Víno

[Wild West]

severorakouské odrůdy by na Moravě šly lépe...

=vskutečnosti veltlín. Skoro nic jiného se na severu Rakouska nepěstuje. Se s tim smiř.

od nás je teplý golfský prostě dál...a naopak blíž větrům ze Sibiře...

Myslím, že teplota počasí není až takový problém; tyhle odrůdy snesou i docela slušný mráz v zimě.

Složitý případ je ryzlink, což je hlavně boj o slunce; chce to fakt jižní svahy, a vlastně největší problém jsou exhalace (=Praha, bohužel; tady pořádný ryzlink nemá moc šanci).
Na Moravě to kupodivu není lepší; IMHO mám podezření, že ryzlink často kazí příliš kvalitní půda. Ty slavné německé tratě jsou často fakt samý šutr a příšerný svah, ale hodně slunce. A to i paradoxně na sever od nás (Sonnenuhr na Mosele nebude jižněji). To je nejspíš důvod, proč české ryzlinky nejsou horší, než moravské (v případě Vondráka vlastně lepší, a zřejmě to mastí na pískovci; co tak může být v Liběchově).

Mnohem větší věda je chemie půdy. Středohoří a ty sopky jsou právě geniální na tramín (trať Pod Lovošem vede prapor; ale ono je zřejmě plno dalších kopců, kde by to šlo a kde se to kdovíproč přestalo pěstovat). Někdy na těch šutrech jde rozchodit i ten ryzlink (Bc. Vondrák jede nejspíš na písku).

Najít vhodný terén pro pinot noir je pak úkol hodný profesora enologie. Ta historka o prastarém pinotu z Mělníka je dost poučná. Na Moravě zatím za mne jasně vedou Čejkovice a okolí.

Nicméně: (3 pinoty + ryzlink, tramín, muškát) - soudě dle vlastních chutí, tak právě tyhle odrůdy jsou i na Moravě nejúspěšnější...

I v Čechách. A já bych s tím v zásadě úplně vystačil; nic jiného není třeba. Snad to chardonnay by mi fakt chybělo.

Veltlín nebo Miler je dost nesnadná volba...ani jedno nemusím - obé je přirozeně do sucha...

Jo. A obě je přirozeně dost nuda. Mít v hospodě jen miler a veltlín je nedostatek lepšího nápadu. Do této kategorie řadím taky ten sylván a neuburg. Neurazí, nenadchne.

pedologicky se Znojemsko trochu podobá některým oblastem Francie spíše než Alsasku...

Asi ano. Ale taky je tam asi nejlepší moravský ryzlink (teda, s výjimkou těch slavných tratí na Pálavě).
A občas dají i skvělý pinot a tramín; Znojmo je taková zvláštní záležitost ve všem.

světově dobrou prý umí čtyři vinaři

Jako u nás? No, Salvi se vyjadřoval kdysi dost skepticky.
Francii konkuruje Kalifornie a Austrálie. Ale ono je to spíš tak, že to víno je tak strašlivě proměnlivé, že je to dobré úplně jinak, než ty francouzské. V každém případě, Montrachet pro mne zůstává nadále Mont Everest bílého vína jakéhokoli druhu. A Mersault je potom K2. A to jsem ještě nepil Corton Charlemagne, třetí superkult.

Pinot Gris je větší stálice...

To je největší stálice ze všeho obecně. Když vás všechno zradí, tohle funguje skoro vždycky.

[Vallun]

Severní Rakousko - jsou to spíš raritky, ale Irsai Oliver a Aurelius se taky najdou...

Ono počasí není jen teplota, ale i ta oblačnost, větry, vláha (kolik, kdy) a další faktory...

A já bych s tím v zásadě úplně vystačil; nic jiného není třeba. Snad to chardonnay by mi fakt chybělo.

+1 u mne ještě Pálava, pro zpestření (i když, čím lepší Pálava, tím víc Tramínu v předcích, takže jako by tam byla)

Mít v hospodě jen miler a veltlín je nedostatek lepšího nápadu

Ne, snaha o co nejnižší cenu...obě to jsou hlavní podporovaná vína za doby komunismu a naše vinice vydrží dlouho...v čemž máme skrytý potenciál i proti Francii...

Na Sylván bacha, zejména v cuveé umí velmi dobře překvapit. Navíc je to odrůda, u které čekám další zušlechtění, křížení...

Znojmo je panonská biologická podoblast, takže je jiné ne zbytek Moravy...a víno tam umí, o tom žádná:)

Jako u nás? No, Salvi se vyjadřoval kdysi dost skepticky.

Celkově jo, ale i on aptří mezi ty, kteří ta vína kupují do světa:)

V každém případě, Montrachet pro mne zůstává nadále Mont Everest bílého vína jakéhokoli druhu. A Mersault je potom K2. A to jsem ještě nepil Corton Charlemagne, třetí superkult.

Njn, tady mám mezery:(

[Vallun]

Tak to vypadá,že na žernosecké tramíny bude prostor dříve, než jsem myslel:(

Dobrý den,

bohužel se nám minulý týden doprodalo hodně vín, tudíž musím Vaši objednávku zrušit. Teď před Vánocemi nám víno přímo mizí před očima.
Budeme rádi, pokud si vyberete víno z naší aktuální nabídky, ta by měla být na stránkách e-schopu do konce týdne aktualizovaná. Jako novinka bude na trh uvedena nová kolekce vyšší řady vín. Tato vína jsou moc zajímavá. Většina z je sušší, na barique soudech, míchaná na kalech apod. Určitě stojí za ochutnání, jsou vážmě moc krásná.

Ještě jednou se Vám moc omlouvám a přeji pěkný zbytek den.

S pozdravem
Štěpánková

Napsal jsem jim ne zrovna příjemnou odpověď, kterou stručně shrnu:
- v dnešní době nemít aktualizovanou nabídku na stránkách je nekalosoutěžní jednání (úplně stejně jako mít v letáku zboží, které není na prodejně), navíc sami uvádějí, že je to aktuální nabídka.
- při řešení objednávky je jediný možný způsob platby, který se zákazník dozví až po definitivním uzavření nabídky.
- výraz "ruším Vaší objednávku" je těžký právní neadrtálismus.
- a nabízet člověku, který objednává výhradně sladká nebo polosladká vína novou suchou kolekci nesvědčí o zájmu o zákazníka...

Teď dumám, zda se na ně jenom vybodnout, nebo dát podnět...

[Wild West]

Jinak stran bájných Žernosek se vyplatí trochu šachovat, neb v Praze je tohle víno dost brutálně drahé. My kupujeme v Úštěku, ale možná to mají od vás i někde blíž.

[Vallun]

Víno ze Žernosek brát v Ženrosekách, ne?:) šest lahví á 175,- Kč je cena nadmíru výtečná... budu mít nějaké stání v Litoměřicích, tak toho asi využiju:)

[Wild West]

Dlouho jsem přemýšlel, jak pojmout report z Burgundska o víně, aby z toho nebylo jen, co jsme my vypili a vám to není nic platné. Nakonec jsem se rozhodl to pojmout jako
Návod na burgundské víno pro lamy

Podstatou burgundského vinařství je to, že víno funguje jako sací bagr, který luxuje ze země a z prostředí okolo různé chuti a zachycuje je. Všechno to slavné vinařské umění míří k tomu co nejlépe zachytit prostředí, odborně zvané terroir, a užívat si, jak je každé víno jiné. Všechny umělé zásahy, řízené kvašení, dochucování nebo míchání vín Burgunďan nechápe, neb mu to kazí dojem z terroiru.

První klíčová informace na lahvi je tedy místo, kde to vyrostlo, čili apelace. To, co tedy nutně potřebujete, je mapa burgundských apelací; jednak celého Burgundska, zahrnující takové položky, jako Chablis, Auxerrois, Beaujolais a podobně, jednak to „pravé“ Burgundsko, což je úzký pruh země mezi Dijonem a Beaune jménem Cote de Nuits, jednak pokračování jižně od Beaune jménem Cote de Beaune.
Vína je překvapivě málo a oblast je z hlediska celkové gigantické rozlohy vinic Francie mrňavá – asi 35.000 hektarů včetně Beaujolais, tedy asi dvě Moravy. A to, o co běží doopravdy, je ještě daleko menší – Cote de Nuits má 1500 hektarů a Cote Beaune asi 3000, tedy asi čtvrt Moravy. Tím je dána cena lepšího vína i jeho obtížná sehnatelnost.
Vzhledem k popsanému principu Burgunďanovi dávají smysl jen takové odrůdy, které toho zachytí a vysají nejvíc a nejvíc se mění podle terénu, což je právě chardonnay a pinot noir; a Burguňdan nepochopí, proč by se vlastně měl zabývat něčím jiným. S odrůdovou skladbou tedy máte jasno; na lahvi o tom není ani čárka, ale je to vyřešeno prostě tím, že kouknete do flašky, pokud je červené, je to pinot a pokud bílé, je to chardonnay. Občas to udělejte, protože plno apelací je červeno-bílých a mohlo by vás to nepříjemně zaskočit; náš první Montrachet v životě byl zrovna z neznalosti červený (a ne každý ví, že něco takového vůbec existuje).
Jiné odrůdy existují v těch okrajových apelacích jako místní vychytávka (Auxerrois); kvůli těm ale nemá moc smysl jezdit až do Burgundska, neb je to obyčejné levné víno, sehnatelné i doma.

Podstata apelačního systému
Apelace funguje nejspíše jako vymezená přírodní rezervace. Z bezbřehého nezajímavého prostoru sběrné apelace kolem se vymezí okolí nějaké vesnice, které je obzvláště dobré, a vznikne apelace speciální. A z ní lze ještě vystřihnout malý kopeček, který je fakt super.
Největší sběrnou apelací „všeho ostatního“ je tedy Bourgogne; úplně nejobyčejnější víno možné, o kterém nelze říci nic lepšího. Seženete ho v každé burgundské sámošce, kde stojí 5 euro a v Čechách 300,- Kč, tedy předražené. Kupovat ho má tedy smysl v případě, že si chcete koupit levné víno na večer, nebo z něj dělat nějakou stylovou omáčku. Vůbec nemá smysl si ho z Burgundska vozit, neb ho kvalitou porazí lecjaký pinot z naší domácí produkce.

Nepatrně lepší případ jsou sběrné apelace Haute cote de Beaune a Haute Cote de Nuits, Chalonnais a Maconnais, které lze přirovnat k „rozsáhlému chráněnému území“, ale ani tady tím moc neohromíte. Určitou výjimku představuje vzdálené severozápadní Chablis, které dává hodně zajímavé bílé víno, a představuje samostatnou disciplínu, co by asi zajímala hlavně Valluna. Ceny Chablis jsou asi poloviční, takže za 16 euro lze objevit už hodně vysokolevelové lahve a za 35 euro máte dokonce místní Grand cru.
Podobný slevařský vynález jsou jižní apelace Givry, Rully nebo Mercurey, kde se dostanete snadno a rychle k hodně slušnému vínu obou barev. Speciálně Mercurey 1 Cru je náš oblíbený hit, který lze objevit často i v českých vinotékách. Tato „dvacetieurová“ vína se už vozit vyplatí, pokud si chcete jen užít Burgundsko a nejste ještě schopni ocenit v chuti vyšší levely.
Jinak ta pravá zábava vypuká s „okrajovými apelacemi“ Cote de Nuits a Cote de Beaune, kterých je okolo dvaceti, všechny se nějak jmenují, a když si láhev najdete na mapě, máte dobrý pocit, že víte, kde to vyrostlo. Tento pocit se ještě vylepší, když jste v tom místě náhodou byli a víte, jak to tam vypadá (obvykle hodně hezky).

Ta pravá sláva
vypuká ve dvanácti apelacích se jmény Gevrey Chambertin, Morey Saint Denis, Chambolle Musigny, Vosne Romanée, Nuit St. George, Aloxe Corton, Beaune, Pommard, Volnay, Mersault, Puligny Montrachet a Chassagne Montrachet, poslední tři bílé. Všechny se nacházejí kolem nějaké vesnice, rozlohou připomínající Moravu. I obyčejné apelační víno z těchto míst se vyznačuje vyšší cenou, než z těch „okrajovek“ – okolo 25 euro a hůře. Z apelace jsou vyděleny ještě menší oblasti zvláště vychytaných vinic 1 Cru (35 euro a hůře). Všechny tyhle láhve je velká věda objevit v Čechách pod 1000 korun, a většinou podstatně hůře. Pokud jste pochopili základ a máte mapu, v těchto lahvích se vyznáte docela rychle, protože vždy mají jako hlavní část názvu jméno apelace. Jsem si skoro jist, že si alespoň pár takových lahví z Burgundska dovezete, protože prostě neodoláte (už ta zvědavost). Než se na ně vrhnete, je třeba vědět

ještě pár důležitých věcí. Všechny se je dočtete na lahvi.
První je ročník. Ročníky „skvělé“ jsou například všechny „devítky“, tedy 1989, 1999, 2009, výborné jsou i 2003 a 2005. Tyhle ročníky jsou úměrně dražší, podstatně déle vydrží, ale také hrozí zrada, že pokud je otevřete moc brzy (1 Cru za méně než 5 let), bude to poněkud taninová záležitost. Takže ideální je dovézt domů a na pár let ji zapomenout ve sklepě, kde je méně, než pokojová teplota (tedy ne vedle kotle a tak). Naopak ročníky „průměrné“ nebo „špatné“ mohou znamenat rozpolcené dobrodružství. Například 2007 jsou teď úplně ideální k pití všechny, jak jsme zjistili.
Druhé tajemství je výrobce. V Burgundsku existují stovky nebo snad tisíce výrobců; a i velmi miniaturní kousky vinic jsou často ještě dále děleny. Někteří z nich jsou prostě lamy a nedá se s tím nic dělat. Máte možnost kupovat jen slavné a osvědčené výrobce, jako Joseph Faiveley, Olivier Leflaive a podobně, nechat si poradit od kamaráda, která flaška funguje, nebo si to prostě ochutnat, což vám každý vinař rád dovolí, při čemž ceny u vinaře jsou samozřejmě nejlepší.
Speciální bestie je apelace Beaune, která je největší, nejsložitější, najdete tu geniální vína, ale bohužel i úplné ptákoviny za velké ceny.

Grand Cru
samozřejmě, pak jsou ta úplně nejvznešenější vína Grand Cru s mnoha složitými názvy (bacha, jmenují se často úplně jinak, než ta „jejich“ apelace). Lamám spíše moc nedoporučuji, a určitě ne, dokud jste neochutnali několik lahví z předchozí kategorie. Může se vám totiž stát, že to prostě neoceníte a budete zklamáni. Taninový efekt tu hrozí ještě silněji – obvykle platí, že láhev by měla být asi deset let stará, když se otevírá. Krom toho, je to sranda od 70 euro výše, kde začíná Corton, a spíš od 100, kde začínají všichni ostatní.
Pokud trpíte nesnesitelnou zvědavostí, dobrá cesta je řízená ochutnávka pro turisty, kterou dělá hodně různých firem v Beaune a vinařství (tyhlety internety ví). Za souhrnou cenu jedné střední lahve (mezi 25-45 euro) ochutnáte lahví třeba deset.

[Vallun]

Díky, zajímavý report, škoda, že není snazší se k těm lahvím dostat za rozumný peníz...

16 Eur je cca 440 Kč, za tu cenu lze na Moravě najít už hodně špičková vína...

Auxerois - lze snadno a levně sehnat na SVS Karlštejn, z rostlinek prý pocházejících z těch, které dovezl sám Karel IV. Je to zajímavé, aromatičtější víno:), suché:/

[Wild West]

Vinař, kde jsme byli, měl vína, na která Morava už fakt nestačí, a za tyhle ceny
http://www.hachette-vins.com/le-guide-h ... illot.html
ježto je přímo v Mersaultu, pak má pochopitelně hlavně bílá vína.

Opravdu úžasný sklep na prohlížení a degustování je třeba tohle
http://www.patriarche.com/en/oenotourisme-caves-ppf.php

[Vallun]

Tak teď ještě vymyslet výlet do Francie:) Naučit se francouzsky, když vidím ty stránky...a speciálně ta reklama na BASF tam září:)

Myslím, že zatím si budu muset vystačit s výletem za žernoseckými tramíny:)

[Wild West]

Bylo nás tam 14 lidí a nikdo neuměl francouzsky.
Naprosto to nevadilo. Ukázat na flašku a komolit šílené francouzské názvy umí i Japonec. A když dojde na nákup, ukáže se, že zase trochu anglicky přece jen dovedou.

Jinak pro srovnání, vinař s podobnými víny, ale prodávanými u nás
http://www.merlot.cz/katalog-vin/catego ... avy-chouet

[ilgir]

http://archiv.ihned.cz/c1-63098180-vino ... na-cenovku

Tak co, kolik musí stát víno, aby vám chutnalo?

[Sadako]

No nevím.
Pila jsem pořádně drahé šampaňské a bylo to stejně hnusné jako Bohemia sekt - pravda, na tohle nejsem zrovna etalon, víno obecně (až na portské, Kagor apod.) mi moc nechutná a víno s bublinkami je zločin proti lidskosti.

[Nekra]

Nejlepší víno je to kuličkový, pevný :D.

[Vallun]

ilgir - víno, které mi opravdu chutná neseženeš pod 100,- za láhev:)

Ale je fakt, že vyznat se ve vínu není lehké a chutě jsou navíc dosti subjektivní...nehledě k tomu,že člověk se musí k dobrému vínu propít...když využiji automobilového přirovnání, tak běžný řidič se v F1 ani nerozjede...

[Argonantus]

Člověk, který se nedívá na ceny objednaného vína v hospodě je dobrodruh.
Člověk, který si dá omylem v hospodě Chateau Latour, je vůl, protože v normální hospodě ho zaručeně nemají.
Mohl by si taky omylem koupit to Ferari nebo hrad v Alpách.

No, a stran té debaty - ono existuje něco jako učení. Když na tebe napoprvé vyplivnou bez přípravy v pěti letech Beethovena, strašně se otravuješ. Jemnosti špičkové architektury nechají laika často chladným, když o tom nikdy neslyšel.
To je asi tak celá věda o víně. Člověk, který víno nepije, bude spokojen třeba i nad nad jakostní Pálavou. Člověk, který víno pije občas, už zjistí, že ten pozdní sběr má víc chuti. A tak dále.

Taky existuje vkus. Vallunovi taky necpu supersuché Sancerre a podobné věci; nejspíš ho nenadchne a vyhodí darmo šest stovek. Bude na to koukat stejně, jako já na šampaňské (jakékoli).

Docela rád bych si dal skvělé víno za stovku, ale opravdu žádné neznám. Znám řadu fajn vín pod dvě stovky, co si rád dám (právě jsem posílal Valluna do Žernosek).
Bohužel, mám rád pinoty, a ty jsou na potvoru obvykle spíš přes dvě stovky; ze série vín bývají nejdražší.
A když si chci dát opravdu skvělý, ženou mne až do Burgundska a chtějí po mně třicet euro nebo tak nějak. Jak říkal ten chlápek, 37,50; to je přijatelná cena za perfektní zážitek.

Nicméně, někde na padesáti eurech nebo patnácti stovkách moje chuťové schopnosti končí; někde za touto hranicí už necítím žádný průkazný rozdíl. Naštěstí pro mne.