On-line hra: Hostinec "Had Uroboros"
-
Quasit
- Vysloužilý démon
- Příspěvky: 1452
- Registrován: 28. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha, Vršovice
Mitfer postavil na barpult těžkou hliněnou mísu a pak začal uklízet - tedy tak by se nejlíp možná dala popsat činnost, kdy zvedal nad mísu různé kožené a plátěné pytlíčky, z nichž vyklepával dovnitř prach různých barev a stupně prášivosti. Po chvíli nad mísou vřely kotouče prachu a několik nejbližších osob začalo mít problémy s viditelností a dýcháním. Mitfer dokončil přípravu se soustředěním šéfkuchaře, který připravuje svůj mistrovský pokrm, a mísu, za kterou se pěkně prášilo, odnesl před balvanoidního meteora.
"Tady.... jen si trochu stáhněte ten plamen, dva krby docela stačí."
"Tady.... jen si trochu stáhněte ten plamen, dva krby docela stačí."
-
Ebon Hand
- Temný paladin
- Příspěvky: 1806
- Registrován: 13. 5. 2003, 15:07
- Bydliště: Čertův příbytek
"Koukám že máš stejně blbý jméno skoro jako já." zazubil se očouzenec na Henryho.
"Já to svoje ani neumím vyslovit v obecný řeči." pokračoval: "ale taky mi říkali Burnout, tak to bych mohl začít užívat."
A připil si s Henrym, byl to první pohodový přípitel po hodně dlouhé době.
Když se Mitfer vrátil za bar tak se na něj zazubil svými černými hřeby:
"Svým železem jsem udržoval hygienickou vzdálenost" a opět zasmál.
Dneska je dobrý den na pořádní ožrání, pomyslel.
Pohodlně se usadil.
"Milfere dokud budu na baru, rovnou mi dolejvej, cítím dobrej večer."
Otočil se zády k baru jemně nakloněn k Henrymu oči pobaveně sledovali Meteor a kotel prachu.
"Dámé ňáký kořky Henry? Už dlouho jsem se vklidu nevožral.
Pěkný hadi, co uměj? Vypadaj dost živě."
"Já to svoje ani neumím vyslovit v obecný řeči." pokračoval: "ale taky mi říkali Burnout, tak to bych mohl začít užívat."
A připil si s Henrym, byl to první pohodový přípitel po hodně dlouhé době.
Když se Mitfer vrátil za bar tak se na něj zazubil svými černými hřeby:
"Svým železem jsem udržoval hygienickou vzdálenost" a opět zasmál.
Dneska je dobrý den na pořádní ožrání, pomyslel.
Pohodlně se usadil.
"Milfere dokud budu na baru, rovnou mi dolejvej, cítím dobrej večer."
Otočil se zády k baru jemně nakloněn k Henrymu oči pobaveně sledovali Meteor a kotel prachu.
"Dámé ňáký kořky Henry? Už dlouho jsem se vklidu nevožral.
Pěkný hadi, co uměj? Vypadaj dost živě."
-
Valkira
- Příspěvky: 120
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:46
- Bydliště: Valhala
Dveře hostince se otevřeli... dovnitř zavál ledový vítr a přinesl s sebou sněhové vločky a krystaly ledu. Ze tmy venku vstoupila do světla postava zahalená celá v bílém plášti. Hlava je skryta pod kápí, takže je celé její tělo skryté před zvědavými pohledy. Kráčí pomalu, drobnými kroky, její chůze je měkká, ramena se ani nepohnou.
Pomalu dojde k jednomu z volných stolů a posadí se. Dveře se sami opět zavřeli.
Pomalu dojde k jednomu z volných stolů a posadí se. Dveře se sami opět zavřeli.
Dnes je dobry den na smrt.... Tvoji.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24319
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Na Mitferovu žádost přivřel Obelisk své žhnoucí oči a zaměřil se na prachovou mísu ležící na blízkém stole. Chvíli jen stál a tiše skřípal, aby v náskledujícím okamžiku padl s ohlušující ránou na zem a rozstříkl se na kapky tekutého kovu.
Pak se ozval skřípavý, jakoby omluvný hlas:
"()ml..v.m s. M.ž.t. prr.s.m n.s.p.t t.n prr.ch n. m.?"
Mitfer pochopil co se po něm chce, vzal mísu a vysypal její obsah do louže stříbřitého kovu. Prach chvíli plaval na hladině a pak se rozpustil.
"Ï.k.j. t., h.m.n.jd."
Po této pijácké exhibici přetekla louže kovu ke stolu, kde sedí ostatní návštěvníci a zvedla se ve velkou vlnu, která se chvíli formovala do potřebného tvaru. Nakonec stojí vedle stolu mnohoboký hranol, který otevřel v horní části dva rudě planoucí otvory.
"N@bud@ v@dit, když s@ k v@m přid@m?"
- zeptal se škrábavým, nicméně srozumitelnějším hlasem.
"Js@m S@ntin@l, al@ k@m@r@di mi řík@jí Rocky, Šutr@k, B@lv@n n@bo j@kkoliv jin@k. Z j@k@ orbity jst@?"
Pak se ozval skřípavý, jakoby omluvný hlas:
"()ml..v.m s. M.ž.t. prr.s.m n.s.p.t t.n prr.ch n. m.?"
Mitfer pochopil co se po něm chce, vzal mísu a vysypal její obsah do louže stříbřitého kovu. Prach chvíli plaval na hladině a pak se rozpustil.
"Ï.k.j. t., h.m.n.jd."
Po této pijácké exhibici přetekla louže kovu ke stolu, kde sedí ostatní návštěvníci a zvedla se ve velkou vlnu, která se chvíli formovala do potřebného tvaru. Nakonec stojí vedle stolu mnohoboký hranol, který otevřel v horní části dva rudě planoucí otvory.
"N@bud@ v@dit, když s@ k v@m přid@m?"
- zeptal se škrábavým, nicméně srozumitelnějším hlasem.
"Js@m S@ntin@l, al@ k@m@r@di mi řík@jí Rocky, Šutr@k, B@lv@n n@bo j@kkoliv jin@k. Z j@k@ orbity jst@?"
hraju: Ω Projekt Omega
-
Vlasák
- Administrátor
- Příspěvky: 1419
- Registrován: 7. 12. 2001, 00:00
- Bydliště: Praha
"No jo, vošklivá ta noha možná je, ale na to, že jsem měl v patách hordu prašivejch tanar'ri, to ještě de... zmetci, snad se neukážou tady. Tomu chaotickýmu ksindlu se nikdy věřit nedalo a ani nedá," zašklebil se Jakob na Wazelina.
"Slyšels dobře, chlape, jsem Jakob, všemi mastmi mazaný... emmm... vyjednavač," našel Jakob to správné slovo, což doprovodil lusknutím prstů. "Ty seš Wazelin, že jo...? A co to tvoje zvíře tady..." Větu už Jakob nedokončil - dopad meteoritu ho přerušil. "Ke všem celestiálům, jakej svinskej dao nám sem poslal tohle? nebo, co to je sakra vlastně zač...?" Jakob jevil očividnou chuť návštěvníka prozkoumat zblízka, ale čáru přes rozpočet mu stále představovala jeho čerstvě zlomená noha... S křečovitě staženými ústy si pak opět rukama promačkával místo zlomeniny jakoby tím snad chtěl nohu nějak napravit.
Choutky prozkoumat nového návštěvníka ale projevil i do té doby pokojně cvakající modron. Po dopadu objektu 'zaklikal' víčky, rozběhl své převody a spřáhla, aktivoval písty a namašíroval si to přímo k asteroidu. Doťapal si to na metr k šutru, nakloněním válcového těla prohlédl obelisk od hlavy až k patě. "Analyzuji subjekt *asteroid tvaru *obelisk**... rasa subjektu *asteroid tvaru *obelisk** - nulová paměťová relace - rasa subjektu *asteroid tvaru *obelisk** nelze určit... výjimka nebyla vyhodnocena... podmíněn odhad sféry původu subjektu *asteroid tvaru *obelisk** - vnitřní sféry... upřesňuji - Elementální sféra země... pravděpodobnost: 17,8%... odhady v rámci sekundární analýzy nekonvergují - výjimka šest, nelze použít žádný předpoklad... Subjekt *asteroid tvaru *obelisk** provedl akci *snaha o komunikaci*: *M.ž. m. t. n.kd. řr.ct, zd. m. rr.z.m.? * - subjekt *asteroid tvaru *obelisk** provádí akci *snaha o komunikaci* v akusticky šifrované podobě... analyzuji... není nutný kryptoanalitický filtr - triviální symetrická šifra - výjimka pětsetsedmnáct - šifrovaný obsah neodpovídá klíči - objekty *řr* a *rr* lze pouze aproximovat... akce: dešifrování - *Může mi tu někdo říct, zda mi rozumí?* akce - odpověď na dotaz, akusticky šifrovaná... klíč použit z analýzy šifry subjektu *asteroid tvaru *obelisk**... :
*m.dr.n r.z.m. - j.k. j. sf.r. tv.h. p.v.d.?" vyhláskoval za sebe modron směrem k obelisku.
"Slyšels dobře, chlape, jsem Jakob, všemi mastmi mazaný... emmm... vyjednavač," našel Jakob to správné slovo, což doprovodil lusknutím prstů. "Ty seš Wazelin, že jo...? A co to tvoje zvíře tady..." Větu už Jakob nedokončil - dopad meteoritu ho přerušil. "Ke všem celestiálům, jakej svinskej dao nám sem poslal tohle? nebo, co to je sakra vlastně zač...?" Jakob jevil očividnou chuť návštěvníka prozkoumat zblízka, ale čáru přes rozpočet mu stále představovala jeho čerstvě zlomená noha... S křečovitě staženými ústy si pak opět rukama promačkával místo zlomeniny jakoby tím snad chtěl nohu nějak napravit.
Choutky prozkoumat nového návštěvníka ale projevil i do té doby pokojně cvakající modron. Po dopadu objektu 'zaklikal' víčky, rozběhl své převody a spřáhla, aktivoval písty a namašíroval si to přímo k asteroidu. Doťapal si to na metr k šutru, nakloněním válcového těla prohlédl obelisk od hlavy až k patě. "Analyzuji subjekt *asteroid tvaru *obelisk**... rasa subjektu *asteroid tvaru *obelisk** - nulová paměťová relace - rasa subjektu *asteroid tvaru *obelisk** nelze určit... výjimka nebyla vyhodnocena... podmíněn odhad sféry původu subjektu *asteroid tvaru *obelisk** - vnitřní sféry... upřesňuji - Elementální sféra země... pravděpodobnost: 17,8%... odhady v rámci sekundární analýzy nekonvergují - výjimka šest, nelze použít žádný předpoklad... Subjekt *asteroid tvaru *obelisk** provedl akci *snaha o komunikaci*: *M.ž. m. t. n.kd. řr.ct, zd. m. rr.z.m.? * - subjekt *asteroid tvaru *obelisk** provádí akci *snaha o komunikaci* v akusticky šifrované podobě... analyzuji... není nutný kryptoanalitický filtr - triviální symetrická šifra - výjimka pětsetsedmnáct - šifrovaný obsah neodpovídá klíči - objekty *řr* a *rr* lze pouze aproximovat... akce: dešifrování - *Může mi tu někdo říct, zda mi rozumí?* akce - odpověď na dotaz, akusticky šifrovaná... klíč použit z analýzy šifry subjektu *asteroid tvaru *obelisk**... :
*m.dr.n r.z.m. - j.k. j. sf.r. tv.h. p.v.d.?" vyhláskoval za sebe modron směrem k obelisku.
-
Conlai
- Správce rozbitých snů; Moderátor
- Příspěvky: 2398
- Registrován: 25. 11. 2003, 19:08
- Bydliště: Brno
Skvělý nápad, Burne. Mitfere? Prosím, dones nám celou lahev. Mohu ti dolít? Dobře. Ti hadi, přiteli v pití, jsou poznávacím znamením, po jehož spatření padají samotní arkanoloti z Chřadnoucí věže na kolena... patolízalové odporní - dovolíš - Tak. Bohužel je narozdíl od svých očí nemohu zakrýt a tak vypadám jako někdo, kdo usnul ve Fellově tetovacím salonu... Promiň pokud tě nudím, ale možnost mluvit opět lidským jazykem je prostě... skvělá. Posledních sto let jsem strávil na okraji bytí, v temných místech, kde Nyarlatothep dává dobrou noc a kde čepují mizerné pivo. Dej mi sklenku, doliju ti... tak. Tanec po páteřích mrtvých bohů na hudbu prokletých píšťal, požírání duší šílených - pche! Jsem rád, že jsem od té sebranky co nejdál. Rád bych připil všemu, co je alespoň vzdáleně lidské. Hm. Mitfere, další lahev, nebo raději rovnou dvě...
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
Wazelin a pan Kulin spolu seděli u láhve houbovice a orza začínal co chvíli pozorovat nějaké dění v šeru pod stropem. Dění, které nebylo. Pan Kulin se zle kunovsky šklebil na Jakoba, který se evidentně přestával v situaci okolo orientovat, a pak Wazelina zatahal za rukáv. Ten na něj po chvíli obrátil svá očka, jejichž zorničky teď byly jako špendlíkové hlavičky, koukal na něj, jako by ho ani neznal, ale pak sáhl do měšce a podal kuně karmínovou, zlatem pošitou vestu. Kuna si ji oblékla, pak si přes ni přehodila bandalír s malým rapírem, na nějž nabodla posledního ptáčka, a když dopila mošt, seskočila se stolu.
Pan Kulin se zastavil pár kroků od předsíně, vyplivl do slámy ptačí lebku a zapálil si fajfku. Pak scvrnkl nějaké smítko z vesty, levačkou ulovil blechu v podkolení a strčil si ji do tlamy. Z vesty vyndal kapesní hodiny na řetízku, podíval se na zvláštní ciferník a pak na dveře. Čekal.
Wazelin chvíli pozoroval svého přítele, pak chápavě kývl na Jakoba, vstal od stolu, a když modron domudroval svou analýzu obelisku, to už orza prohodil chraplavým basem přes rameno: "Tho ses moch broměnid z dý galuše azboň f ňákou zohu, palvane. U náz toma, tam byly zochy..." povzdechl si. Pak vychrchl velký kus hlenu a mířil se svou flaškou v hbitých prstech k baru. Ostruhy na jeho holínkách svakaly o dlaždice.
Najednou se zastavil, zadíval se nahoru. Prudce se skrčil a rukou si kryl hlavu. Nakonec se skrčil ještě víc a trocha zelenohnědé kořalky mu vychrstla za krk a zbrotila tak do té doby perfektně čistý krajkový límec košile, kterou měl oblečenou pod orientálním kabátcem. Očima sledoval další, ostatním skrytý pohyb něčeho nad svou hlavou, ale pak dokončil svůj přesun k baru.
"Mrhy," konstatoval s pohledem upřeným na Henryho s Vypálencem a pokyvuje hlavou se sápal na barovou stoličku.
"Hlapy, tám si s fáma taky jetnu z děch žolků. Mitfere, dalej mi to co pánům. A měl pys vyvědrat, množej se di tu metobejři. Ale tho je jetno," otočil se už k Henrymu, který seděl vedle, "za hvíli py se měli opjevid Kulinovi gumpáni, tag to tady vyšisděj..." Nakonec se Wazelin lekl, když mu Mitfer přes rameno podával sklenici s pálenkou, až se mu zaprášilo z vousů.
Pan Kulin se zastavil pár kroků od předsíně, vyplivl do slámy ptačí lebku a zapálil si fajfku. Pak scvrnkl nějaké smítko z vesty, levačkou ulovil blechu v podkolení a strčil si ji do tlamy. Z vesty vyndal kapesní hodiny na řetízku, podíval se na zvláštní ciferník a pak na dveře. Čekal.
Wazelin chvíli pozoroval svého přítele, pak chápavě kývl na Jakoba, vstal od stolu, a když modron domudroval svou analýzu obelisku, to už orza prohodil chraplavým basem přes rameno: "Tho ses moch broměnid z dý galuše azboň f ňákou zohu, palvane. U náz toma, tam byly zochy..." povzdechl si. Pak vychrchl velký kus hlenu a mířil se svou flaškou v hbitých prstech k baru. Ostruhy na jeho holínkách svakaly o dlaždice.
Najednou se zastavil, zadíval se nahoru. Prudce se skrčil a rukou si kryl hlavu. Nakonec se skrčil ještě víc a trocha zelenohnědé kořalky mu vychrstla za krk a zbrotila tak do té doby perfektně čistý krajkový límec košile, kterou měl oblečenou pod orientálním kabátcem. Očima sledoval další, ostatním skrytý pohyb něčeho nad svou hlavou, ale pak dokončil svůj přesun k baru.
"Mrhy," konstatoval s pohledem upřeným na Henryho s Vypálencem a pokyvuje hlavou se sápal na barovou stoličku.
"Hlapy, tám si s fáma taky jetnu z děch žolků. Mitfere, dalej mi to co pánům. A měl pys vyvědrat, množej se di tu metobejři. Ale tho je jetno," otočil se už k Henrymu, který seděl vedle, "za hvíli py se měli opjevid Kulinovi gumpáni, tag to tady vyšisděj..." Nakonec se Wazelin lekl, když mu Mitfer přes rameno podával sklenici s pálenkou, až se mu zaprášilo z vousů.
-
Ebon Hand
- Temný paladin
- Příspěvky: 1806
- Registrován: 13. 5. 2003, 15:07
- Bydliště: Čertův příbytek
"V pohodě Henry, taky si rád pokecám. Nějak jsem na to neměl delší dobu čas. Ale musím říci, že to cos vyváděl dřív, nezní jako příjemně strávenej večer."
Pohled na celou lahvinku Motrijské krvavé očouzencovi vyčaroval další pokřivený úsměv na tváři.
"Hrozně se mi líbí tyhle ocelový zdobený trpasličí flašky na Motrijskou."
řekl skoro zasněně a přejel po křivkách lahve drápem na pravém ukazováku, jemně to zaskřípalo.
Pohlédl na Wazelina.
"To jsem zvědavej tlouštíku, co s tebou to naše pití udělá. Když po tom svým máš halušky."
Jemně loktem poštouchl Henryho, aby upoutal jeho pozornost.
Pozvedl jedno obočí: "Uvidíme, jakou scénku nám tady Mechaňák s balvanem předvedou"
Zavrtěl se a usadil ještě pohodlněji. Počkal až si tlouštík vezme svůj drink a pak pozdvihl svůj pohárek ke společnému přípitku.
"Tak pánové, ať si užijeme pohody co nejdýl!" a kopnul panáka do sebe.
Pohled na celou lahvinku Motrijské krvavé očouzencovi vyčaroval další pokřivený úsměv na tváři.
"Hrozně se mi líbí tyhle ocelový zdobený trpasličí flašky na Motrijskou."
řekl skoro zasněně a přejel po křivkách lahve drápem na pravém ukazováku, jemně to zaskřípalo.
Pohlédl na Wazelina.
"To jsem zvědavej tlouštíku, co s tebou to naše pití udělá. Když po tom svým máš halušky."
Jemně loktem poštouchl Henryho, aby upoutal jeho pozornost.
Pozvedl jedno obočí: "Uvidíme, jakou scénku nám tady Mechaňák s balvanem předvedou"
Zavrtěl se a usadil ještě pohodlněji. Počkal až si tlouštík vezme svůj drink a pak pozdvihl svůj pohárek ke společnému přípitku.
"Tak pánové, ať si užijeme pohody co nejdýl!" a kopnul panáka do sebe.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24319
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Narudlý kruh pohledu obelisku sklouznul na modrona a přejel ho od hlavy až na zem. Rudé otvory se na okamžik stáhly v úzké štěrbiny, aby se v následujícím okamžiku rozzářily příjemnou žlutí.
"Vid.m, ž@ n@ všichni jsou tu n@ biologick@ b@zi modron@. J@n n@rozum.m pojmu ´sf@r@´. Pokud t.m mysl.š ´orbit@´, poch@z.m z p@su ast@roid. m@s.c@ C, pl@n@ty @, hv@zdy QZ, soust@vy SMT, g@l@xi@ Y@LTSU, kupy @J, n@dkupy H. Chc@š to v izom@trick.ch souř@dnicich?"
Jeho řeč byla poněkud nesrozumitelnější než v předchozím případě, skřípavější a ozývalo se v ní měchanické cvakání podobné zvukům, kteé vydává modron.
Po chvíli mu došlo, že Wazelin mluví nejspíš na něj a se skřípáním kamene o kámen zkroutil svou horní část tak, aby osvětlující kruh dopadl na trpaslíka.
"Bh@m@m @ni bhr@chu, sto jh@ to ´Zoch@´. Physv@tli mhi th@ntho tb@r, phiologhick. hub@doid@."
- odpověděl řečí, která je kombinací Wazelinových slov a skřípání. Při tomho disharmonickém zvuku začalo několik sklenic v místnosti nepříjemně zvučet a jedna se s cinknutím rozprskla po stole.
"Oblhoub@m s@, th@nto zb.sob kobudik@c@ d@di bhro bj@ opbhykl."
- zaskřípal obelisk a při praskání dalších sklenic a dvou kovových pohárů raději zavřel otvory.
"Vid.m, ž@ n@ všichni jsou tu n@ biologick@ b@zi modron@. J@n n@rozum.m pojmu ´sf@r@´. Pokud t.m mysl.š ´orbit@´, poch@z.m z p@su ast@roid. m@s.c@ C, pl@n@ty @, hv@zdy QZ, soust@vy SMT, g@l@xi@ Y@LTSU, kupy @J, n@dkupy H. Chc@š to v izom@trick.ch souř@dnicich?"
Jeho řeč byla poněkud nesrozumitelnější než v předchozím případě, skřípavější a ozývalo se v ní měchanické cvakání podobné zvukům, kteé vydává modron.
Po chvíli mu došlo, že Wazelin mluví nejspíš na něj a se skřípáním kamene o kámen zkroutil svou horní část tak, aby osvětlující kruh dopadl na trpaslíka.
"Bh@m@m @ni bhr@chu, sto jh@ to ´Zoch@´. Physv@tli mhi th@ntho tb@r, phiologhick. hub@doid@."
- odpověděl řečí, která je kombinací Wazelinových slov a skřípání. Při tomho disharmonickém zvuku začalo několik sklenic v místnosti nepříjemně zvučet a jedna se s cinknutím rozprskla po stole.
"Oblhoub@m s@, th@nto zb.sob kobudik@c@ d@di bhro bj@ opbhykl."
- zaskřípal obelisk a při praskání dalších sklenic a dvou kovových pohárů raději zavřel otvory.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Valkira
- Příspěvky: 120
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:46
- Bydliště: Valhala
Kápě postavy v bílém se ani nepohnula, přesto všichni máte pocit, jakoby vás sledovala. Ačkoliv někteří z vás stojí za jejími zády, přesto je její pohled téměř citelný. Zdá se, jakoby něco hledala... rozhlížela se po přítomných a pátrala. Nakonec, když se jí nikdo nevšímá, obrátil se její vnitřní pohled k hostinskému.
Aniž by postava promluvila v mysli Mitfera zazněj jasný hlas, jak zavanutí ledového větru, čistý jak křišťálový led: "Dám si šťávu z růží"
Postava počkala až jí Mitfer donese objednaný nápoj... hostincem se rozlila omamná, těžká a sladká vůně růže. Tekutina v broušené sklenici je sytě růžová až narudlá. Na první pohled hustá a lepkavá. Když hostinský pohás s nápojem před položil před ni na stůl, postava poděkovala úklounou hlavy. Tedy, její kápě se ani nepohnula, ale všichni cítí, jakoby tak učinila.
Aniž by postava promluvila v mysli Mitfera zazněj jasný hlas, jak zavanutí ledového větru, čistý jak křišťálový led: "Dám si šťávu z růží"
Postava počkala až jí Mitfer donese objednaný nápoj... hostincem se rozlila omamná, těžká a sladká vůně růže. Tekutina v broušené sklenici je sytě růžová až narudlá. Na první pohled hustá a lepkavá. Když hostinský pohás s nápojem před položil před ni na stůl, postava poděkovala úklounou hlavy. Tedy, její kápě se ani nepohnula, ale všichni cítí, jakoby tak učinila.
Dnes je dobry den na smrt.... Tvoji.
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
Wazelin si připil s oběma pány a pak se dlouze zahleděl do sklenice, čert ví, co tam všechno viděl. Možná pravdu. Beze slova kývnul na Henryho a napůl slezl, napůl se svezl ze stoličky. Koulel očima kolem sebe, podal láhev své houbovice s vinětou popsanou cizím písmem pánům nad sebou s pokynem, jako že tohle taky stojí za to, a se sklenicí Motrijské se hrnul napříč šenkovnou. Mířil ke svému hracímu stroji.
Vzal ozdobnou truhlici do jedné ruky, našrouboval na ní troubu a celý stroj postavil na bezpečné místo na stole v koutě. I skrz šero bylo vidět, jak z truhlice něco vysunul, pak šáhl do svého měšce a vytáhl z něj podezřele dlouhý a masivní kovový válec, který zastrčil do boku truhlice. Nakonec udělal ve vzduchu kolem pár znamení a vytvořil kolem hudebního stroje ochranné pole, jež se na okamžik zazrcadlilo.
Nakonec zatočil klikou a stroj tiše spustil tklivou melodii, kterou začaly postupně podbarvovat rytmické bubny, až se vyvinula v celkem pohodovou dechovku.
To už ale Wazelin máchal rukama a prchal z kouta před svými halucinacemi. Sklenice zůstala v koutě a jas tekutiny se odrážel na zprohýbaném mosazném trychtýři.
Do toho se ozvalo tiché zacvaknutí Kulinových hodinek. Zastrčil je do vesty a pozoroval, jak se otvírají dveře a portálem se do předsíně hrnou -- kuny. Spousty kun.
Hlavní kuna se postavila na zadní před Kulinem, zatímco ostatní plynuly kolem a nesly různě velké balíky a pytlíky. Měla na sobě špinavou a potrhanou košili a černý kabát s výložkami. Na hlavě jí seděl černý pomačkaný vysoký klobouk, nějaká obdoba cylindru.
Podali si tlapky a chvíli rozmlouvali, pak se jako staří známí vydali po podlaze k šenku. Minul je vystrašený Wazelin na cestě k šenku.
Ostatní kuny už byly všude. Seděly na stole, kam snosily svá zavazadla, na laviciích, na římsách, ve výklencích, v trámoví. Jedna se dokonce posadila na obraz nějakého démona, který visel u schodiště. Mohly jich být tak tři tucty.
Wazelin se po chvíli uklidnil a všiml si kun.
"Chhhm," rozhlédl se šenkovnou, kde ostatní hosté teprve formovali svůj názor na příchozí, "kougám, že pan Amanda a jeho choži už torasili!" Zakymácel se na stoličce a málem upadl. "Hosboto, dej hostím najízd a nabít, maj za zepou tlouchou zesdu."
Vzal ozdobnou truhlici do jedné ruky, našrouboval na ní troubu a celý stroj postavil na bezpečné místo na stole v koutě. I skrz šero bylo vidět, jak z truhlice něco vysunul, pak šáhl do svého měšce a vytáhl z něj podezřele dlouhý a masivní kovový válec, který zastrčil do boku truhlice. Nakonec udělal ve vzduchu kolem pár znamení a vytvořil kolem hudebního stroje ochranné pole, jež se na okamžik zazrcadlilo.
Nakonec zatočil klikou a stroj tiše spustil tklivou melodii, kterou začaly postupně podbarvovat rytmické bubny, až se vyvinula v celkem pohodovou dechovku.
To už ale Wazelin máchal rukama a prchal z kouta před svými halucinacemi. Sklenice zůstala v koutě a jas tekutiny se odrážel na zprohýbaném mosazném trychtýři.
Do toho se ozvalo tiché zacvaknutí Kulinových hodinek. Zastrčil je do vesty a pozoroval, jak se otvírají dveře a portálem se do předsíně hrnou -- kuny. Spousty kun.
Hlavní kuna se postavila na zadní před Kulinem, zatímco ostatní plynuly kolem a nesly různě velké balíky a pytlíky. Měla na sobě špinavou a potrhanou košili a černý kabát s výložkami. Na hlavě jí seděl černý pomačkaný vysoký klobouk, nějaká obdoba cylindru.
Podali si tlapky a chvíli rozmlouvali, pak se jako staří známí vydali po podlaze k šenku. Minul je vystrašený Wazelin na cestě k šenku.
Ostatní kuny už byly všude. Seděly na stole, kam snosily svá zavazadla, na laviciích, na římsách, ve výklencích, v trámoví. Jedna se dokonce posadila na obraz nějakého démona, který visel u schodiště. Mohly jich být tak tři tucty.
Wazelin se po chvíli uklidnil a všiml si kun.
"Chhhm," rozhlédl se šenkovnou, kde ostatní hosté teprve formovali svůj názor na příchozí, "kougám, že pan Amanda a jeho choži už torasili!" Zakymácel se na stoličce a málem upadl. "Hosboto, dej hostím najízd a nabít, maj za zepou tlouchou zesdu."
-
Lidožrout
- Příspěvky: 503
- Registrován: 9. 3. 2002, 00:00
Několik kun se se zájmem sešlo kolem obelisku, jedna se u jeho paty vyčůrala, a asi tři kuny se posadily kolem postavy s růžovým pitím. Sledovaly, kam bude tekutina nalita.
A kuny, které obsadily stůl s nanošenými zavazadly, se tvářily opravdu nepříjemně, kteroužto nepříjemnost podtrhoval jeden drobný samostříl a až směšně vypadající mečíky v jejich tlapkách.
A kuny, které obsadily stůl s nanošenými zavazadly, se tvářily opravdu nepříjemně, kteroužto nepříjemnost podtrhoval jeden drobný samostříl a až směšně vypadající mečíky v jejich tlapkách.
-
Valkira
- Příspěvky: 120
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:46
- Bydliště: Valhala
Rukáv plášte se zvednul směrem ke sklenici s nápojem. Z bod bílé látky se vynořila bělostná ruka s dlouhými, štíhlými prsty. Stříbrné dlouhé nehty, nebo snad drápy zazvonily o broušené sklo. Ruka pozdvihla sklenici proti kápi v gestu jakým se znalec vína dívá proti světlu, aby zachytil tu správnou jiskru nápoje. Ovšem hlava postavy byla stále skryta pod kápí, takže to celé působilo poněkud nepřirozeným dojmem. Po malém okamžiku se ruka znovu pohnula a sklenice zmizela pod kápí. Když se opět vynořila, část obsahu v poháru chyběla.
Dnes je dobry den na smrt.... Tvoji.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25230
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
A jako by toho mumraje nebylo málo, do místnosti vešla další postava.
Přišla směrem od kuchyně a byla to číšnice. Na sobě měla dlohou, bílou a flekatou kuchařskou zástěru, která skrývala všechny její, už tak dosti nevýrazné, ženské tvary. Před sebou tlačila servírovací stoleček.
Teda...
Ona ho ani tak netlačila, jako spíš, že ten stoleček sám pochodoval. Byl to opravdu malý stoleček, tak malý, že by na něm mohli servírovat leda tak půlčíci. Horní deska byla mírně vypouklá a celý stoleček byl zahalen ubrusem, takže čouhaly jenom jeho nožičky. Stovky malých, dětských nožiček.
Číšnice se stolečkem vešla do sálu a rozlédla se.
"Ééééééé! Krysy!!!" zapištěla čísnice nezvykle hlubokým hlasem. Jednou rukou nadzvihla svou zástěru a červené šaty, které měla pod ní, druhou rukou si přidržela svůj červený špičatý klobouk s nápisem MÁK a dala se do běhu, až za ní vlál její řídký plnovous.
Za neustálého pištění, křičení a spousty neartikulovaných skřeků, minula číšnice podibný obelisk, rozehnala hlouček kun a nakonec, spolu se svým servírovacím stolečkem, zmizela ve vchodových dveřích. Ty se zabouchly, zaduněly a byl opět klid.
Přišla směrem od kuchyně a byla to číšnice. Na sobě měla dlohou, bílou a flekatou kuchařskou zástěru, která skrývala všechny její, už tak dosti nevýrazné, ženské tvary. Před sebou tlačila servírovací stoleček.
Teda...
Ona ho ani tak netlačila, jako spíš, že ten stoleček sám pochodoval. Byl to opravdu malý stoleček, tak malý, že by na něm mohli servírovat leda tak půlčíci. Horní deska byla mírně vypouklá a celý stoleček byl zahalen ubrusem, takže čouhaly jenom jeho nožičky. Stovky malých, dětských nožiček.
Číšnice se stolečkem vešla do sálu a rozlédla se.
"Ééééééé! Krysy!!!" zapištěla čísnice nezvykle hlubokým hlasem. Jednou rukou nadzvihla svou zástěru a červené šaty, které měla pod ní, druhou rukou si přidržela svůj červený špičatý klobouk s nápisem MÁK a dala se do běhu, až za ní vlál její řídký plnovous.
Za neustálého pištění, křičení a spousty neartikulovaných skřeků, minula číšnice podibný obelisk, rozehnala hlouček kun a nakonec, spolu se svým servírovacím stolečkem, zmizela ve vchodových dveřích. Ty se zabouchly, zaduněly a byl opět klid.
Naposledy upravil(a) Markus dne 28. 4. 2004, 18:12, celkem upraveno 1 x.
-
Ebon Hand
- Temný paladin
- Příspěvky: 1806
- Registrován: 13. 5. 2003, 15:07
- Bydliště: Čertův příbytek
Očouzenec se usmíval při tom zmatku, taková klidná veselá zábava a do toho ty příjemné scénky. Tvářil se jako na dovolené.
Sice lok houbovice měl nějaký zvláštní podtext, ty houby asi byli jedovaté. Cítil, že jeho ostrý zrak začíná být doplňován zatím nevýraznými halucinacemi.
"Henry, musím na záchod. Teď jsem si uvědomil, že jsem na něm nebyl zatraceně dlouho."
A vyrazil jemně potácivou chůzí do chodby. Henry si ještě všimnul, jak cestou před sebe natáhl ruku a se zájmem si prohlížel své vlastní prsty/pařáty.
Sice lok houbovice měl nějaký zvláštní podtext, ty houby asi byli jedovaté. Cítil, že jeho ostrý zrak začíná být doplňován zatím nevýraznými halucinacemi.
"Henry, musím na záchod. Teď jsem si uvědomil, že jsem na něm nebyl zatraceně dlouho."
A vyrazil jemně potácivou chůzí do chodby. Henry si ještě všimnul, jak cestou před sebe natáhl ruku a se zájmem si prohlížel své vlastní prsty/pařáty.
