Víno

[maYda]

Kdysi mi v Řecku chutnalo stolní víno. Kupovali jsme ho samozřejmě hlavně proto, že bylo levné, ale bylo takové lehké a dalo se ho vypít hodně, což byla v tom horku výhoda.

Někde jsme četla, že rosé hodně používali sedláci ve Francii, protože když se vyndalo ze sklepa, bylo studené a mělo spíš vlastnosti bílého a hodilo se k lehkým chodů, a když se ohřálo, mělo vlastnosti červeného a hodilo se k masitému choduu,
Ale asi to je blbost, pochybuju, že by sedláci, byť ve Francii, stolovali o více chodech a starali se o to, jetsli mají správné víno ke správnému chodu.

TAková technická otázka - já mám vždycky problém s uchováním otevřených lahví. Vždycky mi tam nejde nacpat špunt. Není na to volaký fígel?

[Argonantus]

Rosé má tak nějak fungovat - jako lehké, nejlépe letní pití.
Z čehož plyne, že se nečeká, že by mělo nějak moc vydržet.
Přiznám se, že mne to zase tak úplně neuchvátilo; i v létě si dám radši ryzlink.
Pravlastí rosé je Anjou - to je to víno, jak je ve Třech mušketýrech otrávené.

Jinak Francouzi jsou schopní zjišťovat vhodnost vína k chodu jídla; stran vína jsou to opravdu blázni. Asi to nebude běžné, ale nedivil bych se tomu.

No, a stran špuntování lahví; přiznám se, že to chápu jako jistý symbol neúspěchu; že vás víno jaksi omrzelo. 0,75 litru na dva lidi je akorát v pohodě; necelé dvě dvojdecky. Už hodně dlouho jsme nic nešpuntovali.
Kamárád mi věnoval veselou soupravičku s vývrtkou, ořezávátkem toho obalu špuntu a taky je tam dočasný špunt na láhev. Takže v nouzi by to šlo.
Pokud nevlastníš soupravičku, je třeba vzít starý špunt a oříznout mu nožem na jedné straně okraje. Dá se pak narvat zpátky. Ale není to nic moc; většinou v něm bývá díra po vývrtce, a nedopitá flaška stejně oxiduje. Takže její životnost drasticky klesá; měří se v lepším případě na dny, ne-li na hodiny.

To bychom zabrousili do nejtajemnější vinařské disciplíny, což je archivování. Tam nemají jistotu ani ti největší z největších.

[maYda]

Argo, já vím, že špuntovat víno není nic moc, ale choti musí jedna sklenička stačit a já ten zbytek vždycky nevypiju. Na klidné večerní posezení je moje optimální míra ty dvě skleničky. Zas je mi líto to pít jen proto, aby se to vypilo.
Já ostatně ten zbytek dorazím obvykle tak, že si třeba naleju skleničku k vaření.
Občas totiž docela ráda vařím a k tomu upíjím víno.

[Argonantus]

Brutální řešení je mlsat samé ledové, slámové, bobulové a podobně, ty bývají v 0,5 l lahvích, nebo dokonce 0,375 l.
Ale dost by to lezlo do peněz.

Jinak jsem dnes objevil Klipfela v Paladiu. Dolní patro, mají tam tramíny a ryzlinky. Dokonce i ty staré veselé grand cru flašky pro nás laiky - ryzlink byl modrý, pinot gris zelený a tramín červený. Jiných druhů již netřeba.
Jen je to poněkud dražší, než doma v Alsasku. Na normální pití to asi není - jen kdybyste něco zásadního slavili.
A - opakuji, aby nedošlo k trapnému nedorozumění - jejich tramín je sladký, fakt sladký.

[maYda]

To já bych mlsala, jenže bych pak musela vydělávat jen na to víno.

[Ecthelion]

maYda: Zkus dát do lahve špunt obráceně, než jak byl původně.
(spodní část je nasáklá vínem, takže je větší a velmi těžko se do lahve cpe zpátky, horní část je naopak v původní velikosti a proto se do hrdla vejde snadno... a pak stačí zarazit, aby nevětralo)

[Argonantus]

Ono je to často otázka konkrétního tvaru lahve - Ecthelion má pravdu, že mnohdy jsou špunty kónické a obráceně jdou do láhve vrazit (zejména kroucením po hraně).
U válcového velkého špuntu to ale někdy nejde ani s tím ořezáváním hran.
Pokud je zbytek vína standardní situace, šel bych do toho univerzálního špuntu. Blbost, která potěší.

Teď se mi stala taková veselá věc... v rámci vyklízení zapomenutých a podezřelých lahví jsem našel zaručeně nejpodezřelejší lahev rulandského modrého - Vinium Pavlovice, 2005, jakostní, o nějakých tratích a místech ani zmínka ("z nejlepších vinic Moravy"... čemuž rozumím, že všech... to nám tak nějak zbylo...) - a ještě dokonce nějaké temné poznámky o zastupování firmy na Slovensku.
Jat zlým tušením různých plísní a katastrof jsem to otevřel... a zjistil, že to zestárlo naprosto perfektně, nejlépe, jak šlo vůbec doufat, a je z toho hodně solidní víno. Tedy - díky slabému základu vůně jen taková lehčí, a vůbec všechno odlehčené, ale přesto velice elegantní. maYdo, žádné třísloviny. Pohoda.

což je kontrast k http://www.jizni-svah.cz/2010/02/pinot- ... ast-i.html
kde zkoumali to nejlepší, co sehnali, téhož ročníku, s výsledky smíšenými a prostředními.
Ono se vůbec zřejmě u nás častěji děje, že bombastické výběry z hroznů a bobulí se nějak "přepálí" a nevydrží dlouho, kdežto skromnější přívlastky drží perfektně.

[Argonantus]

Ač vytvořím tuplák, švihnu sem další, velmi zásadní díl seriálu z doby relativně nedávné (2006 a následující).

Jak jsem potkal víno - VIII. Burgundsko
Burgundsko je ještě výš v hierarchii světových oblastí; vlastně úplně nejvýš; jen se dohaduje s Bordeaux, kdo je lepší. Asi jako Mercedesy a BMW. Úloha nemá řešení, protože je to záležitost vkusu a světonázoru; ale kdo je pravověrný seveřan, který ctí čisté odrůdy, dá nevyhnutelně přednost Burgundsku. Navíc i tady pěstují vlastně to samé, co u nás doma.
To jsme při prvním příjezdu věděli. Jenže Burgundsko je mnohem méně přístupné laikům; je to chrám jenom pro zasvěcené. Ostatně, obchody s vínem připomínají nejvíc ze všeho muzeum, kde jsou ve vitrínách jakési drahocenné skvosty s cenami, které se vymykají běžné představě.
Nápisy na lahvích se soustřeďují zejména na místo vzniku vína metodou „větší bere“; takže pokud je tam pouze něco jako Vin de Bourgogne, pak je zřejmé, že to je to úplně nejobyčejnější víno, které se nemůže pochlubit vznešenějším titulem. I to laik samozřejmě ocení jako „znamenitý Pinot noir či Chardonnay“, když si ho dá večer v hospodě – ale kvůli tomu netřeba jezdit až do Burgundska.
Lepší místa laik nezná, takže jen zmateně hledí na tajemná zaklínadla jako Clos de Vougeot, Chambertin, Volnay, Pommard nebo Vosne Romanée, což jsou ještě ta relativně známější. Kombinace slov činí věc značně neprůhlednou; někdy je těžké odlišit i co je název místa a co je jméno vinařství.
Takže při první návštěvě jsme zcela bezradně usoudili, že obzvláště dobré víno bude asi Premiere cru, a fakt nejlepší Grand cru. Což je v zásadě pravda; mají tam takto spolu s nejnižším AOC technicky tři základní stupně. Zádrhel je v tom, že už obyčejné AOC vás může ohromit drsnou cenou, a už Premiere cru je cenově minimálně tak dvojnásobek alsaského Grand cru, takže kolem 25 euro. Grand cru v Burgundsku je láhev od 75 euro výše. Rozhodně tedy nehrozí, že byste odjeli s hromadou lahví.

My jsme napoprvé skončili právě se dvěma - Montrachet a Mercurey, obě Premiere cru. Tehdy ještě naprostí neznalci, netušili jsme, že tahle dvě červená vína jsou tak trochu netypická, protože obě místa proslula daleko více bílým chardonnay (zvláště Montrachet, který je považován mnohými v bílých variantách za absolutní vrchol bílého vína na celém světě). Těžko se vyjádřit, jaké ty lahve vlastně byly. Jo, byly skvělé. Mercurey nám sedlo z nějakého důvodu ještě o kus víc; určitě by šlo tvrdit, že to bylo nejlepší a nejvznešenější víno, které jsme pili do té chvíle. A hodně dlouho bych přemýšlel, zda se mu vyrovnají nejlepší moravské exempláře pana Škrobáka (za cenu asi pětkrát menší).

Není to tak podstatné; ve skutečnosti tato návštěva a dvě láhve otevřely brány vínoznalectví vyššího levelu; tajemství jménem terroir. To nebyl vrchol, nýbrž úplný začátek; demonstrace, že na místě o kus jinde vyroste úplně jiné víno, a to i když jde o tu samou odrůdu a třeba i téhož výrobce. Pro Pinot noir a Chardonnay to platí obzvláště a speciálně; málokteré víno se dokáže tak dokonale převtělovat.
Francouzi mají se svým blázněním po místě původu úplnou pravdu – nejde jen o čistou odrůdu, ale o odrůdu na tom správném místě. Tedy ještě přesněji – k výjimečně skvělé lahvi se musí sejít souhra čtyř věcí – odrůda, místo, počasí (vyjádřené ročníkem) a schopný vinař, který to všechno nepokazí.
Pokud jedno z toho selže, je výsledek celkem obyčejný. Odrůdu lze ovlivnit, vinař se může učit, ale místo je dané a neokecatelné. Odtud je také označení Grand cru dost velká výzva, říká to prostě, že víno je z toho správného místa. Počasí čili ročník je pak zvláštní prvek náhody, připomínající RPG kostku; s tím se moc dělat také nedá. Opravdu solidní vinaři ve špatné roky víno prostě deklasifikují; přiznají, že toho roku žádné grand cru nebylo, a prodávají ho za normální cenu jako běžné AOC. I když to znamená, že jim utekly pěkné peníze.

Mravní naučení je, že i na naší české láhvi byste se měli dočíst- nebo alespoň dovodit - všechny tyto čtyři klíčové informace; odrůdu, ročník, místo vinice a vinaře. Méně už záleží na tom, jakou je to formou a co z toho je většími písmenky. Láhev, kde se tohle zjistit nedá, je čímsi neúplná; pokud přinese výjimečný zážitek, není zaručeno, že ho lze někdy zopakovat. Což je k zlosti.
A samozřejmě, ne každá vinice je ta správná; drtivou většinou nikoli; to je právě ta věda a kouzlo objevování.

[Vallun]

Argo - díky (to jen abys měl jistotu, že to někdo pozorně čte:)

Já včera učinil zajímavou zkušenost s Zwiglertriebe (nějak tak...) Rosé, z mého oblíbeného vinařství, pozdní sběr. Kvalita solidní, i když já prostě na Zwt nejsem, ať už je růžové nebo červné... Ale i přes relativně průměrný obsah alkoholu (10,5 %) šlo velmi rychle a výrazně do hlavy...

[Argonantus]

To moje templářské rosé Zweigeltrebe, o kterém byla řeč před týdnem a něco, mělo vyšší obsah alkoholu (tuším asi 12%), nicméně bylo také v chuti dost lehké. Byla to široko daleko nejpodezřelejší láhev od templářů, ale hodnocení nedopadlo zdaleka katastrofálně
(ve stylu rencenzí ovine.cz vyšlo 6,60 a ve dvacetibodovce 13,5). Viz ty odkazy na způsoby hodnocení.
Znovínský Žlutý muškát byl ovšem jasně lepší - 7,40 a 18. I jako "light" pití.

Oblíbené vinařství je co - Zaječí? Nebo ten maník ze Slovácka?

[Vallun]

Jednoznačně Zaječí:) Pan Ratajský z Blatnice pod Svatým Antonínkem má sice slušná vína, jejich výhodou je zejména dostupnost na Jižním Městě, kde je to celkově s restaurační obsluhou mizerné..., ale na Zaječí se nechytá.

[Argonantus]

Třeba tohle?
http://www.jaso.cz/chardonnay-vzh-07-0- ... kup607.php

dělá mi problémy najít nějaké použitelné stránky vinařství; všechny vypadají dost pološíleně co do přehlednosti.
Ceny vypadají velmi mírně.

[Vallun]

Jojo, tohle je přesně ono, ale kolekce exclusive je u něj jakousi základní řadou:D

Nejlepší se jmenuje Zaječí Vrch ( to je ten teroir v praxi;) ) Víno konkrétně toto, doporučuji hodnocení konzumetna;), jinak rozdíl v ceně je cca +40% = přímo od nich 155,- Kč.

Já od nich ochutnal, co si pamatuji Chardonay, Pinot gris a výše uvedneé Rosé, všechna byla výtečná, Chardonka je s každou další láhví lepčejší... až božská:) Rozhodně nejlepší běžné (tzn. ne slámovky a spol.) víno, co jsem kdy pil....sebekriticky podotýkám,že těch, která jsme byl způsobilý hodnotit není zas tak moc:)

[Argonantus]

Aha, Dolní Věstonická.
Tak to leccos vysvětluje. Nevěděl jsem, že mají vinice až tak na jihu.
O Pálavských vrších se pějí mezi machry veliké ódy.
Za 150,- Kč fakt dobrý obchod. A pokud jich máte víc, stojí za pokus i nechat ho pár let ležet.

... a vzniká otázka, jak dál s vínem.
Pokus zodpovědět zdánlivě prostou otázku, které to víno má v poháru náš prosincový vinař z Vézelay l.p.1125 asi, zatím troskotá.
Seriál Jak jsem potkal víno dohnal současnost.
Vznikla mi série vedlejších textů o terroirech a některých odrůdách, ale otázka, kam s nimi. Něco vypadá spíš pro Faskala. A možná ani to ne.

[Vallun]

Všechno sem, i když to nepochopím, tak si to rád přečtu...a doptám se u Králíčka (než si vínem vymaže zbytek toho co o víně ví).

K Vézelay a spol. budu mít poznámku, kterou po dočtení příslušné knížky přičiním do Katedrál, taky tam bude něco pro Faskala...