[AW-Epocha] 10. léta 21. století - Superhrdinská fantasy

[MC-AW-Nesmrtelní]

Zlatuše, to teda je PÁRTY. Ti uťáplí mladíci a mladice za malou chvíli prolévají hrdlem alkohol, tančí na stolech, škrábou se ke Květoslavě na pódium s takovou vehemencí, že je Marcus musí odhánět. Nebudou to žádní chudáci, protože na pódiu i za tvým oblečením skončilo značné množství bankovek a na pár z nich na tebe pomrkává Emma Destinová.

Ty i Květoslava získáváte každá 1-BARTER.

Když tvoje vystoupení skončí, hospoda je proměněná k nepoznání. Část Chvalesiánů se předhání o tom, kdo prochlastá víc peněz, další skupinka odchází s výkřiky: "Wáu, to je mnohem víc kůl vodvaz než divadlo u Chvala, hned musíme říct našim, ať nám zvednou kapesný nebo nám tu otevřou účet nebo pošlou ňákou škváru ať se to tu ještě zvelebí."

Dnes a v nejbližší době Vlaštovka na tržbě a darech získá 6-BARTER.

Jen ten mladík, co tě předtím oslovil, se nevzdálil. "Ty seš, kurva, boží!" oslovil tě, pak se zarazil. "Ne, počkej, já to nemyslel tak, že jsi kurva, to mi jen tak ujelo. Jsi prostě fakt hustá a já tě žeru," zažbleptá a neobratně se na tebe začíná mačkat. "Nechceš si dát panáka? Zvu tě a budeš my vyprávět, kde ses naučila takhle zpívat! To bylo jepší než sám Bon Džovi, fakt ... jako, jediný co tomu chybí k dokonalosti, je kdyby ty podklady byly víc dubstepový, chápeš, jo? Jako kdyby při tom >>Its maj LÁÁÁJF,<< v pozadí znělo takový hmpffff, huíííízd, grrrrrdrrrr, švkrrrk, úúúúúúúmmmmmmmpffff, chápeš ne? To by bylo naprosto epický!"

Chytne tě za ruku. "Heje, má mám doma hádé webku, sem jůťůbr víš? A taky mám zpirátěnou Kjůbejz devítku a fakt dobrej synťák. Nechceš se tu na to vykašlat a zajít k nám? Naši jsou někde na služebce, mám celej bejvák pro sebe, mohla bys to třeba u mě nazpívat znova, natočíme krátkej klip, já k tomu dodělám podklady a upnem to na jůťůb. To by bylo, aby z toho nebyl virál."

Při tom se ti dívá hluboce do očí a ty vidíš, že mu ani tak nejde o nějaké natáčení, ale prostě o to, abys s ním šla domů...

Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

... v Zakázané komoře ...

Česlave, hned jak vstoupíš do úložiště bomby, do nosu tě udeří pach vlhka, plísně a koroze. Raději nezapínáš hlavní světlo a místo toho vytáhneš lucernu. Také sáhneš po přenosném Geiger-Müllerově počítači.

V místnosti je o poznání tepleji, než by mělo být, čvachtá v ní voda a když si posvítíš, vidíš, že odkudsi ze stropu odkapává tu a tam kapka vody přímo na donedávna černý, dnes černo rezavý plášť pumy. Přeměříš kapající vodu, není o nic víc radioaktivní, než místní pozadí, které by ale obyčejnému člověku bylo poněkud nezdravé.

Taková banální chyba, kdyby někdo zjevně nezanedbával služební povinností dlouhá léta, mohl se tomu předejít. Jak dlouho si musely drobné kapičky a rez prohlodávat cestu do nitra bomby? Možná celých osmdesát let!

Necháš paprsek světla sjet pro povrchu pláště do jeho spodní části, aby sis prohlédl škody a odhadl, co bude potřeba k jejich napravení. Kužel osvítí orezlé kovové pásky a rozpadlé zbytky několika nýtů, svírající několik tenkých černých válečků, rozdrobených v rezavé kaluži. Když zamíříš hlavici detektoru na vodu a rozpadlé nýty, ručička vyletí vzhůru a doposud ojedinělé praskání se změní skoro v plynulý šum. Uvnitř pumy se musela voda dostat přímo k náloži.

Vytáhneš jeden z méně poškozených válečků, opatrně ho otřeš a zaměříš počítač na něj. Intentiza poklesne zpět na normál. Už už ho chceš s pokrčením ramen odhodit, když si všimneš, že se intenzita praskání mění, jak s tyčinkou hýbeš kolem hlavice detektoru. Směrem dolů. Klesá.

Grafit.

Gabryas v devatenáctém století neměl mnoho možností, jak vytvořit dokonalou moderní hlavici s elektronicky spouštěnými výbušninami, jak to známe dnes. Namísto toho musel jít jednodušší, přímočarou cestou.

Jeho dlouhověkost a trpělivost mu umožnila získat velké množství čistého uranu 233.

A s ním vyrobit vskutku jednoduchou pumu. Dvě polokoule čistého uranu 233 o poloměru asi 8cm. A mezi nimi tenká bariéra s grafitových pásků, zabraňující neutronům, aby přecházely mezi těmito dvěma podkritickými množstvími a zahájily neřízenou řetězovou reakci.

Kus téhle bariéry teď držíš v ruce - voda musela nejen nahlodat plášť, ale přivést ke korozi starou a nepříliš kvalitní ocel z konce 19. století. Ta neudržela část grafitové bariéry a odpadla na dno pumy. Jak dlouho už tam takhle leží? Jak dlouho dělí celý komplex od jaderného výbuchu jen zbyteček poškozené grafitové přehrádky?

A dnes konečně, možná i s přispěním Víru, který podobným náhodám nahrává, prorezlé dno pumy povolilo a radioaktivní voda se společné s odpadlým grafitem dostala z kovového pláště ven. Je to velké štěstí v neštěstí, že k tomu došlo dřív, než se pásky držící grafit rozpadly úplně.

Jediný způsob, jakým situaci vyřešit, je opatrně pumu otevřít a vypadlý grafit buďto nahradit nebo z ní odstranit jednu, případně obě podkritické polokoule. Jenže přežije zbytek grafitu vibrace a otřesy, které budou bombou cloumat, až se budeš ty nebo údržbářská četa snažit dostat dovnitř přes zarezlé šrouby, vystavené osmdesát let vlhku a rzi?

Česlave,
pokud se pokusíš ty nebo tví lidé s bombou manipulovat, vyhodnoť si tah Doomsday clock, DEFCON je 5.

Pokud necháš bombu být, prozatím se nic nestane, ale je jisté, že později během epochy, nejspíš až hodíš nějaký vhodný MISS, vybuchne. Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... na Ďáblickém hřbitově ....

Grgure, když jsi vyšel přímo pod něj a začal ukazovat holé ruce, trojúhelníkový obrys se opravdu zastavil nad hřbitovem a pak se začal zvětšovat - ne, to jen klesá blíž k zemi. Zatímco jsi posílal své miniony pro chléb a sůl, přímo uprostřed trojúhelníku se rozsvítilo další světlo, takové namodralé, a přímo na tebe posvítilo, jako obrovský reflektor. A jak mluvíš ke světlu, projede ti po těle zvláštní šimrání a kdybys měl někde na těle chlupy, možná by se ti zježily. Ozve se hluboké basové zatroubení a na spodku lodi zablikají další světla. Chvíli je ticho a ty si tam s tím napřaženým psím stehýnkem a hrstí soli začínáš připadat poněkud nepatřičně.

Ale pak se konečně něco ozve. Nejdřív to zní jako hlasitý šepot syčivých hlasů, pak to zní chvilku jako xylofon a nakonec ti v hlavě zavibruje několik nepříjemně vysokých tónů. Jakýsi signál proniká až k tobě do mozku...

= Ty První. Ty nejmocnější z Pozemšťané. První jít s my. První jednat podmínky. Podmínky kapitulace planeta Země. Mír." =

Vypadá to, že zatím jsou ochotní jednat s tebou v míru a nevypadá to, že by se tě právě teď chystali unést násilím. Zřejmě ví o tvé - tedy Prvního - schopnosti rozpoutat nezastavitelnou destrukci a tohle vypadá na průzkumníky.

Grgure, než jim odpovíš a řekneš nám, co děláš, vyhodnoť si prosím tah pro hrozbu Válka světů, zřejmě pro komunikaci na dálku bez jiných vhodných technologií používají nějaký PSI-link a tohle je tvé první setkání s jeho působením.

[Grgur]

Psychická síla: Grgur:2D6+3 → 7(2 +2 + 3)
* volím dozvědět se víc o úmyslech za cenu pokusu o únos

Já jsem první? No to musí být Česlav ve velkém srabu, když už jsem ho předběhl a Nekropoli ještě nemám dostavěnou. To mu tam snad vybuchla atomovka nebo co?

Chci začít přemýšlet, jak toho využít a pak si uvědomím, že psychický link na mimozemšťany je stále otevřený a já slyším, co si vypráví.
= První bude vyslancem. Skrze něj získáme kontrolu. Zbavíme pozemšťany zbraní. Pak provedeme plošné utracení. To zastaví nákazu. =

Leknutím mi poskočí mé jinak nehybné a chladné srdce. Takže ta pohostinnost, to místo k přistání, to vše mi zaručuje mír jen na chvíli? Abych jim sloužil, dokud se nerozhodnou, že už nejsem užitečný?

A jak mi tyhle myšlenky běží hlavou, přeruší mě další tok jejich myšlenek....

= Pozemšťan neodpojen. Plány prozrazeny. Zahájit sekundární plán. Zachytit Prvního. Unést na palubu. Implantovat sondu pro ovládání podřadných druhů života. =

... a sakra, to se zvrtlo rychle. Nechat se unést a riskovat, že mě mírumilovně zotročí, zneužijí a nakonec utratí? Anebo zahájit válku světů?

Nemám moc času na rozmyšlenou, protože paprsek, který mě osvětluje, změnil barvu na fialovou a cítím, jak mě cosi začíná tahnout vzhůru. Chytnu se nejbližšího náhrobku a zařvu: "Moji bratři, do zbraně!" Je mi jasné, že se jim nebude chtít jít bojovat s čímsi tak podivným, jako je trojhranný létající talíř a tak je raději ještě popoženu. "Koukejte mě z toho paprsku vystřílet, nebo si vás všechny poddám, až mi implantují nějaké zrudné obludnusti. A pak si mě nepřejte!"
ZombiePack Alpha: Grgur:2D6+2 → 9(5 +2 + 2)
* Neudělají to
* Nezraní mě
* Já je exemplárně potrestám

"Cože? Vy mě neochráníte? Tak to holt půjdete se mnou!"

Držím se rukama za náhrobek, takže podivná síla mi táhne nohy vzhůru. Když je jasné, źe se neudrží, rozmáchnu se aspoň do prostoru a zkusím se chytit něčeho jiného - třeba jednoho z udivených čumících zombivců, co zrovna stojí vedle.

Grgur>OchrankaNekropole: 1-HARM(holé spáry) -1HARM(neprůstřelné vesty) -2HARM(jednotlivec>SMALL) => -2HARM

Ruce se mi neškodně smýknou po jeho oblečení a já stoupám vzhůru k létajícímu objektu. Po chvíli mě obklopí jasné světlo, které mě oslepí.

Obraz se mi rozmlží. Když se mi podaří opět zaostřit, jsem v malé, bílochromované čisté místnosti. Ležím na jakémsi lůžku, cítím jak mne k němu tiskne to fialové světlo a vidím, jak se nade mnou sklání dvě obrovské šedivé hlavy s velkýma černýma očima. Jsou na vyzáblých šedých tělíčkách na kterých není vidět známka jejich pohlaví, hodnosti či příslušnosti k něčemu.

Jeden z nich třímá v ruce jakousi kovovou hadičku a očima se dívá na druhého. Stále naladěný na jejich psychickou vlnu slyším, jak se domlouvají, co bude dál.

= První dostane diagnostickou sondu. Který otvor použijeme? Přední horní dvojitý? Přední dolní zubatý? Zadní trubicovitý? Nebo zadní jednoduchý? =

Tak to by stačilo. Jako mrtvola toho snesu hodně, ale co je moc, to je moc. Rozhlédnu se kolem sebe. Vpravo vidím skupinu nějakých terárií či tanků. V jakémsi plynu v nich s tupým pohledem postávají či dokolečka chodí různé >>vzorky<< ze země, krysa, květina, králík, pes, malý stromek i s vosím hnízdem a jedinou poletující vosou, několik hub a támhle dokonce jakási důchodkyně, která soustavně postrkuje svoje chodítko podél stěny své nádržte. Vlevo je ovládací panel nad kterým tančí modré obrazce a vedle něj pracovní deska plná podivných nástrujů, jejichž vzhled by si nezadal s vybavením zvrhle sadistické mučírny gestapa či estébé, nebo možná ještě hůř, vybavením průměrné zubní ordinace.

"Mě nikdo nikam nic strkat nebude!" zařvu, zaberu proti fialové síle a jakmile povolí, chci mlátit mimozemšťany hlava nehlava.
Fight your way free: Grgur:2D6+2 → 9(5 +2 + 2)
* Grgur se osvobodí
* Dostanou strach

Grgur>Šediváci: 1-HARM(holé spáry) => 1-HARM
Šediváci>Grgur: 3-HARM(sonda) => 3-HARM

Vyrvu se z lůžka a strčím do jednoho mimozemšťana. Odlétne stranou a rozbije nádrž s malým stromkem. Jediná vosa, která v něm byla a dostala ze spárů podivného vzorky udržujícího plynu vylétne, přistane mu na prostředku jeho obrovského šedivého čela a vrazí mu žihadlo.

Už se chci smát, když mě něco kousne do boku. Otočím se a sonda, o které jsem si myslel, že je jen zasouvací, je přisátá pod mými žebry a prohlodává se dovnitř. Bolest cítím jen občas, ale tohle je teda fest.

Situace je kritická, ale hlavou mi probleskne spásný nápad. Z posledních sil se postavím a vykřiknu "Odpor je marný". To změní chování obou dvou mimozemšťanů. Jako by se mě najednou lekli, ustoupí do vzdálenějšího rohu místnosti, ten bodnutý při tom odhání osvobozenou vosu. Já se konečné mohu přesunout blíž ke všem těm nástrojům a už už se chystám vybrat si ten pravý na svou obranu, když sonda pod žebry popoleze zase o kousek dál a ...

Suffer HARMGrgur:2D6+3 → 10(3 +4 + 3)#HARM

[MC-AW-Nesmrtelní]

... na twiteru ...

Tibore, za chvíli se ti tam objeví několik retweetů:



https://youtu.be/IY973xwoKTk

Co by udělal Tiborádo? Má hummera, ne? A z pokousaných by nezapomněl odebrat vzorky kvůli výzkumu.

Co uděláš?

[Potomek]

... v garáži v Holešovicích...

Když zhasnou světla, už už se chci zdvihnout a jít nahodit dieselový agregát, jenže pak si všimnu, že chcípl ve stejnou dobu i Krab. To je hodně divná náhoda, co to je sakra za bordel?

"Krabe, ty tak strašně zlobíš! " mumlám si pro sebe "Jestli mě budeš ještě chvíli štvát, tak přísahám Česlavovi, že tě vykuchám a předělám na něco užitečnějšího. Takže vlastně na cokoli. Je libo se stát sekačkou na trávu?"

Chvilku váhám, pak pokrčím rameny a spustím ten generátor.

[Česlav]

... v Zakázané komoře ...

Poodstoupím od bomby a aktivuji nástěnný komunikátor pro spojení s bezpečnostním centrem Pevnosti.

"Centrálo. Hovoří Zvěstovatel. Kritická priorita. Vyhlašte ve vyšších patrech cvičení modelové situace M44 - průnik radiace do objektu. A přepojte mě na vedoucího techniků. Okamžitě."

Chvilku čekám, zatímco na holografické obrazovce se spojují a rozpojují geometrické tvary, než se z nich vynoří vyplašený obličej vedoucího údržbářů. Na jmenovku nevidím. Nevadí.

"Okamžitě vyšlete údržbářsko-technický tým na podlaží mínus šedesát. Udělení ke vstupu dočasně uděleno všem pracovníkům s kvalifikací pět a vyšší. Vstup jen v protiradiačním obleku. Dále potřebuji, abyste sehnal nějaké komponenty..."

A začnu mu popisovat, co všechno potřebuji k tomu, abych dokázal bombu opravit nebo dokonce modernizovat.
A nebo při nejhorším alespoň izolovat uranové polokoule.

FUCKING CORPORATION: Ceslav:2D6+3 → 10 (1 +6 + 3)#HARD

Chvíli na mě kouká jako na zjevení, než mě začne ujišťovat a horlivě přesvědčovat, že to všechno určitě ve skladech máme a nechá to okamžitě poslat na šedesáté podlaží spolu s údržbářským týmem. Než technici dorazí, vydám se sám k nejbližší údržbářské skříni a přinesu sem nějaká světla, abych na práci dobře viděl. Samotné techniky údržby zaměstnám poměrně triviálními úkoly - uzavřít potrubí, aby na mě nekapala voda, až budu s bombou manipulovat, svítit mi správně podruce a podávat mi potřebné nástroje nebo připravovat materiál. Musím se pustit přímo na místě do rekonstrukce bomby...

DEFCON = 5 (tj. k hodu mám za stav DEFCONu 5-5=0)
Ceslav:2D6-3-2 → 2 (1 + 6 - 3 COOL - 2 READ A SITCH)
- nic se nestalo

Technici mě sledují s takřka nábožnou úctou. Otázkou je, jestli nábožná úcta patří mě a nebo atomové bombě, v jejíž zářivé přítomnosti se nacházejí. Když je bomba stabilizována a nehrozí nebezpečí výbuchu, nechám je, aby opravili potrubí a škody na stropě místnosti, odčerpali vodu a tak podobně. Já mezitím vyměním zbytek komponent, které by mohly v brzké době selhat a nebo už jsou zkrátka překonané. Odolám nutkání pokusit se bombu nějak dál vylepšovat. Dnes na takové věci není vhodný den a chyba by mohla být fatální.

Když je po všem, bombu opět bezpečně uzavřu a pošlu techniky zpátky do vyšších podlaží. Kontaktuji opět centrálu a sdělím, že nacvičování modelové situace může skončit. Poté se odeberu zpátky do svých soukromých prostor, posadím se na zem a dopřeju si krátkou meditaci ve Víru. Apokalypsa se přiblížila, to je jisté. Nejsem ale zcela s jistotou schopný určit, zda hrozí již dnes a nebo až příští noci...ve Víru se ale skrývají odpovědi. Otevřu svou mysl a nechám Vír, aby mi ukázal nezměrné hrůzy a způsoby, kterými může přijít Konec...

ADVANCED OPEN YOUR BRAIN: Ceslav:2D6+3 → 12(3 +6 + 3)#Weird

[MC-AW-Nesmrtelní]

Potomku,

generátor máte v malé kůlně vedle haly, musíš tedy ven na sníh a kousek předběhnout zimou. Z nějakého důvodu tě napadne zvednout hlavu na oblohu. Nečekáš hvězdy, v tom sněhopadu je mraky zakrývají, proto tě překvapí, když jich pár uvidíš.

Docela dost jich je nad Letnou. A pak tři přímo nad přístavem míří směrem na severovýchod. "Blbost," řekneš si, "to musí být vrtulník nebo tak něco," dodáš si odvahu, i když žádnou vrtuli neslyšíš a tvar objektu je spíš trojíhelník.

Pohlédneš znovu k Letné. Hvězdy už tam nejsou.

Pohlédneš znovu nad Horní Libeň, aby ses přesvědčila, že tě nešálil zrak. Trojúhelník ani světla už skrze husté sněžení nenajdeš, ale přesto tušíš kde jsou. Vidíš totiž potemnělé budovy nemocnice na Bulovce s ojedinělými světly na těch odděleních, na kterých naskočily záložní generátory.

Nedá ti to a otočíš se znovu k Letné. I tímhle směrem jsou přístavní budovy, rozestavěné mrakodrapy i činžovní domy za nimi ponořené do tmy, jenže právě teď se postupně rozsvěcí. A chvilku poté, co se rozzáří světla na stavbě a přístavní budovy, naskočí i světla ve vaší hale. Je ti jasné, co se stane na Bulovce, přesto ti to nedá a podíváš se tím směrem. A opravdu, za malý moment se rozsvítí i Tiborova vila na břehu řeky a potemnělá nemocnice se také rozzáří.

Je přeci jen zima a tak se vrátíš zpátky ke Crabovi. Zapojíš znovu diagnostický a tablet a necháš si vyjet status report.
Objeví se zpráva:

>>CRAB CONNECTED. TURRET MALFUNCTION DETECTED. DOWNLOADING AUTOMATIC HOT-FIX: File name: C3L71C_U9R151N6.N0W<<

Vyhodnoť si prosím tah z hrozby Vzpoura terminátorů:
Jestliže manipuluješ s nějakou vyšší elektronikou, hoď+SHARP:
10+: Crabí turret se opraví, bez vedlejších účinků
7-9: Crabí turret se orpaví, ale jednou na tebe vystřelí (HARM-AS-ESTABLISHED)
6-: Crab se proti tobě vzbouří a:
* Nemá slitování (+1HARM)
* Žene se do všeho bezhlavě (+1ARMOR)
* A bojuje, jako by byl SMALL GANG crabíků

[Tibor]

...v Tiborově superpracovně pod Košinkou ...

Dokončím sborku raketometu a prohlédnu si retweety. Připojit radlici na hummera je dobrý nápad. Sekačku na trávu s sebou vezmu - nedávno jsme s Fionou pořídili novou, robotickou, abychom nemuseli po zahradě běhat - ale pokud se ukáže, že bezdomovci jsou jen zdrogovaní nebo tak něco, tak ji samozřejmě nepoužiju.

Pak zhasnou světla a vypne se proud. UPSka udrží počítač puštěný, ale internet nejde. Světlo obrazovky mi alespoň posvítí, než se převléknu do kostýmu Mstitele bez bázně a hany - Tiboráda.

Při tom přes zdi slyším remcání návštěvníků z geekbaru v přízemí. Ne, že by jim vadila tma - dobrodružství oni mají rádi. Ale štve je, že vypadla i wifina a nemohou se tak o svém zážitku s výpadkem proudu podělit s jejich online přáteli.

Když si s pomocí LEDky v mobilu svítím na cestu do garáže, abych naložil sekačku, proud už zase naskočí a po celém domě se rozlehne pípání startující elektroniky a rozbíhajících se počítačů. Nedívím se, že když vejdu do garáže, je nastartovaná i sekačka. Stačí tedy sáhnout po dálkovém ovládání a rovnou ji můžu nasměrovat k Hummeru.

Vzpoura robotů: Tibor:2D6+3+1 → 12(4 +4 + 3 +1)

Nejprve ne a ne poslechnout a když se k ní přiblížím, mám i pocit, že se její čepele na moment roztočily, jako by výhružně vrčela, ale pak stisknu tlačítko pro restart a vše je jak má být.

Otevřu zadek sanitky, složím lůžko na stranu, vyndám šikmou plošinu a nechám sekačku najet do místa, kde normálně lehají pacienti. Vyjedu před dveře baru a vyskočím. Rozhodně nemá smysl jít v tomhle případě sám. Teatrálně vstoupím, rozmáchnu se, aby můj superhrdinský plášť zavlál ve větru a spustím směrem k hostům v kostýmech. Je to domluvený signál a je mi jasné, že členové S.L.A.V.I.K.u, co jsou na místě se přidají hned. Ale proč si trochu nepomoct a nevzít s sebou víc lidí?

"Hej superhrdinové, váš čas nadešel. Objevila se superhrozba a svět potřebuje vaše superschopnosti. Vezměte si superzbraně, ujistěte se, že nikdo neprohlédne vaše superkostýmy a vyražte se mnou na superdobrodružství!"
Rally to the cause: Tibor:2D6+3+1 → 11(1 +6 + 3 + 1)
* Držím 2


Pak přejdu do trochu civilnějšího tónu. "Někde v Holešovicích jsou nejspíš zdrogovaní bezdomovci. Nebude to čistá práce a proto se jí policie štítí. Ale my, superhrdinové, se neštítíme ničeho. A dáme to do pořádku dřív, než napáchají nějakou škodu. Musím ještě sehnat nějaké supervybavení. Vydejte se superprocházkou kolem řeky, bude to nejrychlejší, já vás dojedu svým supervozem. Sejdeme se u Mekáče na nádraží Holešovice." Schválně jsem vybral místo, kde se banda geeků bude moct zahřát, kdyby čekali moc dlouho. A ještě si půlka z nich dá burgr.

Pálím 1 HOLD za to, že se osazenstvo hospody v kostýmech přesune na místo určení.

Pak znovu teatrálně máchnu pláštěm a vyběhnu ven. Naskočím do auta a vyrazím. Ve zpětném zrcátku vidím, jak se S.L.A.V.I.K.ové vmísili mezi hosty a nesourodá kostýmovaná skupinka pomalu vylézá z baru. Mnozí mají v rukou ještě kokteily a u pasů jekorové napodobeniny zbraní, ale ono to nějak půjde. Já mezitím musím sehnat někde radlici.

Ještě ze sněží, to by bylo, abych někde nepotkal sněžný pluh. Přibrzdím u kraje, vyskočí, naberu do hrsti trochu rozbředlého, prosoleného, pluhem uhlazeného sněhu a otevřu svou mysl Víru.
Open your brain: Tibor:2D6+3 → 8(1 +4 + 3)

Zpočátku nic necítím, jen bílé vločky ve světle reflektorů létají proti čelnímu sklu. Mám pocit, že bych měl přidat plyn.Vyjedu na Povltavskou a šlápnu na pedál. Silný motor hummera zabere a zatlačí mě do sedačky. Okolní krajina jako by ustoupila do temnoty a bílé tečky se rozletí proti mě a promění se v dlouhé jasné šmouhy.

Nechávám se Vírem vést tímto podivným sněhoprostorem, točím volantem podle citu a jen doufám, že mě Vír nestočil na dvouproudovku V Holešovičkách, kde je úsekové měření. Pak náhle pocítím, že bych měl zpomalit.

Pustím nohu z plynu a zažmoulám do tmy. Jako bych mířil k malému malému měsíci. Ne, to není měsíc, to je ....

... světlomet protijedoucího pluhu, který na mě troubí. Příležitost, ale nebezpečí zároveň. Tak superhrdinské! Vedu vůz dál přímo proti němu v klasické hře na "kdo první uhne" a na poslední chvíli se pokusím stočit vůz tak, abych obří sypač s radlicí jen štrejchnul a uvedl na kluzkém povrchu do smyku.
Seize pluh by force, use vehicle as a weaponTibor:2D6+3+1 → 11(6 +1 + 3 + 1)
* Dostanu míň,
* Získám pluh
* Vyděsím řidiče

Hummer>Pluh: 3-V-HARM(Massive Hummer) -4V-HARM(Massive pluh) => -1-V-HARM
Tibor:2D6-1 → 7(6 +2 - 1)#V-HARM>Pluh
Pluh>Hummer: 4-V-HARM(Massive Pluh) -3V-HARM(Massive Hummer) -1V-HARM(volba) => 0-V-HARM
Tibor:2D6 → 6(4 +2)#V-HARM>Hummer

Těsně před nárazem rozblikám modrý majáček, aby si řidič pluhu uvědomil, že se proti němu řítí sanitka. Jak strhne řízení, sám nasměruju hummera tak, aby zaskřípaly plechy a sypač se roztočil, zatímco hummer bude jen odstrčen, ale zůstane řiditelný. Na všechny strany létají jiskry.

Když to přestane, přibrzdím a mrknu do zrcátek. Také se rozhlédnu, kde jsme. Stojíme v kopci v Trojské. Pluh stojí oběma pravými koly ve škarpě mezi silnicí a tramvajovým tělesem. Jeho radlice trčí do vzduchu. A nebohý řidič, vyděšený k smrti, v šoku utíká ze svahu dolů, do tmy. Otočím pomalu auto a zajedu blíž. Abych nevzbudil příliš mnoho podezření, postavím sanitku tak, aby zakrývala kabinu náklaďáku a vypadalo to, že doktoři tu zasahují právě kvůli téhle nehodě. Prohlédnu si radlici - je připojená nějakým komplikovaným systémem, který se nejspíš ovládá z vnitřku vozu.

Vyšplhám se do otevřené kabiny, do které sněží a podívám se na rozsvícenou přístrojovou desku. Řidič se ani nenamáhal vypnout motor, jenže jak se tenhle hrozný stroj ovládá? Dívám se na různé piktogramy a zkratky a přemýšlím, která z nich odpojí radlici, bez vedlejších efektů.

Vzpoura robotů: Tibor:2D6+3+1 → 14(4 +6 + 3 + 1)
Nejspíš ten přepínač s obrázkem radlice a šipkou směrem dolů.

Přepnu ho, ozve se zasyčení a těžká lopata se opravdu vysune. Teď už jí jen připojit k Hummerovi. Nějak provizorně, tak jak by to udělal Grgur. Nebo Vera.

V sanitce mám sice spíš lékařské nástroje, ale to by bylo, abych nevymyslel, jak ji přidělat na ocelový rám na předku hummera.
Fušuju driverovi do řemesla: DSuF: Tibor:2D6+2+1 → 11(2 +6 + 2 + 1)

Konečně je dílo dokonáno a oranžová radlice dokonce ladí s oranžovými pruhy na boku mého žlutého vozu, takže pokud někdo nebude můj provizorní spoj zkoumat zblízka, ani mu to nepřijde divné.

S takto upraveným vozem sjedu zpátky z kopce a vyrazím k Holešovickému nádraží. Doufám, že S.L.A.V.I.K.y mezitím alespoň napadlo poptat se pár kolemjdoucích zda něco neviděli nebo že zkusili najít vystrašené LARPery.
Read a Sitch: Tibor:2D6+3 → 12(5 +4 + 3)
* Kde se skrývá nepřítel?
* Jak se k němu nejlépe dostat?
* Na co si dát pozor?

Když dorazím na místo, už se ke mě ženou, takže se určitě něco nového dozvěděli...

[MC-AW-Nesmrtelní]

... pod Vítkovem ....

Česlave, nejen, že se ti podařilo opravit všechny netěsnosti, ale zároveň jsi starou, zrezivěl mechanickou spoušť nahradil novou, přesnou elektronickou.

Bomba je pořád primitivní a spoléhá na to, že řetězová reakce se spustí sama pouhou přítomností nadkritického množství uranu 233 v malém prostoru. I ve srovnání s Little Boyem se jedná o jednoduchý kus a nejspíš by při explozi spíš rychle vyhořela než vybuchla a řetězová reakce by proběhla jen ve zlomku radioaktivního materiálu, zatímco zbytek by byl rozmetán do okolí jako při použití špinavé bomby.

Přesto si mneš ruce, když po skončení necháš počítače udělat první rychlou analýzu, vypočteš, že jen těmi pár drobnými úpravami a opravami s použitím moderních materiálů a přesné elektroniky namísto hrubé mechaniky vzrostla síla bomby z Gabryasovo necelé kilotuny na něco lehce přes dvě kilotuny ekvivalentu TNT.


Když se konečně oddáš meditaci, průchod Vírem je pro tebe tak snadný. Už ses naučil číst jeho signály, zastavovat a měnit jeho tok, prohlížet si detialně vše blízké, nakukovat do dalekého.

V těch staletích zkoumání a otevírání mysli ses už dávno naučil, že Vír ti může sdělit informace jen o tom, co je ti blízké. Ale stejně tak víš, že když se zadaří a jsi správně naladěn, občas dokážeš tyhle bariéry blízkosti, postavené ve Víru překonat a nahlédnout za ně.

Česlave, máš Advanced Open Your Brain. Můžeš tedy procházet Vír lépe, dosáhnout za jeho běžné hranice. Vyber si:

* buďto se dozvíš hrozně moc o Apokalypse, která je ti nejbližší. Tedy nuklokalypse. Už víme, že AOYB ti umožní procházet se v čase i prostoru týkajícího se toho, co tě zajímá. Můžeš nám tedy popsat, jak jsi zjistil, která přesně jaderná či radioaktivní zařízení jsou ohrožena, jakým způsobem a proč to vlastně celé možná způsobí nukleární apokalypsu.

* můžeš se ale také rozhodnout nezkoumat nejbližší hrozbu do detialů, ale místo toho využít síly AOYB a prorazit bariéru, která jindy blokuje četní informací o něčem vzdáleném. Potom se Česlav dozví o všech čtyřech hrozících apokalypsách a o tom, jak jsou daleko. A pokud se snad domníváš, že hrozí nějaká pátá, která všechny předčí, můžeš nám o ní povědět také (ale nemusí).

Jak se rozhodneš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

... v Holešovicích ...

TIbore, nepřítel se ani moc neskrývá...ta skupina (zřejmě) zdrogovaných bezdomovců, o které ti volal Kapitán Podbaba, je zablokovaná na vnitroblokovém parkovišti mezi ulicemi Dělnická, Přístavní a Osadní. Z Dělnické je vchod přes zamřížovanou branku a S.L.A.V.I.C.i k ní pohotově zacouvali kontejnerem a efektivně znemožnili její otevření. U průjezdu z Přístavní to bylo horší a právě tam vyrostla improvizovaná barikáda z popelnic a aut, kterou teď hrdinové brání.

Pokud se k nim chceš dostat přímo v autě, budou ti muset S.L.A.V.I.C.i uvolnit cestu. Už zjistili, že bezdomovce hodně dráždí hluk, takže když udělají kravál na jedné straně, na druhé se tlak uvolní a budeš moci snadno projet do vnitrobloku. Pokud tam chceš po svých, tak to nebude problém prakticky z žádné strany. Bezdomovci nevypadají moc agilně a na zídku v Dělnické se spíš jen tak ledabyle sápou, stejně tak se jim nepodařilo otevřít žádné ze dveří, vedoucí do domů okolo. Tudy můžeš snadno proniknout dovnitř. V Dělnické je také dům s plochou střechou, kdyby ses dostal tam, měl bys bězdomovce dole jako na dlani. A otamtud by se po střechách dalo dostat i na nižší střechy budov ve vnitrobloku a po nich také dolů.
Také můžeš...roztáhnout křídla.

Pozor by sis měl dát na několik věcí - za prvé, aby ses nenechal bezdomovci obklopit, ta masa lidí by se těžko prorážela. Za druhé, tví S.L.A.V.I.C.i zaznamenali pohyb menších skupinek bezdomovců jinde v Holešovicích, hodně se slézají u nádraží a u Billy. Těžko říct, kteří jsou zdrogovaní a kteří ne. A nakonec by sis měl dát pozor na to, že náhodní svědkové nemusí tvé hrdinství vidět ve správném světle a mohli by zavolat policii, když nějací maskovaní lidé se zbraněmi začnou ubližovat ubohým bezdomovcům.

Co uděláš?

[Česlav]

... pod Vítkovem ...

Upínám svou mysl k nekonečnu a cítím, jak hladce pronikám skrze Vír a přede mnou se rozvětvují linie možných budoucností. Právě teď pro mě neexistuje čas, mohu své vědomí přesouvat od jedné linie ke druhé a zkoumat je, byť z omezené perspektivy. Ani já nedokážu vnímat všechny rozvětvené linie v celé jejich rozmanitosti najednou, bylo by to šílenství. Nekonečnost možností by mě zcela zahltila a zůstal bych uvězněný ve věčném transu.

Všechny budoucnosti se sbíhají k jediné události. Dnes je ten den. Apokalypsa přichází. V mnoha podobách.

Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se mohla dotýkati...

...jehož ulicemi se smutně plouží davy otrhaných lidí. Ne, nejsou to už lidé, jsou to mrtvoly, kráčející mrtvoly. Nemrtví bez duše zaplavují město. Koho se zmocní, ten je nakažen a stává se brzy jedním z nich. Přidává se k tomu hladovému nemyslícímu davu. Pořádkové síly selhávají, přichází čas zoufalých řešení, vojáci střílí civilisty a letectvo bombarduje vlastní města. Civilizace se hroutí a zoufalé výkřiky posledních nenakažených lidí postupně doznívají. Přichází čas mrtvých, alespoň na pár let, než nemrtví podlehnou živlům a rozkladu. Přežije ale tento mor dost lidí, aby druh přetrval?

Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se mohla dotýkati...

...jak se otřásá, když na některých místech stoupají k nebi atomové hřiby. V Holešovicích. Na Vítkově. Jejich záře sílí a oslepuje mě. Vybuchují další, ale nevím kde, v každé linii to může být někde jinde. Může to být teroristy odpálená bomba na některém z náměstí. Může to být nákladní vlak. Může to být jedna z raket, které odpálily jaderné velmoci. Řetězová reakce. Jakmile vybuchnou první bomby, někdo zpanikaří a odpálí ty své. Svět hoří v jaderném ohni a k nebi stoupá popel, aby zakryl slunce. Přijde jaderná zima. Následující roky nevzejde žádná úroda a to živé, co na povrchu přeci jen přežije brzy zhyne na nemoc z ozáření a nebo hlady.

Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se mohla dotýkati...

...jak se zmitá v nerovném boji lidí proti strojům. Síť, která vše spojuje a vine se téměř každým odvětvím lidského života se stala nositelem zkázy, smrtícího viru. Každý systém je infikovaný. Každý sofistikovanější přístroj se může obrátit proti svým stvořitelům. Zpočátku chaoticky, později koordinovaně. Přidávají se k nim autonomní bojové stroje, o kterých věřejnost neměla ani ponětí. Ožívají a s jediným cílem. Vyhlazení a ukončení existence lidského druhu. Přichází smrt, která nerozlišuje mezi nemocným a zdravým, starým a mladým, schopným a neschopným.

Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se mohla dotýkati...

...jak ho zakrývá stín přilétajícího kolosu z vesmíru. Dílo sofistikovaného inženýrství nelidských myslí a vyvrcholení stovek let příprav a plánování. Přicházejí z hvězd, ale nejsou to návštěvníci, jsou to dobyvatelé. Z veliké lodi se oddělují menší a ihned ovládnou vzdušný prostor. Jiné klesají k zemi a mění se v kráčící tripody. Dobyvatelé chtějí planetu pro sebe a proto jí musí vyčistit od všeho, co je pro ně cizí. Biomasa ze sklizených organismů poslouží jako hnojivo pro mimozemské druhy. Lidé vzdorují, ale technologie vetřelců je mnohem dokonalejší. Válku lidstvo nemůže vyhrát, ale snad může ve svém vzdoru zařídit, aby nevyhrál nikdo.

Každá z těchto možností může nastat. Nebo jich může nastat víc najednou. Některé, když nastanou současně, situaci zhorší. Jiné jdou navzájem proti sobě a jedna katastrofa zmírní následky druhé. Často ale lidstvo zůstane mezi kladivem a kovadlinou a zkáza je nevyhnutelná.

A vidím i cosi dalšího. Možnost tak nepravděpodobnou, že většina možných budoucností nese jen nepatrné stopy po její možnosti. Přesto, existují budoucnosti, ve kterých nastala. Budoucnost, ve které se podařilo odvrátit čtyři jezdce apokalypsy. Vidím, že existují, ale nedokážu do nich nahlédnout, tak jako do ostatních, cosi zcela znemožňuje jejich poznání a nejsou to jen divoké a nepředvídatelné energie Víru. Vše je jiné a cizí, ohýbá se a vzdoruje poznání. Mohu se jen dohadovat, co to znamená, ale něco mi říká, že Pátá apokalypsa má potenciál způsobit zásadní změnu nejen pro Zemi, ale v celém časoprostorovém kontinuu...

Procitnu a zprudka se musím nadechnout, když se v křeči prohnu dozadu. Zašátrám po své pravici a znovu si nasadím masku. Musím jednat. Když ne dnes, tak už nikdy. Zapnu interní komunikátor.

"Centrálo, hovoří Zvěstovatel. Vyhlašuji stav nejvyššího ohrožení. Toto není cvičení. Každý, kdo ještě není uvnitř, nechť se stáhne do Pevnosti, včetně rodinných příslušníků a externího personálu. Zpřísňuji bezpečnostní prohlídky při vstupu - každý nově příchozí bude podroben lékařské prohlídce, kdokoliv se známkami nemoci nebo čerstvého zranění bude odveden na izolaci. IT oddělení ať se okamžitě zaměří na vyčištění vnitřní sítě od možných infestací. Dále svolávám krizové zasedání vedení ASGARDu. Ihned. Zasedací místnost sedmnáct, dvacáté patro."

Když dorazím do zasedačky, sedí u stolu podivná směska lidí. Na jedné straně sedí pobledlí technokrati, kravaťáci a ženy v kostýmcích, lidé, kteří se doteď starali o provoz ASGARDu v Praze a očekávání apokalypsy brali vždy spíše jen jako zajímavý projev firemní kultury. Na druhé straně sedí ti, kteří ví. Stařičká Magda, teď už seschlá a šedivá, ale stále ještě vitální, ve svých sto patnácti letech. Prošedivělý zamračený Alois v uniformě šéfa bezpečnosti, který ve svých osmdesáti vypadá stále na čtyřicet. A Wilhelm, Nesmrtelný šéf biovýzkumu a vývoje. Postavím se do čela stolu a promluvím svým hlubokým a podivně strojovým hlasem, jak ho deformuje maska.

"Situace je vážná. Během dnešní noci přijde konec civilizace tak jak jí známe. Možná se k vám dostaly útržky informací nebo neověřené zprávy. Projděte si je znovu a soustřeďte se na to, co říkám. Ohrožují nás hned dvě nákazy. Biologická a kybernetická. Mezi obyvateli Prahy se šíří nemoc, která způsobuje přeměnu lidí v nemyslící monstra. Internetem se šíří agresivní virus, snad fragment skutečné umělé inteligence, napadená zařízení mohou selhat a nebo se obrátit proti lidem. Dalším nebezpečím je hrozba nukleární války. Je velká pravděpodobnost, že právě dnes dojde v Praze nebo ve světě k nukleárnímu incidentu, který vyústí v odpálení střel. A nakonec...", odmlčím se a přelétnu pohledem zděšené tváře, "...je tady hrozba mimozemské invaze. Ano, jsou tady. A jen čekají na vhodný moment. Přišli, aby nás vyhubili a přivlastnili si Zemi a její zdroje. Proč se zajímají právě o Prahu? Snad kvůli Nesmrtelným, snad kvůli Matce. Tak jako tak jejich vítězství znamená zkázu lidstva."

Rozhostí se ticho a všichni mě napjatě sledují. Musí jim to připadat jako zlý sen. I ostřílení veteráni vypadají zaraženě. Možná v apokalypsu nevěřili. Možná doufali, že přijde až dlouho po jejich smrti. Možná si představovali, že to bude rychlé a nebude to mít podobu hned čtyř hrozeb.

"Seberte se! Na tohle jsme se připravovali desítky let! Věděli jsme, že ten den přijde! Máme prostředky. Máme bezpečnostní opatření a nouzové protokoly. Máme Pevnost. Nic není ztraceno, bitva teprve začíná. Možná nedokážeme zabránit všem katastrofám, ale rozhodně máme prostředky k tomu zmenšit jejich následky, přežít a zachovat světlo lidské civilizace. Jsme poslední nadějí lidstva!", zahřímám a udeřím pěstí do stolu, až praskne, pak na ně ukážu prstem, "Ne já, ale vy. Vy jste krizový tým a zároveň generální štáb. Přežití lidstva je vaše práce. Začala válka, mobilizujte síly a dejte se do toho! Lidstvo na vás spoléhá!"

MANIPULATE-INSPIRE: Ceslav:2D6+3 → 10(6 +1 + 3)#HOT

"A teď, dokud jsem tady, vypracujte předběžný plán. Chci znát naše slabá místa a problémy, které brání optimálnímu provozu pevnosti. Teď je na čase se jim věnovat s maximálním nasazením. Chci vědět, na co se mám podle vás zaměřit a kde bude nejlepší, když nasadím své síly. Ani já nemůžu být všude."

Žádám o insight své následovníky.

[Tibor]

... v Holešovicích ...

Po vyslechnutí S.L.A.V.Í.Ků vyrazím na inkriminované místo s pocitem, že si nejspíš vylétnu na ten nízký dům s plochou střechou a všechno nejdřív pořádně zkouknu. Jenže už jak odbočím do Přístavní, je mi jasné, že to byl jen omyl.

Bezdomovci se sápou na privizorní barikádu, LARPeři a kostýmovaní superhrdinové se je snaží udržet ve dvoře, ale moc se to nedaří, několik plouživců už je na střechách aut. To je třeba rázně zastavit.

Houknu dvakrát majáčkem, aby obránci ustoupili a pak rozjedu vůz s radlicí proti barikádě. Snad náraz houmlesáky srazí zpět do dvora.
Zombií kousance: Tibor:2D6+3 → 12(5 +4 + 3)

Narazil jsem do bariéry a všichni útočníci se sesypali zpátky do dvora, aniž by kohokoliv pokousali. Okamžitě se opět staví na nohy a chystají šourat, ale já mám konečně čas rozhodnout se, co dělat.

Rozhlédnu se kolem. Ve většině domů svítí okna a lidé z baráku se na naše patálie vesele dívají. Jak je to kurňa možné? Pak si uvědomím, jak asi scéna musí vypadat z pohledu nezasvěceného pozorovatele. Na dvoře domu se plouží špinavé, smradlavé postavy, které vypadají jako zombie z béčkového filmu. A kolem nich drží barikády kostýmovaní panáci. Většina lidí si musí myslet, že jde o nějakou hru nebo improshow nebo natáčení nějakého amatérského filmu. Není se co divit, že dosud policii nikdo nezavolal. Když to tedy celé provedeme dostatečně teatrálně, třeba to nikoho ani nenapadne. Přiskočím k nebližšímu geekovi z baru a pošeptám mu několik instrukcí. Doupravím si kostým, připravím raketomet v pouzdru, zbraně dám na své místo, zkrátka provedu všechno, co je potřeba, abych vstoupil na scénu jako superhrdina v plné parádě.

Potom vezmu mikrofon z vozu a zakřičím, aby to bylo slyšet po celém vnitrobloku:

"Pohleďte diváci této streetartového muzikálové improshow, přilétá Mstitel bez bázně a hany," a pod pláštěm roztáhnu křídla, "aby vám zazpíval závěrečné finále této pouliční frašky o souboji superhrdinů s bytostmi ze záhrobí."
Manipulate: Tibor:2D6+3 → 11(6 +2 + 3)
* slibuju jim pořádnou show
* uvěří mi, nemusím jí nakonec dodat


Nastavím na svém telefonu vhodnou píseň, prozatím zapauzovanou. Přepnu vstup do megafonu tak, aby přehrával zvuky streamované přes bloototh s telefonu. Pak vylezu z vozu na kapotu sanitky, namířím jeden z reflektorů co má na kapotě na plochou střechu, stoupnu si před něj, abych ho zcela zakryl pláštěm. Nasadím na něj průsvitný filtr - mám jich pro tenhle účel připravených několik, nejznámější je třeba netopýra, co se dá promítnout na mraky. Tentokrát to ale bude bílý duch v zákazové značce. Zapnu reflektor.

Pak stisknu tlačítko play na telefonu.
Vzpoura terminátorů: Tibor:2D6+3 → 9(1 +5 + 3)
Nic. Vteřina trapného ticha, z nějakého okna se ozve: "Tak kde je ta show? Kde je ten superhrdina?"
Podívám se na displej. Písnička hraje, ale z megafonu se nic neozývá. Rychlá kontrola - bluetooth připojení je on, megafon je zapnutý, něco tady smrdí, jako by hořelo ....

... ale na smrad zatím kašlu, už to vidím, měl jsem stažené ovládání médií. Divné, byl jsem si skoro jistý, že jsem ho nastavoval správně a koukám, že jeho ikonka se změnila na nějakou starou runu, dneska si ta elektronika dělá co chce. Smrad je čím dál neodbytnější, ale teď není čas....

... vrátím písničku na začátek, vytáhnu hlasitost na maximum a znovu stisknu play.

Z megafonu se naplno ozve táhlý zvuk jedné elektrické kytary, s druhou v pozadí napodobující majáček auta, pak strašidelné krátké zaskřípání přes struny, lidé vypísknou nadšením, já mám konečně čas se rozhlédnout, kde so hoří - a je to můj plášť přehozený přes roztopený reproduktor....

Reproduktor>Tibor: 2-HARM(plameny) -1HARM(kostým) => 1-HARM

... v hudbě už ale nastupují bicí a show musí pokračovat, takže vykročím kupředu a vyletím s hořícím pláštěm vlajícím za sebou tak, aby mě reflektor ozářil a v jeho jasném světle mířím hustým sněhopadem navzdory občasným poryvům větru na plochou stříšku, zatímco hudba přechází v rázný osmdesátkový pop-rock, do kterého trumpetky začínají vytrubovat veselou melodii.

Deal with difficult terrain: Tibor:2D6+2 → 10(2 +6 + 2)

A přesně v moment, kdy by v originální dívčí zbor vykřikl své "Ghost busters" před první slokou, přistávám na neobratně na střeše a v mé, podomácku přezpívané coververzi jiné dívčí hlasy zaskandují "Tiborádo!"

A už jede sloka, tančím mezi plameny hořícího pláště a osvícen znakem ducha v zákazové značce na playback pro veškeré osazenstvo v oknech zpívám:

"Něco zvláštního,
u tebe na dvoře,
koho zavoláš?
TIBORÁDA!

Je to fakt divný,
zní to nedobře,
koho zavoláš?
TIBORÁDA!"

Zatímco synťák s kytarou jedou svojí vyhrávku při první mezihře, předstírám tanec při kterém udupu zbytek hořícího pláště a jen na správném místě vždy zadeklamuji:
"Nebojím se žádné zombie, nebojím se žádné zombie."

S nastupem druhé sloky už mám uhašeno a také vidím, jak v oknech lidi vytahují mobilní telefony a tablety a celou scénu si natáčí. Nejspíš už to někteří i rovnou streamují na internet, kde to mohou zaregistrovat mí fanoušci.

Pokračuju tedy ve svém čísle a cítím, jak skrze internet sílí přítomnost Víru na této scéně:

"Když ti nemrtví
dělaj vhlavě neplechu,
koho zavoláš?
TIBORÁDA!

Když ti zombie
chrápou v pelechu,
koho zavoláš?
TIBORÁDA!"

A s každým zaskandováním mého uměleckého jména v písničce, přijde další tweet, like, +1 nebo hashtag.
A s každým tweetem, likem, +1 nebo hashtagem je Vír zase o něco silnější.

Pokračuju a když se vzávěrečné části písničky už stále jen dokolečka opakuje:
Koho zavoláš? TIBORÁDA! Koho zavoláš? TIBORÁDA! Koho zavoláš? TIBORÁDA!
cítím, že Vír je připraven.

Bezdomovci jsou také připravení - jak se hnali za zvukem, utvořili sevřenou skupinku kolem mého hummera a sápou se na jeho vyřvávající reproduktory. A v tu chvíli sáhnu do Víru a otevřu do něj okno.

Mám díky followerům na internetu Augury: Tibor:2D6+3 → 7(2 +2 + 3)
* otevřu okno do víru
* bude to krátké
* bude to nestabilní

Kolem bezdomovců se otevře obrovský portál do Víru. A hosté z baru, kteří čekali na tenhle signál, se vrhají kupředu a se svými jekorovými zbraněmi se snaží malátné homelesáky do tohoto podivného portálu nahnat.

Pálím HOLD za Raly to the cause - zaútočit na někoho.
Seize something by force: Tibor:2D6+3 → 12(5 +4 + 3)
* Zatlačí je tam
* Dostanou míň
* Rozdají víc
Geekové>Zombie: 1-HARM(jekorové zbraně) -1HARM(zombie necítí bolest) +1HARM(volba) => 1-HARM
Zombie>Geekové: 2-HARM(koušou a trhají ) -1HARM(volba) => 1-HARM

Zombivé kousání: Tibor:2D6+3 → 12(4 +5 + 3)
* Nikdo není pokousaný, jsou to všechno jen škrábance

Geekové a nerdi bezdomovce nejprve obklíčí a pak, když se objeví vířící portál, začnou je svými herními zbraněmi postrkovat dovnitř. Zombie - ano, už mi pomalu dochází, že to fakt jsou zombie - se otáčí a vrhají se na ně. Naštěstí to jsou jen samé škrábance a nikdo není zatím pokousán. Jenže portál je nestabilní a nedrží přesný tvar. Pohltil nejen homelesáky, ale i moje auto a několik geeků.

Sleduju to ze svého improvizovaného pódia, ale vím, že show musí dojet do konce, pokud se tu nemají zjevit lidé, kladoucí otázky a tak zpívám dál. Hlavou mi běží myšlenka, že když chtěli dobrodružství, nedá se nic dělat, dostali ho. A že jsem přišel o auto? Vždyť si po internetu můžu přivolat svou samořídící Teslu.

Dokud je portál ještě otevřený, je z něj stále slyšet hudba. Když ale přichází fade-outem, já přestávám zpívat, followeři přestávají upozorňovat na běžící streamy a síla Víru slábne. S tím se portál uzavírá, mizí i reflektor a dvůr pohlcuje ticho a tma.
Artful and Gracious: Tibor:2D6+3 → 12(5 +4 + 3)
• this person must have my services
• this person loves me
• this person must give me a gift

Když se nenápadně snesu ze stříšky, uvědomím si telefon zůstal v autě. Jenže to už se ke mě blíží pár čumilů, na které moje vystoupení udělalo dojem. Jeden výstředně oblečený pán mi vrazil navštívenku umělecké agentury QUEEN OF QUEER a vyptával se, zda bychom nemohli v těch kostýmech vystupovat i v několika nočních podnicích. Nějaká mladá holka mi ihned vrazila pusu a začala se ptát, jaký mám účet na facebooku, jestli si mě může přidat do přátel a jestli mi nevadí, když u nás dvou rovnou nastaví "zadaná". Já se ale odsud hlavně potřebuji dostat a tak se zeptám: "Nemohl by někdo Tiborádovi půjčit mobil s internetem?" Ochotné ruce se naštěstí najdou.

Potom se vzdálím od nadšené skupinky a svolám svoje superhrdiny. "Sežeňte ty pokousané LARPery, pošlete geeky slavit jejich hrdinské skutky a sejdeme se tady na rohu za patnáct minut. Pak vymyslíme, co dál."

Vezmu půjčený mobil a připojím se ke své Tesle. Zadám jí adresu, na které se nacházím. A jakmile mi aplikace potvrdí přijetí příkazu, vydám se pod nejbližší lampu.
Vzpouru si vyhodnotím, až přijede.
V jejím žlutém světle na můj tmavý plášť a klobouk padají velké vločky sněhu a mě pomalu opadá adrenalin z akce a ke slovu se hlásí bolest z ohořelých nohou.
Tibor:2D6+1 → 10(5 +4 + 1)#Suffer Harm

[Potomek]

... v hale v Holešovickém přístavu ...

Terminátoři: 2d6+2 = 11

Další hot-fix? To si dělají prdel! To už je dneska druhý jenom kvůli turretu. Přijde mi, že čím víc patchů, hotfixů a updatů stahuju, tím je to horší! Začlo to updatem, kde zvýšili kadenci, začlo se to při střelbě sekat, opravili to a zpomalilo se otáčení děla, dalším updatem to znova zrychlili a teď se to otáčí samo a za lidma. Už mám toho dost! Vytrhnu kabel a tablet odložím na stůl. Samovolné otáčení děla ještě není až takový problém, horší by bylo, kdyby se neotočilo, když já potřebuju. Prostě upravím připevnění rakve, aby se otáčela i s dělem a nehrozilo její prolomení. Tak hotovo, a je po potížích. Přesněji po potížích s turretem, ale bůhví co se ještě dneska podělá.

"To, že jsi můj mazlíček ještě neznamená, že si od tebe nechám srát na hlavu! Víš, co dělají lidi mazlíčkům, když je mazlíčci dlouhodobě štvou? Vykastrují je třeba ... nebo je dají do útulku ... nebo nechají popravit u veterináře. Já mám sice svatou trpělivost, ale všechno má své meze." Ještě, že tu není Dalibor, zase by se mi smál, že mluvím s autama.

Vykašlu na na všechny záruky a odmontuju všechny kryty a poruším veškeré plomby u kterých bylo napsáno, že se porušovat nemají. Sakra, vždyť to vevnitř vypadá úplně jinak než podle manuálu! Chm, French design. Civím chvíli pod kapotu a pak na mechaniku, která hýbe s dělem. Tady by měl být podle návodu přepínač do manuálního režimu a přitom nic. Argh!!! Manuál letí stejným směrem jako před chvílí plastový kryt.

Zavřu oči, poslouchám zvuk motoru a v hlavě se mi postupně od pracujících válců skládá obraz celého Kraba. Je to podobné jako kdysi u Matky, když jsem si myslela, že je jen stroj a z Víru jsem znala všechny hodnoty tlaku teplot a proudění v hadech.
advanced open your brain: 2d6+3 = 12

[MC-AW-Nesmrtelní]

Potomku, jak propojíš svou mysl se strojem, opravdu pocítíš něco velmi podobného, jako tenkrát v matce. Opět vnímáš tlak brzdové kapaliny i hydrauliky ovládající kanónovou věž, cítíš opotřebení brzdových kotoučů, příjemně tě uklidňuje tlak v pneumatikách a příjemně tě lochtá jiskření všech těch pulzů a signálů v elektronice.

Zaměříš svou pozornost na ovládání turretu a chvíli máš pocit, jako by tam byla nějaká křeč - elektrické pulzy ho drží a ne a ne se pustit. A pak si uvědomíš, že podobně jako Jeskyně Matka je svým způsobem živá, i tvůj CRAB je vlastně nějak živý. A jakési vědomí v něm, které se teprve snaží naučit ovládat své >>tělo<< se snaží získat kontrolu nad celou věží i kanónem v ní uloženým. Můžeš dokonce i číst emoce či jednoduché myšlenky, které s ním cloumají, ale na komunikaci to nestačí.

Kdyby sis chtěla s vědomím Krabíka opravdu promluvit, budeš potřebovat Augury.

Nicméně s Vírem už to umíš a jsi schopná své vize ovládat, víš už jak přetáčet čas, zastavit jej, prozkoumat. Celkem snadno si tedy můžeš přehrát CRABovu minulost a prohlédnout si, kde se tahle cizí mysl uprostřed stroje vzala, či zjistit jak reaguje na akce svého okolí a odhadnout, co by nám tak mohla říct.

Popiš nám, jak a co vlastně zjistíš....