Čerstvě dočteno
-
Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15670
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
Angel Roleplaying Game
(C.J.Carella a další, Eden Studios, 2003)
Tentokrát to bude krátké. Ne snad proto, že bych neměl co chválit, naopak, ale proto, že Angel je sesterská hra k Buffy, kterou už jsem četl dřív, a proto je těch bezprostředních dojmů míň.
I přesto jich je docela dost. Angel je totiž vynikajícím příkladem toho, jak se má dělat hra podle existující předlohy - dokonce do té míry, že člověk, který seriál nezná, se do knihy začte, přečte ji a je celý natěšený na to, seriál sehnat (ověřeno v praxi). Kniha je psaná lehce, s humorem, evidentně s láskou a nesmírně čtivě. Navíc myslí i na začínajícího hráče do míry, na jakou z her vůbec nejsem zvyklý, a místo aby mu věnovala stránku v úvodu a případně něco kapitoly pro vypravěče, provede ho doslova za ruku celou knihou. A navíc to celé krásně vypadá, jak už u knih od Eden Studios bývá zvykem.
Co se systému samotného týče, jde o zjednodušený Unisystem (All Flesh, Witchcraft). Úpravy jsou zaměřené jednak na zjednodušení a zrychlení hry (ve většině bojů hází jen hráči, protivníci používají statické hodnoty), navíc jsou tu Drama Points, které umožňují hráčům "přepisovat ve scénáři", získávat bonusy v hodech, snižovat si zranění, nebo prostě ovlivňovat svět ve prospěch svých postav. Ačkoliv podobné mechanismy jsou dneska už běžně, Buffy a Angel byly první hry, které takové příběhové mechanismy naroubovaly na klasický, až realistický základní systém, a funguje to spolu překvapivě dobře.
Celkový dojem: Výborný. Víc takových her.
(C.J.Carella a další, Eden Studios, 2003)
Tentokrát to bude krátké. Ne snad proto, že bych neměl co chválit, naopak, ale proto, že Angel je sesterská hra k Buffy, kterou už jsem četl dřív, a proto je těch bezprostředních dojmů míň.
I přesto jich je docela dost. Angel je totiž vynikajícím příkladem toho, jak se má dělat hra podle existující předlohy - dokonce do té míry, že člověk, který seriál nezná, se do knihy začte, přečte ji a je celý natěšený na to, seriál sehnat (ověřeno v praxi). Kniha je psaná lehce, s humorem, evidentně s láskou a nesmírně čtivě. Navíc myslí i na začínajícího hráče do míry, na jakou z her vůbec nejsem zvyklý, a místo aby mu věnovala stránku v úvodu a případně něco kapitoly pro vypravěče, provede ho doslova za ruku celou knihou. A navíc to celé krásně vypadá, jak už u knih od Eden Studios bývá zvykem.
Co se systému samotného týče, jde o zjednodušený Unisystem (All Flesh, Witchcraft). Úpravy jsou zaměřené jednak na zjednodušení a zrychlení hry (ve většině bojů hází jen hráči, protivníci používají statické hodnoty), navíc jsou tu Drama Points, které umožňují hráčům "přepisovat ve scénáři", získávat bonusy v hodech, snižovat si zranění, nebo prostě ovlivňovat svět ve prospěch svých postav. Ačkoliv podobné mechanismy jsou dneska už běžně, Buffy a Angel byly první hry, které takové příběhové mechanismy naroubovaly na klasický, až realistický základní systém, a funguje to spolu překvapivě dobře.
Celkový dojem: Výborný. Víc takových her.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
-
Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15670
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
Space 1889
(Frank Chadwick aj., GDW, 1988)
Stařičká hra, snadno shrnutelná v pár slovech - je to realistická hra o expanzi koloniálních mocností (především Británie) na Marsu a Venuši. Na tomhle základním paradoxu je postaven nádherný svět, kde se gentlemani v tropických uniformách prodírají džunglí Venuše na safari za dinosaury, dekadentní vládci umírajícího Marsu se vznášejí nad jeho vyprahlým povrchem ve svých vzdušných plachetnicích, a prázdnotou vesmíru plující ethernauti na svých korábech samozřejmě netopí ani uhlím, ani naftou, protože na hoření během tak dlouhé vesty by loď nikdy nemohla mít dostatek kyslíku - logické, ne?
Steampunk je dnes hodně zprofanované slovo, ale pořád ještě má co nabídnout - a ve Space 1889 nabízí obrázky z doby, kdy se správný gentleman uměl chovat k dámě, kdy dáma se na cesty a do nebezpečí vydala jedině v doprovodu společníka, kdy vědecký pokrok byl důvodem k optimismu a nikdo nevěděl, co je to "světová válka". Vtipné je, že hra samotná už je artefaktem doby, která je ztracená kdesi daleko v minulosti, kdy rpg nebylo ještě ani patnáct let. Pravidla jsou taky náležitě stará, plná různých odboček a zcela samostatných subsystémů - jeden zcela unikátní systém se používá k určení toho, jak dlouho bude trvat cesta mezi planetami, a k ničemu jinému. Je to prostě design ze staré školy.
Ale tak nějak to nevadí, protože zastaralost systému hra bohatě nahradí neuvěřitelně hustou atmosférou. V téhle hře, pokud je vaše postava dobrodruhyně (adventuress), automaticky k sobě fasuje NPC společníka vyšší společenské vrstvy a nižší inteligence, který jí slouží jako zástěrka pro její dobrodružné aktivity, a pokud jste z vyšší společenské vrstvy, cestuje s vámi i sluha či komorná. V téhle hře najdete neskutečné množství "dobových" ilustrací snad úplně ke všemu - jak vypadá maximova strojní puška? Jak se ustrojí dáma na delší cestu? Jak vypadají vyklápěcí schůdky kosmického korábu? Jaký tvar má marťanská válečná létající plachetnice? Jak vypadá typický koloníální úředník? Všechno tu najdete, tahle kniha je tak bohatě ilustrovaná, že nejkrásnější dnešní knihy hravě strčí do kapsy. To, že papír je už věkem zažloutlý, tomu na atmosféře jen přidává.
A atmosféra není jen v obrázcích, ale samozřejmě i v textu. Fascinovalo mě, jak se tu v často jedné větě prolínají skutečné historické události s událostmi britských kolonií Marsu, historické vynálezy s těmi nejen anachronickými, ale i zcela nemožnými, a člověk má občas problém je odlišit. Najdete tu popis viktoriánské doby a společnosti, cestování, konstrukce meziplanetárních korábů, pokročilých technologií (které mohou objevovat i hráčští vynálezci), dávné i nedávné historie Země i ostatních planet, prostě hromadu informací, někdy snad až příliš podrobných, ale většinou zajímavě podaných.
Tahle hra je krásný kus historie, nádherná na koukání, zajímavá ke čtení, snad jen to hraní by bylo na můj vkus až příliš archeologické.
(Frank Chadwick aj., GDW, 1988)
Stařičká hra, snadno shrnutelná v pár slovech - je to realistická hra o expanzi koloniálních mocností (především Británie) na Marsu a Venuši. Na tomhle základním paradoxu je postaven nádherný svět, kde se gentlemani v tropických uniformách prodírají džunglí Venuše na safari za dinosaury, dekadentní vládci umírajícího Marsu se vznášejí nad jeho vyprahlým povrchem ve svých vzdušných plachetnicích, a prázdnotou vesmíru plující ethernauti na svých korábech samozřejmě netopí ani uhlím, ani naftou, protože na hoření během tak dlouhé vesty by loď nikdy nemohla mít dostatek kyslíku - logické, ne?
Steampunk je dnes hodně zprofanované slovo, ale pořád ještě má co nabídnout - a ve Space 1889 nabízí obrázky z doby, kdy se správný gentleman uměl chovat k dámě, kdy dáma se na cesty a do nebezpečí vydala jedině v doprovodu společníka, kdy vědecký pokrok byl důvodem k optimismu a nikdo nevěděl, co je to "světová válka". Vtipné je, že hra samotná už je artefaktem doby, která je ztracená kdesi daleko v minulosti, kdy rpg nebylo ještě ani patnáct let. Pravidla jsou taky náležitě stará, plná různých odboček a zcela samostatných subsystémů - jeden zcela unikátní systém se používá k určení toho, jak dlouho bude trvat cesta mezi planetami, a k ničemu jinému. Je to prostě design ze staré školy.
Ale tak nějak to nevadí, protože zastaralost systému hra bohatě nahradí neuvěřitelně hustou atmosférou. V téhle hře, pokud je vaše postava dobrodruhyně (adventuress), automaticky k sobě fasuje NPC společníka vyšší společenské vrstvy a nižší inteligence, který jí slouží jako zástěrka pro její dobrodružné aktivity, a pokud jste z vyšší společenské vrstvy, cestuje s vámi i sluha či komorná. V téhle hře najdete neskutečné množství "dobových" ilustrací snad úplně ke všemu - jak vypadá maximova strojní puška? Jak se ustrojí dáma na delší cestu? Jak vypadají vyklápěcí schůdky kosmického korábu? Jaký tvar má marťanská válečná létající plachetnice? Jak vypadá typický koloníální úředník? Všechno tu najdete, tahle kniha je tak bohatě ilustrovaná, že nejkrásnější dnešní knihy hravě strčí do kapsy. To, že papír je už věkem zažloutlý, tomu na atmosféře jen přidává.
A atmosféra není jen v obrázcích, ale samozřejmě i v textu. Fascinovalo mě, jak se tu v často jedné větě prolínají skutečné historické události s událostmi britských kolonií Marsu, historické vynálezy s těmi nejen anachronickými, ale i zcela nemožnými, a člověk má občas problém je odlišit. Najdete tu popis viktoriánské doby a společnosti, cestování, konstrukce meziplanetárních korábů, pokročilých technologií (které mohou objevovat i hráčští vynálezci), dávné i nedávné historie Země i ostatních planet, prostě hromadu informací, někdy snad až příliš podrobných, ale většinou zajímavě podaných.
Tahle hra je krásný kus historie, nádherná na koukání, zajímavá ke čtení, snad jen to hraní by bylo na můj vkus až příliš archeologické.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
-
Conlai
- Správce rozbitých snů; Moderátor
- Příspěvky: 2398
- Registrován: 25. 11. 2003, 19:08
- Bydliště: Brno
-
Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15670
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
Vida, tentokrát jsem ani nemusel vydírat tím, že jestli tu zase bude ticho, tak už nic nenapíšu. (-;Conlai píše:Space 1889 mi z tvého popisu připomíná nádherný "vnější" svět o který se jen otřel druhý díl Ligy výjimečných... Musím to mít!
Díky za anotaci, tuto hru už jsem kdesi zahlédnul, ale bez Tvého upozornění bych ji minul.
Máš pravdu, úvod druhé ligy to hodně připomíná, tuším se obojí inspirovalo u stejného zdroje, čili Howarda.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
-
Kelton
- Příspěvky: 924
- Registrován: 2. 10. 2007, 19:06
- Bydliště: Praha
OctaNe
OctaNe
Jared Sorensen - Memento Mori Theatrics
K téhle hře jsem se dostal náhodou, prolétnul jí a zase odložil. Pak se ale rok s rokem sešel a já se začal dívat na divné filmy, které nepocházejí z Japonska. Six-string samurai, Repo-man, Rock&Rule, Wild Zero (dobře, s tím posledním trochu kecám). Otevřel se přede mnou šílený svět amerických pustin, samurajů ve tvídových oblecích s kytarou na zádech, písečných červů a rytířů na blýskavých strojích, bardů jejichž hudba nejen strhne sdrce ale i rozbíjí hlavy (Rock'n'Roll!). Něco jako Fallout nebo Mad Max na nějakých zajímavých drogách. Svět, kde věci nemusí dávat smysl, pokud to má šťávu.
Pak jsem znova narazil na OctaNe a tentokrát jsem viděl, v čem je kouzlo této hry. Je to totiž přesně ono. Bylo trochu zvláštní najít své poslední tři nejoblíbenější filmy uvedené jako hlavní inspiraci RPG které jsem znovu objevil, ale zpětně to není příliš překvapením.
Jaký je OctaNe jako systém? Lehoučký a bleskově rychlý. Víš co děláš a má to styl? Hoď si tři kostky. Nevíš co děláš? Hoď si nula kostek. Nemá to styl? Neházej si vůbec, co tu vlastně otravuješ. Nejlepší kostka určí výsledek - vypráví hráč, vypráví GM, nebo něco mezi. Plus drobné komplikace s plot-pointy, za které se dá házet víc kostek než kolik máš.
Celá hra je stavěná na efekt. Postavy musí být stylové (styl je nové cool
), nemají atributy ale styly, všechny akce které postavy dělají by radši měly být sakra stylové, nebo ať vůbec nelezou na plátno. Což pro mě znamená dvě věci: Pokud jsou hráči rozhodnuti užít si jízdu plnou akce, hlášek a stylových momentů, OctaNe jim nebude překážet, požene je dopředu poskytne tu potřebnou trochu náhody, aniž by z jejich postav dělal trapáky v případě že kostky špatně padnou. Také to znamená, že pokud hráči nechtějí tento druh hry (slovo styl je pro tento moment vyhrazeno) nebo jsou jen líní skočit do toho po hlavě, výsledek bude spíše rozpačitý (alespoň pro ně).
Neodpustím si srovnání s Wushu. Na první pohled jsou tyto hry dost podobné, z větší části stojí na náladě u stolu a na tom, že zábavu dělají hráči. Minimalistická pravidla plní svou funkci a nepřekáží. OctaNová pravidla ale mají jiný úkol než Wushí. Nenutí nikoho se účastnit ani sáhodlouze popisovat co postava dělá. Zato vám nezaručí úspěch, rozdělení screentime hráčů ani fázování konfliktu. Co zaručí je, že všechno nějak zajímavě dopadne. Wushisti by s tímto přístupem neměli mít větší problém, všem ostatním OctaNe asi bude připadat přístupnější a pravidlově hmatatelnější, "víc jako normální hra".
Sečteno a podtrženo, doporučuju. Zejména na jednorázové, krátké a adrenalinem naplněné zběsilosti. Wushu nenahradí, ale může mu být důstojným pokrevním bratrem.
Jared Sorensen - Memento Mori Theatrics
K téhle hře jsem se dostal náhodou, prolétnul jí a zase odložil. Pak se ale rok s rokem sešel a já se začal dívat na divné filmy, které nepocházejí z Japonska. Six-string samurai, Repo-man, Rock&Rule, Wild Zero (dobře, s tím posledním trochu kecám). Otevřel se přede mnou šílený svět amerických pustin, samurajů ve tvídových oblecích s kytarou na zádech, písečných červů a rytířů na blýskavých strojích, bardů jejichž hudba nejen strhne sdrce ale i rozbíjí hlavy (Rock'n'Roll!). Něco jako Fallout nebo Mad Max na nějakých zajímavých drogách. Svět, kde věci nemusí dávat smysl, pokud to má šťávu.
Pak jsem znova narazil na OctaNe a tentokrát jsem viděl, v čem je kouzlo této hry. Je to totiž přesně ono. Bylo trochu zvláštní najít své poslední tři nejoblíbenější filmy uvedené jako hlavní inspiraci RPG které jsem znovu objevil, ale zpětně to není příliš překvapením.
Jaký je OctaNe jako systém? Lehoučký a bleskově rychlý. Víš co děláš a má to styl? Hoď si tři kostky. Nevíš co děláš? Hoď si nula kostek. Nemá to styl? Neházej si vůbec, co tu vlastně otravuješ. Nejlepší kostka určí výsledek - vypráví hráč, vypráví GM, nebo něco mezi. Plus drobné komplikace s plot-pointy, za které se dá házet víc kostek než kolik máš.
Celá hra je stavěná na efekt. Postavy musí být stylové (styl je nové cool
), nemají atributy ale styly, všechny akce které postavy dělají by radši měly být sakra stylové, nebo ať vůbec nelezou na plátno. Což pro mě znamená dvě věci: Pokud jsou hráči rozhodnuti užít si jízdu plnou akce, hlášek a stylových momentů, OctaNe jim nebude překážet, požene je dopředu poskytne tu potřebnou trochu náhody, aniž by z jejich postav dělal trapáky v případě že kostky špatně padnou. Také to znamená, že pokud hráči nechtějí tento druh hry (slovo styl je pro tento moment vyhrazeno) nebo jsou jen líní skočit do toho po hlavě, výsledek bude spíše rozpačitý (alespoň pro ně).Neodpustím si srovnání s Wushu. Na první pohled jsou tyto hry dost podobné, z větší části stojí na náladě u stolu a na tom, že zábavu dělají hráči. Minimalistická pravidla plní svou funkci a nepřekáží. OctaNová pravidla ale mají jiný úkol než Wushí. Nenutí nikoho se účastnit ani sáhodlouze popisovat co postava dělá. Zato vám nezaručí úspěch, rozdělení screentime hráčů ani fázování konfliktu. Co zaručí je, že všechno nějak zajímavě dopadne. Wushisti by s tímto přístupem neměli mít větší problém, všem ostatním OctaNe asi bude připadat přístupnější a pravidlově hmatatelnější, "víc jako normální hra".
Sečteno a podtrženo, doporučuju. Zejména na jednorázové, krátké a adrenalinem naplněné zběsilosti. Wushu nenahradí, ale může mu být důstojným pokrevním bratrem.
"You are already playing WTF," Coriander, quite seriously, explained.
-
Kelton
- Příspěvky: 924
- Registrován: 2. 10. 2007, 19:06
- Bydliště: Praha
Noumenon
Noumenon
Abstract Nova Entertainment
Čím je surealismus v literatuře, Rorschachovy ingoustové skvrny v obrazech a David Lynch ve filmu, tím je Noumenon mezi RPG. Je to zmatek dojmů, útržků a informací, ve kterém každý uvidí něco jiného. Doplňte značnou dávkou symbolismu a máte tu něco, co by šlo pokládat za umění. Ve významu "To nechápu. Asi to bude umění."
Tak hezky negativně jsem začal a hned to budu muset zkazit. Noumenon se mi totiž strašně líbí. Abych řekl proč, začnu od začátku. Hráči na sebe vezmou roli Sarcophagi, brouků co kráčejí jako muži. Jsou to lidské duše znovu zrozené ve hmyzím těle, zbavené svých vzpomínek a minulých životů (alespoň zdánlivě). Jejich úkolem je odpovědět na otázku, co je to Silhouete Rouge - projít jeho chodbami, potkávat jeho obyvatele, přestát nebezpečí, zážitky a rozhodnutí, z útržků drbů a příběhů vyrvat tajemství a nakonec možná najít cestu odsud. Silhouete Rouge je totiž dům, ze kterého není úniku. Venku je jen dlouhá, nekonečná pustina. Vnitřek je směs snů, obrazů a nočních můr, skutečnost a alegorie jsou jedno a halucinace splývají s realitou.
Možná vás napadá, jak se něco takového vůbec hraje. Poněkud překvapivě mi připadá, že co do stylu hry je Noumenon hodně blízký dungeon-crawlům z dob našich předků. Jenom se netouláte kamennými kobkami, ale ulicemi významů a metafor, které nabraly fyzickou podobu. Úkolem hráčů je prozkoumat Silhouete Rouge, odhalit její tajemství, zkrze prožitky a zkušenosti růst, a nakonec rozluštit velkou hádanku, najít cestu ven a vrátit se k bytosti, která je na tento úkol vyslala. Kousky příběhů a informací jsou přeneseně (a občas doslova) protějšky pokladů a magických zbraní, vzrůstající moc postav i jejich proměňující se těla přesně odrážejí růst zkušeností obvyklých hrdinů.
Sarcophagi jsou také v jistém smyslu ideální PC. Nejí, nespí, neodpočívají - jsou v neustálém pohybu. Jsou skupina, která je jedno - nadáni skupinovou telepatií, nadpřirozeně vybavení spolupracovat, sami slabí ale v jednotě nebezpeční. Dokonce nemají individuální hitpointy, zranění jednoho je zraněním všech. Mají schopnosti svých předchozích já, ale ne vzpomínky které se k nim pojí. Jsou nadáni mystickými schopnostmi - dokážou slyšet Logos (bytost zřejmě podobná stvořiteli) a dokonce mu pokládat otázky (tj. ptát se GM), jejich schopnost metamorfózy jim umožňuje přežít a využívat občasné poruchy reality. Dokonce ovládají Principia - základní principy podle kterých Silhouete Rouge funguje. Jednota, Srdce a Čas fungují podobně, jako sféry v MtA.
I přes to ale hlavní roli hraje Silhouette Rouge, dům který je svět a nebo možná není ani jedno. Haly a chodby propojují místnosti, z nichž každá může být vlastní svět, stránka z knihy nebo jen hádanka ve fyzické podobě. Kniha popisuje místnosti jako samostatné, oddělené entity, provázané jen zdánlivě náhodnými souvislostmi. Místy jen dává náznaky, startovní body odkud si GM musí zbytek domyslet. Ani v dobře popsaných částech není GM vozen za ručičku. Dostane popis, příběh nebo postavu, a co s ní udělá je už na něm. Noumenon je spíš krabice útržků než kniha nebo mapa.
Systém je divný, hlavně aby byl divný. Zároveň je taky celkem jednoduchý a podporuje myšlenku spolupráce, tedy že občas 1+1=3. Používá dominové kostky.
Na závěr bych konečně mohl říct, proč se mi Noumenon tak líbí. Tak předně, tenhle obrázek. Dále mám v RPG rád výlety do psychedelických snových krajin, a to Noumenon nabízí v množství větším než malém. Pak je to hra, která se zdá dobře fungovat i s větší skupinou hráčů (a já už se čtyřma mívám problémy). A kombinace dungeon (strukturou) + vzpomínky, příběhy a představy (obsahem) mě taky docela zaujala.
A pak ještě fakt miluju divné věci.
Abstract Nova Entertainment
Čím je surealismus v literatuře, Rorschachovy ingoustové skvrny v obrazech a David Lynch ve filmu, tím je Noumenon mezi RPG. Je to zmatek dojmů, útržků a informací, ve kterém každý uvidí něco jiného. Doplňte značnou dávkou symbolismu a máte tu něco, co by šlo pokládat za umění. Ve významu "To nechápu. Asi to bude umění."
Tak hezky negativně jsem začal a hned to budu muset zkazit. Noumenon se mi totiž strašně líbí. Abych řekl proč, začnu od začátku. Hráči na sebe vezmou roli Sarcophagi, brouků co kráčejí jako muži. Jsou to lidské duše znovu zrozené ve hmyzím těle, zbavené svých vzpomínek a minulých životů (alespoň zdánlivě). Jejich úkolem je odpovědět na otázku, co je to Silhouete Rouge - projít jeho chodbami, potkávat jeho obyvatele, přestát nebezpečí, zážitky a rozhodnutí, z útržků drbů a příběhů vyrvat tajemství a nakonec možná najít cestu odsud. Silhouete Rouge je totiž dům, ze kterého není úniku. Venku je jen dlouhá, nekonečná pustina. Vnitřek je směs snů, obrazů a nočních můr, skutečnost a alegorie jsou jedno a halucinace splývají s realitou.
Možná vás napadá, jak se něco takového vůbec hraje. Poněkud překvapivě mi připadá, že co do stylu hry je Noumenon hodně blízký dungeon-crawlům z dob našich předků. Jenom se netouláte kamennými kobkami, ale ulicemi významů a metafor, které nabraly fyzickou podobu. Úkolem hráčů je prozkoumat Silhouete Rouge, odhalit její tajemství, zkrze prožitky a zkušenosti růst, a nakonec rozluštit velkou hádanku, najít cestu ven a vrátit se k bytosti, která je na tento úkol vyslala. Kousky příběhů a informací jsou přeneseně (a občas doslova) protějšky pokladů a magických zbraní, vzrůstající moc postav i jejich proměňující se těla přesně odrážejí růst zkušeností obvyklých hrdinů.
Sarcophagi jsou také v jistém smyslu ideální PC. Nejí, nespí, neodpočívají - jsou v neustálém pohybu. Jsou skupina, která je jedno - nadáni skupinovou telepatií, nadpřirozeně vybavení spolupracovat, sami slabí ale v jednotě nebezpeční. Dokonce nemají individuální hitpointy, zranění jednoho je zraněním všech. Mají schopnosti svých předchozích já, ale ne vzpomínky které se k nim pojí. Jsou nadáni mystickými schopnostmi - dokážou slyšet Logos (bytost zřejmě podobná stvořiteli) a dokonce mu pokládat otázky (tj. ptát se GM), jejich schopnost metamorfózy jim umožňuje přežít a využívat občasné poruchy reality. Dokonce ovládají Principia - základní principy podle kterých Silhouete Rouge funguje. Jednota, Srdce a Čas fungují podobně, jako sféry v MtA.
I přes to ale hlavní roli hraje Silhouette Rouge, dům který je svět a nebo možná není ani jedno. Haly a chodby propojují místnosti, z nichž každá může být vlastní svět, stránka z knihy nebo jen hádanka ve fyzické podobě. Kniha popisuje místnosti jako samostatné, oddělené entity, provázané jen zdánlivě náhodnými souvislostmi. Místy jen dává náznaky, startovní body odkud si GM musí zbytek domyslet. Ani v dobře popsaných částech není GM vozen za ručičku. Dostane popis, příběh nebo postavu, a co s ní udělá je už na něm. Noumenon je spíš krabice útržků než kniha nebo mapa.
Systém je divný, hlavně aby byl divný. Zároveň je taky celkem jednoduchý a podporuje myšlenku spolupráce, tedy že občas 1+1=3. Používá dominové kostky.
Na závěr bych konečně mohl říct, proč se mi Noumenon tak líbí. Tak předně, tenhle obrázek. Dále mám v RPG rád výlety do psychedelických snových krajin, a to Noumenon nabízí v množství větším než malém. Pak je to hra, která se zdá dobře fungovat i s větší skupinou hráčů (a já už se čtyřma mívám problémy). A kombinace dungeon (strukturou) + vzpomínky, příběhy a představy (obsahem) mě taky docela zaujala.
A pak ještě fakt miluju divné věci.
"You are already playing WTF," Coriander, quite seriously, explained.
-
Aljen
- Příspěvky: 5282
- Registrován: 26. 2. 2008, 12:08
Fiiha ako to ze som si tuto sekciu nevsimol skor!
Kedze sluzim ako citatel RPG systemov (z pozicie najvacsieho nerda s najvacsim mnozstvom casu), sice tu uz havne pieta pospominal veci co som nedavno docital ale predsa este ich par zaujimavych v zasobe mam:
Lacuna
Trollbabe
Orkworld
All flesh must be eaten (aj ked to zrejme vacsina z vas pozna)
Ked bude cas nieco sem k tomu popisem
a PK by sem mohol hodit 3:16 full
Kedze sluzim ako citatel RPG systemov (z pozicie najvacsieho nerda s najvacsim mnozstvom casu), sice tu uz havne pieta pospominal veci co som nedavno docital ale predsa este ich par zaujimavych v zasobe mam:
Lacuna
Trollbabe
Orkworld
All flesh must be eaten (aj ked to zrejme vacsina z vas pozna)
Ked bude cas nieco sem k tomu popisem
a PK by sem mohol hodit 3:16 full
-
Peekay
- Příspěvky: 5532
- Registrován: 4. 2. 2007, 12:11
- Bydliště: Foxdale Manor, Bratislava
Este som nedocital, ale...
Houses of the Blooded (John Wick)
Famozne napisana knizka, famozny setting, famozne premysleny system. Je to taky krizenec FATE, Pendragon, TRoS, Wushu a Breaking the Ice.
Pre ilustraciu som prelozil jeden z mnohych famoznych kuskov:
Houses of the Blooded (John Wick)
Famozne napisana knizka, famozny setting, famozne premysleny system. Je to taky krizenec FATE, Pendragon, TRoS, Wushu a Breaking the Ice.
Pre ilustraciu som prelozil jeden z mnohych famoznych kuskov:
Houses of the Blooded píše: Vo venských románoch nie je osobná stráž Dámy yvil. Nie sú to "rytieri". Namiesto toho sú to yvtavia. Toto slovo má veľkú váhu. Znamená "Dámina stráž"... ale doslovný preklad je "strážca podväzku". Tento titul vznikol z pôvodnej úlohy Dáminej osobnej stráže: brániť jej počestnosť pred ctiteľmi. Samozrejme, yvtavia má viacero významov. Yv môže znamenať "strážca", ale aj "držiteľ" či "ten, ktorý ukoristil".
Čo už to znamená, rozhodnite si sami.
"Ve světě DrDII je mnoho mísat, která jsou plná démovů."
- Pieta
"When I became a man I put away childish things, including the fear of childishness and the desire to be very grown up."– C. S. Lewis
- Pieta
"When I became a man I put away childish things, including the fear of childishness and the desire to be very grown up."– C. S. Lewis
-
Majo
- Příspěvky: 769
- Registrován: 26. 4. 2007, 11:53
- Bydliště: žilina (SR)
Mascot-tan
"Sladké, rušné dobrodružstvá
sladkých, narušeních dievčatiek".
Minirecenziu som pisal na annun: http://forum.annun.sk/viewtopic.php?p=189981#p189981
"Sladké, rušné dobrodružstvá
sladkých, narušeních dievčatiek".
Minirecenziu som pisal na annun: http://forum.annun.sk/viewtopic.php?p=189981#p189981
-
Fritzs
- Příspěvky: 6556
- Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
- Bydliště: Brno
-
Aljen
- Příspěvky: 5282
- Registrován: 26. 2. 2008, 12:08
Fritz toto je lepsie. Je to jediny system ktory je tak jednoduchy ze ta vobec neobmedzuje v tom popisovat co so sibnutou teenagerkou v extremnom obleceni robi tentacle monster (kde co cim a ako). Odporucam hlavne si vsimnut prevratny napad na mechaniku riesenia konfliktov (kamen, papier, noznice na viacero kol).
System does mother
Hram Sógarda v Dungeon World kampani PbP
Nemas s kym hrat? Chces vyskusat iny RPG system a tvoja parta to odmieta? Pozri sem!
Hram Sógarda v Dungeon World kampani PbP
Nemas s kym hrat? Chces vyskusat iny RPG system a tvoja parta to odmieta? Pozri sem!
-
Fritzs
- Příspěvky: 6556
- Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
- Bydliště: Brno
-
Kelton
- Příspěvky: 924
- Registrován: 2. 10. 2007, 19:06
- Bydliště: Praha
Aljen: Když už se tu o tom mluví, přispěju taky svou troškou do mlýna. Mě se tedy Maid RPG líbí víc než Maskot-tan, ale to může být jen počáteční nadšení.
Maid RPG
Ryo Kamiya
Existují hry humorné, existují hry ujeté, hry v anime stylu a hry s potenciálem k *ehm* momentům. Maid je tohle všechno, a ještě mnohem víc. Ne proto, že by byla japonská - podle překladatelů je Maid divná hra i na japonské poměry. Je to hra od otaku pro otaku. To neznamená že musíte být japanofil nebo úchyl aby se vám líbila. Bohatě stačí schopnost odložit zdravý rozum a přílišnou ostražitost. Nebo se jen chtít bavit. Nebo být fanoušek harémových anime. Stačí jedno z toho.
O čem to vlastně je? O služkách. Hráči hrají služtičky, které se starají o svého pána a veliké sídlo kde bydlí. Mluvíme tu samozřejmě o anime služtičkách - roztomilých až k zbláznění, v přehnaně upravených šatečkách, s perfektní figurou ... a nejmíň každá druhá z nich bude démon, ninja, robot, nebo alespoň pánova dávná milenka v přestrojení. Náplní hry je většinou běžná denní rutina - příprava jídla, domácí práce, soupeření o pánovu pozornost, obrana sídla proti útočícím ufonům, a tak podobně.
Co nabízí Maid po systémové stránce? Jednoduché a rychlé řešení všeho, co se může ve hře dít (a to znamená opravdu ledacos). Komiksový styl, kde postavy prakticky nemůžou zemřít a cokoliv je možné. Náhodné tabulky na všechno, od samotných postav, přez NPC, pána, sídlo, šílené události, šílenější události, až po počasí. Pár pravidel na emulaci žánru ... a to je v zásadě vše. Což znamená, že stačí pár kostek, deset minut času a nedostatek zdráhání, a můžete začít hrát. Odpadá nutnost cokoliv vymýšlet, nevadí malá obeznámenost s žánrem, nehrozí uváznutí hry. Všechno dostanete jako naservírované na podnose. Což znamená, že je to takřka ideální hra na chvíle, kdy je chuť zahrát si něco šíleného, ale mozek nezvládá podávat vysoké výkony. Nebo i průměrné.
Mimo výrazné chaotičnosti a výběru náhodných tabulek mají herní pravidla ještě jeden vcelku výrazný rys: postavám se může snadno stát, že jim někdo říká co musí dělat. A to ať už z pozice postavení (pán služce), vzájemného vztahu nebo prohraného konfliktu. To samozřejmě odpovídá žánru a výrazně podporuje komedii, ale pro někoho to může být problém skousnout.
Když už o tom mluvím, není to jediná věc v téhle hře která může jít proti srsti. Když vynechám hlavní téma (počítaje v to de facto povinnost hrát ženu), je to především spousta detailů, které se ve hře nemusí objevit, ale hrozí že některý z vašich spoluhráčů si je bude užívat více než je zdrávo. Do detailů zabíhat nebudu, ale hádal bych, že máte slušnou šanci v pravidlech narazit na cokoliv, co se objevilo v nějakém anime se služkami které není hentai (to jsou ty, kterým se říká pro dospělé a dívají se na ně hlavně puberťáci). I pokud to anime bylo hentai, vaše šance nejsou úplně mizivé.
Závěrem? Jednoduché (na hraní i masterování), zábavné, úchylné jen tak jak si to sami zařídíte. Ideální na jednorázovky, dost materiálu na několik delších her. Rozhodně ne pro každého, ale pokud máte alespoň podezření že by vás to zajímalo, doporučuji vyzkoušet.
Maid RPG
Ryo Kamiya
Existují hry humorné, existují hry ujeté, hry v anime stylu a hry s potenciálem k *ehm* momentům. Maid je tohle všechno, a ještě mnohem víc. Ne proto, že by byla japonská - podle překladatelů je Maid divná hra i na japonské poměry. Je to hra od otaku pro otaku. To neznamená že musíte být japanofil nebo úchyl aby se vám líbila. Bohatě stačí schopnost odložit zdravý rozum a přílišnou ostražitost. Nebo se jen chtít bavit. Nebo být fanoušek harémových anime. Stačí jedno z toho.
O čem to vlastně je? O služkách. Hráči hrají služtičky, které se starají o svého pána a veliké sídlo kde bydlí. Mluvíme tu samozřejmě o anime služtičkách - roztomilých až k zbláznění, v přehnaně upravených šatečkách, s perfektní figurou ... a nejmíň každá druhá z nich bude démon, ninja, robot, nebo alespoň pánova dávná milenka v přestrojení. Náplní hry je většinou běžná denní rutina - příprava jídla, domácí práce, soupeření o pánovu pozornost, obrana sídla proti útočícím ufonům, a tak podobně.
Co nabízí Maid po systémové stránce? Jednoduché a rychlé řešení všeho, co se může ve hře dít (a to znamená opravdu ledacos). Komiksový styl, kde postavy prakticky nemůžou zemřít a cokoliv je možné. Náhodné tabulky na všechno, od samotných postav, přez NPC, pána, sídlo, šílené události, šílenější události, až po počasí. Pár pravidel na emulaci žánru ... a to je v zásadě vše. Což znamená, že stačí pár kostek, deset minut času a nedostatek zdráhání, a můžete začít hrát. Odpadá nutnost cokoliv vymýšlet, nevadí malá obeznámenost s žánrem, nehrozí uváznutí hry. Všechno dostanete jako naservírované na podnose. Což znamená, že je to takřka ideální hra na chvíle, kdy je chuť zahrát si něco šíleného, ale mozek nezvládá podávat vysoké výkony. Nebo i průměrné.
Mimo výrazné chaotičnosti a výběru náhodných tabulek mají herní pravidla ještě jeden vcelku výrazný rys: postavám se může snadno stát, že jim někdo říká co musí dělat. A to ať už z pozice postavení (pán služce), vzájemného vztahu nebo prohraného konfliktu. To samozřejmě odpovídá žánru a výrazně podporuje komedii, ale pro někoho to může být problém skousnout.
Když už o tom mluvím, není to jediná věc v téhle hře která může jít proti srsti. Když vynechám hlavní téma (počítaje v to de facto povinnost hrát ženu), je to především spousta detailů, které se ve hře nemusí objevit, ale hrozí že některý z vašich spoluhráčů si je bude užívat více než je zdrávo. Do detailů zabíhat nebudu, ale hádal bych, že máte slušnou šanci v pravidlech narazit na cokoliv, co se objevilo v nějakém anime se služkami které není hentai (to jsou ty, kterým se říká pro dospělé a dívají se na ně hlavně puberťáci). I pokud to anime bylo hentai, vaše šance nejsou úplně mizivé.
Závěrem? Jednoduché (na hraní i masterování), zábavné, úchylné jen tak jak si to sami zařídíte. Ideální na jednorázovky, dost materiálu na několik delších her. Rozhodně ne pro každého, ale pokud máte alespoň podezření že by vás to zajímalo, doporučuji vyzkoušet.
"You are already playing WTF," Coriander, quite seriously, explained.
-
Kelton
- Příspěvky: 924
- Registrován: 2. 10. 2007, 19:06
- Bydliště: Praha
Majo: Mimochodem, jestli jsi na maskotky, což takhle trochu blízkovýchodní politiky? Afganis-tan
"You are already playing WTF," Coriander, quite seriously, explained.
-
Fritzs
- Příspěvky: 6556
- Registrován: 9. 5. 2005, 21:47
- Bydliště: Brno
