[AW-EPOCHA] 16. století - Rudolfínská fantasy

[MC-AW-Nesmrtelní]

... na Universitě ....

Chval se na chvíli zamyslí. "Nemá v tom zase prsty ta mladá mrcha?" zeptá se pro jistotu a když se na něj tázavě podíváš, upřesní, "Vera, to vyžle co mi minule nakukalo do hlavy, že mám vypustit chiméru."

Když ve tvé tváři uvidí údiv, uklidní se. "Nu dobrá, dám na tvá slova. Ale budu velmi opatrný a nepřej si mě. Jestli se to opět otočí proti mě, dáš mi důvod ..." a významně, až výhružně se otočí.

"Mimochodem, nevíš kde se ta vychytralá bestie zdržuje? Má u mě ještě vroubek," podívá se na tebe tázavě a určitě opět myslí Veru.

Pak začne mávat na kulisáky, aby začali věci přenášet do Malého sálu.

Co mu odpovíš? A co uděláš dál?

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... v Bohemicích ....

Grgure, když jsi uslyšel zprávu, že bylo zavražděno několik jeptišek, tak jsi skoro nadskočil radostí. Konečně pořádné jídlo. Mrtvé, které zabil mor jíst nemůžeš. Vždy se na tobě či tvých zvířatech objeví příznaky moru, sice brzo ustoupí, ale jídlo ti sebere víc života než dá. Ty i tvé dopravní prostředky jste už opravdu vyhladovělí.

Nikdy jsi nevypadal úplně zdravě, ale teď vypadáš jakoby ti do smrti zbývaly jen hodiny. Cizí lidé se tě proto bojí víc než kdy dřív, mají strach, že máš mor. Abatyši ale dobře znáš a ona tebe, takže tě nevyhodí, jakmile se přiblížíš. Měl bys ale vyrazit, nejsi jediný, kdo po Praze sváží mrtvoly.

Bohužel tvůj reprezentativní černý kočár stojí už několik týdnů v šopě. Je těžký a zesláblí koně je neutáhnou. Navíc vraníci se včera utrhli ve stáji, sežrali nějaké morem nakažené mrtvoly, takže teď postávají ve stáji se svěšenýma hlavama, mají po těle ošklivé boule a zadní nohy i s ocasem celé posrané.

Co uděláš?

[Grgur]

Hm, jeptišky by nemusely být nakažené. Slint.

Vraníci jsou mimo a dávám si na ně pozor. Když jim ale přivezu slušný kus žvance, snad je to posílí. Teď ale nezbývá, než vzít Chcípa, mého šedáka a zapřáhnout ho do staré dobré kárky na mrtvoly.

Budu muset vymyslet nějakou lest, abatyše určitě bude chtít pohřbít jeptišky v klášteře. No, ale to uvidím až na místě, až zhodnotím situaci.

Vyvedu Chcípa, zapřáhnu do postroje a vyjedeme před stáj. Pravé poledne a padá sníh. No to bude cesta. A hlavně bude ještě o něco těžší zamaskovat stopy po ukradených jeptiškách. No uvidíme. Soukám se na kozlík.

[MC-AW-Nesmrtelní]

... V Bohemicích ...

Fiono, když vyjdete na kraj lesa, vidíte jak od stodoly u hřbitova vyjíždí Grgur s šedákem a vozem na mrtvoly.

Co uděláš? A popiš nám, jak vlasntě vypadá rytíř. Má svou zbroj? Nebo jsi mu sehnala dobový převlek?

...

Grgrure, když se naposledy rozhlédneš před tím, než se vydáš na cestu, uvidíš na kraji lesa Fionu s nějakým mužem.

Co uděláš?

[Grgur]

Mávnu na Fionu. Kdyby potřebovala odvoz, tak z toho třeba něco kápne. Protislužba nebo nějaký ten grošík.

"Co ty tady, dívko z lesa? Máš nového milence? Pojďte ke mě, třeba vás můžu někam hodit, mám namířeno do kláštera svatého Františka, nejspíš přes Owence, Letná pole a bubenský brod."

[Vukmar]

.... na Wiitkowě vrchu ....

Mrtvolu odtáhnu do malého dolíku aby na ní nebylo tolik vidět a nechám jí tam. Sněži a již teď je pokrytá bílým popraškem. Nebude to trvat dlouho a nikdy si jí nevšimne pokud o ní rovnou nezakopne.

Touha po pomstě na Vlaštovce mě sžírá a žene vpřed, alenesmím se jí nechat zaslepit. Přepadnout je na cestě je nebezpečné. Budou mít doprovod a jak Česlav i ona jsou zkušení bojovníci. Proti jednomu z nich bych šanci měl, ale obě se postavit nemohu. Musím vymyslet něco jiného. Něco čím překlopím váhy ve svůj prospěch. A to něco jistě najdu v Praze.

Sestoupím z kopce a zamířím k bráně do města. Mým cílem je Zlatá ulička. Slyšel jsem o všech těch podivínech kteří tam žijí. Bádají nad nesmrtelnosti a přeměnou olova ve zlato. Jako kdyby na něčem takovém záleželo. Jenže kromě toho se u nich dá najít střelný prach a další látky, které dobře hoří a vybuchují. Tohle je mnohem lepší jak zlato. Pak ať se Vlaštovka třese. Já tu její ledovou skořápku rozpustím.

[Jasna]

... u svatého Františka ....

Pokrčím rameny. "Pokud s nimi cheš bojovat tímto způsobem vymlouvat ti to nebudu, ale možná je na čase trochu přitvrdit pokud chceš zůstat u svého řemesla. Svět se mění a kdo ví co bude za pár desetiletí."

"Tohle musela způsobit ohromná síla," pronesu užasle když vidím proraženou zeď. Tohle by nesvedl ani Vojtěch.

"Běž něco zjistit od té přeživší já se podívám k řece zda tam něco neobjevím. Pak se tu znovu sejdme," navrhnu a vydám se po stopě k mlýnu. Po cestě se otevřu Víru.

Open brain: Jasna:2D6+2 → 6(3 +1 + 2)

[MC-AW-Nesmrtelní]

Jasno, vidíš golema. Přímo před sebou. Vypadá přesně tak, jak sis ho vždycky představovala. A kráčí k tobě, i v jasném bílém poledni mu oči rudě svítí. Napřahuje ruku, sklání se k tvému uchu a tiše, jak to jen hora hlíny dovede, zašeptá:


"Máš mor!"


Nechápeš to, stojíš jak zmražená a on se zase otáčí a odchází, ne utíká pryč. Jak utíká, tak se zmenšuje, zmenšuje, až je velký jen asi jako dvanáctileté dítě. Otočíš se ještě jednou a není to golem, je to krysí muž. Zachechtá se, zablýská se mu v očích a zmizí za mlýnem.

Vyhodnoť si prosím:
Při setkání s nakaženým, hoď+DIVNĚ:
HIT:
• Dostala jsi jednorázově 1-HARM
• Stal jsi se bacilonosičem (dá se to vyléčit v patřičně vybavené ošetřovně) a nevíš o tom
• 10+: Vylepši 3 z:
• 7-9: Vylepši 2 z:
o Neublížilo ti to
o Uvědomíš si, že jsi bacilnosič
o Získala jsi imunitu na příští setkání s morem
MISS:
• Jsi nakažená, v čase se to bude zhoršovat (vyléčí to někdo s ošetřovnou) a jsi bacilonostič. Po vyléčení nejsi bacilonosič a získáš imunitu.

[Jasna]

Nakažení morem: Jasna:2D6+2 → 14(6 +6 + 2)
Na mě si nepřijdete holomkové.

Tohle bylo zvláštní. Chvíli to vypadalo, že golem je snad přičinou moru, ale nakonec to tak nebude. Tady již nic dalšího neobjevím tak se vrátím za Jankem. Snad měl více štěstí.

[Potomek]

Nemocná jeskyně, otrávená Vlčí krví. A je to moje vina, Fiona mě varovala. Musím najít Dalibora.
"Jak pomoci? Co může pomoci?" mávám rukama po symbolech v zářícím okně. "Mluv!"

Podívám se nahoru: "A vy byste mi občas taky mohli říct něco užitečnějšího než, kde je hodně much nebo jiného vašeho žrádla" Vím ale že netopýrům nadávám zbytečně, teď v zimě jeskyni opouští jen zcela výjimečně. Ani nevím kudy se vlastně dostávají ven.

Pohladím krápník jako by byl živý. "Vydrž. Najdu lék."

Procházím místnost s hady, hledám nějaký příznak nemoci, který by šel vidět i na pouhýma očima. Pak dojdu do místnosti, kde si vlci měnily střeva. Opravdu se chci starat o místo, které dává Vlkům ocelové tělo? Ano chci, i když je to pro mě samotnou zcela nepochopitelné.

Pak podplavu tůňkou a vyšplhám z jeskyně po laně, které mívám pověšené na kořeni plané trnky, která roste přímo nad dírou.

Napomenu Toníka, že je potřeba dát ovcím a koním. Jo a nasedlej mi Šídlo. Obleču se a vyrážím za Daliborem, dýku i pistoli si beru s sebou, pod pláštěm stejně nebudou nijak nápadné. A když Vír sílí, může se stát cokoli. Nasednu na kobylku, která už netrpělivě dupe na místě. Ještě zavolám do stáje: "Toníku! Slyšela jsem zkazku, že se někde po okolí potuluje nějaký šílený bělovlasý stařec a je nebezpečný. Kdyby se tu objevil, tak né že si budeš hrát na hrdinu, kdyby bylo nejhůř, zalez do seníku a nevylízej."

Ten kluk mě ale stejně nebere moc vážně, myslí si jak je chytrý. Vždycky půlku sýra, co vyrobí, prodá načerno a peníze si nechá asi si myslí, že jsem blbá, ať si to klidně myslí dál...

Pobídnu Šídlo do rychlého klusu, ta se jako obvykle zakousne do udidla a zkouší mi vyrvat otěže z ruky. Jako obvykle neúspěšně. Je to skvělá kobyla, jen trochu paličatá a lekavá. Klušem k mostu, nechci, aby se musela brodit tou ledovou vodou.

[Česlav]

... na Libeňském zámku ...

Výpad a okamžité stažení, sek z prava, úkrok a úder vedený shora. Je rychlá a techniku má výbornou.
Uhýbám úkrokem do strany a rozhodím jí strkancem do ramene, následuje náznak úderu šikmo z leva, ale místo toho přiskočím blíž a skřížím s Vlaštovkou čepele, chytám jí zaruku, protáčím jílec v ruce a hruškou meče se jí snažím vypáčit meč z ruky.

"Jak jí chceš vzít sílu trvale?", řeknu jí, když se na ní navalím, abych jí připravil o momentum, "Tobě se schopnosti také vrátily."

Meč si vypáčit nenechá, je zručná šermířka a tenhle můj trik už musí mít prokouknutý. Místo toho, aby mi vzdorovala, pustí meč z pravé ruky, chytí ho do levé a uskočí stranou. Dovolí si i zariskovat a protočí se v piruetě s cílem mě obouruč vzít přes záda. Úkrokem vzad uhýbám, skloním meč a musím se zaklonit - čepel zasviští jen pár čísel od hrudníku. Nastavuji meč znovu do střehu a s Vlaštovkou se nevzájem obcházíme, hledáme svá slabá místa.

"Krom toho, bude to chtít silnou magii. Tibor jí může utkat, ale nebude snadné jí ovládnout. Pro mě by nebylo."

Vlaštovka se vrhá vpřed a snaží se odesknout mou čepel. Ukročím vzad a změním střeh, tak snadno mě nedostane. Teď je řada na mě. Naznačím úkrok vpravo, ale vrhnu se vlevo, odtlačím její čepel a když jí stáčí spátky, prudce do ní udeřím a následuje série nízkých seků. Má co dělat, aby je vykryla, takže pokračuji v útoku. Vlaštovka ale udělá bleskurychlý přemet vzad a opět jsme oba ve střehu a měříme si jeden druhého.

"Samozřejmě, že ti pomůžu, drahá. Jenže si budu muset odskočit na Hrad, zjistit, co přesně po mě Rudolf chce. Máš nějaký plán, jak Jasnu najdeme, nebo necháme Vír, aby nás vedl?"

Jak běží čas, stále větší důraz je i v duelu kladen na techniku a správné provedení. V bitvách nerozhodují už jen počty a zbraně, ale schopnost odhadnout soupeře a provést správné manévry. Já na to přišel mnohem dříve, ale doba mě začíná dohánět. Musím se proto neustále zdokonalovat a tříbit svou mysl. Také na ní spoléhám čím dál víc, než na instinkt a štěstí. Někdy se to ale vymstí.

READ A PERSON: Ceslav:2D6+2 → 4(1 +1 + 2 sharp)
• What does your character intend to do?

snažil jsem se odhadnout další Vlaštovčin záměr v duelu, krom toho mě zajímaly i jiné věci, ale asi se stane něco, co mi ty otázky z hlavy vyžene...

[Fiona]

...v mohyle...
"Těší mě, já jsem Fiona. Byla jsem tvou jedinou společnicí, zatímco jsi spal a snil. Zachránila jsem ti život. Teple se prosím obleč, čeká nás dlouhá cesta, tvé léčení není u konce." Na jeho Vlčí část zatím nereaguji. Nechci jí toho moc prozrazovat uvnitř mohyly a venku ze mě nic nedostane. Podám mu těžký kožešinový kabát člověka, jehož plícemi dýchá, a pár dalších kusů oblečení, co mu padlo. Připravím se vyrazit z mohyly a většinu cesty budu mlčet. Mimo mohylu mluvím nerada, jenom těžko tam dokážu zformovat své myšlenky dost jasně, aby mi ostatní rozuměli.

Mohylu za sebou uzavřu.

... v Bohemicích...
*Fiona pokrčí rameny*
"Spíš starého."

"Ludvík. Zrůda.
Zrůda. Ludvík.
Pátý. Zrůda.
Zrůda. Pátý."

*Fiona se zamyslí*
"Musíme do města. Budou problémy. Ty pomůžeš, já pomůžu. Nebudeš zrůda."

[Dalibor]

... na univerzitě...
"Jaká mrcha, Chvale!?! ... Jo, počkej, Vera. Ne, ta v tom prsty opravdu nemá. Navíc jí křivdíš. Každopádně, tohle mám ze své hlavy a pro jednou neběžím za žádnou ženskou, dostal jsem totiž košem. Ale k věci. Bojím se totiž, že na tvém představení hrozí, že při něm propukne mor. Já mu chci zabránit a věřím, že tobě to za to taky nestojí. Prosím tě, zaúkoluj své lidi, aby si všímali čehokoli podezřelého. Rád bych ti poradil, na co si mají dávat pozor, ale sám nevím přesně na co. Určitě se ještě před představením ukážu."

Nějakou dobu okouním na trhu na dohled od Kolegia, jestli se neděje něco neobvyklého. Už jsem se málem vydal do studentské hospody, protože tam se v tomto počasí dějí ty nejneobvyklejší věci, když jsem ale zahlédl z univerzitních budov vycházet mistra Tadeáše. Už se sice plouží a vypadá nad hrobem, mysl má ale jasnější než většina působících alchymistů.

"Mistře Tadeáši, pane kolego! Jak jste pokročil s testováním mé hypotézy? Stále věřím, že Velké dílo bylo nepochopeno. Nepopisuje lineární proces změn, které je potřeba vykonat, ale spíše kruh přirozených proměn, nad kterými je pouze třeba dohlížet. Ostatně, máte můj vzorek, že ano. Testuji, jestli krev jisté bytosti - a ne, opravdu nemůžu sdělit, o co se jedná - samovolně podstoupila první krok proměny, nigredo, a zdá se, že ano. Povedlo se mi s ní postoupit do kroku dalšího, k albedu dochází přesně podle návodů starých mistrů. Zbělený produkt ale nedokáži přivést správně do následující fáze, k citrinitas dochází neochotně a výsledná xanthosis je zcela nevýrazná a výsledné tělo je nestálé, sublimující. O pokročení k rubedu nemůže být ani řeč. Přitom by to bylo dokonalé uzavření kruhu! Z krve prošlé hnilobou by postupně bylo možné proměnou dosáhnout krve čistší a tím se hniloby zbavit. I kdyby můj proces nakonec nevytvořil lapis philosophorum, dokážete si představit, jaký účinek by měl tento proces na toho nešťastného tvora, který v sobě započal proměňovat svou prima materia? Ach mistře, škoda, že vám nemůžu říct víc a dát vám vzorek mého vstupního materiálu! Pokročil jste aspoň se studiem zbělené látky, kterou jsem vám dodal? Dokázal jste proniknout do tajemství té látky, jejíž podstata je pro mě záhadou? Dokázal jste ji vůbec zařadit na velký řetězec bytí?"

Když jdeš s otázkou za alchymistou, ...Dalibor:2D6+3 → 11(2 +6 + 3)#sharp
Aby bylo jasné, co vlastně chci - zpracovávám vlčí krev alchymistickými procesy. Dal jsem mu zabitou vlčí krev, aby ji zkoumal, a chci vědět, co zjistil o podstatě vlčí krve. Rád bych jeho poznatky použil pro tvorbu kamene mudrců, pokud tohle není možné, tak na svůj projekt zbraně proti Vlkům, mimo jiné proto, že požadavky, které bude potřeba splnit, jsou v tuto chvíli nejasné.

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... v zahradách kláštera svatého Františka ...

Jasno, po tvém setkání s tajemnou bytostí, co roznáší mor tedy:
- jsi nezraněna
- sama morem netrpíš a máš imunitu na všechna další setkání s morem
- stala jsi se bacilonosičem, uvědomuješ si to a může tě toho zbavit lékař v nějaké ošetřovně (workshop s infirmary).


Vracíš se do klášterní zahrady. Janek zrovna mluví s Abatyší Marií. Když přijdeš blíž, představí tě: "Matko představená, tato zkušená alchymistka by zcela jistě dokázala vypátrat, co se přesně stalo, bylo by dobré, kdyby si mohla promluvit s tou jeptiškou co přežila."

"V žádném případě," odpoví abatyše, "setra Jůlie je otřesená. Leží na lůžku v ošetřovně, má horečku a blouzní. Křičela ze sna neustále >>Chci žít, ale nevím jak<<, a >>Ty hluboké rudé oči<<. Stále dokola jen tyhle dvě věty. Obávám se, že se od ní nedozvíte víc, dokud se nedá dohromady. Naštěstí jsem už poslala pro otce Vaška, on je skvělý lékař. Pustí jí žilou a až špatná krev odteče, snad se jí udělá lépe," vysvětluje, ve tváři pevný výraz.

"Zkrátka přijďte zítra ráno."

Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

.... nad ſſpitálskými poli ...

Vukmare, projdeš kolem vykopaných jam u východních hradeb a domků na předměstí a k bráně u bubenského brodu. Jacísi chytráci tam prý zjišťují, jaké je podloží a zda unese nové městské hradby. Mají být padesát metrů tlusté a mít stometrové bašty, pak prý odolají i těm největším dělovým koulím.

Projdeš otevřenou městskou bránou a pokračuješ podél břehu ke Kamennému mostu - nejkratší cestou na hrad. Když míjíš Františkánský špitál a klášter, vidíš obrovské díry ve zdech jeho zahrady i rozbité domy a zídky kolem zahrad kolem. Směrem do či od Židovského města.

Co uděláš?