Dětské knihy separované od "Smíme vše co umíme?"

[maYda]

Mně to ve škole nenutili, myslím, že to tenkrát nebylo považováno za literaturu,vhodnou do čítanek.
ale polovinu povinné literatury jsem přečetla jen díky tomu, že sjem se k tomu dostala dřív, než jsem to číst musela.
Nesnášela jsem, když jsem si něco "musela" nebo "měla" přečíst.
Naši mi pak říkali "tohle nečti" , když mně chtěli přimět, abych si přečetla něco, co bych si podle jejich názoru přečíst měla. Nakonec to byl takový rodinný vtip, stejně jsem si četbu vybírala poodle svého gusta.

[maYda]

Ještě jsem si vvzpomněla, žeb jsme povinně četli Příběh opravdového člověka, z čehož jsme si dělali pustou srandu.
Teprv mnohem později, od doby, co jsem poměrně pravidelnou návštěvnicí DVDpůjčocny, jsem zjistila, že Meresjev byl béčko a kam se hrabe na nezničitelnost holywoodských hrdinů.

[sirien]

Ano... z povinné literatury jsem si přečetl jen věci ke kterým jsem se dostal než byly povinné.
Kupodivu na doporučenou literaturu jsem reagoval mnohem vstřícněji, takhle jsem si třeba v primě přečetl Hobita.

Děti z Bulerbinu a Kocourek Modroočko. Děsný knížky, zabalit do tvrdejch desek a omlátit učitelům o hlavu. Spolu s Lovcema mamutů, to byla děsná zrůdnost (Sčetka, již tehdy označovaná za štětku, Mamutík, Veverčák... blééééé), připomíná mi to vtípek z Pratchetta ohledně dětí které od čtení očekávají příběh se zápletkou a ne "Máma má mísu". Třeba takové Mikulášovy patálie... to byla správná četba (a taky byla tehdy jen doporučená... přijde mi že do doporučené četby se dávaj mnohem zajímavější věci, když sem zkoušel číst tu povinnou tak mě skoro nikdy nebavila sama o sobě, až na nějaký vyjímky...)

[Sadako]

Mikulášovy patálie = luxus. A docela fajn je i Jirka, postrach rodiny. Ty příběhy o malých napáditých a škodících hošících mají něco do sebe. Děti z Bullerbynu jsou ovšem megaZLO a to včetně těch děsivých ilustrací. Podobný případ je Honzíkova cysta a Letadélko Káně, fujky.

A to předžvýkávání dětem - náhodou, třeba takovou edice Mýty & legendy považuji skvělý nápad. Sedmiletý frocek bude těžko slabikovat Eddy či Kalevalu, ale slušně zjednodušeně přepsané a obrázky (nikolivěk infantilními) opatřené knihy jej možná zaujmou a časem se prokousá i k těm Eddám. Aspoň u mě se tohle neminulo účinkem. :]

A i infantilní zvířátka mohou zapůsobit dobře, např. Richard Scarry's Busy, busy world nemám co vytknout. Učila jsem se na tom angličtině a dodneška v tom ráda zalistuju. :]

[Raven]

Z Dětí z Bulerbinu mi běhá mráz po zádech. Doteď
A měla jsem to několik let strašidelně zastrčeno v knihovně, protože moje sestra to milovala...

Zato takový Jirka Brown, pihovatý Psanec a uličník... toho mám v knihovně pořád.
A někdy, když je mi smutno, si Jirku čtu

Když jsem byla malá, hrozně jsem chtěla mít pihy... A taky jsem si říkala, jestli i mně někdy chlapec gentlemansky nabídne, abych dojedla ohryzek z jeho jablka
A naprosto úžasné byly Jirkovy povídky. O Dicku Zabijákovi...
Vždycky si vylezl na půdu s lahví sladké vody a koláčem a psal
R

[Raven]

Jirka ležel na břiše na půdě, bradu v dlaních. Byl zabrán do čtení. Z jedné strany měl vedle sebe láhev sladké vody, kterýžto nápoj sám vyrobil z lékořice, z druhé strany pořádný kus koláče, který ukradl ve spíži.
Na obličeji se mu zračily divé chmury, což byl jeho obvyklý výraz při jakémkoli duševním vypětí. Klid jeho čelistí v přítomnosti nedojedeného koláče svědčil o tom, že Jirka je v plném zaujetí příběhu

Po kapitánově pravici stála láhev grogu. Kapitán si nasadil masku a zlověstně se usmál. Jednou rukou si nakroutil dlouhé černé kníry.
"Pusť to děvče, pse," řekl.
Pak se jí obřadně uklonil
"Vzácná panno," řekl jí, "jestliže mi váš vznešený otec slunce západu šedesát tisíc korun, báš osud je zpečetěn. Již zítra se budete houpat na oné osamělé borovici..."
-----

[Argonantus]

Přidám se do party nepřátel Dětí z Bulerbynu.
Bylo to takové laskavé, což v určitém druhu lehce úchylných dětí spolehlivě vyvolá zuřivost.

Honzíkova cesta byla ovšem skutečně brutální; věřím, že dnešní čtenář by ji možná až ocenil pro naprostou zběsilost (něco jako Core - Jádro, nebo strašlivý A.)

- a babičko, páni už nejsou?
- nejsou, Honzíku, však se nás dost natrápili...

Podobně příšerný byl Malý Bobeš, zrovna od zmíněného Plevy, a zlopověstný Timur a jeho parta.
Naše povinná děstská litaratura byl jednolitý chór otřesných kravin (Lovci mamutů se v tom vyjímali jako skvělá kniha); dospělá se změnila v úmorný chór ctihodných kravin ruských a francouzských; řekl bych, že mne to poznamenalo natolik, že jsem měl obrovské problémy dojít občas k něčemu ruskému, co bylo i dost dobré, třeba Dostojevskij.

Řekl bych, že jakmile byl povolen ve škole Hobit, svět se změnil. To by si za nás nikdo nedovolil.

[Vallun]

Lehce OT ale když se zmínili Lovci mamutů, tak nemohu nevzpomenout na mojí jedinou školní poznámku: "Při čtení si čte". Když se matinka trochu nechápavě tázala učitelky, co jiného bych měl jako dělat, tak se dověděla, že jsem měl číst pohádky jako ostatní a ne Lovce mamutů:)

Já Děti z Bullerbynu četl a nepřišlo mi to nejhorší, Malý princ je mnohem větší opruz... Ale po Lovcích mamutů jsem přeskočil na Bigglesovky a z nich na Pána prstenů:)

[sirien]

Jasně... Mamuti - Olifanti, jasnej postup od Lovců k LOTR...

[Naoki]

Malý princ je pěkná knížka, ale bohužel ne tak úplně pro děti. Respektive děti si s některými obrazy můžou navodit vztah, ale nepochopí co přesně chce tím básník, pardon, spisovatel říci.

[Vallun]

Gerald Durrel - Růženka je z příbuzenstva
Mám teď období, kdy doháním Durrela, proto jsem se dostla i k této knížce, kterou drtivá většina čtenářů GD považuje za nejlepší ze všech.. S tím rozhodně nesouhlasím, první 3/4 jsou takové...jednoduché, trošku milé, ale o ničem, až moc stereotipní:( Nejzajimavější a knihu rehabilitující je poslední třetina o zasedání soudu s Hadrianem...Myslím,že tato pasáž se může směle zařadit ke Dvanácti rozhněvaným mužům a dalším klasickým dílům pojednávajícím o porotních soudech

[Cesare]

Hmm... Zbožňovala jsem (a zbožňuji doteď) Děti z Bullerbynu. A Pippi dlouhou punčochu... A Lovce mamutů taky. (Kopčem byl můj oblíbenej.)
Zrovna nad Dětma z Bullerbynu jsem proseděla skoro tolik času, co nad Zavátým životem.
...nikterak mi to nezabránilo ocenit Modrovouse, či Masku rudé smrti...

No a už v útlém věku byl položen základ mým současným tendencím k multikulturalismu, když mi naši narvali knihovnu vším možným od obligátní (i když samozřejmě výborné) Krásy nesmírné přes Pohádky sibiřských lovců a Karavanu (taky jste měli tak rádi tu o uťaté ruce? ) až po Kouzelnou tykev a Brokátový obraz (tam se našly pěkný kruťárny...budu si to muset zas přečíst).
A pak to nádherný vydání pohádek bratří Grimmů - velká bílá knížka, geniální ilustrace by Šerých...

A ohledně Mikulášových patálií souhlas, to je skvost.

[Neferit Sr.]

Mikulášovy patálie nebo třeba Žlutý Robert - to je luxusní záležitost. Dále pak si myslím, že Malý princ není až tak dětská kniha ale považuji ji za něco co bych těžko nesl kdyby se mi ztratila.

Velmi se mi líbí Klabzubova jedenáctka. Popis náčelníka lidožroutů Birimaratoury je něco, co hned tak nevidí. A jeho výrok " My dělat kopat" byl dlouhá léta naším bitevním heslem když jsme v ženijní přípravě kopali zákopy.

Jakési děti jsem nikdy nečetl, nevím tedy jaké jsou. Pipi se mi jako pazgřivcovi líbila a od 12 let jsem ji nesnášel.

Štorchovy nebo Augustovy knihy jsou klenotem naší liratury - zde souhlasím plně s vaším pozitivním hodnocením.

Jinak se přiznám že mi knihy jako ČUk a Gek či ta hrůza Timurova Parta k srdci nkdy nepřirostly a to Čuk a Gek byla vlastně první kniha mimo slabikář co jsem přečetl.

Ale takový Neználek, to je něco co považuji za prima počtení. Nedávno jsem se dostal ke všem třem dílům a spotěšením jsem si je přečetl.

Malý Bobeš, Robinsonka a podobné věci mi k srdci nepřirostly.

A jako člověk co má rád sci -fi musím říci, že Alenka z planety Země a další díly této půvabné knihy jsou velmi čtivé a rád se k nim vracím. Kir Bulyčov uměl svého času napsat slušné věci.

Ale jako superhvězda je Pavouček Provazníček a Medvídek Pú.

[Argonantus]

Superhvězdy?

Alenka, Ransome, Černý šíp (a vůbec Stevenson), Karel Čapek... možná Tom Sawyer...Pouští a Pralesem... Ivanhoe... bylo by toho hodně. Z Vernea je asi nejlepší cesta kolem světa za 80 dní... i když tu trilogii jsem taky zdrtil dost rychle.

Jinak hromadu výborné dětské literatury znám díky svým dětem dodatečně - třeba zrovna Harry Potter, nebo pohádky od Dahla... a znáte Zloděje duší? Nebo Coralinu?

Dnešní děti jsou na tom podstatně lépe, než my.

[Neferit Sr.]

Máš pravdu, někdy jim trochu závidím. Výběr veliký a navíc spousat možností i virtuálních jak si žádané sehnat.

Stevenson?

Ale jo. Ale taky Poslední Mohykán nebo Prérie od J.O Curwooda.

Jules Verne - co já jich přečetl a spotěšením, Mezi nimi pro mě byla ta nejvíce in. Zemí šelem jak jde výprava na parním strojiv podobě slona indickým pralesem v době povstání sipáhiú a málo známé Tvrdohlavý Kéraban nebo Číňanovi trampoty v Číně.

A vzpoměl si někdo na Karla Maye? Málo co u nás vyšlo jsem nečetl. Filmy byly kdysi pro mě velmi přitažlivé, dnes mi připadají jako naivní ale co na tom. Nejlepší byl šestidílný cylus Ve stínu padišáha.

A ten půvab když jsme si je vlastními silami promítali v kulturáku na naší dědině. Měli jsme dvě promítačky, v sobotu ráno se jelo do Bučovic na nadraží pro filmy a večer se celá dědina sešla u dobrodružného příběhu. Když praskl film chlapi šli na pivo, ženské nadali do debilů Volšovcovi co podle nich za to mohl. Všichni nadšeně fandily klaďasům a proklínali Santera. JOj to byly doby.