On-line hra: Hostinec "Had Uroboros"
-
Quasit
- Vysloužilý démon
- Příspěvky: 1452
- Registrován: 28. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha, Vršovice
Van chytil oběma rukama prsty, které ho svíraly okolo krku a pokusil se je trochu roztáhnout. Se stejným úspěchem by mohl roztahovat puklinu ve skále, aby se zvětšila. Aspoň se tedy rukama přitáhnul, aby nevisel jenom za krk a zasípal:
"Za prvé, ten váš zajíc odešel před chvílí támhletěmi dveřmi." Van naznačil rukou směr ke vchodovým dveřím.
"Za druhé, nebyli jsme si představeni, takže podle bontonu si nemůžem tykat. A za třetí, spletl sis mě s ozdobou na vánoční stromeček, ty balvane!"
S těmi slovy vyšlehl z dévových očí proud modrobílého jasu a zasáhl obra do obličeje. Kameňák rozhodil ruce, což katapultovalo dévu přes místnost. Kamenný obr si s bolestivým řevem držel ruce na očích a potácivým krokem ohrožoval integritu blízkého nábytku.
Van hbitě vybral otočku, přistál u dveří, trhnutím je otevřel a vylétl ven do tmavě zeleného ponurého lesního příšeří. Postavil se na větev a zavolal:
"No, dveře jsou tudy!"
"Za prvé, ten váš zajíc odešel před chvílí támhletěmi dveřmi." Van naznačil rukou směr ke vchodovým dveřím.
"Za druhé, nebyli jsme si představeni, takže podle bontonu si nemůžem tykat. A za třetí, spletl sis mě s ozdobou na vánoční stromeček, ty balvane!"
S těmi slovy vyšlehl z dévových očí proud modrobílého jasu a zasáhl obra do obličeje. Kameňák rozhodil ruce, což katapultovalo dévu přes místnost. Kamenný obr si s bolestivým řevem držel ruce na očích a potácivým krokem ohrožoval integritu blízkého nábytku.
Van hbitě vybral otočku, přistál u dveří, trhnutím je otevřel a vylétl ven do tmavě zeleného ponurého lesního příšeří. Postavil se na větev a zavolal:
"No, dveře jsou tudy!"
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
"Uaááá!" zívl Wazelin probouzející se na lavičce.
"Chhhmm ehrrrm flus!" odplivl si po mohutném zachrchlání.
Pokusil se převalit na bok, ale tam už lavice nebyla a tak se octl pod stolem. Když se odtamtud vyhrabal, bylo na něm vidět, že se nijak dobře nevyspal, a že je stále ještě notně pod vlivem houbovice. Klouby se opřel o stůl a zíral na dva kamenné hromotluky; nevypadal, že věří svým očím.
"Chhhmm ehrrrm flus!" odplivl si po mohutném zachrchlání.
Pokusil se převalit na bok, ale tam už lavice nebyla a tak se octl pod stolem. Když se odtamtud vyhrabal, bylo na něm vidět, že se nijak dobře nevyspal, a že je stále ještě notně pod vlivem houbovice. Klouby se opřel o stůl a zíral na dva kamenné hromotluky; nevypadal, že věří svým očím.
-
Valkira
- Příspěvky: 120
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:46
- Bydliště: Valhala
Bytost v bílém rouchu sledovala všechno dění... svým obvykým, všudypřítomným pohledem.
Když šperky zmizely v kapse toho druhého, snad by Amanda očekával zlobu od bílé postavy. Opak byl však pravdou... v mysli znovu ucítil její úsměv, pocit pochopení.
Bělostná ruka se ponořila do váčku a v drápech svírala jeden kámen. I ten stačil, aby se v místnosti trochu ochladilo. Z mistrně vybroušeného, nebo snad lámaného krystalu vycházela bledá, stříbřitá záře.
Amandův pocit, že bytost hleděla na něj ještě více zesílil, nevědomky nastavil dlaň a jen ucítil chladivý dotyk kamenu ve své tlapce. Když sevřel ruku, chlad i jas zmizel. Postava uzavřela váček a ten stejně jako se dříve objevil v její ruce, nyní zmizel pod pláštěm.
Amanda svíral v dlani jeden z ledových diamantů.
Příchod kamenných stvoření sledovala se stejným zájmem a snad i zklamáním jako příchod všech ostatních.
Když šperky zmizely v kapse toho druhého, snad by Amanda očekával zlobu od bílé postavy. Opak byl však pravdou... v mysli znovu ucítil její úsměv, pocit pochopení.
Bělostná ruka se ponořila do váčku a v drápech svírala jeden kámen. I ten stačil, aby se v místnosti trochu ochladilo. Z mistrně vybroušeného, nebo snad lámaného krystalu vycházela bledá, stříbřitá záře.
Amandův pocit, že bytost hleděla na něj ještě více zesílil, nevědomky nastavil dlaň a jen ucítil chladivý dotyk kamenu ve své tlapce. Když sevřel ruku, chlad i jas zmizel. Postava uzavřela váček a ten stejně jako se dříve objevil v její ruce, nyní zmizel pod pláštěm.
Amanda svíral v dlani jeden z ledových diamantů.
Příchod kamenných stvoření sledovala se stejným zájmem a snad i zklamáním jako příchod všech ostatních.
Dnes je dobry den na smrt.... Tvoji.
-
Ebon Hand
- Temný paladin
- Příspěvky: 1806
- Registrován: 13. 5. 2003, 15:07
- Bydliště: Čertův příbytek
Očouzenec se vypotácel z chodby u kuchyně. Z nohy se snažil setřást kus nějhakého chapadla a strašně nadával. Chvíli obecnou řečí, chvíli děsivými zvuky jazyka pekel.
Henri se otočil a musel se zasmát. Dlouho nevidět takhle nasranýho pekelníka, kterej jde ze záchodu.
"Co to tam, u psích kurev, leze z hajzlu."
následoval příval drnčivých a skřípavých zvuků kterým pravděpodobně rozumněl jen Henri, každopádně některým slabším povahám se začalo dělat špatně.
Očouzenec zaměstnán očišťováním své nohy od přisáté věci a nadáváním vešel do místnosti a narazil do kamenného kvádru. To mu náladu viditelně nezlepšilo. Všiml si překvapeného výrazu v tváři elementála a druhého většího, jak se drží za ksicht.
"Co tady stojíš v cestě na ten proklatej hajzl?" obořil se na něj:
"Nečum blbej balvane, nebo zbytek svýho tupýho bytí strávíš jako smradlavý bahno na dně Orlíku, nejsmradlavější louže Abbysu."
Očouzenec trochu upustil svůj hněv a kouknul jestli je v sále Henri. Seděl na báru. Ale hospoda se nějak zaplňuje, no jo je čas jídla.
Jako v odpověď nejbližší osazenstvo, elentálové a ti s perfektním sluchem uslyšeli škrundavý zvuk, který si nic nezadal s řevem rozběsněného obra.
Očouzenec si s prěkvapeným výrazem pohladit zbroj v místě žaludku a otočil se na Mitfere:
"Mitfere, prosím nějakou specialitu pro svůj notně vyhládlý žaludek a nešetři, Henri si dá určitě se mnou!"
Henri se otočil a musel se zasmát. Dlouho nevidět takhle nasranýho pekelníka, kterej jde ze záchodu.
"Co to tam, u psích kurev, leze z hajzlu."
následoval příval drnčivých a skřípavých zvuků kterým pravděpodobně rozumněl jen Henri, každopádně některým slabším povahám se začalo dělat špatně.
Očouzenec zaměstnán očišťováním své nohy od přisáté věci a nadáváním vešel do místnosti a narazil do kamenného kvádru. To mu náladu viditelně nezlepšilo. Všiml si překvapeného výrazu v tváři elementála a druhého většího, jak se drží za ksicht.
"Co tady stojíš v cestě na ten proklatej hajzl?" obořil se na něj:
"Nečum blbej balvane, nebo zbytek svýho tupýho bytí strávíš jako smradlavý bahno na dně Orlíku, nejsmradlavější louže Abbysu."
Očouzenec trochu upustil svůj hněv a kouknul jestli je v sále Henri. Seděl na báru. Ale hospoda se nějak zaplňuje, no jo je čas jídla.
Jako v odpověď nejbližší osazenstvo, elentálové a ti s perfektním sluchem uslyšeli škrundavý zvuk, který si nic nezadal s řevem rozběsněného obra.
Očouzenec si s prěkvapeným výrazem pohladit zbroj v místě žaludku a otočil se na Mitfere:
"Mitfere, prosím nějakou specialitu pro svůj notně vyhládlý žaludek a nešetři, Henri si dá určitě se mnou!"
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
Van stál na větvi věkovitého stromu s dlouhými dužnatými listy a všude kolem něj visely nějaké liány. Šero lesa znělo štěbetem a cvrkáním všemožných podivných bytostí tohoto kouta mnohovesmíru. Hvozd všude okolo, jedině kamenná stěna s portálem hostince porostlá mechem a lišejníkem narušovala zdejší věčnou scenérii.
Koutkem oka zahlédl v koruně nalevo nějaký pohyb. Jelikož se nezdálo, že by se trolové nějak hrnuli ven, bylo je vidět uprostřed šenkovny a v jejich kamenných mozcích šrotovaly sutiny myšlenek, risknul Van letmý pohled tím směrem.
Uviděl nejdřív temnou zelenohnědou trojúhelníkovou hlavu s dvěma smaragdovýma vypouklýma očima po stranách, pak dlouhé pancířové končetiny jako zubaté kosy složené pod útlými rameny jako při modlitbě. Obří kudlanka. Na lovu.
Koutkem oka zahlédl v koruně nalevo nějaký pohyb. Jelikož se nezdálo, že by se trolové nějak hrnuli ven, bylo je vidět uprostřed šenkovny a v jejich kamenných mozcích šrotovaly sutiny myšlenek, risknul Van letmý pohled tím směrem.
Uviděl nejdřív temnou zelenohnědou trojúhelníkovou hlavu s dvěma smaragdovýma vypouklýma očima po stranách, pak dlouhé pancířové končetiny jako zubaté kosy složené pod útlými rameny jako při modlitbě. Obří kudlanka. Na lovu.
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
Wazelina pekelníkovo kručení probralo z pospánkové letargie. S hladovým výrazem, pozorován křišťálovýma očima zeměplošských trolů, se dopotácel k šenku a drápal se na stoličku.
"Mitfere, hozbotskej," hřímal, "moje záhrana zou nagládaný houpy. Tej mi mísu nalošenejch slatejch šambiónů. A čpán voty. Těguju." Jeho hlava klesla na výčepní pult a bylo slyšet už jen nějaké orzí litanye.
"Mitfere, hozbotskej," hřímal, "moje záhrana zou nagládaný houpy. Tej mi mísu nalošenejch slatejch šambiónů. A čpán voty. Těguju." Jeho hlava klesla na výčepní pult a bylo slyšet už jen nějaké orzí litanye.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24319
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Po vrstvě prachu a písku přeběhly několikeré nohy a poněkud jej rozházely po celé místnosti. Jak se zdá, nikdo se tou spouští nezabývá, všichni se starají sami o sebe nebo jeden o druhého.
Prach na podlaze se pomalými pohyby začal sunout do jednoho rohu místnosti, kde se vrší do zvětšující se hromádky. Nicméně trvalo docela dlouho, než se všechen shromáždil a vytvořil kužel vysoký ke dvěma metrům.
"P@n@ Mitf@r@, potř@bov@l bych vodu, v@pno a c@m@nt, buďt@ t@k l@sk@v."
- zašustil prach potichu.
Prach na podlaze se pomalými pohyby začal sunout do jednoho rohu místnosti, kde se vrší do zvětšující se hromádky. Nicméně trvalo docela dlouho, než se všechen shromáždil a vytvořil kužel vysoký ke dvěma metrům.
"P@n@ Mitf@r@, potř@bov@l bych vodu, v@pno a c@m@nt, buďt@ t@k l@sk@v."
- zašustil prach potichu.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24319
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
V místnosti se z ničeho nic objevil vír černého vzduchu a když se rozptýlil, zanechal po sobě mohutnou vysokou postavu démonického vzezření - ocelově modrá kůže, svalnaté ruce zakončené pařáty výrazná brada a rudé oči. Větší část postavy je zahalena v černém plášti, nicméně velký meč v jedné ruce naznačuje, co je postava zač.
"Kdo povolal Nazagotha, zabíječe démonů?"
- otázal se tento tvor a rozhlíží se zuřivým pohledem po všech v místnosti.
"Kdo povolal Nazagotha, zabíječe démonů?"
- otázal se tento tvor a rozhlíží se zuřivým pohledem po všech v místnosti.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
-
Quasit
- Vysloužilý démon
- Příspěvky: 1452
- Registrován: 28. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha, Vršovice
Venku mezitím Vanovi došlo, že vedle něj se nachází opravdu nebezpečný dravec. Leknutím ztratil rovnováhu a zřítil se z větve, což mu pravděpodobně zachránilo život. Místo, kde se ještě před okamžikem nacházel, proťaly se zasvištěním dvě kosám podobné končetiny obří kudlanky. Okřídlenec se zabořil s hlasitým praskáním do hustého a vzrostlého podrostu - leknutí ho zřejmě připravilo o manévrovací schopnosti. Obří hmyz chvíli hýbal hlavou a pak se vydal se znepokojující hbitostí dolů po kmeni.
Vanův pád jakoby probral z překvapení dva kamenné troly. Ten, kterého déva oslnil světlem, už zřejmě získal zpět svůj zrak a zuřivý výraz v jeho už tak dost nepřitažlivém obličeji vypadal opravdu děsivě.
"UUUUUUUUUUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!" vydralo se z jeho kamenného hrdla zařvání podobné zvuku drcených kamenů a trolové se s hromovým duněním svých tlap vyřítili z hostince do pralesa, což zaplatil životem jeden stůl a tři židle.
Z podrostu se vynořila Vanova modrá hlava s bílými vlasy. Jeden pohled nahoru - kudlanka se přibližuje se skřípavým zvukem kusadel třených o sebe. Pohled dopředu - dvě tuny kamenné váhy v běhu.
Van něco zařval, znělo to asi jako "KURVA!" a hbitě zmizel opět v podrostu. Kudlanka se zastavila, protože příchod trolů ji asi nepotěšil. Místo předpokládáněho Vanova pobytu bylo vzápětí nohama trolů proměněno v kaši převážně rostlinného původu. Zvuky praskajících větví - či kostí? - skutečně nezněly optimisticky.
Zpoza kmene náhle vykmitla modrá šmouha. Déva s fantastickou obratností změnil směr letu, vlétl dveřmi zpět do hlavního sálu a zabrzdil takřka na místě.
"Jó, lítání, v tom jsme fakt dobrý," zavolal posměšně na dvojici trolů, která si jeho úniku ještě nestačila všimnout. Pak zabouchl rychle dveře a zakřičel do sálu: "Mitfere! Dupni na to, u všech bohů!"
S tím se usmál na všechny v místnosti: "Neznepokojujte se, všechno je pod kontrolou."
Vanův pád jakoby probral z překvapení dva kamenné troly. Ten, kterého déva oslnil světlem, už zřejmě získal zpět svůj zrak a zuřivý výraz v jeho už tak dost nepřitažlivém obličeji vypadal opravdu děsivě.
"UUUUUUUUUUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!" vydralo se z jeho kamenného hrdla zařvání podobné zvuku drcených kamenů a trolové se s hromovým duněním svých tlap vyřítili z hostince do pralesa, což zaplatil životem jeden stůl a tři židle.
Z podrostu se vynořila Vanova modrá hlava s bílými vlasy. Jeden pohled nahoru - kudlanka se přibližuje se skřípavým zvukem kusadel třených o sebe. Pohled dopředu - dvě tuny kamenné váhy v běhu.
Van něco zařval, znělo to asi jako "KURVA!" a hbitě zmizel opět v podrostu. Kudlanka se zastavila, protože příchod trolů ji asi nepotěšil. Místo předpokládáněho Vanova pobytu bylo vzápětí nohama trolů proměněno v kaši převážně rostlinného původu. Zvuky praskajících větví - či kostí? - skutečně nezněly optimisticky.
Zpoza kmene náhle vykmitla modrá šmouha. Déva s fantastickou obratností změnil směr letu, vlétl dveřmi zpět do hlavního sálu a zabrzdil takřka na místě.
"Jó, lítání, v tom jsme fakt dobrý," zavolal posměšně na dvojici trolů, která si jeho úniku ještě nestačila všimnout. Pak zabouchl rychle dveře a zakřičel do sálu: "Mitfere! Dupni na to, u všech bohů!"
S tím se usmál na všechny v místnosti: "Neznepokojujte se, všechno je pod kontrolou."
-
Vlasák
- Administrátor
- Příspěvky: 1419
- Registrován: 7. 12. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha
Jakob celou dobu seděl u stolu se skloněnou hlavou a oběma rukama si stále mnul zlomenou nohu. Kromě pravidelného pohybu rukou nevykonal žádný jiný pohyb a nevydal ani hlásku. Pozornější si mohli všimnout, že se celé jeho tělo chvělo a že ze skloněné hlavy Jakobovi stékaly doslova čůrky potu.
"Áááááárrrhhhh," zařval náhle Jakob a prudce se vztyčil. Pak se ve stoje protáhl, jakoby se právě vzbudil. "Tákže," zazubil se Jakob do sálu, "je na čase začít jednat." Usmál se na Vana a zamířil k barpultu, kde se zastavil u očouzence. "V tom zmatku jsme se ještě pořádně neseznámili. Jsem Jakob," pronesl se zvláštním důrazem na své jméno.
Modron se děním příliš nevzrušoval. Z klidu ho vytrhl až Jakobův výkřik. Vzhledem k tomu, že k němu byl zády, "překlopil" jen svoje válcové tělo, aby zjistil, co se děje. Pak se překlopil zase zpátky a prohlídl si postupně všechny přítomné, přičemž se přeťapáváním otáčel. Posledním, koho prohlédl, byl Jakob. Modron zacinkal a ozvalo se: "Pravděpodobnost konfliktu: 67,8%... tady k něčemu dojde..."
"Áááááárrrhhhh," zařval náhle Jakob a prudce se vztyčil. Pak se ve stoje protáhl, jakoby se právě vzbudil. "Tákže," zazubil se Jakob do sálu, "je na čase začít jednat." Usmál se na Vana a zamířil k barpultu, kde se zastavil u očouzence. "V tom zmatku jsme se ještě pořádně neseznámili. Jsem Jakob," pronesl se zvláštním důrazem na své jméno.
Modron se děním příliš nevzrušoval. Z klidu ho vytrhl až Jakobův výkřik. Vzhledem k tomu, že k němu byl zády, "překlopil" jen svoje válcové tělo, aby zjistil, co se děje. Pak se překlopil zase zpátky a prohlídl si postupně všechny přítomné, přičemž se přeťapáváním otáčel. Posledním, koho prohlédl, byl Jakob. Modron zacinkal a ozvalo se: "Pravděpodobnost konfliktu: 67,8%... tady k něčemu dojde..."
-
Valkira
- Příspěvky: 120
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:46
- Bydliště: Valhala
Postava v bílém opět upila ze svého poháru trochu šťávy z růží. Její vnitřní pohled sledoval Vana, a pak se obrátil k nově příchozímu. Bylo jasně cítit pousmání... spokojený úšklebek. Snad konečně to, co hledala. Se zájmem dál sledovala démona i Vana zároveň. Věnovat svou pozornost více jedincům vzdáleným od sebe ji zjevně nečinilo sebemenší potíže.
Pohled, jenž věnovala Vanovi byl trochu jiný než dříve... zkoumavý a hodnotící. Když Van stanul zpět v sálu hostince ucítil lehké, uznalé kývnutí hlavou aniž by se kápě pohnula.
Pohled, jenž věnovala Vanovi byl trochu jiný než dříve... zkoumavý a hodnotící. Když Van stanul zpět v sálu hostince ucítil lehké, uznalé kývnutí hlavou aniž by se kápě pohnula.
Dnes je dobry den na smrt.... Tvoji.
-
Quasit
- Vysloužilý démon
- Příspěvky: 1452
- Registrován: 28. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha, Vršovice
Van se ještě chvíli opíral zády o dveře a vydýchával se. Pak opatrně vykoukl špehýrkou, pokývl hlavou a s úsměvem dveře zavřel.
"Tak, to bychom měli z krku," promnul si rukama svůj krk, za který ho trol předtím držel. Cvrnkl do imaginárního klobouku směrem k postavě v bílém a vydal se k baru. Cestou si prohlédl posledně příchozího, zabíječe démonů a prohodil k němu, když ho míjel: "Nazdar. Vypadáš jako bys něco hledal, pojď se s náma napít..."
Aniž by čekal na odpověď, pokračoval směrem k baru. Na očouzence pohlédl trochu nevraživě, vzpomínka na Motrijskou krvavou byla ještě čerstvá.
"Ale, kdopak se nám to probudil! Pan Wazelin Perda osobně, vyspinkaný do růžova." Déva se usadil na stoličku a křídly se zahalil jako pláštěm.
"Mitfere, jsem ti opravdu zavázán, že ten tvůj hostinec se rozhodl přesunout vlez dřív, než těm horám kamenných svalů došlo, kde jsem. Takovou chytrou hospodu abys pohledal. To se musí oslavit - dvojitou oranžádu, prosím!"
Mezitím černý Mitferův pomocník Ulp uklízel nábytek, roztřískaný během poslední půlhodiny a nosil ze skladu nový. Mitfer klidně jako vždy naléval nápoje a nevypadal událostmi nijak zasažen, zřejmě zcela normální den v hostinci Had Uroboros. Krysí dívka z kuchyně nosila s plachým úsměvem hostům jídla a z krbů se šířila příjemná vůně hořícího dřeva.
Van se napil své jedovatě oranžové "oranžády" a obrátil se na Jakoba.
"Hele, co máš? Vy se znáte? Nevím, co jste si udělali, ale nechte to plavat. Nebo aspoň počkejte, než si to dopiju. Co tvoje noha? Už je dobrá?"
"Tak, to bychom měli z krku," promnul si rukama svůj krk, za který ho trol předtím držel. Cvrnkl do imaginárního klobouku směrem k postavě v bílém a vydal se k baru. Cestou si prohlédl posledně příchozího, zabíječe démonů a prohodil k němu, když ho míjel: "Nazdar. Vypadáš jako bys něco hledal, pojď se s náma napít..."
Aniž by čekal na odpověď, pokračoval směrem k baru. Na očouzence pohlédl trochu nevraživě, vzpomínka na Motrijskou krvavou byla ještě čerstvá.
"Ale, kdopak se nám to probudil! Pan Wazelin Perda osobně, vyspinkaný do růžova." Déva se usadil na stoličku a křídly se zahalil jako pláštěm.
"Mitfere, jsem ti opravdu zavázán, že ten tvůj hostinec se rozhodl přesunout vlez dřív, než těm horám kamenných svalů došlo, kde jsem. Takovou chytrou hospodu abys pohledal. To se musí oslavit - dvojitou oranžádu, prosím!"
Mezitím černý Mitferův pomocník Ulp uklízel nábytek, roztřískaný během poslední půlhodiny a nosil ze skladu nový. Mitfer klidně jako vždy naléval nápoje a nevypadal událostmi nijak zasažen, zřejmě zcela normální den v hostinci Had Uroboros. Krysí dívka z kuchyně nosila s plachým úsměvem hostům jídla a z krbů se šířila příjemná vůně hořícího dřeva.
Van se napil své jedovatě oranžové "oranžády" a obrátil se na Jakoba.
"Hele, co máš? Vy se znáte? Nevím, co jste si udělali, ale nechte to plavat. Nebo aspoň počkejte, než si to dopiju. Co tvoje noha? Už je dobrá?"
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
Když pan Amanda stojící stále na stole před bílou postavou zjistil, že se od něj nic dalšího neočekává, uctivě se uklonil a s vyslovením díku seskočil ze stolu. Mířil zpátky na bar, svou dopitou sklenici nechal ležet.
Pan Kulin zůstal stát na stole a díval se za svým společníkem. Pak mrkl na Lindriu de Ren a řekl: "Tohle dělá pořád. Je to takovej... dobrej obchodník, moc dobrej, ale nevypočitatelnej." Obrátil Amandovu sklenici dnem vzhůru, zvedl ocas a posadil se. "Já sem Pašvír Kulin, jestli sem se eště nepředstavil. Podivejte, slyšel -- teda, zaslech sem, že ste nějaká královna nebo co... víte, jedno proroctví povídá, že sem má jednoho dne přijít ženská, co by se měla stát novou Císařovnou Olivínskýho lesa. Mě už tahle nejistota nebaví, tak si řikám -- nechtěla byste to vzít vy?" Podrbal se tlapkou na nose a nasál rákosem ze své sklínky.
"Heleďte," sáhl do vesty a vytáhl pouzdro s klenoty, "tohle si vemte, určitě vám to sekne, a až Uroboros zastaví na Plavičí mokřině nebo u Drakova chřtánu, tak si prostě vyzvednete další, tentokrát korunovační klenoty, získáte věčnou moudrost a spoustu poddanejch a tak..." Znova si usrkl, utřel si vousky a s dojisté míry zvednutým obočím děl: "to nezní špatně, ne?"
Pan Kulin zůstal stát na stole a díval se za svým společníkem. Pak mrkl na Lindriu de Ren a řekl: "Tohle dělá pořád. Je to takovej... dobrej obchodník, moc dobrej, ale nevypočitatelnej." Obrátil Amandovu sklenici dnem vzhůru, zvedl ocas a posadil se. "Já sem Pašvír Kulin, jestli sem se eště nepředstavil. Podivejte, slyšel -- teda, zaslech sem, že ste nějaká královna nebo co... víte, jedno proroctví povídá, že sem má jednoho dne přijít ženská, co by se měla stát novou Císařovnou Olivínskýho lesa. Mě už tahle nejistota nebaví, tak si řikám -- nechtěla byste to vzít vy?" Podrbal se tlapkou na nose a nasál rákosem ze své sklínky.
"Heleďte," sáhl do vesty a vytáhl pouzdro s klenoty, "tohle si vemte, určitě vám to sekne, a až Uroboros zastaví na Plavičí mokřině nebo u Drakova chřtánu, tak si prostě vyzvednete další, tentokrát korunovační klenoty, získáte věčnou moudrost a spoustu poddanejch a tak..." Znova si usrkl, utřel si vousky a s dojisté míry zvednutým obočím děl: "to nezní špatně, ne?"
-
Vlasák
- Administrátor
- Příspěvky: 1419
- Registrován: 7. 12. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha
