Ω Projekt Omega

[Jerson]

Ze zápisků vývojáře - Proč slova místo čísel

[Jerson]

Arkham nalezen

… by mohly hlásat palcové titulky novin, kdyby jim tuto zprávu někdo předal. Zatím se to nestalo, protože dojmy i zranění průzkumníků jsou příliš čerstvé.
Každopádně se agentům ve složení Kazatel, Maďar a Japonka (operní pěvkyně s vějířem. Úderné označení stále hledáme) podařilo ve snovém stavu opět vstoupit do katakomb dveřmi nalezenými v knihovně, a když prošli další část chodeb, podařilo se jim útržek staré mapy navázat na jejich mapu, a najít další východ z podzemí. A tento východ vedl … těžko říct kam. Město bylo temné, plné podivně zkroucených stromů a plazících se kořenů. I přes noční hodinu se v něm pohybovalo množství podivně vypadajících lidí, kteří nedůtklivě reagovali na otázky cizinců.

Zoltán prozkoumal školu, přičemž zjistil, že je plná „dětí“, z nich snad každé má zbraň a vražedné úmysly. Po pokusu o výslech jedné holky musel utéct skrz (zavřené) okno, a spolu s ostatními jen tak tak doběhli do domu, v jehož sklepení se nacházel vchod do katakomb. Zjistili, že temní lidé zřejmě nedokážou dveře otevřít, a oni se mohli vrátit zpět do knihovny.
Přitom zjistili, že školní kůlna zapálená v onom temném světě hořela i v tomto světě, takže následky činů při snovém cestování můžou mít svůj odraz ve skutečném světě.

Plány katakomb i návod na Snové cestování jsou v knihovně, dostupné každému, kdo by chtěl v průzkumu pokračovat.

[Jerson]

Mám tu tři hlášení z katakomb pod Readingem, kudy vede cesta do Arkhamu. Jak se zdá, i s mapou v ruce není úplně snadné se v pořádku dostat na druhou stranu a zpět.

M113 od A89
M114 od A94
M114 od A143
M116 od A143

A pak hlášení o technicích ze Sommersfeld company, M115 od A116
Zejména to poslední by mohlo zajímat všechny, kteří moc nemusí lovecraftovské motivy a chtěli by spíše "Omega classic", protože tohle téma chci pojmout jako zápletku pro další kampaň.

[Jerson]

Vyšel můj rozhovor o Omeze.

[Jerson]

Včera mě hráči překvapili. Už několik misí se snaží odhalit a zničit "zlo" v Arkhamu, tedy jeho původce. Posledně zjistili, kde ho najít, s pomocí druhé skupiny se vybavili na finální souboj v bažinách. Dopraví se tam. Vynoří se "mluvčí" hlavní obludy - hromada slizu s lidským tělem uvnitř. Říkal jsem si, zda vůbec dostanu šanci něco udělat, než agenti zaútočí - a oni mě nechali mluvit. A dokonce jsem tři z nich přesvědčil, že by útočit vůbec nemuseli, i když jsem použil ten nejodpornější hlas, který jsem zvládl, abych předvedl opravdu hnusného tvora. Jen jeden agent - jediný, kterému netvor mohl něco nabídnout - byl pevně rozhodnutý toho netvor zničit, a i když jsem ho na chvíli možná nalomil a dvě agentky ho přesvědčovaly o opaku, tak nakonec stejně zaútočil.

Když to srovnám se situacemi třeba ve fantasy, kde hráči často útočí i na humanoidy jako první, tak by mě zajímalo, v čem je tahle situace jiná.

[Selhan]

A není to jedno? Stejně se nakonec všechno zamorduje, protože stačí jeden, který chce začít střílet, i oproti padesáti, kteří chtějí mluvit.

[MarkyParky]

Já mám teda že svých her jiný pocit, postmoderna zničila černobílé konflikty.

Pokud jako GM sám natvrdo nezaútočím, stejně ti hráči vždycky chtějí se vším mluvit a všemu dát sanci, bez ohledu na to, jak odporně tu bystost vylíčím.

A občas se stává, že dokonce mrmlají, když ty snahy řešit vše po dobrém narazí na tvrdou zeď, že je to "railroad, který je nutí do konfliktu" a tedy blbý design.

EDIT: Jediný, kdo to schytává bez rozmyslu, jsou lidé co šlápnou družině na kuří oko. Teda třeba teď v KŠM Xanatarův Čech. Ti to schytají vždycky, bez ohledu na to, s kým a kdy hraju.

EDIT2: I když to jsou vlastně skřeti a ti nejsou lidi. Nebo jo? Zatracená inkluzivita! Už ani ve fantasy člověk nemůže být rasista a řezat skřety po hlavě, jen za to, čím jsou

[Jerson]

A není to jedno? Stejně se nakonec všechno zamorduje, protože stačí jeden, který chce začít střílet, i oproti padesáti, kteří chtějí mluvit.

Právě že není.
Protože když by tomu zabijáckému agentovi ostatní v boji nepomohli, tak by tam nejspíše nejen zemřel, ale ještě by se mu ani toho tvora nepodařilo zabít. I když tedy jedna hráčka si vytáhla samé komplikace na svůj útok, takže to sama zhodnotila, že to vlastně odráží její snahu, že toho tvora ani zabít nechce.
Navíc z toho rozhovoru zjistili, že vlastně kousky toho tvora se pořád oddělují do různých tvorů, kteří se pohybují po okolí, a taky nechali naživu toho mluvčího ... takže ne, když by chtěli, mohli souhrnně zaútočit a alespoň ty dva tvory zničit najednou a silněji. Navíc když příště ten přeživší dostane šanci, může je přesvědčovat individuálně.

A když by byl menší, aby se dal zavřít do akvária, nebo prostě jen převézt do oceánu, tak by na to možná kývli všichni.

Bylo to něco trochu jiného než u mise hrané na Slezině, kde je ta entita dost unikátní, nepohyblivá, a sama od sebe jen tak zaútočit nemohla. A i tam vlastně Winnie jako jediná trvala na zničení, ale nakonec to řešení zůstane na další skupinu.

Pokud jako GM sám natvrdo nezaútočím, stejně ti hráči vždycky chtějí se vším mluvit a všemu dát sanci, bez ohledu na to, jak odporně tu bystost vylíčím.

Jo, tohle je ten případ. Ale nemyslím si, že by to bylo postmodernou. Pořád si myslím, že když je tvor hraný tak, že má ke svému konání nějakou uvěřitelnou a rozumnou motivaci než jen všechno zabít / zničit / pohltit, tak ho hráči spíše berou jako něco, s čím by se dalo dohodnout.

A to i v případech, kdy někdo z nich namítne, že si vlastně jen po svém interpretují nějaké cizí zvuky, nebo jako teď, kdy si uvědomí, že jsou v náměsíčném stavu, neví úplně jistě, jak by situace vypadala v bdělém stavu, a že všechny jejich informace pochází od jednoho nebo dvou NPC - přičemž oba říkali, že je třeba toho tvora zničit, jen to bude složité.

Dokonce se mi daří, že ustoupí od nepřátelství u člověka, který se je snažil zabít. I když tedy jeden mrmlal, že každý záporák je vlastně ten hodný, který má ušlechtilé úmysly, a chtěl by někoho ultra zlého, kterého by mohl zabít. Jenže takoví lidé nejsou příliš častí ani v realitě, i když pár adeptů bych našel.

[Bifi]

Pořád si myslím, že když je tvor hraný tak, že má ke svému konání nějakou uvěřitelnou a rozumnou motivaci než jen všechno zabít / zničit / pohltit, tak ho hráči spíše berou jako něco, s čím by se dalo dohodnout.

Opravím ťa: Ak sú hráči zvyknutí, že ich GM dáva prakticky všetkým bytostiam nejakú uveriteľnú a rozumnú motiváciu než len všetko zabiť/znižiť/pohltiť, (...).

[Jerson]

No to nevím, jak moc jsou na to zvyklí. Dva ze čtyř se s tím setkali poprvé. Jeden trval na zabití, druhá (v reálu studentka veteriny) to chtěla nechat žít.

[MarkyParky]

Tak ta je zvyklá setkávat se se zrůdnostmi plnými drápů a zubů, co jsou ve skutečnosti uvnitř milé a po životu toužící bytosti

[Jerson]

To se možná projevuje, a asi i to, že netvor vypadal jako obří had a ona má hady ráda - tedy on to byl obří sumec, ale ve vodě to vypadalo jako had. A taky má ráda draky.

Nicméně když jsem hrál a případně četl o hrách ve fantasy, tak tam určitě museli hrát podobně založení hráči, ale žádné debaty ve stylu „je správné na tohle zaútočit“ si nepamatuju. Odhlížím tedy od DnD-like her, když je reakce hráčů nastavena GMmem mimoherně, kdykoliv řekne „hoďte si na iniciativu“, tam asi není co řešit.

[Selhan]

Jersone, jenže lidi většinou nechtějí jít do PvP.

[Jerson]

PvP v Omeze není nic strašného. Hráči se do takových situací občas dostanou, někdy i cíleně, a jen párkrát to byla vyloženě bojová situace, většinou tehdy, když chtěl nějaký hrát machrovat, jak má drsnou postavu, a narazil na hráče, který měl taky drsnou postavu, jen poněkud skrytě.

Nicméně různé zabraňování v útoku, srážení ruky s pistolí před výstřelem, případně držení postavy jiného hráče, aby se nevrhala do boje, to se tu a tam děje.

[smrq]

Já jen potvrdím, že i mě se stává, že ve fantasy sahají hráči po zbraních mnohem častěji než ve hrách v roce 1800+.
Osobně si myslím, že je to nevědomými stereotypy, které používají vypravěči. Ve fantasy jsou protivníci většinou opravdu zlí a zabít si zaslouží. Je tam fůra monster, démonů a nemrtvých.
V moderních časech se postavy víc potkávají s normálními lidmi a brzy se naučí, že protivníci nebývají černobílí a jde s nimi mnohdy konstruktivně komunikovat.