Váš názor na {insert problem here}

[skew]

Manuál k použití:

• Postněte nějaký problém, záležitost, nebo třeba nějakou osobní zkušenost z některé vaší hry.
• Zeptejte se na názor ostatních na danou věc.
• Reagujte na otázky ostatních.
• Pointou každopádně je, že daná záležitost nemá potenciál uživit samostatnou diskusi - tohle téma má zastřešovat právě ty témata, kvůli kterým vám ani nestojí za to zakládat vlastní, protože by pravděpodobně shořela jako papír.
• Pokud se jak na potvoru diskuse rozproudí, asi nebude od věci odstřihnout ji do samostatného tématu (nebo preventivně založit nové).

[Vitus]

Lpění na prescriptovaných řešeních problémů (pro mne to není zcela totéž, co railroad), odmítání spoluúčasti hráčů postav na tvorbě /definici světa.

Pokus o přechod na jinou RPG (Traveller -> CoC), po zjištění, že je to asi GMem, přechod na deskové hry v rámci skupiny.

[Quentin]

Tak to máme zatím 3:0 railroad vs funkční hra

[MarkyParky]

Lpění na prescriptovaných řešeních problémů (pro mne to není zcela totéž, co railroad)

Tohle si půjčím, protože to celkem vyjadřuje jednu naší starou skupinku.

Ale nám to dopadlo dobře.

Několikrát jsem toho človíka exponoval hře, ve které hráči mohli vymyslet cokoliv, striktně rozhodovaly kostky a když to padlo, tak se jejich postup/řešení akceptovalo. Hráli jsme spolu různá indiečka, improvizované věci .... a on to začal zkoušet zapracovávat i do standardní kampaně a i když to chvíli trvalo, četnost přijímání takových věcí se zvyšovala. A když si osahal, že to nevadí a dokonce je to dobře, tak teď už většinou vede hry v pohodě a k tomuhle zlozvyku sklouzává jen u "hádankovitých" překážek.

[Quentin]

Jakou máte zkušenost s Conanovskou kampaní?

Mám tím na mysli fantasy, kde není úplně konzistentní mapa a hráči moc nerozhodují, co se bude dít v příští hře, protože každé dobrodružství začíná úplně jinde v nové situaci, stejně jako povídky s Conanem. Společné mají jen ty hlavní postavy.

Mám pocit, že takhle Bifi hrál přímo Conan d20?

Uvažuju, že odpoutám naše west marches od stávající mapy a začneme hrát všechny možné moduly, co mi přijdou pod ruku, bez větší kontinuity mezi nimi (vyjma hráčských postav).

Hráči jsou pro, ale stejně se ptám, jak podobné kampaně fungovali vám.

[Antharon]

My sme takto hravali in a wicked age. V podstate to boli nezavisle poviedky ktore prepajali iba postavy, ktore sa vratili po tom ako sa ocitli na zozname. Navyse tieto postavy boli casto uplne ine nez ich povodna verzia a jednotlive pribehy boli casovo nezavisle a nelinearne

[Vandalicus]

V pohode jsme takhle hrali asi rok, stridali jsme se dva DMove a chystali si random moduly v nejprimitivnejsim setupu "jste spolecnost dobrodruhu najimana na ruzne zakazky" coz v praxi znamenalo prave nahodne moduly.
Vhodne pro DMy s nedostatkem casu, ale casem nam kontinuita zacala chybet a vratili jsme se ke klasictejsi kampani. Ono se tam v praci nejaka zakladni kontinuita diky postavam vytvorila, ale furt to bylo takove... plytcejsi? Osobne hrat to znova, tak bych to aspon poprojoval nejaky hrubym arkem, at to ma nejaky cil a vyvoj (i kdyby to melo byt to travellerovske "splacite hypoteku na lod").

[Bifi]

U nas ta conanovska kampan bola vzdy plynula kampan s dlhym, suvislym dejom.
In a Wicked Age som hral jednu kapitolu, ale mam pocit, ze nam to trvalo dve sedenia.
Hrali sme tak ale zopar Delta Green misii (v GURPS 3e), kde hra zacina "vystupili ste z auta s touto misiou: ..."

[Markus]

Já jsem uvažoval (velmi výhledově) udělat si po několika souvislých/sandboxových kampaních pauzu a příští pojmout jen jako izolované epizody (asi DCC). Ale znám se, takže bych asi měl přirozenou tendenci je nějak propojovat, až by se to zase zvrhlo. Ono když si postavy v jednom modulu například znepřátelí nějakého boha, tak máš přirozenou tendenci nějak to dostávat do dalších her. Tak začneš reskinovat moduly, trochu měnit zápletky a než se naděješ, už to zase nejsou epizody.

Na druhou stranu moje zkušenost říká, že zážitek z každého modulu je výrazně lepší, když okolo něj máš nějaký kontext a hráči už přicházejí s nějakou motivací, která organicky vyplynula a není jen „jsme zvědaví, co tam je“. Takže možná je ta přirozená tendence to komplikovat ve skutečnosti přínosná.

EDIT: Ačkoli jako kompromis můžeš hrát něco, kde není mapa a hráči moc nerozhodují o příští epizodě, ale ty epizody na sebe přesto navazují v jednom ději.

[Jezus]

Tak minimálně zaručuje, že tam bude i nějaký hlubší roleplay

[Jerson]

Nevím, zda je tu vhodné téma, kdyžtak dodatečně provedeme řez zde:
----------------------------------------------------------------------------------------

Figurky a vymodelované terény / herní desky versus Theatre of the mind (tedy odehrávání scén včetně bojů a pomocí popisů)
Budu rád když napíšete, jaký přístup preferujete, v čem má výhody a jaké jsou nevýhody druhého přístupu. Liší se vás přístup při hře podle různých RPG systémů, nebo v různých situacích při použití jednoho systému? Vyzkoušeli jste druhý (jiný) přístup? Vyhovoval vám, a pokud ne, tak proč?

[Quentin]

Za mě je to čistě otázka systému.

Ve 2400 grid přinejlepším zdržuje a přinejhorším omezuje možnosti. Zato D&D4e bych si bez něj nedokázal představit (půlka schopností postav se vzdálenostmi a posuny po čtvercích pracuje). U 5e (resp. 3,5e) je to na hraně a rozhoduje komplexita encounteru; jak je to víc než 3vs3, tak bych ten grid vytáhl.

Ale někdo dokáže mít připravené battlematy úplně pro všechny lokace, i ty nebojové (hostince, ulici, palouk v lese...), a používají je i na roleplay scény a není to špatné. Docela to zvedá immersion, všichni pořád ví, kde stojí, není to špatné. Ale místy je to hrozně omezující.

Figurkové boje na gridu mě baví, ale 4e už mám ohrané a navíc se dá hrát jen o víkendech (aby se s těm tříhodinovým bojům vešel i nějaký roleplay ) Hrozně mě mrzí, že je 5e streamlined 3,5e. Kdyby to byla streamlined 4e, tak bych to nejspíš hrál pořád

[Pieta]

Jsou hry, co bez mapy ztrácí většinu kouzla. Jsou hry, co by ho ztrácely s mapou.

[Jerson]

Vím, že jsi možná chtěl být stručný, ale taková odpověď je mi úplně k ničemu.

[Selhan]

Jersone já nevím, přijde mi trochu divné, že po nás chceš, abychom ti napsali článek, který pak můžeš přečíst ve svém podcastu. Když nacházíš lidi, které to baví, tak best wishes, ale mně se do toho nechce. Rád se o tom tématu budu bavit, ale když bych chtěl napsat článek, tak si napíšu na blog nebo do Drakkaru článek. (A jestli to má být vykopnutí diskuze, tak si nemyslím, že úplně funguje.) A když pak napíšeš, že něčí odpověď je ti úplně k ničemu...

Jen zpětná vazba k tvému způsobu sbírání respondentů.

[Pieta]

Vím, že jsi možná chtěl být stručný, ale taková odpověď je mi úplně k ničemu.

Rádo se stalo, mně ty otázky taky vůbec nepomohly. (:

Jestli to chceš rozepsat, tak jsem zkoušel oba, nepreferuju jednoznačně ani jeden, figurky jsou lepší pro hry, kde na taktice záleží, totm pro hry, kde by to akorát atmosféru kazilo, někde mezi tím jsou hry, kde je to celkem jedno.

Ještě teda nemůžu vůbec mluvit o modelovaných terénech, k těch jsem nepřičichl ani trochu. Pro mě terén k figurkám vždycky byla pokreslená plocha.