[DW-IC] Session 2: Noc ve městě

[Mor]

"Ak svoju prítomnosť v meste netají, nemal by byť problém, ho nájsť. A ak má dôvod sa skrývať, nemohla si osloviť nikoho lepšiemu," uškrniem sa a zašmátram po mešci, ktorý po dnešnej noci zas trochu narástol.

"A nákupy mi neprekážajú. Možno i ja doplním zásoby."

Obrátim svoj pohľad k vysokému hraničiarovi:

"Nevyzeráš, ako domáci. Verím, že sa ti vo Vaharine páči. Predstavíš nás, Ys?"

[Ysolda]

"To je Tanis," začnu. Mor je starší, měla bych ho představit jako druhého, ne? I když pokud má Tanis elfskou krev, může být klidně starší než Mor, a nemuselo by to být poznat, napadne mě. Vzpomenu si, jak o mně někdo tvrdil, že jsem ve skutečnosti sedm set let stará.

Oba se na mě dívají. "Zkušený průvodce divočinou, stopař a s mečem," dokončím trochu vachrlatě.

"A tohle je Mor. Najali ho aby zabil Rudigera, a myslím že obecně zabíjí lidi pro peníze."

"A sahá na lidi krvavýma rukama."

Zamyslím se, proč že jsem to s ním chtěla jít nakupovat?

[Tanis]

"Teší ma Mor. Ešte stále plánuješ zabit Rudigera?" - pozdravím sa s novým známim, podám mu ruku a opýtam sa na otázku, ktorá ma trápi. Chcem vedieť, na čom som. Na čom sme.

[Quentin]

Ysolde: Oficiálnější název, nebo alespoň ten použit ve velkém Sukkurazském Kodexu Lovce Démonů, je Otec Hladu. Jeho příchod provází vize konce a davová beznaděj. Dlouho před konečným krmením, vysílá do světa heroldy, kteří zasejí do myslí lidí jeho temnou nevyhnutelnost. Poslední byl poražen roku 492 v Impériu blízko hranic Zebulu. Templáři věří, že byl jen zahnán, nikoli zničen.

Sogard: Vyber dle libosti. Mi bude spokojená adekvátně kvalitě, náladě dřeva a umělecké hodnotě (zaplať mezi 1-30 mincí)

[Mor]

"Teší ma," ponúknutú ruku pevne chytím a druhou stisk prikryjem. S divokého muža vyžarovala zvláštna vyrovnanosť. I keď jeho slová v prvom momente naznačovali obavy, veľmi rýchlo som si uvedomil, že je to len prostoreká úprimnosť človeka, nezvyknutého na skazenosť civilizácie a zároveň hlboko zakorenená obozretnosť niekoho, kto denne čelí hrozbám divočiny.

"Nie, už ho neplánujem zabiť," srdečne som sa naňho usmial.
"V skutočnosti tá pláca nebola nebola za jeho hlavu ale jeho zbraň. No muž, ktorý peniaze sľúbil je mŕtvy. A ja kontrakty voči svojim priateľom a ich priateľom neuzatváram," snažiac sa udržať nenútenú bezstarostnosť som stranou žmurkol na Ysolde.
"Teda zatiaľ nikdy nebola cena za ich hlavu taká vysoká, aby to za to smialo," zasmial som sa ukazujúc na obdiv svoje hnilé zuby, no po chvíli, keď mi došlo, že sa smejem sám, som stíchol, nalial si do prázdneho pohára na stole zo Sógardovho vína a pokúsil sa zmeniť tému.

"A ktože je ten šťastlivec či nešťastník, ktorého potrebuješ nájsť vo Vaharine?" obrátim sa na Ys a odpijem si z vína.
Cudzie pitie chutí vždy najlepšie.

[Ysolda]

"Učence co si říká Thistle. Bodlák," doplním, pro případ že by Mor neuměl elfsky.

"Problém je v tom, že to je jméno kterým se podepisuje pod knihy, ale nevím jak vypadá, jak se jmenuje doopravdy, jestli je pořád naživu, nic takového. Vím jen, že píše knihy o občas dost divných věcech, ale tady bude dost lidí s divných vkusem. A v několika zmiňuje tohle město."

Povzdechnu si. "Ale předtím už musím navštívit místního čaroděje. Bylo by hrozně nezdvořilé to dál odkládat, zvlášt když nevím, jak dlouho tu ještě budu. A potřebuji novou pochvu na meč, nebo možná nový meč. Neznáš tu dobrého mečíře?"

[Mor]

"Čo sú dosť divné veci?" spýtam sa bez rozmyslu, hneď ako sme vyrazili s hostinca a časťou pozornosti už zvažujem, kto zo známych kováčov by Ysolde mohol ponúknuť vhodnú pošvu. Ak moja matka obrátila cigánsku štvrť hore nohami, Ivoš najskôr ušiel alebo je mŕtvy. Krivojanova dcéra súložila s Rašom a netuším, ako sa k tomu staval. A tovariš Galava, s ktorým sa dalo vždy dohodnúť aj za chrbtom jeho majstra, umrel v noci Rudigerovou rukou. Ostával ešte starý Klinec, ale u toho som už dlhšiu dobu nebol, lebo si začal za tovar pýtať nepredstaviteľné sumy. Zrejme, aby mal na chlast aj keď prestane vládať držať kladivo. Ktovie, či vôbec ešte žije.

S čarodejom to bude ľahké. Baltus z Mosadznej veže je nepochybne schopný a mocný, ale rovnako tak arogantný a sebestredný. A rasista, ktorému dlhé roky mestská rada ticho schvaľovala pokusy na cigánskych deťoch. Navyše, ak ma hľadá garda, bol by prvý, kto za mnou zamkne dvere a neotvorí ich, kým vonku nebude stáť dosť ozbrojencov.

Nie, tam nepôjdeme. Chvalabohu je v meste aj Plešatý Bolfo, u ktorého si aj ja budem môcť doplniť nejaké jedy. Smrdí mu síce z huby tak, akoby denne prežúval hnilé deti a vykloktal si konským močom, ale čarovať vie a snáď Ys pomôže.

Zamieril som dolu po Klobučníckej smerom k Rybiemu trhu a cestou vybral zo záňadria prívesok s fialovým kryštáľom:
"Si čarodejka Ys, má to nejakú cenu?" podal som jej retiazku s kameňom a nechal svoje myšlienky ďalej plynúť.

Bodliak, Bodliak, to meno som už určite niekde počul.

Spout lore 2d6+0=4 - tomu by asi nepomohlo ani +1 za prípadné criminal activties

[Ysolda]

"Nevím, drogy, nenarozené děti, podivné houby co mluví, pavouky s ocasem. Vlastně ani nevím, jestli to není jen blázen co si vymýšlí. Pokud vím, napsal knihu o sbírce svých kamenů z potoka." Povzdechnu si. "Tu jsem nečetla, ale někdo mi říkal, že podle některých učenců je to alegorické dílo o tom, jak jsou lidé vlastně všichni stejní a bezvýznamní. A někdo zas říká, že v tom je schované tajemství mocné magie."

"Jsem čarodějka, ne překupník," zamračím se na krystal.

"Pojď někam stranou," odtáhnu Mora do prázdné boční uličky, nechci aby mě moc lidí vidělo s rudě zářícíma očima. Aktivuji Zrak, a podívám se a krystal. Snažím se moc si nevšímat Mora, nebo ostatních věcí v uličce.

Spout lore, 2d6+2=13

[Sogard]

Zavrel som za sebou tazke okovane dvere a zotrel si kropaje potu. Ten stary saar je najtvrdsi obchodnik akeho pozname. Aj ked som mu naznacil ze niektore z jeho spinavsich obchodov su mi zname, zapojil lichotenie a zohral s nim to najlepsie divadlo jednania vratane stvoriteho nahnevaneho opustenia obchodu a preklinanie celej rodiny tak ma obral o 30 zlatakov. Ale hadam to stalo za to. Pozrel som sa na drevene puzdro co som drzal v ruke. Bolo tazke a cierne starobou. Rytiny pokryvali cely povrch a vyzeralo to ze nepochadzaju len od jedneho umelca. Niektore boli dokonale jemne a verne predlohe, ine hrube a akoby vyrezane obycajnym nozom. Vsetky vsak zobrazovali rastliny, stromy, listy a zvierata. Centralnou rezbou na vrchu truhlice bol cupiaci muz ktoreho vlasy plynule prechadzali do kosateho dubu. Bol nahy a pod nohamy mu lezali dve zeny bez tvari.

Prave kvoli tomu prirodnemu motivu som truhlicku vybral. Ked som sa jej v obchode nenapadne dotkol veslom Mi neprotestovala tak ako pri inych predmetoch. Drevenemu kyjaku z ebenu ci masivnej fajke s hlavicou v tvare zubatej lebky sa vyslovene stitila.

Zasiel som do dostatocne vzdialenej temnej a slepej ulicky, v tejto casti Mokrin ich bolo viac nez dost. Klakol som si a polozil truhlicku na kamenny schod. Otvoril som ju. V jej strede bola vyrezana priehlbina v inak masivnom tele truhlice. Zaplnala ju ako moja ruka dlha a hruba takmer ako zapastie dietata kamenna pistala s neobvykle velkym poctom a usporiadanim dierok. Zdalo sa ze su na nej jemne rytiny ale v obchode a tu vonku bolo svetlo prislabe aby som rozoznal detaily. Este bude cas si ju dobre prezriet. Kupoval som sice nieco pre Mi ale povedal som si ze aj novy nastroj sa mi hodi, nemienil som v krcmach spievat do ochripenia. Ak nebude fungovat - nevadi, dam si urobit pistalu do truhlicky na mieru. Teraz bolo podstatne ze sa zbavim vesla s ktorym v satach smrdiacimi rybinou a sekerou v kvetovanom zavese vyzeram ako strateny sialeny namornik ci pirat.

"Mi" zasepkal som veslu "Mozes vyjst von. V truhlicke ti bude pohodlnejsie."
Pockal som kym vylezie a spytal sa jej : "Chces sa v meste pozriet niekam konkretne ci sa budes iba nosit so mnou v truhlicke?" Spominal som na zlomky vedomosti co o podobnych bytostiach hovorili carodeji v Elbe. Piesne a legendy boli plne rozpravok a vymyslov, riadit sa nimi by bola hlupost.

Spout Lore : 2d6-1=2

[Rudiger]

Letící kopí bezmyšlenkovitě chytnu. Ani se nestihnu podivit a už jej svírám v ruce a když se za Morem zavřou dveře vyzkouším si několik výpadů abych zjistil zda je v pořádku. Pořádně zbraň prohlédnu a očištěnou čepel zakryji pochvou. Teď je konečně čas k jídlu.

Obléknu se a vyrazím dolů, kývnutím pozdravím Tanise a u starého gnoma naložím vrchovatou porci jídla. Jedl jsem naposledy někdy včera a je to znát. Mám hlad jako vlk.
Ještě než si jídlo odnesu nahoru, poprosím zda by mi nemohl poslat pro ranhojiče. Pořád na sobě cítím účinky jedu a některé rány potřebují pořádně ošetřit.

Rychle zhltnu kaši i vejce a když zaženu největší hlad začnu se konečně starat o zbroj. Dostala v boji pořádně zabrat a já se potřebuji nějak zabavit než přijde felčar. Rozmluva s Morem a včerejší setkání přinesly staré vzpomínky na které bych raději zapomněl. Rozhodně se jimi nehci zabývat teď. Možná až si promluvím s Ysolde.

Posbírám jednotlivé kusy, které se válí všude po pokoji a začnu je čistit. V noci už jsem neměl sílu se do toho pustit. Krev pěkně zaschla a potrvá než jí dám dolů.

[Tanis]

Civilizovaný svet je ... divný. - pomyslím si v duchu a dojedám jedlo - Všetci niekam bežia, potom sa vracajú a zas to isté. Chýba tomu nejaký rád, nejaký cieľ.

So stoickým kľudom čakám, pokiaľ sa Mor a Ys vrátia. Pri tom kývnem na pozdrav známim dobrodruhom ukazujúc na voľné miesto pri stole.

[Quentin]

Mor, Ysolde: Váš rozhovor přerušilo pozdvižení na ulici. Přišli jste pozdě, ozbrojenec v modrém varkoči s bílým lemem sestupuje z dřevěného podia a smotává pergamen. Informace vám zběžně doplnili až kolemjdoucí.
“Co to může být za úchyla, unášet děti ze sirotčince?” řekla baclatá žena s pohoršeným výrazem.
“Divoch ze severu. Krmí s nima toho svýho orla.” odpověděl vysoký muž nezaujatým tónem.
“Zabil strážníka!” prohlásil klučina z dřevěným mečem a namířil čepel dramaticky k nebesům “Spravedlnosti neunike! Chytíme ho, stáhneme z kůže a posolíme!”
“Lubte, ticho. To je vážná věc. A kde jsi vůbec slyšel takovou nechutnost?” řekla žena a zamračila se na muže s flegmatickým výrazem.

Prošli jste davem a zmizeli do uličky. Ysolde ‘otevřela oči’ a zahlédla zářivé řetízky procházející z trhlin v temně fialovém čaroitu do konečků prstů starého Mora. Neustále se vlní a proudí dál a zase zpět. Hned sis vzpoměla na Alexejovo vyprávění, jak musel strávit 14 dní v těle 98leté ženy. Kdykoli se tohoto amuletu dotknou dva lidé naráz, jejich duše a vědomí se vymění. Proces ovšem provází tolik komplikací, že použití čarodějové nechávají spíše na svých poskocích nebo do nejvyšší nouze.

Sogard: Víla si zamyšleně poklepala ukazováčkem po bradě, nadechla se a její odpověd přerušil chraptivý hlas “Co to tu máme za dáreček?”. Zvedl jsi oči a díval se škrvírou ve dveřích přímo do něčího zvědavého oka. Ozvala se klika a dveře se otevírají. Mi se schovala za tvou levou botu. Hubený muž s vychlastaným hlasem, chudinským oděvem a jizvou od poloviny plešky až ke křivému nosu na vás pobaveně zírá.

[Ysolda]

Zdá se, že mi Tanis něco neřekl, pomyslím si. Mohla by to být náhoda, ale pokud je tady někdo další s orlem kdo unáší děti ze sirotčince, tak budu velmi překvapená. Začnu mít podivnou pachuť v ústech.

Po prohlédnutí talismanu zavřu Zrak, o krok ustoupím a povzdechnu si.

"Ten krystal je očarovaný, když se ho dotknou dva lidé naráz, vymění si těla. Určitě to pro někoho cenu mít bude, pokud by chtěl," chvilku hledám vhodné slovo, "experimentovat, nebo tak." Doufám, že se nečervenám. "Ale má to vedlejší účinky, a nevím, jestli to za to stojí."

Zamyslím se. "Nebo, kdybys byl drsnější, můžeš někomu jednou za čas ukrást mladé tělo a žít navěky. Pokud najdeš někoho kdo chce dělat tohle, určitě to prodáš za dost peněz. Ale upřímně, pokud najdeš někoho kdo chce dělat tohle, radší ho střel kuší do hlavy. Na ... pokusy," znovu si představím, jaké by to asi bylo, "je to hračka, ale tohle je seriózní černá magie."

[Mor]

Rozšírili sa mi oči. Koho zaujíma večný život? Beztak je väčšinou dlhší, ako si človek zaslúži. A keď nie, je naopak dlhší, ako si sám človek praje. Nemyslím si, že niekedy zostarnem tak, aby som bol príliš starý. Umriem skôr a bude pokoj. Ale tie možnosti, ktoré sa ponúkajú na poli pozemských radostí! Vybrať kráľovské pokladnice v koži samotného kráľa. To by bola lúpež, o ktorej by sa spievali piesne po stáročia!

"O tých vedľajších účinkoch mi budeš musieť porozprávať viac, Ys, ale teraz myslím, že sa musíme poponáhľať. Zdá sa, že tvoj divoký priateľ si za túto noc stihol narobiť ešte viac nepriateľov, ako ja. Myslím, že by bolo dobré ho varovať. Už to odtiaľto nie je ďaleko," v rýchlosti som Ys popísal cestu k čarodejovi.
"A povedz mu, že ťa za ním posiela Mor. A že mám stále problémy so spánkom a potreboval by som od neho nejaký tagitský olej. A trochu krvavej trávy proti komárom. Zapamätáš si to? On už bude vedieť."

Podal som Ysolde svoj mešec (27 mincí) a uklonil sa k pozdravu.

"Keby sa čokoľvek zomlelo, ukryjem ho U Zlomeného meča," asi to nie je ideálne miesto, ale azyl Barónovho dvora asi teraz nemá zmysel hľadať.
Bez zbytočného otáľania výražam najkratšou cestou, cez dvory, podchody či strechy naspäť do hostinca.

[Sogard]

Prekvapil ma az mi srdce zamrelo na ar chvil, ta ulicka vyzerala ze do nej chodia akurat poulicne macky a aj to umriet v odpadkoch. Zdvihol som sa od truhlicky, ktorej som zaklopil veko a premeral si ho ako vychadzal z dveri. Na chvilu om zavahal.
Ak by som bol sam mozno by som rychlym krokom odisiel, korheli maju mizernu kondiciu. Aleo ho jemne pohladil veslom za o ze ma tak vystrasil. Ale bola so mnou Mi.
"Schovaj sa do truhlicky sepl som kdesi k mojej nohe.

Cely cas som si dobre premeriaval domoroca z Mokrin a snazil sa odhadnut mieru chlipnosti, zvedavosti a chtivosti v jeho mutno zraku a hnilom usmeve.Takych ako on som uz videl stovky

Dscern realities: 2d6=7
What should I be on the lookout for?