Víno

[maYda]

Poslyš, Argo, nechtěl bys to vydat tiskem?
A doprovodit třeba mapkami a obrázky? nebo to aspoň udělat tak, aby se to dalo vytisknout třeba z PDF?

[Argonantus]

Ne.
Tímhle vpodstatě moje znalosti končí, navíc fakta jsou vytažená z různých zdrojů (encyklopedie pana Krause a jednoho Francouze, internet). Je to tu volně k vašemu užití, a klidně si to dejte do pdf, pakliže se vám to hodí.

Jistě by se slušelo napsat podobně zásadní pojednání třeba o Sauvignonu nebo o Chardonnay, které jsou zásadní i v našich oblastech, ale já na to nemám znalosti a zejména zkušenosti (hádejte, co mám doma uskladněno zejména...).

Pokud sem někdo nemetne nějaký další postřeh, debata tiše chcípne a budiž vržena do slepa k nějakým flaškám.

[maYda]

(hádejte, co mám doma uskladněno zejména...).

Pinot noir?

[Vallun]

Argo - otázka je, jestli myslíš uskladněno nebo "uskladněno", páč to nepiješ... U toho druhého sázím na ten Sauvignon, nevím proč, ale obecně je u nás pokládáno za vhodné dárkové víno...

Když na to, abych já, nebo kdokliv jiný mohl doplnit další odrůdy to chce roky ochutnávání a zkoumání, se nedá nahnat za pár týdnů;)

[Argonantus]

maYda vyhrála - Pinot noir tvoří třetinu zásob, jasně nejsilnější položka. Ty nejlepší skrývám, jak navrhoval prozíravě kdysi v debatě Tafif.
Druhé místo je pětina zásob. Tedy výrazný odstup. Třetí a čtvrté jsou asi okolo desetiny. Všechno ostatní tvoří zbytek.

Sauvignon, jak jsem přiznal už někde v seriálu, jsem nepil vlastně mnoho let, a nemám ani jeden exemplář. Zvláštní věc. Při tom je to také skvělé víno, které bych klidně vychválil, kdybych to uměl. Ale nějak ho kolegové předjeli - možná za to může ten vliv Alsaska.

Uskladněno, poněvadž je nechci, už není skoro nic - v posledních týdnech byly nejasné případy zlikvidovány (pár jsem jich popsal, jelikož byly nepatrně zajímavější).
Minulost byla téměř vymazána.

Z různých důvodů dám ještě pár obecných rad, co je dobře zachovat při pití vína, i když to asi jasně víte a otravuju s tím zbytečně, ale co kdyby se přidal nějaký úplně nový zvědavec, co víno nikdy neviděl a doma mu ho zatajili...
1) Bílé je třeba studenější. Helena Baker praví, že teplota archivování je 9-14 stupňů, při čemž se dolní konec týká zejména bílého a horní červeného. Takže před jídlem na pár hodin do ledničky. Slavná teorie "sedmého schodu" pro pivo není vůbec špatná - teplota pro ryzlink je prakticky stejná.

U červeného to není problém - těch 14 stupňů je zejména pro znalce, pokojová teplota červené rozhodně nezabije. Lednička je skoro zbytečná, pokud nejste vysokoleveloví šamani.

2) Sklenička na bílé je užší , typicky to, co se myslí obvykle "skleničkou na víno" (aby to tak rychle nezteplalo, právě proto to taky má tu stopku, aby to nedržel člověk v ťapce a nehřál).
Sklenička na červené je čím lepší víno a víc vůně, tím širší. V poslední době je v módě hodně veliká. A nalít co nejméně (1/5 např.), aby se hodně provzdušnilo.

3) Vpodstatě, pro inženýrské typy, je to celé věda o teplotě a poměru objemu a hladiny (ve styku s kyslíkem).
Takže vznešené červené je třeba maximálně provzdušňovat (a tím i nechtěně ohřívat), bílé naopak držet studené co to jde. Provzdušnění nic jiného není, nežli drastické urychlení procesu stárnutí; v lahvi se děje to samé, jenže šíleně pomalu. V zavřené lahvi stárne víno roky, ve sklenici hodiny a maximálně dny (šílenci zjistí výpočtem ploch, že to je zhruba reálný poměr).

4) "Zavřené" čili ještě málo zestárlé víno poznáme, že ze záhadných důvodů nevoní skoro vůbec, i když by mělo být zásadní. Lze tomu pomoci různě - nechat ho stát v lahvi (pár hodin před pitím), nechat ho stát ve skleničce (rychlejší), kroužit, nebo - drasticky - dekantovat.
"Dekantování" čili přelití z lahve do karafy je proces nejdrastičtějšího urychlení stárnutí; má smysl u velmi "zavřeného" a zásadního vína. Hodně staré víno to nemusí zvládnout (je už zestárlé dost).

5) Největší banalita - víno se pije po malých kouscích. Nejpřesnější poznámka je, že se ukusuje. Když to do sebe hodíte jako Rus vodku, chuť nestačíte zaznamenat a ve větším množství vám bude akorát blbě.

6) Lít do vína cokoli včetně vody je prasárna, nebo jasný důkaz toho, že víno vás nějak nezaujalo.
A rozhodně nekuřte (vůně bude v tahu).

Good luck.

[Argonantus]

Jako omluvu za přehlédnutí Sauvignonu nabízím odkazy
http://www.jizni-svah.cz/2010/02/nadher ... raine.html

a http://www.8v.cz/

ten Master of Wine uprostřed, kde očima světového vinného velikána je sauvignon nejčastěji vzpomínané moravské víno.
(Mne z toho ale stejně nejvíc zaujaly ty dva tramíny).

[maYda]

Dekantování" čili přelití z lahve do karafy je proces nejdrastičtějšího urychlení stárnutí;

Takže mám asi pravdu, když nedůvěřuju vínu, čepovanému do plastových lahví?

[ilgir]

6) Lít do vína cokoli včetně vody je prasárna,

U tohoto bodu by mě zajímalo, od kdy zhruba platí, je-li to známo. A jestli platí i v Itálii, kde člověk přecejen občas narazí na nějaké zbytky antiky.

[Vallun]

Je fakt, že chorvatský, zejména jihodalmátský gemiš je na žízeň výborná věc, ale chorvatské víno je na naše poměry divné...tak pro něj Argova vinná maxima asi neplatí;)

Nicméně je fakt, že Víno hodné svého jména si enzaslouží být něčím násilněno...

[Argonantus]

Ilgir:

Lití něčeho do vína platí pro naše poměry. Mířil jsem tím zejména na kolu ve víně a jiné šílenosti.

O středomořském víně platí, že je často příšerně hutné a těžké (speciálně řecké), takže se pije voda buď k vínu*, a nebo se to rovnou mixuje. To je ale vychytávka, která nás nemusí moc zajímat; stejně si devět z deseti turistů ve Středomoří dá něco normálního, třeba místní Syrah nebo Chardonnay.
Retsina je potom místní ptákovina; víno v pravém slova smyslu to není; asi jako se má ovocný čaj k normálnímu. Je tak nějak mimo soutěž.

Jinak jediný zbytek antiky u nás je tramín, a do něj nic nelejte, proboha.

maYda:
Máš jasně pravdu. Některé víno (snad červená frankovka?) to třeba i vydrží, ale dopředu není moc jasné, které to bude, a také nezjistíš, kolikrát se vlastně přelévalo.
Stejný problém jsou sudovky (Blatnička) - jak se sud načne a pije moc dlouho, může to být docela problém, zejména s těmi odrůdami, co nevydrží.
Tahle blbá móda snad už definitivně skončila; vinař, který nemá flašku, nemůže na trh. I příbuzní z Moravy nám už dávají lahve. Sice zatím bez etiket (což je občas veselé), ale přesto lahve.

Jinak ten včerejší odkaz mne zavedl k hodně zajímavým názorům vysokolevelového šamana na naše víno:

http://ekonomika.idnes.cz/nektera-vase- ... nomika_fih

http://brno.idnes.cz/brno-zpravy.asp?c= ... 3_brno_krc

* ještě na upřesnění; "zapíjet víno vodou" je naprosto košér, protože s chutí vína se nic hrozného nestane. Navíc u hodně alkoholických vín nebo mírně přešvihnutého množství jaksi tato potřeba nastane často...

[Vallun]

Tak celkově mne ten pán, MW, potěšil, ale zrovna Chardonay mi zkritizovat...:´( Ale zejvně neochutnal Zaječí vrch;)

Ale jinak je s našima vinařema, zemědělcema vůbec, docela problém jim vysvěltit cokoliv z marketingu... snad se to časem zlepší-...

[Argonantus]

Zlepšilo se mnohé. Před deseti lety byl šílenec, který uváděl na lahvi nějaké tratě, nebo dumal nad řízeným kvašením považován okolím za cvoka. A leckdo na Moravě nechápal, proč ti ničemní Pražáci už to jejich no name víno z plastu nějak nechtějí. A Baryk bylo akorát jméno psa.

Stran Chardonnay se zatím zdržuji hlasování, neb nemám dostatek zkušeností; pro mne je to na Moravě stále ještě nové víno. Ale testy portálu ovine.cz ti dávají velké naděje; mnohokrát tam dopadlo Chardonnay skvěle.

Vidím to ostatně na sobě; důležitá informace, že ne každé víno vydrží, která je připomenuta na konci toho článku, ke mně dorazila letos, a důsledkem je ono rušení nesmyslně starých lahví s roztodivnými výsledky (o čemž jsem informoval několikrát nedávno). Takže zanechávám další chytrý seznam výdrže běžných odrůd:

1) Nejvyšší kategorie našich vín, co vydrží, jsou Cabernety (všechny) a Frankovka, které dokonce musí chvíli ležet, jinak s nimi moc nepořídíte. Mladá frankovka (t.j. ročník, který právě je) je nesmysl. Do barriku s nimi je také dobré řešení - přinejmenším je uvidíte poprvé asi tak o rok později. Pět let musí vydržet v každém případě, a měli by i deset.

2) Druhá a nejzákladnější kategorie jsou vlastně ty normální solidní odrůdy, co jsem tu představoval podrobněji - Tramín, Ryzlink, všechny tři Pinoty včetně noir, k čemuž lze přidat Sauvignon a Chardonnay. Lze od nich spravedlivě žádat pět let. Víc jen ve vydařených exemplářích, nebo na vlastní nebezpečí pro dobrodružné povahy. Červené s jedinou výhodou, že ho netřeba chovat v nějaké speciální zimě; běžný sklep rodinného domku nebo činžáku je zcela v poho. Bílé s úspěchem podobně uchovávám taky; můj netopený sklep bude okolo 15 stupňů, těžko méně.

Do této party solidních držáků patří i Vlašský ryzlink a Neuburg, , které jsou mladé poněkud kyselé, a ležením se vylepšují dost podstatně. Na Neuburgu je to ostatně jediná zajímavá vlastnost.

Když takové víno koupíte, nemusíte ho nutně vypít; a ležením se zlepší ve většině případů (pokud ne, je někde chyba).
To je také důvod, proč starší lahve bývají v obchodě pravidelně o něco dražší. Pročež je samozřejmě taktické je koupit co nejmladší, a zestárnout si je sám... a navíc, často nemáte jistotu, že se s vínem nakládalo rozumně. Láhev bílého mohla stát v pěkně vytopené vinotéce deset let, a hnedle máme archiv za tři stovky.

3) Zbytek je neukládat/vypít ihned. Především Muškáty (všechny, včetně Irsai Olivera), všechna rosé, Muller Thurgau a Veltlín, a obzvláště zrádně některá červená - Modrý Portugal (Svatomartinské!), Vavřinec, Zweigeltrebe.
Dávám jim, jako tomu bolševikovi, rok, maximálně dva. Svatomartinskému ani to - má se vypít do vánoc.
Pokud je uložíte, pak se můžete divit stejně jako já nedávno. Může to dopadnout i dobře, ale je to fakt na vlastní nebezpečí. A hlavně - ležením se nezlepšují, jsou přinejlepším stejná, jako na začátku.

[maYdaY]

Tak jsem se dnes doslechla, že zbylé víno lze uchovat tak, že se přelije do PLASTOVÉ láhve a z ní se vymačká co nejvíc vzduchu, je to lepší než ho nechávat v původní lahvi. No, logicky to sice zní, ale ve mně ty plastovky nějak budí nedůvěru.

Co je retsina? Já měla za to, že to je kořalka.

Když jsme byli poprvé na Jadranu, rodiče si chodili kupoovat víno k nějaké babce. Bylo to na Hvaru a ta babka bydlela ve starém městě pod pevností, málem v jedné místnosti s kozou a oslem. To víno stálo pár denárů, snad tolik, jako dva kopečky zmrzliny nebo tak nějak a táta na něj dlouho vzpomínal. Mně tenkrát nedali, bylo mi třináct.

v Řecku jsme kupovali nějaké místní levné stolní víno. Pamatuju, že mi připadalo, že voní po nějaké pryskyřici. Mělo málo alkoholu a to mi v tom vedru docela vyhovovalo. Byl to zájezd z práce a kolegové byli zásobeni pitím z Česka a to převážně takovými hrůzami jako kokosovým likérem Malibu, takže levné víno bylo rozhodně rozumnější volbou.

Archivování - my víno pořizujeme stylem "koupit -vypít", protože nemáme sklep. Víno lze skladovat na chalupě, ale tam je víno jaksi komunální a jeden neví, jetsli ho máti nenaleje sousedce, co nerozezná krabičák od pozdního sběru a považuje se za znalce, protože mívá "víno z Moravy", což je kapalina v plastových lahvích, kterou by vinař ani Pražákům neprodal.
TAkže by asi člověk měl věnovat pozornost ročníku nejen podle toho, že třeba loňský rok byl skvělý.
TAková loňská frankovka asi ještě nedosáhla svých maximálních kvalit.
Já nemám frankovku moc ráda, připadá mi kyselá a trpká a nezajímavá. Ale možná je to tím, že neměla ten správný věk...
Jo, toho Y na konci si nevšímejte. Trpajzlíci mně vytrvale nechtěli na notebooku přihlásit, tak jsem se zamaskovala jako nový uživatel.

[Argonantus]

Ač jsem to neplánoval, jeden velmi čerstvý zážitek; ale nejprve maYda:

zbylé víno lze uchovat tak, že se přelije do PLASTOVÉ láhve

Neřeš tom a když zbytek v lahvi vznikne, tak to prostě na den dva zašpuntuj. Prostě to pak už moc nevydrží.

Retsina je víno s pryskyřicí a veselou historkou - Řeci chtěli kdysi znehodnotit víno před přicházejícími Turky, pak se nějak vrátili, a víno s pryskyřicí nevylili a zachutnalo jim. Praví legenda.
Víc toho asi bude vědět Vallun, to je takový Chorvat...

TAkže by asi člověk měl věnovat pozornost ročníku nejen podle toho, že třeba loňský rok byl skvělý.

Přesně. Ročník je docela podstatný - u lehkého vína raději co nejnižší, u dobrého ukládacího vyšší, ale zas ne moc - do těch pěti let. Ukládání je šílená věda s tisícem výjimek, ale s tímhle se vyvaruješ mého omylu koupit "archivní Portugal".
A pokud tě odrůda štve, stejně ji nekupuj, to je prosté. Kdo je na slaďáky, toho Veltlín nebo suchý ryzlink asi nenadchne.

Ta historka - dvakrát Roučí, od Krause a Springera. Obě dvě v dramaticky vyhlížejících burgundských lahvích, obě pěkně drahá. Kraus je autorem mojí encyklopedie, dědeček našich vinařů (tohle dělá syn či vnuk). Na lahvi je ještě tlachání o Mělníku, Karlu IV, Chambertinu; naše víno je prý z téhož místa a lautr jako Chambertin. Obnovujeme starý název Roučí. Ročník 2005. Zkrátka, jsem zvědavost sama.

Jara Springer je ve spojení s bývalým vyslancem USA Stapletonem zakladatelem snad nejsnobštějšího vinařství u nás, specializuje se na Pinot noir. Belcarnen o tonm popsal už horu svých blogů. Legedna. Obnovujeme název Roučí (taky), a připravili jsme ho na obzvláště dlouhou archivaci (je to 2006). Jsem zvědavost sama.

No a zkrátím to - nic moc, oba dva. Oba pocítili podivnou potřebu do Pinotu nalít Modrý portugal, čímž po tom slavném ležení dosáhli mně v poslední době silně povědomou ostnatost až kyselost chuti. Portugal se vpodstatě rozpadl a tento způsob udržování svěžích kyselinek nepokládám za šťastný.

[Vallun]

Já v sobotu učinil další zajímavou zkušenost - ochutnal jsme dvoje Chardonay (Baloun a Znovín, obé pozdní sběr, ročník 2007 s ?) a dvojí Pálavu (tentýž původ jako Ch.).

Chardonay - jsem poněkud vykolejen, obojí chutnalo podobně onomu nedávno hodnocenému Blatnickému z pod svatého Antoníčka (Víno Ratajský), tedy docela jinak než mé oblíbené Zaječí, jedno bylo trochu sladší druhé méně sladké, takže v cukru rozdíl nebude...(snad). Ve spojení se zmíněným hodnocením toho Mistra Vína z Anglie bych moc rád věděl, které z těch dvou kategorií chardonay je to pravější...

Pálava naopak udělala výborný dojem (v očekávání všeho možného po Argově reakci), taky sladší, ale trochu jiná než chardonka, kořeněnjší, plná chuť, víno mi přišlo optimálně dospělé...