[DnD 4e] Od soumraku do Úsvitu 1

[Conlai]

Konečná zima. Fimbulwinter. Předzvěst zániku. To se šeptá mezi lidmi o neobvykle dlouhé zimě, která zachvátila celý svět...

Cesta ze Soumraku, pohraniční pevnůstky legie, do Úsvitu, jedné z posledních výsp civilizace na východní hranici království, obvykle trvá jeden den ostré chůze. Zima ale prodlužuje vzdálenosti. I po staré trpasličí silnici se sněhem a vánicí dostali jen na půl cesty, a začalo se pomalu smrákat.

Silnice kopírovala vrstevnici kopce, nad a pod ní byl strmý svah. Vánice na chvíli ustala. Bylo slyšet jen křupání sněhu, klepání kostěných zvonkoher zavěšených v korunách borovic a dech tří mužů. Šli v řadě za sebou, první Thóri, syn Thrórův, na opasku se mu houpal dlouhý meč. Za trpaslíkem šel Alek, mladý kouzelník, vyšší než jeho druhové, ale o poznání křehčí, zachumlaný do tlustého pláště. Poslední kráčel Thári, Thóriho bratr a klerik Rimira, boha tajemství. Na rameni nesl kladivo na dlouhé násadě a stejně jako jeho bratr měl pod kožešinovým pláštěm trpaslickou kroužkovou zbroj.

Skupinka drobných postaviček, který se vynořila z borového hájku na kopci nad cestovateli zůstala nejprve nepovšimnuta. K obraně se cestovatelé postavili teprve, když se od klerikovy zbroje odrazil první oštěp a první skřet, oděný v kožešinách se po něm rozmáchl sekerou z černého železa. Alek vykřiknul zaklínadlo a tlesknul. Během několika okamžiků ale bylo jasné, že drobní goblini proti do železa zakutým trpaslíkům a ohněm vládnoucímu mágovi nemají šanci. Poslední tři goblini se rychle dali na útěk přes kopec.

Během boje se nebe zahalilo do olověně šedých oblaků, které věstily další sněhovou bouři. Trpaslíkům a čaroději stačil jeden pohled na zkrvavené mrtvoly u jejich nohou a jeden na nebe nad jejich hlavami.

"Jdeme ulovit pár skřetů."

Pod vrcholem kopce se do nich opřela bouře, silnější a zuřivější, než jakou doposud v otevřené krajině zažili. Jen vzájemnou pomocí a díky trpaslické vytrvalosti a kouzelnému světlu se tak tak vpotáceli do jeskyně, kam vedli stopy pronásledovaných.

Narychlo uhašený oheň u ústí jeskyně naznačoval, že někdo strážní místo v rychlosti opustil. Pronásledovatelé si dopřáli pár chvil odpočinku a vyrazili hlouběji do jeskyně.

V nastálém boji s pronásledovanými skřety a jejich soukmenovci nestačili ani dva gobliní zaklínači vládnoucí kouzly slepoty a zahalení, ani medvědí pasti ukryté pod vodní hladinou k tomu, aby bitvu zvrátili na skřetí stranu. U jednoho mrtvého skřeta se posléze našel skoro mumifikovaný prst s nádherným snubním prstenem.

Čas do konce sněhové bouře si naši tři hrdinové krátili hledáním pastí v zatopené jeskyni házením gobliních těl. Sázku o to, kdo najde nejvíc pastí nakonec nikdo nevyhrál, partie skončila nerozhodně...

[Conlai]

Když ráno po vánici, kterou strávili ve skřetí jeskyni, hladoví dobrodruhové dorazili k bráně úsvitu, byli trochu sklamáni. Palisáda, která připomínala spíše vysoký plot byla podle trpaslíků typickým příkladem "lidské fušeřiny" a strážce brány, nerudný a sprostý stařík, si málem vysloužil ránu kladivem.

Hospoda ale jakékoli pocity nevraživosti zahnala. Klobásky, kaše a pivo potom pomohly zahnat jak špatnou náladu, tak hlad.

Se starostou, který se záhy přišel podívat na nové hosty, došlo na vyjednávání ceny za zásoby, pro které byly tři dobrodrzi z pevnosti vysláni. Ukázalo se, že starostovy a kapitánovy představy o ceně se značně liší (například v úvahách kapitána pevnosti nic takového, jako "placení" vůbec nefigurovalo). Až šťastná náhoda, díky které si všimnuli snubního prstenu na starostově ruce, a značná "morální flexibilita", která jim umožnila starostovi nalhat, že zachránili jeho zchudlou šlechtickou snoubenku („Chce to boudu. Velkou boudu.“ „Jak velkou?“ „Vekou“), přispěla k uzavření dohody, podle které měl být druhý den ráno vypraven povoz s voly, který by legionářům dopravil základní zásoby.

Po starostově odchodu se trpaslíci a kouzelník rozhodli ještě před spaním nahlédnout do místního skladiště, aby měli představu o situaci v Úsvitu.

Když našli stráže u skladiště mrtvé a zámek zlomený, neváhali a vpadli dovnitř. V tu chvíli se zpoza dvěří vynořili dva obří skřeti a přehodili trpaslíkům přes hlavy škrtící smyčky. V následném boji byl Thori sražen do bezvědomí, když jej zasáhla magická střela určená skřetu, který jej škrtil. Skřety se nakonec podařilo zahnat na ústup, ale před tím ještě zapálili to, co nemohli odnést.

Zachraňování zásob z plamenů a hašení byly bojem o budoucnost vesnice. Tři cestovatelé si při něm vysloužili pojmenování "hrdinové Úsvitu". Thári se první vrhnul k ohni a opřel se ramenem do hořících balíků slámy. Thori spolu s kouzelníkem zburcoval vesničany a vynášel zásoby z toho největšího žáru. A Alek nakonec přišel se spásným nápadem obrátit se na vyšší síly. Nic jiného nezbývalo a všichni tři dobrodruhové padli na kolena a modlili se o záchranu k Rimirovi, která přišla v podobě bleskové sněhové bouře, která udusila plameny.
Oheň byl uhašen, zásoby přestěhovány a našim třem hrdinům se dostalo zaslouženého uznání...

[Ecthelion]

…trojici dobrodruhů pozval starosta na žejdlík piva a opět, i když přes jisté pochyby (nepovedený hod na Bluff…“Starostovi se to nějak nezdá…“ „Tak já mu to nějak vysvětlím…“ „Všechno co teď řekneš, bude považovat za podezřelé…“ …chvíle usilovného přemýšlení, načež se trpaslík obrací na svého bratra: „Tak mu to řekni ty.“), opět potvrdil svůj závazek naložit nám požadované zásoby.

Ráno, ještě za šera, byl vůz tažený dvojicí krav vskutku připraven a hridnové se začali loučit s vesničany. Strážní otevřeli bránu, avšak hrdinům zamrzl úsměv na rtech, když asi ve vzdálenosti sta kroků uviděli na hranici lesa nastoupené tucty skřetů zahalených ve zvířecích kožích a několik větších bestií, kteří se šikovali k boji, schovávajíce se za štíty a výkřiky si dodávajícími odvahu. Většina z nich vypadala vyhuble a podvyživeně, o to však více divoce (Chvíle ticha… načež se trpaslík otočí na kouzelníka: „Tak na co čekáš? Vyraz…“).
Zatímco vesničané se začínají šikovat k boji, trojice dobrodruhů vychází před bránu a kouzelník s klerikem nastoupeným skřetům předvedli ukázku magických sil („Ignis Úsvitensis“), která skřety zastrašla natolik, že se stáhli zpět mezi stromy.

Dobrodruhové dírou v plot… palisádě vyslali trojici poslů, aby přivedli vojáky ze Soumraku, protože usoudili, že nemají šanci vesnici ubránit déle než několik málo hodin nebo nejvýše dní. Zatarasili všechny uličky vedoucí od hlavní cesty a na tuto cestu nastražili medvědí pasti a polili ji dehtem užívaným k natírání střech.
Skřeti s nástupem večera vyrazili potichu do útoku a teprve když se dostali do světel loučí, vyrazili zuřivý pokřik a čtveřice mohutných skřetů s poraženým kmenem zaútočila proti bráně. Veřeje se prohnuly, břevno prasklo a brána se rozletěla, načež se horda skřetů vevalila dovnitř. Ve chvíli, kdy ale doběhli do tří čtvrtin cesty k náměstí, vesničané zatarasili vepředu cestu povozem a kouzelník jim pod nohama zapálil dehet, načež se na ně sesypaly šípy lučištníků ukrytých na střechách.

Skřetí kapitán vykřiknul a větší skřeti začali házet ty menší na střechy, kde se rozpoutal vražedný boj. Sám kapitán přistál na střeše mezi prvními a dvěma ranami zabil dvojici vesničanů. Když ho zahlédli oba trpasličí bratři, s válečným pokřikem vyrazili proti němu, ale kapitán se ukázal být smrtícím protivníkem. Zatímco Alek a několik zbývajících lučištníků obrátilo na útěk větší skřety, kteří strhli část skřetích vojáků dole, boj na střeše se pro hrdiny nevyvíjel vůbec dobře. Thári byl sražen v krvi na zem, ale díky Rimirově vůli se mu podařilo vzchopit se (hod 20) a jen díky trpasličí neústupnosti byl zkrvavený kapitán obrácen na útěk. Když viděl, jak se situace vyvíjí, bleskově skočil ze střechy dolů tak rychle, že klerik promáchnul a kladivo zasáhlo jen vzduch. Přes snahu všech tří dobrodruhů se kapitánovi podařilo zmizet ve tmě venku.

Skřeti byli obráceni na ústup a bitva byla prozatím vyhrána, přesto dosud nebyli zlomeni a v jejich síla stále číhá v lesích u vesnice...

[Invictus]

A to všechno jste stihli odehrát? Hustý.
Akorát ten Bifi tam chybí.

[Bifi]

Bifi sa zo zdravotných problémov nemohol zúčastniť, ale včera v Bratislave (Peekay, Aljen, Dvorax, GM Mytko) odohral dva bojové encountery (vlci a goblini) ako polelf warlock a totálne ruloval.

[Fingalen]

Bifi ako polelf warlock a totálne ruloval.

cheesy...

[Conlai]

Dobré to bylo. Ještě jsem si vzpomněl na:
Sakra, vesnice je v obležení... co teď? Poslat do pevnosti pro vojáky, nebo do hor pro Drusse?

Invictus: No jo, po čtvrtku mi docvaklo, jaká blbost je začínat hru v hospodě, resp. ve městě.
Stihlo se toho dost, hráli jsme vpodstatě 7 hodin v kuse.

Bifi: Half-elven traitor!

[Ecthelion]

Ještě jsme si vzpomněli na jednu hlášku - když při putování zasněženou krajinou se začala zvedat bouře (a oblohu křižovaly blesky :>;o)):

"Vykuchám kouzelníka a schovám se do jeho vnitřností."

[Fingalen]

Kde su hlasky zo vcerajska?