[HRA] 4. patro - Pokroucené jeskyně

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

jako bys zaslechl vzdálenou ozvěnu slov vyřčených Skellou nad mrtvým druhem.

"Zkurvení drowové! Ta jejich ochota mi byla podezřelá. Neměla jsem se jich ptát na to, kde si mám narubat dřevo na vlastní vor a měli jsme je pobít hned a vzít si ty jejich! Když nás sem posílali, věděli moc dobře, co nás tu čeká! A přísahám, že až se budeme vracet s pokladem krále Melaira, Doliga pomstíme. Teď ale spěchejme dál."

Co uděláte dál?

[Brandy]

Asi jsme ještě omámená tou ampulí, nebo nevím, ale poslední okamžiky mám v nějakém rychlém čmouhatém sledu. Ilnor si hladí blesky mezi prsty a ukazuje na mě. No ona ho ta magie jednou pustí, až vychladne jeho mrtvola... A najednou ze snění o pomstě jsme v houbolesu a já mám minci v ruce a Elric říká, 'krej mě'.

Před čím? Před mrtvolou? Ne tady je další. trpasličí. Totálně zdevastovaná. Jako kdož s ní obr hrál míčku hop do jamky kládou. No tohle mě zajímá. Elric si nejprv kosou rozsekal nějakou potvoru a pak to tu okukuje, Moje oči jsou široký a mandloví. To je ta druhá fáze. Za chvíli přijde třetí. Mánie. Budu mít neklidné ruce a potřebovala bych vybojovat se z toho. No a nakonec čtvrtá. Melancholie a deprese.

"Mají trpaslíci a duergaři podobné zvyky? Víš, jak ho správně vypravit na poslední cestu?-" zopakoval Elric snad po třetí otázku. "Jo mají podobné. Můžeme mu zajistit pohřeb svatým ohněm nebo navršit mohylu..."

Má něco u sebe? Jo vypadá to, že má. Docela krásný cepín. Flakonek. Do takových se dávala kvalitní brandy nebo whisky. Hlt bych si dala. "Já nevím, zda tu marnit čas." pokrčím rameny, "raděj bych šla dál, houby mi vždy naháněly hrůzu."

Elric, PJ

[Elric]

"Myslel jsem, jestli nemáte něco jako 'dát na oči mince' nebo udělat nad tělem znamení nebo jánevímco.", zabručím trochu otráveně, "V mokrým houbolese bude rozdělávání ohně na dlouho a na pořádnou mohylu tu kamení dost není."

Nakonec jen pokrčím rameny. Když nestál za řádný pohřeb ani svým druhům, proč bych se měl snažit já, že. Koneckonců je to duergar a být naživu, nejspíš by moc přátelský nebyl. Když zachytím Brandin mlsný pohled, jak se dívá na věci, jen se pousměju a potřesu hlavou.

"Posluž si, on už to potřebovat nebude.", pokrčím rameny a pomalu vykročím směrem na jih, k přístavišti.
Po zkušenosti, kterou zažili duergaři, nemám náladu vyrábět si vlastní vor a raději se podívám, jestli nebude možné si nějaký...vypůjčit.

PJ? Brandy?

[Halaster Černoplášť]

Elricu, Brandy,

necháte mrtvého trpaslíka za sebou a vydáte se klikatou jižní chodbou k místu, kde tušíte přístav. Projdete do větší jeskyně, která vypadá, jako kdyby z jihozápadní chodby zamořoval jakýsi černý hutný sliz. Na několika místech jsou v něm rýhy a je potrhaný, jak tudy od severu k jihu někdo tahal množství různých předmětů.

L04-035.jpg

Z chodby sem také vane smrad, který naznačuje, že v ní leží hromada mrtvol.

Severní chodba úsptí do malé jeskyňky, která slouží jako skladiště vorů. Ještě nedávno jich tu určitě bylo víc, nejméně tři, ale teď je tu poslední. Má prostou konstrukci - trojice svázaných nohou dřevovek.

Na zemi vedle vorů leží dvě spálená těla temnoplášťů, další z mnoha podzemních nestvůr, které se tak rády maskují za krápníky a útočí na neopatrné obyvatele podzemí. Na první pohled je vidět, že je někdo spálil precizně zacílenými zášlehy silného ohně.

Od jihu cítíte vlhko a vodu řeky Sarguth.

Co uděláte dál?

[Brandy]

"Hurá," zaraduji se jak malá trpaslice. Můžeme pokračovat po vodě. "Neukazuje ta mapa, kam ta řeka vede?" usměju se na Elrica. "tady se mi vůbec nelíbí. Rybí národ, krápníky, co žerou lidi, drowové..." a taky by mě tu mohla dohnat Naďa. Čím dál budu tím lépe. "Pomůžeš mi?" zkusím zda půjde vor dostat na vodu.

Elric

[Elric]

"Hmm? Ano, mapa...řeka vede do Vrběnina hvozdu. Tedy...po proudu. Zajímalo by mě, jestli ten vor potřebujeme a nebo je i cesta podél řeky..."

Vyrazím se podívat, jestli dál vede cesta podél řeky směrem k Vrběnině hvozdu. Pokud ano, mávnu na Brandy a jdeme pěšky. Pokud ne, pomůžu Brandy s vorem...tak jako tak je směr jasný.

PJ?

[Halaster Černoplášť]

Elricu, Brandy,

strmé skály kolem řeky znemožňují pokračovat suchou nohou a tak společnými silami dotáhnete vor k řece, spustíte ho a nasednete.

Zatímco vor zvolna odnáší sotva znatelný proud hlouběji do jeskyně, přemítáte o tom, v čem vás obohatila krátká, ale intenzivní setkání v Pokroucených jeskyních.

Získáváte další, již šestou úroveň.

Můžete si zvýšit jednu libovolnou vlastnost o +1.
Můžete si dále vzít jeden základní či pokročilý válečnický tah, nebo tah své rasy.

Elric a Brandy odplouvají do Vrběnina hvozdu.

[Halaster Černoplášť]

Hadešadah a Cilapi přichází od Řeky Sargauth.

.... u hub dřevovek ...

Hadešadah, Cilapi,

po dlouhém a náročném poponášení a následně nekonečném postrkování a posouvání lodě skrze klikatou skalnatou chodbu konečně ucítíte svým nosem něco jiného, než vlhký studený zápach kamene. Ucítíte vlhký teplý zápach hub.

Protáhnete loď poslední zatáčkou, chodba přestane klesat a před vámi se objeví křivolaká jeskyně, jejíž podlaha je pokrytá podhoubím a v prostoru v ní stojí několik mohutných dřevovek - hub, jejichž spóry by měly být jedlé a hlavně - jejichž nohy jsou tak tvrdé, že se dají použít místo dřeva.

L04-036.jpg

Před začátkem houbového háje je možné odbočit na východ, je také možné projít mezi houbami na západ. Hadešadah ze západu slyší slabý šramot, jako kdyby se tam pohyboval nějaký docela velký tvor.

Co uděláte dál?

[Cilapi Márameldon]

"Uf, tak jsem konečně tady," vrhnu pohled plný úlevy na oba 'loďonosiče'. V tom posledním oblouku jsem měli už docela na mále...

"Kde máš tu vodu?" zavrčí Rex a otírá si zpocené čelo.

"Eh.. někde tady určitě bude," mávnu neurčitě do spleti chodeb, "Teď ale navrhuji chvíli si odpočinout, popadnout dech, chvíli rozjímat..."

Rex se nejistě rozhlédne kolem.

"Nebo můžete vyrazit kousek napřed prozkoumat přilehlé prostory. Stejně musíme zjistit, kudy nejlépe k té vodě. Já se zatím pomodlím k Měsíční bohyni."
"To on tak někdy dělává," doplní Glom v reakci na překvapené pohledy.

Vyberu si nejvzrostlejší houbu s dřevitou nohou a načrtnu na ni symbol posvátné krve Tří matek. Pak pokleknu na jedno koleno, pravou ruku si položím na srdce a dva prsty levé ruky položím mezi třeň houby a své čelo, kterým se třeně téměř dotknu. Zklidním dech a pohroužím se do myšlenek na Měsíční bohyni.

Cilapi:2D6+2 → 12(5 +5 + 2)#INT (Rozjímání)
- Získal jsem 3 MAGy
- Nebyla to půjčka, ale dar - necítím závazek
- Bohyně posílila moji mysl - udržím v hlavě o 1 MAG víc, než je obvyklé (čehož zatím nevyužívám)

Jsem rád za tu trochu přírody zde v Kobkách, i když přichází v podivní podobě. Vše co roste je od věků prodchnuto přítomností Měsíční bohyně a já se jí tak cítím mnohem blíže.

V mém srdci vyklíčí naděje, že Vrbětin hvozd je blízko a že snad spatřím ještě více z přírodních darů. Napadne mne, že kde je příroda, tam bývá i divá zvěř a já se snažím rozpomenout na vše, co o ní znám, abych ji byl v případě setkání schopen přesvědčit, že nejsem-li rovnou přítel, pak určitě ne kořist, neboť netoužím prolévat její krev.

Cilapi má znalosti KRÁLE ZVÍŘAT - Pokud napodobí jejich přirozené chování, umí zvířata odvracet, zahánět, či je přimět, aby ho poslechla, jako bys byl vůdce smečky.

Hadešadah?

[Hadešadah]

Obhlídnu houby, jestli by se nedaly sníst nebo vydestilovat, když zjistím ne a že jsou příliš vláknité až dřevité, nechám je být a jdu to tu omrknout. Řeknu, že za chvíli jsem zpět.

Truhlu s batohem nechám na místě a jen si z něj odvážu provaz s lebkou. Lebka je trochu odřená, jak jsme ji párkrát při přenášení kanoe nechtěně přiskřípli mezi stěnu a loď. Moc se jí to nelíbí, dokonce se mi pokusila dát čelo. Tak jsem jí pohrozila, že by taky mohla být pevně nabodnutá na tyči místo poletování na provázku.

Z pravé i levé chodby se mi zdá, že slyším šplouchání vody. Vydám se vydám třeba doleva (to jako na východ).

[Halaster Černoplášť]

... u smíšených hub ....

Hadešadah,

protáhneš se klikatým průchodem a zamračíš se při představě, že tudy budete muset zase nějak prokličkovat s lodí, ale pak si řekneš, že to je Cilapiho starost, škubneš provazem a lebka osvítí další místnost.

"Co tam je?" ptá se tě Rex hlasitě od lodi, tak ho okřikneš, abys měla ticho na svůj ultrasluch.

L04-037.jpg

V další jeskyni, ve které rostou další houby. Je vidět, že tohle není udržovaná zahrádka, rostou ti divoce a pomíchaně, jedna přes druhou dřevovky, modrovky, plátnovky a v jihovýchodním rohu dokonce velký oranžový klobouk ďáblovy nohy. Pomyslíš si, že je škoda, že tu nikde neroste Šílený jazyk, který by zcela jistě destilovat šel. Ale pak si řekneš, že třeba roste v nějaké jiné jeskyni.

Z místnosti vedou tři chodby. Jižní je plná stalagmitů i stalagtitů, které vytvářejí v průchodu divokou hru ostrých stínů. Cesta na východ je volná. U průchodu na sever je na jednom z kamenů na stěně je škrtnutý nápis:

ALCHYMISTA

a pod ním další:

UŽ TU NEPRACUJE

Zaposloucháš se. Vzdálené šplouchání vody slyšíš z jihu i západu. Ale z jihu navíc zaregistruješ i jiné zvuky, podivnou kombinaci chroupání a mlaskání.

Co uděláš dál? A co mezitím Cilapi a Glom s Rexem?

[Cilapi Márameldon]

.... u hub dřevovek ....

Když se po chvíli proberu ze svého rozjímání, zjistím, že si mě Glom zblízka zvědavě prohlíží. Otočím na ni hlavu, ona překvapením nadskočí a kousek poodstoupí.

Když se dozvím, že Hadešadah šla zatím ' očíhnout ' - či možná také 'očenichat' - východní jeskyně, nadhodím, že zatím prohlédnu ty severní.
"Ta velká paní ale vypadala, že tam něco slyší," upozorní mě snaživě Glom, "Bylo jí to vidět na uších!"
"Díky," usměji se na ni za toto poněkud neurčité varování.
"É... pane Cilapi?" začne goblinka a klopíce oči (i špičaté uši) se začne nervozně vrtat špičkou nohy v hlíně, "Já… se vomluvuju za ty řeči před tím. Takhle já přece ani nemluvím. Vůbec nevím, co to do mě vjelo..."
"Trocha trpaslictví, řekl bych. Tím se ale netrap," usměji se na ni znovu, "Také jsem to zažil, když jsem se prokopal tou škvírou na území Legie. Víš, mám za to, že magie, která skrývala alabastrový trůn z Aelinthaldaaru, ho měla odhalit jen pravému trpaslíkovi. Jenže dlouhým působením věků... a možná Kobek samotných... začala již trochu, nu bláznit. A když nemohla najít pravého trpaslíka, pokusila se najít trpaslíka v nás. A goblini mají, zdá se, s trpaslíky společnou lásku k temným chodbám a jistou... nevraživost k elfům. Takže se na tebe nezlobím, nebyla jsi sama sebou."
Zdá se, že to Glom uklidní, i když nevypadá, že by úplně chápala všechno, co jsem právě řekl.

Já svoji pozornost ale obrátím k otiskům které se rýsují v hlíně a prachu na zemi. Nepřekvapivě je tu u vstupu z předchozího patra docela našlapáno - ostatně prošlo tu hned dvakrát procesí drowů - ale mě spíše zajímají stopy blíže vstupům do severní jeskyně. Velké a hluboké stopy.

Cilapi:2D6+2 → 9(6 +1 + 2)#INT(Stopování)
Trefa! Volím navíc, že dokážu stopy sledovat a sám zůstat nenápadný.

Je zřejmé, že se jedná o nějakého velikého myslícího tvora. Mnohem většího než Hadešadah a jak doufám, přinejmenším stejně tak zajímavého.
Neztrácím ale čas podrobným zkoumáním stop, ostatně jdu se na něj podívat! Vyberu však ten ze vstupů, který je méně využívaný a je tak veliká šance, že se ocitnu od tvora co nejdále.

Potichu řeknu Rexovi, aby byl poblíž druhého vstupu a v případě potíží vpadnul tvorovi do zad. On ale stále sleduje chodbu, kterou odešla krollka, takže si nejsem zcela jist, jestli mě poslouchal. Připravím svůj luk, i když šíp nechám podél lučiště a opatrně vstoupím.

…

Ocitnu se v podélné jeskyni. Zhruba uprostřed ní stojí dvouhlavý obr - ettin - a sklání se nad něčím, co má blízko svého pelechu.

"No, není roztomilý?" říká zrovna jedna hlava.
"Ale je tak maličký," odpoví hlubším hlasem druhá.
"Však brzy povyroste, uvidíš..."

Obr je zády, takže chvíli přemýšlím, že bych se prostě vytratil. Ovšem chodby na jihu vypadají, že by se jimi při troše snahy daly protlačit kánoe...

Seberu proto odvahu a taky kámen, kterým zabuším do stěny jeskyně.

"Eh… buď zdráv, tedy buďte zdrávy?" začnu poněkud nejistě, když se na mě překvapeně otočí obě hlavy, "Já... nerad vás ruším, ale hledám nejsnazší přístup k řece. Potřeboval bych nějaký širší tunel, ideálně aby se moc netočil... Víte, napadlo mě si sem přitáhnout z předchozího patra loď, kánoi, ale jestli ji nedostanu k vodě, bojím se, že moji přátelé její předchozí nesení špatně ponesou..."

PJ?

[Halaster Černoplášť]

... doupě Kecal-Kecky ....

Cilapi,
když zabušíš, etin s sebou nejprve cukne a otočí se. Jak se narovná, uvidíš, že se skláněl nad malou hromádkou mincí.

Když tě ale uvidí, na obou jeho tvářích se objevily široké úsměvy.

"Elf! Na návštěvu přijít elf!"
"A zaklepat! Neposlat nám do zad šíp nebo ohnivá koule, i když mohl."

"Kecale, já mít taková radost, že my opět mít návštěvu."
"Kecka, všimni si, že to druhý slušný dobrodruh za sebou. To být dobrá trend."

Etin tě pozdraví, představí se, také se tě zeptá na jméno a pozve tě dál.

L04-037.jpg

Když předneseš svou žádost s lodí, začnou se hlavy dohadovat.

"Ale jistě, prosím," pronese ta hlubším hlasem.
"Ne, ne, ne, ne, ne! S velkou lodí nám tu něco rozbít. Nadělat nepořádek. To by nešlo, to náš domov!" odmítne rezolutně ta s vyšším hlasem.

Spustí se krátká hádka a už to vypadá, že Kecal poraženecky ustoupí, a tak se vytasí s posledním argumentem.

"Když ty je nenechat projít, oni nás promluvit, že neochota. Co si o nás ostatní pomyslet? Co kdybys je nechat projít jen skrz spodní průchod."

To, zdá se, na druhou hlavu zapůsobilo. "Tedy dobrá. S lodí jižní průchod. Ale sem ne," přikývne nakonec Kecka a podívá se malou hromádku mincí a dodá k tomu: "A když už my být dobráci a nechat je jít, ty zeptat se, jestli oni taky dobráci ... víš co já myslet..."

Cilapi,

ettin vás nechá projít k vodě spodním průchodem. Zároveň se vás neobratně zeptá, jestli mu nepřispějete na poklad.

Co uděláte dál?

[Hadešadah]

Hm, místnost kde byl dřív alchymista, třeba by tam mohlo být něco zajímavého. Celá natěšená tam naběhnu, ale kde nic tu nic. Seberu si akorát pár prázdných lahviček do náruče a donesu je zpět k truhle, kam si je uložím.

"Vypadá to, že tu chcípl pes. Tipuju ale, že tady doleva a pak doprava to bude k vodě. Ještě bych to ale omrkla tam rovně."
"Jdeš taky?" Zeptám se Rexe.

Nakoukneme tam, kde jsou dle mapy krápnatci.

[Halaster Černoplášť]

Hadešadah,

Rex, který má také plné zuby tahání lodě, odpoví: "Jasně, je čas si trochu protáhnout šlachy a svaly," a potěžká své kladivo. "Hlavně se ale zase neproměňuj bez varování, jo?" rýpne si ještě.

Lebka na konci tvého provazu už se trochu zklidnila a tak s ní osvítíš prostor plný stalagmitů před vámi.

L04-038.jpg

Na zemi vidíte různě zamotané a poházené podivné masité dlouhé šlahouny, přesekané na několika místech. Mezi nimi tu a tam zahlédnete stříbrnou či měděnou minci, ale není jich tu poházeno mnoho, vlastně ani nestojí za to je sbírat.

Z místnosti vedou tři další průchody - jeden na sever. Z něj tvůj ostrý sluch slyší slabé šeptání. "Týho, já si myslím, že to nebudou démoni, nemusíš se bát..." Z východního průchodu slyšíš vzdálené hrabání a také šustot netopýřích křídel a tiché cvakavé zvuky jejich echolokace. Od jihu slyšíš šplouchání vody, ale takové neklidné ... ne jen vlnky na hladině, ale jako kdyby tam někdo plaval či dokonce vesloval.

Co uděláte dál?