Úvodní RPG hry pro děti a začátečníky

[Markus]

Souhrnná diskuze věnovaná fantasy hrám, jejichž primárním cílem je přivést k hraní děti nebo úplné začátečníky a které nemají samostatnou diskuzi. Hry, ke kterým máme anotaci a nějaké bližší informace, jsou:
Hero Kids (2012)
Adventure MAXIMUS! (2013)
Goblin Quest (2015)
No Thank You, Evil! (2015)
Nobi Nobi (2016)
Amazing Tales (2017) - vzniká český překlad
Starport (2019)
Jeu de rôle junior / Malí hrdinové (2020)
Animon Story (2021)
Critical (2023)
Land of Eem (2025)

Za pozornost stojí i hry, které už mají samostatnou diskuzi:
Dobrodružná hra Pán Prstenů
Lone Wolf – Hra na hrdiny

A pro přehled jiných her vhodných pro děti, třeba i z jiných žánrů, koukněte v databázi na štítek Pro děti.

[Jerson]

Nevím, to jsem nezkoušel. Ale nic to neřeší. I kdybych mu tohle všechno popsal, tak schytá jeden útok, než kostky postaví správně a pak už není na co házet.

Navíc si nejsem jist, zda dobře chápeš rozpoložení hráčů. Přijde mi to podobné, jako bys hráči DnD /OSE tvrdil, že si má házet na obratnost, zda mu při vyhýbání se pasti nezhasne pochodeň. Nebo zda mu nezhasne při boji. Nebo v řadě dalších případů, kdy by mu mohla zhasnout v jiném systému, než na který je zvyklý.

Prostě Minecraft je svět, ve kterém lze stavět rychlostí pět bloků za sekundu zatímco útok od nestvůry přijde jednou za dvě sekundy, takže zkušený hráč takové chyby nedělá nebo je dokáže okamžitě opravit. A ty chyby dělá méně často než 1/20 nebo s jakoukoliv četností, na které by mělo smysl házet.

Zároveň zábava nepochází z náhodné úspěšnosti výsledků činností, ale z uspokojení z chytrého řešení, jeho znalosti a rychlosti jeho vybudování. Já jako úplný lajk bych nevěděl, jak postavit úkryt na noc, abych přežil. Tihle hráči mají často najeté komplexní postupy, jak vyrobit ve správném pořadí potřebné věci a postavit potřebné konstrukce. Při hraní Minecraftu jejich zábava a uspokojení pochází ze znalosti a provedení, ale to se velmi těžko převádí do klasického paradigmatu hraní RPG her, ve které jsou některé činnosti automatické, zatímco do řady jiných vstupuje náhoda, aby vůbec bylo zajímavé se jimi zabývat.

To nevylučuje, že v Minecraftu jsou i jiné situace, které jsou pro neznalého člověka podobné, a přitom zcela odlišné. Třeba boj s létajícími nebo střílejícími protivníky na otevřeném prostranství probíhá úplně jinak, a ten by se nejspíše dal do klasických RPG mechanik převést, protože jeho výstup není jistý. Skoky jsou na určitou vzdálenost téměř automatické, na jinou vzdálenost nemožné, a mezi nimi leží prostor široký několik málo kostek, který hráči na základě své zkušenosti zvládnou s určitou pravděpodobností. U těch nejlepších hráčů je tento prostor široký nanejvýš jednu kostku v přesně dané vzdálenosti, kterou na obrazovce dokážou odhadnout jedním pohledem, přestože ji možná nemají spočítanou, a která vychází z "fyzikálního" egninu hry. Taky mají naučené rychlosti, se jzeeius nástrojem z určitého materiálu prokopou / vytěží kostku z jiného materiálu, což při těžení většího objemu a stavění větších konstrukcí je zásadní prvek, protože drasticky mění výsledný čas - ale netuším, jak převést tohle. Další taktiky zahrnují různé těžení a stavění v případě omezené dostupnosti určitých materiálů, třeba při nedostatku stromů. Opět zkušený hráč se rozhlédne po krajině a už mu v hlavě nabíhají vhodné scénáře pro těžení, konstrukci a stavění (věřím, že úplně stejně nabíhají tobě při hraní Factoria). Opět je zajímavost nikoliv v náhodě, ale v tom, že hráč postupně vybírá z množin různých konstrukčních scénářů ty vhodné, podle toho, jaké suroviny nachází a dokáže vytěžit.

Vweuk tomu, že zkušený hráč Minecraftu by dokázal vést RPG pro podobně zkušené hráče, ve které by tyhle zábavné prvky dokázal odhadovat z hlavy bez pravidel. Ale vytvořit dostatečně podrobná pravidla pro hraní RPG někým, kdo tyhle znalosti nemá, by pro jejich použití vyžadovalo... No, počítač, a hrát na něm. A v jistém smyslu mi tahle situace přijde stejná jako když wargamingoví hráči místo používání komplexních pravidel chtěli spíše zkušeného Rozhodčího, který by výsledky jejich komplexních manévrů odhadoval na základě své zkušenosti. A bez tohoto Rozhodčího si hráči můžou zahrát plynulou a zábavnou hru, když komplexní pravidla svěří počítači.

Tedy myslím si, že u mnoha hráčů Minecraftu plyne většina jejich zábavnosti z prvků, které se do RPG těžko převádí, a vnější podobnost bez bez implementace základních principů nestačí.
Může to fungovat, pokud bude GM v Minecraftu zkušenější než hráči, ale to rozhodně není můj případ.

[Corny]

Já nevím, ale v tomhle bych se docela stavěl na stranu Markyho, že to je spíš o správném uchopení mechanik a fikce, míře zoomu na akci a GM skillu, než settingu či hráčském rozpoložení.

Sure, když to budu brát tak, jak to popisuje Jerson, hráči vše popíšu do detailů a dám mu možnost na vše se připravit a není tam žádný prostor pro překvapení, tak smolík, protože tam ten hráč má skutečně prostředky k tomu vyzrát prakticky nad jakoukoliv překážkou. A zkušený hráč minecraftu bude mít navrch, protože zná všechny způsoby, jak si ten svět upravit podle sebe a exploitnout vše ke svému prospěchu a případné nezranitelnosti.

Ale místo toho můžu popisovat například "jsi na okraji lesa a těžíš dřevo, když v tu ránu slyšíš, jak se k tobě blíží zombie. Máš jen pár okamžiků, než se do tebe zahryzne."
Hráč: "Rychle z inventáře vytáhnu kostky dřeva a udělám si z nich sloup, aby na mě nedosáhla!"
Já: "Fajn, tak si hoď. Ale jsi docela ve stresu, Zombie jsi si všiml díky lesu kolem docela pozdě a přečijen máš v inventáři ten jediný diamant, co jsi zatím našel, a nemáš ještě žádnou zbroj."
Hráč hodí třeba neúspěch.
Já: "A safra, jak se prohrabuješ v inventáři, tak omylem nejdřív nahmatáš kyblík s vodou a rozleheš ho pod sebe. Až po nějaké chvíli úspěšně vezmeš do ruky kostky, ale to už je zombie u tebe a dá ti první zásah."
Hráč: "tak já odběhnu a postavím si ten pilíř v bezpečné vzdálenosti."
Hráč opět špatně hodí
Já: "Jak utíkáš porostem a soustředíš se na to, abys byl dostatečně daleko od zombie, uslyšíš najednou kousek od sebe známý a zlověstný syčivý zvuk- Creeper!"
Hráč: "Sakra, Snažím se mu co nejrychleji útočit!"
Hráč pro změnu třeba hodí dobře, uskočí vybuchující potvoře a úspěšně si postaví pilíř s tím, že z něj chce zombii z bezpečí umlátit. Hodí ale zase pro změnu špatně.
Já: "Napřáhl jsi svůj meč na zombii, když v tu chvíli se do dřeva pod tebou zabodne šíp. Podíváš se, odkud přiletěl a vidíš kostlivce, natahujícího se k dalšímu výstřelu. Můžeš zabít zombii a pak se vrhnout na kostlivce, ale šance, že mine i podruhé a neshodí tě zombii do náruče, je docela malá. Nebo snad seskočíš, zabiješ ho první a budeš doufat, že tě zombie během toho zase nezraní, nebo že se kolem nepotuluje nějaká další příšera? Co děláš?"

Najednou z toho je nějaký smysluplný encounter, s úspěchy i neúspěchy, zvraty a náhodou a pořád plně v rámci "pravidel" settingu a odpovídající tomu, o čem ten Minecraft je, aniž bych jako GM potřeboval nějakou hloubkovou znalost a na hráče vyzrál.

A můžou se na to pořád připravit, nachystat si nějaké zábrany, únikové cesty, mob farmy atd., díky kterým můžou zažívat, jak nad těmi dříve náročnými setkáními najednou snadno uspějí. Jako skoro v jakémkoliv jiném RPG. To ale neznamená, že tam najednou nejsou větší překážky, které jim pořád můžou dělat problémy, že tam nejsou náhodné zvraty, které jim můžou jejich plány překazit...

Na druhou stranu, jestli fakt chtějí hrát hru bez náhody, která je celá o tom, že na všechno mohou vyzrát a chytře to vyřešit se 100% dostupných informací, tak se pak upřímně nemůžou divit, že ta hra bude o ničem. Ale o tom Minecraft fakt není.

[Markus]

Když začátečnické RPG dělají Japonci...




Nobi Nobi (2016)

Nobi Nobi, v původní japonštině のびのび s podtitulem Novice Novice Table Talk Role-playing game, je jednoduchá RPG hra strukturovaná pomocí karet, jejímž cílem je seznámit s principy RPG nové hráče. Odehrává se v rychlých, několikahodinových uzavřených sezeních, při kterých se všichni hráči u stolu vystřídají v roli postavy i vypravěče. Vychází v samostatných krabicích s kartami, které všechny sdílejí stejná pravidla, ale jsou laděné do různých žánrů, od dobrodružné fantasy přes horor až po steampunk.

Veškeré dění ve hře je řízené taháním karet z několika balíčků. Na začátku skupina vytáhne jednu „kartu úvodu“, která určí celkové zarámování nastávajícího příběhu (např. „konspirace tajného společenství“). Následně si hráči vyberou karty s postavami, které jsou velmi jednoduše vyjádřené dvěma číselnými vlastnostmi a jednou speciální schopností, která dává bonusy ke konkrétním situacím. Samotná hra pak probíhá po scénách, při kterých se točí role vypravěče. Hráč, který je právě vypravěčem, vytáhne náhodnou „kartu scény“ a podle ní popíše ostatním aktuální situaci. Jeden hráč je v průběhu scény určen hlavní postavou, ostatní zastávají podpůrné role. Hlavní postava situaci vyhodnotí někdy hodem kostkami (2k6 s přičtením vlastnosti a případné speciální schopnosti, cílem je překonat obtížnost určenou na kartě), jindy prostým rozhovorem s nehráčskou postavou (tehdy vypravěč prostě určí, zda uspěl). Za úspěch pak dostane „světlou kartu“, za neúspěch „temnou kartu“ – v obou případech tím získá novou speciální schopnost, jen s opačným laděním. Následuje další scéna, vedená jiným vypravěčem a řízená jinou „kartou scénáře“. Když se takto všichni hráči třikrát vystřídají v roli vypravěče, vytáhnou společně jednu z „karet epilogu“, která určí finální scénu (např. „invaze z Marsu“) a podle ní celý příběh uzavřou.

Hra vychází v různých tématických krabicích, které obsahují jiné žánrově laděné karty. Pravidla jsou ale vždy stejná a krabice jsou kompatibilní, takže je teoreticky možné promíchat karty z různých žánrů. Hra původně vyšla v roce 2016 v japonštině, dočkala se překladů do různých jazyků (včetně italštiny a francouzštiny), anglický překlad pochází z roku 2025. Ne všechny žánrové krabice jsou dostupné ve všech jazycích. Anglickou verzi tvoří krabice Nobi Nobi Sword (2025) orientovaná na bojové fantasy, Nobi Nobi Magic (2025) z prostředí magických škol, hororováa Nobi Nobi Horror (2025) a Nobi Nobi Thriller (2025) ve stylu akčních filmů.

[Markus]

Nevím, nakolik je tohle vyloženě „pro začátečníky“, ale spadá to do kategorie „pro hraní rodičů s dětmi“. Taky to bez vzbuzení zdejší pozornosti vyhrálo cenu Origins 2026 za nejlepší RPG hru.

Land of Eem (2025)

Land of Eem je veselá fantasy dobrodružná hra pro děti i rodiče, zasazená do světa komiksů Rickety Stitch and the Gelatinous Goo a knih Dungeoneer Adventures od stejných autorů. Představuje rozverný postapokalyptický svět Eem, ve kterém na troskách staré civilizace vyrostly nové, barvité země plné rozvalin, nestvůr, podivných národů, malicherných padouchů nebo třeba chamtivých gobliních korporací. Hráči se stanou rozmanitými dobrodruhy, kteří vyrážejí prozkoumávat rozsáhlou hexovou mapu a odkrývat různé záhady, řešit záhady a nacházet ztracené poklady.

Hráči svým postavám vyberou jeden z 16 národů včetně takových zvláštností, jako jsou rosolové slizy, kostlivci, houbníci nebo želvolidé, a jedno ze šesti povolání (bard, jeskyňář, gnóm, potulný rytíř, věrný kámo a uličník). Číselně jsou postavy popsané čtyřmi základními vlastnostmi, několika od nich odvozenými ukazateli, a jednoduchou sadou dovedností. K tomu mají několik popisných rysů, jako ideály, vady, osobní úkoly nebo vztahy s ostatními, za jejichž projevení ve hře dostávají zkušenosti. V průběhu hry pak postupují po úrovních, čímž si odemykají další a další speciální schopnosti. Při většině vyhodnocování hráč hodí dvanáctistěnnou kostkou, přičte příslušné modifikátory a získá výsledek spadající do jedné z pěti kategorií úspěchu, od úplného neúspěchu přes různé částečné úspěchy až po úspěch s další výhodou. Hráči taky mají „body poslání“, jednoduchou metaherní měnu, která se každé sezení obnovuje a dá se utrácet za vylepšování hodů nebo aktivování omezených speciálních schopností.

Boj se zaměřuje na nenásilná řešení – místo bodů zdraví a poškození se počítají ukazatele hrůzy a odvahy a boj končí, když jedna strana ztratí příliš síly nebo kuráže na to, aby mohla pokračovat. Struktura konfliktu navíc klade násilí až na poslední místo, před ním jsou ještě fáze mluvení (nebo ochočování), odvádění pozornosti a útěku. Postavy mají abstraktní inventář, zato má hra podrobný systém pro výrobu drobných předmětů, například lektvarů nebo vaření vydatných jídel při táboření. Možná nejvýraznějším subsystémem je ale prozkoumávání sandboxové hexové mapy, při kterém se hráči pohybují po mapě v tazích, náhodné hody uvádějí do hry různá nebezpečí a drobné komplikace, postavy táboří, drží hlídky a obstarávají si potravu, ale především odhalují podrobně popsaný obsah rozmístěný do hustě zaplněné mapy.

Základ hry tvoří trojice knih: základní příručka s pravidly Land of Eem Core Rulebook (2025), bestiář Land of Eem: Bestiary Vol. 1 (2025) a sandboxová kampaň na hexové mapě The Mucklands Sandbox Campaign Setting (2025).