příklad - Pán prstenů.Ak to takto zrelativizuješ, nie je potom tá celá rada akási prázdna?
Takže - já si nemyslím - a myslím, že ani Vonnegut nemyslel - že je třeba dělat jen krátké stručné příběhy na 5 stran, ale že mají být souvislé, v jediném logickém kusu.
Nemá se začínat někde úplně jinde, a tak nějak skoro náhodně dosurfovat k cíli, který může přijít kdekoli a jakkoli (že, Geralte?)
Vycházím z toho, že Vonnegut psával romány o celkem standardním rozsahu asi 200 stran.