Předmoderní logistika

[Paul]

Pokračuji ve čtení Širogorovovy Ukrajinské války a dostal jsem se k výpravě Ivana Hrozného ke Kazani v roce 1552. Oproti předchozím dvěma, které skončily neúspěchem kvůli velmi nepříznivému počasí, se toho roku již podařilo Kazaň dobýt, prakticky celou ji zničit a celý chanát připojit k moskevskému panství. Rusové si z předchozích porážek vzali celou řadu ponaučení a potřetí vytáhli ke Kazani s armádou zcela nového typu, která si prošla několika důležitými reformami. V prvé řadě se jednalo o vytvoření střeleckého korpusu a reorganizaci ostatních druhů pěchoty (kozáků a bojarských lidí); další vylepšení se týkala zejména toho, jak se tato pěchota na bojišti chovala. Mnohem zajímavější je pro toto téma ale logistika kazaňského tažení, z větší části proto, že na západě kontinentu nevím z této doby o ničem podobném.

Nepočítaje v to putování španělských oddílů po Španělské cestě na bojiště v Nizozemí, které však oproti moskevskému pochodu na Kazaň probíhalo z větší části na spřáteleném území.

Nicméně, přípravy na tažení začaly na podzim 1551 postavením pevnosti Svijažsk, nacházející se přibližně dvacet verst od Kazaně na soutoku Volgy a Svijagy. Rusové tím získali silný opěrný bod v blízkosti města, který se jim podařilo zbudovat díky sérii nájezdů do hloubky kazaňského území vedených s cílem odlákat pozornost protivníka. I když ne všechny tyto akce skončily taktickým vítězstvím, celkově byla tato diverzní kampaň úspěšnou.

Následujícího roku se pak sešlo ruské vojsko, které mělo osud Kazaňského chanátu zpečetit. Jako místa srazu byla určena Murom pro Ertaulný pluk, Kašira pro Pluk pravé ruky a Kolomna Pluk levé ruky, Velký pluk a Přední pluk. Důvodem bylo, že se Ivan obával nogajského nebo krymského útoku, který skutečně přišel v podobě tažení chána Devleta Gireje k Tule. Rusové však tento krok očekávali a k Tule zamířily Přední a Velký pluk a Pluk levé ruky. Podařilo se jim Tatary zahnat a porazit, načež pokračovaly dále směrem k soutoku Sury a Alatyru, kde se setkaly se zbytkem vojska.

Odtud celá armáda pochodovala směrem ke Kazani, kterou oblehla a nakonec dobyla. Co je pro logistiku důležité, je však to, že podle Širogorova fungovalo ruské zásobování tak dobře, že nepotřebovali žít ze země. Velikost armády pak odhaduje na 60–125 000 mužů a 150 děl, což je obrovský rozptyl, který vzbuzuje spoustu otázek (ale nemám teď moc času prověřovat, odkud se ta čísla vzala). V kontextu východní Evropy 16. století to není až tak velké číslo. Předpokládejme ale, že spojení se základnami fungovalo docela dobře a že většina zásob pocházela z vlastního ruského území.

A nyní proč je to tak zajímavé:

• Z Kaširy je to pod Kazaň po moderních cestách 924 kilometrů
• Z Kolomny je to přes Tulu do Kazaně přibližně 1200 kilometrů
• Z Muromi je to přibližně 580 kilometrů

To je hodně. Tradičně se vojska scházela ve Vladimiru, nějakých 650–700 kilometrů od Kazaně, takže pro zásoby počítejme s touto vzdáleností. Širogorov ji nijak podrobněji nepopisuje, ale z těch zmínek, které uvádí o velikosti vojska a tom, že fungovala velmi dobře, se zdá, že kromě jiných věcí si prošla solidní reformou i ruská logistika. V chodu ji pochopitelně pomáhaly udržet pravé přítoky Volhy, ale i tak to musel být dobře fungující stroj.

[Argonantus]

Mné pripada cislo 60 000 az 125 000 ppdezrele velike. Pipes mne vzdelal, ze ve stredoveku melo rusko mene obyvatel nez francie. Do prumyslove revoluce neni duvod pro zmenu.

[Paul]

Je to opravdu hodně.

Na stranu jednu, už v této době měli registry v podobě Razrjadné a Tisjačné knihy, takže měli zřejmě docela dobrý přehled koho mohli povolat a koho povolali k vojenskému tažení. Zároveň je toto stále ještě období před malou dobou ledovou a v této době se Rusům daří úspěšně kolonizovat všechno okolo, aniž by tím utrpělo jejich vnitrozemí: kromě 'oficiálního' osidlovacího programu v Kazani probíhá ještě migrace na Don, Volhu a k dalším řekám, kde se usidlují kozáci (víceméně se jedná o stejný mechanismus jako na Dněpru), a budování pevnostních měst proti Krymu. Z toho bych řekl, že s lidmi na tom byli Rusové víceméně tak, jak si je vždycky představujeme. Více než dobře.

Na stranu druhou, mezi ruskými historiky probíhá debata o to, jak velká byla vojska v době Ivana Hrozného, a já do ní moc nevidím. V roce 1578 ale proběhla bitva u Wendenu, o které shodou okolností něco málo vím a ve které podle západních zdrojů bojovalo na straně ruského cara přibližně dvacet tisíc mužů (čísla se v nich velmi různí, ale ty střízlivější hovoří většinou o dvaceti). Alexej Lobin navrhuje ale maximálně 5–6 000, takže rozdíl mezi dobovými údaji a pohledem moderních historiků může být obrovský. Každopádně i Lobin myslím uznává, že Ivanovy armády byly na začátku jeho vlády mnohem větší než na jejím konci – u Wendenu zvítězila polsko-švédská koalice nad vojskem, které si prošlo dvaceti pěti lety livonské války a dalšími několika lety války proti Tatarům v Kazani a na Krymu. To se na jeho počtech muselo nějak podepsat; otázkou je, jak moc.

Edit: zkusil jsem rychle projít zdroje a Širogorov cituje Volkovovu Войны и войска Мословского государства, která pro jistotu uvádí 150 000.

[Paul]

V návaznosti na diskusi o podivných vzdálenostech u Piccolominiho a tom, jestli je možné věřit místním, když dojde na udávání vzdáleností.

Dostal jsem se teď k anglickému překladu knihy sovětského generála Snesareva, která byla vydána na počátku dvacátých let, když se před Rudou armádou objevila možnost vést vojenské operace proti Britům v Afghánistánu. Jednalo se o přepis přednášek, které proslovil před ostatními generály, protože velkou část své vojenské služby před první světovou válkou strávil ve střední Asii a byl velmi dobře obeznámen nejen s místními geografickými podmínkami, ale také jazyky a zvyky. I když své zkušenosti sbíral na přelomu devatenáctého a dvacátého století, bylo to v podmínkách stále ještě předmoderních společností, takže zajímavosti týkajíc se cestování, průzkumu a přesunů vojska v afghánských horách dávám i sem.

Snesarev (s. 47) upozornil své posluchače a čtenáře mimo jiné na to, že i když mohou být jejich vlastní mapy a vědomosti velmi nedokonalé, samotní Afghánci jim také často nebudou schopni dát odpověď na otázku jak se jmenují konkrétní hory nebo další prvky terénu. Horaly zajímá jen to, co je důležité pro jejich kočovný život, tedy zdroje vody, pastviny a průsmyky. Těmto místům jména dávají, ostatním však jen velmi zřídka, i když například hory jsou schopni popsat jako vysoké nebo bílé.

To však neznamená, že by se ve svém okolí nevyznali. Snesarev (s. 49) je charakterizuje jako uzavřené lidi, kteří však velmi dobře znají každý kout hor, kde se dokáží i se svým dobytkem schovat tak, aby je nikdo nenašel. Vojevůdce se bez jejich cenných informací obejde jen stěží.

Přesto by ale neměl opomíjet ani vlastní průzkum. Snesarev například vzpomíná, když jednoho ze svých důstojníků vyslal na průzkum průsmyku, který místní považovali za neprůchozí. Na výpravě přišel o několik jaků a málem za ni zaplatil životem, ale vrátil se a přinesl zprávu, že průsmykem je možné přejít i v zimě.

Zajímavostí je, že Snesarev (s. 30) velmi kladně hovoří o afghánských ženách, které si jakožto konzervativní prvek společnosti mnohem lépe pamatují tradice své země. Muži tyto informace většinou neznají; ke smůle ruských důstojníků je však nepřípustné, aby s muslimskou ženou hovořil muž jiného vyznání. Tento zdroj informací je tedy pro většinu velitelů nedostupný.

---

SNESAREV, Andrei Evgenievich, 2014. Afghanistan. Preparing For The Bolshevik Incursion into Afghanistan and Attack on India 1919-20. Warwick: Helion. ISBN 978-1-909982-03-1.

[Paul]

Našel jsem něco, co by mohlo zajímat hlavně veterány Lindavisty – článek Adama Mcneila popisující anglickou logistiku v době panování Jana Bezzemka.

Mcneil (s. 16) popisuje logistické přípravy Jana Bezzemka na tažení Do Walesu roku 1212. O rok předtím, když do této země vytáhl s armádou, se Welšanům podařilo velmi úspěšně využít taktiku spálené země a Angličany porazili spíše díky nedostatku zásob než silou svých zbraní. Jan se z tohoto debaklu nicméně poučil a již následujícího roku přikázal všem šerifům v okolí Chesteru zrušit trhy a poslat obchodníky do Chesteru i s jejich zásobami, odkud pak měli následovat vojsko na jeho tažení. Později se toto řešení uplatnilo i ve válkách se Skoty.

Vojáci krále Jana však mohli zásoby získávat i z jiných zdrojů. Jedním z nich bylo pirátství (s. 15), ke kterému se Angličané uchýlili poté, co ztratili Normandii. I tato porážka přinesla určité zlepšení anglické logistiky, protože brzy poté začali stavět lodě, které nyní měly fungovat jako první obranná linie ostrovního království. Krom toho však mohly přepadat francouzské obchodní lodě plující v okolí Normandie a Bretaně a vést nájezdy na tato území. Lup z těchto nájezdů pokrýval náklady na živení vojska.

Např. roku 1206 směřovala uloupená mouka do Porthsmouthu, kde se scházela armáda a roku 1212 takto Angličané získali za půl roku 600 tun vína, 1000 quarters pšenice, 3000 quarters soli a 762 bacons.* Polovinu objemu vína a většinu pšenice poslali do Walesu, kam mělo později směřovat tažení, zbytek směřoval spolu s předvojem armády do Poitou.

Jedna quarter pšenice stačila 20 mužům na týden, tisícovka uživila 20 000 mužů na stejnou dobu, takže se nejednalo o malý objem, i když přesný objem nebo váhu neznám.

* Předpokládám, že se jedná o slaninu, ale nejsem si jistý, jak ji počítali. Podle Collinse by to mohly být celé kusy masa z okolí páteře. Do řeznictví prakticky nevidím, takže pokud by někdo měl nějaký návrh jak to interpretovat, budu rád.

---

MCNEIL, Adam M., 2026. Military Mobilisation in King John’s Reign: Aspects of Raising and Supplying Armies. Journal of Medieval History. Online. 1–21. ISSN 0304-4181. Dostupné z: doi:10.1080/03044181.2026.2661628

[Argonantus]

Diky, tahle doba se mi vzdycky hodi. Ty potraviny jsou podstatne tim, ze jsou trvanlive, takze to masi by mohlo byt susene nebo uzene.

[Eleshar_Vermillion]

Etymologie píšou, že "bacon" mohlo být obecně vepřové. Slovo je ale etymologicky spřízněno se slovem "back", tedy "záda", odpovídající nejspíše vepřové pečeni a hřbetu (taky s tím nejspíš souvisí české "bachyně", kde je vidět, že se to zjevně nějak přenášelo na celé prase).

[Paul]

Boj v arktických podmínkách vyžadoval kromě dalších adaptací také úpravu logistiky bojujících armád. Například švédská vojska, která v 16. a 17. století bojovala v blízkosti Severního polárního kruhu sahala k využití sobů, kteří na severu nahrazovali koně, a to i při letních kampaních (von Essen 2024, 110).

Například v březnu 1610 vytáhly švédské jednotky do Varangerského fjordu mezi Norskem a Ruskem (v počtu šesti arkebuzírů, stovky povolanců a dalších, zejména řemeslníků) v doprovodu Sámů se 200 soby (von Essen 2024, 213–214). O rok později se další švédská výprava vydala ke Kole v doprovodu 30 Sámů a 400 sobů (von Essen 2024, 244). Pevnost Kola se jim nicméně dobýt nepodařilo, protože v arktických podmínkách s sebou na tažení nemohli vzít dělostřelectvo. Celkově píše von Essen (von Essen 2024, 110), že sobi tvořili nedílnou součást švédských arktických tažení.

---
VON ESSEN, Michael Fredholm, 2024. Sweden’s War in Muscovy 1609–1617. Warwick: Helion. ISBN 978-1-80451-008-7.

[Eleshar_Vermillion]

Tady dokonce dobová rytina švédského krále na vojenském tažení se zmíněným zvířetem. Všimněte si těch detailně vyvedených charakteristicky nordických světlých vlasů:

Spoiler

[Vallun]

Sob =/= Los....

[Argonantus]

Tady by asi stalo zato popremyslet o kronice Adama z Brem, ktera dost komplexne popisuje kdejakou udalost v diecezi. A je dobre vedet, ze ta dieceze puvidne zahrnovala vse na severu vcetne Gronska.

[Paul]

Tady by asi stalo zato popremyslet o kronice Adama z Brem, ktera dost komplexne popisuje kdejakou udalost v diecezi. A je dobre vedet, ze ta dieceze puvidne zahrnovala vse na severu vcetne Gronska.

Adam psal podle mě moc brzo: kontakt se Sámy ještě nebyl tak silný a častý. Ale na téma sobů ve středověké Skandinávii jsem našel tento článek, takže až si ho přečtu, napíšu více.

Mnohem zajímavější je pro toto téma ale logistika kazaňského tažení, z větší části proto, že na západě kontinentu nevím z této doby o ničem podobném.

Ještě drobný detail k tomuto: za třicetileté války dokázaly armády přejít polovinu střední Evropy a nacházet velmi nápaditá logistická řešení (pokud tomu rozumím správně, tak dánská vojska si ve Slezsku vytvořila něco jako soukromý státeček, který je měl živit), ale to je až o několik desetiletí později. V období ruské smuty (tj. prvních dekádách 17. století) ale Poláci a Švédi dokázali organizovat dlouhé pochody od hranic Ruska až do Moskvy.

[Argonantus]

Mne nejvic fascinuji ti Mongolove. To je uplne moderni level.

[Paul]

Tady by asi stalo zato popremyslet o kronice Adama z Brem, ktera dost komplexne popisuje kdejakou udalost v diecezi. A je dobre vedet, ze ta dieceze puvidne zahrnovala vse na severu vcetne Gronska.

Psal na to ještě moc brzo. Sámové začali sobi domestikovat někdy po roce 700 a přibližně do roku 1400 je chovali jen v poměrně malém měřítku (Salmi 2023, 641). K práci je začali používat jako tažná zvířata až na přelomu 13. a 14. století (s. 632), přičemž výrazně se počty chovaných zvířat zvyšují až ve století patnáctém (s. 642).

---
SALMI, Anna-Kaisa, 2023. The Archaeology of Reindeer Domestication and Herding Practices in Northern Fennoscandia. Journal of Archaeological Research. Online. 31(4), 617–660. ISSN 1573-7756. Dostupné z: doi:10.1007/s10814-022-09182-8

[Paul]

jedna je pravidlo, že tažení - křížová výprava - má trvat omezenou dobu, typicky 40 dnů. Nemusí to být pro srandu krtků, ale spíš je za tím vědomí, že po tolika dnech provozu se začnou vozy rozpadat, meče jsou tupé, jídla málo, zraněných moc, prostě to nelze běžnými improvizovanými metodami zvládat.

O pár měsíců později se mi po pěti letech nošení rozpadly mé reenactorské převrácenky, což je sice smůla, ale na stranu druhou jsem měl možnost sepsat pár myšlenek ke středověké logistice. Teoretizování nad tím, co všechno s sebou musela armáda v minulosti brát na válečnou výpravu se najednou stalo docela konkrétním a dalo mi nový podnět k výzkumu. Vznikl z něj článek, ve kterém se dozvíte například...

Kolik toho vydržela francouzská vojenská bota v době napoleonských válek.
Jaké materiály můžete využít k výrobě podrážky, pokud zrovna nemáte k dispozici gumu
Kolik párů bot potřebovali na svých taženích frančtí válečníci a odkud je mohli brát
...a proč některé současné historické studie nepopisují předmoderní logistiku úplně přesně