Šílené úvahy, s fyzikou nejspíš vůbec nesouvisející

[Argonantus]

Imho lepší data nemáme. Z jednoho případů se blbe děla statistika.

[Log 1=0]

proč by s námi hypotetická mimozemská "civilizace" měla být ochotná/schopná jakkoliv komunikovat?

Nemusí s náma chtít komunikovat. Úplně stačí, když se třeba ufoni budou chtít koukat na televizi.

Od určitého stupně rozvoje civilizace vysílá do vesmíru hromadu záření jako vedlejší produkt. Kdyby byla fakt hodně vyspělá a hodně paranoidní, tak by to možná dokázala odfiltrovat, ale dost pochybuju, že by takhle paranoidní byly úplně všechny.

Tak když se to celé přesouvá.
Pokud by se veškerá energie, kterou lidstvo spotřebuje, využila na takové záření, tak by u proximy centauri, nejbližší cizí hvězdy, mělo stejnou intenzitu, jako bys osvětlil celou Evropu nejlevnějším ukazovátkem za tři stovky.
Znovu se ptám, co je to ten velký flák?

[York]

Log: Takhle mi bořit moje naivní představy, tss. Doteď jsem žil v domnění, že SETI program existuje kvůli tomu, že má reálnou šanci něco detekovat. A ono nejspíš ani moc ne...

[Argonantus]

Silentium universi, trvající už dobrých čtyřicet let, je fakt, který už je třeba do těch rovnic započítat.
Optimistické odhady z let šedesátých to vpodstatě vyvrací.
Buď je inteligentních životů podstatně méně, nebo jsou podstatně dál, nebo se podstatně víc liší.
Nebo všechno najednou.

[York]

Silentium universi, trvající už dobrých čtyřicet let, je fakt, který už je třeba do těch rovnic započítat.
Optimistické odhady z let šedesátých to vpodstatě vyvrací.

Podle toho odkazovaného článku (a pár dalších, které jsem pro srovnání prošel) to právě vypadá, že pořád nemáme dost velké uši. Se současnými přístroji podle něj můžeme "zaslechnout" signály vzniklé čistě jako vedlejší produkt naší civilizace, ze vzdálenosti až 1 světelný rok. Což nedosáhne ani k nejbližší hvězdě.

Když by se někdo snažil posílat signál cíleně na nás a byl by na naší technologické úrovni, tak se to zvedá na 60 světelných let. To už sice pár hvěz zabere, ale pořád ne až tak moc. Tenhle obrázek by měl ukazovat hvězdy vzdálené do 60 světelných let, které mají potenciálně obyvatelné planety:



A dotyční by museli být nejméně na naší technologické úrovni a museli by se nás snažit aktivně "oslovit", tj. vysílat přímo na nás.


Moje představa byla řádově někde jinde a pořád mi není moc jasné, proč investujeme takové prostředky do projektu, který v podstatě nemůže přinést kýžený výsledek...

[Argonantus]

Představa šedesátých let byla, že vysílají oni, a ježto jsou na onačejší technologické úrovni, tak je lze zachytit i našimi nedokonalými metodami. Které se průbžně trochu vylepšily. Zkrátka Kontakt, tam je vše podstatné.

No, a celé to zjevně nefunguje. Každý rok nezachycení signálu se inteligentní civiliace v tomto modelu vzdaluje.

[Pieta]

Co se SETI týče, mám dojem, že problémy s financováním měli víceméně od začátku, a dost velká část rozpočtu je od soukromých dárců. Čili takové prostředky investujeme mj. i proto, že někdo takové peníze chce dávat. Detailní rozpočet jsem nehledal, ale třeba o Arecibu, které je se SETI dost spojované, vím, že dělá spoustu jiné práce a má za sebou řadu zajímavých objevů a pozorování, které se SETI vůbec nesouvisí.

[York]

Detailní rozpočet jsem nehledal, ale třeba o Arecibu, které je se SETI dost spojované, vím, že dělá spoustu jiné práce a má za sebou řadu zajímavých objevů a pozorování, které se SETI vůbec nesouvisí.

Jasně, sběr dat je nepochybně užitečnej, i když žádné ufony nezachytí. Taky je asi fakt, že pokud někdy cheme mít možnost takové signály detekovat, tak je potřeba se tím vážně zabývat.

[Vallun]

Já mám dojem, že jsem někde četl úvahu o tom, že z hlediska poznatků o šiření signalů ve vesmíru jsme se i přes vešlerý pokrok teoreticky vzato zachycení signálu vzdálili...

[York]

Já mám dojem, že jsem někde četl úvahu o tom, že z hlediska poznatků o šiření signalů ve vesmíru jsme se i přes vešlerý pokrok teoreticky vzato zachycení signálu vzdálili...

To je sice úvaha nepochybně dostatečně šílená, ale pokud se o ní chceš bavit, tak by bylo fajn, kdyby se ti ji podařilo najít a linknout.

[Pieta]

Jasně, sběr dat je nepochybně užitečnej, i když žádné ufony nezachytí. Taky je asi fakt, že pokud někdy cheme mít možnost takové signály detekovat, tak je potřeba se tím vážně zabývat.

Mimochodem jsem vůbec nevěděl, že Arecibo umí kombinovat pasivní a aktivní mód, takže je to vlastně radar pro planetární vzdálenosti. To je fajn.

[York]

To, jak chápu pitolt wave theory, vychází z téhle představy o tom, co jsou částice:



Částice vniká složením mnoha jednoduchých vln, které sahají od nekonečna do nekonečna, na většině prostoru se vzájemně (skoro) vyruší a na (zhruba) jednom místě se naopak nasčítají, takže ji tam naměříme. Z tohohle vyplývá mimo jiné i princip neurčitosti.

Pro účely pitot wave theory je každopádně podstatná ta první závorka "(skoro)". Když bychom se podívali třeba na levej konec té čáry přestavující osu X a dostatečně zazoomovali, tak neuvidíme nulu, ale nějakou křivku. Vtip je v tom, že to "zazoomování" nemáme jak udělat, protože nejmáme přesnější metodu, jak něco změřit, než nechat to zinteragovat s jinou částicí - a částice je ta velká vlna uprostřed, takže měřitelně interaguje jen s něčím podobně velkým.

Znamená to, že všude v prostoru je šum složenej z miniaturních vln, které jsou pro nás většinou neměřitelné, ale čas od času se posčítají tak šikovně, že z toho vznikne měřitelná částice. Vypadá to náhodně, protože nedokážeme predikovat, kdy a kde se to stane, ale ve skutečnosti to náhodné není - kdybychom dokázali ty miniaturní vlny změřit, tak bychom to v pohodě zvládli modelovat a predikovat. Říkáme tomu quantum fluctuation.

Dual slit experiment tím taky jde vysvětlit: Každá částice, která se pohybuje prostorem, interaguje s tímhle neměřitelným všudypřítomným miniaturním vlněním. Jde si to představit jako malou kuličku, která poskakuje na rozvlněné hladině:



Vlny na hladině jsou tak malé, že je nedokážeme změřit - takže to pak vypadá, že se částice pohybuje náhodně. Je to podobnej princip, jako že teplota je emergentní jev vyvolaný pohybem částic. I v době, kdy jsme ještě nedokázali částice "vidět", jsme dokázali tenhle jev popsat statisticky - výsledkem jsou zákony termodynamiky. Kvantová fyzika je to samé, jen s tím, že "vidíme" mnohem menší věci než dřív (ale pořád nevidíme všechno).

Zpět k tomu double slit experimentu: Vtip je v tom, že částice je sama pro sebe "zdrojem" téhle nosné vlny (tedy vlnění, po kterém "poskakuje"). A to navíc zdaleka nejsilnějším, protože si je nejblíž. Je to vidět na těch obrázcích: Když kapka dopadne na hladinu, způsobí odstředivou vlnu. Když na ni dopadne podruhé, tak už dopadá na tu svou vlnu, čili se neodrazí jako od úplně rovné hladiny, ale trochu křivě. Vyvolá tím navíc další vlnu, kerá se sčítá s tou první, a na tenhle součet pak kapka dopadne příště. Je to jen příměr, částice ve skutečnosti "neposkakuje", její existence a tedy lokalizace v čase a prostoru je dána právě součtem těchle vln - princip je ale stejný.

Tím, že částice sama sobě generuje základní "nosnou vlnu", je dán její primární směr pohybu. Ale jak jsem řekl výše, naprosto všude v prostoru je kromě toho mnohem slabší vlnění, které se s touhle nosnou vlnou sčítá. Většinou nemá moc velkej význam, případně se vzájemně vyruší, ale občas se to sejde třeba tak, že tohle minivlnění rozhodne, jestli se částice odrazí spíš trochu doleva nebo spíš trochu doprava - a dál pokračuje samospádem.

Čili dohromady to je tak, že částice se pohybuje po své vlastní (silné) nosné vlně, tedy většinou predikovatelně, ale tahle vlna se sčítá s drobným, pro nás nedetekovatelným vlněním na pozadí, které z toho dělá náhodně vypadající jev. Když se to skombinuje třeba s úzkou štěrbinou, tak ta hlavní nosná vlna se začne chovat jako každá vlna (za překážkou se šíří do všech stran a pokud jsou vedle sebe dvě štěrbiny, dochází k interferenci), ale pořád se sčítá s tím neměřitelným šumem, takže když pošleme za sebou více částic, budou se pohybovat po relativně předvidatelných, ale ne vždycky stejných drahách.

[Invictus]

[York]

Když už jsem do toho šlápnul, tak ještě dodám úvahu, jak by se tímhle dala aspoň trochu vysvětlit gravitace.

Když se podívam na ten první obrázek:



Tak ta složená vlna vpravo vypadá trochu jako kopec nebo gaussovka. Na levou i pravou stranu se blíží k nule, ale dotkne se jí až v nekonečnu. Když dám dvě částice vedle sebe:



Tak je jasný, že ta levá se nachází na "svahu" od té pravé a napak - čili obě mají tendenci se po tom svahu "kutálet" k sobě.

[Pieta]

Čili to je, jak jsem psal vedle - zbavil ses náhodnosti, za cenu toho, že ti víceméně přestalo existovat tady a tam. Všechno teď existuje všude, akorát že to na většině míst po většinu času má zanedbatelný vliv.

Vzhledem ke kvantovému provázání mám navíc dojem, že si tu nevystačíš s klasickým chováním vlny, kdy se v místě A něco stane a do místa B časem dorazí vlna s tou informací. Naopak potřebuješ, aby o tom v místě B byla informace hned. Čili ta jedna částice se přes svou pilotní vlnu v každém okamžiku dotýká celého vesmíru... Řekni mi, že to není ujeté.