Boj, od doby kamenné do středověku

[Passingby]

S rozvojem brnění ke konci středověku se v Evropě vyrojily dřevcové zbraně s hlavicemi všech možných tvarů, pro které ani nemáme názvy (všechny ty sudlice, glaivy, partizány, halapartny, bills, billhooks atd.). Je u něčeho z toho známé nebo prokázané, že to podobně jako pilum vzniklo na kontrování nějakého stylu boje nebo na využití slabých míst v brnění (které se asi stávalo běžnější a kvalitnější)?

Vzhledem k tomu, že přesně tohle období a zbraně řeším (pro článek do Drakkaru), tak za mě musím říct, že odpověď je velmi jednoduchá - všechny tyhle zbraně vznikly, aby kontrovaly těžkou jízdu protivníka (a poskytly pěšákům šanci postavit se nejsilnější a nejdrtivější zbrani té doby na bojišti). V zásadě se jako první zbraně co umí bojovat s jezdci (kromě kopí) objevily sudlice, které kombinují kopí (proti nájezdu), hák (na strhávání jezdců z koní) a sekeru (na proseknutí brnění ležícího jezdce velkým obloukem). Poprvé uměli pěšáci způsobit těžké jízdě velké ztráty, ty topory ale byly příliš krátké, takže jezdci zvládli způsobit těžké ztráty pěchotě nazpátek. To vyřešila píka, která prodložila topor a úplně zabránila jezdcům, aby se k pěchotě dostala.

To jsou v zásadě dva principy, co se objevují - špice a dost dlouhý klacek (píka), nebo kratší klacek a multifunkční hlavice (sudlice, glévy, partyzány, halaparty, billhooks, etc.). První zastavovalo nájezdy, druhé sloužilo k rubání jezdců, když se zastavili/zpomalili. Co přesně se používalo z té druhé varianty hodně záleželo na místě a na tom na co byli zvyklí. Britové používali svoje bills/billhooks, Švýcaři halberdy/halapartny, Italové glévy... postupně se nejvíc rozšířily halapartny, které byly nejuniverzálnější.

[Jerson]

Zajímavý článek o speciálních soubojích a jizvách v obličeji.

[Eleshar_Vermillion]

Tyjo, že by ještě někdo teďka praktikoval mensuru bez masek, to jsem fakt neslyšel a moc tomu popravdě nevěřím.

[Antharon]

S rozvojem brnění ke konci středověku se v Evropě vyrojily dřevcové zbraně s hlavicemi všech možných tvarů, pro které ani nemáme názvy (všechny ty sudlice, glaivy, partizány, halapartny, bills, billhooks atd.). Je u něčeho z toho známé nebo prokázané, že to podobně jako pilum vzniklo na kontrování nějakého stylu boje nebo na využití slabých míst v brnění (které se asi stávalo běžnější a kvalitnější)?

Vzhledem k tomu, že přesně tohle období a zbraně řeším (pro článek do Drakkaru), tak za mě musím říct, že odpověď je velmi jednoduchá - všechny tyhle zbraně vznikly, aby kontrovaly těžkou jízdu protivníka (a poskytly pěšákům šanci postavit se nejsilnější a nejdrtivější zbrani té doby na bojišti). V zásadě se jako první zbraně co umí bojovat s jezdci (kromě kopí) objevily sudlice, které kombinují kopí (proti nájezdu), hák (na strhávání jezdců z koní) a sekeru (na proseknutí brnění ležícího jezdce velkým obloukem). Poprvé uměli pěšáci způsobit těžké jízdě velké ztráty, ty topory ale byly příliš krátké, takže jezdci zvládli způsobit těžké ztráty pěchotě nazpátek. To vyřešila píka, která prodložila topor a úplně zabránila jezdcům, aby se k pěchotě dostala.

To jsou v zásadě dva principy, co se objevují - špice a dost dlouhý klacek (píka), nebo kratší klacek a multifunkční hlavice (sudlice, glévy, partyzány, halaparty, billhooks, etc.). První zastavovalo nájezdy, druhé sloužilo k rubání jezdců, když se zastavili/zpomalili. Co přesně se používalo z té druhé varianty hodně záleželo na místě a na tom na co byli zvyklí. Britové používali svoje bills/billhooks, Švýcaři halberdy/halapartny, Italové glévy... postupně se nejvíc rozšířily halapartny, které byly nejuniverzálnější.

Toto ma zaujalo, kombinovali sa v tomto pripade v jednotke rozne zbrane aby sa dosiahla nejaka variabilita?

V antickom grécku falangy často používali v prvom rade xiphosy (listové meče) alebo doru (kopije) a v druhom dory a od tretieho existovali sarissy (obojručné extra dlhé kopije)

[Antharon]

Toto ma zaujalo, kombinovali sa v tomto pripade v jednotke rozne zbrane aby sa dosiahla nejaka variabilita?

Jednoznačně. Už Švýcaři zavedli ty combined-arms armády (v předních řadách pikenýři, vzadu halapartníci připravení provést protiútok nebo zastavit průlom a na stranách střelci), plně to pak rozvedli Španělé, kteří místo halberdníků měli ty rodoleros (týpky s mečem a kulatým štítem) a začali tvrdě jít na týpky se střelnými zbraněmi (arkebuzy, muškety) a děla. Z této kombinace se přímo vyvinuly pozdější tercie (kombinovaná formace pikenýrů a mušketýrů), které dominovaly válčení až do třicetileté války a poloviny 17. století (za konec tercií se považuje Rocroi 1643, kde byla zničena pověst jejich neporazitelnosti).

[Passingby]

Bohužel nemám našermováno, tak se musím zeptat povolanějších...

Mám takovou představu, že "realistický" (hehe) souboj s kostlivcem by byl pro živého šermíře dost nebezpečný a nepříjemný (a hodně vzdálený běžným kanónfuturistickým kostřivcům), protože...
- kostlivec nemá svaly, takže nesignalizuje pohyb dopředu (resp. signalizuje jinak, než na co je člověk zvyklý od člověka)
- kostlivec nemá oči, takže není poznat, kam se kouká
- kostlivec nemá mimiku, takže není poznat, jak moc na hraně svých schopností a možností se pohybuje
- kostlivec se nezadýchá a nepotřebuje dělat pauzy

Na druhou stranu, když bojuju s lidským protivníkem, který je schovaný za štítem, má helmu přes celý obličej a nějakou lepší zbroj, tak u něj některý ty body budou asi platit taky. Pak by to zas takový rozdíl být nemusel (až na tu neunavitelnost, což je dost podstatný detail).

Trefil jsem se aspoň trochu?

[York]

Kostlivec má jeden zásadní problém - váží necelejch 10 kg. Takže gentlemanskej souboj kordem asi vyhraje, ale jakmile se mu dostaneš "na tělo", má to spočítaný

[Passingby]

York: Haha, na to jsem úplně zapomněl.

[Vallun]

Iwas - bylo by třeba definovat, jakého kostlivce si představuješ... Ve fikci je celá řada variant...

[Passingby]

Jo, nechtěl jsem moc zabíhat do detailů, nechávám na každým, jakýho kostlivce si představí. Ona i ta váha kostry se dá pořešit třeba "magií," takže bude působit mnohem těžší...

[Eleshar_Vermillion]

Já myslím, že ta bližší představa kostlivce je naprosto klíčová.

- kostlivec nemá svaly, takže nesignalizuje pohyb dopředu (resp. signalizuje jinak, než na co je člověk zvyklý od člověka)
Jop, to asi z definice
- kostlivec nemá oči, takže není poznat, kam se kouká
To ani dobrý šermíř nedá najevo. Ale kouká se kostlivec vůbec očima? Když mu urazíš hlavu, funguje dál?
- kostlivec nemá mimiku, takže není poznat, jak moc na hraně svých schopností a možností se pohybuje
- kostlivec se nezadýchá a nepotřebuje dělat pauzy
Tyhle dvě věci mi přijdou zajímavější - počítal bych, že kostlivec se pohybuje na hraně svých možností pořád, resp. přesněji jede 100 % času na 100 % výkonu, protože není limitován běžnou fysiologií; stejně tak ve většině pojetí nemá moc vůli a mysl, tj. neřeší strach, sebezáchovu, bolest a podobné věci, které běžného bojovníka dost často drží zpět.

Klíčová poznámka je Yorkova, tj. kostlivec je dost lehký a dá se očkávat, že zbraň bude mít třeba 10 % jeho hmotnosti, což je dost šílený poměr. Čili klíčový význam má ta magická síla, která ho animuje, a bojovník nezápolí ani tolik s kostlivcem samotným jako spíše s touto silou. Od její podstaty, velikosti a možností se tedy musí vše odvíjet.

[Aegnor]

.