HOT springs island

[MaMaHaJ]

martin-sobr-cover-for-jacob.jpg

Na kraji známého světa leží Mečounní ostrovy... A jeden z nich se nazývá Ostrov Vřídel. Je to místo pokryté ruinami dávno ztracených civilizací, pokladů, tajemství. Láva, obsidián, neprostupná džungle, titánská monstra, divoká zvěř, mořské panny, chamtivost, násilí, ambice... Je to sud se střelným prachem...

Mapy

Hot Springs Island

Spoiler

mapa hot springs aktualni.png

Swordfish Islands

Spoiler

mečouní ostrovy mapa.jpeg

Marlo´s Mire

Spoiler

MAPA.jpg

Northspire Island

Spoiler

99JhbLdC9maaSEqRP31TKE.jpeg

Postavy (nezapočítávám modifikátor XP, takže některé postavy mají ve skutečnosti trochu víc XP, tohle je hlavně orientační):

Molestus Mikroporus, humanodiní houbička, 43 676, LEVEL 5
Alejandro, zloděj, ex-výběrčí daní, 43 344 XP , LEVEL 7
Ryzlink, osvícený hobit, vinař, 39 090 XP, LEVEL 6
Sir Masir Mágomlat, válečník a písař, 5650 XP, LEVEL 3
Rufus, pán šelem a čarodějův učeň - 26 031 XP, LEVEL 5
Polo, kouzelník a zbrojíř - 5650 XP, LEVEL 3
Květoslav, ogr 17453 LEVEL 4

Na lodi jsou k dispozici následující družiníci:

Eunice, kouzelnice, 1st level (1505 XP)
Esmeralda, zlodějka, 2nd level (2399 XP)
Gunther, válečník 3rd level (6582 XP)


Loď Moje Elfská Žena Delfínia Vulkanika Canis První:

Spoiler

Fregata
25 HP
AC 16
P 12 / B 10 / N 12
Posádka:
Veronika Paradero, kapitánka
Marcel, starý námořník, první důstojník
9 veteránů od společnosti Martel
9 námořníků a námořnic
5 "osvobozených" otroků
(a mnoho dalších dobrodruhů a družiníků - celkem )

zbytek - viz excelový dokument

LOOT:

Spoiler

21895 zlatých zakopáno v truhle na ostrově
Sir Masir Mágomlat 1081 zl
Molestus 1472 zl + 2933zl (platiňáky a zlatá kopí + drobné od Marla) + 1000 zl (perla)
Alejandro 1288 zl + 1000 zl (perla)
Ryzlink 727 zl + 160 zl (drobné od Marla) + 1000 zl (perla)
Pán šelem 1422 zl + 160 zl (drobné od Marla) + 1000 zl (perla)
Pulo 795 zl

Nerozděleno
4 malá děla (musí se prodat)
5,000sp
13200 ve špercích (poklad tučňáků)
6500gp
11 600 zl v drahokamech (avří poklad)
25 000 zl v mithrilovém nádobí (50 řádků)
Mapy nebes a pekel (Asi velká cena, ale musí se najít kupec)
Léky na neléčitelné nemoci (Asi velká cena, ale musí se najít kupec)
3 náhrdelníky od Svarka (1000 každý) + pytel rudého krystalu (1000 zl)
410 zl v drahokamech (astrální pavoučci)

Magické předměty:

Spoiler

Ryzlink - náhrdelník z očí (překvapen pouze na 1), watery gown, Měsíční luk, lektvar kočičích očí, kniha Dermonomicon, náhrdelník z pračích per (proti pádu); euphoric top
Molestus - meč Spasitel, balíček zlatých karet co se samy umí míchat a vrací se ti do ruky
Mithilien - Coral Starfish Brooches + kouzelný meč bastard co musí prolét krev, prsten kontroly nad rostlinami, plíšek na přivolání Marla. svitky a dva lektvary
Rufus - rituál "Neviditelný sluha", kouzelná šavle co tě postarší o 1k6 let po boji


Ve sdíleném vlastnictví (na lodi):

Starfish climbers (přísavky, dá se s nimi šplhat)

crystal claw of regeneration (nahradí useknutou končetinu)

černí kovový ježci - je jich 3d4, když na ně někdo šlápne, nejdou vyndat dokud neřekneš "promiň"

obsidiánová dýka vyrobená z ogří ruky - umí řezat obsidián jako kdyby to bylo máslo

Roh přátel vody - je slyšet pod vodou, přivolává vodní bytosti a elementály

Mrazivé hvězdice - dají se s nimi vytvářet takové tenké, ale naprosto čisté bloky ledu (moc nevím k čemu to je vlastně)

Nekonečné barvičky - Bezedné barevné pigmenty, dá se s nimi pomalovat všechno možné

Podvodní reflektor - náramek do kterého můžeš lapit sluneční světlo a pak se nechat ozářit jasným světlem jako od reflektoru, paprsků může být až 9

Avří pasti

Pytel s očima

4 Krystaly od pavoučků

Dva lektvary (Potion of Diminution, potion of fire resistance) // má je u sebe Mithilien? Klerické svitky mají ogři

(Nerozděleno)
Dust of dissapearance
Zlaté kladívko (gavel of agreement)
Rod of Parrying
Short sword +1 (+3 vs Enchanted Creatures);
Eyes of Minuscule Sight
Potion of Treasure Finding
Spell scroll (remove curse (curse), mirror image, mirror image, wizard lock, animate dead)

Hřbitov:

Spoiler

PC:
Boletus Fecalus, humanoidní houbička, rozmačkán masožravými liánami
Štětináč, klerik boha pomsty, krysař, zabit obřím kancem
Yolodir, elf, hostinský, zabit obřím kancem
Ulrich Křivozubý, kouzelník a krotitel divoké zvěře, zabit obřím kancem
Baldwin, hraničář a skrytý dědic vzdáleného trůnu, podříznut Avrou v ruinách elfího města
Mytilien, elfka, nositelka sváru a rozkolu, roztrhána ogrem Albínem

Družníci:
Joni, sežrána telepatickým hadem
Trevor, zakousnut telepatickým hadem
Audrey, sežrána telepatickým hadem
Bryan, klerik boha Tesubia, zabit Avřím kouzlem
Hobit Hambo Humbuloun, zabit obřím prasetem
Angelo a jeho bratři, bleskurychle umučeni Avrou
Riffin, zabit ze zálohy Avřím oštěpem
Benjanim, spálen rozpáleným salamandrem
Ruben, spálen rozpáleným salamandrem
Ada, kouzelnice, shozená do vody elfkou Mythilien, sežrána obřím krokodýlem Waltrem
Rafael, zabit při pokusu o útěk před spravedlivým soudem
Abé Boccio, otráven astrálními pavouky
Esmeralda, zabita krystalickými Wydarry

Herbář, získaný od kouzelnice Eunice

herbal.pdf

Prozkoumané hexy:

Hot Springs Island
(na každém hexu jsou 3 lokace, prozkoumáno 29/75)

Spoiler

HS01 Vesnice Prasečí hlava (1);

HS02

HS03

HS04: Glavrokova vesnice (1); (2), (3)

HS05: Tlusťochova kuchyně (1), (2), (3)

HS06: Náměstí se 4 sochami Svarka (1), Vstup do Svarkova sídla (2), (3)

HS07

HS08: Velrybí hřbitov (1); Prasečí farma (2); (3)

HS09: Alabastrové schody, (1), gejzíry dole v džungli (2), keře s levitujícím obeliskem (3)

HS10: Vodopády (1), rozpadlá věž (2), jižní vchod do Tlusťuchovy kuchyně (3)

HS11

HS12

HS13

HS14: Laguna se ztroskotanou lodí, nachází se tam pláž s černým pískem posetá zlatými skořápkami krabů (1), bazénky s černými ježovkami (2), hroudy síry v čedičové skále (3)

HS15: Menší vulkán, nachází se tam (1), Hotel Lapis (2), Teleportační brána do tajemné místnosti uprostřed vulkánu (3)

HS16: Hustě zarostlé údolí. Je tam rezavá zavlažovací hydra (1), zikkurat s mitrolovým bazénkém na vrcholu (2), (3)

HS17: Hustě zarostlé údolí. Je tam obsidiánová zavlažovací hydra (1), čedičová zeď s reliéfem (2), lávové bazénky kde hnízdili salamandři (3).

HS18

HS19: Bělostné ruiny elfího města (1), (2), (3)

HS20: Vodopády (1), meditační koule (2), bahnisko (3)

HS21

HS22

HS23: Háj borovic se včelami (1), Kasino parních impů (2), Bronzový oblouk (3)

HS24

HS25: Jeskyně nereidek (1); (2); (3)

Northspire Island
12 hexů, 3 lokace na každém, celkem prozkoumáno 3/36

Spoiler

NL 05: ; ; Ledová jeskyně
NL 10: pláž s obřími škeblemi; ;
NL 12: ruiny elfího města; ;

Timekeeping:
Loď se plaví 22 dní od poslední výplaty, do Svarkově příští párty zbývá 18 dní. Na lodi zbývá už jen 5dní jídla a vody, pak začne být veliký problém!

Questy:

Spoiler

Nereidky chtějí osvobodit své sestry z harému.
Nereidky chtějí vysvobodit další zajaté nereidky z portrétů.
Glavrok bude impressed když někdo zabije obří prase a donese mu jeho kosti + kožešiny.
Glavrok vyplácí dobrodruhům odměny za zabité salamandry.
Glavrok chce, aby někdo špehoval ve Svarkově vulkánu a našel nějakou slabinu, jak ho porazit.
Glavrok se zajímá o spojenectví s Goa.
Společnost Martel si žádá zlato!
Svarku nabízí odměnu (včetně možného zrušení cejchu) za různá „umělecká díla“ z elfího města.
Svarku chce pomoct s problémy s těžbou v jednom z jeho dolů na krystal.
Tlusťoch kdysi vykupoval maso ve své kuchyni. Co se s ním vlastně stalo?
Čaroděj Marlo štědře zaplatí za mláďata rybolidí, případně ještě víc za živého dospělce.
Požíračstvo... co to je zač, a jak souvisí s cejchy? Ví o tom Marlo víc?

[MaMaHaJ]

Tajemství salamandří sauny a krátká návštěva v hotelu Lapis

Alejandro, Molestus a Baldwin se vrátili do tábora za vydatného deště. Tam našli pod přístřeškem dalšího „zaměstnance“ společnosti Martel, jak udržuje oheň – jmenoval se Rufus. Dredatý muž, kterého doprovázel jeho věrný pes, se představil jako pán šelem. Po krátké výměně názorů na smysluplnost charity (Baldwin trvá na tom, že musí všichni dávat 10 % ze zisku na špitál ve městě) se rozhodli druhý den vypravit na společnou výpravu.

Jejich cílem bylo údolí skryté mezi svahy velkého vulkánu. (Tedy HEX 10.) Tam se dostali bez větších potíží, přelezli čedičové hřebeny zarostlé liánami a stromy, až se jim nakonec před očima vynořilo malé údolí. Ze svahů vulkánu se valil mohutný vodopád, který ale mizel v údolí – nestékal do žádného jezera, ale prostě se vypařoval do oblaků páru.

Družina sestoupila níž, a všimla si, že kolem údolí vede nějaká skalní cesta. Po chvíli na ní zaslechli hrubé hlasy. „Hej amigos, hej hombres, dostaňte ty krysy!“ Neváhali – a vrhli se na pomoc. Vyběhli kousek po zarostlé skále, a ukázalo se, že kousek nad nimi je skupinka šesti salamandrů a bojují se dvěma obříma krysami. Ty byly rychle zpacifikovány, a družina se dala se salamandry do řeči. Nebyli úplně nepřátelští, spíše ostražití, a nakonec se domluvili, že je nechají být, když jim družina uloví nějaké prase. Ukázali jim jižní cestu do Tlusťochovi kuchyně, kam mají přinést prase. (HEX 5.)

Družina se tedy vydala lovit – společnými silami pán šelem Rufus a chodec Baldwin zjistili, že v malém údolíčku se bohužel žádné prase momentálně nenachází. Narazili ovšem na mýtinu, kde stála rozbořená věž postavená z čediče a obrostlou uspávacími liánami. Kolem věže probíhaly jiskřičky jako ze statické elektřiny, a kousek od ní byly rozvalené a zarostlé trosky dřevěné ohrady, nebo palisády. Molestus šlápnul na jakousi past, vykopanou jámu překrytou křehkým obsidiánovým plátem, a málem spadnul dolů. Nečekaly tam na něj kůly, ale jakési organicky vypadající měchy, které hrozně nepříjemně smrděly. Družina se jich raději nedotýkala, a když zjistili, že pastí je kolem více, s daším průzkumem počkali do rána. Utábořili se na mýtině a noc přečkali bez problémů.

hotsprings sleeping vines.png

Druhý den ráno Alejandro prohrabal věž klackem, odhrnul z cesty liány, a našel v troskách měděné okovy s rytinou tancujících salamandrů. Pouta si nechali, a posilněni snídaní a spánkem se vydali lovit prasata. Přálo jim štěstí – u vodopádu, který mizel v oblacích páry, narazili na chrochtavé zvuky. V páře se ale míhaly jakési okřídlené stíny. Družina zjistila, že tam dvě prasátka (bachyni se selátkem) přepadlo několik podivných supů s rudými křídly, ze kterých se sype oranžový pil. Rufus nejprve promluvil k prasatům a snažil se je nalákat „do bezpečí“ do náruče družiny, ale prasata byla příliš vyděšená a rozběhla se jinam. Rufus jim vyslal naproti svého psa, aby jim zablokoval únikovou cestu. V tu chvíli sletělo dolů několik supích ptáků a začalo na prasata útočit, a družina se pustila do boje, Baldwin a Rufus se vrhli do první linie, a zbytek střílel z mušket a pistolí. „Nechte ty prasata na pokoji,“ volal Rufus na supy řečí zvířat. „Hehe, nejdřív vás poprášíme, pak vás načnou naše larvy, a pak se nažereme,“ odpovídali mu ptáci.

Hlasité výstřely a smrt prvního supa, zahnaly zbytek ptáků na útěk. Selátko zakousnul na Rufusův povel jeho pes, a zraněná bachyně byla rychle skolena. Rufus byl ale celý obalený tím divným oranžovým pylem. Kůže ho začala velmi rychle svědit. Zkusil se opláchnout ve vodopádu, a přitom zjistil, že skála, na kterou voda dopadá, je extrémně horká, a voda se po dopadu prostě vypaří. Trochu se očistil, ale svědění postupně přecházelo v bolest. Jako kdyby se mu něco zavrtávalo do kostí… Jakožto bývalý čarodějův učeň (staral se nějakému mágovi o jeho magický zvěřinec) si Rufus vzpomněl, že kdysi četl o nějakých tvorech, kteří šíří svoje larvy podobným způsobem. Vzhledem k tomu, co mu řekli supi, mu bylo jasné, že ho teď začínají požírat jejich larvy zaživa!
Družina se rozhodla, že salamandři budou možná znát nějaký lék, stáhla ulovená prasata z kůže, a vydala se jižním vchodem do Tlusťochovi kuchyně. Vysoko ve skalách našli vytesaný vchod mířící do hlubin, a po nějaké době pochodu skrze hrubě vyražené tunely (sem tam minuli nějaké zrezavělé okovy) vešli jižním vchodem do místa, které před pár dny navštívili jejich zabití druhové.

V první místnosti narazili na hromadu kostí, které byly příliš velké, aby mohly patřit člověku. Ve výklencích ve stěnách tu pospávalo spoustu salamandrů. Družina je vzbudila a nabídla jim prasečí maso. Jeden ze salamandrů, Hořák, se kterým mluvili předtím (má výraznou modrou barvu) hned selátko slupnul. Baldwin a Rufus jim pověděli o svém setkání se supy, a Rufus se přiznal, že je posypaný pylem. „No, to máš hombre smůlu, ale jsi chodící mrtvola,“ pokrčil rameny Hořák. „Aha! Ale vy jste teď snědli maso, které bylo také posypané tím pylem,“ upozornil salamandry Baldwin. To mezi nimi způsobilo lehkou paniku, začali se ujišťovat, jestli tomu tak skutečně je, a pak se kolektivně rozhodli, že musí jít za Tlusťochem, že bude snad znát nějaký lék. Takto se podařilo salamandry obelstít a donutit je, aby s družinou sdíleli léčivo. (Taky padaly velmi dobré hody na reakci.)

hot springs kuchyne.png

Salamandři tedy vzali družinu za Tlusťochem do jeho kuchyně – místnosti s prázdným zlatým trůnem, bublajícím kotlem, a stěnami plnými nádob a sklenic s různými nakládanými věcmi. Tlusťoch nebyl z celé situace kdoví jak nadšený, ale vysvětlil salamandrům (a Rufusovi), že si budou muset dát saunu. Dal jim také vypít nějakou pálenku, ve které byl naložený podivný mimozemsky vypadající červ. Salamandři si našli nějaký kout kousek stranou, a vyzvali Rufuse, ať se k nim připojí. Namáčkli se k sobě, a začali vydávat šílené teplo – Rufus se to snažil vydržet co nejdéle, ale úplně se škvařil, vařil, a smažil. Když už to nemohl vydržet, stáhnul se zpátky do kuchyně – sice na pokraji smrti, ale podle všeho byla léčba úspěšná, a parazitické larvy co se mu zavrtaly do kostí, se podařilo úspěšně vypálit!

Následně družina předala Tlusťochovi zbytek prasečího masa. Sice bylo nakažené, ale Tlusťoch (který je opravdu hodně mohutný a tlustý i na salamandra) jim vysvětlil, že v tuhle chvíli budou larvy zavrtané v kostech, a že když maso odřežou a ogrilují, tak by to mělo být v pořádku. Družina tedy strávila dopoledne s Tlusťochem, a povídali si o různých věcech.

Baldwin se zeptal Tlusťocha na svojí vizi – magmatické monstrum zápolící s hadem černého plamene. Tlusťoch si potáhl z dýmky a vyprávěl tento příběh:

hot springs molotek.png

Také se s Tlusťochem po trochu smlouvání dohodli, že od nich bude kupovat prasečí maso – 75 zlatých za jeden řádek masa. Tlusťoch se jich také vyptával, jestli se už potkali s vládcem ostrova – ifrítem jménem Svarku. Ne? V tom případě ať přijdou na párty, kterou Svarku pořádá vždycky, když se na obloze objeví nový Měsíc, těsně po novu. Tlusťoch tam obsluhuje grill. „Je to teda asi půl kila se tam vyškrábat,“ vysvětloval obří salamandr, „ale zase se tam dost dobře najím, takže se to vyrovná. Půl kila čeho? No přece váhy! Mojí váhy! Já se potřebuju udržovat v kondici, to je body building, víme? Tak doražte!“

Alejandro se také vyptával na osud svých padlých druhů, jelikož slyšel, že Tlusťocha navštívili. Tlusťoch pověřil jednoho combustarino – ohnivého impa s vysvřelovacím nožem, aby pak družinu zavedl na místo jejich skonu.

Rufus byl po sauně úplně vyčerpaný, ale po přemlouvání mu Tlusťoch namíchal povzbuzovací drink – kombinace tequilly, limetky, kterou někde vyhrabali, a pálivých papriček. Rufus se sice po chvíli pozvracel, ale skutečně ho to postavilo na nohy. Družina pak vytáhla salamandří pouta a ukázali je Tlusťochovi. Ten, a několik dalších salamandrů, kteří felili v kuchyni s ním, ožili. „Jó, to je velká zábava, hele, to se takhle na někoho nasadí, a on pak začne tancovat, pocem, amigo…“ Rufus dostal pouta a začal vesele křepčit. Povzbuzen alkoholem a nově nabytým zdravím si to velmi užíval, juchal, výskal, a salamandři se začali smát a bavit. Jeden z nich vytáhnul kytaru, začal na ní drnkat, druhý bubínek – v kombinaci s prasečím masem, které má na salamandry zjevně trochu omamný efekt, to začínalo vypadat na dobrou párty.

Pak se ale Baldwin zeptal: „Aha, a to takhle nasazujete komu přesně? To je vždycky nějaký dobrovolník?“ „Néééé,“ odpovídali salamandři. „To by vůbec nebyla ta sranda, hehe. Kdepak, to se vždycky někdo najde, tomu to nasadíš, a von pak tancuje, cheche, pocem, vyzkoušíme to na tobě!“ A tak musel jít tančit i Baldwin. Atmosféra se rychle změnila. Veselí salamandři najednou obklopovali Baldwina s poněkud krutými a zlomyslnými výrazy, a chechtali se mu, jak nedobrovolně tančí. Pouta si museli vyzkoušet všichni, včetně houbičky, než to salamandry přestalo bavit. Družina, která vycítila změnu nálady, se rychle vypoklonkovala.

Combustarino je dovedl na místo prasečí bitvy, kde ale nezbylo nic moc, jen ohořelé stromy a keře, a pár povalujících se kostí. Přeživší prase nejspíš sežralo jejich padlé druhy, a zabité prase zase sežrali salamandři. Chyběla i Štětináčova plátovka a Ulrichova kniha kouzel. Družina sesbírala kosti a pohřbila je. Alejandro řekl pár slov: „No, vy jste po smrti, a já ne. Co víc dodat.“
Družina se ještě stavila za ogrem Orrinem – potkali se u zikkuratu na hexu 16. Orrin, zdvořilý jako vždy, se uvolil, že bude družinu doprovázet do elfího hotelu Lapis. (Ale asi až druhý den.) Tam družina společně s Orrinem navštívila druhé patro. Orrin a Baldwin si povšimli, že se v celém hotelu nachází dva druhy výzdoby – lascivní, a taková hvězdičková. Přišli tedy s teorií, že se zde nacházejí dvě archeologické vrstvy – jednu pojmenovali jako „dekadence“ a druhou jako „hvězdy.“

V hotelu se pohybovalo několik oranžových slizů, které se snažily vyšplhat k oknu a dostat se z něj dolů. Že by před něčím utíkali? Družina je raději tiše obešla, a zamířila do druhého patra. V kuchyni narazili na stříbrné pavouky, kteří se umí teleportovat. Jednoho zabili a sebrali jeho stříbrné tělíčko. Také odhalili několik dalších místností.

hot springs hotel.png

Především zjistili, že severní dveře v chodbě vedou do velkého sálu, který je ale plný červených supů, kteří tam něco žerou. Zavřeli dveře, a nechali je tedy být. Na jihu chodba končila velkým zlatým obloukem, mezi kterým se mihotalo světlo – zjevně magický portál. U něj se ovšem plazilo asi osm oranžových slizů. Na západě dveře ústily do dalšího velkého sálu, Alejandro do něj jen opatrně nakouknul, ale viděl na stropě různé drahokamy, zlaté ozdoby atd. Kolem dokola stálo spoustu zrcadel, před každým z nich stál jeden oranžový sliz, a tak se různě vlnil a bublal. Alejandro také zahlédl ještě pódium a na něm dvě sochy – každá držela zlatý džbán. Alejandro se tam opatrně vplížil, slizy si ho nevšímaly, zjevně fascinované zrcadly, a zloděj bleskově ukradl oba zlaté džbány.

Pak ještě družina na severním konci chodby pootevřela dveře do místnosti s červenými supy, a házením nádobí z kuchyně z bezpečného místa se jim podařilo do chodby nalákat oranžové slizy od portálu pryč, do chodby nahoru – slizy, kterým hlasité zvuky zjevně strašlivě vadí, vyrazily za vrženým nádobím, a nakonec dokonce zapluly do místnosti se supy. (Klasika – nestvůry nalákány do boje proti sobě!)

Družina ještě rychle prošla portálem, a octli se v dalším patře. Nestačili si ho ale pořádně prohlédnout, protože v sále, kde se najednou octli, stály čtyři velké mramorové sochy elfů a výhružně na družinu otáčely hlavu. Družina tedy raději prchla z hotelu, a zpátky do tábora v zátoce.
Cestou se ještě vyptávali Orrina na Fuegonaty, salamandry, a combustarinos. „Nevěřte jim, přátelé! Jsou to vrazi, otrokáři. To oni drželi můj lid v otroctví. Běžte na sever, pohovořte si s našimi vůdci. Určitě využijí vaši pomoc v boji proti těmto ohavným utlačovatelům!“

XP:
150xp za průzkum
1050 xp / 4 = 262 xp na osobu za boj se supy
300xp za LORE (legenda o Molotekovi, pozvání na párty, historie zotročených ogrů)
Zlaté džbány (a stříbrný pavouček) 1020/5 = 274 na osobu
80 xp na osobu za odlákání (a tím pádem poražení) slizů
= 1386 XP na osobu

Družina má nyní pozvání jak k Fuegonatům na jejich párty ve vulkánu, tak k ogřímu klanu Nočních seker, který sídlí na severu. Zároveň také mají pozvání od ještěřanek Goa, že můžou společně lovit odpadlice z jejich kmene, Avra. Kam se vydají dobrodruzi příště? S kým se rozhodnou spojit síly?

[MaMaHaJ]

Na hraně elfího města, na hraně smrti

U lodi společnosti Martel zakotvené v krabí zátoce se družina setkala s novými společníky. Znovu se k nim připojil sir Masir Mágomlat, který si v mezičase koupil ve městě plátovou zbroj, a čaroděj Polo, starý muž, který pracoval jako zbrojíř v magické dílně, než ho dva dny před důchodem sebrali a zavlekli do kamenolomů. Pola doprovázel jeho věrný oslík Alfrérd, vezoucí těžký náklad různých železných schránek, pochodní a alchymistického oleje. Alejandro tentokrát zůstal doma.

Na výpravu tedy vyrazili: hraničář Baldwin, houbník Molestus, pán šelem Rufus, sir Masir Mágomlat a kouzelník Polo.
Po seznámení a diskusi se družina vydala do ruin elfího města. Cestou je nečekalo žádné nemilé překvapení, a na bělostné hradby vyšplhali bez větších potíží. Brzy však zahlédli slabý proužek dýmu, který stoupal z nedaleké rozbořené budovy. Nejprve vyslali Rufusova psa na průzkum, a když se vrátil s tím, že v ruině táboří tři lidé, družina se opatrně přiblížila.

U malého ohně si ohřívali ryby tři bratři – Angelo, Michaelo, Patricio. Dobrodruzi je poznávali jako další společné vězně, které zahlédli na lodi. Bratři je radostně uvítali – už o jejich družině slyšeli, a rádi se k nim při průzkumu ruin připojí. Cestovali sem společně s jinou skupinou, od které se ale oddělili, jelikož to byli „raubíři.“ Noc přečkali ještě v džungli, a druhá polovina skupinky se vypravila hlouběji do města. Všechno to byli „zaměstnanci“ společnosti Martel – více méně nováčci.

Po obhlížení města z hradeb vznikl plán. Než se pokusí dobrodruzi potkat s Goa, pořádně prohledají čtvrť v okolí hradeb, hlavně budovy, které bývají částečně zatopené vodou, v jihozápadní části města. Zrovna byl odliv, takže by mělo být možné se do nich dostat. Určitě je tam čeká spousta pokladů!

Mapa města je lehce NSFW

Spoiler

hotsprings city.png

Během dopoledne se podařilo prozkoumat čtyři největší a nejzachovalejší budovy ve čtvrti označené jako Iridescent Stairs.

První budova byla napůl rozpadlá vypadala jakoby postavená z nějaké sádry, střechu podpíralo organicky vypadající sloupoví. Dalo se vstoupit dovnitř hlavním vchodem, a přestože dole byla částečně zatopená, dobrodruzi vstoupili bez problémů dovnitř. V přítmí se na různých pódiích a v různých výklencích rýsovaly mučící nástroje, ze stropu se houpaly zrezivělé háky, a dokonce i takové zvláštní houpačky… Bičíky, kruhy na uvazování, železné panny, skřipce… Také v koutě stálo několik mohutných zapečetěných nádob. Dobrodruzi se už k nim chystali vyrazit, ale ze tmy se ozývalo podezřelé šplouchání – po chvíli se vykolébalo několik oživlých soch, elfích „golemů.“ Tyhle byly vypracované do podob plačících dětí, a na družinu příliš nereagovaly, jen kvílely a plakaly. (Což bylo creepy, ale looting jim nevadil.) Dobrodruzi otevřeli první nádobu a – BAF! Vyskočil z ní divný slizovitý skřítek, který se hurónsky chechtal. Baldwin se ovšem nelekl, a tak slizový imp brzy přestal. „Byl to jenom prank… kámo…“ začal vysvětlovat. Družina ho nacpala zpátky a zase zavřela víko. I v druhé nádobě byl imp, který na ně vybafnul a začal se chechtat. Tentokrát se lekl i Baldwin. „Hehe, měl bys vidět, jak se tváříš, hehe!“ smál se imp, začal prdět a odletěl kamsi do temnot. Zde ale dobrodruzi mezi hromadou starých hadrů našli různé cennosti, prstýnky, hřebeny, malé zrcátko atd. Něco dalšího bylo i ve dvou dalších nádobách, dohromady za 450 zlatých.

hot springs ooze imp.png

Druhá budova byla napůl rozpadlá, s velkou dírou ve střeše, připomínala velrybu, a materiál, ze kterého byla postavená, vypadal ze všeho nejvíc jako nějaký bílý korál. Rufus se na laně spustil dírou ve střeše dolů, aby trochu nahlédnul. Dole cákala voda, a nezdálo se tam být moc zajímavého. Mezi korálovitými sloupy se ale cosi lesklo, když se Rufus spustil blíž, zjistil, že tam jsou zasazené polodrahokamy. Jeden z nich vyloupnul dýkou, ale rozsvítil se nějaký podivný symbol schovaný v záhybech korálu, a Rufus ucítil, jak skrze něj projelo kouzlo. Polo, který se spustil za ním, bohužel runám nerozuměl. Nechali tedy drahokamy raději být a přesunuli se na další budovu.

Skrze tu protékala voda, šplíchaly tam vlny atd. Také byla postavená jakoby ze sádry. Několika otvory ve stěnách se dalo i přes propadlý hlavní vchod vstoupit dovnitř, ale tady na dobrodruhy čekalo několik pater, spousta propadlých stropů, podlah, sloupů. Zjevně tu bývalo hodně malých místnůstek a několik pater. Opatrně začali s pochodněmi prozkoumávat. Když vylezli trochu víš, ve světlo pochodní se cosi zalesklo. Někde ve druhém patře ležela, částečně zakrytá bordelem a úlomky zdiva, velká hromada mincí. Přistoupili blíže a najednou jim nad hlavami cosi zarachotilo, a na Baldwina, Molesta a Rufuse se sesypala část střechy. Ze tmy se ozýval tichý smích. „Tak polezte, ven, kde jste!“ naléhal Molestus, který odhadnul, že se nejspíš bude jednat o slizové impy. „Chci vám podat ruku.“ Na to se vynořil jeden slizový imp, pochechtával se, a chystal se potřást si s houbníkem rukou. Molestus na něj ale vysypal svoje uklidňující spóry, imp se zapotácel, a svalil se na zem. „Ha! Uplavala!“ vysmíval se mu Molestus. K výsměchu se přidalo několik dalších impů, kteří se schovávali ve stínech kolem a družina se mezitím dostala k pokladu. Byla to hromada měděných mincí, spousta stříbrných, a slušná řádka zlaťáků. Dobrodruzi začali pobírat co se dalo. „Heeej, nesahejte nám na to, to je naše lákadlo,“ snažili se je přesvědčit impové, ale dobrodruzi je díky své přesile snadno zahnali na útěk. Naložili si batohy a oslíka stříbrem a zlatem – 3000 stříbrných, 1000 zlatých. (Zůstalo tam asi 8000 měďáků, ale s tím se nikdo nechtěl tahat.)

Poslední budova, do které se dobrodruzi podívali, byla ohromná elfí socha, nyní položená na zádech a částečně zalitá vodou. Dovnitř se dalo vlézt pupíkem, po točitých schodech dolů, vevnitř zdi a stropy připomínaly materiálem korály. Dobrodruzi nalezli další sál plný mučících nástrojů a různých bdsm pomůcek. V jednom rohu viselo několik dlouhých lián – když po nich někdo hodil kamenem, zavlnily se, zjevně schopné popadnout kohokoliv, kdo projde kolem. Tady žádný velký poklad nebyl, krom několika polodrahokamů na stěnách a na sloupech. Dobrodruzi vylámali, co mohli, k liáně se nepřibližovali, a nasbírali tak dalších cca 500 zlatých.

Už se začínalo chýlit k odpoledni, a všichni dostávali hlad. Angelo a spol se podělili o jídlo co měli, ale stejně to úplně nestačilo pro všechny. Dobrodruzi se tedy rozhodli rozdělit – Polo, sir Masir, Angelo a spol budou rybařit, zatímco zbytek skupiny půjde ven do džungle na lov. Potkají se večer, na hradbách.
Polo ulovil jednu nebo dvě ryby, lovecká skupina takové štěstí neměla. Když se chystali sejít na určeném místě, na hradbách se ale objevil podivné tornádo hlíny a kamení, které se po nich rychle pohybovalo sem a tam. Za ním pomalu kráčelo několik elfích soch – vypadalo to, jako kdyby se kamenný elementál před sochami pokoušel utéct. Všimli si ho obě skupiny nezávisle na sobě, a vydali se hledat jedna druhou na nějaké dobře viditelné místo, kde by se mohli setkat bez potíží. Bylo potřeba pospíchat – už se chýlilo k večeru, a co slyšeli od Goa, není radno v elfím městě zůstávat po setmění.

Tím jsme se přesunuli do čtvrti označené jako Ruined Marketplace, kde se obě skupinky snaží dát si sraz.
Skupinka Polo + Masir + Angelo a jeho bratři, ale byla cestou přepadena! Ze střechy nad nimi, zrovna když procházeli nějakou úzkou uličkou, se ozvalo zasyčení, a objevila se zelená ještěřanská hlava. Ještěřanka byla pokrytá černými spirálami, rituálním „tetováním,“ u pasu se jí houpalo několik lebek, a máchala krátkým kopím. „Začíná… sssábava,“ zasyčela a vrhla se po družině. Ti na nic neváhali, rychle se dali na útěk – zaběhli do nedalekého domu, kde by se snad mohli lépe bránit. (Dům byl zasazený do svahu, postavený z velkých dřevěných trámů a pískovce.) Ve střeše byla díra, kterou se jal hlídat Angelo, a stále tu stály schody vedoucí nahoru. Sir Masir poslal po schodech Michaela a Patricia, aby se podívali, jestli tam nevede ještě nějaký další vchod a sám se přesunul ke dveřím. V tu ránu se v nich vynořila Avra – mohutná zelená ještěřanka s černými tetováními, a dali se do boje. Siru Masirovi přálo štěstí, dostal silnou ránu, ale udržel se na nohou, a sám rány oplácel stejnou silou. Za podpory Angela, který hodil po zběsilé ještěřance oštěp, a především Pola, který extrémně přesnou trefou alchymistického ohně Avru nejen ošklivě popálil, ale i naprosto dezorientoval, byla nakonec udolána. (Bylo to epické, ale detaily už si nepamatuju.) Se shora se ovšem ozval náhle utnutý výkřik. Angelo proti rozkazům vyběhnul nahoru na pomoc svým bratrům.

Zvuky boje zaslechla i lovecká výprava. Rufus, Molestus, a psík běželi trochu pomalejší, ale bezpečnější cestou, zatímco Baldwin se vrhl svým druhům na pomoc co nejrychleji – přeskakuje bazénky s horkou vodou a nestabilní sedimenty, kterých je město plné, se přiřítil právě když byla Avra skolena. Společně se sirem Masirem, který se držel s kopím za ním, se vydali po schodech nahoru. Tam je čekal nepěkný pohled – dva bratři byli mrtví, a jeden sotva sípal, po tváři mu tekla krev, zjevně si s ním někdo nepěkně pohrával. Skláněla se nad ním další Avra, která se sem musela dostat otvorem ve střeše. Dobrodruzi se na ní vrhli, a ještě s pomocí Rufusova psa, ji nakonec zabili. Angelo ani jeho bratři bohužel setkání s Avrami nepřežili… RIP, thank you for your service.

V samotném domě družina ještě našla ve dřevěných panelech zasazené zvláštní geometrické tvary z různých materiálů. Polo použil svoje připravené kouzlo – čtení jazyků – a dozvěděl se, že se jedná o „elementální jádra.“ Bylo jich tam několik, vypadají přibližně takhle:

hotsprings elemental.png

Družina je nechala být, a ještě rychle, než se setmí, zamířila (obtěžkána zlatem a stříbrem) na rozvaliny tržiště, kde se před pár dny potkali s Goa. Tam je ovšem čekal nepěkný pohled – na sloupořadí kolem dokola vyselo sedm mrtvých ještěřanek, podle všeho Goa. Některé z nich dokonce i poznávali. Měly podřezaná hrdla, a některé nesly stopy mučení nebo byly jejich ostatky zohavené. V okolí našli pár stop – ohniště, pár pokrývek, pytel, a především stříbrný meč zabalený do plátna. V pytli byla schovaná zlatá elfí soška s velkým rubínem místo srdce, (3500 zlatých) dva lektvary a kouzelný platinově zabarvený měch na vodu, ze kterého lze do nekonečna vytahovat levitující kouli vody.

Stříbrný meč vzal do ruky houbník Molestus – a najednou uslyšel ve své mysli hlas. „Ach, ctěný sire, jsem tak rád, že jste mě sebral zrovna vy, válečník s čistým srdcem, a ne nějaký proklatec! Mé jméno je Stříbrný břit, a budu vaším věrným společníkem. Společně najdeme ty nejslavnější a nejsilnější rytíře a reky, a porazíme je v čestném souboji! Jen tak si vydobudeme slávu. Hurá! Sláva! Čest a sláva!“

Od meče se Molestus dozvěděl, že jeho předchozí majitelkou byla válečnice Gira (Goa kterou potkali), a že se ho pak pokoušely zmocnit nějaké „nečisté pazoury.“ Meč je údajně asi tisíc let starý, vyrobil ho slovutný elfí hrdina Eleridonoros, a jeho nejslavnější bitva byla s démonickým princem Yzgarashixjuklem, kterého se podařilo jeho tehdejšímu pánovi uzavřít v pekle na 99 let.
Molestus, nadšen tímto objevem, pozvednul meč do výšky a přísahal, že osvobodí všechny, které na tomto ostrově utlačuje společnost Martel. (A ještě něco? Také dal meči myslím nové jméno…)

Každopádně je to meč +1 (1d8+1) a Molestus je k němu připoutaný. Musí v bitvách vyhledávat ty nejsilnější reky a válečníky a bojovat s nimi, dokud nezvítězí nebo nezemře. (Nemůže utíkat tedy, pokud se tedy nějak nepokusí vzdorovat vůli meče.) Meč taky umí: Detect slopes, detect shifting architecture, detect metals, a jednou za den zakouzlit kouzlo Clairvoyance. (Náhodné tabulky generují OP meče prostě…)

XP:
Za monstra: 250xp, 50xp na osobu.
LOOT: 5750 celkem, 1150 xp na osobu.
Celkem tedy krásných 1200 xp na osobu.

[MaMaHaJ]

Nákupy a velké plány

TBD – obrázek města

Účastníci: Kouzelník Pulo, zloděj Alejandro, sir Masir Mágomlat, houbík Molestus Mikroporus.

Velmi ve zkratce, poslední letní sezení. (Teď bude asi nějakou dobu trochu pauza.) Dobrodruzi se, vzhledem ke svým ohromným pokladům, nechali odvézt lodí do Mečouního zálivu za poplatek 100 zlatých na osobu. Tam nakupovali, popíjeli, hodovali.

Nejprve proběhla pitka u nalévárny mámy Lawrence, taková bouda na pláži pod palmami, kde se pije hlavně rum. Patří to velké černošské rodině, máma Lawrence kouří fajfku v koutě a pokřikuje na svoje početné příbuzenstvo, které obsluhuje. Podařilo se ožrat houbičku Molesta tím, že si vlezl do květináče a do hlíny se lil rum – bohužel neměl jak alkohol odbourávat, tak se šíleně opil a pak odpadnul. Předtím ještě vedl buřičské řeči proti společnosti Martel, z čehož nebyla máma Lawrence vůbec nadšená. Popíjeli tu dva další „zaměstnanci“ společnosti, kteří byli později najati jako žoldáci, Joyce a Will.

Kouzelník Pulo navštívil těsně před zavíračkou Adelhaidin archiv a od roztržité výzkumnice koupil všechny možné informace, které nashromáždila o ostrově. Máme tedy tuším bestiář + herbář + pojednání o elementálech + historky. Adelhaid ráda zaplatí za jakékoliv magické svitky, artefakty, nebo další informace, chybí jí hlavně info o frakcích, které na ostrově operují. (TBD – Dodat sem potřebné dokumenty)

Adelhaid pak všechny vzala na večeři, protože u ní nechali asi 500 zlatých, takže družina navštívila i druhou hospodu ve městě, U Vavřínu. Tam potkali kouzelníka Rafaela a jeho elfí společnici Mythilien, domluvili se, že se připojí k další výpravě. (TBD – uploadnout sem staty a jejich xp)

Druhý den zašla družina do vetešnictví. Tam Alejandro prodal divný červený krystal naplěný jakousi kapalinou, který byl kdysi součástí stříbrného teleportujícího se pavoučka. Výměnou dostali „kredit“ a nakoupili stany (v ne moc dobrém stavu) a trvanlivé zásoby. Také pořídili nějaké bedny, truhlici, atd.

Alejandro a Molestem zašli do pevnosti a nakoupili si tam pistole a muškety. Sir Masir si nechal u zbrojíře udělat plátovou zbroj na míru. (Bude až za týden? Nebo hned? Nepamatuju si...)

Ve zvěřinci (kde probíhaly psí zápasy, což bylo velmi smutné a znepokující) si družina koupila nějaké mezky, psy a Pulo si tam pořídil papouška, který zatím umí říkat jenom „Kuuurrrrrvaaa!“



Pak družina vyplula další lodí na ostrov. Za cestu tam se nic neplatí. Brali s sebou dva najaté družníky, a dva žoldáky – plán byl dostat se k zikkuratu na hexu 16 a tam udělat jakousi další předsunutou základnu. To se podařilo, u zikkuratu byl tedy vybudován kemp, kde zůstali mezci, bedny, zásoby, žoldáci. TBD – Jak kemp přesně vypadá? Je dostatečně zabezpečený?
Družina ještě zašla na průzkum vedlejšího údolí. (HS-17). Tam nalezli:

Obsidiánovou hydru, mohutnou sochu, které z úst kdysi snad tekla voda, a kolem které byly pozůstatky zavlažovacího systému. Někde poblíž narazila družina na skupinku Fuegonautů – dva salamandři (Felor a Blix), jeden oranžový a druhý modrý + 3 combustarinos, ohniví impové s vystřelovacími noži. Družina se s nimi chvíli bavila, zmínili, že mají pozvání na párty. Salmandři se chechtali, a že proč si neudělat nějakou lepší, zábavnější párty hned teď a tady. Vypadali trochu pohroceně, ale zároveň se jim nechtělo pouštět se do boje s takovou přesilou. Nakonec řekl Felor svému společníkovi – „Já už to nevydržím!“ a rozběhl se s řevem na družinu. Nastal boj, kdy byli salamandři zraněni a zahnáni palbou z mušket, zatímco combustarinos nalétli na družinu, těžce poranili elfku Mythilien, ale byli také brzy odraženi a zabiti / zahnáni. Družina se oklepala a pokračovala v průzkumu.

Rozpadající se zeď zakrytou uspávacími liánami s prastarými reliéfy. Vzhledem k linám postupovala družina při průzkumu reliéfu velmi opatrně, a brzy také zaslechli nějaké hmyzí bzučení. Pulo nastudoval bestiář a usoudil, že to bude nejspíš Vyderac, který je „hrozně pomalý, takže v pohodě.“ Ale pak se záhy dočetl, že existují i rychlejší vyderaci, kteří přilákají zbytek hejna, a to radši družina prchla hlouběji do džungle.

Bublající lávové jezírko. Když se k němu družina přiblížila, Alejandro šel napřed a plížil se, všimli si, že si tam lížou rány dva krutí salamandři, Felor a Blix, se kterými se střetli předtím. Dužina je napadla znovu, a zase zahnala – možná, že jeden z nich i umřel? (Ověřit!) V jejich hnízdě u lávového jezírka našli velký poklad zlatých a platinových mincí. Byly ovšem rozpálené a nedalo se na ně vůbec sáhnout.

Naštěstí se brzy objevil vodní elementál = sloup vody obklopující hladkou levitující kouli. Kouzelník Pulo shodou okolností rozuměl elementální řeči vody, tak se elementála vyptával, co tady dělá. „Voda... šířit vodu... zahladit žár...“ šeptal elementál. S lehkým povzbuzováním družiny přelil část své vody na rozpálené mince, a ty pak šly vytáhnout ven ze salamandří nory. Družina se vrátila do svého tábora obtěžkána pokladem, a rovnou to projistotu všechno došla odezvdat do lodi zakotvené v krabí zátoce.

Cestou je čekalo ještě jedno setkání, už se stmívalo, když v džungli uslyšeli křik a volání. Narazili na mořskou vílu, nereidu, a vodního impa (který byl velmi klidný a v pohodě) jak se brání útokům ohnivého impa! Družina ho zahnala, a dala se s nereidou do řeči. Představila se jako Cymatolege a jakkoliv byla vděčná družině za pomoc, byla velmi nedůvěřivá. Alejandro zmínil Delfínii, což jí vyvedlo z míry. „Jak víte o Delfínii? Vy jste jí potkali? Jste snad ti, kdo jí zachránili?“ „Ne, to byli naši druzi, ale jsou bohužel po smrti...“ Chvíli se družina bavila, ale Cymatolege byla příliš nervózní a opatrná a nakonec utekla do džungle, s tím, že se má družina radši držet od záležitostí nereidek dál.

TBD:
XP uz zapocteny, kolik za monstra?
Upravit majetky postav, které se účastnili sezení zlato co zbylo + nový poklad, všechno je v sešitku...

[MaMaHaJ]

Na Ostrov vřídel se přišla podívat skupinka mezisférických dobrodruhů. Z naší družiny se s nimi náhodou potkal (a zažil menší dobrodružství) Alejandro. Jak se jim vedlo si můžete přečíst zde:

viewtopic.php?p=683727#p683727

[MaMaHaJ]

Párty ve Vulkánu


Dobrodruzi kempící u zikkuratu se setkali s výpravou OSEnautů, k jedné z nich se připojil i zloděj Alejandro. Jelikož se blížilo novoluní a tím pádem párty u Svarka,ifríta, který vládne ostrovu, tak se dobrodruzi rozhodli vyrazit do vulkánu a párty se zúčastnit. Bohužel, mnohé skolily různé tropické nemoci nebo jiné povinnosti (kemp přeci jen někdo musí udržovat,) takže na párty vyrazili pouze tři dobrodruzi, a to:

Zloděj Alejandro
Houbník Molestus
Hobit Ryzlink

Vyrazili někdy kolem desáté hodiny s tím, že jim cesta pravděpodobně zabere celý den. Už po známých cestách mezi čedičovými skalami šplhali nahoru po úbočích vulkánu, místy skrze hustou džungli plnou lián a vodopádů, místy po hřebenech a vrcholcích mezi lávovými potůčky, stržemi sutě a popela. Cestou minuli jen podivného (lávového) elementála, (nebo snad lávového impa?) který se namáčel do jednoho z lávových proudů stékající po úbočí vulkánu, ale dobrodruhů si příliš nevšímal.

Někdy k večeru, už poměrně vysoko nad samotnou džunglí, se před dobrodruhy rozevřela mýtina vydlážděná hlazeným obsidiánem, odkud byl krásný výhled do krajiny dole, na východní stranu ostrova. Náměstíčko lemovaly čtyři ohromné zlaté sochy muže – ifríta, které leštilo asi šest combustarinos, ohnivých impů. Dobrodruzi se od nich dozvěděli, že to jsou sochy Svarka, (samozřejmě) a když se hobit Ryzlink zajímal, proč Svarku potřebuje čtyři sochy a ne pouze jednu, tak mu bylo vysvětleno, že čtyři jsou lepší. Každá socha reprezentuje jeden Svarkův aspekt – válečník, spasitel, mág, básník. (Socha spasitele například drží v náručí plačící ogří dítě a láskyplně nabízí nataženou ruku divákovi.) Podle soch má Svarku asi 20 metrů, extrémně vypracovanou muskulaturu, bradku, rohy, a oduševnělý výraz.

Z náměstíčka vedly čedičové schody nahoru k vrcholku vulkánu, dobrodruzi po nich došli k vysoké bráně vytesané do samotné stěny sopky – lemované reliéfy ze zlata a rudého krystalu. Vedle stály dvě mísy ve kterých hořel oheň, a se západem slunce, zatímco se k nim dobrodruzi blížili, plameny změnily barvu na modrou a vzaly na sebe podobu tančících nahých žen, které posílaly hrdinům vzdušné polibky. „Ta je opravdová?“ ptal se užasle hobit Ryzlink. „To bude moje elfská žena!“ (Než mu ostatní vysvětlili, že je to jen iluze.) V dlaždicích před bránou bylo zlatem vysázeno písmeno S.

Vevnitř dobrodruhy čekala podívaná – uvnitř aktivního vulkánu se tyčila čedičová skála, na které byly postavené tři věže a mezi
nimi do hladka vyleštěné nádvoří. Prostřední, největší věž, měla plno balkónů, špičatých ozdob, plamenných reliéfů atd, druhá, podobně zdobená, ale o něco menší, a třetí vypadala mnohem méně opracovaně – spíš jako hrouda obsidiánu, která jen tak vyrostla vedle. Nádvoří bylo plné salamandrů a combustarinos, všude vytahané stoly a gauče, zlaté talíře plné masa, poháry přetékající vínem, (víno dokonce proudilo ze dvou vodopádů z balkónu prostřední věže), salamandři ověšení šperky, co pobafájí z vodních dýmek, válejí se po gaučích, posílají si flašky, šňupou jakýsi rudý prášek, atd atd. Všude obsidiánové ozdoby, sem tam kožešiny, zlato atd.

(Na nádvoří vedly tři kamenné mosty klenoucí se přes lávové jezero - jeden vede k bráně ze které dobrodruzi přišli, další dva neznámo kam.)

Screenshot 2024-01-30 162410.png

Párty odstartovali salamandři, kteří začali rytmicky bušit svými kopími o zem. Ze zlatých hrotů pak vyšlehly plameny, které naplnili celý vulkanický sál a velkolepě explodovali nad hlavami všem přítomných. Z plamenů vyletělo spoustu combustarinos a párty vypukla! Různých fuegonautů tu mohlo být několik stovek, možná i víc!

Krom salamandrů a combustarinos tu mělo pár stánků s karnevalovými hrami i několik parních impů. Dobrodruzi se s nimi dali do řeči a pár si jich (proti různým dalším salamandrům) zahráli. Házeli zlaté kroužky na nemrtvou ruku, mlátili pálkami namočenými v barvě parního impa než se stačí vypařit, házeli nože atd. Vyhráli nějaké zlaté předměty, balíček zlatých karet, (Molestus) a náhrdelník z očí, který umí odhalovat nebezpečí (Ryzlink.)

Také narazili na jednu nereidu, kterou salamandři a combustarinos drželi vězněnou v nějakém kovovém kruhu (kde se později
zápasilo), a rozehříváním kovových tyčí ji různě trápili a mučili. Molestus salamandry trochu pohrotil, oni se naštvali, ale než stačilo dojít k nějakému incidentu, dobře vržená střela z praku od Ryzlinka salamandra odláklala. Nereida prosila dobrodruhy, aby předali zprávu jejím sestrám, které jsou na ostrově, že potřebují zachránit, ale pak byla odvedena.

Krom elementálů tu bylo i pár lidských hostí, jednak OSEnauti, kteří si našich dobrodruhů příliš nevšímali, a skupina pirátů pod vedením kapitánky Zmije. Piráti byli uvolnění, občas pro Svarka něco zařídí, platí prý dobře. Dobrodruzi se zajímali o společnost Martel a o to, jak se zbavit cejchů. Na to Zmije radu neměla, ale zmínila se, že na ostrově západ odsud žije nějaký čaroděj, snad Marlo, který by snad mohl něco vědět… Ale prý také spolupracuje se společností Martel, takže těžko říct. Družina se vyptávala i na nereidy – s těmi Zmije neměla tolik sympatií. „Mají si najít nějaký způsob, jak se osvobodit, když se nechaly zajmout, mě to nezajímá… To není moje věc.“

Mnozí ohniví impové v jednu chvíli vyletěli do vzduchu a pustili se do jakési zvláštní hry – vzájemně se prali a přetahovali o různé zlaté šperky a emblémy co měli na sobě. Nakonec samotný Svarku, ohromný ifrít s bradkou, rohy, a vypracovanou muskulaturou, z balkónu pogratuloval vítězi zápasu a pak přijímal do řad Fuegonatů spoustu ohnivých impů. "V tomto nevlídném a studeném světě jsme nalezli svůj domov, moji věrní Fuegonauti," hřímal Svarku. "A já vám slibuju že to tak zůstane, a že nás čekají ještě světlejší a rozžhavenější zítřky než doposud." "Sláva, sláva..." volali Fuegonauti.

Souboje mezi impy pokračovali dál, tentokrát to byly duely jeden na jednoho. Taky začala večeře, combustarinos a salamandři roznášeli talíře a mísy s masem – dobrodruzi se usadili ke stolu kde seděli piráti a Zmije a dali si s nimi ohromnou pečeni nějakého podivného pásovce. Taky si šli zatrsat na salamandří kapelu Trashfire, a vůbec, užívali si párty.

Pak za nimi ovšem přiletěl jeden combustarino, že se s nima prý chce vidět Svarku. Svarku je přijal na balkóně prostřední věže, obklopen různými salamandry, combustarinos, a několika nereidami se zlatými obojky kolem krku. (V koutě balkonu byl ohromný gril, kde opékal nesčetné množství masa starý známý Tlusťoch.) Svarku s potměšilým úsměvem dobrodruhy přijal, vyptával se odkud jsou, co tady dělají atd. Nabídl jim práci – zajímaly by ho ruiny elfského města a různé umělecké předměty, které by mu odtamtud mohli přinést. „Dobře vám zaplatím,“ mávnul rukou Svarku. „Jak vidíte, zlato a tak dále pro mě není problém… Ve sbírce toho mám spoustu, ale občas je přece jenom trochu potřeba změnit styl, chápete…“ Alejandro se vyptával na nereidy, co jsou zač, a jestli jsou součástí Svarkova panství. „Jo, jo, to jsou moje bitchez,“ smál se Svarku, dělal sexistické vtipy a věci, posílal nereidy pro pití. „Proč, co tě to zajímá?“ Alejandro mu prozradil, že viděl v elfím hotelu obraz takovéhle ženy (ale už se nezmínil, že ji osvobodili.) Svarku se o to hned zajímal a nařídil dobrodruhům mu ten obraz přinést. Alejandro se pak vyptával na magické cejchy od společnosti Martel. „Jojo, to znám, to nějak zařídíme… Nebude to snadný,“ usmíval se Svarku, „ale když mi donesete ten obraz, můžeme se nějak pobavit. Něco vymyslíme.“ Hobit Ryzlink mezitím fantazíroval o dimenzích, kde roste maso na stromech, až ho Svarku poslal ke grilu, aby se najedl a dal pokoj. Alejandro s ním mezitím dál vyjednával a doptával se na různé věci. Pak je Svarku propustil, a dobrodruzi pokračovali v párty. (Nepříliš přesvědčeni Svarkovým ujišťováním, že je cejchu dokáže zbavit.)

Dobrodruzi si všimli, že zatímco je párty v plném proudu, OSEnauti kradou zlaté nádobí. Alejandro, Molestus i Ryzlink se raději rozhodli prozkoumat všechny tři věže. (V prostřední je trůní sál a vstup nahoru na balkón, plno zlata a špičaté naleštěné opulence.)

Věž napravo, ošklivý nádor z obsidiánových hrotů, má do hladka vyleštěné dveře, které se před družinou bezhlučně otevřely. Vevnitř byla tma, hudba a veselí sem doléhalo jen tlumeně. Dobrodruzi nakoukli dovnitř, a Ryzlinkova koule věčného světla proletěla podivným interiérem – všude různé hladké obsidiánové povrchy, schody nahoru, ale spousta podivných obsidiánových hrotů, hrudek atd. Dobrodruzi vešli dovnitř a ze stěn se odtrhlo / vynořilo několik levitujících obsidiánových konstruktů, které poměrně výhružně poletovaly kolem nich, dokud dobrodruzi rychle nezmizeli.

Ve věži nalevo, po otevření dveřích s reliéfem combustarinos klečících před Svarkem na trůně, dobrodruzi viděli veliký vzdušný prostor a schody nahoru. Zrovna tam poletovalo hejno combustarinos, kteří se prali, bodali do sebe noži atd. „Hahá! Přišli jste se s náma pobavit?“ vykřikl jeden a když na to dobrodruzi kývli, zaútočil. Molestus skončil posekán, ale podařilo se mu z věže vycouvat, zavřít dveře, a nechat combustarinos jejich násilnickým hrátkám.

Párty se chýlila ke konci, někteří salamandři už pospávali, Zmije a piráti se balili, OSEnauti se plížili za dvěma ocasy propletenými salamandry ven. Alejandro dostal od nějakého salamandra trochu červeného prášku, jestli si nechce zavdat, nabídku přijal, ale prášek si obratně vysypal do rukávu místo do nosu. Ryzlink přijal taky, ale doopravdy si šňupnul – udělalo se mu velmi zle, bušení srdce, motání hlavy… Dobrodruzi ho vynesli na vzduch, kde odpočívali, zmoženi alkoholem, jídlem a vším dalším.
Ještě se je pokusili přepadnout dva combustarinos, kteří se zjevně chtěli bavit tím, že budou bodat do měkkých a kňučících věcí, ale dobrodruzi je rychle zpacifikovali, přespali na náměstí se 4 sochami, a vrátili se s příšernou kocovinou k zikkuratu.

(Expy se nějak rozdělily už… nevím přesné počty teď.)

Příští sezení už máme odehrané, jen mi bude trvat zápis. Dobrodruzi vydělají spoustu peněz a koupí si loď (zdravím do sousední sekce Erilion!), takže se před nimi doufejme otevírá úplně nová kapitola dobrodruhování po Mečouních ostrovech!

[MaMaHaJ]

Johohó ať teče rum!

Postavy:
Alejandro
Molestus Mikroporus
Ryzlink

Po návratu z párty se Alejandro účastnil další OSEnautské výpravy. Jak jeho hráč trefně poznamenal: „No, prostě se objeví nějaký divný mimozemšťani se spoustou magických předmětů, tak se toho musí využít!“ Výprava byla vskutku epická – Alejandro se vrátil naložen zlatem, ale s vědomím, že Svarku bude nahněván, jelikož společně s OSEnauty vybílil jeho tajnou zásobárnu chlastu!

viewtopic.php?p=687673#p687673

Pod vedením Alejandra, houbníka Molesta a hobita Ryzlinka se dobrodruzi sbalili, naložili zlato do truhly a na osly, a vyrazili směrem ke krabí zátoce, aby se nalodili na loď společnosti Martel a vrátili se do přístavu. Plán je zkusit koupit loď, domluvit se nějak na vyřešení dluhu u společnosti, a zkontaktovat ogry na severu ostrova – třeba by se s nimi nějak dalo spojit proti Svarkovi?
Do zátoky výprava dorazila bez větších problémů, jenže loď tam zrovna na potvoru nekotvila. Robili tedy tábor v džungli okolo, a jelikož se už začínalo stmívat, přečkali tu noc. Alejandrovu hlídku vyrušila skupinka pěti kamenných elfích soch, které si tiše a melodicky prozpěvovaly a prošly táborem bez toho, aniž by věnovali dobrodruhům jakoukoliv pozornost. Přitom přetrhaly pár stanových lan a rozšlapaly oheň, ale jinak nic zvláštního.

Druhý den ráno loď stále ještě nedorazila. Alejandro, Ryzlink a Molestus se tedy vydali na průzkum jižní části ostrova, aby si ukrátili čas a zjistili, jestli je na jihu nějaké kotviště. (A jestli by se dalo po řece, co tam nejspíš ústí nějak veplout do nitra ostrova.) Vyrazili na hex HS-23, a rozhodli se to vzít oklikou, aby nemuseli procházet přes nebezpečné rozvaliny elfího města. Cestou žádné
nebezpečí nestřetli.

HS:23-01

Když procházeli džunglí, už opět k večeru, a snažili se najít cestu k jižnímu pobřeží, narazili na háj, respektive spíše sad, vysokých borovic vysázených v pravidelných řadách. Pod jejich korunami rostly drobné fialové květy a všude poletovalo spousta včel. Z jejich úlů postavených mezi stromy odkapával med. Trojice dobrodruhů si ještě povšimla mramorových kvádrů rozsetých mezi stromy. Po opatrném průzkumu zjistili, že včely jim nijak neubližují a že se různě pohybují kolem kvádrů, různě na nich posedávají, tančí kolem atd. Molestus použil schopnost svého meče Spasitele a díval se chvíli na svět očima jedné z včel – ta nespouštěla pohled ze svých tancujících soudružek. Zdálo se, že takhle včely možná komunikují? Kdo ví… Ale dobrodruzi začali tanec napodobovat, a včely se k nim přidaly, bzučely kolem, a začaly se chovat velmi přátelsky. Sbližování vyrušil jen párek divočáků opilých shnilým ovocem, které zahnal výstřel z muškety.

Výstřel z muškety ovšem přilákal další tvory – ohromné, byť mírumilovné plazy s železnými šupinami. (Spine dragons.) V bestiáři si o nich družina přečetla následující:

Screenshot 2024-02-06 144441.png

HS23-03

Už se stmívalo, ale včely začaly intenzivně tančit a zdálo se, že se snaží dobrodruhy někam zavést. Ti je následovali. V měsíčním světle, doprovázeni rojem včel, jim najednou džungle připadala mnohem víc přívětivá. Včely je dovedly k malé tůni, kde se mezi lekníny skvěl jakýsi bronzový oblouk. Družina se ho rozhodla prozkoumat až ráno, kdy zjistili, že je na něm reliéf osmy krásných elfích žen. Bronz vypadal naprosto zachovale, ale tři z žen byly pokryté měděnkou, mechem atd. Že by byly po smrti, nebo tak něco? Dobrodruzi zkoušeli různé věci, ale tajemství oblouku neodhalili. Ryzlink si jednu z krásných elfích žen obkreslil – bude to jeho budoucí manželka!

HS23-02

Ráno dobrodruzi ještě pokračovali v průzkumu. Na kopečku uprostřed džungle našli ruiny obrostlé všemožnými podivnými rostlinami. Dalo se vstoupit dovnitř otvorem zejícím do tmy… dobrodruzi čekali kobku, ale místo toho se octli v podzemních rozvalinách snad jakéhosi chrámu, který ale momentálně obývají parní impové! Po stěnách modře svítila nějaká plíseň, impové tam měli připravené stolky na hraní karet a dalších hazardních her, bar s občerstvením…

Krom impů tam momentálně byla na návštěvě i skupinka salamandrů, ale od těch se družina držela dál. Parní impové s nimi zrovna něco hrozně důležitého řešili, tak dobrodruhy poslali počkat na bar. Tam posedával ještě jeden návštěvník, dobrodruh
Travis, pohledný muž tmavé pleti, s šafránovým pláštěm společnosti Martel! Družina se s ním dala do řeči, dali si společně modře svítící vodku, a dozvěděli se, že tu na ostrově na kohosi čeká, že tu přišel udělat nějaký obchod. „Co se těch vašich cejchů týče,“ vysvětloval Travis, který se po pití trochu rozhovořil, „o tom vím akorát, že to je silná magie. Ale občas je možné se společností domluvit nějaký individuální plán.“ Jinak si Travis spíš hleděl svého, zdálo se, že ať už je jeho vztah ke společnosti Martel jakýkoliv, došlo v poslední době asi k nějaké komplikaci… Družina se ještě dozvěděla, že na západ odsud leží malý ostrov, kde žije čaroděj jménem Marlo, který ale pro společnost pracuje taky. (Ale je velmi mocný… že by pomohl s cejchy?)
Na baru byl taky otravný kamenný imp Oblázek, který všechny parní impy neustálým kecáním už zjevně hrozně štval, ale družina ho myslím nějak zabavila.

Dobrodruzi si chtěli zahrát karty, ale pak si všimli, že v podlaze zeje několik škvír a nad nimi jsou háky a kroužky na navazování lan. Parní impové jim vysvětlili, že když se spustí dolů, najdou takový podivný disk, dotknou se ho, a „dokoukají to až do konce,“ můžou vyhrát jackpot! Dobrodruzi vsadili nějaké svoje magické předměty a nechali se spustit na laně dolů – přesvědčeni, že v tom bude nějaký trik.

Dole narazili na několik chodeb a tunelů, v relativně prostorné místnosti, kam se spustili byly i akvária plná podivných ryb, různě nasvícená modrou plísní. (Jak je vůbec možné, že tam ty ryby tak dlouho vydržely? A co tu vůbec dělají taková akvária?) Dobrodruzi našli stříbrný kruh, ještě preventivně obhlídli okolí a zjistili, že z místnosti vedou různé přírodně vypadající chodby kamsi do tmy… A pak se dotkli kruhu. Ryzlink měl připravený svůj náhrdelník z očí, ale sám se nedíval – všichni byli přesvědčení, že v tom bude nějaká čertovina.

Objevila se před nimi trojrozměrná iluze jakési ryby, a zároveň se rozezněl hlasitý elfí hlas. Ryba se pomalu otáčela, a začaly se objevovat různé výřezy skrz její tělo, anatomická stavba, kostra, svalstvo atd. (Prostě elfí dokument…) Chviličku se nic nedělo, ale pak družina zaslechla, že se k nim z přírodních chodeb blíží cosi velkého… Nakoukli za roh, a spatřili OHROMNOU bílou průsvitnou stonožku, která se se cvakajícími kusadly hnala za kořistí.

(Parní impové, kteří vše pozorovali v oblacích páry okolo, se začali hihňat.)

Screenshot 2024-02-06 144656.png

„Aha, tak v tom spočívá ten trik,“ zasténali dobrodruzi. Nechtěli se ale vzdát vidiny jackpotu, a tak se se stonožkou pustili do heroického boje – nejprve jí Alejandro vážně poranil svoji mušketou, a pak se dobrodruhům dařilo jí různě odlákávat aby se v místnosti trochu zamotala, různě se před ní skrývat atd. Nakonec se ale vrhla na Alejandra, který se chytil lana vedoucího nahoru a zatahal za něj. Impové ho začali pomalu vytahovat – došlo tedy k epickému souboji se stonožkou na houpajícím laně. V tuhle chvíli jsme už pustili soundtrack pirátů z Karibiku… Ryzlink dostal spásný nápad – pokusil se skočit stonožce na hřbet a udržet se na ní. To se mu také povedlo, a přestože se ho snažila shodit, zaryl do ní svůj meč. Stonožka se začala zmítat, snažila se hobita smést, ale on se jí držel jako klíště, zatímco se jeho drobná čepel zabodávala hlouběji a hlouběji. Stejnou taktiku zvolil nakonec i Molestus, když vystřílel všechny svoje bambitky, ale ačkoliv stonožku zraňoval, neudržel se, a nakonec z ní spadl dolů. Stonožka se mezitím konečně zakousla do Alejandra, málem mu prokousla bok, ale bodanec v jejím boku jí doháněl k šílenství. Snažila se zmítat sem a tam, nebohý Ryzlink byl šíleně pomlácen, ale nakonec se mu podařilo na poslední chvíli pustit, takže stonožčino předsmrtné běsnění ho nerozdrtilo.

Družina byla pokousaná, pomlácená, ohluchlá z výstřelů v úzké místnosti, ale na živu. A stonožka udolána! Parní impové začali jásat, družinu vytáhli ven, vyplatili jim ohromný jackpot a společně výhru pořádně oslavili. (Drobné tu družina nechala, mají tu prostě kredit a můžou sem chodit pít atd.)

(Tohle bylo moc hezké, nepadlo jí ZAS tolik životů, hráči měli štětí, a skvěle zvolená taktika – hobit takhle bojující s ohromným hmyzomonstrem je nakonec literární klasika, ne?)

Zbytek tunelů už nijak nezkoumali, přestože se dozvěděli, že stonožka kálí drahokamy. (Topaz, myslím…) S Oblázkem se ale dohodli, že může tunely procházet, zkoumat všechny zajímavé geologické útvary, a družina si sem může čas od času přijít vyzvednout různé zajímavé věci, které tam najde!

Se spoustou zlatých šperků se druhý den ráno trojce dobrodruhů vrátila do zátoky. Tam už, konečně, kotvila loď společnosti Martel. Část pokladu se rozhodli Martelovcům vydat, ale zbytek uložili do truhly a tu zakopali na tajném místě poblíž v džungli (na hexu HS14:03.) Zakopáno tam je 21895 zlatých ve špercích a zlatých kopích. 15 000, což jsou hlavně Alejandrovy peníze z jeho OSEnautské výpravy, se rozhodne družina předat společnosti Martel.

Na lodi, celé zpocené, zarostlé, s obvázanými ranami, páchnoucí, a neskutečně unavené, je přivítal mistr Luwin ve svém bohatě zdobeném šafránovém plášti. Převzal si poklad, a přislíbil, že bude určitě možná další spolupráce, a že bude jistě možné se domluvit na nějakém individuálním plánu…

LOOT: 22400 zlatých ve špercích (+ nějaké drobné)



Ve městě, o pár dní později, navštívila naše trojice statečných panský dům – tentokrát už vykoupaní, navonění a v těch nejlepších šatech. Tam je přijal pan Breket, starý pán trochu připomínající žábu, který jim nabídl, že pokud chtějí, můžou dostat další drobný cejch – který (alespoň na nějakou dobu) zastaví účinky toho předchozího. To bude ten individuální plán – dostanou tedy tak více volnosti ve splácení dluhu společnosti. Také jim nabídl, že za stržení nějakého kreditu (za předané zlato dostávají dobrodruzi nikoliv peníze, ale směnky, které můžou uplatnit u společnosti Martel), si může družina převzít pod své velení loď, vybavit si ji posádkou, a organizovat vlastní expedice.

Naši dobrodruzi si tedy pořizují loď! Ještě musíme domluvit detaily, ale bude fungovat jako jejich nová základna a získají tak určitě významnou mobilitu! Mám radost, kampaň se nám po nějakých těch 11 sezeních posouvá na další úroveň, postavy levelují a zároveň se posouvají na společenském žebříčku. Loď k tomu bezpochyby patří. Zároveň se začíná situace na ostrově posouvat a měnit… Uvidíme, jestli metaforický sud se střelným prachem nakonec vybuchne!

422673941_262497150198974_5069578535897774739_n.jpg

Loď byla pokřtěna jménem: Moje elfská žena Delfína Vulkanika

Důležité dějové linky:
Navštívit ogry a domluvit s nimi spojenectví?
Svarku nabízí za donesení namalovaných nereid případnou další spolupráci a odstranění cechu…
Jak probíhá konflikt mezi Avra a Goa v ruinách elfího města?
Na západě, na dalším ostrově, žije čaroděj Marlo…

[MaMaHaJ]

První plavba Mojí elfské ženy Delfínie Vulkaniky Canis První


Udělal jsem si nějaká domácí pravidla na lodě, uvidíme, jak moc přijdou vhod. Kdyžtak se na to mrkněte zde – není to žádný koherentní dyzajn, možná to ještě nějak poupravíme.

Loď má.docx

Sezení se zúčastnil:
Baldwin, hraničář
Molestus, houbník 1400
Rufus, psí muž 1350
Ryzlink, hobit 655

hot springs město.jpg

Dobrodruzi, odpočatí, v novém, bohatém oblečení, vykoupaní a navonění začali dávat dohromady zásoby pro svou slíbenou loď, kterou dostali od společnosti Martel výměnou za ohromnou hromadu šperků a zlata, kterou jim předali v minulém sezení. Moje elfská žena Delfínie Vulkanika Canis První, jak byla loď nakonec pojmenována, je sice fregata, ale není v moc dobrém stavu. (Hráči si hodili na pěti osmistěnkách pouhých 11 životů!) Loď je prolezlá červotoči, některé plachty jsou ztrouchnivělé, potřebovala by celá vytáhnout na souš, natřít dehtem, opatřit novým lanovým atd. Na to nemají dobrodruzi kapacitu. Vybavili tedy loď alespoň zásobami, děly atd.

Celkově je loď vybavena následovně:

Moje elfská žena Delfínie Vulkanika Canis První
Fregata
11 HP
AC 16
P 12 / B 10 / N 12
4 malé kanóny
2 swivel guns
24 dělových koulí
12 řetězů
12 grape shops
80 zásob jídla
80 zásob vody
20 generických zásob
12 mušket (Dvě ztraceny?)
10 pistolí
120 kulí
(Naloženo je 320 řádků.)

Posádka:
Veronika Paradero, kapitánka
Marcel, starý námořník, první důstojník
9 veteránů od společnosti Martel
10 námořníků a námořnic

Loď se samozřejmě nemůže plavit bez posádky a bez kapitána. Dobrodruzi tedy zaplatili několika uličníkům a dalším křiklounům, aby jim dělali reklamu, ubytovali se u Vavřínového věnce a tam přijímali kandidáty na případné kapitány a posádku.
Mezitím si ještě zašli do zvěřince, kde pořídli několik papoušků, lodní kočku a opičku jménem Marcel, Ryzlink strávil nějaký čas hledáním své budoucí elfské manželky v nevěstinci atd.

Baldwin zašel do pevnosti, kde se setkal s důstojníkem společnosti Martel, mistrem Luwinem. Chtěl koupit větší množství mušket, rovnou celý tucet, k čemuž mistr Luwin nakonec svolil. „Slyšel jsem, že vybíráte posádku. No, znám několik dobrých hochů, kteří mají dost zkušeností a mohli by se vám hodit. Pošlu je za vámi s těmi mušketami.“ Do posádky se tedy rovnou připojilo devět zkušených námořníků, kteří jsou ale loajální přímo společnosti Martel. (Je celkem zřejmé, že budou na loď a družinu tak trochu dohlížet…) Baldwin celkem nakoupil 12 mušket, 10 pistolí a 120 kulí. Zbylé peníze věnoval špitálu na dobročinnou činnost.
Relevantní kandidáti na kapitána byli nakonec dva – drobný muž jménem Mohamed Peréz, který dorazil v doprovodu asi sedmi vlastních, zkušených námořníků, a Veronika Paradero, rázná, byť trochu prchlivá žena s tmavými vlasy, kterou doprovázel jen jeden starý námořník Marcel. Proběhly pohovory. Mohamed byl prvním důstojníkem na lodi společnosti, má bohaté zkušenosti, sehranou partu lidí, ale když na otázku: „Kde se vidíte za dva roky“ odpověděl, že ideálně s vlastní lodí, vzbudil podezření. Jeho největší slabinou je perfekcionismus. Veronika nedávno ztroskotala, má nějaké ty zkušenosti s bojem na moři, ale spíš s menšími loděmi, a opravdu nutně potřebuje najít nějaké místo. Její největší slabinou je perfekcionismus.

Bylo to těžké vybírání, ale nakonec si družina zvolila Veroniku, hlavně kvůli obavám, aby je sehraná posádka pod vedením Mohameda nepodrazila. Veronika se hned dala do práce, začala připravovat loď k vyplutí atd. Zbylých 10 členů posádky se doplnilo z různých náhodných námořníků, kteří o práci projevili zájem. Všechny nákupy se vešli do 15 tisíc odevzdaných společnosti, z těch ovšem nic nezbylo.

Vybavená a připravená loď tedy asi po týdnu vyplula směrem k ostrovu! Počasí nebylo nejvlídnější, trochu pršelo, ale naštěstí žádná bouře. Družina s sebou vzala také všechny možné přátele, které na svých cestách posbírali – všichni dostupní hierlings ze seznamu jsou tedy na lodi, dostávají nějaký základní plat a prostě je vždycky možné je zkusit najmout na nějakou konkrétní výpravu na ostrov za příslib podílu – loď se stává pro hráče jakoby novou základnou.

Vítr byl dobrý, ráno třetího dne spatřili hlídky Ostrov vřídel. Družina se blížila k jeho jižnímu konci, a tak v ranním šeru zahlédli obrysy elfího města a povšimli si, že z rozvalin vychází nějaké podivné zlovolné zelené záblesky. Rozhodli se spustit člun a prozkoumat tenhle podivný úkaz blíže. Snažili se přemluvit různé čaroděje, kteří jsou na palubě, aby se k nim připojili, ale nikdo se na to moc netvářil, krom bardky Agdil a zloděje Riffina.

Cestou ve člunu se podařilo lépe lokalizovat odkud se záblesky objevují, z východní části města. Dobrodruzi zakotvili mezi rozvalinami obrovských lascivních elfích soch z bílého kamene a vydali se na průzkum skrz klikaté uličky táhnoucí se skrz terasy zastavěné vysokými domy. Riffin šel napřed jako průzkumník. Záblesky ustaly, a družina nějakou chvíli procházela tichým městem. V jednu chvíli ale Riffin zmizel za rohem, a ozval se tlumený výkřik a žuchnutí. Družina se mu vrhla na pomoc – ale když vyběhli za roh, spatřili, že Riffin leží na zemi v kaluži krve probodnut oštěpem. Zpoza balustrád a soch na okolních střechách se vynořili tři Avry – kruté zelené ještěřanky, začaly syčet a chechtat se a házely na družinu oštěpy.

Dobrodruzi opětovali palbou z mušket, ale neúspěšně. Z nitra čtvrti, ve které se nacházeli, se začal ozývat křik a dusot nohou – dobrodruzi se tedy stáhli do jednoho z domů, na jehož střeše se skrývala jedna Avra. Dírou ve stropě za ní vyrazil Molestus a Ryzlink a dali se s ní do boje na střeše. Rufus se svými psy začal hlídat dveře a schody vedoucí ven z domu, Agdil a Baldwin přebíjeli muškety. Avra na střeše padla pod náporem Molesta a Ryzlinka, zdálo se, že ostatní se kamsi ztratily. Nicméně, některé oštěpy, které dobrodruhy zasáhly byly otrávené, a Molestus na tom vůbec nebyl dobře.

Když tu se do uličky přiřítila skupinka asi šesti trhanů, vypadali vyhuble, s dlouhými mastnými vlasy a vousy a šílenýma očima.
Rufusovi psy jim vyrazili vstříc, ale trhani byli připravení a oba psy nabodli na kopí, začali je mlátit kameny atd. Rufus se příšerně rozčílil a vrhnul se na ně – jednomu srazil hlavu svým krátkým mečem a druhého u toho skopnul na zem. Trhani se dali na útěk, Rufus se chystal dorazit opozdilce.

Z budovy společně s ním vyrazili i Baldwin a Ryzlink, ale odněkud se shora mezi ně skočila jedna ze skrytých Avra a se smíchem se s nimi pustila do boje. Svou šavlí si držela Baldwina a Ryzlinka od těla a zasypávala je ranami. Agdil a Molestus se rozhodli pomoci svým druhům střelbou z mušket, ale jedna z mušket nevystřelila, a druhá rána zasáhla omylem Baldwina do ramene! Rufus mezitím podřízl dalšího trhana a připojil se k boji, jenže Avra, která se obratně vyhýbala všem útokům, krutým seknutím rozťala Baldwinovi hrdlo! Ryzlink, sám už také dost zraněný, se dal na útěk, stejně jako Agdil. Rufus Avře chvíli odolával, ale nakonec mu probodla břicho, a na zem se svezl i on.

Z družiny zůstal jen Molestus, třímající v rukou magický meč Spasitel, který mu šeptal: „Pane, nyní nadešla hodina naší slávy! Do boje! Tuhle válečnici musíme porazit!“ Zraněný a unavený Molestus se kvůli meči nemohl dát na ústup – vrhl se tedy Avře vstříc. Vyměnili si několik nelítostných úderů, a nakonec Spasitel našel ještěřančino srdce a ona padla k zemi mrtvá.
Molestus rychle ohledal své druhy a zjistil, že Rufus ještě dýchá, přestože je hrozně zraněný. Slyšel blížící se křik, hlasy, a dusot nohou – trhani se zjevně vraceli. Houbník tedy nechal ležet na zemi muškety i mrtvého Baldwina, popadl umírajícího Rufuse a odtáhnul ho do bezpečí do člunu. Společně s Ryzlinkem a Agdil doveslovali zpátky na loď.

Tam se ukázalo, že Rufus je smrtelně raněný a pokud nebude do západu slunce vyléčen, nejspíš zemře. Loď vyplula dál na sever, podél pobřeží ostrova, zatímco všichni dobrodruzi řešili, co dál. Když tu se náhle ve vodě cosi mihlo – hlídky začaly bít na poplach, ale nešlo o žádné nebezpečí, naopak! Na palubu se vyšplhalo několik mořských panen, nereidek. Jedna z nich se představila jako Delfínie, druhá jako Meena. „Vaši druzi nás obě zachránili, myslíme si, že vám můžeme věřit. Musíme si promluvit, nadešel čas. Dovedeme vás na bezpečné místo.“

Když se nereidky dozvěděli o umírajícím Rufusovi, sklonili se k němu a začaly zpívat léčivou píseň. Rufus se probral, obklopen krásnými nereidami, a zcela naživu. Byla to velká úleva, ale… v jednu chvíli se mu na rameno vyšplhala opička Marcel, a řečí zvířat, které rozumí jen Rufus, zlověstně zašeptala: „Tak co, šéfiiku… Nějaký zlodějny a takový věci, to byla zábava, dokud jsem byl zavřenej ve zvěřinci. Ale teď přišel čas na něco lepšího… já chci chlemtat krev, hehe…“ Rufus nějakým podivným způsobem věděl, že ta věc, není jen tak obyčejná opice – ale něco mnohem horšího, zlejšího a temnějšího…. Co dál? Uvidíme příště.


Tohle bylo pěkné sezení, kupovali a vybavovali jsme loď (málem to byla šalupa nebo škuner!) a pak hráči naprosto nesmyslně vlezli, už podruhé, do Avřího přepadu. V boji jim taky vůbec nepřály kostky, mě padaly samé dvacítky a hrozně moc zranění, zatímco ze začátku si myslím, že nikdo z hráčů nehodil zranění víc než jedna nebo dva! Na konci tedy přišla trochu deus ex machina, ale nereidky už družinu nějakou dobu sledují, a proč je neoslovit právě teď, že? (A náhodný hod na tabulce „vzkříšení“ zase vnesl do hry démonickou opičku, nice…)

RIP, Baldwine. Trůn Gundoru zůstane asi navždycky prázdný, neboť linie právoplatného krále vyhasla. A sirotčinec zůstane bez peněz… Smutné, velká smůla. Baldwinův hráč asi převezme kontrolu nad jedním z družiníků. (A povýšíme ho o nějakou tu úroveň, nejspíš…)

XP:
Rufus, Agdil, Molestus a Ryzlink získávají 65 xp, za nestvůry. Jinak nic!

[Selhan]

K pravidlům plavidel:
Jak rychle se dá kasat plachty by mělo dle mého zohlednit za prvé jak velká je to loď, a za druhé stav posádky (jestli jich je plný počet a jak jsou v tom dobří).
U tabulky typů lodí nerozumím, co jsou ty kostky? To jsou hit dice? Myslel jsem, že to převádíš rovnou na HP? Mohlo by být zajímavé dát těm lodím ještě různou rychlost a ovladatelnost, tím pak můžeš mít loď, která je křehká, ale rychlá, nebo třeba rychlá a odolná, ale vyžadující velikou posádku.
A ještě takový detail: Plachetnice nepluje nutně nejrychleji po větru, ale šikmo. Modelovat to ve hře je ale asi zbytečně komplikované.

[MaMaHaJ]

Jo, ty kostky jsou Hit Dice. Asi tim padem bude velky rozdil mezi ruznyma lodema (napriklad Moje elfska zena neni moc dobra lod, s 11hp), coz mi asi vyhovuje, ze bude kazda tim padem trochu vic individualni...? Muzes mit silnou a odolnou salupu, ale i blbe udelanou galeonu...

Kasani plachet - diky, to je asi dobry napad to nechat na velikosti + posadce, jelikoz to bude pravdepodobme dulezite hlavne ve chvili kdy se jedna lod snazi utect z boje, tak se s tim da mozna taktizovat. (Budeme riskovat jeste jednu salvu a tim padem moznou smrt clenu posadky, nebo se budeme snazit utect uz ted, atd...)

Ted jediny co urcuje rychlost je nalozeni (a velikost lodi), jeliloz jsem tam chtel mit takove ty sceny typu - musime vyhazet zasoby a naklad abychom unikli! Ale nemam to nastavene moc dobre, treba Elfska zena je ted zasobena docela solidne, ma spoustu kanonu, a zatizeni zatim absolutne neresi....

Ad vitr - aha, vida! Ale to asi staci mit proste kategorie priznivy vitr / nepriznivy vitr / bezvetri. Ten smer mozna nemusim vubec resit, to je zbytecny oser navic.

EDIT: Ups, teď jsem si všimnul že z té verze co jsem dával na fórum mi nějak vypadly právě různé rychlosti velkých a malých lodí, tak teď už je to opraveno. (A mimochodem, jak dlouho, řádově, trvá skasat plachty? Jsou to minuty, desítky minut? Moje poslední informace o mořeplavectví jsou z dobrodružné literatury z dětství, asi si budu muset jít znova přečíst Bílou Velrybu a Ostrov Pokladů, haha.)

[Selhan]

U těch hit dice to pořád nechápu. Kolik má teda ta loď 4d6 hpček? 4, nebo 4–24?

Co se kasání týče, možná by mohl poradit sirien, ten byl myslím na La Grace?

[MaMaHaJ]

Prostě se nahazují životy jako postavám nebo příšerám, podle různého typu lodě máš potenciálně víc nebo míň životů. Fregata má 5 kostek životů a háže si 8 stěnkou - takže fregaty mají rozstřel 5-40 HP. (A ta naše má 11.)

(Ale chápu že je to matoucí, když tam nemám doslova žádné popisky k těm tabulkám, haha)

[Selhan]

Ok, v tom případě je mi to jasné – jen mě zmátlo, proč to rozepisuješ, když je to prostě "normálně"

[sirien]

Co se kasání týče, možná by mohl poradit sirien, ten byl myslím na La Grace?

Hm? Co přesně bys chtěl vědět? (Nějak to tu z toho nemůžu na první pohled vyčíst.)

Btw. FYI většinu Fóra nesleduju, kdyby mi někdo nenapsal na IM že ses tu po mě ptal, tak sem to tu minul - když mě chceš summonnout tak se vyplatí hacknout citaci nějakýho mýho postu odjinud.

[MaMaHaJ]

Co se kasání týče, možná by mohl poradit sirien, ten byl myslím na La Grace?

Hm? Co přesně bys chtěl vědět? (Nějak to tu z toho nemůžu na první pohled vyčíst.)

Btw. FYI většinu Fóra nesleduju, kdyby mi někdo nenapsal na IM že ses tu po mě ptal, tak sem to tu minul - když mě chceš summonnout tak se vyplatí hacknout citaci nějakýho mýho postu odjinud.

Jasně, díky, já jsem jen přemýšlel jak dlouho cca trvá vykasat / skasat plachty na plachetnici z cca 16-17 století. Ale pak jsem se někde dočetl, že se to pohybuje cca v řádu desítek minut? (Což nevím jak je to přesné, ale pro moje potřeby to asi v zásadě stačí.) Ale rád si poslechnu slovo autority, samozřejmě.

[sirien]

Aha, jasně.
Záleží, co je počáteční a cílový stav - plachty můžou být (1) zabalené (na ráhně, na minimální možný objem, napevno přivázané), (2) rozbalené (na ráhně, ale nespuštěné, visící u ráhna) a (3) spuštěné (velmi zjednodušeně, pak můžou být podkasané a kdeco dalšího).
1 -> 2 je práce na pár minut (vylézt, rozmotat provazy - pokud sou uzly správně tak stačí trhnout, takže hlavně tam vylézt; kdybys to bral bez jištění na rychlost tak možná jen minuta dvě)
2 -> 3 je práce na pár vteřin (doslova uvolnit lana přímo na palubě - a co to spadne pár jiných lan dotáhnout a zajistit)
3 -> 2 je práce na pár desítek vteřin (uvolnit lana z paluby, pak tahat za jiná lana než ty plachty vytáhneš zpátky k ráhnu)
2 -> 1 je práce na ... nevim, čtvrt hodiny? půl? (nikdy sem to nestopoval přesně, čas na lodi na dovolený občas plyne divně - musíš vylézt nahoru, ty lanama "namuchlané" plachty z ráhna poskládat "jako harmoniku", přitáhnout, dotáhnout a přivázat)

2-3-2 je práce pro pár lidí.
1-2-1 je práce pro posádku (4-8 lidí / plachta; míň lidí = násobně delší čas; obchodní lodě často neměly plné posádky na celé plachtoví, vojenské lodě naopak).

Ty desítky minut cos našel jsou nejspíš protože plachty obecně chceš mít ve stavech 1 nebo 3, ten stav 2 je taková... lenost, ale těm plachtám (a lanům) to nedělá dobře (a plachty sou kurva dražší než bys myslel - nebo minimálně než sem já dřív myslel). Když ale čekáš že tu plachtu za chvíli použiješ znovu (protože nějak manévruješ nebo se na to chystáš atp.) tak jí tak klidně můžeš nechat i dlouho.

Samozřejmě hraje roli zkušenost, podmínky (hlavně vítr co ti tim jebe pod rukama/lanama, ale třeba balit v zatažený noci je taky na tužku) popř. počet a velikost plachet (ráhen, stěžňů) lodi (La Grace je briga / dvoustěžník) atd., ale řádově to je +- takhle.