Tajemství katedrál

[Argonantus]

Jerson:

Strašně rád bych viděl ty "nové a originální myšlenky" před rokem 1000.

Představ si, že máš puzzle, který máš sestavit; a jednoho dne na to přijdeš a sestavíš ho. To je ta originální myšlenka. Ta nastala zřejmě v době, o kteréme se bavíme úplně jinde a v jiné souvislosti.

Pak to po tobě někdo zopakuje. Pro něho je to náramně originální, pro svět nikoli. A tak se to opakuje - hodně dlouho.

Nové a originální snad mohou být ty návody; (já tomu říkám neuctivě návody, protože ono to svojí povahou vlastně nic jiného není); když někdo vymyslel, že to může vypadat jako řada pajduláků ("zastaralý" mistr z Chartres). Nebo, že Basilius Valentin vymyslel dokonce jakousi teorii (pravda, už ne ve středověku).
Nebo mohou být nové a originální ty nesčetné "vedlejší produkty", které jim cestou odpadly od ruky; střelný prach a tak.

Ale alchymické cesty se tyhle věci těžko mohou nějak dotknout. Ta je furt stejná.

[Jerson]

Na to, abych ti jasně odpověděl musím pochopit tvojí alchymii a dát jí dohromady s tou "svojí", takže na odpověďe budeš muset chvíli počkat.

[Argonantus]

Tak to si asi počkám... protože já to rozhodně nechápu; umím jen pár slovíček. A trvalo mi to asi patnáct let.

Fakt je, že internet věci skutečně zrychluje.

Ještě upozornění pro nadšence, kteří se vydají touhle neobyčejně trnitou cestou; existuje velmi nebezpečná past, zvaná "duchovní alchymie", která vznikla péčí nadšených okultistů z konce 19. století.

Tihle výteční jedinci, kteří dali světu vůbec slovo "okultní" (předtím se nevyskytovalo*), a řadu dalších slovíček, objevili Orient a meditace, objevili středověké mystiky a objevili gnosi; a pak vše nadšeně spatlali do jakéhosi eintopfu v blahé víře, že jde o JEDINÝ druh magie.
Čili - lvi a draci jsou jakési duševní cviky a stavy duše. Vůbec žádná hmota v tom nefiguruje.


Jedním z hlavních pachatelů byl například Rudolf Steiner, jehož nadšený komentář byl například připojen k vydání Chemické svatby, čímž bezpečně způsobil nejedno rozčarování.

Tyhle zásadní obtíže mne vedou ke krajní skepsi ke zdrcující většině novodobých alchymických textů a pojednání; je dobré se přesvědčit, zda vážně mluvíme o tom samém. Zhruba před rokem 1700 se tyhle problémy nedějí.

Pak existuje ještě jedna velmi zajímavá věc - praví Adepti se s oblibou citují navzájem. Takže existuje jakási křížová kontrola.

EDIT - SOSÁČEK:

Zajimalo by mne, co nam povis o takovem Vyonich manuskriptu. Nebo jak se to pise.

Netuším, o jaký manuskript jde, ale pokud se to týká alchymie, tak mne to dost zajímá.

EDIT II * - kecám, "okultní" se vyskytuje nejméně od renesance, např. Agrippa s Nettensheimu

[Sosacek]

Ono se uplne nevi ceho se tyka. Nejak mu nikdo nerozumi, a je obecne dost divnej. Treba ty budes (a pak nam nic nereknes, protoze nesmis) http://en.wikipedia.org/wiki/Voynich_Manuscript

[Argonantus]

EDIT pro Jersona:
Síla internetu se projevila vzápětí; google našel

http://www.okoun.cz/boards/alchymie?page=24

kde je v jednom postu zmíněk Karpenko coby učitel a autor Alchymie, dcery omylu; debata je zajímavá i tím, že se tam zjevují Lipovius a MP, oba zjevně vyšší čarodějové, než já.

Edit 2 - s ohledem na Gorana původní post odstěhován autorem.

[Jerson]

EDIT pro Jersona:
Síla internetu se projevila vzápětí; google našel

http://www.okoun.cz/boards/alchymie?page=24

kde je v jednom postu zmíněk Karpenko coby učitel a autor Alchymie, dcery omylu; debata je zajímavá i tím, že se tam zjevují Lipovius a MP, oba zjevně vyšší čarodějové, než já.

No vidíš, Argonante. já nemá čas to teď číst, ale ty můžeš a pak klidně napiš, jestli má mnou citovaný zdroj také nějaký level v alchymii.

[Argonantus]

Odpověď máš na tom Okounovi, kde mistra Karpenka zhodnotili jiní, a to v naprosté shodě.
Z nichž nejméně jednoho z nich - Lipovia - beru velice vážně; pokud se prokousáváš tou alchymií z pevnosti, je autorem té glosy o portálu v Chartres.

Totiž - pro ty, kdo nemají sílu se tímto gordickým uzlem prokousat (i když pro Učedníky je to opravdu zásadní) - jde o to, zda lze číst Zvířetník na Portail Royal taktéž alchymicky, když je to "jenom" zvířetník, kterých je všude dost (i na románských portálech - St. Denis nebo zrovna Vézelay).
Lipovius tvrdí, že ano, a napověděl, jak.

[Goran]

OT o Voynich manuscript prosím přesunout sem: http://rpgforum.jinak.cz/viewtopic.php?t=1796.

[Argonantus]

Goran:

Stalo se, napraveno, omluva.
Jak se dívají na alchymii oficiální badatelé v historii?

[Goran]

O historických studiích nějak souvisejících s alchymií moc nevím, četl jsem jen Kováře a alchymisty od Eliadeho a Dějiny magie od Cavendishe.
Eliade ve své knize sledoval genezi alchymie z mýtů spojených s pravěkými/starověkými kováři.

[Argonantus]

Goran:

no, on postupuje v tichém předpokladu, že je to takový mýtus.
To je všeobecně největší problém vědy; že trpí nakonec podobnými předsudky, jaké vyčítá náboženství.

Jakožto maník středověký a středověkem se zabývající na alchymii narazíš dřív, nebo později (ve škole ti toho moc neřeknou). Nejlepší je vědět, že takové věci existují; a se závěry počkat na později. Jako u archeologického nálezu.

[Argonantus]

Takže aby tu něco bylo - třeba se někdo chytne - metám sem citát jednoho z nejvyšších čarodějů, který se týká výkladu toho půdorysu:

"Půdorys gotických chrámů, opatských či kolegiátních, má, až na vzácné výjimky, podobu latinského kříže.
Nuže kříž je alchymickým hieroglyfem tyglíku, který se kdysi nazýval cruzol, crucible a croiset (v pozdní latině crucibulum, tyglík, je z kořene crux, crucis podle Ducangeho).
A skutečně, prima materia v tyglíku podstupuje Utrpení stejně jako Kristus; právě v tyglíku umírá, aby byla očištěna, spiritualizována a transformována pro pozdější vzkříšenÍ. Nevyjadřuje ostatně lid, věrný strážce tradice, pozemskou zkoušku utrpením skrze náboženské paraboly a hermetická podobenství? - Nést si svůj kříž, vystoupit na Kalvárii, podstoupit zkoušku ohněm - to jsou přece běžná rčení, v nichž nacházíme tentýž smysl vyjádřený stejnou symbolikou.
Mějme na paměti, že kolem zářícího kříže, který spatřil Konstantin ve snu, se zjevila prorocká slova, která dal namalovat na své labarum: In hoc signo vinces; v tomto znamení zvítězíš.

Vzpomeňme dále, bratři alchymisté, že kříŽ nese stopy tří hřebů, kteréposloužily k obětování Kristova těla, obraz trojího očištění železem a ohněm. Podobně meditujte nad onou jasnou pasáží svatého Augustina v jeho Rozmluvě s Tryfonem (Dialogus cum Tryphone, 40):
"Mysterium beránka, kterého Bůh přikázal obětovat o velikonocích, bylo obrazem Krista, jímž ti, kdo věří, zbarvují své příbytky, to jest sebe samy, skrze víru, v něj mají."

Tento beránek, kterého zákon předepisoval celého upéci, byl symbolem kříže, jehož utrpením Kristus musel projít. Neboť beránek, má-li být upečen, přijímá podobu kříže: prvá z větví jím proniká od ocasu k hlavě, druhá, příčná, protíná plece, a k ní se připevňují přední nohy beránka.

Kříž je symbolem velice prastarým, užívaným ve všech dobách, všemi náboženstvími, všemi národy, a mýlili bychom se, kdybychom ho pokládali za znak výhradně křesťanský, jak se to snaží všemožně dokázat abbé Ansault.

Tvrdíme dokonce, že půdorys velkých církevních staveb středověku tím, že byla spojena polokruhová nebo oválná apsida s kůrem, nabývá formy egyptského hieratického znaku kříže s držadlem, který se čte anch, a značí universální Život, skrytý ve věcech. Takovýto kříž spatřujeme v museu Saint-Germain-en-Laye na křesťanském sarkofágu, pocházejícím z arléských krypt svatého Honoráta.

Na druhé straně je hermetickým ekvivalentem znaku anch emblém Venuše nebo Kyprydy, nezralé mědi, o které někteří, aby více zahalili smysl, mluvili jako o bronzu a mosazi.
"Zběl mosaz a spal své knihy" opakují všichni věrohodní autoři."

(Když jsem to přečetl poprvé a pochopil, hleděl jsem dost vyjeveně).

[Argonantus]

V tomto podivném threadu si už povídám sám se sebou; ale protože by tudy někdy mohl procházet nějaký zvědavec, který ví, kam jít,
považuji za nutné rozvinout ještě důležitý post

17 leden 2007 08:57

kde jsem reagoval na souvislost alchymistů a katedrály.
Uváděl jsem asi sedm odlišných motivů k tomu, aby katedrála vznikla, a osmý z nich je alchymický.
EDIT:
Ježto ale 17. ledna je velice dávno, od té doby se moje chápání opět posunulo jinam, a mohu směle tvrdit, že alchymie byla podmínkou naprosto nutnou a nevyhnutelnou, a bez ní by katedrála nikdy nevznikla, respektive, vypadala by zřejmě úplně jinak.

Kdo chceš do této záhady všech záhad nahlédnout, pouvažuj nad rozdílem mezi kostelem a katedrálou; totě jádro pudla.

Midewiwin kdysi pravila lapidárně, že katedrála je oslavou světla.

[Sosacek]

Muj cas tady se chyli ke konci. Nechce uvest nejaky priklad rozdilu mezi katedralou a kostelem? Protoze nekteri lide by mohli mit pocit, ze katedrala je jen linearne zavisla na kostelu (= stejna, jen jinak velka ).

Jinak, napadlo mne, jak souvisi to co podnikaji alchymiste s tim co podnikaji vychodni nabozenstvi, myslim vnitrni energie a tak? Nebo se alchymisti zabyvaji spis vecma okolo, nez vecma v nich?

[Argonantus]

Sosáček:

Já už jsem ten rozdíl zkoušel postihnout; ale ježto mi zlý Jerson zakázal odkazovat na starší posty, pokusím se jinak;
kromě velikosti je tu rozdíl technický (1) a umělecký (2).
1) Na počátku byl románský chrám s půlkulatou valenou klenbou, jakási dlouhá trojitá nudle střední lodi a dvou menších po straně (ostatně, římani používali baziliku původně jako obchoďák).
Technicky to mělo mouchy; aby šlo do střední lodi vůbec nějaké světlo, začínaly postranní lodi podstatně níž, takže tlak klenby hlavní lodi šel jen tak do stran. Teorie praví, že půlkulatě lze zaklenout asi 15 metrů šířky, ale ve skutečnosti to padalo daleko dřív (například náš královský palác za Soběslava).
Navíc spočívala klenba na celé délce zdi, takže dělat do ní větší díry bylo dost o strach.

Takže románský věk sice stavěl docela ohromné kostely - délku Cluny 150 metrů vlastně už nikdo nepřekonal - ale byly omezené do výšky a šířky lodí. Často to prostě zabalili a udělali strop z rovných trámů. Což zase vedlo k netušeným potížím při požárech; kdejaký chrám časem vyhořel.

Konec 11. století a počátek 12. je proto usilovné hledání technického řešení, jak udělat velkou a lehkou klenbu. Nakonec na to po mnoha pokusech a zajímavých přechodných modelech přišli.
Je to kombinace několika triků - lomený oblouk, žebro, opěrný systém, barevné sklo; má se to ke staršímu modelu asi jako boeing k dvojplošníku; je to nejen větší, ale prostě technicky jiné.
Tak jiné, že by to žádná předchozí epocha nedokázala postavit (což milovníci antiky neradi slyší; ale Egypt ve vší kolosálnosti nedělal klenby vůbec, a Říman skončil s těmi půlkulatými).
Ostatně, stačí se na pražském Hradě chvíli dívat na kostel svatého Jiří a svatého Víta. Rozdíl není jen ve velikosti.

2) Umělecky je to pak smršť nových idejí a nápadů, které souvisí se změnami doby; například s křížovými výpravami, znovuobjevenou antikou, atd. Ty ideje jsou tak komplikované, že máme značné potíže je dešifrovat.
Dokonce ti poctivější přiznají, že tomu vlastně moc nerozumíme.

EDIT:
S tím Východem - zapomněl jsem - meditace je principiálně JINÁ okultní cesta sebezdokonalení.
Východní mudrc sedí pod baobabem a hrouží se do svého nitra.
Alchymista plácá jakési divné materiály.
Aby to nebylo tak jednoduché, existují také západní mystikové, meditující pod něčím (baobabů je málo...), a také východní alchymisti.
Přesto si mnoho lidí myslí, že výsledek je stejný - vzikne čaroděj děsně vysokého levelu.