Tajemství katedrál II

[Fingalen]

Jde o to, že podmínky jsou zjistitelné starověkými a středověkými metodami.

Tu nevidím spor. Ale to, že podmienky sú zistiteľné starovekými métodami nemusí nutne znamenať, že aj poznanie ich príčin, alebo áno? Skrátka, ak mi niekto povie, že ak sa v určitú dennú dobu postavím na breh mora, o pár chvíľ budem stáť vo vode po kolená, nemusím vôbec ani tušiť o tom, že by v tom mohol mať prsty mesiac, príp. že existuje nejaká gravitácia.

Myslím, že by ses jich měl dočkat každý rok vícekrát, velmi spolehlivě.

Ugh?...

U Alchymie je naopak ta "kosmická" souvislost hodně neintuitivní a vlastně dost matoucí.

To rozhodne! Myslím, že prišiel znova čas vrátiť sa pod svoje kakaovníky.

[Argonantus]

Fingalen:
no, vlastně sis to všechno objevil sám, v té poslední poznámce.
Jako obvykle, nevíš, že všechno víš.
Nic si z toho nedělej; já o tom napsal knihu, vlastně už před několika lety, a nevěděl, že to vím.
Alchymii by šlo také popsat jako přehlídku špatně pochopených samozřejmostí.

Přemýšlím, kterou z těch mnoha cest, co se nabízejí, se mám vydat.

[York]

Přemýšlím, kterou z těch mnoha cest, co se nabízejí, se mám vydat.

Podívej se, odkud jsi přišel.

[midewiwin]

Jedno z možných vyústění principu coniunctio:
sjednotit hru a život.

[York]

Jedno z možných vyústění principu coniunctio:
sjednotit hru a život.

Osobně si myslím, že představa, že to jsou dvě různé věci, je veskrze umělá.

[Argonantus]

... a tento kámen by měl plout po vodě, naprosto přirozeně. Vůbec žádná záhada v tom není a je to doslova.
Což by vedlo k vysvětlení toho podivného korábu s kostkami u studny, o kterém mluvil Fulcanelli, nebo i kamene vedle studny podle Chrétiena de Troyes.
A také ostrova a ryby, co ji chytáme do sítě.

[Fingalen]

Odkiaľ je tá modrá veta, prosím?

Ak to má ináč súvisieť aj MPovou heurékou, tak som asi zas na konci jednej slepej. Ibaže to doslova nebolo tak úplne doslova, čo si ale nemyslím.

[Argonantus]

Věta v tomto znění je moje.
Problém je všeobecný, například Dampierre, první série, pátý obraz. Tam je zmíněn i ten koráb.
Nebo legenda o králi Artušovi.

[Fingalen]

Lenže archa z Dampiere nie je kameň a voda, na ktorej pláva nie je vodou. A teda skutočne "doslova" tam je len to plávanie, nie? Navyše Artuš na člne do Avalonu nie je rebis, lebo je mŕtvy, či nie?

[Argonantus]

Vidíš, Artuš na konci na voru mne nenapadl. Já měl na mysli tu fázi naopak na začátku, kde připlave kámen na vodě a pak se z něho tahá ten meč).
Takže myslím, že to patří spíš na začátek.

[Fingalen]

1. Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš a napsal je Didymos Juda Tomáš a pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.

Chystám sa na jeden katarský larp a v snahe rozšíriť svoje gnostické znalosti som otvoril prvýkrát Tomášovo evanjelium. A... musím o tom proste napísať sem. Neviem vlastne celkom čo. Ale patrí to rozhodne sem. Lebo verzia evanjelia vo forme Kristových výrokov vytrhnutých mimo kontext, odtienených od "rušivého" deja je krásna. Človek znie rozumie rovnaké hovno, ale zrazu mu aspoň niekto naznačuje, čo je dôležité, čo stojí za pozornosť. Autorovo zaľúbenie v početných hádankách či zopár notoricky známych obrazov (čo je hore, to je dole, človek, ktorý pohltí leva vs. lev, ktorý pohltí človeka a pod.), ba dokonca i vychýtávky typu zopakujem, čo už bolo povedané dávnejšie len z maličkou obmenou z toho miestami robí text ešte jednoznačnejšie k veci ako Jánovo zjavenie. I keď nemám tak celkom pocit, že je v ňom magistérium úplné. Ale možne je Didymos lepší hádankár ako sa javí a ja som proste stále beznádejne zelený.

Ale mám rád ten pocit, keď sa vo mne zase rozpaľuje plamienok zvedavosti a ja cítim, že v hlave sa ide zase chvíľočku koagulovať.

[Argonantus]

Nádhera.
Oproti Bajovi úplně opačný způsob, jak být nadšen z této velice zvláštní knihy.
Různočtení v praxi.

[Fingalen]

Nádhera.
Oproti Bajovi úplně opačný způsob, jak být nadšen z této velice zvláštní knihy.
Různočtení v praxi.

Hľadať Bajovu recenziu niekde tu, alebo bola súkromná?

[Jan Zelený]

Leckde se o tom zmiňuje, přehledněji třeba tady
http://www.d20.cz/diskuze/kultura-disku ... .html#i984

[Argonantus]

...byl někdy někde pohromadě černý pes a bílá holubice? Černého psa znám jako strašidlo, bílou holubici jako symbol bohyň lásky, symbol konce potopy (Utnapištim a další), potom hromada křesťanského tentononc, jenže nikdy jsem nezahlédla psa a holubici pohromadě.

Pes je především staroegyptský Anúpev, maník s psí (či šakalí, to je jedno) hlavou. Nebožtík je po smrti rozebrán do čtyř nádob, kam se dají čtyři zásadní vnitřnosti, symbolizující určitou složku osoby; a ta poslední jménem Kebehsenuf jsou střeva.
Anúpev je podle mne obdobou téhož principu ve vnějším světě a je proto aspektem těla, přízemna, materiálna, od pasu dolů, biosraček uvnitř. Ani ne tak smrti, jak se často povrchně zjednodušuje, jako spíš jejích materiálních projevů, tedy mrtvol, rozkladu a podobně. Netřeba vysvětlovat, proč je černý.
Holubice, nebo obecně bílý pták, je pravý opak; lítá nejvýše, Duch Svatý, v tom Egyptě Hór, jakýsi výsledek celého sefirotického systému. Spiritualita. Nesmrtelnost. Božství v člověku.
Potud základy.

V Umění je bílá holubice dost pevně spojena se zbělováním, a zbělujeme samozřejmě černou matérii, kdo chce, tak třeba i psa.

Pod různými krycími názvy, třeba Dianiny holubice, je najdeme prakticky ve všech alchymických Návodech. Spoustu jich coby Duch svatý lítá i na hlavní rozetě v Chartres.
Dost dobrá nápověda je, že jich bývá mezi sedmi a devíti. Na staroměstské mostecké věži mají tuto funkci například ledňáčci. Sem patří samozřejmě i ta potopa; než je holubice zbělena, je to pochopitelně havran či krkavec, další oblíbený pták Umění.

Jinak přímo pes se vyskytuje v nepatrně časnější fázi jako psice korascénská a pes arménský, dvojice, o níž nás informuje Nicolas Flamel s odkazem na Avicennu (a Fulcanelli to zase přisuzuje Artéphiovi, ale tam jsem to kupodivu nenašel). Funkčně je tato dvojice daleko známější jako drak a lev, nebo orel a lev a mnoho jiných variací; takto je také nalezneme na konzolích naší Staroměstské mostecké věže.

Přímo na společném obraze jsou pes a dvě holubice na chrámu Notre Dame v Paříži, čehož si všiml Fulcanelli (TK, str. 124), a tento obraz nejspíš míří přímo k secretum secretorum, čili oživení merkura mudrců. Dvojnásobný počet holubic proti psovi je tu významný. Pamatujme, že andělé v Ježíšově hrobě jsou u Flamela také kdovíproč malováni dva, dva jsou oblouky mostu na obraze na mostecké věži, a tak dále, poměr 2:1 je vždy zdůrazněn.

No, a to nejlepší z Veselé Vědy nakonec; chrám ve Vézelay a přímo uprostřed, nad hlavou Kristovou, je stočený pes, provádějící autofelaci; drzá a znevažující varianta Draka Urobora. A obávám se, že daleko názornější. Tento pes ovšem s holubicí nesouvisí, vystačí si zjevně sám.