Víno
Moderátor: Faskal
-
Wild West
Re: Víno
Z mistrovy pozůstalosti:
Předběžná zpráva o muškátech
Oslavil jsem na těchto stránkách celkem čtyři odrůdy vína, které pokládám z různých důvodů pro obyvatele Čech a Moravy za úplně základní. Všiml jsem si i několika blízce příbuzných bratří a bratranců těch hlavních; a kajícně jsem doznal, že jsou i jiné, neméně ctihodné odrůdy, co by si takovou pozornost zasloužily, leč u nás se na stole ze záhadných důvodů vyskytují poměrně vzácně (zejména Sauvignon a Chardonnay).
Existuje ale ještě jedna výjimka, kterou pokládám za velmi podstatnou, a její vynechání musím napravit.
Muškát žlutý patří mezi archaické odrůdy, které musí uspokojit každého badatele ve starožitnostech. Uvádí se totiž, že je to víno buď staroegyptské, nebo starofénické; je doloženo hodně před naším letopočtem a trumfne tím zřejmě i tramín. Jistý je jeho blízkovýchodní původ; odtud se rozšířilo už ve starověku prakticky po celé Evropě. Pochopitelně, doma, čili na Balkáně a Blízkém východě se i dnes pěstuje častěji a snadněji, než na severu, kde je tak trochu cizincem. Nicméně díky svojí velmi svérázné chuti měl příznivce už hodně dávno, a ti ho šířili i za cenu mírných problémů při pěstování. Uvádí se, že mezi těmito příznivci a šířiteli byli například Karel Veliký nebo Fridrich Barbarossa, kteří měli při tom oba dva možnost se setkávat s tím nejlepším vínem i podle dnešních měřítek (burgundské a rýnské víno).
Potíže při pěstování, které vedou k malým výnosům, padání hroznů nebo hroznům nezralým a kyselým ovšem mají na svědomí jednak to, že se na severu nestala odrůda nikdy úplně masovou záležitostí (čímž připomíná podobně archaický tramín), jednak to, že za dlouhou dobu jeho existence vznikla řada různých klonů a kříženců muškátů, vzniklých většinou právě kvůli tomu, aby to snadněji rostlo.
Muškát Ottonel je například zřejmě alsaská varianta, rozšířená následně po celé střední Evropě. Patří mezi místních sedm odrůd, není tolik ctěn, jako trojice tramín – ryzlink – pinot gris, nicméně dosahuje působivých kvalit grand cru, a musím říci, že plným právem.
Muškát, který užívají Maďaři k výrobě Tokajského, je naproti tomu prapůvodní Muškát žlutý. Kromě nich existuje i Muškát bílý (možná totožný se žlutým, jen jiné jméno), a celá řada dalších příbuzných, kde stojí za zmínku asi Irsai Oliver, který se u nás vyskytuje také.
Muškát Moravský je místní vynález, vyšlechtil ho Ing. V. Křivánek ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích křížením odrůd Muškát Ottonel a Prachttraube roku 1987. Běžně se mu také říká Mopr. Vlastně to byla s 1% vinic po delší dobu úplně nejúspěšnější nově vyšlechtěná odrůda u nás, z té strašlivé záplavy, kterou Kraus, Michlovský a spol. za ta léta vychrlili. Nicméně ani tento vynález za komunistů muškáty příliš nerozšířil – jejich podstata zůstává stejná; jsou to náročné mrchy s malou úrodou, v tomhle dost podobné tramínům.
Osobně mi připadají na chuť všechny muškáty hodně podobné, nejsem s to bezpečně rozeznat jeden od druhého (a setkat se u nás můžeme s kterýmkoli z nich, viz dále), takže se tím nemusíte trápit také, a chovat se ke všem naprosto stejně.
Pokud je mezi výrobci vína často kreslena idyla letního popíjení vína, kdy nemáte náladu na nic komplikovaného, a jste venku na verandě, u ohně, u vody, koukáte na hvězdy a posloucháte cvrčky, nebo tlacháte o všem možném, pak následují různá doporučení – například, že je to ideální na veltlínské zelené, podle jiných na nějaké rosé, či konečně na lehčí červené, třeba portugal. V tomto případě pokládám variantu muškátu za bezkonkurenčně nejlepší; do té míry silnou, že se u nás doma žádné zmíněné alternativy nikdy moc nerozšířily.
Muškát je skoro vždy nasládlý (více či méně, podle vkusu), a má muškátový efekt, cosi nejasného ve vůni, že připomíná muškáty. Chuť je celkem jednoduchá a nekomplikovaná, není to žádné složité monstrum. V mnohém muškát konkuruje tramínu, ale ten je přece jen vznešenější a závažnější; výhoda jednoduššího muškátu je v tom, že se dá snáze zkombinovat s vařením (mořské plody, kde zas konkuruje ryzlinku, například). V zásadě je vlastně málo situací, kdy se muškát účelně nedá výhodně použít.
Beznadějně poražen je muškát v jediné věci – v archivování. To nemá žádný smysl, a může vést jen k postupné zkáze vína. Stejně tak experimenty a barrique by lehké víno zřejmě spolehlivě zavraždily. Pokud hledáte starý a ctihodný muškát, třeba na svatbu, pak hledáte ve skutečnosti tramín.
Chaos v odrůdách muškátu a jejich poměrně mlhavé rozšíření trvá i dnes. V rozšíření muškátů jsem nenašel zatím žádnou logiku. Existuje třeba český Mopr (Žernoseky, a je to fakt skvělé pití). Muškát moravský ovšem rozhodně nezvítězil, jak bylo plánováno, nýbrž řada výrobců dává přednost světově proslulejšímu Muškátu Ottonel. V Bílovicích je enkláva pěstitelů Irsai Olivera (Vladimír Tetur). No, a díky Znovínu se můžeme setkávat i s prapůvodním Muškátem žlutým (Chvalovice, Dívčí hora), který u nás vlastně není povolen, a tudíž je deklarován jako zemské víno (místní vychytávka). Osobně je mi tento muškát obzvlášť sympatický a rozhodně doporučuji vyzkoušet, když na něj v nějaké znovínské prodejně narazíte.
Předběžná zpráva o muškátech
Oslavil jsem na těchto stránkách celkem čtyři odrůdy vína, které pokládám z různých důvodů pro obyvatele Čech a Moravy za úplně základní. Všiml jsem si i několika blízce příbuzných bratří a bratranců těch hlavních; a kajícně jsem doznal, že jsou i jiné, neméně ctihodné odrůdy, co by si takovou pozornost zasloužily, leč u nás se na stole ze záhadných důvodů vyskytují poměrně vzácně (zejména Sauvignon a Chardonnay).
Existuje ale ještě jedna výjimka, kterou pokládám za velmi podstatnou, a její vynechání musím napravit.
Muškát žlutý patří mezi archaické odrůdy, které musí uspokojit každého badatele ve starožitnostech. Uvádí se totiž, že je to víno buď staroegyptské, nebo starofénické; je doloženo hodně před naším letopočtem a trumfne tím zřejmě i tramín. Jistý je jeho blízkovýchodní původ; odtud se rozšířilo už ve starověku prakticky po celé Evropě. Pochopitelně, doma, čili na Balkáně a Blízkém východě se i dnes pěstuje častěji a snadněji, než na severu, kde je tak trochu cizincem. Nicméně díky svojí velmi svérázné chuti měl příznivce už hodně dávno, a ti ho šířili i za cenu mírných problémů při pěstování. Uvádí se, že mezi těmito příznivci a šířiteli byli například Karel Veliký nebo Fridrich Barbarossa, kteří měli při tom oba dva možnost se setkávat s tím nejlepším vínem i podle dnešních měřítek (burgundské a rýnské víno).
Potíže při pěstování, které vedou k malým výnosům, padání hroznů nebo hroznům nezralým a kyselým ovšem mají na svědomí jednak to, že se na severu nestala odrůda nikdy úplně masovou záležitostí (čímž připomíná podobně archaický tramín), jednak to, že za dlouhou dobu jeho existence vznikla řada různých klonů a kříženců muškátů, vzniklých většinou právě kvůli tomu, aby to snadněji rostlo.
Muškát Ottonel je například zřejmě alsaská varianta, rozšířená následně po celé střední Evropě. Patří mezi místních sedm odrůd, není tolik ctěn, jako trojice tramín – ryzlink – pinot gris, nicméně dosahuje působivých kvalit grand cru, a musím říci, že plným právem.
Muškát, který užívají Maďaři k výrobě Tokajského, je naproti tomu prapůvodní Muškát žlutý. Kromě nich existuje i Muškát bílý (možná totožný se žlutým, jen jiné jméno), a celá řada dalších příbuzných, kde stojí za zmínku asi Irsai Oliver, který se u nás vyskytuje také.
Muškát Moravský je místní vynález, vyšlechtil ho Ing. V. Křivánek ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích křížením odrůd Muškát Ottonel a Prachttraube roku 1987. Běžně se mu také říká Mopr. Vlastně to byla s 1% vinic po delší dobu úplně nejúspěšnější nově vyšlechtěná odrůda u nás, z té strašlivé záplavy, kterou Kraus, Michlovský a spol. za ta léta vychrlili. Nicméně ani tento vynález za komunistů muškáty příliš nerozšířil – jejich podstata zůstává stejná; jsou to náročné mrchy s malou úrodou, v tomhle dost podobné tramínům.
Osobně mi připadají na chuť všechny muškáty hodně podobné, nejsem s to bezpečně rozeznat jeden od druhého (a setkat se u nás můžeme s kterýmkoli z nich, viz dále), takže se tím nemusíte trápit také, a chovat se ke všem naprosto stejně.
Pokud je mezi výrobci vína často kreslena idyla letního popíjení vína, kdy nemáte náladu na nic komplikovaného, a jste venku na verandě, u ohně, u vody, koukáte na hvězdy a posloucháte cvrčky, nebo tlacháte o všem možném, pak následují různá doporučení – například, že je to ideální na veltlínské zelené, podle jiných na nějaké rosé, či konečně na lehčí červené, třeba portugal. V tomto případě pokládám variantu muškátu za bezkonkurenčně nejlepší; do té míry silnou, že se u nás doma žádné zmíněné alternativy nikdy moc nerozšířily.
Muškát je skoro vždy nasládlý (více či méně, podle vkusu), a má muškátový efekt, cosi nejasného ve vůni, že připomíná muškáty. Chuť je celkem jednoduchá a nekomplikovaná, není to žádné složité monstrum. V mnohém muškát konkuruje tramínu, ale ten je přece jen vznešenější a závažnější; výhoda jednoduššího muškátu je v tom, že se dá snáze zkombinovat s vařením (mořské plody, kde zas konkuruje ryzlinku, například). V zásadě je vlastně málo situací, kdy se muškát účelně nedá výhodně použít.
Beznadějně poražen je muškát v jediné věci – v archivování. To nemá žádný smysl, a může vést jen k postupné zkáze vína. Stejně tak experimenty a barrique by lehké víno zřejmě spolehlivě zavraždily. Pokud hledáte starý a ctihodný muškát, třeba na svatbu, pak hledáte ve skutečnosti tramín.
Chaos v odrůdách muškátu a jejich poměrně mlhavé rozšíření trvá i dnes. V rozšíření muškátů jsem nenašel zatím žádnou logiku. Existuje třeba český Mopr (Žernoseky, a je to fakt skvělé pití). Muškát moravský ovšem rozhodně nezvítězil, jak bylo plánováno, nýbrž řada výrobců dává přednost světově proslulejšímu Muškátu Ottonel. V Bílovicích je enkláva pěstitelů Irsai Olivera (Vladimír Tetur). No, a díky Znovínu se můžeme setkávat i s prapůvodním Muškátem žlutým (Chvalovice, Dívčí hora), který u nás vlastně není povolen, a tudíž je deklarován jako zemské víno (místní vychytávka). Osobně je mi tento muškát obzvlášť sympatický a rozhodně doporučuji vyzkoušet, když na něj v nějaké znovínské prodejně narazíte.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
Ač nemohu konkurovat pojednání o muškátech, mám docela příznivou novinku z Chorvatska:) Vypadá to, že naši dalmáčtí bratranci se konečně začínají učit dělat slušnější víno - a moc bych se nedivil, kdyby to bylo jako s pivem, kde se tři zásadní pivovary (Laško, Karlvoačko, Ožujsko) chlubí českými sládky...mimochodem, jejich (vychlazená!) variace na pivo s citronem se na moři dá pít, ale pořád si raději dejte pozor, aby vás nikdo neviděl:) - sice to vede k tomu, že všade drtivě vítězí "odrůda" graševina, ale jelikož jsem jí dával slušné naděje už na základě předchozích zkušeností (viz dřívější posty), tak to není ve výsledku nejhorší. V levnějších variantách je to pořád víno s kyselinou doslova obludnou a to nejen pro nás milovníky chardonnay a pinotů, leč v lepším rpovedení již nabízí docela příjemný a hlavně bezesporu osvěžující zážitek. Osobně mne nejvíc zaujala ta ze zadarské župy, která má v chuti stopu citrusů a méně "mořkosti". Problém je, že její cena se pohybuje přes 150 Kč za pullitr, což není málo, když se to srovná s tím, že za tuto cenu lze pořídit pozdní sběry od renomovaných vinařů z Jižní Moravy...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Wild West
Re: Víno
další tapeta z pozůstalosti...
Předběžná zpráva o Chardonnay
Úvodem jistá omluva; Chardonnay zdaleka neznám tak dobře, jak by se slušelo. Hodně z toho je zřejmě čirá teorie. Ale pro úplnost se to sem asi hodí.
Chardonnay je strašně matoucí víno. Původně se myslelo, že je to další mutace Pinot noir, a dokonce pár nadšenců razilo označení Pinot Chardonnay; ale genová analýza ukazuje, že to je kříženec Pinot Noir a Heunisch, takže syn Pinotu a vnuk Tramínu. V každém případě je všem třem Pinotům velmi blízký příbuzný, pěstuje se v Burgundsku odedávna, a k tomu křížení zřejmě došlo samovolně v blíže netušeném středověku. Podobně jako u Ryzlinku se o existenci odrůdy dlouho nevědělo, Chardonnay se skrývalo na vinicích mezi keři Pinotu gris a Pinotu blanc, a nikdo si moc nelámal hlavu, co je co. Středověkému vínu se zřejmě mohl podobat výtvor Dobré vinice jménem Qattre, důmyslné cuvée všech tří pinotů a Chardonnay, kde hrozny společně vyrostly na vinici a společně se zpracovávají (tedy nemíchá se to dodatečně).
Úderem novověku se ukázalo, že Chardonnay má po svém otci Pinotu noir podobnou schopnost měnit podobu podle místa, a to až neuvěřitelným způsobem. Je to naprostý chameleón; na kamenitém terénu vzniká varianta s důmyslnou kouřovou příchutí, označovanou až jako střelný prach. Jinak to může být víno lehké, svěží a minerální, jaké je známo z Chablis. Nebo naopak elegantně máslovité. Nebo se může podobat i ryzlinku. Zkrátka, s Chardonnay lze zvládnout skoro všechny ostatní odrůdy, a ještě mnohem více. To zřejmě vedlo Burgunďany k tomu, že zvolili Chardonnay jako protějšek Pinotu noir, jako svoji základní a nejpoužívanější odrůdu.
Pokud někomu uniklo, že v Burgundsku je i bílé víno, pak je to zásadní chyba; tamní varianty Chardonnay jsou stejně geniální, jako Pinot noir. Podle mnoha badatelů jsou různé varianty Montrachet nebo Corton Charlemagne to nejlepší bílé víno na světě; a v zásadě mne nenapadá nic, co by se proti tomu dalo namítat. „Slaďáky“ ze Sauterne nebo z Německa jsou v zásadě úplně jiná disciplína, stejně jako šumivé sekty; to nemá cenu srovnávat. Jediná stejně ctihodná opozice jsou ryzlinky; v 19. století byly ceněny více, než bílé burgundské, pak se karta obrátila, a dnes se síly zhruba vyrovnávají.
Poslední, třetí etapa vývoje vína je zhruba posledních třicet let. Po té, co ve světě zjistili, jak mocné může být Chardonnay, začali ho zběsile sázet prakticky všude. V USA, v Austrálii, v Jižní Africe, v Jižní Americe, v Itálii, na Moravě… Výsledek je předmětem vášnivých sporů a debat. Na jedné straně existují vzácně světová Chardonnay stejně geniální, jako v Burgundsku (zejména Napa a Sonoma Valley v Kalifornii, nebo Barossa v Austrálii), na druhé straně vznikly hektolitry čehosi unifikovaně nasládle univerzálně globalizovaného, co můžete potkat na libovolném místě planety, a je to vlastní bratr Mac Donalda. Dokonce se objevila i varianta v plechovce (příšerná). Praví burgundští fanatici tohle „světové Chardonnay“ upřímně nenávidí a pokládají to za barbarství, protože to popírá hlavní vtip odrůdy – proměnlivost.
U nás se zřejmě Chardonnay vyskytovalo odpradávna, ale nikdo si ho moc nevšímal, právě jako v tom Burgundsku na začátku. Opravdu pěstovat se začalo v rámci té světové módy. Což je vlastně jistý problém. Chardonnay se díky efektnímu francouzskému jménu a asociacím na Burgundsko považovalo odjakživa za cosi lepšího. V době doznívajícího komunismu a devadesátých let to mezi Millery Thurgau a ještě daleko horšími věcmi byla i pravda. Po roce 2000, kdy začalo naše vinařství vstávat z mrtvých, se Chardonnay řadí mezi jednoho z největších sběračů cen, hned za osvědčené hity jako Ryzlink Rýnský, Sauvignon, Rulandské šedé nebo Tramín.
Leč… když dorazil John Salvi, pravil nemilosrdně, že „touto odrůdou se dále nezabývat“. Problém je v tom, že burgundská bílá jsou jaksi úplně jiná liga, sama pro sebe. Platí, že výborné moravské Chardonnay se zcela vyrovná výbornému moravskému Ryzlinku nebo výbornému Tramínu. Výborný moravský Sauvignon nebo zejména Tramín může překvapivě útočit na stejně výborný výkon ze své pravlasti. Zato u Chardonnay je najednou rozdíl vidět dost drasticky; nejlepší moravské Chardonnay je principiálně úplně jiné víno, než takový Montrachet. Situace je navlas podobná, jako u Pinotu noir – milovník odrůdy může být spokojen, světový znalec neomdlí nadšením.
Osobně lze jen doporučit, aby si badatel v Chardonnay pár různých Montrachetů, Chablis, Mersaultů a Cortonů vyzkoušel; je to zážitek opravdu mimořádný. Osobně jsem nikdy nepil žádné bílé víno alespoň vzdáleně srovnatelné tomu, co předvedly apelace Chassagne Montrachet a Puligny Montrachet; vesnice z jihu a severu jediného legendárního kopce, na kterém úplně na vrcholu roste svatý grál bílých vín, grand Cru Montrachet.
Místo pro Chardonnay zřejmě, jako u Pinotu noir, postrádá jasnou definici; roste to leckde, a dopadne to pokaždé jinak; nutno zkoušet, a navíc s tím, že nemáme žádnou vyzkoušenou tradici, která by napověděla. V Burgundsku je v tom hlavním místě podklad z vápence. V Čechách zatím celkem nula bodů, mlhavé jsou výsledky Slovácka a Znojemska; nejvíc se experimentuje ve Velkopavlovicku, v místech pro Pinot noir, a v Mikulovsku na různých kopcích (zejména Pavlovské vrchy, samozřejmě).
Archivace Chardonnay je samozřejmě zcela vhodná; pokud to nevydrží 5 let, je něco špatně. A samozřejmě se s oblibou nakládá do dubových sudů a barrique.
Předběžná zpráva o Chardonnay
Úvodem jistá omluva; Chardonnay zdaleka neznám tak dobře, jak by se slušelo. Hodně z toho je zřejmě čirá teorie. Ale pro úplnost se to sem asi hodí.
Chardonnay je strašně matoucí víno. Původně se myslelo, že je to další mutace Pinot noir, a dokonce pár nadšenců razilo označení Pinot Chardonnay; ale genová analýza ukazuje, že to je kříženec Pinot Noir a Heunisch, takže syn Pinotu a vnuk Tramínu. V každém případě je všem třem Pinotům velmi blízký příbuzný, pěstuje se v Burgundsku odedávna, a k tomu křížení zřejmě došlo samovolně v blíže netušeném středověku. Podobně jako u Ryzlinku se o existenci odrůdy dlouho nevědělo, Chardonnay se skrývalo na vinicích mezi keři Pinotu gris a Pinotu blanc, a nikdo si moc nelámal hlavu, co je co. Středověkému vínu se zřejmě mohl podobat výtvor Dobré vinice jménem Qattre, důmyslné cuvée všech tří pinotů a Chardonnay, kde hrozny společně vyrostly na vinici a společně se zpracovávají (tedy nemíchá se to dodatečně).
Úderem novověku se ukázalo, že Chardonnay má po svém otci Pinotu noir podobnou schopnost měnit podobu podle místa, a to až neuvěřitelným způsobem. Je to naprostý chameleón; na kamenitém terénu vzniká varianta s důmyslnou kouřovou příchutí, označovanou až jako střelný prach. Jinak to může být víno lehké, svěží a minerální, jaké je známo z Chablis. Nebo naopak elegantně máslovité. Nebo se může podobat i ryzlinku. Zkrátka, s Chardonnay lze zvládnout skoro všechny ostatní odrůdy, a ještě mnohem více. To zřejmě vedlo Burgunďany k tomu, že zvolili Chardonnay jako protějšek Pinotu noir, jako svoji základní a nejpoužívanější odrůdu.
Pokud někomu uniklo, že v Burgundsku je i bílé víno, pak je to zásadní chyba; tamní varianty Chardonnay jsou stejně geniální, jako Pinot noir. Podle mnoha badatelů jsou různé varianty Montrachet nebo Corton Charlemagne to nejlepší bílé víno na světě; a v zásadě mne nenapadá nic, co by se proti tomu dalo namítat. „Slaďáky“ ze Sauterne nebo z Německa jsou v zásadě úplně jiná disciplína, stejně jako šumivé sekty; to nemá cenu srovnávat. Jediná stejně ctihodná opozice jsou ryzlinky; v 19. století byly ceněny více, než bílé burgundské, pak se karta obrátila, a dnes se síly zhruba vyrovnávají.
Poslední, třetí etapa vývoje vína je zhruba posledních třicet let. Po té, co ve světě zjistili, jak mocné může být Chardonnay, začali ho zběsile sázet prakticky všude. V USA, v Austrálii, v Jižní Africe, v Jižní Americe, v Itálii, na Moravě… Výsledek je předmětem vášnivých sporů a debat. Na jedné straně existují vzácně světová Chardonnay stejně geniální, jako v Burgundsku (zejména Napa a Sonoma Valley v Kalifornii, nebo Barossa v Austrálii), na druhé straně vznikly hektolitry čehosi unifikovaně nasládle univerzálně globalizovaného, co můžete potkat na libovolném místě planety, a je to vlastní bratr Mac Donalda. Dokonce se objevila i varianta v plechovce (příšerná). Praví burgundští fanatici tohle „světové Chardonnay“ upřímně nenávidí a pokládají to za barbarství, protože to popírá hlavní vtip odrůdy – proměnlivost.
U nás se zřejmě Chardonnay vyskytovalo odpradávna, ale nikdo si ho moc nevšímal, právě jako v tom Burgundsku na začátku. Opravdu pěstovat se začalo v rámci té světové módy. Což je vlastně jistý problém. Chardonnay se díky efektnímu francouzskému jménu a asociacím na Burgundsko považovalo odjakživa za cosi lepšího. V době doznívajícího komunismu a devadesátých let to mezi Millery Thurgau a ještě daleko horšími věcmi byla i pravda. Po roce 2000, kdy začalo naše vinařství vstávat z mrtvých, se Chardonnay řadí mezi jednoho z největších sběračů cen, hned za osvědčené hity jako Ryzlink Rýnský, Sauvignon, Rulandské šedé nebo Tramín.
Leč… když dorazil John Salvi, pravil nemilosrdně, že „touto odrůdou se dále nezabývat“. Problém je v tom, že burgundská bílá jsou jaksi úplně jiná liga, sama pro sebe. Platí, že výborné moravské Chardonnay se zcela vyrovná výbornému moravskému Ryzlinku nebo výbornému Tramínu. Výborný moravský Sauvignon nebo zejména Tramín může překvapivě útočit na stejně výborný výkon ze své pravlasti. Zato u Chardonnay je najednou rozdíl vidět dost drasticky; nejlepší moravské Chardonnay je principiálně úplně jiné víno, než takový Montrachet. Situace je navlas podobná, jako u Pinotu noir – milovník odrůdy může být spokojen, světový znalec neomdlí nadšením.
Osobně lze jen doporučit, aby si badatel v Chardonnay pár různých Montrachetů, Chablis, Mersaultů a Cortonů vyzkoušel; je to zážitek opravdu mimořádný. Osobně jsem nikdy nepil žádné bílé víno alespoň vzdáleně srovnatelné tomu, co předvedly apelace Chassagne Montrachet a Puligny Montrachet; vesnice z jihu a severu jediného legendárního kopce, na kterém úplně na vrcholu roste svatý grál bílých vín, grand Cru Montrachet.
Místo pro Chardonnay zřejmě, jako u Pinotu noir, postrádá jasnou definici; roste to leckde, a dopadne to pokaždé jinak; nutno zkoušet, a navíc s tím, že nemáme žádnou vyzkoušenou tradici, která by napověděla. V Burgundsku je v tom hlavním místě podklad z vápence. V Čechách zatím celkem nula bodů, mlhavé jsou výsledky Slovácka a Znojemska; nejvíc se experimentuje ve Velkopavlovicku, v místech pro Pinot noir, a v Mikulovsku na různých kopcích (zejména Pavlovské vrchy, samozřejmě).
Archivace Chardonnay je samozřejmě zcela vhodná; pokud to nevydrží 5 let, je něco špatně. A samozřejmě se s oblibou nakládá do dubových sudů a barrique.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
No, tak tady musím trochu nesouhlasit - John Salvi řekl, že se Chardonay nezabývat - ovšem s jedinou vyjímkou - a ano, je to Zaječí:)
Zkoušet Montrachety a spol. je sice hezký, ale ne zcela laciný a jednoduchý nápad:( Myslím si,že na Mroavě sice musím víc hledat, ale za 150 - 300 Kč tam dokážu najít vína kvalitativně srovnatelná s burgundským za 15 a více Euro..
Jinak drobný problém s archivací Chardonay tedy je - nemohu si jí koupit tolik, abych jí dříve nevypil:)
Jinak v dnešní E15ce je článek o zajímavé iniciativě nekterých vinařů - autentická výroba vín, bez průmyslových kvasinek a dalších aditiv. Skoro až do katedrál pak náleží zmínka o významu lunárních fází na pěstování vína, zejména s odkazem na Itálii, kde se měsíčních symbolů občas užívá k odlišování vín v sudech...
Zkoušet Montrachety a spol. je sice hezký, ale ne zcela laciný a jednoduchý nápad:( Myslím si,že na Mroavě sice musím víc hledat, ale za 150 - 300 Kč tam dokážu najít vína kvalitativně srovnatelná s burgundským za 15 a více Euro..
Jinak drobný problém s archivací Chardonay tedy je - nemohu si jí koupit tolik, abych jí dříve nevypil:)
Jinak v dnešní E15ce je článek o zajímavé iniciativě nekterých vinařů - autentická výroba vín, bez průmyslových kvasinek a dalších aditiv. Skoro až do katedrál pak náleží zmínka o významu lunárních fází na pěstování vína, zejména s odkazem na Itálii, kde se měsíčních symbolů občas užívá k odlišování vín v sudech...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
Tak jsem ve středu ochutnal sněkolik málo vín v oné zcela autentické fromě produkce (a to té nejautentičtější, která se používá k odrůdové kontrole a zatřídění vína). Zajímavý zážitel, nejvíce mne oslovil Hibernal a Rýnský Ryzlink. jo a zajímavý byl i Tramín červený (bílé víno), které si dokáže udržet odrůdový charakter i po patnácti letech, kdežto u trřináctiletých vín nejde rozlišit pinot blanc od veltltínu či aurelia...
A ta slavná chorvatský Graševina je prý Vlašský Ryzlink.
A ta slavná chorvatský Graševina je prý Vlašský Ryzlink.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Wild West
Re: Víno
O autentistech je plno psaní u Belcarnena na Jižním svahu; mám dojem, že celé jeho vínomilství se posouvá podobným směrem.
http://www.jizni-svah.cz/2009/09/bio-vi ... hrade.html
Víno, které vydrží přes 10 let, je u nás stále spíše výjimka. Typicky něco ryzlinkoidního. Takto starý tramín jsem ještě nepotkal, a určitě bych potkat chtěl. Zjišťuji, že u nás na Litoměřicku jsou tramíny možná nejepší odrůda.
http://www.jizni-svah.cz/2009/09/bio-vi ... hrade.html
Víno, které vydrží přes 10 let, je u nás stále spíše výjimka. Typicky něco ryzlinkoidního. Takto starý tramín jsem ještě nepotkal, a určitě bych potkat chtěl. Zjišťuji, že u nás na Litoměřicku jsou tramíny možná nejepší odrůda.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
WW - žel ty vzorky jsou neprodejné, velmi limitované a po pravdě, byly sice zajímavé,a el vyráběné za účelem testování odrůd a ročníků, nikoliv na kvalitu produkce (tzn. zejména bez redukcí).
10 let bez cíleného způsobu výroby vydrží jen naprosto minimum vín...
Jo, tramíny se jeví čím dál tím zajímavěji:)
10 let bez cíleného způsobu výroby vydrží jen naprosto minimum vín...
Jo, tramíny se jeví čím dál tím zajímavěji:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
V dnešní E15 je jedna stránka věnována představení Vinařství rodiny Špalkovy z Nového Šaldorfu, kteří mj. produkují cuvée Grillus (Zweigeltrebe, Svatovavřinecké a Cabernet Sauvignon - Vallunova poznámka - to ať si klidně nechaj...) tzv. autentické víno cuvée Edelspitz 1884 (Burgundské bílé a šedé a Ryzlink Rýnský; 5.000,- Kč za 1,5 l láhev, první dostal Klaus a druhou papež, nebo obráceně? Ještě, že to stihli, víno se vyrábí rovných 600 dní) a Petit Edelspitz (francouzsko německý název pro české víno je tedy síla...bedýnka 5 lahví odrůdového vína za 2.500,- Kč; výrobní doba 300 dní) Autentické je to víno proto, že se vyrábí bez použití jakýchkoliv přísad (vyjma spalované plátkové sýry dle starořímského způsobu), elektřiny a plastů. Zraje ve sklepých, kde zvláštní plíseň na stěnách udržuje stálou vlkost a čistí vzduch, samotné hrozny pak pocházejí z vinice Kraví Hora.
Vinařství příšít rok oslaví 20 let existence.
To by snad bylo všechno zajémavé z toho článku pana Libora Budínského.
Vinařství příšít rok oslaví 20 let existence.
To by snad bylo všechno zajémavé z toho článku pana Libora Budínského.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
Kde se dá taky sehnat zajímavé víno: nabídka na aukro, tedy alespoň pro nás sladomily:) Leč bylo to rozebranéd říve, než vůbec dorazila reklama...
Teď koukám, že je tady celá kategorie...možnost, jak se dostat k zajímavým vínům - když má člvoěk chuť riskovat a nechce se trápit na cizích eshopech:) Ale koukám,že je to všechno jeden velkoprodejce - http://www.vino-klub.cz/, který má snad i kammený obchod (nebo minimálně výdejnu e-shopu...) v PRaze v Benediktské 3 (za Kotvou). Společnost byla zapsána do OR před 4 lety, dle vlastních stárnek vypadá slušná a aktivní...
Po letmém průzkumu objeveny zajímavé položky pro všechny...
Teď koukám, že je tady celá kategorie...možnost, jak se dostat k zajímavým vínům - když má člvoěk chuť riskovat a nechce se trápit na cizích eshopech:) Ale koukám,že je to všechno jeden velkoprodejce - http://www.vino-klub.cz/, který má snad i kammený obchod (nebo minimálně výdejnu e-shopu...) v PRaze v Benediktské 3 (za Kotvou). Společnost byla zapsána do OR před 4 lety, dle vlastních stárnek vypadá slušná a aktivní...
Po letmém průzkumu objeveny zajímavé položky pro všechny...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
Vinařství Volařík Mikulov - Vinař roku 2011:) gratuluji
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Wild West
Re: Víno
Podrobný - a zajímavý - Belcarnenův komentář k téže události
http://www.jizni-svah.cz/2011/08/vinare ... stava.html
kde stojí zato si sjet odkazem i na minulý ročník... kde jsou i námitky proti soutěži a podobně. A zajímavé jsou i glosy pod články.
Pěkná je i tahle bitva
http://www.jizni-svah.cz/2011/08/morava ... -vino.html
byť úmyslně a uměle vyvolaná Reflexem.
Pokud mám přihodit něco vlastního, pak krátká poznámka o Languedocu z hlediska vín.
Jest to země asi se 450.000 hektary, čímž je řečeno mnohé. Pro srovnání je to asi polovina Francie, trojnásobek Bordeaux, a pětadvacetinásobek Burgundska či Moravy. Jinak řečeno - opravdu děsivá záplava vína.
Odborná literatura mne vzdělala, že tento kraj byl jakousi "dělnickou" částí francouzského vinařství; plodil tu záplavu stolních levných vín do krabice. Červenými mocně plodícímí odrůdami Carignan, Grenache, Mourvedre, Cinsault, Syrah a kdovíjak ještě. S nástupem EU již v sedmdesátých letech došlo ale k revoluci (částečně dokonce i krvavé - barikády a trochu střílení...), kdy Languedočtí protestovali proti dovážení ještě levnějšího vína ze Španělska, Itálie a Jižní Ameriky. Protestovali marně - Trebbiano nelze porazit ničím (výrobní cena vychází i dnes mnohem méně, než euro za litr).
A v devadesátých letech začalo svítat - pár koumáků začalo konečně po vzoru Bordeaux a Burgundska redukovat plodnost, hledat staré keře a jiné triky, načež se ukázalo, že ty odrůdy nejsou vůbec ztracený případ, nýbrž z nich lze udělat skvělé věci. Pár vín zazářilo a porazilo v soutěžích i Bordeaux. A bylo dokonce vytvořeno pár místních Grand Cru. V čele těchto pokusů je Syrah, proslavený již v Austrálii nebo na Rhoně, a těsně za ním Grenache.
Potud teorie, a realita... mne jaksi nenadchla. Absolovolali jsme asi deset červených lahví (zvědavcům dodám, že v mnoha lidech) z apelací Minervois, Corbiere a Pays d ´Oc, což byla, podle očekávání, samá těžkotonážní středomořská cuvée, tu s patrným nájezdem Cabernetu, tu s Merlotem, sem tam snad i ten Syrah, ale většinou neidentifikovatelná mocná hmota. Neurážlivě rovnovážná, ani kyselá a ani sladká, místy i klouzavě hladká, leč nijak nenadchávající. Přesně to, co mne ve víně moc nebaví. Ceny od 5 do 12 euro. Mohou být i drasticky vyšší, a asi by to bylo lepší víno, ale nějak nás experimentování tímto směrem nelákalo.
Bílé víno je pak v mnoha případech muškát. Někdy normální a příjemný, jindy úděsně sladký. Proti alsaskému nebo žernoseckému úplný hadr. Cestou jsme si vzali pár lahví v Burgundsku, a ty drtivě zvítězily. Haute Cote de Beaune, celkem obyčejná "sběrná" apelace okolí Beaune za 7 euro, paráda a v ČR těžko k poražení. Chuťové buňky seveřanů jsou prostě uvyklé víc svěžejšímu severnímu pití.
http://www.jizni-svah.cz/2011/08/vinare ... stava.html
kde stojí zato si sjet odkazem i na minulý ročník... kde jsou i námitky proti soutěži a podobně. A zajímavé jsou i glosy pod články.
Pěkná je i tahle bitva
http://www.jizni-svah.cz/2011/08/morava ... -vino.html
byť úmyslně a uměle vyvolaná Reflexem.
Pokud mám přihodit něco vlastního, pak krátká poznámka o Languedocu z hlediska vín.
Jest to země asi se 450.000 hektary, čímž je řečeno mnohé. Pro srovnání je to asi polovina Francie, trojnásobek Bordeaux, a pětadvacetinásobek Burgundska či Moravy. Jinak řečeno - opravdu děsivá záplava vína.
Odborná literatura mne vzdělala, že tento kraj byl jakousi "dělnickou" částí francouzského vinařství; plodil tu záplavu stolních levných vín do krabice. Červenými mocně plodícímí odrůdami Carignan, Grenache, Mourvedre, Cinsault, Syrah a kdovíjak ještě. S nástupem EU již v sedmdesátých letech došlo ale k revoluci (částečně dokonce i krvavé - barikády a trochu střílení...), kdy Languedočtí protestovali proti dovážení ještě levnějšího vína ze Španělska, Itálie a Jižní Ameriky. Protestovali marně - Trebbiano nelze porazit ničím (výrobní cena vychází i dnes mnohem méně, než euro za litr).
A v devadesátých letech začalo svítat - pár koumáků začalo konečně po vzoru Bordeaux a Burgundska redukovat plodnost, hledat staré keře a jiné triky, načež se ukázalo, že ty odrůdy nejsou vůbec ztracený případ, nýbrž z nich lze udělat skvělé věci. Pár vín zazářilo a porazilo v soutěžích i Bordeaux. A bylo dokonce vytvořeno pár místních Grand Cru. V čele těchto pokusů je Syrah, proslavený již v Austrálii nebo na Rhoně, a těsně za ním Grenache.
Potud teorie, a realita... mne jaksi nenadchla. Absolovolali jsme asi deset červených lahví (zvědavcům dodám, že v mnoha lidech) z apelací Minervois, Corbiere a Pays d ´Oc, což byla, podle očekávání, samá těžkotonážní středomořská cuvée, tu s patrným nájezdem Cabernetu, tu s Merlotem, sem tam snad i ten Syrah, ale většinou neidentifikovatelná mocná hmota. Neurážlivě rovnovážná, ani kyselá a ani sladká, místy i klouzavě hladká, leč nijak nenadchávající. Přesně to, co mne ve víně moc nebaví. Ceny od 5 do 12 euro. Mohou být i drasticky vyšší, a asi by to bylo lepší víno, ale nějak nás experimentování tímto směrem nelákalo.
Bílé víno je pak v mnoha případech muškát. Někdy normální a příjemný, jindy úděsně sladký. Proti alsaskému nebo žernoseckému úplný hadr. Cestou jsme si vzali pár lahví v Burgundsku, a ty drtivě zvítězily. Haute Cote de Beaune, celkem obyčejná "sběrná" apelace okolí Beaune za 7 euro, paráda a v ČR těžko k poražení. Chuťové buňky seveřanů jsou prostě uvyklé víc svěžejšímu severnímu pití.
-
Vallun
- Příspěvky: 33914
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
Re: Víno
V páteční E15 byl údajně rozhovor s majitelem, původem ze Skandinávie, restaurace Kampa Park (zatraceně drahá sranda...já tam nebyl), který tvrdí, že nejlepší moravská vína se tak za 10 let dostanou na úroveň Rakouských vín. Blb?
WW - díky za hezkou reportáž:)
WW - díky za hezkou reportáž:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Wild West
Re: Víno
No... on to už docela pěkně okomentoval Belcarnen.
Obecně "úroveň" je strašně těžké slovo, co si kdo pod tím představuje.
Rakousko je - možná překvapivě - vinná velmoc, mám dojem, že tak nějak všeobecně vychází v top ten všech zemí světa - podle počtu vintages, například, i co do množství vína. Mají asi 100.000 hektarů, což je podobno rozsahu Německa.
Opravdu slavné jsou jejich slaďáky ze Seevinkelu; někteří znalci je srovnávají se Sauterne, což je slaďákový absolutní Olymp. Národní vášeň je Veltlín, který prý tvoří 44% ploch. A v červeném se často jásá nad jejich Framnkovkami a Zweigeltem... suma sumárum, náhodou vůbec nic z toho, co by mne zajímalo.
IMHO je srovnávání Rakouska s námi dost vedle. I po deseti letech budeme mít mnohem méně vína (ani ne pětinu), a ve zmíněných disciplínách je nikdy neporazíme, protože jsou přece jen jižněji a roste jim tam něco malinko jiného. Nejsou to tak úplně seveřané, jsou na přechodu k jihu. Burgerland není nad Alpami ani pod nimi, ale je vedle Alp.
Náš parťák co do odrůd a klimatu je asi nejpřesněji Alsasko - ryzlink, tramín, pinoty, sem tam nějaký muškát. Sauvignon máme navíc.
Co se týče špičkových vín, pak se už dnes dají najít vína, co v pohodě obstojí i vedle hodně dobré konkurence. Konkrétně v těch jmenovaných. Špičkový ryzlink nebo špičkový tramín či sauvignon jsou fakt špičkové. Jsou akorát pohodově nakyslé a pohodově sladké, přesně vyvážené a lehké, jak mají být. A ještě je v tom nějaká místní terroirová vychytávka - nikdy nejde o přesnou kopii. Nedávno vyhrál moravský sauvignon v San Franciscu, a to je fakt světová soutěž bez dalších pochyb.
Sem tam také vznikne nějaká sladká supr ledovka jako vychytávka. leč - ledovka je vždycky vychytávka; nejde vyrábět jen ledovky.
A červené je složitější případ; ale jakožto přesvědčený pinoťák myslím, že jsme asi tak v polovině cesty k vrcholu; Asasko doženeme, Burgundsko ne.
Ale - jsme severní vinařská země, a nikdy to nebude jinak; tudíž těžko můžeme porazit jižany. Zkoušet Bordeaux nebo Toskánko nebo Syrah je od začátku omyl.
A nikdy nebudeme velmoc, protože toho je prostě málo, málo, málo.
A co nám opravdu chybí, je jakýsi solidní střed. Víno k žehlení, jak napsal Belcarnen. Víno, co si na nic nehraje, nechce být Grand vin, ale když náhodně sáhnete do regálu v sámošce, tak na něj pravděpodobně narazíte a bude to fajn. Jako v Burgundsku, kde láhev za 5-10 euro je prostě dobrá prakticky se zárukou; opravdu blbou radši snad ani neprodávají.
Náhodný nákup v sámošce je u nás stále ještě dobrodružství; můžete narazit na "svěží kyselinku", můžete narazit na přeslazenou příšernost, a můžete narazit prostě na podvod; víno z Moldávie, deklarované jako Moravu, a portugal, vydávající se za pinot noir.
Obecně "úroveň" je strašně těžké slovo, co si kdo pod tím představuje.
Rakousko je - možná překvapivě - vinná velmoc, mám dojem, že tak nějak všeobecně vychází v top ten všech zemí světa - podle počtu vintages, například, i co do množství vína. Mají asi 100.000 hektarů, což je podobno rozsahu Německa.
Opravdu slavné jsou jejich slaďáky ze Seevinkelu; někteří znalci je srovnávají se Sauterne, což je slaďákový absolutní Olymp. Národní vášeň je Veltlín, který prý tvoří 44% ploch. A v červeném se často jásá nad jejich Framnkovkami a Zweigeltem... suma sumárum, náhodou vůbec nic z toho, co by mne zajímalo.
IMHO je srovnávání Rakouska s námi dost vedle. I po deseti letech budeme mít mnohem méně vína (ani ne pětinu), a ve zmíněných disciplínách je nikdy neporazíme, protože jsou přece jen jižněji a roste jim tam něco malinko jiného. Nejsou to tak úplně seveřané, jsou na přechodu k jihu. Burgerland není nad Alpami ani pod nimi, ale je vedle Alp.
Náš parťák co do odrůd a klimatu je asi nejpřesněji Alsasko - ryzlink, tramín, pinoty, sem tam nějaký muškát. Sauvignon máme navíc.
Co se týče špičkových vín, pak se už dnes dají najít vína, co v pohodě obstojí i vedle hodně dobré konkurence. Konkrétně v těch jmenovaných. Špičkový ryzlink nebo špičkový tramín či sauvignon jsou fakt špičkové. Jsou akorát pohodově nakyslé a pohodově sladké, přesně vyvážené a lehké, jak mají být. A ještě je v tom nějaká místní terroirová vychytávka - nikdy nejde o přesnou kopii. Nedávno vyhrál moravský sauvignon v San Franciscu, a to je fakt světová soutěž bez dalších pochyb.
Sem tam také vznikne nějaká sladká supr ledovka jako vychytávka. leč - ledovka je vždycky vychytávka; nejde vyrábět jen ledovky.
A červené je složitější případ; ale jakožto přesvědčený pinoťák myslím, že jsme asi tak v polovině cesty k vrcholu; Asasko doženeme, Burgundsko ne.
Ale - jsme severní vinařská země, a nikdy to nebude jinak; tudíž těžko můžeme porazit jižany. Zkoušet Bordeaux nebo Toskánko nebo Syrah je od začátku omyl.
A nikdy nebudeme velmoc, protože toho je prostě málo, málo, málo.
A co nám opravdu chybí, je jakýsi solidní střed. Víno k žehlení, jak napsal Belcarnen. Víno, co si na nic nehraje, nechce být Grand vin, ale když náhodně sáhnete do regálu v sámošce, tak na něj pravděpodobně narazíte a bude to fajn. Jako v Burgundsku, kde láhev za 5-10 euro je prostě dobrá prakticky se zárukou; opravdu blbou radši snad ani neprodávají.
Náhodný nákup v sámošce je u nás stále ještě dobrodružství; můžete narazit na "svěží kyselinku", můžete narazit na přeslazenou příšernost, a můžete narazit prostě na podvod; víno z Moldávie, deklarované jako Moravu, a portugal, vydávající se za pinot noir.