Střepy snů - Dojmy z hraní

[ValMor]

no on takhle skoncil i Time machine .... hrdina pul pribehu neusiloval o nic jineho nez zachranit svou divku nacez v polovine filmu z niceho nic zacal zachranovat uplne jinou kost a na svou manzelku uz do konce filmu nevzpomel

[BasilisK]

na druhou stranu, proc zachranovat manzelku, kdyz muze byt vudce nejake bandy primitivu

[Charles]

První hraní máme za sebou. Hráli Bajo, Conlai a dva lidi mimo RPGFórum (a mimo RPG vůbec). Hráli jsme v prostředí "Sen! Na doživotí...", které chystáme s Erricem k vydání na stránkách Střepů. Žánr byla sci-fi s prvky hororu.

Ano, všichni, kteří mě upozorňovali, že "4 hodiny nebudou stačit", měli samozřejmě pravdu. Nestačily na uzavření příběhu, ale vyzkoušet fungování Střepů jsme stihli. Odehrály se dva konflikty na osobní cíle dvou postav a necelé dva konflikty všech postav na společný cíl. Představu, jak se ve Střepech "navléká fikce na mechanismy" jsem jakousi získal. Stejně tak představu, jak se "navléká příběh na postavy a preference hráčů".

Ufff. První dojem je, že se mi za 2,5 hodiny čistého hraní málem vyšrouboval mozek z hlavy. Vést někam příběh, ohlídat mechanismy, útočit na Šrámy hráčů a ještě těm méně zkušeným radit, jaké možnosti mají oni (Role, Hodnoty, Snové body) bylo na jednoho člověka opravdu hodně, byť Conlai s Bajem poskytovali fanatastickou podporu. Nemám opravdu čas na podorbný zápis, takže dojmy jen stručně.

Celkově:
Ze čtyř navržených lokací se podařilo zapojit tři, hráči navržené cizí postavy se alespoň mihly příběhem všechny. Trailer jsme nedělali, na to nebyl čas. Sypalo to rychle, nikdo nebyl stranou. Po jedné hře nedokážu říct, jestli mi Střepy sedí, ale dokážu říct, že fungují jako dobře promazané soukolí a vedou hráče (chtě nechtě) k tvorbě herního obsahu.

Plusy:
Z každého z nás vyždímal systém víc fikce, než by na začátku konfliktu věřil, že je schopen vytvořit (ze mě tedy určitě).
Příběh byl o postavách, jenom o nich a neřešilo se v něm nic, co by se jich bytostně nedotýkalo. Zaostření bylo neustále na původně dohodnuté linii příběhu.
Hráči měli na začátku odlišné preference - Ondra s Markétou víc sci-fi a detektivku, Bajo víc filozofie a Conlai spíš mezilidské vztahy a charakteristiky jednajících. Všichni si přišli na své díky tomu, že mohli příběh v jednotlivých fázích směřovat. Hráčských pravomocí se po počátečním váhání chopila i vcelku plachá Markéta.

Mínusy:
Hráče frustrovalo, když složitě popsali zapojení Rolí, dohodili si kostky a kvůli špatnému hodu (nějaká ta jednička) si pohoršili místo polepšili oproti původní situaci. To je trochu neintuitivní prvek ve fungování systému.
Snaha naroubovat fikci na mechanismy vede někdy k poněkud křečovitým scénám a popisům, děj je občas málo souvislý či uvěřitelný. Může to vést i ke stereotypnímu užívání charakteristik, ale to se v naší krátké hře neprojevilo.
Neměl jsem ani ten nejmenší pocit kontroly nad dějem příběhu a o nějaké gradaci nebo třech aktech jsem si IMHO mohl nechat jenom zdát. As expected.

Ponaučení:
První hru bych doporučil víc omezit. Rozsah určitě 1 (jako jsme měli my), hráče ideálně dva (byť Conlai a Bajo se o sebe do značné míry starali sami) a hlavně Cíl pouze jeden společný. Rozhodovat se, koho ze skupiny daný konflikt zahrnuje, jestli je na společný cíl nebo jen na osobní, případně zda může některá z postav naplňovat oba atd. mi bralo asi nejvíc mentální kapacity využitelné pro edení konfliktu a tvorbu fikce.

Jinak super jízda. Věřím, že na Tiena-Li, bývalého zápasníka Sumo a slepého šamana klanu Mystiků nikdo hned tak nezapomene. Stejně jako na Bajovu líbací scénu s obří kudlankou.

[Erric]

Ufff. První dojem je, že se mi za 2,5 hodiny čistého hraní málem vyšrouboval mozek z hlavy.

Proto je primo v knize napsane, abyste se nesnazili dosahnout vseho co je v ni popsane na prvnim sezeni, ale ucili se to postupne. Je to jakobys jezdil skvele na lyzich, pak si obul poprve snowboard a sel na 4m skokanek.

[Conlai]

Hrál jsem s Charlesem a i když to byla opravdu krátká hra a byl jsem strašně unavený, opravdu se mi to líbilo. Systém je hezky uhlazený a i herně zajímavý (všechno to přehazování a dohazování kostek).

Osobně mi fakt, že jedničky "kradou úspěchy" nevadil. Myslím, že to pomáhalo popisům v tom, že hráč popsal, jak se o něco snaží, ale v případě, že hodil jedničku musel navíc dodat, jaktože se to nepovedlo. Je to zajímavé a dělá to hru napínavější.

Jinak jsme se po hře s Bajem a Charlesem shodli, že zajímavou a možná nedostatečně vypíchnutou (nevím nečetl jsem stále podrobně pravidla) vlastností hry je to, že neúspěch je taky super - generuje zajímavý obsah a dělá hru napínavou ne ve smyslu "všichni tu umřem a bude konec" ale "teď se stalo něco, co jsem nechtěl a nepočítal jsem s tím, jak se s tím vyrovnám". Prohra je ve Střepech taky výhra. A dokonce i když postava projede jeden ze svých cílů (nebo všechny), hráč se při tom může královsky bavit. Za to rozhodně dávám +1.

[Almad]

Hráče frustrovalo, když složitě popsali zapojení Rolí, dohodili si kostky a kvůli špatnému hodu (nějaká ta jednička) si pohoršili místo polepšili oproti původní situaci. To je trochu neintuitivní prvek ve fungování systému.
Snaha naroubovat fikci na mechanismy vede někdy k poněkud křečovitým scénám a popisům, děj je občas málo souvislý či uvěřitelný. Může to vést i ke stereotypnímu užívání charakteristik, ale to se v naší krátké hře neprojevilo.

Mi právě přišlo, že ten první odstavec má trochu brzdit ten druhý ,) Prostě že zapojování Rolí atd. je hnaní situace na ostří nože, ale ne nutně k vlastní výhodě...takže by se hráči měli zamyslet, jestli skutečně má význam daný konflikt hrotit do extrému.

[Erric]

Diky Conlaii.

V knize samotne je nekolikrat opakovane, ze prohra v konfliktu neznamena ze by mel hrac byt nastvany/nestastny, a ze i prohra muze byt zajimava. Stejne tak, ze spatny neni ten konflikt, ktery hrac prohra, ale takovy, ktery je nezajimavy.

[ValMor]

Mínusy:
Hráče frustrovalo, když složitě popsali zapojení Rolí, dohodili si kostky a kvůli špatnému hodu (nějaká ta jednička) si pohoršili místo polepšili oproti původní situaci. To je trochu neintuitivní prvek ve fungování systému.
Snaha naroubovat fikci na mechanismy vede někdy k poněkud křečovitým scénám a popisům, děj je občas málo souvislý či uvěřitelný. Může to vést i ke stereotypnímu užívání charakteristik, ale to se v naší krátké hře neprojevilo.

Jo stereotypni uzivani charakteristik je vaznej problem strepu. Kdyz ma clovek postavu s hodnotou treba Rodina a postava projde cca 12 konflikty za pribeh je temer jiste ze bude vyuziti tehle hodnoty (pri cca 8+ pouziti za hru) stereotypne opakovat a hodnota bude nasazovana velmi podobne.. ale co s tim?

[Aljen]

ale co s tim?

Nemunchkinovat v RP

je to sice narocne nesrobovat do vsetkych hodov hodnoty ... nuz ale treba si proste zvyknut ze to nie je vzdy vhodne.

[ValMor]

ale co s tim?

Nemunchkinovat v RP

je to sice narocne nesrobovat do vsetkych hodov hodnoty ... nuz ale treba si proste zvyknut ze to nie je vzdy vhodne.

V pribehu postava absolvuje dejme tomu 12 konfliktu... predpokladam ze je od veci v ramci kazdeho konfliktu aspon jednu hodnotu pouzit... pocet jejich hodnot se pohybuje kolem 3. Pokud pouzije danou hodnotu kazdy druhy konflikt tak to imho neni Munchkinovani... ale furt pouziva svou hodnotu cca 6+ krat za hru ... coz vede k tomu ze hodnota je casto pouzita podobne.

[Peekay]

Zabudas na to, ze za vyhrate konflikty ti mozu aj pribudat nove hodnoty, nielen zvysovat sa stare. Pocas hry sa ti budu stare hodnoty znizovat (lebo ti budu padat jednotky)... ak namiesto ich zvysovania na povodnu hodnotu budes davat svojej postave nove hodnoty, bude sa pekne menit a vyvijat (a v idealnom pripade tvoj dennik bude v kazdom momente zachytavat to, co sa aj vo hre deje).

[ValMor]

Zabudas na to, ze za vyhrate konflikty ti mozu aj pribudat nove hodnoty, nielen zvysovat sa stare. Pocas hry sa ti budu stare hodnoty znizovat (lebo ti budu padat jednotky)... ak namiesto ich zvysovania na povodnu hodnotu budes davat svojej postave nove hodnoty, bude sa pekne menit a vyvijat (a v idealnom pripade tvoj dennik bude v kazdom momente zachytavat to, co sa aj vo hre deje).

Nezabudam ... mame za sebou cca 5 pribehu ze strepu takze jsem sto nejak hodnotit a pocet hodnot se drzi cca na 3-4. a pocet kostek v jednotlivych hodnotach na 1-3 Na pet hodnot se snad jeste nikdo nedostal

[Peekay]

A aky to ma priamy suvis s tym, ze jednotlive hodnoty sa pocas hry obmienaju?

[Arten_CZ]

Tak k tomu opakování hodnot / rolí / šrámů bych taky něco řekl První 3 - 4 konflikty každé postavy vygenerují dohromady 0 - 2 kostky hodnoty / šrámy navíc a to nemluvím o jedničkách, které hodnoty mažou. Postava nic jiného než tyto tři "atributy" nemá, takže ničím jiným vývoj konfliktu ovlivnit nemůže. Můžu se třeba rozkrájet a hodinu popisovat co bych chtěl a co se má dít, ale prostě bez přidání atributu a hození kostkou s vývojem konfliktu nehnu, i kdybych vyprávěl sebelíp. Při našich hrách se dostáváme asitak k 12 konfliktům za hru, při dvou cílech a rozložení konfliktů asitak 7/5 ve prospěch primárního cíle to znamená, že pro vedlejší cíl v podstatě nejsme schopni vygenerovat dostatečný počet dodatečných hodnot / šrámů a pro hlavní je to kostek, že by je na prstech jedné ruky napočítal. Ale problém není v tom, že je málo atributů, problém nevidím v jejich opětovném používání, ale v jejich opětovném stejném používání. Zde se mluví o stereotypu.

Snažíme se maximálně vyhýbat stejnému použití hodnoty / role. Ale když máme příběh založený na lovu duchů a v družině knězě (role), který bojuje se svou vírou (hodnota) a snaží se napravit situaci, kdy odmítl pomoci potřebné (šrám), tak se při nejlepší vůli nevyhneme naprosto stejnému popisu minimálně v polovině konfliktů. Totéž platí pro mariňáka (role), pro něhoj je jeho jednotka víc než rodina (hodnota), a jehož vojenský pohled na svět (šrám) mu ovlivňují vyhodnocování situace a jedná se o vojenské tažení. Zde je vidět jakási neflexibilita střepů, kdy čím jsou lépe zpracované a vyhraněné atributy, tím je stereotypičtější jejich použití v rámci předem definovaného žánru. Proto se snažíme nacházet kompromis mezi vyhraněností a univerzálností. Tento problém je vidět i v samotných pravidlech během popisu příkladů. Když se vojín X (jméno nevím a pravidla tu nemám) obává o svého bratra, který jde s ním, tak strach o bratra se dá použít pokaždé stejně. Ať už po něm střílí dělo, najede na něj tank nebo zůstanou stát pod kulometným hnízdem. Totéž s pochroumaným kotníkem, když se celou hru v podstatě jen běhá z místa na místo. Popravdě si s tímto paradoxem nevíme moc rady. Čím lépe vykreslím postavu a zařadím ji do příběhu, tím hůře se pak postava hraje. Paradoxně se nejlépe hrají postavy, které jsou v příběhu náhodou, které nejsou vytvořeny pro příběh, ale k příběhu se přimotají. Hrát v příběhu o Pearl Harboru skvěle vyprofilovaného stíhače japonského letectva je notně méně zajímavé, než hrát japonského rybáře, kterého 5.12. navečer zažene tajfun k břehům americké vojenské základny...

[Charles]

Díky Artenovi za skvělý rozbor.

Už první hra mě přesvědčila, že jsem Erricovi neoprávněně vyčítal, že v příkladu v LITE verzi měl použít pro vojáka Dannyho Hawka lépe specifikovaný šrám než Strach (třeba Strach z bolesti). Ve skutečnosti začínám mít pocit, že by mohlo být právě dobré nastavovat si ve Střepech charakteristiky co nejširší a spíš se je snažit zapojovat co nejodlišnějšími způsoby. Čili zkušený hráč by nebyl ani tak ten, kdo má hodnotu "zastavení perzekucí opozice v Číně" a dokáže ji zapojit do každého konfliktu, ale spíš kdo má hodnotu "svoboda projevu" a využívá ji pokaždé jiným a překvapivým způsobem.

Určitou chybu jsem udělal i já, že jsem hráčům nezdůraznil, že mohou konflikt vzdát a nestane se nic horšího, než že se příběh vydá jiným směrem, než je pro jejich postavu "hladké a příjemné". Sice jsem jim řekl, že nemůžou umřít (což byl už dost velký myšlenkový skok), ale neřekl jsem jim, že prohrát konflikt neznamená tak úplně , že neuspěla postava, ale spíš jen že oni se rozhodli, že netrvají nutně na své verzi událostí. Ovšem trochu se to bije s tím, že systém se snaží kompetitivnosti hráčů využít pro tvorbu fikce.

Každopádně bych ještě vyzdvihl dodatečně jednu věc, a to že jsem si nemusel chystat žádné, ale opravdu žádné systémové charakteristiky cizích (tzv. vedlejších) postav. Ty sice představují pro hráče překážku, která je nutí jít do konfliktu (třeba i fyzického - bojového), ale při samotném vyhodnocování konfliktu už proti tnim mechanicky stojí jen jejich vlastní neúspěchy v cílech a Šrámy. To rozhodně přípravu na hru dost zjednodušuje a přenáší na hráče.