[SvětDračáku] {PbP} Šedý hrad - Úvod

[Malva]

Doběhnu jámě, na jejímž okraji visí ten kudůk a snaží se vyškrábat nahoru. A ten elf vypadá, že se taky proletí dolů a tím svým nosánkem, co jej nosí tak důležitě nahoru, zaryje do hlíny. Nakloním se nad okraj a zahlídnu kusadla. Roháč! A podle velikosti těch kusadel to musí být pořádný kus a naštěstí sameček. Tak to má Kudůk štěstí, kusadla od samců sice vypadají impozantně, ale to je tak všechno....no aspoň tomu tak je u normálních roháčů.

Založím šíp a pomalu se nakloním nad jámu. Cítím, jak se mi půda pod nohama prohýbá a drolí. Doufám, že se nevydrolím s ní. Zamířím kousek pod kusadla, kde tak nějak předpokládám zranitelnější místo za hlavou a vystřelím.

Pomoc Bernardovi: 2d6 = 4

[Bernard Pagát]

Sotva se dostanu na okraj díry, zatarasí mi cestu ten fajnovej elfík a než toho zmateného troubu stihnu strčit stranou, čapne mě něco pode mnou za nohu. Zkoušim ještě párkrát kopnout, ale je mi to prd platný, spíš si každým dalším záškubem huntuju koleno. Kouknu zoufale ven, jestli nezmerčím někoho použitelnějšího, ale jediný, čeho se dočkám, je šíp, kterej mi prosviští kolem palice.

A to už jako fakt ne! Do prdele práce, vždyť oni jdou po mně ze všech stran! Seru na ně, pustím se trávy a čapnu obuch. Jdu cíleně po tom klepetu a rubu do něj jednu šlupku za druhou.

Zteč: Bernard:2D6-1 → 3(2 +2 - 1)
- Nepřítel obdržel běžné zranění
- Ty jsi obdržel běžné zranění
- Boj je bezohledný a tobě / místu / předmětu / osobě, o které bojujete, způsobíte nějakou Nepříjemnost

- Dosáhneš svého a nepřítel se o něco stáhne či podvolí

Roháč > Bernard: 2ŽVT(kusadla) - 0ŽVT(zbroj - pádný) => 2ŽVT
Bernard > Roháč: 1ŽVT (obuch) - 1ŽVT (KZ - pádný) => 0ŽVT

Aspoň párkrát sem tomu šmejdovi musel trefit brňavku, poňáč když mi konečně pustí nohu, zmizí někam hloubějc a na chvíli teď slyšim jen svůj těžkej dech. V noze mi to fakt dost nepříjemně cuká a vůbec si nejsem jistej, jestli je dobrej nápad šplhat mezi ty kretény nahoru. Furt ale asi lepší chcípnout na světle, tak rukama zaberu o nejbližší kořeny a ztěžka se vyhoupnu na okraj jámy.

PánJeskyně: Jsi na tahu a prosím o Nepříjemnost.

[PánJeskyně]

Na začátku dobrodružství jsme si zapomněli říct ještě jednu věc - každý z vás s sebou měl ve své torně zásoby jídla na tři TÁBOŘENÍ, dále budu v pravidlové části psát pro zjednodušení 3-JÍDLA.

Malvo,

vystřelený šíp protrhl Bernardovu tornu a do díry v zemi se vysypalo skoro všechno Bernardovo jídlo. Zpomalený obsahem torny se následně od broučího krunýře neškodně odrazil.


Bernarde,

ucítil si trhnutí a torna se poněkud odlehčila. Pak jsi konečně udeřil brouka do citlivé části nohy a ten zmizel kdesi v hlubině. Otřesy však byly na podhrabaný strop díry příliš a ten se začal hroutit. Zapojil jsi všechny svaly a vytáhl se z díry ven. Jídlo je ale nenávratně zasypané a s ním i vedlejší vchod do podzemí. Budete muset pokračovat po hlavním schodišti.

Bernarde, v torně ti zůstalo veškeré vybavení, ale jen 1-JÍDLO.

Všichni dobrodruzi,

roháč je pryč a dveře do věže máte otevřené, schody do podzemí na vás čekají.

Kdo půjde první? Co budete dělat dál?

[Stir]

...před ruinou...
No pane bože vidíš to. Ten elfík snad skočí do tý díry taky. Tak na koho vsadit? Kudůk či brouk? Tak ne, elfí holka to ustála.
Hele ta malá si vzala lučík a zamířila na Bernarda. Že by rána z milosti? Ale to asi nezabere. Tenhle národ má tvedou hlavu... tak leda kamenem. A je tu drama. Šance se vyrovnávají a kdo vsadil na brouka jako já vyhrává facku osudu.
Kudůk vylezl z díry, ale sype se z něj jídlo. Taková škoda, měl hezkej baťoh. Vešlo by se tam kus pokladu. Brouček zmizel zase v díře. Vypadá to na klid. Konečně. Pověsím kladivo na opasek, rozvazu predloketník a vyndám to šprajclý dřevo...
Tak konečně mám snad zase obě ruce a můžeme jít do tý ruiny odlehčit jí od pokladů....

obracím se zpět k dveřím a šel bych dál, co vy na to?

[Bernard Pagát]

Lehnu si na záda do trávy a ztěžka dejchám. Zapálím si a chvíli koukám na ostatní, načež si prohmátnu vestu a upřímně se zasměju. Sice sem skoro bez žrádla, ale po haluzi sem neztratil tu dobrotu, kterou mi před chvílou podaroval Galadir. Von je zatím vlastně jedinej, kterej mi byl k nečemu užitečnej. Pokynu na něj a hodim do sebe tu lahvičku. Fofrem si ještě potáhnu z doutníka, abych přebil chuť toho svinstva, a pak už to jen pomalu nechám působit. Sice žádnej velkej šrumec, ale je mně líp, to zas jo.

Trochu porobim na torně, vyskočim na nohy a kývnu na Stira, jako že cajk a můžem.

[Galadir]

"Kouření škodí zdraví, víš? Sleduj." Řeknu tomu divnému trpaslíkovi, a zatímco se mu křiví huba z mého lektvaru, půjčím si jeho doutník. "Už několikrát jsem slyšel, že ten lektvar chutná jako 'trpasličí prdel', naštěstí jsem nikdy neměl příležitost to ověřit." A doufám, že ani nikdy nebudu.

Vezmu kus masa, který Bernard vytrousil u jámy, a nadrobím na něj doutník. Pak se k ostatním otočím zády, proberu se zatavenými flakónky, co mám pod pláštěm, jednomu ulomím hrdlo a vyleju obsah na maso. Tím by to mělo být neodolatelné pro hmyz.

Jedy, Galadir:2D6+2 → 12(4 +6 + 2)#jed
přidávám jeden mag, otráví se za tři životy, bude to trvat CHVÍLI

Pak hodím otrávené maso dolů, do jámy. Zespod se ozývá cupitání a zvuky značící, že brouk požírá Bernardovu večeři. Na moment je klid, pak ale hmyzec přicupitá k okraji světla a stínu, a než stihnu zareagovat, stáhne otrávené žrádlo hlouběji do své nory.

"Dejte mu chvilku, než to zabere. Jestli je ta jáma propojená s podzemím, chci jeho mršinu a s ní své magy zpátky."

Vyrazím za Stirem a cestou si zapálím cigaretu z elfského listí.

[Malva]

Stojím vedle toho kudůka, když se vydrápe nahoru, a tvářím se, že tam nejsem. To je trapas. Napadá mě, že bych mohla zkusit obhájit to proděravění torny, že to byl plán, aby on byl lehčí a snáz vyvázl a že to jídlo roháče odlákalo a proto ho pustil. Pak si ale řeknu, že bude lepší mlčet a nechat ostatní, aby si mysleli, že jsem blbec, než začít mluvit a potvrdit to.

Protože Stirovi trvalo CHVÍLI opravit předloketník a CHVÍLI má trvat než začne působit jed

Ostatní se vydávají dovnitř, ale já ještě nahlédnu naposled do jámy. Mlaskavé zvuky, které se zezdola ozývaly, se změnily v mlaskavě-dávivé. Možná by nebylo špatné tu potvoru dorazit, dokud je oslabená. Beztak je ten jeho pelech propojený se zbytkem podzemí a nebylo by příjemné, kdyby nám pak někde nečekaně přicupital do zad. Navíc bych si tím třeba trochu spravila reputaci. Mávnu na ně, že je hned doženu a tichounce slézám místem, kudy se vyhrabal kudůk. No dobrá, možná to není úplně tichounce s tím dlouhým lukem na zádech, ale ten brouk má podle zvuků, které vydává, dost starostí sám se sebou.

Nebezpečí navzdory: 2d6 = 7
chci se dostat k roháči, tak aby mě nesežral a já měla jistou ránu.

[PánJeskyně]

... v broučím tunelu ...

Malvo, strop tunelu se částečně zhroutil a tak není snadné se dostat dolů. Na několika místech se musíš vyloženě prodírat a prohrabávat. Na úplném konci je ale hlína smíchaná s velkými kusy kamenů z vyzdívky a pohyb kupředu je čím dál tím komplikovanější.

Nakonec se protáhneš až ke konci tunelu a v temném šeru zahlédneš siluetu obrovského brouka. Dáví se a nevnímá tvou přítomnost, zdá se, že mele z posledního. Stačí málo, popolézt jen o půl sáhu a budeš mít zcela jistou ránu, kterou roháč nemůže přežít. Kameny kolem tebe se ale povážlivě kývají a i slabá vibrace tětivy po výstřelu je nejspíš destabilizuje a zavalí tě.

Malvo, cenou za jistou ránu je, že po výstřelu tě zavalí kameny. Uvízneš, napůl v díře, napůl v místnosti s broukem. Vyhrabat se nebude jen tak - buďto půjde o překonání silou, anebo se budeš muset spolehnout na to, že tě ostatní najdou a vyhrabou.

[Stir]

...opět ve vstupu do ruiny...
No tak koukám, že brnění již sedí. Promnu pravou ruku. Zatím dobrý, snad bez následků. Kouknu po ostatních. Ten elf s jizvama něco kutí a krade maso kudůkovi a pak ho hodí do díry. kdoví, zda to není jeho mazel a tohle není léčka. Dám si na něj majzla. Oni elfové vůbec, to je rasa...
Kouknu po ostatních nikdo se k ničemu nám, tak zavelím pokynem ruky. Jdu. Jdeme všichni. Sakra, kam se to zase ta mrňavá cpe. Zmizla v díře. Kašlu na ní. Buď ji najdeme, jak jí ohlodala ta stvůra po předkrmu od elfa, nebo vyleze někde. Je malá dost nato, aby se protáhla kdečím. Jednou mě jeden hobit v hospodě očóroval. Chytit ho bylo jako honit zajíce v poli. Naštěstí dobře hozený kladivo ho zastavilo. No nic konec dumání.
Ten strop by se měl opravit, takhle dovnitř leje. Hele schody. Tak po nich sejdu dolu. Dole nic moc. Lucerna sotva svítí. Bernarde sakra sviť. Vrazím mu to do ruky a dívám se.
Vezmu do ruky kladivo a do druhé štít. Přede mnou je asi tunel dál, za náma v kamení slyším nějaký zvuky. Sakra to bude ta mrcha a jde k nám.

petrh:2D6-1 → 7(2 +6 - 1)#ODHAD SITUACE
Co se to tu sakra děje?

PJ, ostatní ?

[Bernard Pagát]

Tak to prrr, nechci tu bejt za světlušku. Kouknu po bandě: Galadir mi neštimuje na chlapa, kterýho by bylo chytrý nechávat s votevřeným ohněm v ruce. Hobitica asi vzala roha, což se po tom trapasu před chvilou dalo čekat. Elfica na mě jenom čumí jak vyoranej myšák, tak než začne protestovat, narvu jí lucernu do pracek a houknu poměrně hlasitě k vostatním:

"Ta potvora je dost tuhá a teď zrovna nemyslim, že už jako natáhla brka. Děte jí po vočích a podobně mekkějch částech."

Po těch slovech si připravim dýku a zalezu za první větší hromádku sutin. Nebudu přece první na ráně, až to sem na nás vlítne.

[Malva]

No tak to ne, nejsem sebevrah, abych lezla na ty giglající se šutry. Nechci skončit s rozdrcenou nohou a už vůbec nechci skončit tak, že bych tam uvízla a ostatním bych přidávala práci, že by mě z tama tahali. Už jsem si těch jejich despekt vyjadřujících ksichtů užila dnes dosyta. Poodlezu radši trochu ke zdi, kde jsou šutry stabilnější, brouk se mi na chvíli ztratí za ohybem. Slézám ještě níž. Slyším nějaký šramot a dávení, ale nedokážu odhadnout, odkud přesně přichází a jak je ta potvora daleko. Když se dostanu na trochu rovnou zem, sundám luk ze zad, založím šíp a pomalu kráčím kupředu. To je ale puch. V té troše světla, která sem přichází seshora, zahlédnu kousek před sebou odlesk krovek. Bez přemýšlení vypálím šíp tím směrem. Šíp skončí zapíchnutý někde pod kusadly, ale brouk se tím nenechá vyvést z míry a vyrazí proti mě. Nohy se mu sice sukují a podlamují, ale má jich šest, tak mu to až tak moc nevadí.

Férovka: 2d6 = 9
dostanu o 1 ŽVT nižší zranění

Roháč > Malva: 2 SZ(kusadla) - 0 KZ(protože pádný) - 1 (volba) -1 (rozdíl dosahů) => 0 ŽVT
Malva> Roháč: 2 SZ (luk) + 1 SZ hraničářský move - 2 KZ => 1 ŽVT


Ta bestie mě obejme kusadly a drtí mi žebra. Lapám po dechu. Prý, že samci nemají v kusadlech sílu! Nahmátnu ten šíp, co má zabodlý někde zespodu držky. Ze všech sil s ním zapáčím a rvu jej dovnitř. Ruce mi ostříkne cosi mazlavého a stisk na mých žebrech poleví. Nadechnu se a pak si oddechnu.

[Daeris Arahael]

... u vstupu do ruiny ...

Pozorovat profesionály při práci je nesmírně zajímavé. Několik prvních minut. Teď už se to ale začíná opakovat. Navíc mi možná unikají souvislosti a znalost motivů, které ony profesionály pohání. Zatímco kudůk v díře být nechtěl, hobitka tam vlezla s nadšením. Potřesu hlavou. Kvůli studiu obřího hmyzu jsme sem nepřišli, tak nechápu proč tím ztrácí čas. Brouk zjevně není nebezpečný, dokud zůstáváme na povrchu.

Také nechápu, proč mi kudůk podává onu svítílnu. Povytáhnu obočí, prohlédnu si předmět a pokrčím rameny. Proč mi to dává? Vypadám snad, že se chystám někam do tmy a neumím se o sebe postarat? Snaží se tak neobratně získat mou náklonnost? Chce si mě zavázat darem? Tolik otázek, tolik možností! Ale on nic nevysvětlí a hned se zase otáčí zády. Moc tomu nerozumím, tak tu svítílnu raději položím na zem. Snad se tím nedopustím nějakého fópá, ale raději ten dar odmítnu.

Všichni se pořád jen rozhlíží a nerozhodně přešlapují před vstupem - přestože válečník už stihl roztřískat dveře na kousky a upozornit kohokoliv - či cokoliv - uvnitř na naší přítomnost. A protože zevnitř se na nás nic podívat nepřišlo, začínám se nudit. Vytáhnu tesák a sebevědomě, i když stále obezřetně, zamířím skrze rozbité dveře dovnitř do ruiny.
Lusknutím prstů levé ruky vyvolám jiskření v levé dlani, které se postupně slije ve světélkující kouli, a ta začne osvětlovat prostor kolem mě. Používám energetickou útočnou magii, pálím 0 MAGů

Pozor si dávám zejména na nemrtvé. Neškodná hromádka kostí může být ve skutečnosti kostlivec v úsporném režimu a to, co by jeden považoval za mrtvolu předchozího návštěvníka může být stejně tak dobře vyčkávající zombie.

PJ, co je uvnitř?

[PánJeskyně]

... pod schody ...

Malvo,

otřeš si z ruky sliz a skloníš se nad mrtvolou brouka. Je to pořádná potvora. O moment později místnost osvítí nějaká záře.
Zahlédneš obrys schodů, vedoucí kamsi nahoru a po nich v mihotavém světle sestupuje Stir a kousek za ním ostatní dobrodruzi. Opatrně se rozhlíží.

Pohlédneš zpět na brouka a zaujme tě cosi obepínající jeho hlavohruď. Malý kožený pásek. Nevypadá, že by se tam zachytil náhodou, spíš se zdá, že mu ho někdo připnul. Skloníš se a vezmeš ho do dlaně. Pomalu si ho posouváš v prstech, vypadá skoro jako obojek, dokonce má zapínání. A pak ti do ruky vklouzne malé očko a drobná stříbrná známka. Na jejím okraji je vyraženo několik malých run: ᛒᚱᛟᚴᛈᛁᚺᛊᛕ

Co uděláš?

Stire, Daerisi, Bernarde, Galadire

přízemí věže je zcela prázdná a tak pomalu sestupujete do podzemí. Místnost má stěny z hrubě otesaných
kamenných kvádrů a ušlapanou hliněnou podlahu. V jihovýchodním rohu je hromada sutě a u ní se Malva sklání nad mrtvolou roháče. Jediný východ z místnosti je v severovýchodním rohu - i v chodbě jsou stěny obkládané kameny a podlaha je jen ušlapaná hlína.

Stire, vypadá to, že hobitka brouka oslabeného otravou dorazila.

Co uděláte?

[Stir]

... pod schody u mrtvoly brouka...
Tys nám dala, hodím škleb nad tím, že je brouk mrtvej. Malva je sice živá, ale brouk měl být můj. Podívám se na Bernarda. Hej jak to že nemáš moji lucernu? Armádní dril se začíná projevovat. teď ještě ta elfí holka tu dělá ohňostroje. Rozhlédnu se po ostatních, zda tu chtějí zůstat zase tábořit. Pokud někdo něco tak bych vyrazil směrem dále, pokud náhodou no, počkám než si to dořeší u kraje chodby a zkusím do ní nahlédnout, než tam vstoupíme.

PJ, ostatní

[Galadir]

... cestou do podzemí ...
To je zase banda pokérovaných vrahů. No nic, vezmu lucernu a zasněně se do ní zadívám, zatímco sestupuju za ostatními dolů.

"Jsi v pohodě?" řeknu Malvě, zatímco ostatní se připravují na boj. "Ten roháč je vesměs nezajímavý, ale mezi jeho hlavou a hrudí žijí roztoči, kteří v sobě často koncentrují magenergii, která proudí tělem roháčů. Nevšimla sis nějakých?" Snažím se zdvořile počkat na její odpověď, ale přes její rameno pozoruji roháče a přitom otevírám plechovou šroubovací nádobu na vzorky. "Myslím, že se už nehýbá."