[Fate] Meč Jana Lucemburského

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

[Fate] Meč Jana Lucemburského

Příspěvek od Ecthelion » 23. 6. 2007, 19:51

Meč Jana Lucemburského

Obrázek

26.srpna Léta Páně 1346 zemřeli na polích u Kresčaku nejstatečnější synové českého království – opravdoví rytíři, hodní toho titulu, a s nimi – sám český král Jan Lucemburský...

Podle kosterních pozůstatků byl zabit v boji zblízka – pravděpodobně se k němu zezadu zleva přiblížil kopiník a krále bodl do zad. Poté co Jan Lucemburský spadl nebo byl sražen z koně, některý z ozbrojenců užil svou dýku, která pronikla průzorem přilby a ukončila králův život. Mimo tato hlavní poranění byly též zjištěny sečné rány na pravém předloktí. Králova pěst se patrně v posmrtné křeči pevně sevřela a sečné rány byly zřejmě zasazeny již do mrtvoly, při uloupení jeho prstenů a králova skvostného, zlatem, stříbrem a drahokamy vykládaného meče... artefaktu nedozírné ceny a hodnoty, obávaném a obdivovaném na všech dvorech středověkého světa. Byl uloupen a na téměř šest století jeho osud nebyl znám... až dodnes.

Píše se rok 1936 a náhodou se o něm dozvěděl Vojtěch Dvořák, obchodník se starožitnostmi sídlící ve Francii. Zjistil, že na stopu meče se dostali nacisté, kteří ho chtějí využít k podvržení důkazů, které by v očích světové veřejnosti podryly historické právo Čechů a Slováků na samostatný stát a přesvědčily ji, že české království bylo vždy součástí německé Říše. Chtěl ihned informovat československou ambasádu, ale než tak stačil učinit, byl unesen neznámými muži.

Jeho asistentka, Anne-Marie Ferrandové se podařilo odletět do Prahy, kde o celé záležitosti informovala profesora Václava Svobodu, švagra uneseného obchodníka a vlastence. Ten se rozhodl jednat a meč získat dříve než nacisté. Do svého pražského bytu sezval několik přátel, které požádal o pomoc … v pátrání po dávno ztraceném meči Jana Lucemburského!


Pozvaní k účasti na výpravě byli:

Václav Svoboda [Markus]
legionář a profesor Univerzity Karlovy v Praze, 46 let

Václav Svoboda je profesorem historie na Univerzitě Karlově v Praze a v současnosti zde vyučuje, pokud nepřednáší na různých seminářích po Evropě i za oceánem. Je to několikrát vyznamenaný legionář (čtyři kříže svatého Jiří – je tedy svatojiřským rytířem), za první světové války bojoval v řadách československých legií v Rusku a do samostatné vlasti se vrátil až mezi posledními, v roce 1922. Nadšený zastánce profesora Masaryka, prezidenta Beneše a demokratického Československa. Napsal několik knih o české historii a evropském středověku (včetně jedné o hledání Svatého grálu) a je častým hostem v pražských uměleckých kruzích.


Nikolaj Nikolajevič Pavlov
umělec, 36 let

Vystudoval uměleckou školu v rodné Kazani, po vypuknutí občanské války v Rusku mu bolševici zastřelili rodiče a dva bratry. Připojil se k bělogvardějcům a bojoval v rámci Kapellovy Národní armády, kde dosáhl hodnosti lejtěnanta (poručíka). Po Kapellově smrti, popravě Kolčaka a porážce bělogvardějců odchází r. 1924 z Ruska a uchyluje se do Německa, kde vyučuje na Bauhausu. Po roce ale školu opouští a stěhuje se do Paříže, kde se věnuje umění. V současné době žije napůl v Paříži a napůl v Praze.


František Kratochvíl [Conlai]
lovec, 34 let

Narodil se na Moravě, ale v šestnácti odešel do světa. Toulal se chvíli po Evropě a pak se tři roky plavil po moři. S našetřenými penězi vyrazil do Afriky, kde propadl jejímu kouzlu a stal se lovcem. Je to vynikající střelec z pušky a Súdán, Somálsko a Habeš zná jako své boty. Umí několik místních dialektů a v jeho pražském bytě je mnoho loveckých trofejí a afrických sošek a masek, kterými straší přátele. Když Mussolini napadl Habeš, František se postavil na stranu napadených a sloužil v řadách habešské armády jako důstojník. Když padla Adis Abeba a císař Selasi musel uprchnout, Kratochvíl se vrátil do Evropy a teď se v Praze chystá na další cestu do Afriky.


Eduard Walter [Fritzs]
automobilový závodník, 27

Po otci zdědil firmu vlastnící několik továren na výrobu textilu se sídlem v Brně. Od mládí pracoval v otcově firmě a v současné době je přes své mládí jejím ředitelem. Firma solidně prosperuje a Walter uvažuje o jejím dalším rozšiřování. Kromě práce se naplno věnuje svému koníčku a celoživotní vášni pro motorová vozidla a automobily. Je nadšeným divákem všech Grand Prix i dalších závodů po celé Evropě, ale také sám s vozem Bugatti závodí. Vyhrál několik menších závodů a dvakrát startoval jako soukromý závodník i na Grand Prix (Československo 32 a 34), kde se umístil jako dvanáctý a podruhé jako šestý.


Anne-Marie Ferrand
studentka a novinářka, 24

Anne-Marie je milá dívka a vynikající šermířka (v mistrovství Evropy 1928 získala v kordu pro Franci zlatou medaili). V současnosti je asisitentkou a spolupracovnicí Vojtěcha Dvořáka. U něj začala pracovat během studií dějin umění na Sorbonně a pomáhala mu s především evidencí starožitností, ve které měl děsivý nepořádek. V současnosti již Dvořáka plně zastupuje a samostatně nakupuje a obchoduje ve Francii, pokud je on sám mimo Paříž. Také současně studuje a přispívá do regionálního deníku Le Paris Nouveau.
Naposledy upravil(a) Ecthelion dne 23. 6. 2007, 20:16, celkem upraveno 1 x.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ecthelion » 23. 6. 2007, 19:52

Obrázek

V letadle do Paříže seděla trojice mužů – profesor Svoboda, František Kovařík a Eduard Walter.
Cestou si zrekapitulovali známé informace – nacisté chtějí objev meče zneužít k zfalšování fakt, která by svědčila proti Československé republice a tuto informaci zjistil od jednoho svého kolegy obchodník se starožitnostmi Antonín Dvořák. Po meči začal pátrat na vlastní pěst, ale když se vrátil z jednodenního pobytu v Římě, byl unesen. Anne-Marie Ferrandová, která jim vše oznámila jim ale řekla, že si monsieur vše zapisoval do deníku a ten měl uschován u sebe v bytě, takže pravděpodobně nepadl únoscům do rukou.
Trojice přistává v Paříží a neodkladně se vydává do Dvořákova bytu (bydlí v činžovním domě poblíž Sorbonny). Vyběhnou schody do třetího patra a když chce profesor otevřít klíči, které má od Anne-Marie, zjistí, že dveře jsou otevřeny. Opatrně nahlédnou a zjistí, že byt je přeházený a vypadá to, že tam někdo něco hledal.
„Zatraceně, předběhli nás.“
„Jo.“
„A vypadá to, že byli důkladní.“
„To mě štve nejvíc – nejen, že nás předběhli, ale ještě ke všemu byli důkladní.“

Po prohlídce ale deník objeví v gramofonu, který jako zázrakem byl na svém místě. Trojice opustí byt a chce odejít, ale dole na schodech zahlédnou trojici mužů v dlouhých kabátech a kloboucích, kteří, když je zahlédnou, začnou brát schody po třech nahoru za nimi. Naši hrdinové následují jejich příkladu a vyběhnou do čtvrtého patra, kde jim otevře na naléhavé zvonění francouzský penzista, kterého smetou (za omlouvání profesora Svobody), zavřou dveře a oknem vylezou na střechu. Na bušení na dveře penzista otevře i jejich pronásledovatelům, ale to už jsou na střeše a chystají se dostat do jiného domu.
František Kratochvíl první proskočí oknem a přistane prakticky na jídelním stole svátečního oběda pařížské rodiny u kterého se shromáždily tři generace. Zatímco profesor Svoboda ho následuje, Walter proskočí do obývacího pokoje a přistane na klavíru. Všichni míří ke dveřím a Kratochvíl se omlouvá rodině, která stále nevyšla z šoku jedinou francouzskou větou kterou zná (kterou ale bohužel žádá stojící slečnu o soulož). Za hrození rukou hlavy rodiny stále neschopné slova prchají do přízemí.
Ve dveřích se srazí s dalším kabátníkem, ale Walterův pravý hák ho posílá k zemi. Walter a Kratochvíl se skoro poperou o portmonku, která mu vypadla, ale Kratochvíl ji zabaví první. Vyběhnou z domu a u automobilu na ulici uvidí dalšího chlapa v koženém kabátě s cvikrem. Když k němu vyrazí, muž zmizí, načež mu trojice uzme automobil, nastartuje motor a zmizí v pařížských ulicích před nosem kabátníků, kteří se právě vymotali z domu za nimi.

V portmonce najdou 250 franků, obrázek nějakého děvčete, německý pas na jméno Christian Richter a průkaz SD. Z toho odhadnou, že po nich jdou nacisté.Po prozkoumání deníku najdou zápis: „Giacomo da Stella, MUSEÉ ROMA 7621B“. Giacomo da Stella byl středověký mnich, který žil ve Francii a napsal životopisy slavných francouzských rodů, pochován je v Římě. Ze zápisu dojdou k závěru, že musí hledat v Římě a poté, co utratí franky, která zabavili panu Richterovi za oběd, vyrazí na letadlo. Kratochvíl si nechá pas pana Richtera upravit na svoji fotografii, protože sám by mohl být v Itálii zatčen a vydává se za Němce.

Spousta narážek na Italy, hromový smích.

V Římě se ubytují v malém hotelu (drahý, švábi, Italové) a ráno vyrazí do římského muzea, kde ale od postarší paní v brýlích zjistí, že všechny kroniky od Giacoma da Stelly odvezl už Napoleon Bonaparte do Paříže. Navštíví i hrob Giacoma da Stelly, ale nenajdou nic zajímavého. Znechuceně nasedají do letadla, ale bohužel do něj nakráčí trojice „černých košil“ a jeden carabinier, kteří provedou kontrolu pasů. U Kratochvíla mají nějaký problém a oznámí mu, že jeho pas je prošlý a musí to na stanici vysvětlit (spojí se prý s německým konzulátem a vysvětlí se to). Kratochvíl s ledovým klidem souhlasí a jde s nimi ke dveřím, kde se však smýkne a chvatem šanghajského boxu putují černokošiláči ven z letadla. Kratochvíl zabouchne dveře a s pistolí v ruce donutí francouzské piloty, aby odletěli, zatímco jim Italové buší na dveře.
Pro nedostatek paliva přistávají kousek od Florencie, kde trojice únosců, kteří se celou dobu vydávali za Němce ( „Tento únos je pro dobro Třetí říše…“), vystoupí, prostřílí kola, rádio a vrtuli hodí do močůvky. Nastoupí do jednoho ze dvou vozů a drze si to zamíří na florentské nádraží. Zde se ukázalo, že se jim risk vyplatil, protože je nikdo nezastavil. Nasednou do vlaku do Francie a posadí se do jídelního vozu.

Zde je od jídla vyruší hlavně, které se jim zabodnou do zad a zatímco dvojice bodyguardů (Američan a hromotlucký Brit) je drží v šachu, přisedne k nim plešatý muž, který se představí jako Bolton (letěli s nimi v letadle z Říma a Američan je sledoval už v Paříži). Nechodí kolem horké kaše, prohlásí se za obchodníka a nabídne jim 2000 šv. Franků za informace o meči a 10 000 za meč. Naše trojice sumu usmlouvá na 13 500 a zjistí od Boltona, kde v Paříži Němci drží Dvořáka. Rozhovor je nicméně přerušen příchodem Němce s cvikrem (Bolton ví, že je to německý důstojník hauptmann Krieger) a jeho suitou. Situace vyústí v masivní přestřelku, kde jsou Němci (přestože mají samopal) až na Kriegra postříleni a Krieger unikne skokem do křoví. Během boje se Kratochvíl vyšplhá na střechu vagónu, odkud ostřeluje Němce a Svoboda a Walter přelezou na lokomotivu, kde Walter omylem zastřelí topiče, který na něj šel s lopatou i když mířil na lopatu.
„Vy jste ho zabil!“
„On mě chtěl taky zabít… tímto… lopatou… nemohl jsem nic dělat…“
„ Ale vy jste ho zabil!“


Obrovský tlemenec.

Druhý topič zatáhl za záchrannou brzdu a vyskočil. Vlak zastavuje v Condove, vesničce asi třicet kilometrů před francouzskými hranicemi. Trojice po chvíli rozhodování odpojí vagony a s unesenou lokomotivou vyrazí do Francie. Přes olověné pozdravy od pohraničních hlídek obou států se dostanou šťastně na francouzské území, kde se ale lokomotiva přetlakuje (neupouštěli páru) a hrozí výbuchem.
„Pryyyyč!“
„Počkejte, to upustíme, to pomůže.“
„Jo, klidně upouštěj, jsi tam totiž sám.“

Kratochvíl a Walter vyskočili okamžitě, profesor Svoboda se pokusil páru upustit – trochu to pomohlo, ale ne dost, takže oba gentlemany následuje skokem plavmo do křoví. Lokomotiva za horizontem vyletí do povětří. Vzhledem k tomu, že předpokládají, že další vlak asi dnes už nepojede, stopnou francouzského farmáře, který je odveze až do Lyonu.

V Lyonu před hostincem uvidí Walter vůz značky Bugatti a je ztracen. Kratochvíl, který ihned jde do dalšího dobrodružství se rozhodne mu dělat zeď – vejde do přeplněné restaurace, před kterou vůz stojí, vrazí do číšníka, až se rozbijí všechny sklenice, které nesl a mezinárodní znakovou mluvou naznačí, že číšníkova matka byla žena lehčích mravů a všichni v restauraci byli její zákazníci. Od vozu to odpoutá pozornost dostatečnou, ale před lynčováním Kratochvíla zachrání včasným zásahem jen Boží prozřetelnost a profesor Svoboda, který vykřikuje, že je z francouzské tajné služby (a prokázav se mávaje průkazkou do knihovny) a Kratochvíla „zatkne“. Odvede ho k vozu, všichni tři nasednou a prchají uloupeným automobilem.
Walter, zvyklý na závodní okruhy má trochu nohu na plynu, proto do Paříže dorazí cobydup. Profesor Svoboda zde trvá na tom, aby klíče od vozu dali do obálky a tu odnesli na policejní stanici, aby mohl být vůz vrácen majiteli.
Poté už vyráží osvobodit (i přes pozdní hodinu) Dvořáka. Zalezou do sklepa, kde na uhlí spřádají plány na nejlepší provedení osvobození…

Nejlepší scéna hry – Vypravěč z ní doslova slzel smíchy. Debata na téma záliby Němců v kožených věcech přešla až k bičíkům a taktovým róbám.
„U dveří si gestapáci vyzvednou ze stojanu na deštníky bičík a jdou na Dvořáka!“
„Dvořák: Au. Já chápu, že mě bijete, ale to u toho musíte být nazí?“
Plán na uzmutí plášťů u dveří a vmísení se mezi Němce byl zamítnut, protože hrdinové usoudili, že Němci doma v pláštích nechodí, ale naopak jsou nazí až na podvazky a bičíky.


Klíč získali poté, co Kratochvíl přes promyšlený plán praštil pažbou pistole nevinného domovníka Mérciera do zátylku (od té doby nazýváno Mérciérův manévr a Kratochvílem často navrhováno) a klíče mu uzmuli. Svoboda se snaží zachránit situaci a přesvědčí ho že spadl ze schodů.
Pak už vyrážejí nahoru, kde potichu otevřou a Kratochvíl s Waltrem se vplíží dovnitř. Walter vyrazí a Němci, který ladí rádio vyrazí pár zubů. Druhého Němce donutí Kratochvíl se dvěma Lugery aby se otočil a poté aplikuje Mércierův manévr. Funguje spolehlivě a Němec v mdlobách padá k zemi. Svoboda se oblékl do koženého pláště a v kapse našel i průkaz, kde se Němec na fotografii podobá jemu. Rychle vyzvedli Dvořáka a za chvíli už jsou na pařížských ulicích.
Zde jim Dvořák v rychlosti vysvětlí, že onen zápis, který je zavedl do Říma ve skutečnosti znamená to, že daná kronika je pod katalogovým záznamem „ROMA 7621B“, protože muzeum dané věci třídí dle místa původu. Pak jim ale vysvětlí, že meč ve středověku vlastnil jeden francouzský šlechtic, který jej chtěl vrátit a ukryl ho na neznámém místě. Pak vyrobil 5 zlatých křížů, do kterých ukryl zprávu kde je ukryt a tuto informaci nalezl Dvořák v kronice da Stelly.Pak je informuje, že jeden kříž viděl před šesti lety v Altes National Galerie v Berlíně. Nedbá na jejich vymlouvání o únavě a zažene je na nádraží, zatímco sám se jde ukrýt na ambasádu. Před odjezdem si hrdinové vyčistí šaty a umyjí se… ;)

V Berlíně se ubytují v Palast hotelu a bez Kratochvíla, který se v pokoji zfetoval laudanem, vyrazí do Altes National Galerie. Tam Svoboda díky vystupování a vzezření agenta gestapa získá přístup ke kříži, který Walter bleskově rozlomí a získá z něj zprávu psanou na pergamenu. Zjistí, že kříže již existují jen dva, přičemž druhý je v Hamburku. Urychleně z muzea odkráčejí a když se ohlíží, uvidí že k němu dorazil automobil s Kriegerem, kterého těsně minuli.
V hotelu na ně čeká nepříjemné překvapení – u zfetovaného Kratochvíla, který se utápí v opiových snech, sedí Bolton s přeživším strážcem – tím Američanem. Míří na ně pistolí a požadují informace nebo meč. Nejsou příliš důvěřiví a Američan začne prohledávat Svobodu. Walter, který má pergamen u sebe se začíná potit, ale situace se v tu chvíli radikálně změní, protože se Kratochvíl zvedne z postele, odkráčí ze dveří v na chodbě začne střílet do vzduchu. Sbíhají se lidé a Bolton i Američan se raději ztratí. Svoboda lidi uklidní gestapáckým projevem a v pokoji zašijí zprávu do kabátu, aby ji nikdo nenašel (majitel textilky Walter se o to marně pokoušel a podařilo se mu to až napotřetí, do jiného kabátu než chtěl, půl kilometrem nití a málem se jehlou zmrzačil (důsledek opravdu MIZERNÝCH hodů :D) ). Vyrazí do Einsachenu, kde se má, dle zprávy, ukrývat meč.

Zpráva na pergamenu:
"Já, Foisbert de Faupassart, zlomen na těle, nikoli však na duchu, považujíc se správce části dědictví krále českého, zanechávám tuto zprávu rytířům Koruny české, kteří by následovali tuto stopu ve snaze nalézti jej pro svého krále. Žádám jej by nalezený meč králi svému předal a pozdrav vyřídil od správce majiteli, neb držel jsem jej o dobré vůli a ve víře v Milost Boží. Kdož nejsi rytířem českým, nech meče odpočívati v jeho hrobě, neb není ti souzeno jej získat a pouze hrobu svého nalezneš.

Meč uložil jsem do hrobky v Einsachenu. Klíč vlož do tlamy démona, starého psa, s vírou v Boží moudrost. Však vol dobře, neb třeba je démonů se bát a pokuta za chybu bývá zlá.
Kdož vstoupíš do hrobky, nezalekniž se, neb s pomocí Boží pak nalezneš symbol, který označuje místo, kam jsem meče uložil, který kdysi králi Janu Lucemburskému patřil a který netroufám si podržet pro svého dědice, ale svěřuji jej rukám Božím a zemi České.

Pros a bude ti pomoženo, rytíři, a doufej v milost našeho Pána, Ježíše Krista.

Léta Páně 1587,
Foisbert de Faupassart"


V Einsachenu se nají, prolijí Kratochvíla několika litry kávy, takže zase vnímá okolní svět a vyrazí na kopec nad vesnici ke středověké kapli. Na její zdi je čtveřice tlam chrličů (jeden je chlupatý, jeden nemá zuby, jeden nemá uši a jeden nemá oči). Chvíli hádanku luští a když se vybírá kdo strčí chrliči ruku do tlamy, Kratochvíl potřebuje nutně na záchod a odskočí si. Svoboda se nakonec rozhodne pro bezzubého (starý pes nemá zuby) a potlačením jazyka otevře tajnou chodbu v kapli.
Vezmou svíce z kaple a zmizí v temné chodbě, kam dlouho před nimi nikdo nevkročil. Jak dlouho zjistili ve chvíli když šlápli na kosti v rozpadajících se hadrech italského renesančního stylu a dveře se za nimi zavřely, takže byli v podzemí uzavřeni.

„Já jsem říkal, že jsme si měli vzít nějakou svačinu.“

Mrtvola měla u sebe stejný zlatý kříž, jaký sem zavedl i je. Došli do místnosti vybavené jako hrobka a protože nenašli nic zajímavého, rozhodli se řídit se pokyny z plánu a pomodlit se. Jakmile Svoboda kleknul na kolena, uviděl najednou, že na spodku římsy je mezi dalšími symboly dvouocasý lev – rychle přiskočili a lev skutečně označoval místo uložení meče. Po nadšení z jeho objevu zjistili, že za ním je blok, který potlačením otevírá opět dveře ven. Když však vylezli zpět do kaple, zjistili, že nemžourají jen do světla, ale i do hlavní asi čtyř samopalů a německé zupácké povely jim velí vylézt.
Když uviděli přesilu asi patnácti vojáků SS, rozhodnul se Svoboda pro užití gestapáckého převleku, který doposud bezchybně fungoval. Bohužel tentokrát s mezi voják protáhl hauptamnn Krieger:
„Guten tag, Herr Svoboda. Jistě omluvíte mé zpoždění, které způsobila nutnost zavolat do Hamburku. Hned jak jsme zjistili, že je meč v Einsachenu, jeli jsme sem. Nevím jak jste rozluštili tu šifru, ale to je jedno. Možná jste chytřejší než já, i když o tom pochybuju. Každopádně důležité je, že máte něco co patří mě.“
Krieger jim sebere meč a do jejich zklamaných a temně se tvářících tváří se pak usměje:
„Leutnant vás doprovodí na letiště a posadí na první letadlo z Říše. Nic by mi nečinilo větší potěšení než vás zastřelit a pohřbít tady, ale… československá ambasáda už vyjádřila oficiální zájem o váš stav (o to se postaral Dvořák, pozn. Vyprav.) a Říše si teď nemůže dovolit nějaký skandál. Jistě mě omluvíte, ale spěchám do Berlína – mám schůzku se samotným Führerem.“
Nasedl do automobilu, řidič splanul na plyn a Krieger, povýšeně se usmívající a v jedné ruce držící meč jim druhou opovržlivě zamával. Vojáci SS naši trojici v té chvíli vyvádějí z kaple a všichni tři najednou poznají Kriegrova řidiče – je to ten Američan co byl s Boltonem, tentokrát ale v německé uniformě. Protože tuší co to znamená, zamávání mu s úsměvem oplácejí. Krieger sice nechápe, ale pak to hodí za hlavu s pomyšlením, že :ti Tscheche: musí mít vždy poslední slovo.

V Praze se naše trojice dozvěděla z novin, že Krieger nikdy do Berlína nedojel a byl vyhlášen jako nezvěstný. Meč se ztratil a už se o něm neslyšelo…
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ecthelion » 23. 6. 2007, 20:18

Tak, zápis přidán. :wink:
Všechny ohlasy - připomínky, komentáře nebo postřehy jsou velmi vítány.
(pro hráče - pokud byste si na něco vzpomněli nebo jsme něco popletli, tak napište a dáme to do pořádku... :wink: )
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Goran » 26. 6. 2007, 13:19

Velice zajímavé. Ty podrobné informace o postavách jsou přímo úchvatné!
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 30. 6. 2007, 14:09

Díky za zápis, úplně super. Nevím, co z toho pochopí ostatní, ale já jsem si vzpomněl na herní situace a náramně jsem se nasmál. Snad mě jenom napadá, že kdyby někdo chtěl rozvést nějakou scénu, ptejte se a někdo z nás rád odpoví.

Moje náhodné komentáře k samotné hře:

- Toužím po pokračování 8)

- Dvě hodiny jsme konvertovali postavy do Fate (Ecthelioni připravili úžasné texty, ale statistiky jsme vymýšleli sami). Potom jsme systém prakticky nepoužívali. Takže navrhuji, abysme příště šetřili čas a na systém se úplně vykašlali. Stejně by se nic moc nezměnilo.

- Nakonec hra více než předčila moje očekávání. Slibované bylo "něco v pulpovém stylu", ale nebyl jsem si jist, jak se nám to podaří pojmout. A podařilo se. Hra byla hodně uvolněná, zábavná, dynamická. Neskutečně rychle odsýpala (odehráli jsme neuvěřitelné množství věcí za pouhé 4 hodiny), pořád se něco dělo. Super! Herním stylem mi to přišlo spíš jako takové příjemné povídání, všichni jsme zcela volně dělali vtípky, komentovali herní situace, vymýšleli hovadinky (tuším, že pár herních situací vzniklo jen proto, že někdo z hráčů pronesl nejapnou poznámku), navzájem si doplňovali popisy. Jenom občas jsme hráli "in-character" a při těch příležitostech jsme se snažili působit jako elita z 30. let, takže jsme si vykali a oslovovali se "pane Kratochvíle", atd. Bylo to stylové. Celkově: bigotní deep-immersionisti by nás asi hnali, ale mě tenhle styl velmi sednul a náramně jsem si to užil.
- Trochu kritická poznámka: Místy jsem měl dojem, že moje postava je příliš středem zájmu a ostatní mi jen přicmrndávají. Mě to nevadilo, ale nevím, jak to brali kluci. Conlai se dokázal prosadit kdykoliv, ale u Fritze jsem chvíli měl dojem, že nemá se svou postavou moc co dělat (Fritzsi?).

- Vypíšu scény, které jsem já z pozice hráče cítil jako nejvíce zdařené:
- Když jsme chtěli odejít z Dvořákova domu a najednou jsme viděli, jak po schodech vybíhají fašisti (Kam jít? Kudy pryč?)
- Když jsme nastoupili do letadla směr Paříž a najednou vstoupili černokošiláči a začali kontrolovat pasy (A doprdele! Jak se z toho dostat?)
- Když jsme unesli letadlo a teprv potom nám piloti řekli, že mají palivo asi jen na půl hodiny... a ne, nemají padáky (Skvělý vypravěčský tah!)
- Když Fritzs (á-la Walter) zastřelil topiče lokomotivy 8) Jen upřesním, že Fritzův záměr byl "trefit tu jeho pitomou lopatu, kterou mi vyhrožuje", ale hodil tři mínusy, takže místo lopaty trefil kebuli. (což nás vedlo k cynickému komentáři, že až budeme bojovat se závěrečným bossem, nesmíme mířit na něj, ale na jeho knoflíky, čepici, tkaničky a podobně).
- Úplný závěr hry, kdy jsme konečně objevili meč, načež jsme vylezli z hrobky přímo pod hlavně německých samopalů. Do byla hnustá podpásovka a alespoň pro mě dost nečekaná, takže to pro mě byla vážně silná scéná.

To nejpodivnější (myšleno v dobrém) na celé hře bylo, že hlavní dějovou linii jsme sfoukli během jedné hodinky, zatímco většinu akce představovala akční a příběhově zcela nepodstatná "cesta do Říma a zase zpátky". Paradoxně to ale celkově vyznělo velmi dobře.
Znechuceně nasedají do letadla, ale bohužel do něj nakráčí trojice „černých košil“ a jeden carabinier, kteří provedou kontrolu pasů. U Kratochvíla mají nějaký problém a oznámí mu, že jeho pas je prošlý a musí to na stanici vysvětlit (spojí se prý s německým konzulátem a vysvětlí se to).
Kratochvíl s ledovým klidem souhlasí a jde s nimi ke dveřím, kde se však smýkne a chvatem šanghajského boxu putují černokošiláči ven z letadla. Kratochvíl zabouchne dveře a s pistolí v ruce donutí francouzské piloty, aby odletěli, zatímco jim Italové buší na dveře.
Pro nedostatek paliva přistávají kousek od Florencie, kde trojice únosců, kteří se celou dobu vydávali za Němce ( „Tento únos je pro dobro Třetí říše…“), vystoupí, prostřílí kola, rádio a vrtuli hodí do močůvky. Nastoupí do jednoho ze dvou vozů a drze si to zamíří na florentské nádraží. Zde se ukázalo, že se jim risk vyplatil, protože je nikdo nezastavil. Nasednou do vlaku do Francie a posadí se do jídelního vozu.
Já jsem v roli slušného profesora, demokrata a hrdého Čechoslováka, chtěl meč pro svou vlast získat "čistě", tj. bez jediného zločinu. Pařížská honička s nacisty mě ani tolik netížila, poněvadž nás chytali náckové, kteří ve Francii vlastně byli cosi jako zločinci. Jenomže Italský incident byl proti "oficiální policii", a to už by se u soudu - byť v Československu - obhajovalo blbě. Byl jsem to já, kdo začal jako první zvihat pravici, volat "Heil Hitler" a německy vykřikovat, že únos letadla poslouží dobru Třetí říše... když už má někdo unést letadlo, ať jsou to Němci, a ne Češi.

Moje sny o čistém štítě se začali pomalu rozplývat, když jsme s letadlem nouzově přistáli, načež Conlai rostřílel kola a vysílačku a Fritz odmontoval vrtuli a hodil ji do močůvky. 8)

Mimochodem, tady nastala velmi kouzelná scéna - přistáli jsme u nějakého vesnického stavení a sotva nás burani uviděli, začali s hrůzou prchat do polí. Zkuste si to představit jejich očima:

Krásný letní den, pracujete na políčku za domem. Najednou řev, nevíte co se děje, zvednete oči a vidíte, jak kousek od vašeho domu přistává letadlo. Z něho vystupují tři muži v kabátech a kloboucích... vytahují pistole a prostřílí letadlu kola. Na to se jeden z mužů otočí, ukáže přímo na vás a celá trojice vykročí směrem k vám. No, neutekli byste?

Ten někdo jsem byl já - chtěl jsem sedláka jen slušně poprosit, jestli by nás neodvedl do města. Neodvezl. Utekl. Tak jsme mu ukradli auto (ale já jsem tomu říkal "vypůjčili" a dokonce jsem mu nechal doma lísteček s místem, kde to auto zaparkujeme).

Mé sny o čistém štítě se totálně rozplynuly, když Fritzs "omylem" oddělal strojvůdce. Že potom lokomotiva vyletěla do povětří, to už mě ani moc netrápilo. (Jo a ve vlaku zařvalo v přestřelce pár Němců, ale v tom jsem prsty neměl)

Super hra $D

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10376
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ecthelion » 30. 6. 2007, 19:04

Goran: Díky. ;)
Markus: Moc díky za dlouhý a hlavně podnětný příspěvek. :D Vážně nás potěšil.

Ta tvorba postav trvala tak dlouho částečně taky protože jsme čekali na Qualdezara, ale je pravda, že to bylo moc dlouho. Zase na druhou stranu se nám ale zdá, že se Fate ve hře poměrně dobře využil – tedy Fate body a aspekty. Možná by nebylo od věci zachovat je a vykašlat se na dovednosti – přeci jenom je to pulp, takže že by nějaká postava neuměla šít (:D) je poměrně nepravděpodobné.

Ohledně vyžití postav by nás taky zajímala odezva ostatních – nám se zdálo, že profesor a Kratochvíl si pro sebe vydobyli dost prostoru (Kratochvíl dokonce i ve chvíli, kdy byl totálně zfetovaný laudanem :D), ale nevíme nakolik to vypadalo s Fritzsem…?

Ještě dotaz – jak hodnotíte naše multimediální hrátky (myšlena je hudba, obrázky, atp.)? Vnímáte to jako pozitivum nebo vás to nějak ruší, odvádí od hry? Nějaké návrhy nebo náměty pro zlepšení?

Jinak – pokračování se rozhodně chystá… jenom ještě nevíme kam se vyráží… ;)
(Víc viz Soukromé hry)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Ecthelion a 0 hostů