Střepy snů - Dojmy z hraní

[EasyWay]

Jednoho chmurného sobotního odpoledne jsem zkontaktoval dva kamarády z nové třídy a řekl jim, že se sejdeme ve městě. Důvod.. nebyl příliš jasný. Tedy alespoň pro ně. Hodil jsem na záda batoh s pravidly, kostkami a záznamníkem a zamířil rovnou do města. Jako zázrakem jsme se setkali do méně než 5 minut v centru Karlových Varů. Okamžitě se mě zeptali "Kam půjdem?". Odvětil jsem "Do čajovny kam jinam.", tím se jejich nadšení moc nezvýšilo a nálada nestoupla ani po zjištění, že první z čajoven je přeplněna k prasknutí, a tak jsme se museli vydat do druhé, která nebyla zrovna blízko. Naštěstí tam se pro nás místečko našlo, a to na pěkném měkkoučkém gauči. Trochu mi jen vadil fakt, že se budu muset otáčet jak na obrtlíku, abych se jim mohl věnovat naplno. Po objednání nápojů, jsem se okamžitě pustil do co nejasnějšího vysvětlování toho, oč tu vlastně půjde.

Audiozáznam = úvod, příprava hry, tvorba postav, "hraní"
( http://uloz.to/3085683/strep.rar )
(omlouvám se za kvalitu musel jsem přez mikrofon u PC nahrát zvuk z diktafonu, takže se to ještě více zkreslilo, bohužel jsem neodhadl kapacitu a tak je nahráno pouze prvních 95 minut)


Vypravěč: EasyWay (Honza)
Hráči: Johny, Kokeš

Omlouvám se za moje občasné vulgarismy, bylo to hlavně kvůli nervozitě, kterou jsem se jimy snažil odstranit.
Budu rád za připomínky nebo rady a tipy, co zlepšit na vysvětlování, vyprávění atd.

[Erric]

Jsem zvedavy.
Muzes pak udelat nejaky vycus se shrnutim co vam slo/neslo, co vas bavilo, nebavilo? Preci jen malo kdo ma hodinu a pul volneho casu na poslechnuti cele stopaze.

[Arten Quinn]

Ahoj ve spolek. Tak jsem se rozhodl podělit se s Vámi o mé dojmy z hraní. Hraju ve skupině, kde je momentálně vypravěčem Valmor. Sehráli jsme jeden příběh a momentálně hrajeme druhý a připravujeme třetí, kdy bych se měl role vypravče zhostit já.

První příběh jsme zvolili co nejjednodušší, abysme dostali pravidla pod kůži. Proto jsme vybrali survival horor, ze současného Londýna a žádná z postav nebyla hrdina. Náhoda spojila dohromady řidiče metra, reportéra a čínského bylinkáře. Zvolený scénář byl - opustit Londýn a nenechat se zabít. Nebudu popisovat příběh, spíš se budu soustředit na dojmy ze hry. Prvním důležitým faktorem je, že jsme všichni dlouholetí odchovanci dračího doupěte. Proto byl trošku problém s fylozofií hry. Víceméně se nám často stávalo, že jsme chodili od místa k místu a čekali, co se bude dít. Vypravěč byl nucen nám konflikty vyloženě strkat před nos. To je zásadní rozdíl oproti dračáku. Hráči tvoří příběh a tvoří konflikty, aby se mohly jejich postavy měnit. Druhým zásadním faktorem byla snaha mít nejlepší postavu. V jednu chvíli mi dokonce Valmor řekl, že si tohle musí zapsat, protože tvůrce tvrdil, že se tady matematika a zvýhoďnování nedá využít. My jsme sklouzli i k tomu, že jsme v jednu chvíli vypočítávali, jak se vyplatí přidělovat body do hodnot a šrámů, aby měl hráč při jejich počtu a kostkách navrch. Třetím faktorem byl pohled na konflikty. Celé první sezení jsme se v podstatě snažili konfliktům vyhýbat. A když už nastaly, tak jsme naopak dělali psí kusy, jen abysme vyhráli. Takže v každém konfliktu bylo použito vždy úplně vše, postavy i vypravěč se vyždímali až na dno. S vlasními postavami byl problém v tom, že se každý snažil udělat co nejhůře použitelné a hodnoty naopak co nejobecnější. Takže když už podesáté vypravěč použil záblesk do očí nebo pavouka, bylo to divné. No každopádně jsme to přežili, sedli si ke stolu a rozebrali situaci. Tak tohle berte jako rady, čemu se přesně při hře vyhnout.

Současný příběh, co hrajeme, byl charakterizován jako hledání odpovědí. Příběh se odehrává v současnosti, ve staré nemocnici za městem, kde se začnou objevovat mrtví. Poučeni z minulých sezení jsme zde úplně změnili pohled na vlastní hru. Nejdůležitějším prvkem bylo přejít od dračákovského : "Je tu to a to. Co chcete dělat? Rozhlídneme se: Nic jste nenašli. Tak jdeme dál. Je tu to a to. Co chcete dělat?..." na "Jste tu a tu. Co kdyby se tu stalo třeba tohle?..." Druhým důležitým prvkem byla vlastní tvorba postav. Už nejsou zdaleka tak univerzální a vše nejde použít vždy. Třetím krokem pak byl pohled na konflikty, kdy prohra má stejnou hodnotu jako výhra. Hra se tím úplně změnila. Momentálně skládáme dohromady příběh plný zvratů a nečekaných setkání a hráči i vypravěč jsou neustále překvapování novým dějem a zajímavými situacemi. Myslím, že se blížíme tomu, jak bysme chtěli střepy hrát. Schválně nepíšu "Vaší představě", protože podstat je v tom, aby nás to bavilo a hráli sme dle sebe, ne abysme to hráli, jak si tvůrci představují.

Postupně připravujeme třetí příběh, odehrávající se konecm 17. století na francouzském dvoře. Příběh plný intrik a nebezpečí, plný závisti a nenávisti, kdy jen ten nejmazanější ovládne královský trůn. Tak za nějaký čas se dozvíte, jak se nám daří

[Erric]

Arten Quinn: Diky za ucelene vyjadreni vasich zkusenosti, verim ze to bude prinosne i pro ostatni hrace.

Momentálně skládáme dohromady příběh plný zvratů a nečekaných setkání a hráči i vypravěč jsou neustále překvapování novým dějem a zajímavými situacemi. Myslím, že se blížíme tomu, jak bysme chtěli střepy hrát.

Je skvele tohle cist, opravdu mam chut do dalsi prace.

Tak za nějaký čas se dozvíte, jak se nám daří

Tesime se!

[Pieta]

Tak jsem se rozhodl podělit se s Vámi o mé dojmy z hraní.

Podle toho popisu se mi zdá, že jste doteď byli docela "typická" dračáková skupina - jestli se můžu zeptat, jaký máte z tohohle stylu hraní dojem a změnilo to něco na tom, jak hrajete, hrajete-li, dračák?

[Arten Quinn]

Tak jsem se rozhodl podělit se s Vámi o mé dojmy z hraní.

Podle toho popisu se mi zdá, že jste doteď byli docela "typická" dračáková skupina - jestli se můžu zeptat, jaký máte z tohohle stylu hraní dojem a změnilo to něco na tom, jak hrajete, hrajete-li, dračák?

No dračák jsme ještě od střepů nehráli, nějak se nenašel čas. Ale dračák (šmrncnutý D&D, Shadowrunem, DrD+ atd) hrajeme odhadem nějakých 15 let. Nazačátku bylo cílem naší hry mít co nejlepší posatvy, probít se co nejvíc soubojema a lézt po levelech. Aktuálně hrajeme Dračí doupě plus. V současné situaci hrajeme převážně hry založené na komunikaci a odhalování tajemství. Hody kostkou jsou u nás dost výjimčné (popravdě, náš zloděj si vydupal, že by chtěl aspoň občas hodit kostkou při použití schopnosti) a boje máme tak jeden za jedno až dvě sezení (a většinou nedojde na soubojový systém, družina spíš musí vymyslet nějakou fintu, která jim zaručí úspěch). V současné době hrajeme asi 3/4 roku jednou týdně jedno velké tažení, kdy postavy začínaly jako naprosto neznámí vesničané a momentálně jsou na tuším 6. úrovni. Na žádost hráčů jsem stvořil hru, kdy postavy jsou ústředním hybatelem dění ve světě (což zatím netuší a až se to po vánocích dozví a zjistí všechny souvislosti, tak doufám, že jim to skutečně vyrazí dech. Na ten moment ase těším už 3/4 roku ), jdeme převážně cestou hlavní dějové linie a občas si zahrajeme nějaký vedlejší quest (tedy, hráči netuší, že na první pohled to je vedlejší quest, ale jinak je to hlavní dějová linie ) Já dělám po většinu doby pána jeskyně a libuju si v intrikách, zvratech a tajemstvích. Při tvorbě hry mám občas problém s tím, že vytvořím fungující příběh a pak musím vymyslet, jak do něj naroubovat postavy. Takže s vyprávěním nebyl problém.

Co se přechodu na Střepy týká, tak pro mě osobně je nejobtížnější zvyknout si na styl, kdy hráči tvoří příběh. Zatím si úplně nedokážu představit, jak se dají složité příběhy s komplikovaným pozadím tímto způsobem připravovat. Další věcí, která mi není úplně jasná, je, jak do hry komponovat něco, co postavy neví. Při tvorbě postav se předem nadefinují cíle, ale v mých hrách bylo zatím kouzlo i v tom, že se postavy cíle dozvídaly až během hry a kolikrát se je dozvěděly až dávno po tom, co je vlastně splnily. (Vím, že se dají oddělit znalosti hráčů a postav, ale tím se podle mě ztrácí kouzlo). Musíme se se systémem pořádně sžít a poprat. Ale myslím, že ve výsledku to dopadne tak, že pro dlouhá epická tažení budeme hrát dračí doupě a střepy budou pro spěstření a ozvlášnění hry jiným druhem příběhu a náhledu na něj.

[Erric]

Další věcí, která mi není úplně jasná, je, jak do hry komponovat něco, co postavy neví. Při tvorbě postav se předem nadefinují cíle, ale v mých hrách bylo zatím kouzlo i v tom, že se postavy cíle dozvídaly až během hry a kolikrát se je dozvěděly až dávno po tom, co je vlastně splnily.

Neco malo na toto tema je mozne se docist v odstavci Tajemstvi a nejistota v casti Priprava hry a dale pak jsou nejake techniky naznacene pri praci s klise apod.
Klicovym krokem pro "jak do hry komponovat něco, co postavy neví" je nepripravovat hru s hraci do nejmensich detailu. V casti Tvorba postavy je popsano, jak hrac dostane do hry to co chce a zaroven necha otevreny prostor pro tajemstvi konkretne na strane 44 Zachytne body pro vypravece. Takze kdyz si toho s hraci nacrtnete min, mas pak vic prostoru pro sebe davat do hry tajemstvi.
"že se postavy cíle dozvídaly až během hry" - to mohou uplne stejne, novy cil je mozne pridat kdykoliv behem hry.
"kolikrát se je dozvěděly až dávno po tom, co je vlastně splnily" to uz pak neni cil v pravem slova smyslu, ale nasledky konani. Ktere neni problem pouzivat i ve Strepech: Napr. postava chce ziskat jadernou hlavici, aby zabranila nuklearni valce a nakonec zjisti, ze ten kdo ji ten cil zadal je rusky spion, ktery chtel jen oslabit americkou obranyschopnost. Postava ma cil "ziska jadernou hlavici?" a nakonec kdyz ji ziska, zjisti ze vsechno je jinak. Nevidim problem proc to v jinych hrach jde a ve strepech by jit nemelo.

(Vím, že se dají oddělit znalosti hráčů a postav, ale tím se podle mě ztrácí kouzlo). Musíme se se systémem pořádně sžít a poprat.

Je zbytecne oddelovat znalosti hracu a postav - tajemstvi pusobi jen kdyz je hraci neznaji, takze jsou pak prekvapeni kdyz vyjde na povrch. Ale jak jsem popsal vyse, neni problem hrace prekvapovat, jedinou podminkou je, ze pri spolecne priprave hry nebudete rozebirat kazdy detail, ale spoustu veci nechate zamerne otevrenych.
Navic jako vypravec muze pridat i dalsi prvky i mimo to co jste s hraci navrhli pri spolecne priprave. Klidne muzes pridat dalsi postavu, nekterou postavu udelat v prestrojeni, pridat treti tajnou stranu apod.
Cele to tedy stoji na praci s tim, co si hraci reknou pred hrou dopredu a co si nechaji do samotne hry.

Napr.: Cil: "Zachrani lidi z podzemni zakladny?" a motiv "paranormalni jevy" prece nevyzrazuje zadne tajemstvi, vubec neresi co se v te zakladne deje. Podobne veci jsme hrali TADY taky jsme hrali hru, kde postavy vysetrovaly pripad a postupne se dozvidali, ze uz ho nekdo pred nimi vysetroval pak zjistili ze to byli oni sami a nekdo jim smazal pamet a pak zjistili, ze si ji smazali oni sami aby se zachranili. LINK Nic z toho nebylo predmetem pripravneho sezeni, pridal jsem to tam jako vypravec, a myslim ze to odhalovani tajemstvi celkem fungovalo.

[Arten Quinn]

Slíbil jsem Vám dojmy z našeho dalšího hraní. A protože sliby se mají plnit, tak tak i učiním

Následující hra probíhala během jediného odpoledne a sešli jsme se v počtu dva hráči a vypravěč, kdy vypravěčem byla moje maličkost. Následuje popis příběhu, který během odpoledne vznikl. Příběh byl založen na dobových reáliích, ale směr vývoje záležel na naší hře.

Příběh se odehrával v Paříži, za 30 leté války, kdy Francie válčila mimo jiné s Rakouskem a Německem. Král Ludvík 13. sezval dvůr a hosty na zámek ve Versaille na oslavu 13. narozenin jeho syna. Sjela se smetánka půlky Evropy, mezi nimi i vévoda Sigried von Malborg, vyslanec německého císaře, kapitán Ŕádu německých rytířů a hlava Thule, zednářské lóže ovládající Německo. Přijel kvůli tomu, že diákon řádu byl zabit někým z konkurenční lóže, ze Sionského převorství. Nezná žádné členy převorství. Druhý cíl jeho návštěvy je ujistit francouzskou královnu, Annu Rakouskou, že řád Thule a potažmo Řád německých rytířů bude i po smrti diákona na její straně. Další zajímavou postavou je kapitán králových mušketýru, markýz Francois Jackle, který věrně slouží francouzské koruně a trůnu. Vzhledem k tomu, že je válka, tak je většina mušketýrů na bojišti a kapitán má k dispozici necelou padesátku osobních králových mušketýrů.

Příběh začal příjezdem Sigfrieda do Versaille. V pokoji našel vzkaz od svého kontaktu, dvorní dámy Francesci Rossini, která se s ním chce tajně sejít během následujícího honu pořádaného na počest prince. Dojde k setknání, ale Sigfried byl sledován. Podaří se mu pronásledovatele setřást a od Francesky zjistí, že špeh je v barvách kardinála Richelieu. Franceska mu řekne, že kardinál je pravděpodobnou hlavou Sionské lože a domluví mu schůzku s královnou.

Sigfried navštíví královnu v jejich komnatách, ale během schůzky jsou nenadále vyrušeni, když z tajné chodby vystoupí ozbrojenec a napadne královnu. Po krátkém souboji je ozbrojenec zajat. Ruch přivolá i kapitána mušketýrů. Při výslechu ozbrojenec přizná, že je najat vikomtem Bordairem, jedním ze šlechticů, kteří vcelku veřejně vystupují proti rakušance na královském trůnu. Během výslechu spolkne vězeň kapsli s jedem a umírá. Kapitán mušketýrů okamžitě zpřísní ochranu krále i královny.

Večer začíná ples. Král s královnou a se synen přicházejí jako poslední. Po předkrmu se král postaví a chce přednést proslov. Během slov však náhle zavrárová a padá k zemi. Okamžitě je zavolán královský lékař, který v doprovodu mušketýrů odnáší krále do jeho komnat. Po vyšetření vyjde najevo, že král je mrtvý. Nemá žádné vnější zranění a proto se předpokládá, že byl otráven. Kapitán mušketýrů vymyslí lest. V sále prohlásí, že král byl otráven, ale díky včasnému zásahu útok přežil. Potom čeká v noci v králových komnatách.

A skutečně, v noci vstupuje do králových komnat vrah. Mušketýr ho po několika výpadech zažene na útěk a pronásleduje ho do blízké katedrály. Mezitím klepe na dveře Sigfriedova pokoje Franceska. Nese důležitou zprávu. Dýka, která zůstala po útočníkovi v komnatách krále, je stejná dýka, kterou byl zabit diákon řádu Thule. Sigfried proto běží také do kostela. Tam se setká s kapitánem mušketýrů a knězem Jeanem Baptistou, správcem katedrály. Společně prohledají kostel a dopadnou útočníka. Ten má u sebe mimo jiné glejt na odměnu od Kardinála, který se tím v podstatě doznává, že je převorem Sionského řádu a také že se pokusil zabít krále. Zajatec umírá na mučidlech. Kapitán, Sigfried a kněz domlouvají plán, jak sesadit kardinála. Rozhodli se svolat koncil, který má zpochybnit kardinálovo boží pověření. Koncil by měl vést přímo Jean Baptiste. Jdou spát a čekají na ráno.

Ráno oznámí královna, že král zemřel. Během defilé a kondolencí však nečekaně vystoupí zástupce kapitána mušketýrů a otevře vyzve královnu, aby opustila trůn, že tu cizinku nestrpí. Přidá se k němu i část šlechty. Ovšem síla zbytku mušketýrů a Sigfriedových ozbrojenců z Řádu německých rytířů se postará, aby královna zůstala na trůnu. Něčekaně ráno přijel i kardinál Richellieu a ubytoval se v jednom z křídel z Versaille. Mušketýři a rytíři řádu proto pospíchají do západního křídla zámku, kde se snaží kardinála dopadnout. Na odpor se jim postaví kardinálova garda. Po zdlouhavém boji se podaří kardinála zajmout. Během výslechu jim kardinál prozradí plán, který měl vést k jeho správě Francie. Chtěl odstranit krále a stát se poručníkem králova syna, Ludvíka 14. Nedokázal to ale sám, a proto donutil královnu pod pohrůžkou zabití jejího syna, aby krále během hostiny zabila. Královna se ke všemu přiznala. Když krále při příchodu na hostinu objala, vpíchla mu mezi vlasy jez z prstenu. Kardinál je zatčen, během koncilu je prokázána jeho nehodnost bohu a následně je popraven, královna odchází do ústraní a poručníkem mladého krále, Ludvíka 14., a faktickým vládcem Francie, se stává Jean Baptiste, který při jmenování na kardinála přijímá jméno Mazzarinem. Konec

Hra probíhala velice svižně. Moje dlouholeté zkušenosti coby pána jeskyně měly pro hru jeden fatální následek - při vytváření příběhu jsem měl připravené událostí a tím jsem de facto vytvořil i konflikty a jejich další směřování. Během hry se potom stávalo, že k dané události, kterou jsem měl připravenu, vůbec nedošlo, protože postavy se vydaly jinudy. Proto se nikdy nesetkaly s alchymistou, který pro královnu jed vyrobil, nesetkali se s lékařem, který po pitvě odhalil vpich ve vlasech mrtvého krále a hlavně se příběh odehrál během jediné neci, kdežto v plánu jsem měl připravený děj pro následující den, kdy mělo dojít ke konfrontaci s kardinálem. Z toho pro nás vyplynul jeden důležitý prvek. Nespecifikovat přesnou délku cílů, nebo přesněji, délkou cílů dle průběhu hry pohybovat.

Druhým prvkem, který se nám často stával, a který nás donutil ke změně pravidel (nebo jejich přizpůsobení, ikdyž popravdě se o daném problému v pravidlech píše), byly jedničky. Není nic horšího, než když se během prvních dvou konfliktů postavě podaří eliminovat většinu šrámů a hodnot. Potom v podstatě už nemá s čím hrát. Proto chceme od příští hry zkusit systém, kdy se bude při jedničce následně házet znovu a pokud padne 4-6, tak se o šrám / hodnotu nepřijde. Dále použijeme systém trvalých hodnot a šrámů, aby stěžejní prvky postavy zůstaly nedotčeny, alespoň během počátků hry.

Jinak myslím, že hra se nám povedla a dokázali jsme se vyvarovat většině nešvarů, které jsem popsal v minulých článcích.

Pomalu začínáme pracovat na následujícím příběhu, kdy vesmírní křižník Lipsko, plně naložený invazní armádou mariňáků, přilétá k nově objevené planetě Pandora, aby si nárokoval toto území ve jménu vojenské síly. Příběh je volně inspirován Starcraftem a hráči budou tvořit invazní sílu. Pokud se vše vydaří, jak doufáme, tak se s Vámi opět podělím o naše zážitky.

[Erric]

Arten Quinn: Opet diky moc za dojmy z hrani. Rozhodne zajimave udalosti na kralovskem dvore! Velmi cenne jsou pro me i vase poznatky uvedene na konci prispevku. Ocitoval jsem je, udelal jsem z nich dotazy a pripsal k nim odpovedi a nejake doporuceni ve vlakne s dotazy, tak se tam urcite podivej, treba vam to bude k dalsimu hrani uzitecne: viewtopic.php?f=213&t=7122#p262289.

[ValMor]

to Arten: neni to Pandora ale Aurora (tys na toho Avatara nemel chodit )

Jinak souhlasim s popsanim pribehu byla to zabava. Tohle na strepech ocenuju ... neni moc RPG systemu, ktere by me umoznili zahrat si psychopatickou arogantni zrudu v realiich 16teho stoleti s tim ze to bude hratelny

[Arten_CZ]

Tak jsme dohrál zase jeden příběh. Tak se s Vámi o něj podělím

Galaktický křižník Lipsko, jedna z mateřských lodí Konfederace, přilétí k planetě Aurora. Jedná se o malou nehostinnou planetku, kde má základnu organizace Synové Korganu, opozice Konfederace na lidských planetách. Mise začíná briefingem. Ve velitelské místnosti je stůl s deseti židlemi, na kterých sedí velitelé jednotlivých čet. Jedním z nich je i seržant Wess Strider, muž ocelových svalů, ze kterého přímo čiší voják. Bystré oči, jizvy, krátký sestřih. (moje postava) Do místnosti vstupuje Plukovník Fenrir doprovázený neznámým mužem, který se pohybuje elegantně jako kočka, každý nádeh si rozmýšlí a jeho tělo je pokryto husou sítí neuronových spojů (bráchova postava). Plukovník ho představí jako Raynora, elitního Ghosta. Potom si sedne do čela stolu a vysvětluje nám situaci.
Na planetě je zjištěna základna Korhalu. Středobodem základyn je komplex elektráren, který dodává energii bateriím a minovému poli. Kvůli nestabilnímu povrchu není možné provést klasické planetární bombardování. Proto je plán útoku rozdělen do tří fází. V první fázy zaútočí letky klamným útokem ze severu základny. Bohužel se k ní nemohou přiblížit kvůli bateriím. Mezitím z jihu projede Ghost v superrychlé vulture skrz minové pole. Podle výpočtu vědců musí udržet rychlost nad 350 mil za hodinu, potom je tlakový ráz větší než spouštěcí detektory min a miny bouchají až po projetí. Vyřadí elektrárnu. Přes minové pole, které bude deaktivované, se vydá druhý prapor vpřed a naláká na sebe palbu artilerií. Mezitím první a třetí prapor zeseveru zaútočí na artilerie a obsadí základnu.
Vše vyšlo podle plánu. Armáda se zmocnila základny a zahnala zbytky Korhalu na ústup do podzemí. Z křižníku přiletěl tým PSI-OPS, neznámí muži mimo strukturu velení, kteří obnovili chod elektráren a něco připojili ke kabelům. Zakázali vojákům se k tomu přibližovat. A odletěli. Zbytky tří praporů, se púod mím vedením vydali do podzemí pronásledovat Korhal. Po pár mílých v pozděmí jsme najednou slyšeli zprávy z rádia. Volal nás Korhal se slovy, abysme do 12 hodin opustili planetu. Chvíli na to se ozval plukovník, že se na povrchu něco děje. Vyvedl jsem jednotku na povrch a plukovník nám sdělil, že křižník a celá naše letecká obrana zmizela, odletěla. Podle rozkazů jsme měli držet pozice, tak jsme se opevnili v základně a čekali.
Než jsme stihli vše připravit, najednou se na nás z nebe začalo snášet něco divnýho. Všude kolem z nebe začal padat sliz. Takový ten sliz, jak na něm zergové staví základnu. Ze slizu se začali šířit potvory a napadaly nás. Bylo jich moc a tak jedinou možností bylo útect do podzemí a odpálit za sebou vchod. Během bojů byla půlka mužů pobita a sežrána, včetně plukovníka, a já jsem byl infikován nějakým sajrajtem od zergů. Odpálili sme vchod a postupovali směrem do podzemí. Když jsme postupovali podzemím, tak se s námi spojil velitel oddílu Korhalu a navrhnul schůzku. Tak jsem vzal pár mužů a šel na ni. Tam sjem se dozvěděli, že se jedná o spiknutí Konfederace. Že to není zdaleka poprvé, co opustí své vojáky a vyšle na planetu Zergy jako svoji biologickou zbraň. Během jednání jsem dostal záchvat a nachvíli mě ovládli Zergové. Poznal jsem, že chtějí planetu zničit. Proto jsme uzavřeli spojenectví s Korhalem a momentálně plánujeme, co budeme dělat, abysme se odtud dostali a zbavili se Zergů.
Seržant Stryder se vrátil z jednání s plukovníkem Stephanem, velitelem Korhalu. Předstoupil před svou jednotku a zasvětil je do situace. Po výstupu jednoho z nižších důstojníků se mu podařilo jednotku přesvědčit ke spojení se Stephanem. Tak šel zpět do velícího centra, aby uzavřel spojenectví. Když do centra dorazil, tak už na něj čekal Stephan a ukázal mu holodisk s nově zachycenou depeší. Na holodisku byl zobrazen generál Duke, velitel Alfa Squad(můj přímý velitel), který byl se zbytkem divize na misi na planetě Mar Sara. Planeta byla vyhlazena Zergy a generál i s celou divizí přešel na stranu Korhalu, protože našel důkazy, že Zergové jsou využívání Konfederací. Proto se Stryder rozhodl následovat svého velitele a s celou jednotkou chce taky přejít na stranu Korhalu. Vrátil se k jednotce a vše jim objasnil. Jendotka souhlasila, byl zde ale jeden odpůrce, ghost Raynor.
Když se Raynorovi nepodařilo jednotku přesvědčit, že je to zrada a že mají zůstat věrní Konfederaci, tak podnikl vlastní plán. Za použití maskovacího zařízení se mu podařilo už během jednání Strydera a Stephana nastažit výbušnici po základně a nyní nastala chvíle je použít. Zamaskoval se a odpálil nálože. Tím spustil automatickou obranu, kterou využil ve svůj prospěch a ukradl jeden ze siege tanků, které hlídaly první bariéry a odpálil vchod. Tím se do základny začala hrnout hromada Zergů.
Jednotky Korhalu a Stryderův prapor je začaly odrážet. Najednou Stryder upadl do tranzu. Byl v telepatickém spojení se Zergy (vlivem infekce). Podařilo se mu zadržet Zergy na dostatečně dlouhou dobu, aby se spoustila autodestrukce přístupové chodby a celá šachta spadla na Zergy a uzavřela vchod. Stryder se následně probral na ošetřově. V nastálém zmatku Raynor zmizel. Stryder se sešel se Stephanem, který mu ukázal, co se podařilo jeho vědcům odhalit. Na povrchu planety je umístěn PSI emitor, což je zařízení, které láká Zergy. Dále se podařilo zjistit, že křižník Lipsko neodletěl, ale jen se schoval za měsíc planety a vyčkává na konec akce Zergů. Ale to ještě nic není.
Korhal zachytil hlášení z dalších planet napadených Zergy. Jednotlivé planety byly zničeny jediným výstřelem neznámé mateřské lodě. (Jedná se o Protose, kteří likvidují planety zamořené Zergy). Mateřská loď nabrala kurz k Auroře a bude zde za 12 hodin. Proto Stryder a Stephan vymysleli plán. Obsadí emitor, odlákají Zergy a v eskadře stíhaček se pokusí obsadit Lipsko a opustit planetu před příletem Protosů. Prapor seržanta Strydera se tedy vydal výtahem na povrch a pod krycí palbou siege tanků se mu podařilo prostřílet si cestu k emitoru. Nebyli ale sami. Raynor v maskovacím obleku je celou cestu sledoval a má vlastní plán.
Chce obsadit emitor, vyměnit ho za stíhačku a odletět sám na Lipsko a upozornit admirála na přechod divize Alfa k nepříteli a na přílet Protosů. U emitoru se strhne potyčka mezi Stryderem a Raynorem. Je to bitva pancíře proti reflexním vláknům. Každou chvíli vypadá výsledek jinak. Nakonec souboj skončí nožem Raynora opřeným o krční tepnu Strydera. Raynor se chystá vyjednávat se Stephanem.
Raynorovi se podařilo vyjednat výměnou za emitor stíhačku a volný průlet na Lipsko. Během rozhovoru Stryder upadl do komatu a jeho tělo bylo komplet pokryto infekcí. Raynor se proto rozhodl vzít ho na Lipsko sebou, protože na planetě by nepřežil. Stephan splnil slib a nechal oba dva odletět z planety výměnou za emitor. Během letu na Lipsko se Raynor musel prostřílet skrz vzdušnou obranu Zergů, ale díly odvážnému manévru, kdy na hranici fyzických možností provedl obrat a výkrut nad centrem roje, se to podařilo. Po příletu na Lipsko byl zajat plukovníkem Houlerem, velitelem Delta Squad, která nyní ovládá Lipsko a jejíž součástí je i jednotka Psy - Ops. Stryder se během přepravy na ošetřovnu změnil v monstrum, narostl na tři metry, jeho tělo pokryl chytinový pancíř, z rukou mu vyrazily čepele a na zádech břity.
V jeho hlavě se usídlil jen jeden hlas. "Nyní patříš k nám, Avatare. Tvým úkolem je přežít." Stryder s hlasem v hlavě bojoval, ale podlehl. Během cesty z ošetřovny pozabíjel každého, na koho narazil.Najednou se ozvaly výbuchy.
V hangáru zaútočili ghostové Korhalu, kteří přiletěli skrytí na Raynorově plavidle. Po obsazení hangáru dorazily další korhalské posily, včetně Stryderovi jednotky. Během bojů došlo k přerušení proudu a Raynorovi se podařilo uprchnout z cely. Cestou přes vědecké laboratoře se mu podařilo v počítači ověřit krutou pravdu, Zergové jsou skutečně nástrojem v rukou Konfederace a celou jeho rodinu na Alfa Bravo Konfederace obětovala při jednom z těchto experimentů. Jeho jediným cílem je nyní pomstít svou rodinu, zabít plukovníka Houlera. Mezitím se Stryder narazil na svoji jednotku a vzpomínka na ni mu pomohla vymanit se ze sevření nadvlády Zergů.
Postavil se do čela svých jednotek a postupně se probil až k řídící místnosti Lipska. Tou dobou ale už Raynor dorazil skrt ventilační systém do velína a našel zde Hovela, osamoceného. Strhla se bitka. Raynor padá k zemi zasažen kulkou z Houlerovi pistole. Těsně před dopadem však začne celý zářit. Jeho pád se zastaví pár centrimetrů nad podlahou. Raynor roztáhne ruce, napřímí se a vznáší se nad podlahou. Kulka, která se mu zaryla do hrudníku, z něho vystoupí a je obrovskou silou mrštěna přímo do plukovníka, kterého na místě zabije. Raynor padá vyčerpáním k zemi. Jeho PSY síla ještě nikdy nebyla tak silná. Na Strydera čeká finální konflikt se stvůrou, v kterou se proměnil. Hlas v jeho hlavě téměř pláče při slovech, že zklamal a že si musí najít jiného Avatara. Stryderova mysl pomalu opouští tělo a nadvládu nad ním získávají Zergové. Nepomohla ani jednotka, ani vzpomínky...
Epilog :
Stryderovi se coby Zergovi podaří uprchnout z lodi a spojit se s Rojem. Během následných válek jsou Zergové poraženi a Stryderovi se vrací jeho vlastní vůle. Navrátí se ke Korhalu, kde vyhraje spousty dalších bitev.
Raynor opouští řady Konfederace a připojuje se ke Korhalu. Nevydrží tu však dlouho. Běhel totální destrukce hlavní planety Konfederace Raynor neunese pohled na taková zvěrstva a přijme azyl mezi Protosy.

Co se vlastní hry týče, myslím, že už se hodně lepšíme. Zavedli jsme pravido,kdy v prvních konfliktech každého cíle máme imunitu na šrámy a hodnoty plus máme zavedené nesmazatelné šrámy a hodnoty, na kterých stojí postavy. Další věcí, co jsme zavedli, je změna definice délky cílů. V příběhu se nám nedařilo dosáhnout předem stanovené délky cílů a proto definujeme cíle jako základní / důležitý / méně důležitý a krátký / dlouhý a podle toho se k nim ve vlastní hře chováme.

[ValMor]

K poslednimu odstavci. Problem spociva v tom ze delka cile je na pocatku pribehu naprosto virtualni velicina. Hrac sam nema vicemene predstavu jak si ma predstavit jeji delku (jaky je rozdil mezi tim kdyz ma cil delku 7 nebo 8?) a zepta se vypravece , ktery diky tomu ze pribeh neni nijak pevny stejne nakonec nejak hodnotu z prstu vycuca. V ramci pribehu se pak projevuje fakt ze jednotlivy hraci maji ruznou uroven schopnosti si vytvaret konflikty...coz prave vytvari nepomer mezi hraci (nikdy to nejde dorovnat uplne ...to by se muselo restriktivne zakazovat) . No a ve chvili kdy pribeh smeruje do finale je to vetsinou proto ze uz pribeh tak nejak finisuje a pokud ma postava zrovna idealni prilezitost svuj cil ukoncit tak prece se nezastavime s tim ze chybi jeste jeden konflikt navic a nejak ho tam narveme ale proste ukoncime o ctverecek driv aby to bylo efektivni.

Kazdopadne nase predpokladane reseni tedy bude rozdelit delku cile na krátký(4-6 ctvercu) dlouhy (7-9) a extremní (10+) s tim ze by se do osobniho deniku misto cisla psalo prvni pismeno slova (K,D,E) a nikdo nebude zase tak tlacen do toho aby pribeh ukoncoval presne na ctverecek presne.

[EasyWay]

ValMor:

Určitě zajímavý nápad. Při naší hře (one-shot) jsme například nedbali ani na to jestli vůbec je cíl dokončený či ne, protože příběh byl už u konce a cpát tam něco jako např.: hráč 1. má cíl zjistit kdo podpálil hostinec (1 ze 3 konfliktů hotovo) a rád by ho dokončil, a tak by rád měl konflikt s druhým hráčem, který dotyčného zná, ale postava hráče 2. netuší koho hráč 1. myslí.. tento konflikt jsme radši neprovedli, protože a) nebyl důvod - příběh by se nijak výrazně neposunul b) ten konflikt neměl logiku (nezapadal do průběhu hry), takže jsme hráče 1. přesvědčili, aby se nestaral o naplnění cíle a nechal volnou ruku ostatním, kteří už si přáli konec příběhu. (Ten konec už byl skoro jasný a tak dávat do něj konflikt, který by příběh výrazně neovlivnil bylo v podstatě zbytečné.)

Z toho plyne, že nezáleží na tom kolik cílů je splněno, jako spíš na tom, jak vyzní příběh jako celek.

[ValMor]

No u nas je snaha konflikt vzdy dokoncit (Pri prvni hre se to u jednoho konfliktu nepovedlo z duvodu toho ze jako vypravec jsem se to ucil a nepodarilo se me zcela zavest smerovani pribehu do reseni daneho cile... u druheho pribehu jsme za chodu jeden cil zmenili na jiny aby lepe sedl situaci a u ostatnich pribehu jsme cile vzdy dokoncily ) Kazdopadne pokud postava nedokonci svuj cil je to imho spatne protoze pribeh je prave o cilech postav..... to je jako by film skoncil misto zachrany divky v nesnazich tim ze postava v pulce dojde k zaveru ze ji to za to nestoji a jde do hospody.

[BasilisK]

..... to je jako by film skoncil misto zachrany divky v nesnazich tim ze postava v pulce dojde k zaveru ze ji to za to nestoji a jde do hospody.

pripomina mi to Young Ones :
postavaA: "ne podpalujou nam dum, co budeme delat?!?"
postavaB: "a neni to jedno?" (otevira pivo a jde se divat na televizi)
...zaverecne titulky