Boj, od doby kamenné do středověku

[Wild West]

Vzteklina:

Ona je otázka, o co ti jde. Zahrnuje to totiž problém vojenství jako takového; disciplíny, která se pěstuje od toho mistra Suna a ještě dřív.
Pokud chceš bádat ve vojenství, pak doporučuji to pitvat po jednotlivých debatách, co tu jsou, a nebo zúžit problém.
Pokud chceš snadno a rychle nějaké shrnutí na nějakou hru, pak ti snad mohou být naše tlachy užitečné; jinak ti řeknou jen to, co už stojí někde jinde a podrobněji.

Stran té morálky - klíčový je rozpor mezi zájmem maníka a zájmem vojska. Pěšák v první řadě falangy má vysokou pravděpodobnost, téměř jistotu, že buď zemře, nebo skončí s těžkým zraněním; kdyby samostatně přemýšlel, tak by pochopil, že je to skoro sebevražda.
Zájem vojska je ovšem takový, že někdo musí stát v první řadě a dělat, jako by nebezpečí nehrozilo.
Osvědčila se výcviková metoda Fridricha Velikého, kde je třeba udělat z lidí nemyslící automat, kde nacvičené akce zcela nahradí samostatné myšlení; chlap prostě stojí s píkou vřepdu a drží, jak je vycvičen, a myslí při tom co nejméně. To je třeba důvod pořadových cvičení, zdánlivě s bojem nijak nesouvisejících.

Je stará zkušenost, že chlap, co zdrhne, sice může zachránit sám sebe, ale rozsype oddíl, a pravděpodobně zaviní smrt mnoha jiných. Tady je ten rozpor taky evidentní. Oddíl, který zdrhá, to často schytá daleko víc, než oddíl, co bojuje furt.
Proto je taky ve středověkých bitvách častá historka - a zřejmě ani nebmusí být vymyšlená, protože k tomu zaručeně došlo mocjkrát - že jeden maník, co zastaví prchající a uřve je, aby se vrátili do bitvy, celou bitvu vlastně zachrání.

Stran Jersonovy logistiky - jistěže. To je jedna z mnoha věcí, co vypadají samozřejmě a mnohdy to nevypadá důležité, ale může to úplně položit i jinak dobře takticky zvládnutou bitvu. Nebo celé tažení. Rohy Hattínu jsou učebnicový případ - vyjelo se dál od vody, a vedro bitvu vlastně rozhodlo. Složitější případ - vlastně nejsložitější - jsou Mongolové v Evropě 1241, kterým je tu věnováno celé téma.

S tím souvisí taky počasí. Na počasí, obecně vzato, nemůže záležet. Ale vykládej to Kublajchánovu loďstvu, Slavné armadě 1588 nebo Němcům v Rusku za druhé světové.

[Eleshar_Vermillion]

Oddíl, který zdrhá, to často schytá daleko víc, než oddíl, co bojuje furt.

Ano ano, důležitá věc. Rozjetý oddíl rytířů v plné zbroji s těžce obrněnými oři je záležitost dost nepříjemná, ale je dost naivní se domnívat, že když hodím kopí na zem, otočím se k nim zády a zdrhnu, tak tím nějak výrazně zlepším situaci.

Proto je taky ve středověkých bitvách častá historka - a zřejmě ani nebmusí být vymyšlená, protože k tomu zaručeně došlo mocjkrát - že jeden maník, co zastaví prchající a uřve je, aby se vrátili do bitvy, celou bitvu vlastně zachrání.

Zní to jak ze stupidního filmu, ale věřil bych, že se to i stávalo, zejména když byl lenní pán známý kruťas a vojáci se ho v daný moment mohli bát víc než nepřítele.

S tím souvisí taky počasí. Na počasí, obecně vzato, nemůže záležet. Ale vykládej to Kublajchánovu loďstvu, Slavné armadě 1588 nebo Němcům v Rusku za druhé světové.

To snad ani ne... už ten mistr Sun snad dává rady jako "bojuj se sluncem v zádech" a podobné legrace, ne? V lodních bitvách je pak počaasí zcela klíčové, protože i když máš hlavně veslice, tak ten vítr se do lodi dost opírá, navíc na lodích se mnohem více pracuje s ohněm, který se ve větru jak známo šíří. Podobně s bojovými plyny. Pochopitelně větru je nutno přizpůsobit lukostřelbu, kterou může nevhodné počasí i úplně zrušit.

[vzteklina]

Jinak jak to čtu, co mi kromě délky klacku a mobility přijde jako základ:
know how - když víš jak na něj, už to stačí jenom realizovat, když nevíš, tak jenom plácáš vodu. V prostředí profesionálního válčení a v uzavřeném provázaném prostoru je tohle většinou obecně známé a patří to k základní látce, kterou se profík naučí. Nerovnováha vzniká, když se objeví něco nového, neozkoušeného (nový nepřítel, nová zbraň, nové prostředí pro boj), nebo když se o boji jenom kecá, ale na reál do toho nikdo nejde ( ). Další věc je, že jsou různé úrovně znalostí, přece jenom pěšák, který má jít v lajně, hlídat si aby kopím bodal dopředu a neměl zleva ani zprava mezeru nepotřebuje vědět o moc více. Jednotka která se má dle situace přemisťovat a pružně reagovat má členy lépe vzdělané. Z tohodle pohledu to pak jde ohodnotit tak, jestli jsou tví bojovníci fakt profíci ve své profesi, nebo zvládaj jenom X% požadované látky.
informace - musíš svého protivníka vidět, abys jej mohl zasáhnout, když se skrývá, uděláš opět prd.tohle bylo v dobách chladných zbraní spíš záležitost strategická, ale v boji jeden na jednoho to mohlo hrát velkou roli.

Wild West: ta pravděpodobnost úmrtí v první řadě podle mne není zas tak brutální. Ale podle mne máš pravdu, že většina ztrát nastane u jednotky která se z hroutí. Podle většiny informací nebyly ztráty nijak velké, dokud se něco neposralo. Samozřejmě pokud pěšáka někdo cíleně (nebo z nevědomosti) pošle do situace která je předem špatně, má to marné. Většina bitev taky nebyla o tom, kdo komu pobije víc vojáků, ale kdo koho přinutí utéct/ustoupit. Málokdy šlo o boj o přežití, většinou se bojovalo o moc a podobně (to už je věc strategie - pokud si rozehnal obklíčení, už si nebyl obklíčený, pokud jsi odrazil výpad, ubklíčení zůstalo). Poražený se pak musel dát organizačně do kupy než se mohl pustit do dalšího boje. Třeba římani se jednouc neslavně vzdali samnitům, když vlezli do léčky. Prohráli, přestože neumřel nejspíš skoro nikdo. Důvod proč se římani vzdali? V tu chvíli měli samniti mnohem delší klacek

[Eleshar_Vermillion]

Tak "know how"... to je ten mistr Sun - když znáš nepřítele (tj. od nejabstraktnějších věcí jako myšlení až ke konkrétnu jako je složení vojska a jeho rozložení) a znáš sebe (své slabiny, své silné stránky, obdobně s vojskem), vyhrává se mnohem snáze. Což náš přivádí také pochopitelně k informační stránce věci - zvědové a průzkumníci. Každopádně bych to vztahoval spíš na vojevůdce než na vojcly. Jednotka se totiž nepřemisťuje "podle situace", ale podle POKYNŮ. Ostatně jednotka v přímém boji bude mít dost těžko přehled o situaci (prostě není vidět), proto je vojevůdce většinou na koni (dává mu to krom jiných výhod např. i +/- přehled o dění).

Nové věci jsou samozřejmě super, zejména když víc, že je tvůj nepřítel neměl nikdy šanci vidět (např. Říman slona). To jsou pak takové ty otázky "porazí rytíř samuraje? porazí mistr francouzské školy samuraje?", na které se dost blbě odpovídá.

[Wild West]

know how - když víš jak na něj, už to stačí jenom realizovat, když nevíš, tak jenom plácáš vodu.

nastuduješ vojenskou příručku a uděláš to tak, řeklo by se.
Zádrhel je v tom, že to právě takto nefunguje; ve vývoji jsou ty vlny převahy obrany a útoky, nebo převahy nějaké nové zbraně. Starý bonmot říká, že armáda je vždycky perfektně připravena na minulou válku.

Klasika - v 19. století se perfektně osvědčil bodákový assault; parta šílenců někam vletí, řve, všechno pozabíjí. Pravila příručka.
V první světové to Francouzi tvrdohlavě zkoušeli, a byla z toho katastrofa - proti kulometům to prostě nestíhali.
Naučení příručky - na kulomety a zákopy je bodákový útok mimo. Zakopat se vlažit do nich s kulometem je taktika snů.
No, a přišla druhá světová, a zase jinak - tanky jim prosvištěly těmi zákopy jak nůž máslem a za pár týdnů bylo po válce.

Nerovnováha vzniká, když se objeví něco nového, neozkoušeného

Dějiny válek jsou dějinami této nerovnováhy. Vždy, když o něco jde, tak věci začnou fungovat o kus jinak, než se věřilo.
Jediné, na co se lze obvykle spolehnout, je to, že příště zase trochu jinak.

přece jenom pěšák, který má jít v lajně, hlídat si aby kopím bodal dopředu a neměl zleva ani zprava mezeru nepotřebuje vědět o moc více.

Dokonce není vůbec žádoucí, aby věděl; viz výše. Když ví, tak nejspíš zdrhne.

ta pravděpodobnost úmrtí v první řadě podle mne není zas tak brutální.

Podle mne v mnoha situacích dost brutální. Dejme tomu, že máš pět řad maníků s píkami a partu těžké jízdy, která na ně bude dělat nájezd. Nemusíš být velký matematik, aby sis spočítal, jak to v jednotlivých řadách s pravděpodobnostmi asi bude. Pokud oddíl nájezd zastaví a pozabíjí, a přijde při tom o první řadu, počítá se to jako jasná výhra, ne?
A vysvětluj to tomu pěšákovi v první řadě.

Podle většiny informací nebyly ztráty nijak velké, dokud se něco neposralo.

To je shrnutí jako noha. Dějiny válek znají "ztráty nijak velké", tedy třeba do 10%, tedy rozuměj - přišli jsme o půl první řady, a ztráty velké, ba katastrofální, a to i v situacích, kdy se věřilo, že "obvykle nenastávají". Třeba Kresčak nebo Poitiers nebo Vyšehrad, kde zemřela spousta rytířů (kteří "obvykle neumírají"). Použili obvyklou příručkovou taktiku, a dopadli stejně blbě, jako jejich pravnuci v první světové.

Samozřejmě pokud pěšáka někdo cíleně (nebo z nevědomosti) pošle do situace která je předem špatně, má to marné.

Ale kdeže. Někdo prostě stojí v první řadě; a tam je životnost drasticky nižší, u tohoto způsobu boje. Zajímalo tě nekdy v computerové bitvě, jak jsou na tom maníci v první řadě? Je to stejný problém, jako tanky v prvním sledu; nebo ti maníci, co se na pláži Omaha vylodili jako první. Někdo prostě musí být vpředu; jinak nemůžeš žádný útok ani zahájit. To není žádná chyba - to je součást taktiky. Některé způsoby boje jsou náročné na "lidské zdroje", jak se říká - výhry beze ztrát jsou naopak rarita a šťastná náhoda.

Většina bitev taky nebyla o tom, kdo komu pobije víc vojáků, ale kdo koho přinutí utéct/ustoupit.

Opět zobecnění, které bych si po mnoha tisíciletích válčení netroufl udělat. Vykládej to maníkům u Verdunu a Stalingradu. Každá bitva je naopak boj o přežití. Dělat z toho turnaj v hokeji neodpovídá realitě. Že přežijí skoro všichni na jedné straně znamená, že měli naprosto šílenou převahu. Že přežijí všichni na obou stranách znamená obvykle, že se dohodli a bitvu nějak ukončili (třeba soubojem velitelů, ve středověku). Ale když tdo toho šli, nemohli s ničím podobným počítat.

Prohráli, přestože neumřel nejspíš skoro nikdo.

Když se vzdáš, historie praví, že je to další velmi riskantní hra. Pobitých zajatců jsou taky plné dějiny.

[Resurrection]

Pěšák v první řadě falangy má vysokou pravděpodobnost, téměř jistotu, že buď zemře, nebo skončí s těžkým zraněním; kdyby samostatně přemýšlel, tak by pochopil, že je to skoro sebevražda.

S timhle bych tak uplne nesouhlasil. Respektive drive jsem si to myslel taky, nez jsem se dival podrobneji na to, jak se realne v minulosti bojovalo. Zjistil jsem mimo jine, ze se prakticky odvzdy bojovalo "na smeny". Tedy to, ze se prvni rada stridala porad dokola s temi za sebou, kdy prvni manici ustoupili do zadu az na ne zase prisla rada. Jiste bylo o neco nebezpecnejsi byt v prvni rade na zacatku, ale nebylo to v zadnem pripade sebevrazedne. Ostatne ti v prvni rade obvykle meli i lepsi vybaveni (prave proto, ze to bylo nebezpecnejsi), coz dovedl do extremu stredovek (byt v druhe a dalsich radach bylo mene cestne postaveni a v prvni byli rytiri v tezkych zbrojich). Ty skutecne sebevrazedne hovadiny se zacaly dit az v novoveku s palnymi zbranemi. Ale opet, nebylo to tak jak to vypada ve filmech z tech dob, ze se dve skupiny maniku postavili proti sobe a palili do sebe. Ve skutecnosti se velice brzy objevila taktika tzv. kontinualni strelby = princip "suppressing fire" (Svedove dokazali kontinualne strilet i s pouhymi tremi radami!). Primarni pak byli formace, ktere znamenali zanik tezke jizdy, protoze prvotni novoveke bojove formace byli z vice jak poloviny tvorene pikami a diky nim nebyli jiz rozbitelne jizdou. To spolu se schopnosti neustale strilet a postupovat vedlo ke vzniku "taktickeho boje". V podstate slo o to, kdo rozprasi nepratelske formace a vytlaci je z jejich pozic. No a postupne zacalo hrat vetsi a vetsi roli polni delostrelectvo, ktere v tom bylo dost ucinne byt nepresne.

Abych to zkratil. Samozrejme, ze to bylo nebezpecne, ale rozhodne to nebylo sebevrazedne. Velkou vyjimku tvori asi jedina pozice, a to pesak v SSSR za druhe svetove valky...

EDIT: Jenom jsem zapomnel ten duvod, proc se prakticky vzdycky aplikoval boj na smeny. Nebylo to proto, ze by nekdo chtel chranit zivoty vojaku (i kdyz to asi taky), ale hlavne proto, ze sebezdatnejsi clovek neni schopen naplno bojovat dele nez par minut a pak musi byt vystridan. Zdokumentovano ve staroveku, stredoveku i novoveku. Ve 20. stoleti uz casto pesaci ani nebojovali dost dlouho, aby museli byt vystridani, viz ten SSSR atd. Ale to jsou zase jine problemy.

[Wild West]

Resurrection:

Beru upřesnění; příklad s řadami asi není úplně průkazný (i když by šlo asi ještě dohledávat., kdy tohle točení směn vymysleli a kde je to vůbec technicky možné).

Trvám na podstatě příkladu; některé ztráty jsou součástí taktiky a jsou jaksi "započítány", nejde o chybu nebo o omyl velitele.
Málokerý velitel uvažuje tak, že "nesmíme ztratit ani maníka" - to je spíš taková vychytávka zcela současných zvláštních jednotek USA a podobně, kde jde o komorní akce pro pár maníků.
Což je jeden z rozdílů vojenského myšlení od civilistů; civilista tohle obvykle nevydýchá (zvlášť, když z něho udělají vojáka).

[Eleshar_Vermillion]

Střídat taky nelze vždycky, někdy se na někoho musíš prostě rozběhnout s celým útvarem a tam se střídá asi blbě (zdaleka ne všichni měli dlouhá kopí). A o tom, že první řady byly nebezpečnější, svědčí právě jejich "čestnost". Každopádně tohle je myslím peerfektní pole, kde se může projevit ta zmiňovaná organisace, protože když ji někdo nezvládá, tak to v lepším případě nejde realisovat, v horším případě to někdo zkusí a rozprasí celou formaci.

[Wild West]

Eleshar:

Přesně. Jde mi o vysvětlení toho tlachání o vojenské morálce a kázni, což civilista obvykle nechápe v plné obludnosti. Bez ní některé věci vůbec nejdou provést, případně rychle krachnou, jak správně pravíš.

Jde o to, že při správném provedení skoro jistě někdo zemře; a nedá se tomu zabránit; při nesprávném provedení (například, pokud se nad tím uvažuje), umře těch lidí nejspíš daleko víc.

Myšlení vojáka je založeno na tom, že se od podobných úvah dokáže oprostit a myslet jen na svůj úkol. Prostě na tu blbou pláž do palby vběhne.

[vzteklina]

Myšlení vojáka je založeno na tom, že se od podobných úvah dokáže oprostit a myslet jen na svůj úkol. Prostě na tu blbou pláž do palby vběhne.

Takže američtí vojáci měli v normandii více vymytý mozky a proto ochotně vlítli do nepřátelské palby? Kdepak. Kdyby někdo tušil jak se to na těch plážích posere, tak se tam nevylodí, nebo provedou důkladnější přípravu.
Ve válce sice bojují vojáci, ale voják je furt člověk, dříve často civil (řecku i římské republice před mariem bojovali občané, ne profesionální vojsko). A člověk není debil. Nikdo nepůjde do bitvy pokud vypadá jako ve Statečném srdci.
Jasně že se v boji počítá se strátama, většinou se ale vede tak aby byly minimální a vojáci v armádách kde to takhle nefungovalo měli velmi špatnou morálku.

[Invictus]

Ono to není tak jednoduché s tím vymytým mozkem. Hraje v tom roli několik faktorů. Zaprvé ta skupina vojáků je často skutečně skupina, ne soubor jednotlivců, takže prostě utéct z boje před parťákama se kterými jsi třeba prošel tvrdým výcvikem, nebo už přežil hodně bitev nepřichází moc v úvahu. Mladí vojáci pak obvykle mají za to, že oni jsou ti kteří přežijí a vyhrají (a obecně lidé mají tendenci věřit, že šptané věci se stávají těm ostatním), a spíš s časem jak vidí umírat své kamarády, tak si uvědomí, že smrt se týká i jich. A pak samozřejmě mnohdy nemají ani na vybranou, buď budou bojovat proti nepříteli, nebo je za dezerci čeká smrt či vězení.

dodatek: A samozřejmě někteří si taky myslí, že bojují za správnou věc a jsou ochotni za to položit život.

[Návštěvník]

Takže američtí vojáci měli v normandii více vymytý mozky a proto ochotně vlítli do nepřátelské palby? Kdepak. Kdyby někdo tušil jak se to na těch plážích posere, tak se tam nevylodí, nebo provedou důkladnější přípravu..

Tvá reakce ukazuje, že jsem trefil jádro pudla, kde si nerozumíme.
Pusť si začátek "Zachraňte vojína Ryana" a přemýšlej znovu.
Ano, voják musí mít tak trochu "vymytý mozek", protože zdravý rozum může dospět k jedinému závěru - že vylézt z lodi na pláž proti nepřátelské palbě je zoufale nebezpečné.
Normální je zůstat na lodi.
Stejně tak musí mít "vymytý mozek" ten Němec na druhé straně, protože vidí, co se na něho valí za šílenost; lodě od obzoru k obzoru, největší loďstvo, jaké kdy kdo viděl pohromadě; a když postřílí sto američanů, je stejně skoro jisté, že ho ten stoprvní dostane.
Normální je zdrhat, co ti nohy stačí.

Omaha se zvrtla a umřelo tam mnohem víc lidí, než na jiných plážích, ale na těch jiných umřeli taky. Na pláži se totiž střílelo, docela dost, a Němci jinak nedali. To žádná příprava nevymyslí - vylodění na bráněný břeh je prostě drsná profese ve všech dobách (co bys Eisenhoverovi poradil?)

Voják je furt člověk a nemusí být debil (i když věř, že debilům je v některých situacích líp), ale přesto - a to je právě ten vtip - do podobných situací vleze. To je právě ta vojenská morálka, čest a podobně.
S vědomím, že zachrání svět, si jde nechat dát do držky v první řadě.
Víra, že se to "dá nějak udělat, aby se mu nic nestalo", nemá s reálnou válkou nic společného.

Nikdo nepůjde do bitvy pokud vypadá jako ve Statečném srdci.

No a vidíš - šli. V reálné historii, reální lidé. U Kresčaku, u Mortgartenu, u Bannockburnu. Byli přesvědčeni, že mají "delší klacek", ale byli úplně vedle. Takže teď tam ještě leží.
To je vojenská realita.

většinou se ale vede tak aby byly minimální

Co to je, minimální ztráta? Může zahrnovat tebe, nebo ne? To je ta klíčová otázka, kterou si klade každý voják. Procenta ho tak moc nevzrušují. Pokud ses někdy díval na svět průzorem válečné mašiny, nebo jsi stál proti ostře nabitým zbraním, pak to vidíš trochu jinak, než tady nasucho ve fotelu.

a vojáci v armádách kde to takhle nefungovalo měli velmi špatnou morálku.

A víš, že ne? Třeba u těch Rusů to fungovalo dobře; vyhráli, i když měli ztráty jak prase. Nebo ti drsní Germáni, co zmasili Varrovy legie.

Přijatelná ztráta se v průběhu věků a v místě mění; ale vtip je v tom, že se s nějakou počítá vždycky.

Edit- Před odesláním Invictus objevil podobné věci na jiný způsob.

[Eleshar_Vermillion]

Takže američtí vojáci měli v normandii více vymytý mozky a proto ochotně vlítli do nepřátelské palby? Kdepak. Kdyby někdo tušil jak se to na těch plážích posere, tak se tam nevylodí, nebo provedou důkladnější přípravu.

Heh... mimo. Zcela.
Normandie byla brutoúspěšná operace. Spousta lidí Hitlera přesvědčovala, že se spojenci chystají vylodit na těchhle plážích, aby to tedy opevnil lépe. Dokonce i spojenci ho přesvědčovali, že se na nich vylodí, aby to opevnil lépe, teda přesněji aby to neopevnil lépe a opevnil to jinde. Nakonec Hitler uvěřil spojencům v tom, když jim neuvěřil, že se skutečně vylodí v Normandii (což si mimochodem myslel např. Rommel), a neopevnil to tam nijak zvlášť. Přesto tam bylo plno pobřežních kanónů, kulometů, min, ostnatého drátu a Němčourů (tzv. Atlantický val - pobřežní opevnění od jihu Francie po sever Norska).
Ta operace spočívala naopak v tom, že byla celkem "nepřipravená", t.j. že se Němcům nesmělo dát najevo, že se bude něco dít zrovna tam, např. soustavnějším bombardováním nebo dělostřeleckou přípravou a i při samotném začátku útoku si měli Němci myslet, že to je jen rutinní obtěžování. A už před vyloděním se tak nějak počítalo, že z první vlny nejméně čtvrtina vojáků umře.
Jak píše WW, nikdo normální by do něčeho takového prostě nešel.

[Vallun]

Já bych byl fakt rád, kdyby se nějak vyvrbilo, dza se věnujeme soubojům, taktice, strategii enbo čemu vlastně...

Pár poznámek - v historii bylo mnohdy, byť dzaleka ne vždy, válčení poěnkdu gentlemanštější, v odkazu na sigil je moje recenze knížky, která se tomu věnuje podrobně. Takže mězi městskými státy v antickém Řecku střídat řady šlo, protože na to byla přestávka! (Trochu zjendodušené, ale...)

Normandie - celé vylodění bylo neskutečný úspěch, problémy byly na jendé pláži z pět. Celkové ztráty byly zanedbatelné - z hlediska generála Eisenhovera, ale konečné, aboslutní z hlediska těch pár tisíc lidí, co tam zemřelo:/
Větší příprava prakticky ani nebyla možná - jednak platila zásada 2:1 (dvě bomby na Pas de Calais ku jedné na Normandii), druhak mniožství zdrojů bylo konečné...

Kamarádství - týmový duch vojáků, je taky fenomén hodný zřetele. Pocit povinnosti k druhům ve zbrani, sounáležitost...

Zaprvé ta skupina vojáků je často skutečně skupina, ne soubor jednotlivců,

musí být skupina, aby byli úspěšní...

že vylézt z lodi na pláž proti nepřátelské palbě je zoufale nebezpečné.

Ano, maritimní - vyloďovací - operace jsou to nejnáročnější vůbec - převaha 5:1 pro útočníka nestačí. Ale jen drobný detail - loď je koncentrovaný cíl, navíc výsadkové plavidlo není nějak zvlášť odolné...takže paradoxně - když už je člověk v LS je výhodnější z ní vyskočit...

lodě od obzoru k obzoru, největší loďstvo, jaké kdy kdo viděl pohromadě;

úžasná scéna z Nejdelšího dne, jak ten fritz telefonuje na velení a popisuje invazní loďstve, velení: "ale spojenci nemají 5 tisíc lodí!" Měli, a byly tam...a neméně pdostantá byla letecká převaha.

(co bys Eisenhoverovi poradil?)

Já bych věděl, a radili mu to moudřejí a lepší válečníci, než byl on sám, ale ...politika...

Eleshar - ne tak docela, na Pas de Calais padlo více než milion tun bomb, na Normandii tedy asi půl milionu tun - navíc rozhodující je příprava těsně před a ta byla....brutální. všechny bitevní lodě například...

[Vallun]

Jednou z rozhodujících vlastností, odlišujících válečníky je PŘIPRAVENOST. V zásadě jde o to, že když je člověk přirpaven, jedná rychleji, protože nemylsí na to, co musí udělat, to má rozmyšleno dopředu. Jak mi vyprávěl děda - ghurkové jsou tak dobrí vojáci proto, že vzhledem k jejich kutluře a prostředí jsou zvyklí neustále přemýšlet jak a kam se schovat, jak se krýt před jakým způsobem útoku a pod. Občas samozřemě předem nezvolí nejlepší řešení, ale to,že řešení mají a že jej provedou rychle znamená, že se pohybují, a tak je těžší je zasáhnout... Tedy zase mentální stránka věci.

S tou souvisí taky schopnost improvizace - boj je neustále se měnící situace proto se nejde tak docela připravit na všechno. Na prestižních vojenských akademiích se překvapivě dost úkolů opakuje, takže kadeti je znají dopředu, ovšem málokdy jim vyjde dopředu připravené řešení, protože i isntruktoři mají paměť a sem tam ěnjaký detail změní:)