[MLwM] Můj život s pastorem Williamem

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

[MLwM] Můj život s pastorem Williamem

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 22:32

Můj život s pastorem Williamem
Poznáma - tenhle zápis jsem psal tak dlouho, že jeden z hráčů mezitím stihl změnit přezdívku. Vězte tedy, že člověk, kterého zpočátku označuji jako "Tuk-Enek", je tatáž osoba, jíž v závěru říkám "Sirien".

Zápis z hraní RPG „My Life with Master“, jež jsme odehráli v Praze, 29. července léta páně 2006. Jelikož chci, aby zápis posloužil zároveň i jako ukázková hra MLwM, budu ho prokládat častými poznámkami o použitých mechanikách a padlých rozhodnutích. A jelikož si též přeji, aby zápis poradil jiným hráčům, neodpustím si své postřehy, kritiku vlastních chyb a doporučení pro příště.

Před samotným zápisem doporučuji přečíst si recenzi My Life with Master, abyste pochopili, o co v této hře jde.

Vypravěči: Qualdezar, Markus,
Hráči: Quasit, Sosáček, Tuk-Enek, Vlasák


Zachránce ve vlnách
Nedlouho poté, co Kryštof Kolumbus objevil roku 1492 Ameriku, začaly se k východním břehům Nového světa vydávat kolonizační lodě. Mezi nimi i Saviour, jeden z mnoha korábů britské flotily, naložený více než dvěma stovkami osadníků hledajících štěstí na druhém konci Atlantiku – od zámožné puritánské smetánky, přes naivní dobrodruhy, až po osvobozené trestance. Takových lodí vypluly desítky. Saviour byl však výjimečný jedním – nevelel mu kapitán, nýbrž kněz, pastor William.

Obrázek

Pastor William byl Pánem lodi. Ze své kajuty na zádi však nikdy nevycházel, přestál totiž křivici a byl nyní tak znetvořený, že nechtěl vycházet mezi lidi. Přesto byl na Saviouru jedinou autoritou, lidé mu jako duchovnímu vůdci věřili a šli za každým jeho slovem. Nikdo nevěděl, že pastor William už dávno není nevinným služebníkem Božím.

William si totiž vzal do hlavy jeden cíl – má-li osídlit Nový svět, pak rozhodně ne s tou sebrankou prostopášníků, která se s ním plavila na lodi. Kdepak, on najde nového Adama a Evu, do Ameriky připluje jen s nimi a s pomocí nich vybuduje novou společnost, čistou a prostou hříchu. Svůj sen se jal plnit právě na lodi.

Pomocí svých služebníků začal mezi cestujícími vyhledávat Adama a Evu. Ti dva však museli být naprosto nevinní, zcela čistí lidé. Jenomže jak je na lodi najít? Vylučovací metodou, samozřejmě. Každý, kdo spáchá hřích, bude odstraněn. Až pak, jednoho krásného dne zbudou na lodi jen nevinní lidé – Adam a Eva, ovečky boží, neposkvrněné duše.

Aby se hledání příliš nevleklo, začal William skrze své služebníky rozsévat po lodi hřích. Služebníci se kradli mezi cestujícími a nabádali je k hříchu. Kdo se však nechal svést, byl dopaden, odsouzen a… odveden do Pánovy kajuty. Co tam s ním Pán udělal? Kdepak, nezabil ho – desatero přeci káže „Nezabiješ“. Pán proti hříšníkovi ani nevztáhnul ruku, jen si s ním celou noc povídal. Když pak ráno vyšlo slunce, vycházel hříšník z pánovy kajuty jako živá mrtvola. V hlavě mu po rozhovoru s pánem nezbylo ani kouska rozumu, mozek přestal fungovat. Hříšník podstoupil lobotomii slovem.

Vždy, když svitla naděje a objevila se potencionální Eva (či Adam), nechal si ji Pán předvést do komnat. Tam ji čekala poslední zkouška nevinnosti – noční rozhovor s Pánem. Zatím žádná Eva (ani Adam) si však nezachovala příčetnost a ráno vyšla z kajuty se skelným pohledem a s pěnou na ústech – znamení toho, že ani tato dívčina nebyla čistá.

Po několika měsících plavby začaly docházet zásoby, a země pořád nikde. Pan William nakázal rozdělovat potraviny na příděl a před nákladní prostor dal rozestavit bdělé stráže. Za krádež jídla a přejídání ze rozdávaly kruté tresty.

Přesto však krádeží jídla stále přibývalo. Nikdo totiž nevěděl jedno bedlivě střežené tajemství – že pastor Willian je obžera, který si od svých služebných nechává potajmu nosit hromady jídla a pití. Aby se to nikdo nedozvěděl, každá „krádež“ musela být hozena na jednoho z cestujících… a ten pak byl jako zločinec potrestán vymytím mozku.

Amerika se blížila a tempo svádění k hříchu, chytání a vymývání mozků cestujících se zrychlovalo. Pastor William totiž nechtěl do Nového světa doplout bez Adama a Evy. Avšak s rostoucím počtem chodících mrtvol na lodi rostla i nervozita a nedůvěřivost vyhladovělých a žíznivých cestujících.

A tehdy začíná náš příběh…




Pán a postavy

Pastor William (Pán)
- Hledá Adama a Evu vylučovací metodou.
- Hříšníky „očišťuje“ lobotomií (stačí rozhovor s ním).
- Potencionální Adamy a Evy si nechává vodit a pak si s nimi „promluví“
- Tajný obžera.
- Aspekt Rozvaha (Reason) a typ Chovatel (Breeder)
- Má čtyři služebníky:


Victor (Tuk-Enek)
Viktor je osmiletý chlapec, jedno z mnoha dětí, jež se plaví na Saviouru. Victor je ovšem sirotek a na loď se dostal díky tomu, že ještě na pevnině dělal ministranta pastoru Williamovi. Dnes mu slouží, protože nikoho jiného nemá.
Viktor je vlezlý slídil, který se všude dostane. Pán využívá jeho kradmosti a dětské naivity k tomu, aby slídil mezi cestujícími. Victor sleduje, kde se co šustne, hledá náznaky hříchu a jakmile nějaký hřích zmerčí, běží ho nahlásit Pánovi. Příležitostně také sám pokouší cestující a navádí je k hříchu.
Více než člověk: Všude se dostane, pokud zrovna není vystresovaný.
Méně než člověk: Zadrhává se a mluví nesrozumitelně, pokud zrovna nemluví někým, kdo je veselý.

Victor má dvě Známosti:
Marie Anna je dvanáctiletá holčička z puritánské rodiny, dcera Jane (viz dále). Victor je do ní platonicky zamilován.
Jason je Victorův vrstevník, zároveň však také pěkný grázl a raubíř. Hraje kostky o peníze a provádí na lodi různé vylomeniny. Victor by se chtěl stát jeho kamarádem.


Mwango (Sosáček)
V podpalubí Saviouru se do Nového světa vezou též asi dva tucty černých otroků. Mezi nimi byl i Mwango, dokud ho ovšem Pán nenechal propustit. Výměnou za jeho svobodu požadoval William po Mbwangovi naprostou oddanost. Mwango se nevzpouzel, nechtěl se vrátit zpět do okovů.
Mwango býval největším kmenovým válečníkem a Pán si jej zvolil právě pro jeho robustní stavbu. Jako služebník představuje hrubou sílu, drába a vykonavatele případných trestů.
Více než člověk: Přepere každého, kromě žen.
Méně než člověk: Nikdo mu nemůže rozumět, leda že by ho Mwango před rozhovorem nakrmil.

Mwango má dvě známosti:
Jane je puritánská žena a matka Marie Anny (viz výše). Mwango se do ní zamiloval a touží získat její srdce. Je tu však jeden háček – Jane je štastně vdaná.
Němý Kluk nemá žádné jiné jméno. Je to sirotek, co se na loď proplížil v přístavu. Neumí mluvit, a všichni mu říkají jenom Kluku. Mwango se rozhodl, že na něj bude dohlížet. Oblíbil si ho, protože stejně jako jemu, ani Klukovi nikdo nerozumí.


James Locke (Quasit)
James býval hercem, stíhaným neúspěchem a depresemi. Ať se snažil sebevíc, nikoho nezajímal, nikdo se o něj nestaral. Na lodi se ho ujal pastor a dal mu moc – a ruku v ruce s mocí i respekt a uznání.
James dnes na lodi plní funkci pastorových úst. Vždy, když je třeba předstoupit před dav, postará se o to James. Na lodi vede jménem pastorovým kázaní, mše a očistné rituály. Často je ovšem nucen vymýšlet tresty – když se najde nějaký hříšník, James přesvědčí všechny cestující, aby se káli za jeho hříchy a očistili svou duši (třeba tím, že se všichni zmrskají do krve).
Více než člověk: Dokáže přesvědčit dav o čemkoliv, pokud zrovna není přítomna jeho Známost.
Méně než člověk: Musí neustále lhát, pokud ovšem té osobě, se kterou mluví, nějak neublíží.

James má dvě Známosti:
Gréta je Holanďanka, nábožná a čistá dáma. James je do ní zamilován, nicméně Gréta miluje Thomase, jednoho z osvobozených zločinců, kteří se na lodi plaví.
Edward je úspěšný britský dramatik a divadelní režisér. James by rád získal jeho přízeň a naučil se od něj taje správného divadelnictví.


Garry (Vlasák)
Před plavbou býval Garry zločincem. Tedy, on tvrdil, že ke kradení byl donucen okolnostmi, ovšem soud byl jiného názoru. Odsoudil Garryho za krádeže jídla a dal mu na výběr – useknout ruku, jít seděl, a nebo se nechat naverbovat jako neplacená pracovní síla na Savioura. Garry zvolil poslední možnost. Nedlouho po té si jej pro jeho neobvyklé schopnosti vyhlédnul Pán.
Garry dělá to, v čem je dobrý – krade jídlo. Pán totiž potřeboval někoho, kdo by dbal na jeho obžerské potřeby, a Garry měl v tomto směru značné zkušenosti. A tak nyní krade jídlo a pití pro pána, kde to jen jde. Zároveň musí být schopen hodit krádež na někoho jiného.
Více než člověk: Může komukoliv podstrčit jakýkoliv předmět, ale jen na palubě (tj. ne v podpalubí).
Méně než člověk: Nikdo mu nevěří, pouze hříšníci ano.

Garry má dvě známosti:
Andrea je také trestankyně. Byla „odsouzena“ k tomu, aby na lodi uklízela a drhla podlahy. Garry se do ní zakoukal, protože věří, že i ona své hříchy spáchala donucená okolnostmi.
Stephen je velmi starý muž a kmet, kterého všichni uznávají a za nímž si lidé chodí pro radu. Garryho okouzlila jeho moudrost, a tak za ním také často chodí pro radu.



Poznámky
Přípravná fáze je na hraní MLwM snad nejdůležitější. Účastní se ji všichni hráči a společně vymýšlí pána i postavy. Vše, co jste četli, jsme vymysleli při společné diskuzi po asi třech hodinách v hospodě. Největší problém dělalo Více/Méně než člověk. A naopak – vymyslet pána a herní prostředí bylo celkem snadné. Dokonce jsme měli více možných návrhů, mezi nimi např.:
- Vědecká základna za Antarktidě
- Koncentrační tábor, Pán je vězeň, co má pod palcem strážné
- Vězení, pán je Králem podsvětí
- Britská kolonie, prostředí, kde se míchá civilizace s domorodci
- Domorodecký kmen, Pán je šaman nebo stařešina

Více/Méně než člověk by měly normálně způsobovat automatické úspěchy/neúspěchy. Avšak vzhledem k tomu, že jsme je zvolili tak široce, že by se objevily snad v každé scéně, rozhodl jsem, že automatické úspěchy/neúspěchy zrušíme. Házeli jsme vždy a Více/Méně sloužily jen jako takové „koření“, podle kterého jsme upravovali popisy scén a výsledků. Takže jsme na Více/Méně vlastně vůbec nehráli, což mě mrzí – pro příště vím, že se musí volit z větší rozvahou.

Strach byl nastaven na 3 a Rozum na 3. Obrovská chyba! To zapříčinilo, že vesničané byli moc slabí, postavy je vždy přemohly a Sebenenávist jim strašně rychle narostla do závratných výšin. Postavy prakticky nemohly neuspět v Násilí/Zločinu a Sebenenávist jim rostla a rostla…Poznámka pro příště: Rozum by měl být větší než strach (alespoň u krátkých her). Příště vyzkouším Strach 3 / Rozum 5.

Hráli jsme necelých 5 hodin. To byl největší problém celé hry. Za tu dobu prostě není možné rozehrát celý příběh, vykreslit temnou tvář služebníků, zaměřit se na atmosféru, vygradovat děj a kdesi cosi... Máte-li možnost, hraje MLwM vždy alespoň na dvě sezení. Jednorázovka poslouží jako dobrá "upoutávka" na hru a získáte dobré představy o MLwM. Ale hra bude trpět nedostatkem času.

A co se přípravy týče - tohle byla má druhá hra. Při té první jsem neměl čas na přípravu (hra následovala hned po přípravě), tentokrát jsem měl alespoň několik hodin (příprava v pátek, hra v sobotu). A je to znát! Hrát MLwM bez přípravy je pro sebevrahy, nebo pro zkušené Pány. Ale jestli začínáte, nechte si alespoň den na přípravu. Ideálně týden.
Naposledy upravil(a) Markus dne 23. 3. 2007, 13:47, celkem upraveno 5 x.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 22:32

Tak a jdeme na to. Následuje popis samotné hry. Jelikož je tohle „ilustrační“ hraní MLwM, budu text prokládat zeleně psanými poznámkami, které vám prozradí víc o tom, jak hra u stolu vypadá. Ještě než začneme, naposledy vás odkážu na recenzi MLwM. Je v ní popsáno, jak hra probíhám a pokud si to nepřečtete, následující poznámky vás asi dost zmatou.

Základní pravidla, která jsme při hře dodržovali:
:arrow? (1) Hráč si pokaždé sám určí, jaký typ scény chce. Vypravěč poté popíše lokaci a situaci scény v závislosti na tom, co si hráč přál. (oficiální pravidlo)
:arrow?(2) Existují jen tři typy scén – Příkaz od Pána; sblížení se známostí; páchání násilí/zlotřilosti. Z toho také plyne, že postavy musí všechny úkoly řešit násilím/zlotřilostí. Neexistuje žádné „hodné řešení“, postavy mohou používat pouze „zlá řešení“. (oficiální pravidlo)
:arrow?(2) Postava nemůže mít stejný typ scény dvakrát po sobě. To znamená, že pokud jednu scénu máte Sblížení s láskou, vaše následující scéna musí bít buď Příkaz od Pána, nebo Násilí/Zlotřilost. (domácí pravidlo)
:arrow?(3) Chce-li jedna postava poprosit jinou postavu u pomoc, odehrává se to mezi scénami. Postavy stručně odehrají tuto žádost o pomoc mimo normální pořadí scén. Jestli se ale tázaný rozhodne pomoci, musí to odehrát ve vlastní scéně. To znamená, že když chcete někoho požádat o pomoc, žádnou scénu vás to nestojí. Ale když chcete někomu pomoci, musíte obětovat jednu vlastní scénu. (domácí pravidlo)
:arrow?(4) Pokud postava dostane příkaz a nevzdoruje, nebo neuspěje ve vzdorování, musí se jej pokusit splnit. Přesněji řečeno – postava musí provést aspoň jeden hod ve snaze splnit úkol. Jakmile jeden hod provede (nebo pokud se jí podaří vzdorovat Pánovi), už nemusí úkol nadále plnit. Jenže jestli ho nesplní, vystavuje se Pánově hněvu. (oficiální pravidlo)

K těmto pravidlům se vrátím na konci zápisu a notně je okomentuji. Některá pravidla by totiž chtěla do příště upravit a vyladit.

Při hře u stolu se postavy střídají. Tj. napřed odehraje scénu hráč A, potom hráč B, a takhle dokola, až se to zase vrátí k hráči A. Nicméně v zápisu budu pro přehlednost popisovat všechny scény jednoho hráče dohromady.

Jdeme na to…


Klid před bouří (1. herní den)
Náš příběh začíná ve chvíli, kdy již každý netrpělivě vyhlíží břehy Nového světa. Cestující jsou hladoví a na lodi se množí krádeže potravin. Pastorovi služebníci stále zrychlují tempo, s nímž likvidují hříšníky. Všichni jsou nervózní a podráždění.

Je ráno nového dne a loď se pomalu probouzí do vycházejícího slunce. Rozespalí námořníci vyhlíží z košů, avšak na obzoru stále žádná zem.

Příběh Victorův
Scéna 1.
(typ scény: Příkaz od Pána)

Victor zaklepal na dveře pastorovy kajuty na zádi. Když se ozvalo tlumené: „Pojď dál, Victore,“ zhluboka se nadechnul a vstoupil…
Williamova kajuta byla prostorná a zdobná. Všude se povalovaly astroláby, námořní mapy, glóby, knihy a další věci, jejichž účel Victor neznal. A v jednom rohu kajuty, vedle toaletního stolku, postel s nebesy a zataženými závěsy. Právě zpoza nich se ozvalo chraptivé: „Victore, pojď prosím blíž, ať nemusím křičet.“
„A.. a … aano, pane,“ vykoktal Victor a popošel blíž, takže byl jen na půl metru od zatažených závěsů.
„Victore, chlapče můj, vybavuješ si pana Thompsona? Toho, co má tu líbeznou ženu?“ Pastorův hlas se třásl a zněl po poslední noci obzvláště vysušeně. „Víš, Victore, doneslo se mi, že pan Thompson je poněkud… ehm… vznětlivé povahy. Je… jak bych to řekl… celkem výbušný. A často se hádá se svou ženou. To zavání hříchem, Victore, víš kam tím mířím?“
„N… n…. nne, pane, nevím.“
„Victore, dovol, abych ti to vysvětlil,“ zvednul William svůj chraptivý hlas, „břehy Nového světa se blíží a… my pořád nemáme Adama ani Evu. Potřebujeme… ehm… urychlit selekci.“ Pastor se zasněně odmlčel. „Victore, chci po tobě, abys pana Thompsona navedl ke hříchu. Rozumíš? Pošťouchni ho, aby vztáhnul ruku na svou ženu. Zajímalo by mě… zajímalo by mě, jestli Thompson zhřeší, nebo ne. Rozumíš?“
„R… r… rozumím, p… pastore,“ dostal ze sebe zděšeně Victor a raději opustil pánovu kajutu. Úkol byl jasný.
(Victor nevzdoruje, tudíž žádný hod)

V první scéně jsem se trochu rozepsal, abyste viděli, jak asi vypadaly scény s pánem. Pánovi je nutné vdechnout správnou „atmosféru“ hororového Pána a kvalitní zahrání je klíčové. Protože se ve scénách s Pánem neděje prakticky nic jiného než jen dialog, je důležité zahrát to tak, aby to bylo zajímavé.
V této scéně pastora nevidíme, je ukryt za závěsem. Měl jsem tedy možnost vyhrát si z hlasem – dělal jsem křaplavý, skřípavý hlas starého muže. William mluvil hodně pomalu, s rozvahou, dělal časté pauzy. Chtěl jsem, aby jeho hlas zněl často „slizce“ – např. když mluvil o tom, že chce svést Thompsona k tomu, aby ublížil své ženě, jsem si dával hodně záležet na tom, aby v hlase byla slyšet jakási slizká touha a škodolibá radost.
Pán musí nahánět husí kůži, jinak to není Pán. Scény s Pánem jsou stoprocentní atmosféra, skoro žádný děj. Toť vše. U této první scény jsem se rozepsal, abych vás naladil na tu správnou vlnu. Všechny ostatní scény s Pánem probíhaly podle podobných šablon.


Scéna 2.
(typ scény: zlotřilost) = zlé řešení, ale nenásilné

Victor stál za dveřmi od kajuty Thompsonových a už pár minut naslouchal. Pan Thompson nějak nejevil známky rozčílení. Klidně si povídal se svou ženou a nezdálo se, že by ji chtěl v nejbližší chvíli ublížit. To ovšem znamenalo, že Victor bude muset něco vymyslet. V jeho hlavě se zrodil plán…
Po chvíli se ozvalo zašramocení kliky a Victor se tak tak stačil schovat. Maželé Thompsonovi, zcela klidní, vyšli z kajuty a zamířili na palubu. To byla chvíle pro Victora.
(hod na zlotřilost – úspěch)
Vplížil se do kajuty a rozhlédnul se kolem. Pohled mu padnul na hromádku čerstvě vypraných košilí. S dětskou lehkostí odložil vrchní košile a vyřádil se na těch spodních. Pořádně je zmačkal, jednu trochu natrhnul a jiné utrhnul knoflík. Potom vrátil vrchní košile na své místo, jako by nic.
Sebral ještě pár mincí z toaletního stolku a vytratil se z kajuty. O pár minut později se Thompsonovi vrátili. Victor ještě chvíli poslouchal přes dveře, dokud starý Thompson neobjeví zničené košile… a když se ozvaly první tupé rány a ženský pláč, s vědomím dobře odvedené práce odešel.
(Victorova Sebenenávist utěšeně roste o jeden bodík)

Tady vidíme, jak probíhá typická scéna. Popíše se úvod, těšně před konfliktem se hodí a podle výsledku hodu poté hráči i Vypravěč zahrají, jak to dopadlo. Tentokrát nebylo nutné výsledek odehrát (kromě Victora nebyla přítomna žádná postava), tak se jen odvyprávěl. A vyprávěl ho hráč sám, nikoliv Vypravěč.

Scéna 3.
(sblížení s Jasonem)

Victor odcházel podpalubím od Thompsonovic kajuty a vesele si pohazoval ukradenými mincemi, když tu se najednou na chodbě střetnul s dalším dítětem. Byl to Jason. Ten nejevil o Victora sebemenší zájem a prostě prošel kolem.
„P… počkej,“ zavolal na něj Victor.
Jason se zastavil a otočil se. Když se na Victora zamračeně podíval, tomu se sevřelo hrdlo(*).
(hod – neúspěch!)
Victor by se s Jasonem rád skamarádil, ale když tak stál naproti němu, najednou nevěděl, co má dělat. Chtěl mu darovat ty mince, které před chvílí ukradnul, ale nedokázal mluvit. A tak ze sebe jen tak tak vysoukal: „peníze…. vzal….“ a ukazoval prstem na Jasona. Snad to pochopí a vezme si je.
Jason to ale pochopil po svém: „Cože? Já jsem žádný peníze nikomu nevzal! Tohle na mě nehodíš, jen si nemysli! Táhni někam!“ a utekl od Victora pryč.
(+ jeden bod Sebenenávisti – Victor na sebe může být po právu naštvaný)
(+ jeden bod Lásky – i neúspěšná sblížení vynesou Lásku. Třeba Jasonovi později došlo, že Victor je podobný hajzlík jako on – a tím si jej trochu oblíbil)


(*) Victor má přeci Méně než člověk: „Zadrhává se a mluví nesrozumitelně, pokud zrovna nemluví někým, kdo je veselý.“
Neúspěšná sblížení je vždycky zajímavé odehrát. Nevystačíte totiž s popisem, musíte tu scénu přímo zahrát. Tentokrát jsem s Tuk-Enekem chvíli zíral na kostky a poté jsme společně zahráli dialog takový, že Victor by se za něj mohl opravdu stydět. Tak to má být!


Scéna 4.
(Příkaz od Pána)

Bylo už něco kolem poledne, kdy se Victor znovu vrátil za pastorem Williamem. Zastihnul ho zrovna ve chvíli, kdy se svýma křivýma nožkama belhal po kajutě. „Á… Victor, jako na zavolanou. Pojď dál chlapče a posaď se,“
Victor mlčky poslechl, a tak se posadil k jídelnímu stolu.
„Victore, dnes mám velikou radost (*),“ nakousnul pastor, zatímco stále belhavým krokem kroužil okolo sedícího, zamlklého chlapce. „Večer pořádám večeři pro vybrané cestující… a víš ty co, Victore? Jsem si jistý, že tentokrát na té večeři najdu Evu… moje neviňátko.“
Ve Victorovi hrklo. Pán chce najít na večeři nevinnou Evu! A Victor přeci znal jedno děvče, které na tu večeři má jít!
„A mimochodem, Victore,“ přerušil pastor jeho myšlenky, „ještě něco od tebe potřebuji. Jsi takové šikovné dítě… co kdybys mi přivedl pět svých malých kamarádů? Mám s nimi… no, řekněme, že mám určité plány…“
(Victor se rozhoduje vzdorovat příkazu. Aby měl větší šanci, Tuk-Enek se pokusí získat bonusovou kostku za Zoufalost)
Victor si vzpomněl, co se stalo s každým člověkem, kterého doposud přivedli pastorovi – skončil s vymytým mozek. Představa, že by takhle skončilo pět dětí… vyskočil, jako kdyby do něj uhodilo. Přemohl všechen svůj ostych a křiknul: „Ne, otče, to já nemůžu!“
Pastor se zarazil a změřil si ho svým křivým pohledem. „Nemůžeš?“
Victorovi zatuhla krev v žilách. „Já…. já… já… totiž…“ nedokázal to vyslovit. „Já totiž nemám žádné kamarády!“ vysoukal to nakonec ze sebe s očima plnýma slz.
Pastor William jenom pokrčil rameny a nevzrušeně řekl: „To nevadí… oni to, koneckonců, nemusí být ani tví kamarádi… Prostě mi přiveď pět jiných dětí.“
Victor se vrhnul k zemi a objal pastorovi nohu. „Ne, prosím! Ne!“
(bonus za Zoufalost zasloužen)
(hod s bonusovou kostkou – neúspěch!)

Pastor sebral veškerou sílu pokroucených nohou a odkopnul Victora stranou. „Už jsem řekl… pět dětí. A do večera ať jsou tady!“

(*) Měl radost, a tím Victorovi umožnil mluvit normálně

Další scéna s Pánem a rovnou jedna z těch zajímavějších. Tentokrát vidíme Pána v chůzi – při hraní pána jsem tedy musel přidat i tělesnou gestigulaci. Abych dosáhnul kýženého efektu, začal jsem chodit mezi hráči a shlížet jim přes ramena. A protože William je po křivici, snažil jsem se to zahrál – přestíral jsem zkroucené končetiny, hrál jsem pastorovo belhání a nasadil jsem pokřivený obličej. K tomu přičtěte seschlý stařecký hlas - který říká naprosto chladnokrevné věci! – a máte pastora Williama naživo.
Dvě poznámky:
- V rozhovoru jsem schválně zmínil večeři a Tuk-Enekovi jsem připomenul, že jeho kamarádka Marie Anna se na ní chystá. Nikdy neškodí vzbudit v hráčích nervozitu.
- Tuk-Enek přivedl do hry zoufalost a dobrým odehráním získal bonus k hodu. Tuto mechaniku si nemůžu vynachválit – motivuje hráče k emotivnějším výstupům.


Scéna 5.
(sblížení s Marií Annou)

Victor stál v podpalubí za dveřmi od kajuty Marie Anny a jejích rodičů. Pastor si přál vybrat si na večeři novou Evu a Victor přeci nemohl dopustit, že by tento nešťastný osud potkal právě Marii Annu. Kdepak – to nedovolí.
A tak teď stál a přes dveře poslouchal, jak maminka strojí malou Marii Annu na večeři. Když potom zaslechl: „Hned se vrátím, Marie“ a zaslechl, jak maminka přechází do vedlejší kajuty, nadešel jeho čas. Vzal za kliku a vešel dovnitř.
V malé kajutě seděla Marie Anna zády ke dveřím. Byla ve večerních šatech a česala si vlásky před zrcadlem a právě v zrcadle teď zahlédla vcházejícího Victora. Nadechla se…
(hod – úspěch!)
(také jsme rozhodli, že Marie Anna má veselou náladu, a že Victor tedy může normálně mluvit)

…ale Victor na poslední chvíli syknul: „Psst“, a Marie se přeci jen nezakřičela. A tak tam teď stál a díval se na ní, jak ztuhla uprostřed pohybu s kartáčem ve vlasech.
„Ahoj,“ špitnul Victor nesměle od dveří, „já jsem… já jsem ti akorát přišel něco říct.“ Byl nervozitou celý bez sebe. Nevěděl, jak se má chovat a bál se, aby se nevrátila Mariina maminka a nenačapala ho tu.
Oklepal se. „Nechoď prosím dneska na tu večeři. Pastor si chce vybrat…“ moment, to přece nemůže prozradit, zarazil se v poslední chvíli. „Pastor má dneska špatnou náladu a vidí v každém hřích. A kdyby viděl hřích i v tobě, mohl by tě za to potrestat.“
Marie Anna na něj vykulila svá očka. Po chvíli se v nich objevily slzičky. „Po… potrestat? Mě? Ale… ale já nechci,“ zalíkala se.
„Tak tam nechoď! Řekni, že ti je špatně a zůstaň v kajutě. Protože…“ zaváhal. „Protože já bych byl nerad, kdyby se ti něco stalo,“ špitnul nakonec a celý roztřesený vycouval z kajuty ven.
„Děkuji, žes přišel“ zašeptala Marie Anna těsně před tím, než zavřel dveře.
(zasloužený bodík Lásky!)

Nemám co dodat. Snad jenom, že je vždycky zajímavé, když musíte podle výsledku hodu odehrát scénu – ve dvou lidech, společně, a udělat to tak, aby to vyšlo. Tentokrát se opravdu zadařilo.

Scéna 6.
(zlotřilost)

Trvalo dlouho, než Victor našel pohromadě pět dětí, které by mohl poslat za pastorem Williamem. Nakonec našel šestici dětí v nákladovém prostoru, kde si mezi smotky ráhnoví, krabicemi a prázdnými sudy hrály na schovávanou. Victor raději nepřemýšlel nad tím, co s těmi dětmi bude… prostě je pošle za pastorem a zapomene na to. Nic se nestane.
Problém byl, že mezi těmi šestmi dětmi byl i Jason – a Victor opravdu nechtěl, aby se tomu něco stalo. Ještě větší problém byl v tom, že si Jasona všimnul teprve poté, co šestici hrajících si dětí oslovil. A tak teď za chodu řešil, jak to udělat, aby k pastorovi odešli všichni, kromě Jasona.
„Hele, nech nás na pokoji,“ zavolal Jason. „S náma si hrát nesmíš.“
„Jo, běž pryč,“ zakřičela asi desetiletá holčička. Victor byl nervóznější než kdy předtím.
„Pastor William si s vámi přeje mluvit,“ odvážil se nakonec. (*)
(hod – úspěch!)
„A to ti jako máme věřit, jo?“ ozval se Jason.
„Jo,“ připojil jeden chlapec, kterého Jason neznal. „Běž pryč, my si chceme hrát!“
Victor už nevěděl kudy kam: „Tak abyste věděli, jo… jestli pastora neposlechnete, tak řekne tomu velkému černochovi a ten si to s váma vyřídí!“
Najednou bylo ticho. Černocha Mwanga se na lodi bál opravdu každý. Victor toho využil a pokračoval: „Ničeho se nemusíte bát. Pastor si s vámi akorát chce popovídat. O tom… o šestém přikázání. Chce vám dát nějaké doučování, nebo co.“ Victorovi už docházely nápady.
Těžko říct, jestli za to mohla vidina náboženského kázání, nebo strach před Mwangem, ale děti nakonec souhlasily a vyrazily nahoru, na palubu a potom do pastorovy kajuty.
Victor ještě těsně před ochodem zastavil Jasona. „Počkej, ty tam chodit nemáš. Ty máš… prej… no ty máš jít pomoct do kuchyně. To je nějaký trest. Určitě nechoď za pastorem.“
Jason si ho změřil pohledem: „Dobře, já jdu do kuchyně. Ale jestli v tom bude zase nějaká levárna jako ráno, tak si mě fakt nepřej.“
(bodík Sebenenávisti pro Victora)

(*) Na tomto místě jsme řešili, jak je má asi Victor přemluvit, když nemůže souvisle mluvit. Nakonec jsme si řekli, že děti asi byly při schovávané veselé, takže mluvit může… celý tenhle problém by odpadl, kdybychom zvolili jiné Méně než člověk.

Vcelku jednoduchá scéna, a tak jsem přihodil ještě Jasona, aby to nebylo tak nudné. Nikdy neuškodí hráče trochu napínat a donutit je přemýšlet, co mají dělat. A nikdy neuškodí připomenout postavě její neúspěchy – viz neustále komentáře k rannímu incidentu.


Scéna 7.
(sblížení s Jasonem)

Victor dostihnul Jasona těšně před kuchyní. Nakonec se totiž rozhodl, že za ním poběží a všechno mu vysvětlí. Naštěstí se Jason zastavil ještě v chodbě před kuchyní – poslouchal ranám a hluku, který se nesl z patra nad jejich hlavami.
Victor ho dohnal. Moc dobře věděl, že ten hluk vychází z jídelny, ve které se v tuhle chvíli konala pastorova večeře pro zvané. Nevěděl, proč je tam takový šrumec, ale doufal, že Marie Anna tam nakonec nešla.
„To jseš zas ty?“ obořil se na něj Jason.
Victor byl ještě rozjetý: „Jo… hele… počkej, nikam nechoď. Nemáš žádný trest v kuchyni. To jsem si vymyslel.“
„Cože? Vymyslel? To si ze mě děláš srandu nebo co,“ naštval se Jason. „Nejdřív to ráno a teď tohle. Chceš se prát?“
(hod – úspěch!)
Victor se opět zakoktal. „N… nne, nechci. Já… já bych chtěl být tvůj kamarád,“ řekl Jasonovi a ten trochu obměknul. Victor potom pokračoval a třesoucím se hlasem Jasonovi vysvětlil totéž, co předtím Marii Anně – že pastor má dnes špatnou náladu a že nechtěl, aby se Jasonovi něco stalo. Trvalo to pár minut, ale nakonec to ze sebe dostal.
Jason chvíli vyjeveně koukal. A nakonec řekl: „díky, to od tebe bylo hezký. Můžeme bejt kamarádi, ale já už teď musím jít.“
A zmizel pryč.
(bodík Lásky pro Victora!)

Scéna 8.
(Příkaz od Pána)

Victorovi nějakou tu dobu trvalo, než se z toho všeho opět vzpamatoval. A tak, když se vracel za pastorem, stály už hvězdy na nebi a od byl ospalý. Paluba byla liduprázdná, když zaklepal na dveře a vstoupil. To, co uvnitř uviděl, ho překvapilo.
U stolu seděl pastor William. Ale neseděl tam sám – spolu s ním tam seděly děti, které si Victor moc dobře pamatoval z odpoledne. Na tvářích měly slastné výrazy a spolu s pastorem se ládovaly chlebem se šunkou. Takovou dobrotu už určitě několik týdnů neměly a bylo to znát. Victora však zarazila jiná věc – byli tam dva kluci a dvě holky. Třetí kluk chyběl.
„Áá, vítej Victore a posaď se k nám. Dáš si chleba se šunkou?“ zaskřehotal s plnými ústy pastor William.
Sotva se však Victor posadil, pastor přitvrdil: „Ty neumíš počítat?“
„U… uumím, otče.“
„A kolik dětí tady asi vidíš, co? Kolik jich tu vidíš… ty, ty neschopné nemehlo?“ zlostně mrsknul po Victorovi patkou chleba. Baštící děti si toho ani nevšimly. „Já vidím čtyři! Ne pět! Rozumíš?“
(Tuk-Enek tušil, kam to směřuje, a tak se rozhodl hrát na Zoufalost)
„Ne, prosím!“ Victor vyskočil od stolu. „Já… já jsem jich sem posílal pět. Přísahám! Přisahám, že jsem jich posílal pět, ne čtyři!“
Jedna z holčiček ale zvedla hlavu od jídla a prohlásila: „Kecá, poslal nás sem jenom čtyři,“ a dál se věnovala jídlu.
To byla pro Victora rána pod pás, takže začal panikařit.
„Ne, prosím! Otče, ne! Nenuťte mě hledat ještě jednoho! Já už žádné jiné kamarády nemám! Prosím!“ Když končil, z očích se mu linuly slzy.
(hod – i přes bonusovou kostku neúspěch)
„Přiveď mi pátého. A že jsem tak milostivý, stačí mi, když ho přivedeš ráno,“ pronesl chladně pastor William a zakousnul se do chleba se šunkou.
Victor přikývnul a odešel.

Na tomto místě končí první herní den – Victor se rozhodl jít se před tím vším vyspat. Než se vyspí, budeme se věnovat zbylým postavám a k Victorovi se vrátíme zase až ráno.
Naposledy upravil(a) Markus dne 21. 8. 2006, 14:21, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 22:33

Příběh Mwangův
Scéna 1.
(sblížení s Jane)

Loď se začala probouzet do dalšího hladového rána. Mwango jako vždy byl mezi prvními cestujícími, kteří ráno vylezli z temného podpalubí na slunce. Stál na přídi a pozoroval námořníky, jak natahují ráhna.
Koutkem oka najednou zahlédnul ženu, očividně jednu z aristokratických pasažérů. Vyšla z podpalubí a laškovně si točila paraplíčkem. Mwango zaostřil a ne… nešálil ho zrak, byla to Jane. Navíc sama, bez manžela, a to byla Mwangova šance.
Vykročil k ní…
(Mwango má Méně než člověk: Nikdo mu nemůže rozumět, leda že by ho Mwango před rozhovorem nakrmil.)
„Á, to jste vy,“ otočila se Jane na černou horu svalů, která ji najednou zastínila výhled. Očividně se trochu bála. „Co pro vás můžu trochu udělat?“
(bonus za Intimitu)
(hod – úspěch)

Mwango natáhnul ruce k Jane. Držel v nich uzenou rybu.
„Pro mě?“ zeptala se. „Ne, děkuji, ale to nemůžu přijmout. Ještě byste z toho měl problémy.“
Mwango jenom mlčky zakroutil hlavou a znova ženě nabídnul rybu. Ta zaváhala… bylo těžké odmítnout jídlo. Na lodi se každé sousto navíc vyvažovalo pomalu stříbrem. Nakonec však rybu přijala a rychle ji schovala pod zástěru.
„Děkuji vám,“ řekla Mwangovi a raději odešla, aby ji nikdo neviděl.
Mwango opět jen mlčky kývnul, tentokrát s úsměvem na tváři.
(bodík Lásky pro Mwanga)

Když jsme házeli, říkali jsme si: „úspěch = Mwango může mluvit; neúspěch = Mwango mluvit nemůže.“ Ačkoliv padnul úspěch, nakonec jsme scénu stejně odehráli mlčky. A jsem za to rád – vyznělo to jemněji a zajímavěji, než kdyby Jane na místě zhltla rybu a Mwango jí popřál: „dobrou chuť“ :)
Mimochodem, hrát němou postavu je vždycky výzva, protože nemůžete spoléhat na slova, a místo toho musíte vše vyjádřit gesty, mimikou a – především – barvitými popisy. Sosáček se svého úkolu zhostil bravurně. Mwango nebyl zahrán jako mlčící hromada kamene, naopak Sosáček se se svou rolí statečně porval a mluvil rukama, nohama, co to šlo.
Tohle je první a poslední scéna s Jane. Mwango se nakonec rozhodl získávat bodíky Lásky u jiných Známostí, a tak se Jane po zbytek hry odsunula do pozadí. Do hry vstoupila až těsně před koncem díky Marii Anně (Jasonova kamarádka), protože je to její maminka.


Scéna 2.
(příkaz od Pána)

Když Mwango vešel do pastorovy kajuty, William zrovna snídal. Seděl rozvalený za stolem a pochutnával si na chlebu, sušeném mase a nějakém tom víně. Ruce přešlé křivicí mu však moc dobře nesloužily, a tak kolem sebe neustále trousil drobky a cmrndal víno po zemi.
„Vida, Mwango…“ zaskřehotal pastor. „Jdeš jako na zavolanou. Něco bych od tebe potřeboval.“
Mwango kývnul. Byl připraven splnit jakékoliv pastorovo přání. Koneckonců, nebýt pastora, tak teď dřepí v podpalubí v okovech.
„Potřeboval bych… abys mi podal támhleten kousek masa. Je moc daleko a já na něj nedosáhnu,“ nakázal pastor s plnou pusou. Mwango mu maso poslušně podal a taktně mu je vložil do úst. (*)
„Znáš pana Conerryho?“ zeptal se potom William. Mwango přitakal – kdo by neznal Conneryho. Byl to snad nejtlustší člověk na lodi, ačkoliv poslední týdny mu přeci jen ubraly na váze. Býval tlustší.
„Je to tlusté prase,“ řekl pastor a urval si další kus chleba. „Pořád by jenom jedl,“ dodal a zakousnul se do masa. „Sežere toho za tři lidi,“ pokračoval a loknul si vína.
A potom, s gurmánským úšklebkem, to pastor uzavřel slovy: „Mwango… příteli… běž a zajisti, aby se pan Connery už nikdy nemohl najíst. Nikdy!“
„Rozumím, otče,“ zaburácel hlubokým hlasem Mwango a vyšel z kajuty.

(*) Pán samozřejmě o svých služebnících ví vše. Tady se nechal dobrovolně nakrmit, aby Mwangovi umožnil mluvit. Neměl důvod mu nedůvěřovat. A hlavně já jsem chtěl Sosáčkovi dát šanci mluvit, kdyby se rozhodl vzdorovat. No… nevzdoroval, tak jsme to ani moc nevyužili.

Scéna 3.
(násilí)

Tlusťoch Connery byl zrovna ve své kajutě a radostně si pobrukoval. Před chvíli se probudil do krásného rána a navíc se zrovna dozvěděl, že pastor večer pořádá nějakou slavnostní večeři, na kterou pozval i jeho. Už se těšil na večer a přemýšlel nad tím, kolik se asi bude podávat chodů.
Zvesela sáhnul po hřebeni… když tu najednou se rozletěly dveře jeho kajuty a dovnitř vtrhla ohromná černá kopa masa a svalů. Zděšeně vykvíknul a mrštil hřebenem.
Mwangovi zásah hřebenem v ničem nezabránil. Díval se na zděšeného tlouštíka, který se pomalu odtahoval dál a dál od něj. Přesněji – díval se na jeho ústa. Byl připraven zabránit mu v dalším přijímání potravin – tím nejsnadnějším způsobem. Konkrétně mu chtěl vytlouct zuby a zlámat čelist tupým koncem oštěpu.
(hod – remíza!!)
Najednou se za Mwangovými zády ozvalo: „Pane Connery, děje se něco? Slyšela jsem hluk a…“
Mwango se prudce otočil. V otevřených dveřích stála nějaká postarší žena a kulila na něj oči. S tím nepočítal. Ne teď, ne tady! Nepotřebuje svědky! A proč to u všech duchů musí být zrovna žena? Mwango neměl cizí ženy rád, bál se jich… (*)
… a tak ženu odstrčil a utekl pryč. Však se může vrátit později.
(nic se nestalo)

(*) Viz Mwangovo méně než člověk.
Když v MLwM skončí hod remízou, nehází se znovu. Znamená to, že scéna byla něčím přerušena. Že se stalo něco, co služebníka vyruší a zcela zabrání scéně v pokračování. Tentokrát jsme – možná trochu nezajímavě – zvolili vyrušení další postavou.
Jedna důležitá poznámka – když postava dostane úkol od Pána, musí provést aspoň jeden hod ve snaze úkol splnit. Mwango právě ten hod provedl. To znamená, že od této chvíle už úkol plnit nemusí. Je samozřejmě jen na něm, jak si to přebere.


Scéna 4.
(sblížení se sirotkem)

Mwango se potřeboval uklidnit, a tak vyhledal jedinou spřízněnou duši, kterou na lodi měl – němého Kluka (neměl jiné jméno). Ani on, ani Kluk si na lodi nemohl s nikým popovídat… a proto k němu Mwango tolik tíhnul. Cestou se ještě stavil v kuchyni a uždíbnul tak něco malého k jídlu. Nikdo z kuchařů černošskému válečníkovi nebránil. Báli se ho.
Kluka našel nedlouho poté na palubě, jak si hraje poblíž jednoho ze záchranných člunů. Zamával na něj, usmál se a hodil mu jablko.
(hod – úspěch)
Kluk jablko chytit a na oplátku se na Mwanga usmál. Černochovi to zvedlo sebevědomí, a tak přistoupil blíž a pohladil Kluka po vlasech…
…nic se nestalo…
Oddechl si a s úsměvem pozoroval, jak se jeho nový kamarád s gustem cpe ovocem. Kdyby chtěl, mohl by mu něco říct. Ale vlastně ani nevěděl, co by měl říkat. A tak se jenom usmíval.
(+1 bod Lásky)

První setkání s Klukem… a Mwango si ho hned získává jako kamaráda. Žádný jiný komentář mě nenapadá, jedeme dál.


Scéna 5.
(násilí)

Mwango se skrýval pod jedněmi schody vedoucími po podpalubí – byly to pouze příčky zapuštěné do stěn, takže i zespodu (=zezadu) schodů se dalo krásně vykukovat ven. Skrýval se, protože měl ještě nevyřízené účty. Po ruce měl připravené své kopí. Skrýval se takhle už asi půl hodinu a za tu dobu po schodech už přešlo několik lidí. Pořád však ne ten, na koho Mwango čekal.
A najednou to uslyšel – známé pobrukování. Conneryho pobrukování. Tlouštík se vracel z paluby do své kajuty a očividně už se netrápil tím, co se přihodilo dopoledne. Ale toho bude litovat.
Mwango zvednul své kopí a připravil se, aby ho každou chvílí mohl prostrčit skrz schody.
(hod – úspěch!)
Když nic netušící Connery došlápnul na patřičný schod, Mwango ani na chvilku nezaváhal, prostrčil kopí škvírou mezi schody a podrazil mu nohy. Connery se zapotácel… Byly to příkré schody, div že se jim nemohlo říkat žebřík. Connery se po nich neskutálel, ale doslova z nich sletěl, hlavou napřed.
Nějaký neopatrný námořník nechal dole pod schody jenom tak povaloval lodní hák. Nikdo si ho až doteď nevšímal…
Ozval se tupý náraz, provázený nepříjemným zapraskáním. Connery musel dopadnou obličejem přímo na hák.
Mwango už nekontroloval, tak dopadnul. Nenápadně se kradl pryč.
(Velmi zasloužený 1 bod sebenenávisti)

Connery se nezabil,“ pouze“ si natrhnul tvář a vymlátil si všechny přední zuby.
Mimochodem, Mwango už úkol s Connerym plnit nemusel, protože se o to už jednou pokusil. Tady se ale dobrovolně rozhodl, že to ještě jednou zkusí… a tentokrát se povedlo. Zajistil si tím, že pastor na něj aspoň nebude naštvaný.
A ještě jedna věc – když Sosáček sám popisoval, jak Conneryho ústa dopadají na lodní hák, přejel mi mráz po zádech. To bych nechtěl zažít.


Scéna 6.
(Příkaz od Pána)

V podvečer se Mwango rozhodl znovu navštívit pastora a alespoň se pochlubit svým úspěchem. Zrovna zapadalo slunce a urozenější cestující se scházeli v lodní jídelně na slavnostní večeři pořádanou pastorem kdo ví u jaké příležitosti.
Mwango věděl, že pastor na večeři nebude. Nikdy totiž nevycházel mezi lidi – těm se ošklivil jeho znetvořený vzhled, způsobený prodělanou chorobou. Takže pastor by měl být ve své kajutě.
Byl tam.

Tady děj trochu popoženeme – pastor Mwanga nepřímo chválil za to, jak odvedl dobrou práci. Ale vždy jen nepřímo, o celé události mluvil vždy jako o nešťastné náhodě a několikrát vyjádřil své naděje, že se snad Connerymu nic vážného nestalo.
Mwango dostal od pastora nový úkol. Mwango opět nevzdoroval. Ten nový není důležitý, protože kvůli následujícímu vývoji událostí se na něj vůbec nedostalo…


Scéna 7.
(sblížení)

Mwango vyšel ven z pastorovy kajuty – a rychle za sebou zabouchnul dveře. Před kajutou totiž postávalo pět dětí, které se ho hned začaly ptát, jestli je otec William doma a jestli můžou za ním.
Mwango nevěděl, kde se tu ta děcka vzala, a radši nechtěl vědět, proč jdou za pastorem. Zajímala ho jen jedna jediná věc – mezi třemi chlapci a dvěma děvčaty totiž postával němý Kluk, který se teď na Mwanga usmíval a mával mu.
Mwango si moc dobře pamatoval, co se děje s lidmi, kteří vejdou do pastorovi kajuty… vrací se ven s prázdnými výrazy, jako kdyby z nich někdo vysál duši. Představa, že ten samý osud by potkal Kluka, jeho jediného kamaráda…
Musel tomu nějak zabránit! Jenže jak?
Jasně! Pokusí se Kluka odlákat stranou. Jenom ho nějak zaujmout…
Mwangovi padl pohled na jeho kopí. Usmál se na Kluka, začal kopím legračně třást a potom mu ho nabídnul, aby si ho půlčil na hraní. Kluk se na Mwanga ale jen nechápavě podíval, očividně nevěděl, co Mwango s tím kopím sleduje. Ostatní děti už začínaly brebentit, protože Mwango stál ve dveřích a nechtěl je pustit dovnitř.
(hod na sblížení – úspěch!)
Byl stále a stále zoufalejší. Nakonec si vzpomněl, že u sebe nosí svůj kmenový bubínek. Odepnul si ho od opasku a začal na něj hrát. Děcka se rozesmála, ale Kluk očividně nepochopil, že má odejít pryč. Mwango mu začal podstrkovat bubínek, ale Kluk si ho odmítal vzít. Místo toho se smál a naznačoval Mwangovi, ať hraje dál.
Mwango nevěděl, kam dál.

Tohle byla snad nejrozporuplnější scéna v celé hře. Zkrátka jsme nevěděli, jak ji máme vyřešit. Vzpomeňte si na jedno z úvodních pravidel: „Služebník nemůže nic řešit po dobrém, musí vždy po zlém.“ S tímto pravidlem jsme se právě dostali do sporu. Největší problém je, že ono to opravdu nejde řešit po dobrém – neexistují na to vhodná pravidla.
Vypadalo to asi takhle: ujal jsem se slova a otevřel jsem scénu s tím, že Mwango za dveřmi potkal pět dětí. Bylo mi jasné, že Mwango nedopustí, aby kluk vešel do kajuty, a byl jsem zvědavý, jak celou situaci vyřeší.
Sosáčkovi jsem navrhnul, že může ohlásit scénu (Násilí) a Kluka násilím odtáhnout někam pryč. Sosáček se zamyslel… a po chvíli oznámil, že následující scéna bude (Sblížení). Kývnul jsem a scénu jsme začali hrát.
Sosáček se začal doopravdy sbližovat s klukem – nabízel mu kopí na hraní, potom mu nabízel bubínek. Když jsem se ale zeptal, čeho tím chce dosáhnout, odpověděl: „chci ho odlákat pryč.“ A bylo vymalováno…
Ano, mohli jsme v tuhle chvíli hodit na Sblížení a kdyby Mwango uspěl, odlákal by Kluka pryč. Ale to by bylo dobré řešení. Kouzlo celé hry spočívá v tom, že žádné dobré řešení neexistuje. Kdybych ho v tuto chvíli povolil, vedlo by to k jednomu – hráči by přestali řešit úkoly pomocí scén (Násilí / Zlotřilost) a začali by je řešit pomocí scén (Sblížení). A to zkrátka nejde, protože tím by se narušila dynamika celé hry.
Nakonec jsme to vyřešili asi takhle – Sosáček uspěl ve Sblížení, a tím se mu povedlo opět si trochu spřátelit Kluka (ten byl pobaven jeho výstupem). Ale hold se mu ho nepovedlo odlákat po dobrém. Sosáčkovi jsem to všechno vysvětlit a slíbil jsem mu, že v příští scéně ještě dostane možnost, jak Kluka odlákat po zlém.

Tímto vás všechny předem varuju – kdybyste se rozhodli hrát MLwM, ujistěte se před hrou, že všichni hráči jsou si vědomi toho, že ve hře neexistují dobrá řešení problémů. Všechny konflikty se musí řešit po zlém. Pokud na to neupozorníte před hrou (já jsem to neřekl, bo jsem to bral jako samozřejmost), riskujete podobnou scénu, kdy nebudete vědět, jak z ní ven.
Na řešení problémů jsou scény (Násilí / Zlotřilost). Pomocí scén (Sblížení) nelze řešit problémy – pomocí nich se lze pouze sbližovat se Známostmi.


Scéna 8.
(násilí)

V tu chvíli se odkudsi ozvalo:„Uhněte! Z cesty, parchanti!“ Mwango se otočil po hlase. Byl to James, další z pastorových služebníků, který se zrovna prodíral po schodech k pastorově kajutě a rozhrnoval děti. „Huš, holoto!“
A jako na potvoru se v tu chvíli rozlétly dveře a z nich vyšel sám pastor William. „Co je to tady za hluk?“ zapištěl. Podíval se na děti, podíval se na Mwanga stojícího ve dveřích a podíval se na přicházejícího Jamese.
„Mwango, ty máš snad nějakou práci, že?“ odbyl pastor Mwanga a naznačil mu gestem, ať si pospíší. Potom kývnul na Jamese a na děti: „A vy všichni pojďte se mnou dovnitř.“
James se v tu chvíli už prodral záplavou dětí a spolu s pastorem vkročil do dveří. Pětice dětí se hrnula za nimi. Když se pastor s Jamesem otočili zády, nadešla Mwangova chvíle. Teď, nebo nikdy.
(hod – úspěch!)
Čapnul Kluka, zvednul ho do náručí a dal se s ním na útěk. Raději nepřemýšlel nad tím, co se stane, až pastor zjistí, že jedno dítě schází. Prostě běžel.
Kluk se však polekal náhlé změny v černochově chování a začal se zmítat. Chtěl křičet, a tak mu Mwango jednou rukou zacpal pusu. A běžel…
Kluk začal kousat. Pak začal škrábat. Kopal a vrtěl se, jen aby unikl svému únosci. Ale Mwango běžel…
Když pak seběhl do podpalubí, položil kluka na zem a chystal se mu všechno vysvětlit. Jenže toho to nezajímalo, vyprostil se z Mwangova sevření a během pár vteřin zmizel kdesi v útrobách lodi.
Mwango ho nechytal.
(1 bod sebenenávisti pro Mwanga)

Takhle se to má řešit! To je hned lepší.
Mimochodem… byl jsem moc měkký. Ve skutečnosti hod dopadl remízou, což znamená, že Mwangovi by se únos neměl povést, ale že by scéna byla přerušena. Ať jsem se však snažil sebevíc, nedokázal jsem vymyslet, čím přerušit scénu, ve které bylo přítomno pět dětí, dvě postavy a samotný Pán. Nakonec jsem rezignoval a daroval jsem Sosáčkovi úspěch.
Přerušení bylo to jediné, s čím jsem nepočítal. Byl jsem připraven i na variantu, kdy by Sosáček neuspěl – kluk by prostě vešel dovnitř a Mwango už by ho neměl jak zachránit.
Varianta přerušení mě vážně zaskočila, a dokonce mě ani nenapadlo, jak by se tato scéna dala přerušit. Co vy? Napadá vás, jak byste to řešili? Jak by podle vás mělo vypadat přerušení této scény? Podělte se o svůj názor v komentářích k zápisu – budu za něj moc rád.


A tím také končí první herní den u Mwanga. Mwango, celý zdrcený z toho, jak právě vystrašil svého jediného kamaráda, se šel uložit ke spánku. V noci ho určitě trápily noční můry…

Příběh Garryho
Scéna 1.
(Příkaz od Pána)

Jako každého rána i to první, co Garry udělal, bylo, že se pomodlil a poté vyrazil za pastorem Williamem. A jako vždy, i dnes ho zastihl těsně před snídaní. Pastor právě vstával z postele a chystal se dát si něco k snědku. Již začal svým křaplavým hlasem vítat Garryho, ale ten mu vskočil do řeči.
„Dobré ráno, otče, jak jste se vyspal? To máme ale dnes krásné ráno, že? Pojďte, pomůžu vám ke stolu.“ Garry doslova zářil ochotou. Ujal se pastora a pomohl mu dobelhat se ke stolu. Sotva ho usadil, smetl ze stolu drobečky a rozhlédl se. „Copak to tu máte ke snídani? Suchý chléb a vodu? Takové jídlo pro lúzu? Určitě byste si dal něco jiného...“
Bylo vidět, že tohle je hudba pro pastorovo ucho. Oči se mu jenom rozzářily.
„... třeba slaninu, ne? Co byste řekl na slaninu? Slanina je pro posádku zbytečná, takového jídla je pro lúzu škoda. Ale pro vás by to bylo velmi vhodné jídlo.“
Pastor nemusel dlouho přemýšlet. Odkašlal si a poručil Garrymu: „Dobrá, Garry, chlapče... Běž a přines mi pořádnou flákotu slaniny. Je mi jedno odkud ji vezmeš.“
Garry se usmál. „Jistě, otče. S radostí, otče. Hned vám ji donesu.“ Úslužně se uklonil a vycouval z kajuty.
„Hochu?“ zavolal za ním pastor, ještě než se zavřely dveře. „Nezapomeň, že nikdo nesmí vědět, že jsi tu slaninu vzal právě ty.“
Tohle bylo i pro mě obrovské překvapení. Měl jsem v rukávu nějaký úkol, který bych Garrymu dal, ale vůbec se na něj nedostalo. Vlasák se ponořil do své role poníženého služebníka, lísal se k Pánovi, usluhoval mu a podlézal mu... až si nakonec sám navrhnul úkol. To byl pro mě šok.

Tohle bylo poprvé, kdy se mi u hraní MLwM stalo, že postava sama si nabízela úkoly. Nu ale proč ne? Neměl jsem důvod odmítnou, byla to teprve první scéna a hra se teprv rozjížděla. Kdyby to bylo později ve hře, rozhodně bych postavu nenechal volit si vlastní úkoly... místo toho bych jí dal nějaký můj úkol, a to takový, který by se jí rozhodně nelíbil.

Mezi scénami
Mezi scénami oslovil Garryho James – Quasitova postava – a poprosil ho o pomoc. Měli jsme speciální pravidlo, že žádosti o pomoc nebudeme hrát jako plnohodnotnou scénu, ale odehrajeme je narychlo, jaksi mimo pořadí scén.
Takže mezi scénami oslovil James Garryho s prosbou: Navštívit Grétu, což byla Jamesova platonická láska, bohužel zamilovaná do jiného muže. Garry byl požádán, aby před Grétou pomluvil jejího milého a naopak vychválil Jamese.


2. scéna
(zlotřilost)

Garry měl namířeno do podpalubí, do skladu potravin. V hlavě ale přemítal to, o co ho James poprosil. Má se pokusit promluvit ke Grétě? A nebo snad nemá? I kdyby se o to pokusil, stejně by nevěděl, co jí má říct. James mu šuškal něco jako: „dohlédni na to, ať se přijde podívat na palubu.“ Ale proč, proboha?
Takže jít pro slaninu, nebo jít za Grétou? Když pomůžu já jemu, třeba někdy pomůže on mně, napadlo ho, a tím bylo dáno. Půjde za Grétou.

Byla u sebe v kajutě, klečela před postelí s růžencem v ruce a modlila se. Garry najednou nevěděl, co má říct. Chvíli nejistě přešlapoval a pak vykoktal... „Ten Thomas, kterého máte ráda, je to hříšník a neznaboh“.
„No dovolte, pane? Thomas je zbožný a slušný muž!“
(Garry má přece Méně než člověk: „Nikdo mu nevěří, pouze hříšnici ano.“ A Gréta, jako čistá a zbožná žena, mu nevěří ani slůvko.)
Garry zmateně blábolil cosi o hřešení, o holdování karbanu, dokonce přihodil k dobru i historku o kradení potravin (tomu rozuměl), ale Gréta tvrdohlavě nevěřila. Nakonec si vzpomněl na Jamesovu tradu a zkusil po zlém: „Okamžitě se mnou půjdete na palubu! Tam uvidíte!“
Na palubě se cosi dělo. Všude postávaly hloučky lidí a panovalo pozdvižení. To bude ono, pomyslel si Garry...
(hod – remíza)
Jenže co má dělat? Kde je ten milenec, jehož má pomluvit? Garry najednou neví, co má v tom davu lidí dělat. Zmatkuje, nenachází slova... a nakonec ani nezabrání Grétě, která se od něj odtrhne a jde si přečíst vyhlášku, jíž zrovna někdo přibyl na hlaní stěžeň. Zmatkující Garry se ji ani nesnaží zastavit...
(při neúspěšné zlotřilosti se žádné body nepřičítají)

Nechal jsem tu ukázku špatně odehraného výsledku, ať víte, jak to nedělat. V tomto případě je to moje chyba. Po neúspěšném hodu by se mělo odehrát, jak Garry něco zvoral, jak díky své nešikovnosti neuspěl. Místo toho jsem – zcela mylně – popsal Vlasákovi, jak byla Gréta odlákána něčím jiným a že mu přestala věnovat pozornost.
Základní pravidlo – když postava neuspěje, vždycky si za to může sama. Vypravěč by měl společně s hráčem odvyprávět, jak to totálně pokonila. Nikdy nedopusťte, aby za neúspěch mohly vedlejší okolnosti. Vždy za to může postava! (vnější okolnosti se projeví až při přerušení).

Mimochodem, kdyby byl Garry býval uspěl, pomohl by tím Jamesovi a ten by si ve své příští scéně připočítal bonus k hodu. Vzhledem k tomu, že Garry neuspěl, James žádný bonus nedostal. Další podrobnosti o životním osudu Gréty se dozvíte v Příběhu Jamesově.


3. scéna
(zlotřilost)

Otřesen neúspěchem odchází Garry dělat to, co mu jde dobře – krást. Je to pro něj skoro rutinní záležitost, a tak se dnes, stejně jako mnohokrát předtím, pokradmu vydal do zásobovacícho prostoru. Díky tomu mumraji na palubě tam určitě nikdo nebude.
Omyl. Někdo tam byl.
Když Garry sebejistě a bez opatrnosti otevřel dveře od zásobovacích prostor, spatřil, jak na jedné zaprášené bedně sedí starý muž. Ten vzhlédnul, nakabonil obočí a usmál se: „Garry!“
„Ehm... pane Stephene? Co tu děláte?“
(Stephen je Garryho Známost. Sledujte, jak se k němu Garry bude chovat.)
Garry, zaskočen setkáním se starým kmetem, rychle hledá vhodná slova. V rozhovoru se dozvídá, že Stephen byl pověřen hlídáním zásob. Poslední dobou totiž „někdo“ kradl v podpalubí, a tak se teď musí držet stráž a hlídat každičké sousto zásob.
„A proč ty si vlastně přišel, Garry?“ zeptal se Stephen nedůvěřivě.
(hod – úspěch!)
„No, já, tedy...“ Přece nemůžu říct, že jsem přišel ukrást slaninu, pomyslel si Garry. „Víte... já jsem přišel, abych to... abych udělal inventuru!“
„Tak inventuru, říkáš?“ Nevěřil mu. Určitě ne – Garrymu nikdo jen tak neuvěří. A rozhodně ne takovouhle pitomosti (Méně než člověk, vzpomínáte?).
„Přesně tak, strýčku, inventuru.“ Garry se snažil nedát najevo nervozitu. Nešlo mu to.
K jeho obrovskému překvapení se Stephen zvedl, opřel se o svou hůlku a vykočil ke dveřím. „No... tak já počkám za dveřma, co říkáš? Aby sis mohl v klidu provést tu svojí inventůru.“
Kmet se ostentativně odploužil a přitom na Garryho mkrnul očkem. To mrknutí říkalo vše: Je mi jasný, že chceš něco štípnout. Ale jsi mi sympatický, synku, tak přimhouřím očko. Dobrou chuť.
Garry se mu snažil nedívat do očí.
(bod Sebenenávisti pro Garryho! Stephen z toho určitě bude mít pěkné potíže)

Na tuhle scénu jsem pyšný. Dlouho jsem přemýšlel, jak ozvláštnit Garryho scénu. Ukrást slaninu – to neznělo moc dramaticky. Prostě přijde do skladu a ukradne jí... taková scéna by pomalu ani nestála za zahrání.
A potom mě to trklo!
Zkusil jsem, co se stane, když Garry potká Stephena, člověka, na kterém mu záleží. Ze zcela primitivního úkolu se tak stalo pěkné dilema – ukrást slaninu a dostat tím Stephena do maléru? A nebo nechat šlaninu slaninou, čímž by sice Stephen byl v bezpečí, ale zase by se naštval pastor, jemuž Garry tu slaninu slíbil.
Narativismus v praxi, vážení ;)


4. scéna
(Příkaz od Pána)

Cestou zpět, nesa ve dlaních čerstvě ukradenou slaninu, přemýšlel Garry ostošest. Přemýšlel a modlil se k Bohu i ke všem svatým, aby se Stephen nedostal do maléru.
Zaklepal, vstoupil do pastorovy kajuty a hned mu úslužně podal slaninu. Pastor neváhal, odhodil suchý chleba, který zrovna držel, a hned místo něj začal žvýkat slaninu. Žvýkal, degustoval, kousal, na podlahu dopadaly kousky slaniny i stékající sliny. A celou tu dobu Garry mlčky stál a doufal...
„Garry?“ zahuhlal po chvíli pastor s plnou pusou. Garry nervózně potvrdil svou přítomnost.“
„Synu, donesla se ke mně hrůzná novina,“ začal pastor mezi sousty. Pusa se mu leskla mastnotou. „Někdo dnes ráno ukradl ze skladu slaninu.“
Další sousto. Mlaskání. Garry polknul.
„Kdo měl hlídat sklad?“
„S – s – starý Stephen, otče. Ale...“
„Takže starý Stephen dopustil, aby mu kdosi vyfouknul zásoby, ano?“ Pastor si ukousnul další sousto slaniny. Nebo spíš urval.
„Ano, otče. Ne, otče! Vždyť víte, že...“
„Ta slanina byla určena pro posádku! Jak to mohl dopustit! Teď budou muset námořníci jíst suchý chléb!“ Otec William začal zničehonic křičet. Chrlil se zebe slova nehledě na to, že měl plná ústa. Prskal přitom.
Garry začínal být zoufalý. Musel rychle vymyslet nějakou výmluvu. A napadla ho jediná: „Otče, Stephen nehlídal sklad, protože byl na palubě kvůli té vyhlášce! Vždyť víte, té, kterou ráno vyvěsili na stěžeň. Zachoval se jako každý správný cestující a šel ji neprodleně přečíst.“
Pastor na chvíli přestal žvýkat. „Aha,“ polknul. „Svévolně opustil místo, které měl hlídat.“
Garry odhodil veškeré zábrany. Popadnul Williama za jeho stařecká ramena a začal s ním cloumat: „Ne! Poslouchejte mě! Stephen za nic...“
„Takovéhle pochybení zasluhuje exemplární potrestání,“ mlel pastor mezi sousty pořád tu svou.
„Ne, otče! Prosím! Netrestejte Stephena. Za to všechno můžu já!“ Garrymu se po tvářích koulely slzy.
(hod! Garry dostává bonusovou kostku za zoufalství... a přesto neuspěje!)
„Exemplární potrestání,“ zopakoval pastor ještě jednou. Garry se nezmohl na odpověď, pouze plakal.
„Garry, synu, přiveď toho hříšníka do mé kajuty. A buď na něj slušný.“
Na pastorově tváři hrál zasněný výraz.

Jedna z nejsilnějších scén, možná dokonce nejsilnější v celém příběhu.
Přišel vám doteďka pastor spíše k smíchu? A co v téhle scéně, už vám z něj začal běhat mráz po zádech? Představte si toho vetchého, pokřiveného muže, kterak se belhá po kajutě a žvýká slaninu. Vidíte ten slizký výraz ve tváři? Mastné rty, nenasytné hltání, hlasité mlaskání, kanoucí sliny?
V téhle scéně jsem si užil. V kůži pána jsem obcházel dokola po místnosti, předstíraje křivici, žvýkaje imaginární slaninu, mluvě jakoby s plnou pusou. Imaginární slaninu jsem doslova trhal zuby. A co Vlasák? Měli jste vidět, jak se měnil výraz na jeho tváři, když mu postupně docházelo, co se bude dít dál :)
Vidíš, vidíš, Garry. Starý Stephen tě dobromyslně nechá vzít si něco malého ze skladu a ty se mu takhle odvděčíš?
Když vás popadne dramatická myšlenka, nesmíte jí pustit. Musíte z ní vyždímat vše, co v ní je.

Mezi scénami
Garry má za úkol přivést Stephena. Ví, že se tomu nemůže vyhnout a bojí se sám sebe a toho, čeho by byl schopen. Proto rychle běží navštívit Jamese a žádá, aby mu oplatil onu laskavost. Prosí Jamese: „Pomoz mi ochránit Stephena přede mnou samotným.“ Pak odchází a nechává nechápajícího Jamese za sebou.

5. scéna
(sblížení se Stephenem)

Musím pastorovi přivést Stephena! Ne, to přeci nemůžu! Ale pastor si to přeje. Stephen nic neprovedl! Kdo jsi, abys zpochybňoval jeho přání? Stephen je můj přítel! Pastorovi vděčíš za všechno. Vždyť on mu ublíží! Nebýt pastora, dodnes vězíš v okovech.
Na Garryho toho bylo příliš.
Dobrá, Garry, řekl sám sobě. Vlítneš tam, popadneš Stephena, nebudeš říkat ani slovo, nebudeš přemýšlet. Přivedeš ho k pastorovi a zapomeneš.
Stephen dosud seděl ve skladu.
Garry zaťal zuby, rozrazil dveře, přistoupil ke kmetovi, nadechl se... a začal brečet.
Všechno to pustil ven. V slzách u starcových nohou povědět každý detail. Jak se nabídnul, že ukradne slaninu. Jak pastor souhlasil. Jak Garry nedokázal pastorovi nic rozmluvit a jak teď má jít a potrestat chudáka Stephena... všechno to šlo ven.
(hod. Garry dostává tučnou bonusovou kostku za upřímnost – úspěch)
Starý muž zvednul ruku... a váhavě pohladil plačícího Garryho po vlasech. „Dobrá, chlapče, děkuju, žes mi to všechno pověděl.“
Garry se na něj podíval uslzenýma očima. „Opravdu se na mě nezlobíte?“
„Nezlobím,“ řekl Stephen. „Ale teď pojď, půjdeme spolu za pastorem Williamem. A ty mu vysvětlíš, jak to všechno bylo doopravdy.“
„NE! Nechoďte za pastorem!!!“
„Ale jdi ty. Jak jinak bys mu chtěl vysvětlit pravdu?“ usmál se Stephen dobrácky a vykročil pryč. Vstříc pastorově kajutě.
(úspěch = 1 bod lásky)

Kuj železo, dokud je žhavé.
Vlasák využil svého práva zvolit si scénu a rozhodnul se, že se zatím nepokusí splnit Pánův úkol. Místo toho si řekl, že úkol o jednu scénu oddálí a pokusí se zatím sblížit se Stephenem.
Nu dobrá, Vlasák uspěl ve sblížení. Bod lásky dostal, Stephen ocenil jeho upřímnost. Ale to ještě neznamená, že si tím získá nějakou výhodu. Kdepak. Za to, že se pokusil varovat Stephena (kterého musí přivést) si spíš zaslouží, aby si to ještě zhoršil.


6. scéna
(násilí)

Stephen odhodlaně dusal podpalubím. Garry tušil, že by ho měl zastavit, ale nedokázal se k tomu přimět. „Stephen jde dobrovolně k pastorovi, to je dobře, ne?“ říkal sám sobě. A hned si taky odpovídal: „Ne, není!“
Starý muž došel až ke schodům a po nich na palubu. Garry klopýtal za ním a nevěděl, co si počne. Na palubě se motalo několik námořníků, ale jinak tam bylo celkem liduprázdno. Akorát u zábradlí stál... bože můj, není to James? Garry zuřivě gestikuloval kolegovi a snažil se dát najevo, že právě nastala ta chvíle, kdy by potřeboval pomoci.
James si toho naštěstí všimnul.
„Hej ty, starochu, kam jdeš?“ poručil autoritativně James a vykročil směrem ke dvojici. „Okamžitě půjdeš se mnou, mám pro tebe práci.“
Stephen zabručel: „Jdeme za pastorem Williamem. Tady Garry mu musí něco vysvětlit. Viď, Garry?“
Když už v tom nebyl sám, našel Garry neočekávanou odvahu. Přistoupil ke starému muži, vzal ho za paži a uklidňujícím hlasem mu sdělil: „Za pastorem teď nemůžeme. Stephene, poslouchejte, teď se musíte někde schovat.“
Nezapůsobilo to tak, jak očekával. Místo toho, aby se Stephen zklidnil, ještě víc ho to rozrušilo. „To teda ne! Za pastorem půjdem a basta! Musíš mu vysvětlit, že za nic nemůžu!“
Teď se do uklidňování pustil i James a položil starci ruku na rameno. „Má pravdu, za pastorem teď jít nesmíte.“
Ale Stephen to očividně chápal po svém. Začal se zmítat a setřásat jejich ruce. „Tohle na mně nehodíte, rozumíte mi? Já za pastorem půjdu a vysvětlím mu, jak to bylo! Mě nezastavíte!“
Najednou se jim vysmeknul a začal utíkat – směrem k pastorově kajutě. Už nebylo zbytí.
(Hod. Stephen dostává bonusovou kostku za Zoufalství. Garry dostává bonusovou kostku za to, že mu James pomáhá. Úspěch!)
James i Garry se okamžitě vrhli po utíkajícím muži. Bleskurychle ho chytili a strhli jej k zemi. Garry na něj křičel jedno slovo přes druhé, ale marně. Stephen mu odmítal uvěřit, že u pastora není bezpečno. Celý se třásl strachy a rval se jako vlk, ale dva muže setřást nedokázal.
„Poslouchejte, Stephene, musíte se ukrýt někde, kde je bezpečno. Nesmíte za pastorem!“
„Pustťě mě, slyšíte! Musím za pastorovi vysvětlit, že tu slaninu jsem neukradl já!“
A tak to šlo dál a dál. Nakonec museli James spolu s Garrym odvléci rvoucího se muže do podpalubí a zamknout ho do jedné z prázdných kajut. Bušil zevnitř na dveře, křičel a brečel, ale to nevadilo. Důležité bylo jedno – byl v bezpečí.
(Bod Sebenenenávisti pro Garryho. A bod sebenenávisti i pro Jamese. To má za to, že pomáhal!)

Tohle byla zvláštní scéna. Garry v tuhle chvíli pořád měl příkaz: „Přiveď mi Stephena.“ A najednou se rozhodl udělat něco, co je v přímém rozporu s tímto rozkazem. Otázka je, jak tohle máte vyřešit?
Rozhodli jsme se, že Garryho nakonec přeci jen necháme udělat něco, co je v přímém rozporu s jehi příkazem. Koneckonců, třeba ho přemohly výčitky svědomí. Vlasákovi jsme to tedy svolili, ale s jedinou podmínkou: „Ten příkaz se nesmaže. Pořád ještě se budeš muset později pokusit přivést ho k pastorovi.“ A tak jsme to odehráli. Ačkoliv výsledek scény byl patřičně dramatický (Garry dobrovolně používá násilí proti své Známosti), při zpětném ohlédnutí si myslím, že to byla chyba.
Důležité na My Life with Master je, že postavy musí poslouchat Pána. Postava má jen jednu jedinou možnost vzdorovat Pánovi – a to při obdržování příkazu. Jakmile neuspěje, musí poslechnout. Tím, že jsme Garrymu povolili se vzepřít i přesto, že neuspěl, ublížili jsme tím atmosféře. Najednou jsme vzbudili zdání, že postavy jsou svobodné a že se mohou kdykoliv rozhodnout vzepřít. To je ŠPATNÌ! Postavy se nemohou vzepřít! Nepodaří se ti vzdorovat Pánovi? Smůla, běž a udělej to! Já vím, že tvoje postava má výčitky svědomí. Ale ne, prostě se nesmíš pokusit Stephena zachránit.
Pamatujte na to při svých hrách. Nedovolte postavám, aby zachraňovaly své oběti samy před sebou.
Kdybych tu scénu měl hrát dnes, vypadala by takto:
Garry se Stephenem by přišli na palubu. James by si jich všiml a rozhodl by se pomoci Garrymu tím, že nenechá odvést Stephena k Pánovi. Zastavil by je a pokusil by se Stephena odvléct někam pryč, do bezpečí. Až do této chvíle je to stejné. Změna přijde teď:
Garry by se nesměl pokusit zachránit Stephena. Velmi, velmi by si to přál, ale nakonec by zvítězila poslušnost k Pánovi. Za každou cenu by se musel pokusit přivést Stephena Pánovi.
Jelikož James se snažil o přesný opak a jelikož ho Garry varoval předem („Musím odvést Stephena. Pomoz mi tomu zabránit, sám to nedokážu“), pravděpodobně by se oba služebníci porvali mezi sebou.

Mimochodem, jak jste si všimli, v této scéně měl vedlejší roli James, a tak si Quasit taky trochu zahrál. Ale scéna to pořád byla Garryho a většina mluvení i rozhodování byla ve Vlasákových rukou.

7. scéna
(sblížení se Stephenem)

Celé odpoledne strávil Garry ve výčitkách. Nejdřív ublížil Stephenovi, pak mu chtěl pomoci, ale místo toho mu opět ublížil. Navíc si pastor přeje přivést Stephena a Garry se mu nemůže ukázat na očích, dokud jeho úkol nesplní. A on to dřív nebo později udělá. Věděl to.
Večer už to nemohl vydržet. Vstal, vyšel ze své kajuty a vydal se ke kajutě, do které zavřeli Stephena. Musel něco udělat. Půjde a odvede ho k pastorovi. Bude silný a tentokrát to dokáže. Doopravdy.
Za dveřmi kajuty bylo ticho, Stephen už dávno přestal křičet. Garry zarachtal klíčem v zámku, zhluboka se nadechl a vstoupil dovnitř.
Nedokázal to. Nedokázal ležícího Stephena nemilosrdně vzít a odvléct ho. Místo toho si k němu sednul a nabídnul mu ředkvičku, kterou před chvílí našel v kapse. Hlad zvítězil nad ukřivděností a Stephen nabízenou zeleninu přijal.
(pozorný čtenář si všimne, že tímto Garry útočí na kostku za Intimitu)
(hod s bonusem – úspěch!)

Následujících několik minut si povídali. Garry se zbídačenému Stephenovi omlouval a pokoušel se mu vysvětlit, proč to všechno udělal. Vysvětloval mu, že pastor si přeje potrestat ho za ledabylé hlídání potravin a že je nutné vyčkat, než se situace uklidní. Omlouval se za to, co provedl, ale bylo to nutné.
Stephen, který byl tak zbědovaný, že neměl na sebemenší vzpurnost ani pomyšlení, mu to – kupodivu – uvěřil a jeho omluvu přijal.
Po chvíli se s ním Garry rozloučil slovy: „Já půjdu ještě za pastorem a rozmluvím mu ten trest. Určitě si dá poradit. Pak přijdu a pustím vás“.
Odešel. Sám ale věděl, že lže. Až se příště za Stephenem vrátí, bude to s okovy a s několika pomocníky. Napotřetí už ho jeho zrádné city nezradí. Napotřetí už pastora nezklame.
(bod lásky pro Garryho)

Tohle je problém. Garry se nám snaží vyhýbat se úkolu. Pořád ještě musí Pánovi přinést Stephena a pořád ještě se o to nepokusil. A to už prosím pěkně uběhly tři scény a furt nic, ani jeden pokus.
Když se postava začne vyhýbat plnění úkolů, je zle. Nesmíte to dopustit. Já jsem byl měkký a dovolil jsem to. Vy takoví nebuďte. Trvejte na tom, aby hráč úkol splnil. A když hráč bude zneužívat svého práva zvolit si scénu, pro jednou mu to právo prostě seberte a řekněte: „Jdeš splnit úkol. Hned teď!“
Postavy v My Life with Master nejsou svobodné. Nedovolte jim, aby si to o sobě na jediný okamžik byť pomyslely. Postava nesmý získat mylný dojem, že je svým vlastním pánem. Není! Pán je jenom jeden.


8. scéna
Tato scéna příliš nesouvisela s Garryho příběhem, a tak vám nebudu motat hlavu a řeknu to jenom stručně – Garry náhodou potkal svého kolegu, Jamese, na palubě. James zrovna honil nějakého nebožáka a v běhu zakřičel na Garryho, ať mu pomůže ho dopadnout. Garry vyzvání poslechl a pomohl mu. Více viz příběh Jamesův.

A to je pro dnešek vše. Garry se po celodenních šlamastikách odebral na kutě, věren heslu „ráno moudřejší večera.“ Co se s ním dělo další den, to se dozvíme později. Teď nás ale čeká někdo jiný...



V tomhle místě mi začal trochu docházet dech a mě došlo, že jestli chci zápis někdy dokončit, musím trochu zvolnit tempo. Takže dále stručněji.

Příběh Jamesův
Scéna 1.

(Zlotřilost)

James vyhledal v podpalubí skupinu hráčů, kteří hráli karty o peníze. Proč? Byl mezi nimi i Thomas, jehož milovala Gréta, a James jej chtěl zostudit. Připlížil se k nim a praštil hůlkou do sudu skartami, které se rozlétly po místnosti.
(hod – úspěch!)
Thomase označil za osnovatele hazardu, s čímž ostatní zbaběle souhlasili, aby se vyhnuli trestu. Za trest měl Thomas padesátkrát přejít po kolenou palubu.
(bos Sebenenávisti)

Tady mě zaskočila jedna věc – Quasit nechal svého služebíka konat zločin z vlastní vůle, aniž by mu to nařídil Pán. S tím jsem se ještě nesetkal! Nicméně dopadlo to pro něj dobře a díky tomu Gréta postupně přestala milovat Thomase. Mechanický efekt žádný (pouze zvýšení Sebenenávisti), ale narační efekt docela sympatický.

Mezi scénami
James došel za Garrym, dalším ze služebníků. Poprosil ho, aby Gretu upozornil na nadcházející Thomasův trest, aby viděla, jak hříšný je člověk (Greta byla velmi zbožná), čímž James doufal odvrátit její srdce od Thomase. Jak to dopadlo, to je napsáno v Garyho příběhu.

Scéna 2.
(sblížení s Grétou)

Dav lidí na palubě pozoroval Thomase, kterak si o dubové prámy rozedírá kolena. James přistoupil ke Grétě a začal ji našeptávat, kdoví jaký to je hříšník, atd., atd.
(úspěch)
Hohó! Gréta to sežrala i s navijákem! Její city k Thomasovi slábnou, důvěra ke Garrymu roste!
(+ bod lásky)

Scéna 3.
(příkaz od Pána)

James se na scénu připravil tím, že kdesi ukradl flák slaniny a přinesl jej pastorovi. William slaninu uvítal a začal baštit. Tím James získal bonus za Intimitu pro nadcházející vzdorování... k němuž však nedošlo. James se bál úkolu, ale nakonec dostal úkol, který mu moc nevadil – měl potrestat pana Thompsona, který se dopustil násilí na své manželce (jak k tomu došlo viz příběh Victorův). James nevzdoruje. James byl v podstatě zneuznaný člověk, který chtěl, aby ho lidi poslouchali, a svou moc nad ostatními si užíval. Teprve později si uvědomil, že utlačování lidí není dobré a spokojenost mu nepřinese.
(nevzdoruje – bez hodu)

Scéna 4.
(sblížení s Edwardem)

James, jakožto neúspěšný herec, velmi toužil po přátelství úspěšného dramatika. Při návštěvě se snažil chovat pokorně a říkal Edwardovi, že by se rád od zkušeného přiučil hereckému umění. Jenomže Jamesovo Méně než člověk říká, že musí pořád lhát...
A tak, aby mohl říct pravdu, musel Edwardovi napřed ublížit tím, že prohlásil jeho hry za přeceňované. To si dramatikovo srdce pochopitelně moc nezískalo, takže vztah nevypadal nijak nadějně...
(hod - úspěch)
...nicméně názoru neúspěšného herce, jakým je James, není třeba přikládal zas tak velkouváhu. Do budoucna však byly položeny základy vztahu tak maximálně profesionálnímu. V dalším průběhu hry už James za Edwardem příliš nechodil, akorát těsně před koncem...
(bod lásky)

Scéna 5.
(zlotřilost)
Pokud jste pozorně četli příběhy ostatních, víte, že zhruba v tuhle chvíli se na lodi konala hostina. A na hostinu byl pozván také pan Thompson, který předtím ztloukl svou ženu. James vystoupil před společnost a začal: „A jaktože nepřišla važe žena, pane Thompsone?“
(hod – úspěch)
Monolog pokračoval ve stylu, že Thompson si tady hoduje na hostině a jeho žena nemůže jíst, protože má vymlácené zuby. Přihlížející se začali pohoršovat. James se ještě víc vyburcoval a nakázal veřejný trest. Tím bylo bití na druhý den, 25 ran holí.
(+ Sebenenávist)

Scéna 6.
(sblížení s Grétou)
Po odsouzení Jonese se James cítil bídně, tak zkoušel vyhledat Grétu. Zastihl ji při modlení v prázdné lodní kapli. Začal se modlit vedle ní, čímž nastolil Intimitu. Greta mu myslím vyčetla, že ukládá lidem tresty na popud pastora Williama, o kterém asi už měla své pochybnosti.

(hod - úspěch)
James se hájil, že to dělá pro dobro lidí, což nebyla pravda (musí lhát), a že chce vymýtit hřích kvůli ní, protože ji miluje (taková pravda smíchaná se lží). Gréta byla překvapená a zůstala na Jamese koukat, on potom utekl. Jednak nevěděl, co dál říkat, jednak se bál, že by začal víc lhát, což nechtěl. Nicméně jeho slova už v Grétině srdci zůstala.
(+ bod lásky)

Scéna 7.
(příkaz od Pána)

Je mi líto, tady paměť neslouží a poznámky nepomáhají. Quasit se k této scéně vyjádřil slovy: „Tady mě paměť naprosto zrazuje. Následující scéna je násilí, takže tohle muselo být u Pána. Možná jsem šel Pánovi oznámit, že Jones bude potrestán a možná se zdál Pánovi trest mírný. Nebo GM nevěděl, co zrovna dát za úkol, tak to pravděpodobně dopadlo tak, že vyžadoval přivedení Jonese k němu, aby ho zpracoval pořádně.“
(James nevzdoruje, tretání lidí má rád)

Scéna 8.
(násilí)

James se vrátil na hostinu a Thompsona, který doposud posedával v koutku, znovu vyzval. Tentokrát mu řekl, ať s ním jde za pastorem. Strhla se panika. Předvolání k Pánovi mívalo dobře známé následky! Thompson vyskočil ze židle a pelášil pryč. James vyběhl za ním a začala zběsilá honička po palubě.
Shodou okolností šel zrovna kolem Garry a rozhodnul se, že Jamesovi s chytáním pomůže. To znamená, že konečně využijeme mechaniku Pomáhání! Garry přidal Jamesovi pár bonusových kostek.
(hod – úspěch!)
Bodejď by ne, když James házel 17 kostkami (!) a prchající Thompson jen čtyřma. Společnými silami ho chytili, strhli na palubu, až si vytloukl zuby, a potom ho násilím odvekli do kajuty Pána.

Konec 1. dne...
Naposledy upravil(a) Markus dne 23. 3. 2007, 12:42, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 22:33

Oheň na vodě (2. den)

Ráno se na palubě sešel dav. Všichni mžourali do vycházejícího slunce – tím směrem totiž byla pastorova kajuta. Najednou se dveře otevřely a z kajuty vyšli čtyři zadumaní námořníci. Nebyli sami, někoho vedli... ach ano, vedli několik dětí a také pana Thompsona. Vedené osoby se tvářily jako prázdná těla bez duše. Civěly do prázdna, slintali a vydávaly neartikulované zvuky. Námořníci je s pošťuchováním svedli ze schodů.

Dav se rozestoupil, když je vedli kolem. Zamířili ke přídi lodi. Tam byly dveře do temné kajuty, pečlivě zapečetěné řetězem a těžkým zámkem. Jeden z námořníků zámek odemknul a dveře otevřel...

Na palubu se vydral příšerný zápach a spolu s ním zvuk tuctů lidských hlasů, které vítaly světlo. Nebyly to však obyčejné hlasy, byly to pazvuky a skřeky. Námořníci přivedli malátné děti a Thompsona, strčili je do kajuty a dveře zase zapečetili. Tlupy bezduchých těl se opět rozrostly...

Co jste si mysleli? Zabít je by bylo v rozporu s Desaterem.

Nakonec, až se dav utišil, promluvil ze svého stupínku pastor William: „Drazí! Dnes v noci jsem konečně našel svého Adama! Mám vyhlédnutou i Evu a již brzy bude božský pár pohromadě! Společně pak všichni doplujeme do Edenu!“

A do toho plavčík z koše zakřičel: „Země, země na obzoru!!!“

Úvodní scéna, kterou jsem odvyprávěl hráčům jako úvod do nového dne. Přišlo mi, že jsme trochu opomínali téma zlobotomizovaných lidí, tak jsem ho připomněl. Navíc začínala druhá polovina hry, která měla pomalu směřovat k závěrečnému klimaxu, a hodilo se rozvířit atmosféru. Celkově to vyznělo dobře.

Po hře mi ale Quasit sdělil jeden důležitý postřeh – chybou bylo, že jsem postavy nechal jenom se tak dívat, jak tu špínu konají nějací bezejmenní námořníci. Ne! Postavy jsou služebníci, to ony by to měly udělat! To Jamesem měl vést pana Thompsona, to Victor měl vést své zlobotomizované „kamarády“, to Garry měl otevírat dveře do podpalubí, to Mwango měl všechna těla naházet do tmy.

Proto – až budete hrát MLwM, nezapomínejte na to, že postavy jsou těmi zlými zlužebníky! To ony by měly páchat všechno zlo!


Příběh Victorův
Scéna 9.
(sblížení s Marií Annou)

Pastorovo prohlášení vehnalo Victorovi brouka do hlaby. Má vyhlédnutou evu? A kterou? Adamem je jeden z těch chlapců ze včera. Znamená to, že Eva bude taky dítě. Nemohla by to být... To snad ne! Musí ji varovat!
Na palubě byl pořád ještě dav lidí. Victor našel Marii Annu a nehledě na to, že byla s rodiči, ji řekl, že se má schovat. Ona mu nevěnovala pozornost a tak jí řekl pravdu o tom, co pastor dělá...
...o tom, že vymývá lidem mozky, o tom, že oni pro něj musí pracovat, o tom, že je posedlý jídlem. Prostě všechno. Jen aby se Marie Anna schovala a nestala se Evou!
(hod + zasoužený bonus za Upřímnost - úspěch!)
Marie Anna se poněkud vyděsila a utekla. Snad se schová.
Jenomže okolo bylo hodně lidí a Victor mluvil hodně nahlas. Neslyšela to jen Marie Anna... a na palubě vznikl chaos. Cože to pastor dělá??!!
(+ bod lásky)

Drama se nám začíná stupňovat dřív, než jsem čekal. Ale proč ne? Všimněte si, že dříve či později se začnou služebníci pomalu, ale jistě bouřit proti svému Pánu. Časem si totiž začnou uvědomovat význam lásky... To je v pořádku, tak to v MLwM má být.


Scéna 10.
(zločin)

Victor si začal uvědomovat, co zrovna udělal. Nemohl si dovolit jít za pastorem, který by se na něj po právu hněval! Rozhodnul se teda, že musí odklákat pozornost lidí od toho, co zrovna řekl, na něco jiného. A tak vběhl do kuchyně a přemýšlel, co má dělat. Když tu najednou uviděl petrolejku...
(hod-úspěch)
Vzal lampu a dřív, než ho kuchaři stihli zastavit, ji rozbil o podlahu. Dřevo okamžitě začalo hořet. To by mělo lidi na chvíli odkládat...
(+ Sebenenávist)

Sirien to později komentoval jako: „Chtěl dát prostor Marii Anně aby se zdekovala tak trochu udělal brajgl v kuchyni, když zvrhl petrolejku. Původní úmysl byl malý ohníček, který by se hned uhasil...“ Každopádně tu dětskou bezmyšlenkovitost zahrát pěkně :)

Scéna 11.
(příkaz od Pána)

Oheň se nicméně nepodařilo uhasit včas a rozrostl se. Za chvíli už se z kuchyně valil hustý dým a lidé začali panikařit (nicméně na to, co řekl Victor, už nemysleli). Na palubě vznikl rozruch. A Victor vyrazil za pastorem...
Pán Victora zmlátil a zkopal do kuličky za to, jak podpálil loď. Vynadal mu, nakopal ho a nakázal, ať za trest přivede svojí Marii Annu. To ona bude Evou!
(Victor se neodvažuje vzdorovat)

Scéna 12.
(sblížení s Jasonem)

Victor už ví, že přivedení Marie Anny se nevyhne. Ale zároveň by ji chtěl zachránit. Běží za Jasonem, svým jediným „kamarádem“, a všechno mu vyklopí. Doufá, že Jason bude schopen nějak pomoci.
(hod + bonus za upřímnost – úspěch)
Victor se na něj vrhnul, když zjistil, co je to za parchanta. Ale Jason mi ještě stihl vysvětlit, že vše dělá proti své vůli. Že by si přál Marii Annu zachránit, ale že k tomu potřebuje Jasonovu pomoc. Jason ho přestává bít, cosi zabručí a společně vyrážejí zachránit Marii Annu. V tu dobu už je podpalubí plné kouře a na lodi bují chaos.
(+ bod lásky)

Problém – tady se Jason vymyká z pravidel My Life with Master a hra nám klopýtá. Cílem každého hráče v MLwM by mělo být vykreslit svou postavu jako lidskou bestii, která dobrovolně slouží svému Pánu. Jenomže zjišťuji, že spousta hráčů s tím má problém a podvědomně vykresluje svou postavu jako kladného hrdinu... viz třeba tahle scéna. Jason neuspěl ve vzdorování, musel tedy uposlechnout příkaz. Ale i přesto šel a – i když nepřímo – příkaz neuposlech. Mimochodem, něco podobného jsme viděli i v prvním dnu, kdy Garry musel přivést svou Známost k Pánovi, a přesto to neudělal.

Pro jistotu tedy opakuji pravidla, kterých se při hraní MLwM držte. Vše potom půjde snáz. I já už teď jsem moudřejší:
- služebník musí vše řešit tou špatnou cestou; neexistuje, aby volil dobré řešení (diplomacie, prosba o pomoc, atd...)
když služebník neuspěje ve vzdorování, musí příkaz split. Musí. Neexistuje, aby svou oběť předem varoval, aby ji bránil sám před sebou nebo aby si prostě umanul, že ji zachrání. Jste dobrovolným služebníkem zlého Pána, tak sakra podle toho hrajte!


Scéna 13.
(konflikt mezi postavami)

Vyběhli s Jasonem na palubu a začali hledat Marii Annu. Všude byl děsný chaos, lidi běhali s vědry vody, utíkali sem a tam, a tak. Najednou se z davu vynořil obrovský černoch – Mwango, další ze služebníků – a začal se sápat po Jasonovi! Mwango totiž dostal za úkol přivést Jasona k Pánovi. To ovšem nemohl Victor dopustit a začal tak Jasona před černochem bránit.
(hod – úspěch)
Začali se přetahovat, obrovský černoch proti dítěti. Po černochovi se v tom chaosu vrhla jakási cizí osoba, což Victorovi zachránilo kejhák. Pokousal a poškrábal obra a potom utekl. Jason už byl dávno někde v bezpečí... Mezitím lidi naskakují na záchranné čluny a opouští hořící loď.
(+ Sebenenávist)

Přemýšeli jsme, jak může děcko porazit dospělého siláka. Jak jsme to vymysleli, to uvidíte v Mwangově příběhu.

Scéna 14.
(zlotřilost)

Bylo na čase jít za Marií Annou a nějak ji dostat k Pánovi. Victor zastihnul Marii Annu i její matku v jejich kajutě. Byl tam taky Jason, který je přiběhnul varovat před pastorem. Když vešel malý Victor, všichni ztuhli.
(hod - úspěch)
Victor chvíli váhá a nakonec jim všem nalhal, že u pastora v kajutě je poslední volný záchranný člun. Všichni se jak pominutí rozbíhají do Pánovy kajuty.
(+ Sebenenávist)

(...)

Tak a v tuhle chvíli má tento zápis asi tak 40 normostran. V tuhle chvíli jsem si také uvědomil, že jsem si ukousl příliš velké sousto a nemám na to, abych stejným tempem dopsal i zbytek zápisu. Respektive jsem totálně vyšťavený a kdybych to měl dopsat, trvalo by mi to dalšího půl roku. Omlouvám se tedy, ale abyste z toho nevyšli zkrátka, připojím alespoň naše poznámky ze hry. Doufám, že jste si na těch 40 normostranách udělali alespoň nějakou představu, jak vypadá hraní My Life with Master. Děkuji za pozornost, doufám, že jste si příjemně početli a těším se na shledanou u nějakého dalšího zápisu. Vy, které zajímá, jak to nakonec všechno dopadlo, zkuste rozluštit následující poznámky. A nebo se ptejte. Rád odpovím na cokoliv. Uděláte mi obrovskou radost, když u tohoto zápisu rozpoutáte diskuzi. Něco chcete ujasnit, vysvětlit, rozšířit, doplnit? Ptejte se. Nějaká scéna se vám líbila. Nějaká scéna se vám nelíbila. Řekněte to. A hlavně - pokud máte dojem, že jsem nějakou scénu mohl zahrát "víc hororově", napište mi to prosím. Taková inspirace je nedocenitelná.

Pokud se někdy rozhodnete zahrát MLwM, byl bych moc rád, kdybyste o tom napsali na Fórum. Rozhodně nemusíte bláznit jako já a psát tolik stram. Klidně postačí stránka jedna – zkrátka napište, jak se vám hra líbila a která scéna byla nejlepší. Těším se i na vaše zápisy.

No a tady jsou ty slibované poznámky.


Stručné shrnutí: Na začátku dne Victor spustil poplach tím, že si pustil před plnou palubou hubu na špacír. O několik scén později zapálil kuchyni. Zhruba v tu samou chvíli James aktivoval speciální scénu "Projevy hrůzy" (viz dále) a Quasit popsal, jak se z kuchyně vyvalil hustý dým a kdosi zařval "Hoří!" Na palubě se strhla panika a jakási žena vypustila zlobotomizované lidi z jejich vězení.

Celý druhý den se tak odehrával v totálním chaosu. Loď byla v plamenech, po palubě pobíhala bezmyšlenkovitá těla. Lidé se rvali o těch pár záchranných člunů a mezitím pobíhali služebníci a snažili se plnil vůli běsnícího pastora Williama. Došlo k mnoha ohavným zločinům a násilí. V podpalubí lodi se vezlo několik spoutaných černých otroků (klasická plavba do Ameriky) a Mwango je pustil. Do všeobecného chaosu se tedy přidali i černoši, kteří začali pomstychtivě mlátit všechny, na koho přišli, a snažili se probít ke člunům.

Za kajutou pastora na zádi byl balkónek a u něj byl pastorův soukromý záchranný člun. Victor si ale - opět - pustil hubu na špacír. To bylo ve chvíli, kdy už všechny volné čluny odpluly, takže se celé osazenstvo lodi začalo hrnout po pastorovy kajuty (cestou se mezi sebou midlili běloši, černoši a lobotomové, všichni proti všem, každý tam chtěl být dřív než ostatní). V tuhle chvíli se spustilo Finále.

Mwango

Než začaly scény, proběhlo Intro s tím, jak posluhové odvádí zlobotomizované děti a zamykají je na příd.

9. (sblížení) Přemlouval - ? nepřečtu -, ať se schová. Vnucoval přitom rybu. Sakra. Přemlouval Jane, nebo němého Kluka? Cosi mi napovídá, že Mwango se po uplynulé noci vydal najít kluka, který mu večer zdrhnul. Pokud ano… kde ho chtěl schovat? Vzal si tu rybu, takže Mwango mohl mluvit? (úspěch asi) (intimita asi – když mu dával to jídlo)

10. (pán) Dostane za úkol chytit Jasona (nevzdoruje, myslím). Nepamatuješ si detaily? Já vím, že Jasona měl přivést, protože prý v noci špehoval za dveřma pánovy kajuty. Ale už nevím, jestli pán seděl a pil víno, nebo jestli rozčileně běhal po kajutě ;o)))

11. (násilí) Mwango odvléká Jasona (přerušen?) Ty jo, teď jsem si asi vzpoměl… Na palubě pobíhali lobotomové. Mwango mezi nima kličkoval a chytal Jasona. Když už ho chytil a vzal ho do náruče, otočil se… a nějakej lobotom, ŽENSKÁ, se na něj vrhla. Mwango se bránil, ale Jason se vysmekl a zdrhnul.
Kdybys měl detaily, nebudu se zlobit. Ale jinak si to myslím pamatuju dobře.



12. (sblížení) Mwango jde osvobodit otroky. Podpalubí, otroci v okovech a Mwango si udělal novou Známost ze staré vědmy. Mám pravdu, ne? (úspěch) Jo a otroci potom začali vraždit bělochy :)

13. (soupeření mezi postavami) Mwango jde ještě jednou pro Jasona. Potká ho na chodbě s Victorem. Jde do nich. Rvačka mezi postavami (Mwango prohrál!) Všechno v poho, akorát si nepamatuju, jak jsme popsali, že to malé dítě přepralo černocha.

14. (sblížení) Mwango se vrací ke svým. Tak tady nevím. Mlhavě si vybavuju, že to bylo na palubě sblížení se stařenou. Domorodci tam nějak bojovali a Mwango jim pomáhal, či co. Co? (úspěch, asi).

Garry
9. (sblížení) První setkání s Andreou… v kumbále (přerušeno). Jak jí do toho kumbálu vlastně dostal? A co jí povídal? Nakonec je vyrušil černý uklízeč a utekl. Garry ho honí… ale černoch zmizel v davu
Mám pocit, že ona do kumbálu uklízela koště/kyblík/zkrátka „uklízecí propriety“. V té době byl Garry už docela na prášky, vystresovanej, takže se jí víceméně svěřoval a hledal klid. Druhak jí namlouval, že se nesmí stát adeptkou na Evu a raději se někam schovat – zhruba takovéhle pozadí. Bylo totiž vidět, že dojezd na pevninu je záležitostí dne, dvou. Žen na palubě dost. Pán nervózní a lobotomující/vraždící víceméně jak na běžícím pásu, druhak vlastně i strach, co se stane se skutečně vybranou Evou, která „projde“ výběrem. Proto Garry vidí, že lepší pro Andreu bude tyhle chvíle přečkat v ústraní s možností na pevnině snáze utéct. Totéž se snaží namluvit Andree, ale je vyrušen (remíza), takže ona to ani pořádně nestačí poslechnout.

10. (pán) Garry má potrestat němého Kluka. (nevzdoruje?) Nepamatuješ si, jak se choval pán? Tohle už je ve chvíli, kdy je na lodi chaos. Nebyl pán nějaký naštvaný a podrážděný? Jo a taky si vůbec nevzpomínám, proč chtěl potrestat toho kluka. Možná ho považoval za potencionálního Adámka… ?
Kluk byl myslím Viktorův, nebo Mwangův. Bohužel si už nevzpomenu – i když bych řekl, že němý nebyl. Nicméně, nijak slovně na mě nereagoval, takže němý být i mohl ;o) Příkaz pána přesně nevím. Možná zněl dokonce tak, že mám zjistit, kdo krade, resp. někoho takového „po Garryovsku“ najít ;o) Ten kluk se shodou okolností schovával ve skladu. Pán byl v téhle chvíli už skutečně out – chodil ze strany na stranu, sotva jsem ho stačil sledovat :o)

11. (sblížení) Loď v plamenech a Garry běží pustit Stephena z vězení. (úspěch?) Co mu Garry povídal? A jak se Stephen choval, po tom, co mu Garry provedl včera?
Garry Stephena pouští, mám ten pocit, úspěšně. Pointou scény bylo to, že Garry po Stephenovi chce, aby s lidmi na lodi v tom chaosu něco udělal a oceňuje Stephenovy schopnosti a moudrost, které jediné by to tu mohly zachránit. Stephen reaguje zatvrzele – s ohledem na Garryho pozitivně, děkuje, ale je odhodlaný začít na lodi jednat, a tak příliš slov nepadne.

12. (násilí ?) Garry trestá němého Kluka. (úspěch) Vzpomínám si na tohle: Kluk se ukrývá ve skladu zásob. Garry ho tam našel. A… myslím… nějak ho zmlátil, či co. A potom ho v tom skladu zamknul. Mám pravdu? (mimochodem, ten kluk tam potom zůstal a utopil se)
Jsme u toho – nevím, zda jsem měl chytat kluka přímo, anebo jen (vyrobeného) pachatele. Každopádně šlo zrovna o kluka od Viktora/Mwanga, který byl ve skladu. Důležité je poznamenat, že Garry je už zcela vykolejený a vynervovaný. V afektu kluka přímo obviní, že je to zlodějskej smrad (což mu ještě dodá na grádech, protože usvědčuje zloděje, jakoby očividného, a je třeba pamatovat na to, že Garry celou dobu žije v komplexu, že on sám je neprávem obviněný zloděj a zločinec donucený okolnostmi. A tohle jsou možnosti, jak ukájet svůj komplex). Nekompromisně mu jednu vlepí přes tvář a přitom nadřazeně křičí, že tohle si kluk neměl dovolovat. Kluka to srazí na zem, šmátrá po nějaké tyči, ale Garry mu přišlápne (=přelomí) ruku a jde s pocitem vítězem pryč, kluka zamyká a vítězoslavně prohlašuje ať si tam třeba zhebne, že to bude teprv trest.

13. (sblížení) Garry se loučí s Andreou. Srdceryvná scéna s posledním odplouvajícím záchranným člunem. Garry přibíhá k zábradlí a ten člun už vidí jen zdálky. Mává na Andreu. Ta mává na něj (úspěch). Vzpomněl jsem si dobře?
Tak to je... poslední čluny odplouvají a tam vidí vlát vlasy Andrey. Ještě na ní křičí, ať začne v novém prostředí nový hezký život, že teď k tomu bude mít příležitost a podaří se jí to (na pozadí – Garry s Andreou spojuje podobný osud jako má on sám, tj. že musela krást pod tíhou okolností a teď by tedy mohla mít možnost začít odznova; Andrea je však skutečně zlodějka). Garry se posléze s pláčem sesouvá o zábradlí k palubě a...

14. Tak podle následující poznámky jsem vůbec nepochopil, o co šlo – Garry vidí u Pána utajený člun. Hádám, že mělo jít o předání příkazu. V tuhle chvíli už tam pán stal, měl Evičku (Marie Anna) a čekal na Adama. Přikázal Garrymu něco?
....a podle mě už došlo na předehru k finální scéně, kdy jsme se vzpírali. O člunu Garry dle mě vůbec nevěděl, ten do té věci s utajeným člunem a nakonec i soubojem s pánem ani zasvěcený nijak příliš nebyl. Dle mě jde o to, že si Garry všiml humbuku, který tam vytvořil Viktor. Šel jsem si pro příkaz, ale vzhledem k předchozím okolnostem už se to tam zvrtlo. Vím, že v jednu chvíli jsme za pánem šli všichni a setkali se u schodů. Do toho jsem přizvukoval Jamesovi a jeho „vzepření“, že je třeba věcem učinit přítrž. Pokud je to dokonce tak, že James poté, co sepnul trigger na výzvu pánovi všechny v pořadí scén předešel, pak by to sedělo zcela.

Příběh Jamese
9. (zlotřilost) James před nastoupeným davem lidí má nějaké kázání (úspěch). Ech… co jim vlastně povídal?
To kdybych věděl… No, pohůnci odváděli od Williama lobotomy, rodiče a značná část cestujících se určitě shromáždili kvůli zemi na obzoru, nastalo pravděpodobně reptání. James, aby odvedl pozornost od dětí, zřejmě kázal něco jako „tyto děti jdou do nebe čisté, ale my jsme nečistí a proto nám nebude dovoleno dosáhnout země zaslíbené, kajme se, kajme se“ a po úspěšném hodu jsem všechny přinutil kleknout na kolena a modlit se za úspěšné dosažení břehu.

10. (Projevy hrůzy) Pokud služebník získá příliš mnoho Sebenenávisti, což se Jamesovi povedlo, nastává speciální případ. Přichází o svou příští scénu - hráč místo toho, aby hrát svou postavu, musí z pozice vypravěče popsat nějaké hrůzné události, ke kterým došlo.
Speciální scéna. Popisoval jsi, jak se na lodi projevila hrůza. Bylo to zhruba tak ve chvíli, kdy se z kuchyně na zádi vyvalil hustý dým a někdo zakřičel „Hoříí“. Pamatuješ si, cos popisoval? Já si pamatuju jenom, že nějaká zoufalá ženská nadlidskou silou urvala zámek u lobotomů a pustila je ven…
…žena křičela: „Moje Anička! Moje Anička!“ Osvobození lobotomové se s hýkáním rozeběhli po palubě a zvýšili zmatek a hrůzu mezi cestujícími. Na lodi vypukla všeobecná panika, lidé se rozeběhli ke člunům a pro své blízké. Někteří se v hrůze vrhli z boku do moře, věřili, že zkáza je trest za jejich hříchy a všichni jsou odsouzeni k zániku, jiní v beznaději jen kvíleli na zemi. Někteří lobotomové začali zuřivě útočit na cestující, jiní se v záchvatech svíjeli na zemi a zraňovali sami sebe. Ze všeho podpalubí se lidé drali zuřivě nahoru a strhávali přitom ze žebříků své přátele, aby byli ve člunu dřív.
Prostě scéna všeobecné ztráty rozumu.


11. (sblížení) James nachází Grétu v kapli. (úspěch) Co si povídali? Výsledkem této scény bylo, že James ji v náručí vynesl z kaple a položil ji do záchranného člunu. Ona byla nějaká omráčená, nebo omdlela? James ji ublížil a mluvil pravdu, nebo ji lhal?
Gréta se modlila v kapli. Od Jamese se odtáhla odporem, ten ji začal přesvědčovat, že Pán to všechno koná pro dobro lidí (lež, James tomu nevěří). Tato scéna končila pořád v kapli, byl to jen rozhovor Jamese s Grétou. James přesvědčoval Grétu, aby šla do záchranného člunu, ona to odmítala, pravděpodobně proto, že Jamesovi nedůvěřovala a obávala se, že by ji chtěl odvést za pastorem. (méně než člověk).

12. (násilí) Poznámka říká: „James vyjadřuje lásku v násilné scéně.“ (úspěch). Nejsem z toho dvakrát moudrej. Nenavazovalo to náhodou na předchozí scénu? Jako že James naložil Grétu do člunu, ale k tomu musel zmlátit pár lidí. A pak ji vyznal lásku?
Když se Jamesovi nepodařilo Grétu přesvědčit rozhovorem, rozhodl se ji dovléct do člunu násilím. Gréta se bránila: „Nech mě být, jdi si po svých, proč pořád za mnou chodíš?“ James jí vrazil facku a teď jí mohl říct pravdu. „Protože tě miluju!“ zařval jí do obličeje. Gréta omdlela a James ji vynesl na palubu a vecpal ji do záchranného člunu.

13. (sblížení) James běží za umělcem Edwardem, který nic netucha sedí u sebe v kajutě. James mu narychlo všechno vysvětlí a pomůže mu sbalit věci (úspěch). Lhal? Nebo mu ublížil?
Myslím, že Edward věděl, jenomže se nemohl rozloučit se svými spisy a knihami. James ho přesvědčil, že jeho věci zachrání, ať jde s částí napřed. Byla to lež, protože James žádné věci nezachraňoval a vzápětí, co Edward odešel do člunu se vydal za Pánem.

14. (Pán) James se jde vzbouřit (úspěch!!!). Tady budu mít trochu víc dotazů, protože takhle scéna je klíčová.
- Jak zněl Pánův příkaz, kterému James vzdoroval?
- Jak mu James odpověděl? To bylo dramatický, ale já si to nepamatuju. Vím jen, že dostal bonus za upřímnost.
- Pak všichni přispěchali na pomoc a dali bonusové kostky.
- Nepamatuješ si, kolik kostek proti kolika se házelo? Mám za to, že díky všem bonusům měl James dost navrch.

James šel už do Pánovy kajuty s úmyslem na vzpouru. Nevzpomínám si, že by dostal od Pána nějaký příkaz (v Pánově kajutě byla už myslím docela mela).
James řekl Pánovi od plic, co si o něm myslí: „Kážeš čistotu, ale sám jsi prohnilý až do morku kostí. Cpeš se jídlem, které odpíráš ostatním a mučíš strádající lidi svým zkaženým myšlením, až je doženeš k šílenství a zlomíš jejich mysl. Jsi odporná zrůda, která udělala z Boha strašné jméno a namísto lásky jsi dosadil hrůzu. Tvé plány na čistý lidský pár jsou jen marná snaha zastřít sám před sebou obludný obraz své vlastní ohavnosti. Ale já už nebudu tvým nástrojem. Našel jsem lásku, kterou jsem díky službě tobě ztratil a nemám už nic krom sebenenávisti. Ale ještě se vypořádám s tebou, ty stvůro.“ (To jsem si teď vymyslel, samozřejmě si nepamatuju, co přesně jsem říkal.)
Kolik kostek se házelo si fakt nepamatuju, tam opravdu nebyla upřena moje pozornost.
Naposledy upravil(a) Markus dne 23. 3. 2007, 13:22, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 22:33

Finále


James úspěšně vzdoroval Pánovi a měl dost Lásky, tudíž nastalo Finále. James zápasí s Pánem. To může standardně trvat i několik kol, v průběhu kterých mají ostatní služebníci vlastní scény jako obvykle. Každý se může rozhodnout, zda své scény využije (= poslední možnost získat body lásky), nebo zda se přidá k Jamesovi (= pomůže porazit Pána, ale nemůže získat lásku).

Celé to vypadalo tak, že pán sržel svého vybraného Adama za ruku a chystal se nastoupit do záchranného člunu. Potřeboval však ještě Evu, kterou mu v tuto chvíli (v podobě Marie Anny) přiváděl Victor. Hodně se tam křičelo, Pán na ně řval, ať si nastoupí do člunu (což chtěli) a že on popluje s nimi (což nechtěli). Navíc se po schodech do kajuty valil proud lidí (ti chtěli na ten člun nejlépe všichni).

Mechanicky to vypadalo tak, že proběhlo jedno kolo scén. Potom James neúspěšně bojoval s Pánem. V dalším kole přišli všichni Jamesovi na pomoc a bylo po všem.


Victor
15. (násilí) Victor vidí, jak dav málem udupává Jasona. Bere obrovský mosazný glóbus a hází ho po lidech, kteří vybíhají po schodech do kajuty. (zoufalství?) (úspěch!)Tím dostane pár vteřin a vytáhne Jasona, který by jinak byl ušlapán.
Myslím, žes tam měl nějaký barvitý popis toho, jak to ty lidi rozmlátilo na hadry :) Nevzpomeneš si na to ještě?

Vzpomenu a rád ;)
Globus dopadl na zábradlí, skutálel se kus po něm a pak spadl na schodiště, kde porazil a zranil asi tři lidi, kteří spadli pod nohy tomu davu za nimi, který přes ně spadl a vytvořili tak nádherný chumel na sebe spadlých těl


Projevy hrůzy - získáním sebenenávisti se spustily další Projevy hrůzy. Protože šlo o poslední scénu hry, schvali jsme si je nakonec. Nejdřív jsme dobojovali a teprv potom je Sirien odvyprávěl.

Mwango
15. (sblížení? Násilí? Zlotřilost?) Mwango posílá Jane do člunu. (úspěch?) Tak nevím. Asi takhle. Scéna: všichni jsou v kajutě. Jane a Marie Anna jsou tam taky. Do paluby se hrne dav. A před hlavy davu vidí Mwango černochy na palubě v ohrožení (je to tak? Co je ohrožovalo?). Řeší dilema, komu má pomoct… a rozhodl se pro Jane?

Garry
15. (násilí) Garry je v kajutě a vidí, jak na palubě ležící Stephen se brání černochovi. Rozbíhá se a hrdinským skokem přes zábradlí přistává na palubě. Černocha nějak sejmul (úspěch). Jak ho sejmul?
Sejmul ho ležícím ulomeným ráhnem. Stephen leží, černoch se stojí nad ním, Garry běží, bere ten kus a vší silou jím švihne černochovi přes hlavu. Pak se sklání nad Stephena a to už je záležitost epilogu.
Nějak mi unikají detaily.


James
15. (boj s Pánem) Ha! Chybí mi tu jakýkoliv popis. Taakže…Pán bojoval šavlí sebranou ze stěny. A james… po něm hodil astroláb, nebo ho na něco namáčkl, nebo co. Nepamatuješ si to? Já totiž vůbec… :/
- Kolika kostkama proti kolika? Myslím, že tentokrát měl Pán dost navrch (James neměl bonusy za nic, Pán měl bonus za Zoufalost). A vím, že jsi přesto hodil o 1 víc než já ;)

Pán sebral šavli ze stěny, James měl jen svoji hůlku. Takže se kryl a ustoupil za stůl, na kterém byl těžký astroláb. Když se pastor přiblížil, Jamesovi se podařilo stůl na něj zvrhnout a astroláb ho přimáčkl k zemi.
Což rachitického pastora stálo život.


Epilog
Sirienovy provevy hrůzy:
No samozřejmě, byla to scéna na závěr, po ukončení hry… Začínalo to pohledem hodně seshora z pravoboku na hořící loď, na které padá jeden stěžeň, pak prudké přiblížení a posun na příď, kde se na sebe sápali lobotomové, jeden tam druhému na zemi rval hlavu, další se tam rozháněl nějakým klackem. Pak byl průlet pod hořící plachtou na střední palubu, na kterou skrze proraženou palubu vybíhali černoši a kdečím tam vybíjeli bělochy, aby se dostali na čluny, myslím tam byl detail na jednoho co tam někomu roztlouká hlavu… a nakonec byl pohled na schodiště, kde se lidi mlátili a rvali o to, kdo se dostane k tomu poslednímu člunu… a pohled končil v kabině pastora, který leží s rozbitou hlavou na zemi.
Zatímco se bojovalo, několika lidem se podařilo nacpat se do posledního záchranného člunu a useknout lano, takže člun s těžkým žbluňknutím dopadl na hladinu. To byl poslední člun.

V Epilogu se hráči podívají na své hodnoty - tedy body lásky, sebenenávist a únavu. V závislosti na těchto hodnotách jim hra přidělí jeden nebo víc možných epilogů (např. "spáchá sebevraždu", "najde si nového pána," "sám se snane pánem"). Úkolem hráčů je, aby rozhodli o svém epilogu a potom ho nějak barvitě sdělili ostatním.

Victor
V otevřených dveřích ven z lodi je ohněm nasvícená silueta Viktora, jak pozoruje odplouvající člun s Jasonem, Marií Annou a minimem dalších šťastlivců…
…a navázal jsem svým epilogem, kdy do kajuty vtrhl ten dav ze schodiště a narazil Viktora na stěnu, aby jej následně vyhodil ven z hořící lodi, na hladině se praštil hlavou o nějaké trosky a umřel…


Mwango
(???) Sosáčku, prosím doplň.

Garry
(???) Vlasáku, prosím doplň.

James
Pak už se James dění neúčastnil. Sebral šavli a přešel na příď, odkud viděl odplouvající čluny. V jednom z nich i Grétu a Thomasem. James pronesl Antoniův monolog z Shakespearovy hry Antonius a Kleopatra (poprvé v životě dobře) a probodl se šavlí.


I will o're-take thee Cleopatra, and
Weepe for my pardon. So it must be, for now
All length is Torture: since the Torch is out,
Lye downe and stray no farther. Now all labour
Marres what it does: yea, very force entangles
It selfe with strength: Seale then and all is done.

Where Soules do couch on Flowers, wee'l hand in hand,
And with our sprightly Port make the Ghostes gaze:
Dido, and her Aeneas shall want Troopes,
And all the haunt be ours.
Naposledy upravil(a) Markus dne 23. 3. 2007, 13:45, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 22:37

Táááák. A je to tady! Historicky první zápis z hraní My Life with Master na tomhle fóru 8) Jestli vás někdy zajímalo, jak tahle hra vypadá při hře, snad vám dám alespoň nějakou přestavu.

Zápis budu psát na pokračování, protože najednou by toho bylo moc. Přesto nemusíte čekat s komentářemi až na poslední část. Klidně komentujte to, co už je napsáno. Proč čekat na další?

Upřímně doufám, že komentářů a dotazů bude co nejvíc! :wink: Jestli vás něco zaujalo/překvapilo/znechutilo, tak to řekněte. A jestli vás něco zajímá, chcete něco vysvětlit či ujasnit, ptejte se tím spíš! S radostí odpovím na všechny vaše dotazy.

Qualdezar, Vlasák, Quasit, Sosáček a Tuk-Enek:
Kdybyste chtěli něco upravit či doplnit, rozhodně to napište a já podle toho zedituju zápis. úvod jsem zatím sepsal sám, ale pro další fáze doufám, že mi pomůžete s popisováním scén. Nepamatuju si to všechno. (ale díky moc Tuk-Enekovi za to, jak svědomitě vedl poznámky!)

Uživatelský avatar
Sirien
Pragmatik
Příspěvky: 7052
Registrován: 6. 6. 2004, 17:10
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sirien » 31. 7. 2006, 23:02

hm. Někam mi zmizely poznámky :(
Mě se*e.

Ale to je jedno - minimálně jeden hlod z MlwM si pamatuju. Když jsme uvažovali o tom, kde všude se bude moct hrát, tak padl návrh na Antarktidu. Byl zamítnut s tím, že na Antarktidě by nebylo pořádně koho terorizovat.
Padl návrh na terorizování tučňáků.

Hm. Bylo jich víc. Jen si je vybavit. Nemáš náhodou moje poznámky k nim, Markusi?
Kostka, http://www.d20.cz
- překlady her (DnD, Fate a další)
- stovky článků (tipy k hraní, recenze, design a teorie, ...) a diskusí
- skupinové sekce s rozsáhlou podporou
...a mnohé další.

Překlady Fate: Překlad Fate 4e Core, Překlad FAE: Fate Accelerated, DnD 5e: Dungeons and Dragons 5e

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 31. 7. 2006, 23:15

Jo, tvoje poznámky jsem totiž zabavil já. :-)= Podle čeho myslíš, že píšu ten zápis? :wink:
(ale poznámky s hláškama nemám)

Uživatelský avatar
Sirien
Pragmatik
Příspěvky: 7052
Registrován: 6. 6. 2004, 17:10
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sirien » 1. 8. 2006, 00:03

Ach ano, samozřejmě! Příští hra se bude jmenovat Můj život s administrátorem a budou se hrát terorizovaní moderátoři nucení terorizovat běžné uživatele Fóra.
Ty! Smaž Deset Alnagových příspěvků!
Ne, Pane, prosím! Proč Alnagových!?!?

Markus: O TÌHLE poznámkách vim, ale ty s hláškama, co jsem měl na sheetu, sou někde v tahu...
:( Bylo jich víc... :(

EDIT: A Můj život s adminem se bude hrát jako LARP :-)=
Kostka, http://www.d20.cz
- překlady her (DnD, Fate a další)
- stovky článků (tipy k hraní, recenze, design a teorie, ...) a diskusí
- skupinové sekce s rozsáhlou podporou
...a mnohé další.

Překlady Fate: Překlad Fate 4e Core, Překlad FAE: Fate Accelerated, DnD 5e: Dungeons and Dragons 5e

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 15. 8. 2006, 21:04

Jenom abyste nemysleli, že jsem na vás zanevřel...
Na zápisu se stále pracuje. Akorát to jde docela pomalu, protože to sepisujeme všichni dohromady (abychom vážně na nic nezapomněli) a komunikujeme emailama. A čekat, než bude mít čas 6 lidí, je mnohem horší, než kdyby se to řídilo jen jedním člověkem.

Nicméně zápis bude.

No...

nějaký názory k tomu úvodu? Protože kdybych viděl, že o ten zápis někdo stojí, byla by to dobrá motivace. Mrk, mrk :wink:

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13156
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 15. 8. 2006, 23:30

Úvod dobrý, jen se přiznám, trochu se mi na té hře nelíbí její schematičnost (tedy co vyčítám z úvodu), tím míním, jak má každý sluha tu tajnou lásku hlavně... Ale věřím, že se s tím pracovalo ve hře originálně, na zápis se těším.
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 21. 8. 2006, 14:24

Tamtadatá... ve druhém příspěvku si můžete přečíst první část zápisu. Je to zhruba jedna osmina $D
V úvodní části jsem se rozhodl trochu se rozepsat, abych dobře vystihnul, jak hraní MLwM vypadá a přiblížil ho i lidem, kteří tu hru neznají. Předpokládám, že zbylých 7/8 textu bude dost stručnějších, protože nějaký ten základní obraz se mi snad podařilo nastínit v úvodu. A upřímně - takhle detailně psát celý text by se mi ani nechtělo.

Každopádně - užijte si první osminu 8)

Uvítám všechny názory, komentáře, dotazy, postřehy. Chcete něco upřesnit? Ptejte se! Zajímá vás, jak jsme vyřešili nějakou situaci? Ptejte se! Chcete nás pochválit? Řekněte to! Máte nějaký zajímavý postřeh k MLwM? Podělte se o něj!

Doufám, že si své názory nenecháte pro sebe a že se jich tady sejde co nejvíc.

Uživatelský avatar
Jezevec
Vypravěč
Příspěvky: 694
Registrován: 3. 7. 2006, 06:26
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Jezevec » 22. 8. 2006, 10:03

Ten zapis je stabni... uplne me natesil na to si tu hru zahrat. Dekuji a tesim se na pokracovani.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 9731
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Markus » 22. 8. 2006, 10:57

Jezevče, jsem rád, že tě zápis zaujal! Když mi sem nikdo nepsal, už jsem se bál, že to nikdo nečetl :( No ale alespoň o jednom čtenáři už vím.

Každopádně na tebe budu myslet a až zas příště budu chtít hrát v Brně MLwM, určitě ti dám vědět. Jenom tě musím varovat - tahle hra rozhodně není "deep immersion", spíš naopak. Nad stolem lítá obrovská spousta metaherních informací a jako hráč strávíš většinu času mimo postavu, než v její kůži. Je to spíš takové vyprávění než prožívání.

Varuju tě jen proto, že vím, jaký herní styl preferuješ. Ale jestli chceš i přesto MLwM zkusit, milerád tě uvítám.

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13156
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 22. 8. 2006, 12:05

Markus píše:Jezevče, jsem rád, že tě zápis zaujal! Když mi sem nikdo nepsal, už jsem se bál, že to nikdo nečetl :( No ale alespoň o jednom čtenáři už vím.
Jistěže jsem to četl! Musím hned všechno komentovat? $P Zápis dobrý, ale něco mi chybí... takových 7/8, řekl bych $D Brousím si zuby, až se MLwM objeví v hotových ostatních překladech :>;o)
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů