Předmoderní logistika

[Jerson]

Středověk není moje oblíbené období, nicméně jsem se před časem dočetl, že Finové(?) používali poměrně úspěšně dřeváky. Pro boj jsou mizerné, ale pro pěší přesun jsou dostačující a hlavně mnohem odolnější než jakékoliv boty z tehdejších měkkých materiálů.

[Paul]

Vím o nich a zkusím se podívat, jestli k nim nenajdu něco užitečného. Možnost jsou ještě boty z lýka, které se také dají vyrobit i v notně improvizovaných podmínkách, akorát jsou pokud vím docela špatně doložené.

[Markus]

Díky za článek, přečetl jsem se zájmem. Slovo „převrácenky“ zařazuju do svého slovníku a taky jsem s překvapením zjistil, že v něm ještě nemám „trén“.

V celém článku ovšem není ani jedna zmínka o svlékání bot padlým nepřátelům!

[Paul]

V celém článku ovšem není ani jedna zmínka o svlékání bot padlým nepřátelům!

To je docela zajímavá úvaha.

Na jednu stranu je to docela jednoduchý a efektivní způsob jak se k botám dostat (a doporučuje ho 9 z 10 dungeoncrawlerů*), ale je otázkou kolik takových příležitostí dostane celé vojsko. V kampaních raného novověku a 19. století je na to prostoru dost (stejně jako v moderních konfliktech), ale dokud se velitelé střetnutím vyhýbají, dokud si nejsou poměrně jisti svým vítězstvím, jsou většinou bojové činnosti akce menšího rozsahu, do kterých se ale nezapojuje celé vojsko. Obléhání, přepady nepřátelských pícovníků, plenění a podobně jsou skvělá příležitost jak svým nohám přilepšit, ale nemůže ji využít každý.

Pokud dojde k polní bitvě, bot bude všude docela plno, ale zase musíme počítat s tím, že boty nepřátel budou patrně v podobném stavu jako ty naše: operují ve stejných podmínkách a řídí se stejnými omezeními danými materiálem. Celkově to možnost je, ale rozhodně nestačí na pokrytí celé spotřeby. To samé platí o obírání mrtvých spolubojovníků.

---

• Ten desátý dostal 1d10 poškození bez záchranného hodu od nápaditě zamaskovaného mimika.

[Korhul]

Ale alespoň v táboře by mohli mít ty jedny boty, co si schovávali na cestu zpátky domů

[Markus]

Já to myslel spíš jako vtip. Sundávání bot mrtvým je taková stálice fantasy literatury.

[Paul]

Oh, I see.

Má reálný základ – trochu paradoxně s tím, že si ho asi nejvíce užívali různí harcovníci, marodéři a pícovníci, což je většinou práce, kterou dělá i průměrný fantasy dobrodruh.

[LokiB]

Pokud dojde k polní bitvě, bot bude všude docela plno, ale zase musíme počítat s tím, že boty nepřátel budou patrně v podobném stavu jako ty naše: operují ve stejných podmínkách a řídí se stejnými omezeními danými materiálem. Celkově to možnost je, ale rozhodně nestačí na pokrytí celé spotřeby. To samé platí o obírání mrtvých spolubojovníků.

Typicky budou boty v různých stádiích životnosti napříč vojskem, tedy od nových až po nepoužitelné. A když porazí armáda cizí vojsko, je dost šance, že bylo v podobné rozložení ... a tedy ti s nejhoršími v naší armádě si mohou polepšit, a i ti se špatnými. Nepolepší si každý, ale významná část by mohla

[ilgir]

Tak určitě si polepší invazní armáda, která prošlapala troje boty, aby mohla vykydlit domorodce uvelebené ve fungl nové obuvi, že.

[Jerson]

Vím o nich a zkusím se podívat, jestli k nim nenajdu něco užitečného. Možnost jsou ještě boty z lýka, které se také dají vyrobit i v notně improvizovaných podmínkách, akorát jsou pokud vím docela špatně doložené.

Asi budu nosit dříví do lesa, ale to doložení mi při historických výzkumech přijde jako největší útes úrazu (kámen je na to moc malý).
Před 100 lety ve WW1 se ve velkém používaly pro boj naostřené zákopové lopatky. V německé armádě to byla dokonce oficiálně doporučená zbraň. Ale když by ses podíval po muzeích, kolik z nich má uvedeno pod výzbrojí vojáka naostřenou polní lopatku, tak to budou jednotky případů, možná desítky, zatímco bajonet bude v každém. A to jde o slabých 100 let a dochované písemné záznamy, fotografie a ještě nedávno i žijící pamětníci.

V případě, že bychom po podobně rozšířeném fenoménu pátrali u armád před 300 nebo 500 lety, tak je možné, že prostě nenajdeme nic - byla to tak běžná věc, že ji náhodou zmínil jeden kronikář při popisu mnohem zajímavější události, a protože se nepoužitelné boty přiložily do ohniště nebo shnily, tak se ani nevyskytují v nálezech.

Tedy ne že bych si myslel, že to to tak muselo být. Spíše kritizuju přístup "když to není doloženo, tak to nebylo", protože jsem se s tím setkal u moderních válek, u kterých existují doslova miliardy jednotlivých dobových předmětů, a přitom jsou některá tvrzení úplně mimo historickou realitu.
Například v žádné knížce o německé armádě z WW2 jsem nenašel počty koní a povozů u zásobovacích, nebo dokonce bojových jednotek, jen samé náklaďáky a polopásáky, přestože koně byli nejrozšířenější tažnou silou. Nejsou ani v PC hrách z toho období, úplně minimálně na fotkách a ve filmech, včetně záběrů jednotek z té doby.

Ale to je jen takový povzdech. Přeju úspěšné pátrání.

[Passingby]

V případě, že bychom po podobně rozšířeném fenoménu pátrali u armád před 300 nebo 500 lety, tak je možné, že prostě nenajdeme nic - byla to tak běžná věc, že ji náhodou zmínil jeden kronikář při popisu mnohem zajímavější události, a protože se nepoužitelné boty přiložily do ohniště nebo shnily, tak se ani nevyskytují v nálezech.

Jo, tady se to ještě násobí tím, že dřevo, lýko, kůže apod. jsou organické materiály, které se málokdy dochovají jako archeologické nálezy, ať už se do země dostaly v použitelném nebo nepoužitelném stavu.

[Paul]

Spíše kritizuju přístup "když to není doloženo, tak to nebylo", protože jsem se s tím setkal u moderních válek, u kterých existují doslova miliardy jednotlivých dobových předmětů, a přitom jsou některá tvrzení úplně mimo historickou realitu.

Chápu, s tím špatným doložením to bylo také spíše povzdechnutí než že bych chtěl říct, že nedoložené dřeváky znamenají, že je v raném středověku ve střední Evropě neměli.

Štíty jsme si ve skupině také rekonstrukovali víceméně svépomocí a na základě analogií: věděli jsme, že ze Starého Města pochází pohřby s dochovaným dřevem, podle kterého jsme vzali rozměry, na základě dochovaných analogií tuším z Pobaltí jsme na to dali surovku a když kamarád po prvním kusu zjistil, že tato kombinace se ohýbá jako satelit, začali jsme přidávat silné středové žebro na vnější stranu. V písemných pramenech to doložené není, archeologický materiál na našem území tuto rekonstrukci potvrzuje jen částečně, ale praktické zkušenosti ukazují, že to funguje překvapivě dobře a že to tak mohli dělat i v "našem" osmém století.