Víno

[Vallun]

Tak jsem dnes byl na Dni Růžového vína, oficiální stránk ZDE, a mohu zodpovědně prohlásit, že tato akce, ač to nebyl ten pravý košt ve sklípku, tak přinesla mnoho zajímavých chuťových zážitků:)

Osobně bych za "vítěze" označil víno Rosecco (Svatovavřinecké 08, perlivé) z Nového vinařství a Vinařství rodiny Špalkovy s.r.o.

Od nich byl i výtečný desertní Šaler (Cabernet Sauvignon rosé 2008, aromatizované).

A na třetí místo bych zařadil slámovou Frankovku 2004, od společnosti Víno Marciňák.

Jinak slušná byla jako vždy i nabídka Rakvic, Bzence a Znovínu.

[Argonantus]

Musím říci, že můj vztah k růžovému je dost mlhavý.
Párkrát jsem to pil, a snad mi to i chutnalo, ale nějak mi to neutkvělo.

[Vallun]

Máš rpavdu, že se jedná obvykle o méně výrazné druhy... nicméně celková kvalita byla slušná - já, jakožto milovník sladších a slůadkých vín, jsem si šalera opravdu vychutnal:) Ale to Rosecco je příjemně pitné obecně, lehké, osvěžující víno...a je to na anšem trhu něco trochu nového (z anší produkce myšleno, podobné to je dost lambruscu. ovšem rosecoo považuji za výrazně chutnější).

[Argonantus]

já, jakožto milovník sladších a sladkých vín

Diagnóza je zřejmá, právě jako u maYdy - řešením je alsaský tramín (gewurztramin), grand cru, na výrobci záleží kupodivu méně.
Mohli by ho mít u prodejce důmyslných lahůdek a vín na Smíchově, vedle paláce Austria (dříve U Holubů...); krámky jsou tam dva, jeden docela dobrý v průjezdu, ale tento je vpravo a tváří se jako normální lahůdky, leč je vybaven ještě lépe.

[Vallun]

Argo - děkuji za typ:) Ale já nemám problém s tím,že bych nevěděl co pít... Zvláště vzhledem k tomu, že i to víno piju minimálně, tak mám nápadů více než dost...a to nemluvím o tom, že má drahá žena mimo realitní činnosti chce zprostředkovávat obchody malým moravským vinařům... A takové Auxerois z Karlštejna je taky velmi zajímavý zážitek;)

Ta růžová vína jsem nepropagoval proto, že by mne osobně nějak extra chutnala, ale chtěl jsem podat zprávu o docela zajímavé akci, neb příští rok by se měla opakovat a myslím,že pro milovníka vína je to docela slušná akce a pro Pražáky je přímo pod nosem;)

[Argonantus]

Pouvažuji o tom, a Auxerois vedu v patrnosti; výše jsme už nad ním dumali podrobněji.

[Tafif]

Jednou jsem měl růžový muškát. Doteď cítím pachuť šampónu v puse. Prý je strašně oblíbený zejména u mladších lidí, má být sladký. A tak po dvou skleničkách prý ráno fest bolí hlava. Přes první srknutí jsem se nedostal.

Jo a toho Šalera (Frankovka a Modrý portugal) mám od těch Špalkových, tak jsem zvědavý.

[Argonantus]

Do budoucna, {až budu velkým snobem,} bych se rád nějak naučil vyznat se ve víně.
Jenom nevím jak začít, ani odkud.

Beru to jako výzvu.

1. První poznatek je otřesná věta, kterou ještě tu a tam slýchá člověk v hospodě, když se ptá, co mají:
Máme červené a bílé.

Z čehož plyne, že je víno nezajímá, a podle toho taky asi vypadá.

2. Jiné dělení je ta cikánská teorie, kterou navrhoval Ecthelion. Totiž, že víno je tím lepší, čím je starší a čím víc je v něm alkoholu.

Tohle už není tak úplně ujeté; naznačuje to cukernatost vína, což je jistá kýžená kvalita. Cukernatostí se samozřejmě nemyslí, že se víno uměle dosladí (toto otřesné barbarství snad už upadlo v zapomění), ale přirozená cukernatost, která se dosahuje především polohou (Středozemí je přirozeně mnohem sladší a těžší, odtud tíhne víc k červenému, než severní kraje).

Pak máme ještě další povolené triky, jak cukernatost zvýšit - bobule se nechají poněkud vyschnout a cukr se zkoncentruje; k tomu ostatně slouží pozdní sběr; slámové víno; ledové víno; plíseň botrytis atd.

3. Takže podle cukernatosti a alkoholu je víceméně tato stupnice, na českých lahvích uvedená, patrná i na ceně:

- stolní víno (krabičák)
- zemské víno (místní vychytávky, sem tam je to i dobré)
- jakostní víno (známkové spíš nebrat, odrůdové je level 1)
- jakostní s přívlastkem - kabinetní víno (lepší kousky)
- pozdní sběr
- výběr z hroznů
- výběr z bobulí
- výběr z cibéb
- ledové, slámové apod.

ještě jinak; dobré víno pod 100,- Kč objevíte jen po jistém zkoušení a pátrání. Mezi 100 a 200 Kč je to snadné, a od 300,- Kč nahoru už jste znalci, že poznáte rozdíl. Pod 50,- Kč riskujete život.

4. Zde je důležité si říci, že pijáků vína jsou dva druhy; jedni vyhledávají sladké, právě dle této cikánské teorie (zřejmě i Vallun a maYda),

ale existuje zvláštní úchylná kategorie, která nesladí prakticky nic (čaj, kafe a tak), a potažmo mají rádi i co nejsušší vína. Tihle lidé zažívají pravidelně jisté rozčarování nad slavnými víny z jihu Francie nebo z Itálie apod., neb jim to připadá příšerně sladké.
Pro tyhle lidi jsou pravým požehnáním severní pěstitelské oblasti, kde víno ještě jde pěstovat, a dosahuje se tu při ideální shodě elegantních suchých vín, v drtivé většině bílých (s červeným je to mnohem složitější).
Takovou zemí je například Morava, Čechy nebo i Porýní.

5. Pro každé víno tedy lze najít místo, kde ho lze pěstovat ideálně, místo, kde to "ještě jde", a místo, kde to spíš nejde (a podle toho to vypadá). Takže moravskému merlotu není moc co věřit; a italský ryzlink je také podivný nápad (z opačných důvodů).

6. Tím se dostáváme k jádru vědy - a to jsou odrůdy. Je jich hodně; lze je stručně dělit na:
- laciné, co hodně plodí, ale nic převratného z nich nikdy nevytřískáte (Muller Thurgau, Vlašský ryzlink, Veltlínské)
- rozumný střed, co se občas vzepne k výkonu (Neuburské, Frankovka, Vavřinecké, Portugal, Muškát atd. )
- solidní slavné odrůdy, které náhodou jdou i u nás (Rulandské čili Pinot všech tří barev, Ryzlink, Sauvignon, Tramín a nověji Chardonay, které jmenuji proto, že tvoří v zásadě absolutní moravskou špičku a těžko s nimi pochybíte).
- nové odrůdy, se kterými se experimentuje, více či méně úspěšně (André, Zweigeltrebe atd.).

Mimochodem, opravdu slavné oblasti pěstují odrůd překvapivě málo. Mají vychytané, co jim jde nejlépe, a o nic jiného se radši nesnaží.

7. Některé efekty lze dosáhnout mísením odrůd. Vzniklé cuvée je veliká věda, a ne vždy se to umí; zkušenosti se "známkovými víny" jsou spíš špatné. Nicméně celá slavná Akvitánie funguje na směsi více odrůd v různém poměru (konkrétně Cabernet franc, Cabernet Sauvignon a Merlot) . Chce to zkoušet.

8. Blbnutí s polohou, výrobcem, stanovištěm a ročníkem má cenu teprve u solidní odrůdy či solidní směsi; u obyčejného sériového vína je to ztracená energie.
Stejně tak ukládat průměrné víno nemá cenu; bude zase průměrné. Archiv je zajímavý zase jen u solidnějších odrůd.

EDIT: Tento důležitý "startovní" post debaty vyžaduje pár upřesnění, neb jsem se mýlil nebo nebyl přesný v mnoha bodech.
2-4) - je třeba zdůraznit, že jde o cukernatost moštu (čili vylisovaných hroznů) - výsledná cukernatost vína (zda bude fakt sladké) závisí potom ještě na práci kvasinek, které změní cukr v alkohol. Takže i z příšerně mocného výběru z bobulí lze vyrobit suché víno - výsledně vyskočí alkohol nad obvyklé meze (přes 14%). Naopak, zastavením kvašení lze vyrobit sladší víno, než je normální.
Odtud se sladkost vína označuje někdy na lahvích pomocí údajů o zbytkovém cukru a kyselině, kde stačí mrknout, zda jsou zhruba v rovnováze. Pokud je něčeho podstatně víc, je charakter vína zřejmý.

6) Zde se pochopitelně projevilo moje vlastní zaujetí; na Veltlín a Vlašský ryzlink přísahá vícero znalců, co mají rádi opravdu hodně suchá vína (ještě víc než já). Navíc se obě vína léta špatně pěstovala. Daleko přesnější je tu ta kategorie občas se vzepne k závratnému výkonu.
Jinak - hlavní rozdíl mezi kvalitním a nekvalitním vínem není bezpodmínečně v odrůdě, ale hlavně v přístupu vinaře, zda si to nejrůznějšími způsoby nezjednodušuje. Špičkový vinař umí udělat pozoruhodné víno i z hodně podceňované odrůdy.

8) Vína, která vydrží, a vína, která nevydrží je další zásadní dělení, které jsem opominul. Při tom je to možná jádro rozdílu mezi "velkým vínem" a normálním. Velké víno z definice vydrží v lahvi alespoň 10 let, a nebo ještě daleko více, při čemž se stále zlepšuje.

[Vallun]

První poznatek je otřesná věta, kterou ještě tu a tam slýchá člověk v hospodě, když se ptá, co mají:
Máme červené a bílé.

Pokud toto slyším, tak odpovídám,že si dám pivo. Černé.

Argo - já ještě nejsem tak starý, abych věděl, které víno mi orpavdu chutná, proto se držím takového pořekadla, že když nevím, jaké z nabízených vín je dobré, tak si dám to nejsladší, protože v tom cukru nejspíše zanikne chuť, která by pro mne nemusela být ta pravá...

[ilgir]

První poznatek je otřesná věta, kterou ještě tu a tam slýchá člověk v hospodě, když se ptá, co mají:
Máme červené a bílé.

Co je na tom otřesného? Vždyť na těch petkách z Teska se to zrovna takhle píše.

[Argonantus]

Ilgir:

Vždyť jo; propadají podle všech kritérií; jsou většinou "stolní víno", čili level 0, a někdy i pod těch 50,- Kč.
Přípustné je to jen v případě, že se chcete z jakéhosi důvodu sežrat jako prase, a je celkem jedno, čím. Pak je to relativně levný prostředek.

Myslím ale, že to Faskal svojí původní poznámkou nezamýšlel.

[Eleshar_Vermillion]

Takové kažení hroznové šťávy...

[Tafif]

Vallun: A už víš, co ti nechutná?

Argonantus: Mám takový pocit, že Vlašský rizlink není nijak špatný.

[Argonantus]

Tafif:

Špatný určitě není; možná jsem ho měl zařadit do kategorie "občas se vzepne k překvapivému výkonu".
Ale proti rýnskému ryzlinku je to fakt jen chudší příbuzný. Řekl bych, že zejména tohle sousedství vlašáku škodí.

Jo, a mimochodem - ony ty ryzlinky vůbec na Moravě ne vždy vyjdou ideálně; v tomhle je to Porýní zrovna těžko k poražení.
Na německé straně je dělají na můj vkus dost sladké, ale na alsaské jsou přímo geniální.

[Vallun]

Tafif - no, něco jo, ale jak říkám, neochutnal sjem všechno, abych mohl pdoat přesný výčet:) Moc nemusím Mullery, Frankovky, Veltilínské, Vavřinecké, Rylzinky, Zweigeltrebe a Tramíny. Co se týče lokací, tak dávám přednost moravským vínům (teď mám políčeno na excelentní moravské Chardonay, bližší ifno jen vybraným zájemcům přes PM, roční produkce není extra velká...10,5 kks;) a sem tam pro zajímavost něco z Evropy (Moldavský Cagor např.) Mimoevropské mi nechutnají skoro vůbec...