Hry s kvalitním příběhem.
- Selhan
- Moderátor
- Příspěvky: 3812
- Registrován: 2. 3. 2016, 13:33
- Bydliště: Pankrác
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hry s kvalitním příběhem.
No... Moc ne. Ta základní fičura té kampaně - že máš vlastní královtsví - je samozřejmě cool, ale to je tak jediné. A i realizace tohoto je často dost slabá.
Toto všechno jsou jen nějaké mé naprosto subjektivní dojmy.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Dishonored byly skvělé.
Jednička tím, jak to vykopla, ten whalepunk byl špičkový. Magie, tajemství a všudypřítomné riziko globálního... odvelrybování do toho světa perfektně sedlo. Jakkoli základní linka byla trochu... řekněme podle běžného mustru, design misí byl skvělý. Rozjel jsem to na odreagování od všudypřítomné pandemie a ten mor jsem teda vyspoilovaný neměl
První DLC mělo zajímavé lokace, obzvlášť ta porcovaná verlyba byla dobré psycho. Druhé DLC ve mě moc dojmy nezanechalo.
Druhé Dishonored se mi líbilo ještě víc než jednička, hlavně celkovým settingem. Depresivní dystopie byla zajímavá, ale nablýskaná říše, která pod povrchem zahnívá, je ještě lepší. Z herního pohledu na mě udělaly dojem ty bloodflies coby původce nové epidemie. Krysy v jedničce měly roznášet mor, ale mechanicky zkoušely postavu sežrat, zatímco tady se mouchy starají samy o sebe, v klidu si kladou vajíčka do mrtvol a pokud se k nim někdo přiblíží příliš, výhružně bzučí a pak bodnou, což má vyvolat horečku a nositele zabít. To je jednak cool do stealth akce, jednak je to skvělá mechanická reprezentace hrozby, kterou mají představovat, což vždy ocením. Také bylo zábavné sledovat, jak se je kdekdo soustavně snažil chovat pro vlastní obohacení a zaznamenával nevyhnutelnou katastrofu. Že léčivé lektvary v obou hrách slouží jako lék na mor a stará verze je překonaná, protože už starý mor nehrozí, je bod navíc ilustrující cit pro detail. Přišlo mi, že dvojka má také lepší design levelů, obzvlášť to sídlo vynálezce bylo brilantní. Staré recenze dvojku dost zdrbaly, protože měla být zabugovaná, protože jsem přišel na párty pozdě, tak jsem nic takového nezaznamenal.
DLC ke dvojce mě ale zklamalo. Jednak mě na rozdíl od dvojky neoslovila hrdinka, jednak mi to přišlo šíleně zabugované a to až tak, že to nejspíš nedohraju.
V zásadě ani v jenom případě mi hlavní linka nepřišla moc zajímavá, slouží ale jako zarámování pro perfektní mise, které vypráví vlastní příběh.
Další na řadě bude Vampyr
Jednička tím, jak to vykopla, ten whalepunk byl špičkový. Magie, tajemství a všudypřítomné riziko globálního... odvelrybování do toho světa perfektně sedlo. Jakkoli základní linka byla trochu... řekněme podle běžného mustru, design misí byl skvělý. Rozjel jsem to na odreagování od všudypřítomné pandemie a ten mor jsem teda vyspoilovaný neměl
První DLC mělo zajímavé lokace, obzvlášť ta porcovaná verlyba byla dobré psycho. Druhé DLC ve mě moc dojmy nezanechalo.
Druhé Dishonored se mi líbilo ještě víc než jednička, hlavně celkovým settingem. Depresivní dystopie byla zajímavá, ale nablýskaná říše, která pod povrchem zahnívá, je ještě lepší. Z herního pohledu na mě udělaly dojem ty bloodflies coby původce nové epidemie. Krysy v jedničce měly roznášet mor, ale mechanicky zkoušely postavu sežrat, zatímco tady se mouchy starají samy o sebe, v klidu si kladou vajíčka do mrtvol a pokud se k nim někdo přiblíží příliš, výhružně bzučí a pak bodnou, což má vyvolat horečku a nositele zabít. To je jednak cool do stealth akce, jednak je to skvělá mechanická reprezentace hrozby, kterou mají představovat, což vždy ocením. Také bylo zábavné sledovat, jak se je kdekdo soustavně snažil chovat pro vlastní obohacení a zaznamenával nevyhnutelnou katastrofu. Že léčivé lektvary v obou hrách slouží jako lék na mor a stará verze je překonaná, protože už starý mor nehrozí, je bod navíc ilustrující cit pro detail. Přišlo mi, že dvojka má také lepší design levelů, obzvlášť to sídlo vynálezce bylo brilantní. Staré recenze dvojku dost zdrbaly, protože měla být zabugovaná, protože jsem přišel na párty pozdě, tak jsem nic takového nezaznamenal.
DLC ke dvojce mě ale zklamalo. Jednak mě na rozdíl od dvojky neoslovila hrdinka, jednak mi to přišlo šíleně zabugované a to až tak, že to nejspíš nedohraju.
V zásadě ani v jenom případě mi hlavní linka nepřišla moc zajímavá, slouží ale jako zarámování pro perfektní mise, které vypráví vlastní příběh.
Další na řadě bude Vampyr
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
A uz jsi hral Prey?
“And, for an instant, she stared directly into those soft blue eyes and knew, with an instinctive mammalian certainty, that the exceedingly rich were no longer even remotely human.”
― William Gibson, Count Zero
― William Gibson, Count Zero
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Už to mám nainstalované na herním počítači
Vánoce nicméně trávím v divočině, tak se asi pokusím o další z mnoha pokusů vyhrát Thief.
Vánoce nicméně trávím v divočině, tak se asi pokusím o další z mnoha pokusů vyhrát Thief.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
poněkud mě zaskočilo, že někdo nazve jakoukoliv singleplayer TES hru vynikající. Jakože sám v tom mám stovky hodin nahraných, počínaje Morrowind (mé první RPG společně s Gothic1), ale asi bych ten příběh tam nenazval ani trochu vynikajícím, natož kvalitním.
Naopak mi přijde, že spousta vedlejších úkolů v TES online je na mnohem lepší úrovni, než mainstory v singleplayer hrách
We dreamed only the greatest dreams, Malachai and I.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Za mě sem Morrowind plně patří, "hlavní linka" není jediný způsob, jak příběh vyprávět.
Morrowind je obtížně překonatelný tím, jak dokázal vyprávět příběh skrze prostředí, samotný protagonista byl plně tvárný a jenom zapadl do existující mašinérie. Z literatury mě napadá jako podobný příklad Duna, která má nicméně tu výhodu, že ještě dokáže popisovat, jak ten proces protagonistu zpětně ovlivňoval, což holt hry s nedefinovaným protagonistou moc neumí, mají ale svou sílu jinde.
Na začátku tady padl třeba Homeworld a obratem přišla otázka, kde v něm ten příběh jako je. Homeworld je roadtrip a jeho "příběh" je o tom, jak se přesouvá z bodu A do bodu B. Zajímavé na tom je to všechno kolem.
Jestli něco dokážu ocenit, tak je to, pokud se povede chytře využít specifických vlastností formátu média k vyprávění příběhu. V literatuře to není úplně snadné, ale také existuje povídka ve formě slovníku nebo kniha o labyrintu vysázená jako labyrint. U počítačových her se to ale přímo nabízí a je to bezpochyby jedna ze silných vlastností počítačových her jako žánru.
Jednoduchý ale efektivní příklad jsou některé strategie, které nemají jednu jednolitou kampaň, ale mají nějaký rámcový příběh světa a každá z mnoha frakcí prozkoumává některou fasetu světa, kde každá minikampaň je pevně sevřená povídka s jiným tématem i stylem vyprávění. Takhle vypadaly třeba Heroes of Might & Magic IV nebo Endless Legends. Kontrastem k tomu jsou epické navazující příběhy, jako byly třeba ve StarCraftu.
... týjo, já toho Thiefa asi fakt nedám. Neměl jsem na to trpělivost ani dřív a postupně je to se mnou jenom horší.
Morrowind je obtížně překonatelný tím, jak dokázal vyprávět příběh skrze prostředí, samotný protagonista byl plně tvárný a jenom zapadl do existující mašinérie. Z literatury mě napadá jako podobný příklad Duna, která má nicméně tu výhodu, že ještě dokáže popisovat, jak ten proces protagonistu zpětně ovlivňoval, což holt hry s nedefinovaným protagonistou moc neumí, mají ale svou sílu jinde.
Na začátku tady padl třeba Homeworld a obratem přišla otázka, kde v něm ten příběh jako je. Homeworld je roadtrip a jeho "příběh" je o tom, jak se přesouvá z bodu A do bodu B. Zajímavé na tom je to všechno kolem.
Jestli něco dokážu ocenit, tak je to, pokud se povede chytře využít specifických vlastností formátu média k vyprávění příběhu. V literatuře to není úplně snadné, ale také existuje povídka ve formě slovníku nebo kniha o labyrintu vysázená jako labyrint. U počítačových her se to ale přímo nabízí a je to bezpochyby jedna ze silných vlastností počítačových her jako žánru.
Jednoduchý ale efektivní příklad jsou některé strategie, které nemají jednu jednolitou kampaň, ale mají nějaký rámcový příběh světa a každá z mnoha frakcí prozkoumává některou fasetu světa, kde každá minikampaň je pevně sevřená povídka s jiným tématem i stylem vyprávění. Takhle vypadaly třeba Heroes of Might & Magic IV nebo Endless Legends. Kontrastem k tomu jsou epické navazující příběhy, jako byly třeba ve StarCraftu.
... týjo, já toho Thiefa asi fakt nedám. Neměl jsem na to trpělivost ani dřív a postupně je to se mnou jenom horší.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Ten nový Thief? Mě se strašně líbil svět a atmosféra v Thief: Deadly shadows. To bych možná zahrál znova...
We dreamed only the greatest dreams, Malachai and I.
- Eleshar_Vermillion
- černá eminence
- Příspěvky: 18507
- Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
- Bydliště: Praha
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Kéž by tak někdy Skywind vyšel...
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Ten starý. Obávám se, že atmosféru ze sledování nějakého playthrough nenasaju, protože to zdlouhavé plížení se ve stínech je součástí zážitku a zprostředkovaně to nebude ono.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15030
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Thief byl v tomhle vždycky hodně specifický. Pamatuju si, jak jsem se v jedničce ztratil v kobkách a asi hodinu hledal, kudy se vůbec dostat ven. V jiné hře bych se na to dávno vykašlal. V Thiefovi to tam tak nějak zapadlo.
A taky se trochu bojím, že po Dishonored jít zpátky bude hodně těžké, protože Thief-ale-s-teleportem je strašně strašně pohodlné.
A taky se trochu bojím, že po Dishonored jít zpátky bude hodně těžké, protože Thief-ale-s-teleportem je strašně strašně pohodlné.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
V dishonored 2 je nejen s teleportem ale i s chapadlem!!
“And, for an instant, she stared directly into those soft blue eyes and knew, with an instinctive mammalian certainty, that the exceedingly rich were no longer even remotely human.”
― William Gibson, Count Zero
― William Gibson, Count Zero
- Pieta
- sofistikovaný troll
- Příspěvky: 15030
- Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
- Bydliště: Praha, ale původem jsem z Hostivaře
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Taky musím říct, že mě pěkně šokovalo, když jsem se dozvěděl, že v Dishonored se jako "mírumilovná" cesta bere, když zabijete jen každýho pátýho. To je docela skok od nezabít nikoho, jako v Thiefovi.
Ale taky je teda v Dishonored těžší nezabít nikoho. Já jsem všechny jen omračoval, ale občas to tělo našly krysy...
(Kdo nepamatuje - System Shock je hra tak stará, že přechází ovládání mouselookem nebo WASD. Takže ovládací schéma je dost svérázné. Interakce s prostředím vypadá tak, že kurzorem najedete na objekt a klikáte/taháte/doubleklikáte, a jde to na docela dlouhou vzdálenost, ale jen v případě, že se tam dá dojít po rovné podlaze; pokud je na zemi díra, tak je dosah najednou prakticky nulový. Moje oblíbená teorie, která to vysvětluje, říká, že hlavní hrdina má místo ruky velmi dlouhé, ale velmi slabé chapadlo, které se dostane do dálky, ale jen v případě, že se tam má po čem připlazit.)
Ale taky je teda v Dishonored těžší nezabít nikoho. Já jsem všechny jen omračoval, ale občas to tělo našly krysy...
Chapadlo bylo už v System Shocku! d-:
(Kdo nepamatuje - System Shock je hra tak stará, že přechází ovládání mouselookem nebo WASD. Takže ovládací schéma je dost svérázné. Interakce s prostředím vypadá tak, že kurzorem najedete na objekt a klikáte/taháte/doubleklikáte, a jde to na docela dlouhou vzdálenost, ale jen v případě, že se tam dá dojít po rovné podlaze; pokud je na zemi díra, tak je dosah najednou prakticky nulový. Moje oblíbená teorie, která to vysvětluje, říká, že hlavní hrdina má místo ruky velmi dlouhé, ale velmi slabé chapadlo, které se dostane do dálky, ale jen v případě, že se tam má po čem připlazit.)
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Jo, to je pravda. Ale zas naopak ten teleport dělá tu hru víc do 3D a dá se tam víc vyhrát.
Zas v thiefovi jsem se naučil vyskakovat na všechno a snažit se dostat i tam, kde to autoři nezamýšleli, každou misi začít s co největším high ground a dělám to do teď ve všem, včetně Cyberpunku
We dreamed only the greatest dreams, Malachai and I.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Simvás hráli jste Metro:Exodus? Pokud jo, doporučujete?
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Re: Hry s kvalitním příběhem.
Myslím si, že nemalý vliv má to, zda jsi hrála předchozí hry. Navázáno je na ně sice velmi volně, ale vytvořily nějakou představu o světě u postav i u hráče a tato hra je nutí konfrontovat skutečnost, že ty představy se mnohdy nezakládaly na pravdě. Do velké míry se to dá popsat jako postapo roadtrip, kde probíhá cesta zničenou SSSR tedy se poprve opouští Metro samotné a je vidět širší škála světa. Snažím se být opatrný před přehnanými spoilery, protože ani nevím co už třeba o hře víš. Mne příběh zaujal. Má jasný cíl, napětí, oběť, rozmanité překážky, hlavním záporákem je nejvíce svět sám než nějaký big bad.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 hostů