HOT springs island

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

martin-sobr-cover-for-jacob.jpg

Na kraji známého světa leží Mečounní ostrovy... A jeden z nich se nazývá Ostrov Vřídel. Je to místo pokryté ruinami dávno ztracených civilizací, pokladů, tajemství. Láva, obsidián, neprostupná džungle, titánská monstra, divoká zvěř, mořské panny, chamtivost, násilí, ambice... Je to sud se střelným prachem...
:arrow? Mapa

hot_springs_island_map_18x24x150dpi.jpg

:arrow? Hezčí, silně zcenzurovaná mapa, snad už bez spoilerů, ale nezkoumejte moc podrobně ty zamazané šmouhy
Spoiler
Mapa.png

:arrow? Postavy (nezapočítávám modifikátor XP, takže některé postavy mají ve skutečnosti trochu víc XP, tohle je hlavně orientační):
Molestus Mikroporus, humanodiní houbička, 17599, LEVEL 4 + 737XP + 4166 XP
Alejandro, zloděj, ex-výběrčí daní, 30057, LEVEL 6
Ryzlink, osvícený hobit, vinař, 12231xp, LEVEL 4 + 737XP + 4166 XP
Sir Masir Mágomlat, válečník a písař, - 5650, LEVEL 3
Rufus, pán šelem a čarodějův učeň - 4337 XP, LEVEL 3 + 737XP + 4166 XP
Polo, kouzelník a zbrojíř - 5650 XP, LEVEL 3
Mytilien, elfka, 2nd level (8122 xp) LEVEL 3 + 737XP

:arrow? Na lodi jsou k dispozici následující družiníci:

Ada, kouzelnice, 1st level (2103 XP)
Eunice, kouzelnice, 1st level (1000XP)
Agdil, bardka, 1st level (442xp) :arrow? Agdil chce odejít, ve městě družinu opustí.
Rafael, kouzelnik, 2nd level (4287 xp)
Bejmanin, válečník, 2nd level (4000 xp)
Ruben, válečník, 2nd level (4000 xp)


Loď Moje Elfská Žena Delfínia Vulkanika Canis První:
Spoiler
Fregata
11 HP
AC 16
P 12 / B 10 / N 12
4 malé kanóny
2 swivel guns
24 dělových koulí
12 řetězů
12 grape shops
80 zásob jídla (momentální spotřeba 32/týden)
80 zásob vody (momentální spotřeba 32/týden)
20 generických zásob
(Naloženo je 320 řádků.)

10 mušket (dvě ukradeny trhany v elfím městě)
10 pistolí
100 kulí


Posádka:
Veronika Paradero, kapitánka
Marcel, starý námořník, první důstojník
9 veteránů od společnosti Martel
10 námořníků a námořnic
(a mnoho dalších dobrodruhů a družiníků - celkem 36/40)


Na lodi je také následující vybavení:

2 stany
kotlík
2 muly se sedlovými brašnami
2 váleční psi se zbrojí
:arrow? LOOT:
Spoiler
:arrow? 21895 zlatých zakopáno v truhle na ostrově
:arrow? Sir Masir Mágomlat 1081 zl
:arrow? Molestus 1400 zl
:arrow? Alejandro 1216 zl
:arrow? Ryzlink 655 zl
:arrow? Pán šelem 1350 zl
:arrow? Pulo 795 zl
:arrow? Hřbitov:
Spoiler
PC:
Boletus Fecalus, humanoidní houbička, rozmačkán masožravými liánami
Štětináč, klerik boha pomsty, krysař, zabit obřím kancem
Yolodir, elf, hostinský, zabit obřím kancem
Ulrich Křivozubý, kouzelník a krotitel divoké zvěře, zabit obřím kancem
Baldwin, hraničář a skrytý dědic vzdáleného trůnu, podříznut Avrou v ruinách elfího města

Družníci:
Joni, sežrána telepatickým hadem
Trevor, zakousnut telepatickým hadem
Audrey, sežrána telepatickým hadem
Bryan, klerik boha Tesubia, zabit černým kouřem vyslaným podivnými ještěřankami
Hobit Hambo Humbuloun, zabit obřím prasetem
Angelo a jeho bratři, bleskurychle umučeni Avrou
Riffin, zabit ze zálohy Avřím oštěpem

:arrow? Herbář, získaný od kouzelnice Eunice
herbal.pdf
(2.7 MiB) Staženo 21 x

:arrow? Prozkoumané hexy:
(na každém hexu jsou 3 lokace)
Spoiler

:arrow? HS04: Glavrokova vesnice (1); (XXX) (2), (XXX) (3)

:arrow? HS05: Tlusťochova kuchyně (1), (XXX) (2), (XXX) (3)

:arrow? HS06: Náměstí se 4 sochami Svarka (1), Vstup do Svarkova sídla (2), (XXX) (3)

:arrow? HS07

:arrow? HS08: Velrybí hřbitov (1); Prasečí farma (2); XXX (3)

:arrow? HS09: Alabastrové schody, (1), gejzíry dole v džungli (2), keře s levitujícím obeliskem (3)

:arrow? HS10: Vodopády (1), rozpadlá věž (2), jižní vchod do Tlusťuchovy kuchyně (3)

:arrow? HS11

:arrow? HS12

:arrow? HS13

:arrow? HS14: Laguna se ztroskotanou lodí, nachází se tam pláž s černým pískem posetá zlatými skořápkami krabů (1), bazénky s černými ježovkami (2), hroudy síry v čedičové skále (3)

:arrow? HS15: Menší vulkán, nachází se tam (XXX) (1), Hotel Lapis (2), Teleportační brána do tajemné místnosti uprostřed vulkánu (3)

:arrow? HS16: Hustě zarostlé údolí. Je tam rezavá zavlažovací hydra (1), zikkurat s mitrolovým bazénkém na vrcholu (2), (XXX) (3)

:arrow? HS17: Hustě zarostlé údolí. Je tam obsidiánová zavlažovací hydra (1), čedičová zeď s reliéfem (2), lávové bazénky kde hnízdili salamandři (3).

:arrow? HS18

:arrow? HS19: Bělostné ruiny elfího města (1), (XXX) (2), (XXX) (3)

:arrow? HS20: Vodopády (1), meditační koule (2), bahnisko (3)

:arrow? HS21

:arrow? HS22

:arrow? HS23: Háj borovic se včelami (1), Kasino parních impů (2), Bronzový oblouk (3)

:arrow? HS24

:arrow? HS25: Jeskyně nereidek (1); XXX (2); XXX (3)


Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 19. 3. 2024, 21:02, celkem upraveno 58 x.
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

PROLOG:

Welcome to Hot Springs Island...

Ať už v tom byli nevině nebo ne, všichni skončili ve vězení. A jelikož ve studené a vlhké díře nebylo co dělat, alespoň se dali do řeči. Mladý Štětináč, krysař, kterému umřela rodina na mor a viní z toho všechny bohaté a mocné, Yolodir, vznešený elf, který je „naprosto nevinný,“ a Alejandro, zloděj, kterého zabásli za to, že se vydával za výběrčího daní. („Prostě vám dají svoje peníze, je to geniální plán…“) Ve vlhkém prostředí cely postupně začala v jednom rohu vyrůstat nějaká podivná houba, a po pravidelném zalévání z ní vyrostl našim hrdinům další kamarád – Boletus Fecalus, asi metrový houbník co komunikuje telepaticky a je moc hodný a chce pomáhat lidem a houbám růst jak chtějí.

Po nějaké době v žaláři dostali hrdinové nabídku, která se neodmítá. Přišel za nimi muž v šafránovém plášti a oznámil jim, že dostanou novou šanci. Možnost vykoupení. Od teď budou zaměstnanci společnosti Martel.

Šest měsíců lámali kameny. Byla to tvrdá dřina, ale naučili se na sebe spoléhat a pracovat jako tým. Naučili se poslouchat, když se vzepřeli, dostali obuškem. Naučili se tahat těžké předměty v různých podmínkách a s malým množstvím nářadí. A tak podobně.
Po šesti měsících byli všichni nahnáni společně s dalšími vězni na nádvoří nějaké pevnosti. Další muž v Šafránovém plášti, se zastřiženým knírkem a tmavými vlnitými vlasy, který se jim představil jako mistr Luwin, jim vysvětlil, že od teď budou dobývat pro společnost Martel ne kameny, ale zlato.

„Pojedete na Hot Springs Island, Ostrov vřídel. Vezměte všechno, co poberete. Zlato, magické předměty, umělecká díla. Společnost Martel zajímá vše.“ Po jeho boku stála postava v katovské kápi, s rozpáleným cejchem v ruce. Každý vězeň byl ocejchován, a hrdinové cítili, jak v ráně vře temná magie, a jak se jim do kostí zakusuje nepřirozený chlad. Ocejchovali i houbičku. Na dřevěné pódium stráže přivedly třesoucího se hubeného muže, jehož cejch, zjevně už starý nějakou dobu, se mu černě zakusoval do ramene. Jeho tělo hnilo, a rozpadalo se takřka na kusy. „

Tohle vás čeká, pokud neposlechnete,“ oznámil vězňům stroze mistr Luwin. „Čím více zlata donesete, tím rychleji váš cejch zmizí. Kolik přesně dlužíte záleží na délce vašeho trestu, to víte vy sami nejlépe. Možná se stane, že loď, na které vyrazíte, se potopí. Ale jakýkoliv důstojník společnosti Martel může přijmout vaše zlato. Zásobovací lodi jezdí k ostrovu každý týden. Hodně štěstí.“

Výprava vyrazila, na plachetnici. Po pár dnech slunečného počasí se začala stahovat mračna. Ostrov byl už na dohled, dva vulkány, jeden větší, jeden menší, z většího vychází dým… Ale dříve, než si stačili dobrodruzi prohlížet krajinu na obzoru, udeřila bouře. Bičující déšť, hromobití, blesk, co rozpůlil stěžeň ve dví, ohromné vlny.

Boletus Fekalus viděl, jak před jeho očima ohromná vlna smetla kormidelníka. Kormidlo se volně otáčelo sem a tam, a loď se řítila směrem k ostrovu, hrozilo, že najede na útesy. Statečně se opřel o kormidlo, a strhl loď na západní stranu. Ale i tak to nestačilo, vítr byl příliš prudký. Zapraštělo dřevo, námořníci vykřikli, a loď se roztříštila o útesy… Hrdinové se octli mezi vlnami.

Štětináč si těsně předtím všiml, že přes zábradlí se naklání jeden důstojník společnosti a snaží se někomu házet lano. Neváhal, a strčil ho dolů. To má za to, papaláš… Jenže i jeho záhy smetla vlna, a v plátové zbroji, kterou měl na sobě rychle klesal ke dnu. Jak se mu plíce plnily vodou, zaslechl v uchu neznámý hlas… „Pomsta… Toužíš se pomstít… Chceš žít dál, dostat moc, abys mohl vykonat svou pomstu…“ „Nemůžu nikoho zabít, když umřu,“ pomyslel si Štětináč, a v tu chvíli ho nabral mohutný mořský proud a vyslal směrem k pevnině, než docela ztratil vědomí, zaslechl ještě tiše šeptající hlas… „Pomsta… vykonej svoji pomstu, můj služebníku…“

DEN PRVNÍ
:arrow? Ráno (6-10)
:!: HEX 14

Trosečníci se sbírali na nohy, a v troskách lodi hledali jakékoliv vybavení, které přežilo. Pod hromadou trámů a prken se uchýlilo několik dalších přeživších, kteří byli ale příliš slabí na to, aby se kamkoliv vypravili. Na průzkumnou výpravu se tedy vydal: Štětináč, Yolodir, Alejandro, Boletus Fecalus.
Pláž, na které se octli, byla tvořená černým pískem, v laguně kryté hájem mangrovníků na západní straně. Hned na kraji pláže začínala hustá džungle, a rostla nahoru po příkrém čedičovém svahu jednoho ze dvou vulkánů na ostrově. (Ten menší, co nedoutná.)

Boletus Fecalus byl z celého zážitku dost otřesený, slaná voda mu nedělala dobře. „Přátelé, budu se muset dostat někam do stínu a do chladu, abych se mohl trochu zapustit do hlíny a odpočinout si,“ vysvětloval svým spoluvězňům / trosečníkům / dobrodruhům. „No jistě,“ kýval hlavou Yolodir. „Musíme najít pro houbičku nějaké místo.“ Alejandro našel v troskách lodě mapu, ze které dokázali vytušit kde přibližně jsou, a podle které by měla být někde docela blízko nějaká řeka. Družina se rozhodla vypravit se tam, najít nějakou vodu a zásoby.

Původní plán dojít tam po pobřeží se ukázal jako nemožný, jelikož lagunu z jedné strany tvořili ostré útesy obrostlé zelenými a žlutými řasami, plné malých bazénků a tůněk, ve kterých se hemžily černé ježovky, různé mořské hvězdice, a podobná havěť. (HS-14-2 prozkoumáno) Procházet tudy by bylo extrémně náročné. Družina tedy zaplula do džungle, do skřehotání tropických ptáků, bzučení hmyzu, všudypřítomného vlhka, a do tmy pod mohutnými korunami stromů. Houbičce se hned udělalo lépe, a začal alespoň na chvíli nasávat vlhkost z půdy.

Jenže brzy družina zaslechla jakési dunění… Praštění větví a lámaných stromů, dusavé kroky, a tak dále. Rychle se rozptýlili, někteří do křoví, někteří na stromy, nebo pod stromy, a opatrně pozorovali, co se to blíží.
Z houštiny se vynořil ohromný, asi tři metry velký ještěr, připomínající luskouna, ale s velkými černými a šedivými pláty, které vypadaly úplně jako ze železa. Ještěr si pomalu ale jistě razil cestu džunglí, směrem na severovýchod. Za ním se vynořil další, a další… Bylo jich celkem šest, někteří velcí i pět metrů! Boletus, který se skrýval u kořenů stromu a vypadal jako normální houba, si je mohl prohlédnout nejlépe ze všech, a všiml si, že na železných bříškách mají zarostlé nějaké kusy krystalů, hroudy mědi, a možná i nějaké drahokamy… Družina se ale neodvážila ještěry rušit, a nechala je projít dál. Vzhledem k tomu, že jim vydupali cestu přesně tím směrem, kam chtěli jít, vydali se za nimi – směrem na severovýchod, kde tušili podle mapy řeku.
Screenshot 2023-06-07 124011.png
:arrow? Poledne (10–14)
:!: HEX 15

Družina následovala podivné železné luskouny poměrně dlouho, ale po pár hodinách se jejich vydupaná stopa stočila nahoru, směrem k vrcholku vulkánu. Tam se nikomu šplhat nechtělo, cílem bylo hlavně najít řeku, takže družina pokračovala co nejvíc po vrstevnici, prodírala se džunglí, přelézala čedičové skály atd. Alejandro vylezl na strom, a určil, kterým směrem řeka leží. Všiml si, že tam poletují nějací divní ptáci, ale moc je dál nezkoumal.

Po sestupu níž, se družina octla ve vlhké rokli, kterou musel protékat pramen. Jenže brzy zaslechli podivné zvuky. Něco jako: „Ukukukururu! Arararara!“ Ozývaly se hrubé výkřiky, a i skřeky nějakých zvířat. Alejandro se vydal plíživě na průzkum, Boletus vylezl na strom. Oba viděli, jak se u jednoho z meandrů řeky, kde není tolik stromů a dá se tam zjevně dobře pít, pohybuje skupinka jakýchsi obrů s hnědou kůží, vypadali nelidsky, s tesáky v tlamách a hrozivými bestiálními obličeji. Bylo jich dohromady jedenáct, většina z nich byla ověšená různými trofejemi, kostmi, kousky obsidiánu, a házeli oštěpy po skupině divných ptáků, kteří ze všeho nejvíce připomínali supa, jen se jim z červených křídel sypal nějaký oranžový pyl, nebo nějaké částečky. Humanoidní obři se oblakům pylu snažili vyhnout, a zasáhnout ptáky svými oštěpy.
Screenshot 2023-06-07 124033.png
Alejadnro se vrátil zpět a popsal co viděl. Po krátké diskuzi, jestli nepočkat, jak tento souboj dopadne, se družina rozhodla vrátit se nahoru do svahu, a zkusit se dostat hlouběji do rokle, aby se dostali k řece.
Screenshot 2023-06-07 124131.png
:arrow? Odpoledne (14-16)
:!: HEX 15 (15-02 nalezeno)

Vyšplhali na čedičový hřeben, a otevřel se jim výhled do rokle, kam vodopádem dopadal pramen, který hledali. Na druhé straně rokle se zvedala mohutná čedičová skála, snad 150 stop vysoká, a na jejím vrcholu spatřili dobrodruzi vysokou (75 stop) věž z modrého kamene, občas zdobenou bílým mramorem, kterou korunovala střecha, která se v odpoledním slunci leskla jako kdyby byla z čirého zlata. Zdálo se, že po skále kdysi vedlo točité schodiště, teď ale už hodně rozbité.
„To musí být nějaký chrám, nebo palác,“ uvažoval Yolodir nahlas. „Každopádně bychom se tam měli jít podívat, třeba tam najdeme nějaké útočiště, nebo civilizaci.“

Nejprve ale bylo třeba sestoupit k řece, jelikož všichni potřebovali doplnit zásoby vody. Když sešli do údolí, prodíraje se bujným podrostem, všimli si, že nad vodou se vypínají větve několika mohutných stromů, a obrůstá je spousta lián, jejichž konce dosahovaly skoro až k hladině vody. Nahoře ve větvích, odkud liány rostly, si dobrodruzi všimli nějakých červených plodů – vypadaly jako jasně červené papričky. Jedna z lián vypadala trochu posekaná, jako kdyby jí někdo vzal mačetou… Vzhledem k tomu, že by to mohlo být k jídlu, rozhodli se papričky shodit, nejdřív to zkoušeli klackem, ale pak jim došlo, že tím papričky akorát shodí do vody. Alejadnro se Boletus se tedy rozhodli vyšplhat po liánách nahoru.
Screenshot 2023-06-07 124059.png
Jenže jakmile se k nim přiblížili, liány se pohnuly, a popadly nebohého houbníka do drtícího sevření. Alejandro jen tak tak vyklouzl, ale Boletus byl drcen a lámán, jak ho liány táhly vzhůru. Alejandro se pokoušel dýkou osvobodit svého druha, ale bez větších výsledků. Yolodir vytáhl svou knihu kouzel a začal čarovat, Štětináč se svým svatým symbolem (kousek obsidiánu co se mu ráno po ztroskotání objevil v ruce) pokoušel liány zahnat a zastrašit. (House rule – vzhledem k nedostatku nemrtvých na hot springs island může odvracení fungovat i na jiné věci, ale musí se to ověřit experimentálně.) To sice nefungovalo, ale Yolodirovo kouzlo dvě z lián, (další dvě byly na druhém břehu) uspalo. Bezvládně zplihly, a pustily nebohého houbníka. Ten dopadl do vody, ale jeho druhové ho hned vytáhli. Ukázalo se ale, že je beznadějně polámaný.

„Vezmi si moji bambitku, Yolodire,“ pravil z posledních sil, „a až zemřu a vytrousím všechny svoje spóry, určitě mě snězte. Potřebujete jídlo, a já bych vám chtěl být ještě naposledy užitečný.“ S tím Boletus Fekalus zemřel, a z jeho polámaného těla se do vlhké půdy vytrousilo spousta nového života. Možná, že za nějakou dobu tu vyroste družině další kamarád… Jedlé kusy hub z jeho těla družina s velkým pláčem a smutkem odřezala a zabalila do batohů.

Alejandro ještě vylezl po spících liánách nahoru a odřezal jim papričky. Yolodir je ochutnal, strašlivě pálily, ale říkal si, jakožto bývalý hostinský, že by se daly určitě skvěle využít do nějakého jídla, třeba do smaženice.

Mezitím se z houštin vynořil další trosečník, který družinu nějakou dobu stopoval a snažil se je najít. „Jsem Ulrich Křivohubý, kouzelník. Nějak jsem se ztratil, snažil jsem se vás najít, ale pak jsem slyšel různé divné zvuky, a bál jsem se…“ „Cože, ty jsi kouzelník? A známe tě vůbec?“ ptal se podezíravě Yolodir. „Tak ukaž, co umíš! Schválně, zkus mě očarovat.“ Ulrich vytáhl svou kouzelnou knihu a začal zaklínat… ale cílem jeho kouzla byl Alejandro. Ten se brzy zasmál a řekl: „No jasně, Ulrich. My se přece známe, potkali jsme se v jídelně, nebo ne? To je můj nejlepší kamarád, Ulrich, jasně…“ Po dlouhé diskuzi na téma: můžeme tomuhle člověku důvěřovat, když nás může takhle očarovat, se nakonec Ulrich stal členem družiny, s tím, že Štětináč a Yolodir mu slíbili, že pokud se druhého dne jeden z nich taky stane jeho nejlepším kamarádem, tak ho zabijí. (Ulrich se tvářil jakože nic, a že žádné kouzlo přece nedělal, ale nakonec se k tomu přiznal… Yolodir zase nemohl tolik namítat, protože přece chtěl demonstraci jeho kouzelné moci.)

Dobrodruzi překročili řeku a rozhodli se vyšplhat nahoru k věži. Alejandro umí šplhat nejlépe, navíc měl k dispozici lano a kotvičku, takže bez větších problémů postupoval po čedičové skále, a občas si odpočinul na rozbitém schodišti, které obtáčelo skálu kolem dokola. V jednu chvíli ho napadlo, jestli by se náhodou neměl podívat do jedné škvíry, trochu bokem… Vypadala dost zajímavě. Možná tam bude nějaký poklad? Když se k ní přiblížil, ucítil vůni čerstvých pilin… A najednou z pukliny vystřelila zubatá tlama – ovšem na obličeji, který patřil jemu samotnému! Alejandro se díval sám sobě do podivně znetvořené tváře, a zahlédl v puklině stočené tělo nějakého obřího hada, který měl místo hlavy jeho vlastní obličej. Hryznul ho, ale Alejandro duchapřítomně slanil dolů. Nechal si ránu ošetřit, a vysvětloval, že tam v té puklině, kterou chtěl prozkoumat: „Byla nějaká potvora s fakt hnusným ksichtem…“ Družina zvažovala, jestli pokračovat dál, nebo tu přespat, ale nakonec se rozhodli lézt nahoru, s tím, že té puklině se tentokrát vyhnou. Možná, že ta puklina ale není tak zlá…? Napadlo Alejandra, ale otřásl hlavou, a lezl vzhůru, aniž by tentokrát bral podivnou myšlenku v potaz.

Družina se octla před dveřmi do věže z modrého kamene. Byl na nich zlatý reliéf nahých elfů, různě propletených mezi různými hvězdami a kometami. Yolodir byl nadšen – žijí tady elfové! Nebo alespoň žili… Jeho nadšení se ještě zvětšilo, když družina přistoupila ke dveřím a ty se bezhlučně otevřely. „Vidíte, poznali, že jsem elf. To se určitě otevřelo kvůli mně!“ Za dveřmi ale po pár krocích byla tma, kterou nepronikla ani infravize… Vzhledem k únavě družiny, se rozhodli trosečníci vrátit kousek dolů po schodech, najít tam nějaké místo v závětří, a odpočinout si. Štětináč chtěl držet hlídku, a v průběhu noci slyšel nějaké divné rány jakoby kamene o kámen, dole pod skálou, ale nakonec to přešlo, a on usnul na stráži. Nikomu se ale nic nestalo, a ráno se dobrodruzi probudili svěží a odpočatí.

XP:
Každý dostává 100 XP za nalezení dvou cool míst v rámci hexů, (konkrétně bazénky s ježovkami, modrá věž)
(Krom Ulricha, který se připojil později, ale dostává polovinu XP předchozí postavy, což bylo 50, takže 25, místo 100 má tedy jen 75)
100 XP za liány (děleno mezi Štětináče, Yolodira, Alejandra…)

Štětináč, klerik boha pomsty, krysař – 133 XP
Yolodir, elf, hostinský – 133 XP
Alejandro, zloděj – 133 XP
Ulrich Křivohubý, kouzelník a krotitel zvěře – 75 XP
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 14. 6. 2023, 09:22, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Ota
Příspěvky: 642
Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
Bydliště: KrPole

Re: HOT springs island

Příspěvek od Ota »

Jéé, kolega hexista. Jak je, prosím, jeden hex velký?
Jinak 25 očíslovaných hexů, zábava na spoustu sezení, ne?
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Každý hex má 2 míle, ale vzhledem k tomu, že je to hustá džungle/hory, tak ho vždycky trvá přejít 4 hodiny, případně pak prozkoumávat hex a hledat na něm další lokace taky vždycky 4 hodiny. (Respektive jednu "hlídku.")

Toho obsahu je tam fakt spoustu, vůbec nepočítám s tím, že bychom prozkoumali všechno. Uvidíme, jak se to vyvrbí. :)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

DEN DRUHÝ

Ráno se družina vyšplhala nahoru zpátky k úpatí věže. Tentokrát udělali malý experiment, jestli se dveře otevřou jenom elfovi Yolodirovi, nebo komukoliv – Yolodir byl zklamaný, ale dveře se skutečně otevíraly každému. Do tmy se nikomu moc nechtělo, ale nakonec se tam vydal jako první Štětináč a Alejandro, ostatní za nimi. (Místnost 1)

Po několika krocích do tmy se kolem Štětináče a Alejandra rozsvítily hvězdy. Jako kdyby se najednou octli uprostřed hvězdné oblohy, kolem nich souhvězdí, galaxie, komety… Vznášeli se v nekonečném prostoru, netuše, jakým směrem se mají vydat dál. Štětináče najednou napadlo, že by se měl vydat doprava, že tam je nějaká zajímavá hvězda. Ale pak si řekl – počkat, mě hvězdy nikdy přece nezajímaly, a raději se stáhnul, aby to prokonzultoval s ostatními. Alejandro vzhledem k této informaci a podobné zkušenosti, navrhl, aby se všichni navzájem přivázali provazem, aby se kdyžtak nikdo nemohl odtrhnout od ostatních a vyrazit někam do nebezpečí… (Místnost 2)

Tentokrát dotěrná myšlenka, že má vyrazit doprava napadla Alejandra. Že by tam byl nějaký poklad? Naštěstí se držel, i díky provazu, pohromadě se zbytkem skupiny a zůstal stát na místě. Po několika okamžicích, kdy družina postávala v hvězdné obloze, dotýkala se mramorové podlahy, (kterou pořád cítili pod nohama,) a zkoušeli i stěny kolem sebe, (nalevo a napravo cítili prázdno,) se mezi dobrodruhy objevila přízračná postava. Vypadala jako krásná spoře oděná elfka – a řekla něco v elfštině. Rozuměl jen Yolodir. „Vítejte v hotelu Laspis. Prosím, můžete si odložit zavazadla, uvolnit se, a relaxovat. Přejete si vstoupit dovnitř?“ „Co je tohle za mámení, či co? Nic odkládat rozhodně nebudeme!“ horoval Yolodir. „Tohle je určitě nějaká past, určitě se nám ukazuje jen to, po čem nejvíc toužíme, aby nás to mohlo zmást! Ale ano, chceme dovnitř.“ Elfka se usmála, a před družinou se otevřely další dveře.

Za nimi spatřili světlo ohně. V chodbě, která ústila do velkého otevřeného prostoru, skrze který vedl mohutný mramorový ochoz, sedělo několik lidí a choulilo se kolem ohně. Ihned vyskočili na nohy. Byli dohromady tři – mladá žena s pískovými vlasy, muž v kroužkové zbroji se sestřihem podle hrnce, a válečník s přilbou a tmavou pletí. „Co tady děláte?“ vykřikla žena. „Už je venku ráno?“ (Místnost 3)

Po krátké výměně pozdravů a zmateného blekotání („Tady je recepce? Vy jste se taky přišli ubytovat v hotelu? Co se tady ksakru děje?“) se družina dozvěděla, že trojice dobrodruhů se jmenuje Joni, Bryan a Trevor, a že tu prozkoumávají věž na rozkazy jakéhosi Jacka Zlatníka. Respektive, prozkoumávali. Pak se začaly dít divné věci, jejich druzi uprchli kamsi do tmy, různě se nepohodli, a tak dále. Yolodir se opatrně vyptával, jestli jsou tu opravdu jen kvůli zlatu, a uhodil na správnou strunu – Joni a spol tu na ostrově hledají jejího bratra, Charlieho. Doufali, že ve větší skupině to bude bezpečnější.

„Jenže všechno se pokazilo,“ vysvětlovala Joni. „Naše průvodkyně se ztratila ve tmě, všichni se někam rozutekli a rozprchli, a my jsme se rozhodli utábořit tady a trochu si odpočinout. Zdálo se nám, že v té tmě s hvězdami se děje něco podezřelého, tak jsme raději zůstávali tady a doufali, že se nám nějak podaří najít ostatní. Když nám pomůžete je najít, můžeme pomoct i vám – můžeme vás třeba dovést do ruin elfího města, to je tady poblíž.“

Družina souhlasila, a vydali se opatrně do tmy, s rozžhnutými pochodněmi. Na křižovatce, (Místnost 4) ze které se po zdobených mramorových schodech (geometrické motivy) dalo sestoupit do místností okolo, zabočili doprava. Celá chodba, schody, dokonce i někdy zábradlí, bylo pokryté tlustou vrstvou oranžového krystalu. Čas od času se pod ním daly zahlédnout kousky závěsů, nebo šatstva – vypadalo poměrně zachovaně, především vzhledem ke stavu zbytku věže.

Když zabočili, někdo vepředu (asi Štětináč / Trevor, ti byli první) si všimnul, že se mezi rozpadlými pohovkami (některé pokryté krystalem) a stolem, který vypadal trochu jako recepce, cosi mihotá a pohybuje. Alejandrovi došlo, co to vidí – byl to ohromný had, který se stáčel kolem lidského těla, a zjevně se krmil. Jeho šupiny se matně mihotaly ve světle pochodní a odrážely světlo jako zrcadlo, jako kdyby byl neviditelný. (Místnost 5)
Screenshot 2023-06-15 115131.png
Družina neváhala, a začala do hada střílet – z luku a praku. Trevor a Štětináč se na něj s bojovým pokřikem vrhli, had se stočil, a vrhnul se na Štětináče – najednou Štětináč viděl, jak se na něj řítí jeho vlastní obličej s rozšklebenou hadí tlamou! Had minul, ale jeho další útoky na Trevora (tentokrát se hadí hlava změnila na Trevoru tvář) se trefily. Trevor rychle podlehl, zatímco Štětináč do hada bez většího úspěchu bušil kladivel, Joni střílela z luku, Yolodir střílel prakem atd. Nakonec pomohla vržená lahvička alchymistického ohně od Ulricha – had vzplál, začal vřískat, a poslední salva ho nakonec dorazila.

Ukázalo se, že mrtvé tělo je jeden z druhů přeživších ve věži – Audrey, vysoká a mohutná nasvalená černoška, válečnice. Joni a Bryan začali oplakávat svoje padlé druhy, zatímco družníci začali rozbíjet vrstvu oranžového krystalu a rabovat recepci. Pod krystalem byly zachovaná různá luxusní těžítka a nějaké mince, pár drobnějších drahokamů.

Z leva i zprava se začaly ozývat opatrné hlasy. „Haló? Joni, jsi to ty?“ Ke skupině dorazila čarodějka Eunice, v mohutné hnědé róbě a klobouku, čarodějka Ada, s tmavou pletí, černými vlasy protkanými stříbrem, a fialovou róbou, a nějaký ještěřan. Ada se schovávala v místnosti napravo od družiny, prý jí tam držel nějaký divný hlas, kvůli kterému si myslela, že se jí její družina chystá zradit, zatímco ještěřan (vlastně ještěřanka, představila se jako Kree) a Eunice se skrývaly v místnosti naproti, vystrašené a zmámené podobnými dotěrnými myšlenkami, a už se do sebe málem chtěly pustit, když uslyšely zvuky boje, a dotěrné myšlenky, které jim lezly na mozek, konečně utichly.

Mezi lootem z recepce byl, pod vrstvou krystalu, skrytý ještě veliký obraz pouštní oázy uprostřed bouře. Mezi palmami byla namalovaná klečící nahá žena s modrou pletí. Yolodirovi se zdál obraz velmi realistický a příliš nepřipomínal jakékoliv elfí umění které znal. Také byl podivně chladný na dotek. Když do něj zabořil dýku, aby obraz vyřízl z rámu, a nemusel ho tahat celý, z rozříznutého plátna vyrazil čůrek vody. Yolodir zpanikařil, a nechal obraz být, ale voda tekla dál, a nakonec se rozhodl říznout ještě jednou – s tím plátno prasklo a ven se vyvalil proud vody. Dopadl na mramorovou podlahu a zformoval se do postavy modré nahé ženy, která byla namalovaná (uvězněná) v obraze.

„Co se to děje? Kde to jsem? Jak dlouho… Já jsem ho zabila… A pak už jenom písek…“ mumlala mořská pana, či co to bylo zač. Jakmile viděla Yolodira, popadla jeho dýku, která se válela na zemi, a s roztřesenýma rukama jí zdvihla. „Elf!“ vykřikla. „Už se mě nedotkneš… já… já…“ vyhrožovala chvějícím se hlasem. Yolodir jí uklidnil, že není odsud, a že s elfy z ostrova nemá nic společného. Taky jí dal vodu z měchů, kterou se nerida, která se představila jako Delfinia, začala polévat. Družina z ní dostala jen to, že byla součástí koncertního turné proslavené Meltalie, (neslyšeli jste o ní?) a že na Ostrov světla dorazili na pozvání elfů… Ale pak… se něco stalo, vzhledem k emocionálnímu stavu Delfinie z ní zatím nedostali o moc víc, jen že došlo k nějakému konfliktu, ona zabila nějakého elfa, a pak už si pamatuje jen oázu a písek… ale slíbili jí, že jí dovedou k oceánu, kde by měla být v bezpečí, a že se s nimi nemusí ničeho obávat.

Družina se prozatím rozhodla vylézt ven, aby se nějak přeskupili a domluvili, co a dál. Ve věži stále ještě zůstal Jack Zlatník, který je sice ukradený Joni a spol, ale například Eunice na něm záleží a bude ho chtít ještě hledat. Družina si taky potřebuje promluvit s ještěřankou – průvodkyní, a s mořskou pannou.

Cestou zpátky přes hvězdy někoho zase napadlo, že by měl odbočit.... doleva. Had co umí manipulovat s myšlenkami zjevně nebyl jediný. O-)

LOOT: (zatím nepočítám do XP, musí se dostat na nějaké bezpečné místo)
Těžítka a popelníky: 100 zl
600 zl v různých mincích
3 x drahokam (50zl jeden, dohromady 150zl)

XP:
950 za nestvůry
(Děleno plným počtem mezi všechny, kdo se účastnili boje)

Štětináč, klerik boha pomsty, krysař – 158 XP
Yolodir, elf, hostinský – 158 XP
Alejandro, zloděj – 158 XP
Ulrich Křivohubý, kouzelník a krotitel zvěře – 158 XP
Joni – 158 XP
Bryan – 158 XP

(Poznámka pro hráče – udělal jsem v zápisu rovnou pár drobných retkonů, například Trevor měl vlastně umřít, jelikož i když si hodil záchranu na „překulení,“ tak mu stejně padlo, že umře do směny, a to se stejně nedá vyléčit, Bryan by stejně neměl mít léčení, atd… Už bylo pozdě, tak sorry za retcon.)

Místnosti 10 a 9 jsou doposud neprozkoumané, jen odhalené, jelikož tam nebyly žádné nestvůry a jenom se tam chovávali vystrašení / hadem manipulovaní členové konkurenční družiny.
Přílohy
Screenshot 2023-06-14 230750.png

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Hotel Lapis

Ven z otevřených dveří se vyhrnul shluk lidí: Štětináč, Alejandro, Yolodir, Ulrich Křivohubý, naši dobrodruzi. Pak Bryan (klerik), Joni (ranger,) Ada (kouzelnice,) Eunice (taky kouzelnice), ještěřanka Kree a konečně mořská víla Delfínia.

Aby toho nebylo málo, po spuštěném laně se k věži, jelikož slyšel hlasy, a pátral po stopách družiny, vyškrábal sir Masir Mágomlat, chrabrý válečník, který skončil ve vězení a v nucené službě u společnosti Martel tak jako zbytek hrdinů. (Civilní povolání písař.) Vypravil se z místa ztroskotání, kde ještě pořád přebývá pár dalších trosečníků, aby se připojil k průzkumu.
Družina + všechna možná NPC spolu chvíli řešili, co dál. Většině se zas tak moc nechtělo zpátky do věže, ale Eunicie trvala na tom, že se musí vrátit, jelikož tam uvnitř ještě někde je Jack Zlatník a jeho kamarád Baxter – a ty ona rozhodně chce zachránit! Klidně tam půjde sama. Bryan se nakonec podvolil a přidal se k ní, jelikož by nebylo úplně správné nechávat lidi v takovém nebezpečí, „i když je ten člověk takový floutek jako Jack.“ Naši trosečníci se také dozvěděli, že Jack Zlatník si najal Joni, Adu, Bryana, (a mrtvého Trevora a Audry,) jako doprovod při své expedici, jejímž cílem bylo najít nějakou mystickou kovárnu zde na ostrově. Eunice s ním šla sama (a Baxter byl taky součástí výpravy.) Joni a spol ale hledají jejího bratra, na Jackovi jim tolik nezáleží. Nakonec se ale uvolili že se pokusí Jacka zachránit, s tím, že nalezené poklady si společně s našimi trosečníky rozdělí prostě půl na půl.

Štětináč se nabídl polévat mořskou panu vodou – respektive ji doprovodit dolů k řece, kde by jí mělo být přeci jen pohodlněji. Delfínia se nechala odvést k řece, skočila do ní a odplavala do moře, s velkými díky za vysvobození, s tím, že se určitě někdy ještě setkají. (Hráč Štětináče nebyl na sezení, tak jsme ho uklidili sem, doplním sem případně pak nějaký dialog mezi nimi, jestli proběhne.)

Ještěřanka Kree si všechny prohlédla, a oznámila, že půjde lovit, a trochu přezíravě dodala lámanou obecnou řečí: „slaboši zůstat tady a počkat.“

Na výpravu do hotelu Lapis, s cílem zachránit Jacka Zlatníka (a najít nějaké zlato) tedy vyrazili:

Hráčské postavy:
Alejandro, zloděj
Yolodir, elf
Ulrich Křivohubý, kouzelník
Sir Masir Mágomlat, válečník

Henchmens:
Joni, mladá dívka s lukem a pískovými vlasy, která hledá svého bratra
Bryan, kněz boha Tesubia, starý rodinný přítel Joni
Ada, černé vlasy stažené ve stříbrné síťce, kouzelnice, sestřenice Joni
Eunice, kouzelnice s velkým hnědým kloboukem, chce najít a zachránit Jacka, jde i bez podílu na pokladu

Družina prošla dveřmi zdobenými elfími reliéfy, které se sami otevírali, prošla vesmírnou tmou, ignorovala divné myšlenky, že by se měli jít podívat doleva, a po chvíli se zjevila postava průzračné elfky, která je uvítala v hotelu Lapis. Dorazili až na křižovatku (4), kde se rozhodli prozkoumat místnost (10), jelikož Eunice si pamatovala, že když se tam skrývala před hadem, viděla tam nějaké zlato.
mapa lapis.png
Místnost byla plná kamenných keřů, mramorových rostlin s podivnými jakoby „fuzzy“ květy. V keřích byly takové připravené ďůlky, do kterých by se mohl tak akorát schoulit jeden člověk, mezi nimi bylo taky spousta kamenných zvířátek, ptáčků, veverek, opiček atd. Mezi květy byly zlaté dekorace, které se daly bez problémů oškrábat. Družina škrábala asi deset minut, ale pak sir Masir Mágomlat zavelel, že je čas pokračovat dál, jelikož neměli dost pochodní a bylo potřeba šetřit světlem. Naškrábalo se 800 zlatých, ještě tak stejné množství v místnosti zbylo. Podlaha, jako skoro všude vevnitř v hotelu, byla i tady pokrytá tlustou vrstvou oranžového krystalu.

Družina se vrátila na křižovatku, na ochoz nahoře, ze kterého se dalo teoreticky nahlédnout dolů, do místností pod nimi. Teď si ale všimli, že na východní straně jsou nějaké stopy denního světla – přiblížili se tedy, opatrně, a všimli si, že v místnosti (6) před nimi bylo okno, které je teď vylomené a proudí sem trocha světla. Okno je ale hustě zarostlé liánami, takže nedopadá moc daleko. Rozkládá se tam také obsidiánový stůl (naleštěný jako zrcadlo,) a nějaké rozlámané poličky, bordel z džungle, naváté listí, kusy lián, atd…

Především ale u stolu postávala zvláštní socha, vypadala jako socha elfa, z šedivého kamene, lehce se pohybovala sem a tam a hýbala rukou, jako kdyby se pokoušela jíst, nebo pít… Socha byla rozlámaná na několik kusů a přední řada si všimla, že jí drží pohromadě jakýsi oranžový sliz. Yolodir vykročil vpřed, aby sochu pozdravil v elfštině, ale jakmile si ho všimla, okamžitě se na něj vrhla, máchajíc kamennými pěstmi. Yolodir se stáhl, ze sochy postupně odpadávaly kusy a vytékal sliz – ukázalo se, že oranžová hrouda slizu zjevně pohybuje s touto (dutou) sochou, a snaží se zaútočit na Yolodira. Sir Masir v první řadě jí ovšem podkopnul kamennou nohu, (přes kterou se záhy převalil valící se sliz) a Bryan sochu udeřil svým kladivem – takže se rozletěla na spoustu kusů, a v zásadě před družinou zbýval jen cca metr a kousek vysoký oranžový sliz, který natahoval panožky po Yolodirovi. Panožky se rychle formovaly do paží, prstů, rukou, ale stejně rychle se rozpouštěly zpátky do slizovité beztvarosti. V jednu chvíli se na povrchu slizu mihlo i cosi jako obličej zkřivený bolestí.

Družina postupně couvala před pomalejším slizem, střílela do něj, a Bryan s Masirem do něj sekali a mlátili zblízka. Nakonec ho dorazila Joni dobře mířeným šípem, když se posunula do druhé řady. Sliz se bolestně roztřásl a rozprsknul se po podlaze kolem, zůstala jen velká, tenká louže, která trochu žírala na dotek.

Všem bylo divné, že se sliz takhle vrhl na Yolodira, ale ulevilo se jim, že nezpůsobil žádnou větší škodu. Mezi navátým listím a zaschlými liánami našel sir Masir červené ptačí pero, ze kterého se sypal jakýsi podivný pyl, pár starých kostí, a zaschlé cákance krve na zdi. Alejandro mezitím vypáčil skrytou pokladnici v obsidiánovém stole, a družina získala dalších 1500 zlatých v různých podivných mincích.

Družina z ochozu nakoukla do místností kolem sebe – v místnosti 9 zahlídli jen nějaké hrazdy, a kozy na cvičení. Tam se předtím skrývala Ada a Kree, a prý tam zlato nebylo, jen nějaké oštěpy, šipky, atd… V místnosti 7 zahlédla družina zelený koberec pokrytý oranžovým krystalem, a různé stolky a dřevěné stolečky, v místnosti 8 viděli pod oranžovým krystalem zlatý koberec a v něm sem tam nějaké jámy, ale taky zakryté kobercem, (představte si něco jako takovéty divné obývakové jámy co byly snad v sedmdesátkách?) Ale hlavně – v místnosti 8 se pohybovalo spoustu oranžových slizů, takže družina se radši rychle stáhla, a vydala se prozkoumat místnost 7.
mapa lapis 2.png
Ta byla obložená dřevěnými panely, se spoustou stolků a vyřezávaných křesel s vysokými opěradly. Některé byly rozpadlé, jiné pokryté krystalem, pod kterým se leskly zlaté poháry, nějaká zlatá konvice… Akorát, že roh místnosti byl až ke stropu pokrytý tenkými stříbrnými pavučinami. Sir Masir zvedl hlavu, aby se podíval, jestli se na ně něco nechystá vrhnout, a zahlédl tam pohnout se nějakého tvora, ne obřího pavouka, ale rozhodně většího, než je normálně obvyklé…

Družina nechala zlato být, vycouvala, a vrátila se zpátky na křižovatku na ochozu. Na konci jižní chodby našli schody nahoru. Byli trochu nervózní, jestli jim sliz, co se pohybuje dole neodřízne ústupovou cestu, ale nakonec to rozetnul Ulrich, který zavolal nahoru mocným hlasem: „Jacku? Jsi tam?“ a když se nic neozývalo, vyrazil nahoru. Ostatní ho následovali do druhého patra.

Trosečníci + jejich společníci se octli v chodbě, kde se po stěnách míhaly kousky zlata, šestiúhelníkové kusy obsidiánu a modrého kamene – byla to jakoby hýbající se a vlnící se mozaika všude po stěnách. (1) Naproti schodům narazili na dvoje dveře, zpoza nich, a především z chodby vedoucí na západ, se ozýval tlukot křídel a skřehotání nějakých ptáků, zjevně velké množství. Naproti dveřím stály ve výklencích dvě mramorové sochy spoře oděných elfů se skloněnými hlavami. Jedna z nich šla zjevně otočit, a když to sir Masir zkusil, otevřely se dveře do kuchyně (5) – železné stoly, pod vrstvou oranžového krystalu zachované sekáčky, naběračky, kuchyňské nože atd. V kuchyni byly ještě tři trouby ve tvaru vajíčka a umyvadlo, do kterého přitékala ze zdi malým vodopádkem voda. V rohu místnosti se ještě velikými dveřmi dalo dostat zjevně do spižírny, ale když je družina otevřela, viděla jen místnost s mohutnými a prázdnými železnými policemi plnou stříbrných pavučin, mezi kterými se mihotalo šest pavouků velkých asi 25 centimetrů, takže dveře zase přibouchli.
mapa lapis 3.png
Z kuchyně si krom kuchařských nástrojů odnesli ještě nějakou podivnou zlatou trubičku, (snad brčko?) a malou káču z modrého kamene. V troubě našli za železnými mřížky zavřené dva podivné skřítky, kteří byli obklopení párou, a vypadali, jako kdyby byli tak trochu vytvoření ze samotné páry… Měli ale zavřené oči a na nic nereagovali, tak je družina nechala být… Chvíli zvažovali, jestli tady náhodou nezůstat a neodpočinout si, ale jelikož měli málo světla, a chtěli hledat Jacka, tak se vrátili zpět do chodby. Skřehotání ptáků neustávalo, tak si řekli, že Jack tam asi nebude, a vrátili se dolů.

Jenže tam je čekalo nepříjemné překvapení! V jejich nepřítomnosti vylezlo na ochoz pět slizů, které se teď různě chvěly, třásly, natahovaly rozpadající se ruce, tváře, nohy, prsty, směrem k družině, a pomalu si to sunuly vpřed. Ulrich vytáhl lahvičku s alchymistickým ohněm, mrštil jí do shluku slizů, a stáhl se. Oheň slizy ošklivě popálil a rychle se, roztřesené a dezorientované, nahrnuly po schodech zpátky dolů, do místnosti 8, ze které nejspíš přišli.

Družina zamířila zpět k východu, jelikož jim už došlo světlo, a svítili si jen jednou lucernou. Ale při průchodu „vesmírem“ Joni, která šla na konci najednou vykřikla, a něco jí začalo stahovat do temnot. Lidi blízko ní slyšeli křupnutí vazu, a všimli si, jak nyní mrtvou Joni stahuje do vesmírných stínů obrovský had, (s jejím obličejem místo tlamy, celkem mohl mít tak pět metrů, jeho šupiny byly zrcadlové a odrážely se v nich hvězdy a komety.)

Družina se před vstupem do vesmíru v očekávání potíží přivázala provazem, takže s mrtvou Joni teď táhnul had do temnot i všechny ostatní. Eunicie, která byla vedle ní, se duchapřítomně odřízla, a hodila za hadem ještě svoje jediné kouzlo – elektrický bič, v jehož záblesku byl vidět celý had, ovíjející se kolem nebohé Joni, a také schody vedoucí kamsi dolů. (Jsou sice trochu za rohem, ale víc informací pro hráče = lepší.)

Družina se tedy vyvalila ven, Bryan se dal do pláče za mrtvu Joni, Ada smutně koukala, Eunice se ještě chtěla vrátit, s tím, že Jack je možná někde dole, když ho nenašli nahoře, ale všichni jí to úspěšně rozmluvili. Truchlící Bryan, („nesplnil jsem slib, který jsem dal tvé matce, Joni! Neochránil jsem tě!“) se začal modlit k Tesubiovi, aby dopřál Joni klidný odpočinek. „Smutné,“ povzdechl si Yolodir a začal počítat zlato.

LOOT:
1500 gp v mincích
700 naškrábaného zlata (100 ještě nesla Joni, ale to zůstalo na jejím těle)
(366 XP na jednoho na jednoho, včetně přeživších henchmenů, započítáme až bude družina někde v bezpečí)
Zlaté „brčko“, hrací káča z modrého kamene

XP:
50 xp za poražené / překonané nestvůry, vychází to takhle na jednoho, připsáno nahoru

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Bouře, obelisk, návrat do tábora

:arrow? Poledne

Bůh bouří Tesubius zjevně vyslyšel modlitby svého klerika Bryana – začal se zvedat vítr a obloha potemněla. Bylo jasné, že se blíží bouře. Družina chvíli zvažovala, jestli nezůstat za dveřmi v teple a bezpečí v místnosti „s vesmírem,“ ale nakonec to zavrhli, i kvůli tomu, že dveře se zavírají a otevírají automaticky, a když by seděli přímo u nich (tábořit hlouběji se neodvažovali kvůli hadovi) tak by stejně byly otevřené…

Nicméně se dohodli s Kree, že je tu vyzvedne, nemohli chodit tedy příliš daleko. Začali slaňovat dolů – teď nevím, jestli s sebou brali i mrtvoly Trevora a Audrey, ale asi by nebyl problém je nějak přivázat a spustit dolů, určitě takhle spouštěli i náklad zlata. „Dávejte si pozor, když vás napadnou nějaké divné myšlenky,“ varoval všechny Alejandro. „Prostě slaňujte dolů.“
Eunicie darovala družině svůj herbář, jako gesto dobré vůle, a že se pokusili najít Jacka. („Ještě se pro něj ale vrátíme, ano?“)
U úpatí skály se družině podařilo najít nějakou malou jeskyňku v čedičové skále, s trochou navátého listí a seschlých lián, kam se všichni namáčkli. Oheň už rozdělat nestihli, jelikož se kolem poledne přiřítila mohutná bouře, která ohýbala stromy a bičovala přívaly deště skálu nad nimi. Bryan stál na kraji, nechával se zmáčet deštěm, plakal a modlil se.

:arrow? Odpoledne, Hex 15-03

Odpoledne nechali, společně se Štětináčem, Bryana, Adu a Eunice hlídat poklady a mrtvá těla, a zbytek dobrodruhů (Alejandro, zloděj, Yolodir, elf, Ulrich Křivohubý, kouzelník, Sir Masir Mágomlat, válečník) se vydali na zběžný průzkum okolí, dokud se nevrátí Kree.

Nechtělo se jim lézt úplně nahoru na vulkán, ale prošli ještě různá údolí a rokle v bezprostředním okolí. Narazili na rokli, která byla notně zarostlá papričkami Cachuga – červeno-oranžové velmi lahodné a pálivé papričky co rostou na takových keřích pyramidového tvaru. Začali vesele sbírat. Alejandro v jednu chvíli zpozorněl, jelikož zaslechl hadí zasyčení, ale když opatrně rozhrnul listy keřů, viděl jen dva normálně velké hady s bronzovými šupinami propletené v těsném obětí. „Tak je nebudeme rušit,“ řekl si, a začal sbírat vedle.
Screenshot 2023-06-29 113758.png
V ústí rokle byla ještě jedna zajímavá věc – ve skále byl zasazený jakýsi obsidiánový obelisk, který vypadal skoro jako dveře. Byl pokrytý geometrickým vzorem složeným z šestiúhelníků, který připomínal plameny, a dokonce i trochu rudě žhnul. Půda kolem byla trochu spálená, některé nejbližší keře vypadaly, jako kdyby sešly na silném slunci.
Alejandro se zkusil obelisku dotknout – a okamžitě zmizel v záplavě plamenů! Octnul se v nějaké úplně jiné místnosti, zjevně hluboko uvnitř vulkánu – do severní stěny je zasazený ohromný safír skrze který je vidět bublající láva! Místnost měřila 30 x 30 stop, se stěnami, podlahou a stropem z naletěného obsidiánu. Uprostřed byl do podlahy zasazený hexagon ze zářících krystalů, a po stěnách rozvěšené portréty. V jednom rohu stála ohromná skříň z naleštěné mosazi, vykládaná onyxy, a v druhém obsidiánové knihovny, ohromný mosazný psací stůl, a křesla do kterých by se pohodlně vešel klidně i zlobr. Mezi nimi ještě Alejandro zahlédl velkou bronzovou truhlu.

Na jednom portrétu byla vyobrazená, velmi realistickým stylem, krásná žena s modrou pletí a zlatým obojkem kolem krku. Dívala se na Alejandra velmi smutně. Zbylé tři stěny zdobily portréty mohutného muže s červenou pletí, velkými rohy, bradkou a extrémně vypracovanou muskulaturou. Na jednom obraze se směje, (a zatíná břišáky), na druhém máchá šavlí a seká hlavy nepřátelům, na třetím leží nahý rozvalený v křesle a smyslně upírá pohled na diváka.
Alejandro si to všechno prohlédl, ale ničeho se nedotýkal. Snažil se najít cestu zpět, a když několik vteřin zůstal stát uprostřed hexagonu na podlaze, v záplavě plamenů se opět octnul před obeliskem – zpátky za svými druhy. Vše jim popsal a nakonec dodal:
„No, zajímavé, ale radši bych to pro teď nechal být.“ Na tom se všichni shodli, místo vypadalo velmi… nebezpečně, ačkoliv tam nikdo nebyl.


:arrow? Večer

Večer našla družinu tábořící u úpatí skály ještěřanka Kree (zelené šupiny, mohutná a silná), která se vrátila s uloveným kancem. Opekli si ho společně s papričkami, ačkoliv Kree si družinu dobírala, že když kance neulovili oni, tak by ho taky neměli jíst! Yolodir se jí vyptával, jak přečkala bouři, což Kree absolutně nechápala. „Bouře dobrá. Kree se houpat ve větvích stromů.“ „Cože, během bouřky? Ale to je nebezpečné?“ „Ty slaboch.“ Yolodir se vůbec snažil s Kree dost bavit a dostat se pod její ochranu, což jí jenom rozčilovalo až ho od sebe nakonec odstrčila jako otravného psa.

:arrow? Ráno, Hex 14
Ráno (třetí ráno na ostrově) se družina sebrala a vydala se zpět do tábora u ztroskotané lodi. Cestou džunglí kolem nich proběhla dvě zvířátka připomínající tapíry, a za nimi se s velkým rachotem valil obří dvacetistěn obklopený vírem zeminy, kamenů atd. Družina si ho ani nestačila pořádně prohlédnout, než zase zmizel v džungli – zůstalo po něm vyryté koryto.
Na pláži se s nimi Kree rozloučila. Nechtěla žádné zlato, ale vzala si nějaké papričky, co jí Yolodir nabízel. Pak jí nabídl i zlaté brčko co našli v hotelu, a když začal ukazovat, že se s ním dá pít, tak jakmile si ho vložil do úst, objevila se na druhém konci zapálená cigareta. Byla to kouzelná cigaretová špička! Yolodir nabízel Kree, jestli si to nechce vzít a ukazoval jí, jak kouřit. Na to se ona netvářila, dokud jí Yolodir nepopíchnul: „Slaboška.“ V tu chvíli mu Kree vytrhla špičku z ruky, nasála kouře do plic tolik co mohla, a hrdě odkráčela do džungle.

Ada, Eunice a Bryan zůstávají v táboře trosečníků jako potenciální družníci.

XP:
Družina dostává XP za přinesené a rozdělené poklady (které zakopali někde na skrytém místě na pláži stranou od ostatních trosečníků…)

A pak ještě 50XP každý za exploraci.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 7484
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: hanzové mesto Brémy

Re: HOT springs island

Příspěvek od Bifi »

Díky za zápisy!

To je modul The Lapis Observatory? Ja som naňho narazil, ešte keď nebol súčasťou Hot Springs Island. Zvažoval som, že by som ho zasadil do Wilderlands ako vežu elfského rodu Elrovalin (na jeho prekliatych pozemkoch), kam sa stiahol bývalý kráľ elfského mesta Onhiru Revasar. Téma hviezd sedí super, ale ešte som do modulu nenahliadol. Predstavoval som si, že v spodných poschodiach by mal nejaké magické ochrany a vo vyšších posledných služobníkov, svoje komnaty, knižnicu a observatórium. Myslíš, že by model na tento účel sedel?
"Modern roleplayers own too many rule books and not enough story books and history books." :arrow? Play the worlds, not the rules
Môj príležitostný Youtube kanál Karpatské bunkre


Obrázek
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Jo, je to tenhle modu, radši odpovím ve spoileru, kvůli hráčům...
Spoiler
Ten modul není vůbec špatný, i když hvězdárna to moc vlastně není, spíš rozpadlý hotel... je tam pěkné patro kde spolu pomalu zápasí dva druhy crazy exotických rostlin, pár cool nápadů a míst, myslím, že by nebyl problém to nějak upravit do kouzelnické elfí věže, když vynecháš pár detailů. Důležitý tam je ovšem ten oranžový sliz - to jsou bývalí elfové co se proměnili na bloby a teď trpí, každý zvuk je bolí, a strašně touží stát se znovu elfy... Ty jsou takový nejvýraznější agent v rámci celého modulu, bez nich to spíš zas tak zajímavé není, třeba ta samotná mapa nebo layout nejsou nijak převratné.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Noc na pláži, elfí město

:arrow? Odpoledne

Zatímco ostatní odpočívali, Štětináč, Yolodir a Ulrich Křivozubý se rozhodli trochu prozkoumat okolí ztroskotané lodě, jelikož vlastně moc nevědí, jestli na ně v okolní džungli nečeká nějaké nebezpečí. Uprostřed poměrně prosluněné džungle narazili na velkou čedičovou skálu, ze které vyrůstaly žluté krystaly páchnoucí po shnilých vejcích. Po chvilce váhání, jestli nevybuchnou si Štětináč vzpomněl, že se jedná o krystaly síry! Kdyby se natěžily, mohly by se prodat za několik tisíc zlatých určitě.
Mezitím se ale z džungle začaly ozývat divné zvuky. Trojice trosečníků se rychle schovala v křoví, a z podrostu se vynořily dvě chodící sochy krásných mramorových elfů, které zpívaly: „Eledir, Eledir!“ Yolodir se jim nechal ukázat, když procházely kolem něj, a ony ho varovaly: „Nacházíte se na soukromém pozemku pana Eledira, prosím odejděte,“ ale jinak si skupinky nevšímaly a odešly zase někam dál. „Jaký soukromý pozemek, tady už je jenom džungle…“ vrtěl hlavou Štětináč.
(Prozkoumán hex HS-14-03)

:arrow? Večer
Na pláž se družina dostala až k večeru. Ve světle zapadajícího slunce se zdálo, že se v černočerném písku něco leskne! Po bližším prozkoumání se ukázalo, že po celé pláži jsou rozseté drobné skořápky nějakých krabů či korýšů tvořené z ryzího zlata. (Což později potvrdil tavný test u táboráku.) Štětináče ale zase začaly napadat podivné myšlenky. „Neměl bych se podívat támhle, neleskne se tam něco ve vodě?“ Samozřejmě, když se přiblížil, viděl, jak se pod vodou cosi vlní, a z moře vystřelil několika metrový had s jeho vlastní tváří. Štětináč mu včas unikl, ale o fous. Všiml si, že je trochu zraněný, něčím snad posekaný nebo pokousaný. Zorganizovala se rychle skupina ze všech možných trosečníků a dav se vydal hada hledat, s tím, že když někdo bude mít nějakou divnou myšlenku, tak se trochu oddělí od skupiny, ale jen na oko, aby hada nalákal, a pak se zbytek skupiny na hada vrhne a dorazí ho.

Jak řekli, tak taky udělali, ale ne úplně – divné myšlenky o pokladech dostával Ulrich, ale ten se místo, kam ho to táhlo, rozhodl prozkoumat zcela bezelstně, a na hada jaksi zapomněl. Ten se vynořil ze tmy, v jeho průsvitných šupinách se odráželo měsíční světlo, a zakousl se Ulrichovi do krku. Zbytek trosečníků k němu doběhl, hada zahnal, ale nezabil. Po překulení se ukázalo, že Ulrich je naživu, jen si bude potřebovat trochu odpočinout!

:arrow? Noc

V průběhu noci, nikdo nedržel hlídky, probudil Yolodira divný šramot. Kousek od něj se v písku cosi hýbalo. Vykřikl, někdo přihodil dříví na oheň, a ukázalo se, že do tábora se připlížily dvě obří stonožky. Jedna vypadala trochu výhružně, stavěla se na zadní nožky a cvakala kusadly, Yolodir se je tedy rozhodl zpacifikovat – ale po krátkém boji, ve kterém mu pomohl Štětináč, skončil na zemi, pokousaný a z úst mu tekla pěna! (Stonožky domlátil Štětináč svým kladivem.) Ale i Yolodira se podařilo zachránit, vysát mu jed z rány, a přežil.

(Dvě smrti hned ze začátku sezení, dva úspěšné hody na překulení. Kluci, tohle není pátá edice!)


:arrow? Čtvrtý den, ráno

Ulrich a Yolodir potřebovali odpočívat, takže zlaté skořápky na pláži šel sbírat Štětináč, v doprovodu dalších trosečníků. (Štětináč si nasbíral 70zl, ostatní 50 každý.) V tom se vedle Štětináče na pláži z ničeho nic vynořila zvláštní postava připomínající jakéhosi skřítka, tvořená z páry. Představila se jako parní imp. „Hele, kámo,“ vyptával se imp, „nechceš uzavřít sázku? Jak dlouho myslíš, že tady na vostrově přežiješ, hm?“ Štětináč se nejdřív zdráhal přistoupit na jakoukoliv dohodu s démonem, ale pak se nakonec dali do řeči, (a Ulrich mu potvrdil, že se jedná ne o démonickou, ale spíš elementalní bytost.)

Nakonec si vsadili všichni tři trosečníci, Štětináč, Ulrich, i Yolodir – na to, že Štětináč tady na ostrově přežije celý následující týden. Během té doby nesmí opustit ostrov. Když vyhrají, Štětináč a Yolodir dostanou každý 1000 zlatých, když ne, imp dostane Štětináčovu plátovou zbroj, a Yolodir mu prozradí, kde může najít podobného impa, který je zjevně uvězněný. Ulrich nabídnul svoji knihu kouzel, a pokud vyhraje, chce, aby mu imp seškrábal drahokamy a zlato z břich těch podivných příšer, které viděli první den. (Imp jim prozradil, že se jmenují Spine Dragons, ale pak už „fakticky musel běžet.“)

„Heleďte, tak super, bezva, sázka uzavřena, já fakticky musím – potkáme se za týden, máme takový místo, je to tam super, nějaký pití, zábava... Je to tady dole, na jihu,“ a ukázal družině na mapě hexy 23/24/25. Když se Yolodir dozvěděl, že na ostrově je hospoda, málem se rozplakal.

steam imp.png
steam imp.png (52.88 KiB) Zobrazeno 699 x

:arrow? Odpoledne

Odpoledne se družina vypravila podívat na ruiny elfího města, které mají být poblíž. (HS-19-01 nalezeno.) Zavedl je tam Bryan, Ada a Eunice. Sice by raději zpátky do hotelu Lapis hledal Jacka / pohřbít Joni, ale Ulrich je ukecal s tím, že musí držet pospolu, dostali slíbený tříčtvrteční podíl.
Ruiny města, obklopené bělostnou zdí, se brzy vynořily ze zarostlé džungle. Uprostřed vysokých hradeb bylo dost děr, aby se dalo vejít dovnitř, a vyškrábat se po různých schodech a pobořených budovách na jednu z mnoha teras, které lemovaly vnitřní stranu hradeb. Město nebylo zarostlé, což je zvláštní, ale všude v něm protékaly prameny, tvořily jezírka a tůně, a mnoho ulic bylo pokrytých zvláštním bělostným průsvitným sedimentem. Část města byla zjevně zatopená pod vodou, do rozpadlých skořápek budov se dalo možná dostat až během odlivu. Mezi věžičkami, minarety, teráskami, kolonádami, se mísily obří sochy souložících elfů.

(Obrázek ve spoileru, je to lehce NSFW, snad ok, kdyžtak prosím o smazání.)
Spoiler
hotsprings city.png

Družina se rozhlédla z hradeb po městě, jak to jen šlo, a rozhodla se zamířit trochu víc nahoru do svahu, směrem k místům, která vypadaly jako zbytky tržišť a kolonád. Už se chýlilo k večeru, museli přelézat popadané sloupy a sochy, ale nakonec vystoupali po schodech nahoru ke kolonádě kryté mohutnými sloupy. V tu chvíli zaslechli bolestné sténání a vrčení, jako kdyby tam byl někdo zraněný…

Po opatrném průzkumu se ukázalo, že mezi sloupy odpočívá skupinka čtyř ještěřanek. (Gender hráči neznali, ale jsou to ony.) Byly mohutné, měly zelené šupiny, a zjevně na tom nebyly příliš dobře. Většina ležela na zemi, jen jedna se opírala o kopí a držela se za krvácející břicho. Vypadaly podobně jako Kree, jen měly kolem paží a nohou zvláštní, černé spirálovité motivy. Jakoby tetování? Mezi nimi ležel na zemi pytel.

Yolodir vyrazil k nim, se zdviženýma rukama. Ještěřanka, která se držela na nohou, ale začala vrčet a napřahovat kopí. Pomalu, ale se zjevným nepřátelským úmyslem se sunula k družině. Jedna z ležících ještěřanek zvedla ruku a začala syčivým hlasem pronášet jakési zaklínadlo. To už družina nečekala a dala se do akce. Yolodir začal čarovat spánek na kouzlící ještěřanku, Štětináč s Bryanem se vrhli do boje s tou, která byla na nohou, a ostatní pomáhali, jak mohli. Yolodirovo kouzlo zaúčinkovalo jako první, takže jedna z ještěřanek okamžitě usnula. Ta s kopím brzy podlehla Štětináčovi a magickému elektrickému biči, který vykouzlila Eunice. Ovšem, zbylé dvě ještěřanky také začaly kouzlit, a z pařátů jim vyrazily proudy černého kouře, které udeřili do Štětináče a Bryana. Štětináč byl otřesen, ale ustál to, Bryan bohužel padnul mrtev k zemi. Rána z Yolodirova praku, a Štětináčovo kladivo, ovšem boj rychle ukončilo. Ještěřanky se skutečně sotva držely na nohou, vlastně umíraly… To, co vypadalo jako černé spirálovité tetování, se nakonec ukázalo jako vytrhané šupiny - a pod nimi byla zčernalá, holá kůže. Vše ve zvláštních, zneklidňujících, spirálovitých patterns.

evil lizard.png
evil lizard.png (115.13 KiB) Zobrazeno 699 x

Další mrtvý družník byl oplakán. „Tohle není moc úspěšná výprava,“ povzdechla si Eunicie. „Myslím ta naše, tedy…“ „Bryan by určitě chtěl, aby sis vzal jeho kladivo, Štětináči!“ plakala Ada. „Jmenuje se Spravedlnost.“

Štětináč se tedy stává majitelem magického kladiva +1 jménem Spravedlnost. V pytli nalezli 3000 zl, drahokam za 50 zl, 2 drahokamy za 100 zl, a 2 drahokamy za 500 zl, tedy celkem 4250 zl! Spící ještěřanku družina svázala lanem, a (asi? nějak jsme na ní zapomněli, už bylo pozdě…) do svého tábora, společně se zlatem a mrtvým Bryanem. Cesta noční džunglí proběhla v pořádku, jen družinu minul ohromný oblak páry, který se sunul někam směrem na sever.

LOOT:

3000 zl,
Drahokamy (1250 zl)

Dělí si Štětináč, Ulrich, Yolodir (každý 933) + Ada a Eunice dostávají každá 75% podíl. (700)
1500 XP za příšery, děleno 5 (3 hráči + dva přeživší družiníci) = 300 XP na jednoho
+ Štětináč ještě nasbíral 70 zl navíc, a všichni dostávají 150xp za exploraci.

Štětináč tedy dostává nový LEVEL a má přístup ke klerickým kouzlům. Nejprve se o ně ale musí pomodlit k tajemnému hlasu, který slyšel v hlubinách. Ostatní bohužel zatím ještě nelevlují, ale už se to blíží. Připomínám možnost opsat si od čarodějek jejich kouzla! (Na oplátku ony budou chtít taky opsat kouzla.)

Ada má:
Břichomluvectví
Ochrana před Zlem
Světlo
Číst Magii

Eunice má:
Eunice´s Electrical Whip
Floating disc
Eunice´s Electrical Whip
A bolt of lighting 15´long and 5´wide blasts from caster towards chosen point. Up to three creatures caught in the Eunice´s Electrical Whip suffer 1d6 points of damage, with succesful save versus spells indicating half damage.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Thank you for your service - průzkum, párty, TPK :cheers:

:!: 5. den na Ostrově vřídel…

Ráno se kouzelnice, elf Yolodir, a kouzelník Ulrich vzájemně učili svoje kouzla. Ulrich také očaroval zajatou ještěřanku a vyslýchal jí. Dozvěděl se, že zranění jí způsobili ještěřani „Goa,“ kteří vypadají podobně jako ona, (zelené šupiny,) ale jsou to proklatci a „všechny je stáhnu z kůže, až se k nim dostanu.“ Taky, že v elfím městě jsou „další naše sestry,“ a že je tam vyslal jakýsi mistr hledat nějaké tajemství. Pak ovšem ještěřanka podlehla svým zraněním.

Vzhledem k nedostatku zásob padlo několik návrhů, jestli ještěřanku nesníst. „Ale vypadá trochu jako člověk,“ namítal Yolodir. „Tak jí rozsekáme na kousky a už tak vypadat nebude,“ přesvědčoval ho Štětináč. Kanibalismus se všem zamlouval, ale nakonec se rozhodli udělat kanibalismus with one extra step, a zatížili mrtvolu kamenem do moře, aby na ní nalákali kraby. Lovením krabů strávili celé dopoledne.

Pak se Yolodir, Štětináč a Ulrich rozhodli vyrazit na průzkumnou / loveckou výpravu směrem na sever. Vzali s sebou Adu a Eunicii, kterým výmluvný Ulrich slíbil, že se cestou zpátky staví v hotelu Lapis a zkusí zachránit Jacka. K výpravě se také připojili další tři trosečníci, co se už vzpamatovali ze ztroskotání – hobit Hambo Humboloun, pochechtávající se hobit s velkou sekerou a zneklidňujícími poznámkami o tom, jak rád seká věci na kusy, Agdil, naivní svíčařka, která se před svým zatčením zapletla do MLM scheme, a Riffin, zloděj s krysí tváří. Družiníci dostali přislíbený poloviční podíl, jen Hambo Humbuloun se cukal, tak mu bylo přislíbeno 75 %.

:arrow? Hex 15

V dusném odpoledni zaplula výprava do parné džungle a zamířila směrem na sever, po svazích menšího vulkánu. Nehodlali se zdržovat, tak postupovali rychle, ale v jednu chvíli zaslechly hrubé hlasy. „Franku…! Heeeej, Fraaaaanku!!!“ volal kdosi z džungle kolem. Ulrich napodobil hlas který slyšel a odpověděl: „Tady… Jsem tady…“ a brzy se z podrostu vynořilo pět podivných tvorů – vypadali trochu jako mloci / ještěřani, ale o něco větší, (třeba dvoumetroví,) v rukou drželi mosazná kopí, měli červené šupiny, a byli různě ozdobení zlatými šperky, náušnicemi, náramky atd.
salamander.png
„Hej, co tady děláte?“ vrčel největší z nich. „Viděli jste tady Franka? Jak vypadal? No… Jako my.“ Družina tvrdila, že sotva přišli a nikoho si nevšimli. „A co tady vůbec děláte? Co máte za věci? Máte něco k jídlu? Šup, šup, vobracejte kapsy naruby, amigos…“ Družina tedy, především maličký elf Yolodir, byla zšikanována skupinou Salamandrů. Neměli u sebe nic, co by Salamandry zajímalo (ocelové zrcátko nešlo rozbít,) ale Yolodirovi sebrali jeho krabí sendvič a když jim nechutnal, tak mu ho rozkopali na kousíčky. „Tak! Víte co – půjdete s náma, budete hledat Franka…“ Chvíli takhle pokračovali ve společné rojnici, dokud to salamandry nepřestalo bavit a nesvalili se na čedičový balvan. „Tak, běžte najít Franka vy, jo? A ulovte nám nějaký prase. Tak, šup, šup,“ komandoval družinu ten největší.

Společně s Yolodirem, který měl na krajíčku, se družina za hlasitého volání: „Franku“ vzdálila dostatečně daleko aby mohli uprchnout a dali se do běhu. Když se oklepali a rozhodli se, že těmhle šikanózním bytostem se radši budou vyhýbat, pokračovali dál na sever.

:arrow? Hex 9-01

Tam se (na mapě to není úplně přesné) zvedaly mohutné svahy druhého, většího vulkánu. Po chvíli cesty se na nich vynořily bělostné útvary připomínající terasy, které klesaly, níž a níž, až dolů k oceánu. Stékala po nich voda, tvořila bazénky, a zjevně vytvářela nějaké nánosy bílého kamene. Družina to tu prozkoumala, zjistila, že voda je extrémně horká, ale že po vychladnutí chutná velmi dobře, a pokračovala dál na sever. Tentokrát musela sestoupit trochu níž do džungle, protože přes „Alabastrové schody“ to nešlo.

:arrow? Hex 9-02

Dole se vynořili na mýtině, kterou pokrývala jakási okrová skála, se třemi skalními výrůstky, které připomínaly obří bradavice. Po zběžném průzkumu z jedné skály vyrazil ohromný gejzír, a dvě další následovaly. Štětináče to trochu opařilo, ale včas se stáhl. Džungle teď byla zahalená v mlze.

Slunce zapadalo, takže se družina rozhodla utábořit na pláži. V křovisku, kde hledali dříví na otop, Yolodir zaslechl hadí zasyčení – dřív, než se vůbec stačil rozmyslet kolem sebe začal máchat mečem, a vyrušil hnízdo tří bronzových hadů, asi metr dlouhých. Než je družina pobila, hadi uštkli Štětináče a hobita Humba, kteří usnuli dlouhým spánkem, asi na 4 hodiny. Ulrich si k sobě vzal tři vajíčka, které našli, s tím, že z nich vychová hadí kamarády. Noc proběhla bez větších potíží.

:!: 6. den na Ostrově vřídel

Ráno se družina sesbírala, Štětináč vyléčil kouzlem hadí zranění, a všichni vyrazili do džungle lovit. Byl to Ulrich – krotitel divé zvěře, který po několika hodinách opatrného hledání narazil na stopy po praseti. Brzy ho dopadl, jak chrochtá v hustém podrostu. Hvízdáním a napodobováním zvuků ptáků přilákal družinu, a na divočáka, který sotva stačil vykouknout, se spustila palba. Yolodir rovnou použil své kouzlo spánek, a divočák se rychle svalil s chrápáním k zemi. Ulrich ho podřízl, a družina začala slavit – nakrájeli si 12 řádků masa, a rozhodli se, že divočáka odtáhnou na pláž a stráví celý den jeho zpracováním, takže nakonec měli 24 řádků.

:arrow? Hex 9-03

Štětináč během lovu ale narazil na pozoruhodnou věc. Na malé mýtině obrostlé zvláštními keři se zlatavými bobulemi se ve vzduchu vznášel několikametrový černý obelisk popsaný prazvláštními runami. Bobulí bylo tolik, že se větve keřů skoro až ohýbaly k zemi, ale Štětináč se obával ochutnat. „To bude určitě zasvěcené nějakému božstvu, a bude tam napsáno, že když ochutnáš jenom jednu, tak tě prokleje, nebo tak něco,“ vysvětloval ostatním, když je sem přivedl. Ulrich ovšem věděl, že ve své kouzelné knize má kouzlo čtení jazyků, a že pokud se sem vrátí druhý den, můžou si nápis bez problémů přečíst.
Vzhledem k tomu, že bylo potřeba zpracovat prase, tohle zdržení ničemu nevadilo. Družina udělala velký oheň a začala opékat vnitřnosti a nějaké kusy masa, jelikož měli všichni už pořádný hlad. Během odpoledne ale na pláž připlul jakýsi sloup ohně, který obklopoval levitující a rotující čtyřstěn. Elementál – jelikož to byl elementál, jak všechny upozornil Ulrich, se zastavil kousek od družiny a různě měnil a pohyboval se svými plamínky. Vypadalo to, jako když se snaží komunikovat. Ulrich mu nabídnul svoje tři lucerny, které elementál natáhnutým ohnivým chapadýlkem zapálil, Štětináč pochodeň, a všichni přikládali další a další dříví na oheň. Elementálovi se to zjevně líbilo, ale když oheň začal zase skomírat, tak se sebral, a odplul kamsi pryč.
Noc proběhla bez potíží.

:!: 7. den na Ostrově vřídel

Ráno, pořád bylo dusno a horko, se po připravení kouzel družina vydala prozkoumat podivný obelisk. Tam Ulrich otevřel svou magickou knihu, pronesl zaklínadlo, a porozuměl nápisu – bobule byly naprosto bezpečné, a na obelisku bylo popsáno, jak se o ně starat, kolik stínu/světla, vody, a jakou půdu potřebují, a také jak je správně a bezpečně přesadit někde jinde. Z toho měli všichni radost, jelikož čekali nějakou elfskou kulišárnu, ale tohle vypadalo prostě jako manuál pro zahradníky. Rozhodli se ale rostliny zatím nebrat, že se pro ně vrátí později.

Yolodir navrhoval, že by se měli podívat ještě dál na sever. „Dojdeme až na samotný severní břeh ostrova a spatříme oceán! Taková výprava se ještě určitě nikomu nepodařila!“ Vyrazili tedy na sever, vzhůru po svazích vulkánu, jelikož džunglí dole by se jen těžko mohli prodírat, a navíc potřebovali rozhled.

(Ta mapa, co tu je, je bohužel velmi nepřesná, zvlášť co se geografie týče. Mám ještě jednu, která je o dost lepší, ale je v ní extrémně moc spoilerů. Kdyby si to někdo ze čtenářů jo nedokázal představit, tak jí můžu hodit do úvodního příspěvku do spoileru, případně do PM…)

:arrow? Hex 5-01

Po svahu vulkánu vedla rozbahněná, a zjevně relativně často používaná stezka. Zavedla je poměrně vysoko, kde ve skále narazili na asi tři krát tři metry široký vytesaný otvor, který se táhl hluboko do nitra hory. Na balvanech a skaliskách kolem rostl šedivý mech s rezavými flíčky, který se podařilo Ulrichovi identifikovat jako flintmoss – mech který velmi velmi dobře a rychle hoří.
Družina se nakonec rozhodla jít se podívat do tunelu, ale neměli žádné světlo. Zvládli ale využít flintmoss, s tím, že si do luceren nacpali vždycky jen trochu – hoří to mnohem rychleji než olej, ale na osvícení cesty by to mělo stačit.

Trosečníci tedy vešli dovnitř. Chodba byla poměrně široká, stěny opracované mohutnými pažemi. V čediči zůstalo mnoho stop po majzlících a dlátech. Čím hlouběji družina postupovala, tím více si všímala pachu potu, a narážela sem tam na povalující se zrezivělé okovy. Štětináč zkoumal, jak jsou velké, a skutečně, okovy byly vyrobené na ruce tak dvojnásobné, možná trojnásobné než lidské. Mohly by sedět na ty zvláštní obry s nažloutlou/šedivou kůží, které viděli první den…

Když v tom se zpoza rohu začaly ozývat nějaké hlasy, a vycházet světlo. Yolodir slyšel něco jako: „Eeej, amigos! Pusťte se do nich, cheche,“ a zároveň hlasité pištění krys. Družina se rozestavěla podél stěn a spatřila, jak se k nim chodbou žene asi pět obřích krys. Nechali je proběhnout kolem, přitisknutí na čedičové stěny.

Zpoza rohu vyletělo několik dalších postav – pět impů, rudě zbarvených, s velikými vystřelovacími noži. Sálalo z nich teplo. Hned začali na družinu dorážet: „hola, co tady děláte?“ Ulrich se je snažil uklidnit, že přichází v míru, a že jsou kdyžtak připraveni se bránit ohnivým mechem, čemuž se impové začali od srdce smát. Štětináč dodal, že se kdyžtak zvládnou bránit i kladivem – na to jeden z impů zareagoval. „Tak dobře, to si vyzkoušíme!“ a rozletěl se ke Štětináčovi.

Zaútočil pouze jeden, ale byl poměrně rychlý a oháněl se vystřelovacím nožem. Štětináč ovšem ustál jeho útoky, nejen díky plátové zbroji, a dvěma přesnými ranami kladiva impa srazil na podlahu tunelu s rozbitou hlavou. Ostatní impové se začali smát, schovali nože, a jejich nálada se zjevně změnila. „Nojo, nojo, on byl Křivoun vždycky trochu… loco… hehe, no, je vidět, že se o sebe umíte postarat – aspoň teda tadyten, co? Tak co, pojďte, neostýchejte se. Máme tu takovou menší párty, můžete si s náma přátelsky zabojovat, nebo si dát nějaký grilex… My jsme combustarinos!“
tunel.png
Combustarinos si brzy povšimli i toho, že družina je naložená masem z uloveného kance. To je velmi zaujalo, a začali přesvědčovat trosečníky, ať jdou dovnitř, že prý je zavedou za Tlusťochem. Odvedli je do sálu vytesaného do skály, který byl plný rozmlácených stolů a lavic, a ze kterého vycházelo ještě několik dalších východů. V jednom z rohů stála zlatá busta nějakého muže s bradkou, pomalovaná a počmáraná. Pokračovali dveřmi na sever, kde je combustarinos zavedli do malé místnosti.
Tam, u velkého bublajícího kotle, obklopený policemi plnými různých nakládaných dobrot, koření, a ingrediencí, seděl ohromný tlustý salamandr – Tlusťoch. Combustarinos přinesli mrtvolu svého zabitého druha, a Tlusťoch jí se smíchem hodil do kotle. V místnosti byl ještě veliký zlatý trůn, ale nikdo na něm neseděl, zatímco na lavicích kolem se mačkalo spoustu salamandrů. Někteří z nich byli zdobení zlatými náramky, kroužky v nosech, různě se tam povalovali, okusovali kusy masa, jeden z nich bafal z vodní dýmky, posílali si lahve…

Tlusťoch družinu uvítal, a když se dozvěděl od combustarinos, že mají prasečí maso, velmi zpozorněl. Nejprve se snažil družinu přemluvit, aby mu ho prostě dala, ale nakonec se podařilo vyjednat, že dostanou zaplaceno, a ještě nějaké jiné zásoby na výměnu. Za každý řádek masa dostali 100zl, takže 1700 dohromady. (Nějaké maso už stačili sníst.)

Tlusťoch hodil maso na gril, rychle se opeklo, a salamandři se pustili do jídla. Maso na ně zjevně mělo trochu intoxikační efekt, jelikož se někteří začali trochu motat, chechtat, a blekotat. Zároveň posílali lahve s tequilou – Štětináč si dával hodně, jelikož chtěl zapůsobit. To se mu nejprve dařilo, Salamandři ho poplácávali po zádech a combustarinos nadšeně vykládali, že si s nimi ještě musí zabojovat, ale postupně se začal opíjet.

Ulrich mezitím zpovídal Tlusťocha – kdo ještě žije na ostrově, co ví o parních impech, atd. Dozvěděl se toho poměrně hodně –
salamandři a combustarinos si říkají fuegonauti, ostrovu vládne jakýsi Svarku, a vůbec… když přinesou dobrodruzi ještě nějaké maso, tak to bude jenom dobře. Na otázky ohledně elementálů a parních impů ale reagoval Tlusťoch poněkud podezíravě a vyhýbavě, a brzy mu začala docházet s Ulrichem trpělivost. Štětináč se opil, a nálada v místnosti (kde bylo šílené teplo, mimochodem,) se začala měnit – salamandři se začínali smát jaksi zlověstně, a vtípků na účet družiny začínalo rychle přibývat. Družina tedy sebrala zlato, Ulrich se ještě doptal na pár posledních věcí, (dozvěděl se ještě, že ještěřanům se zelenými šupinami se říká Goa, a že to jsou dobří lovci, a že na ostrově žijí ještě nějací ogři, ale o těch už Tlusťoch vyloženě odmítal mluvit,) a všichni se vypoklonkovali co nejrychleji ven.

Tam ještě nabrali zásobu hořlavého mechu a sestoupili níž do džungle. Hlavně Yolodirovi se dost ulevilo, jelikož se obával o Štětináčovo zdraví – být namačkaný (a opilý) v tak horké a rozpálené místnosti si koledovalo o nějaké komplikace! Yolodirovi se sice líbila Tlusťochova kuchyně, ale ze salamandrů měl velký respekt.

Družina kráčela džunglí, když v tom zaslechli nějaký hlasitý pohyb a velmi velmi hluboké a hlasité chrochtání. Ulrich se ho hned jal napodobovat, a ozvalo se další zachrochtání – tentokrát mnohem blíž, z podrostu kousek od družiny. Družina zaujala bojovou formaci, a z džungle se vynořilo ohromné prase – velké skoro jako tur, nebo medvěd! Váhavě chrochtalo a podezíravě si družinu prohlíželo. Ulrich dál chrochtal, aby ho přilákal – z jihu se objevilo další obří prase, ale bylo pořád ještě daleko. Družina si nechtěla nechat takovou možnost úlovku ujít, a tak vyčkávali, až se na ně prase vrhne – a když mu konečně došla trpělivost a vyřítilo se směrem k nim („Pozor, řítí se na nás!“ je samozřejmě nutné zakřičet vždycky předtím, než sejmete nějaké zvíře…) tak začali střílet z luků.
prase.png
Prase bylo ovšem ohromné a velmi silné, jen díky velkému štěstí a plátové zbroji ustál Štětináč jeho nápor. Společně s hobitem Humbem a jeho sekerou nakonec prase, za cenu drobných poranění, málem utloukli. To se ale ještě stačilo rozehnat kly, a z posledních sil nabralo Štětináče – ten se svalil na zem s roztrženým břichem, tak vážným zraněním, že bylo jasné, že do dne určitě zemře. Prase se ale podařilo záhy dorazit.

Družina obklopila umírajícího Štětináče a zabité obří prase, zatímco se k nim řítil kvičící obří kanec. Yolodir začal čarovat spánek – ale prase se jen tak zapotácelo, a řítilo se na ně dál. Zjevně bylo příliš silné, aby ho takové jednoduché kouzlo uspalo! Ulricha šťastně napadlo využít hořící mech, a rychle vysypal kolem družiny v půlkruhu bariéru, kterou zapálil. Praseti se nechtělo běžet přes oheň, a tak měla družina šanci se semknout do bojové formace, (družiníci ještě neprchli) a postupně na něj střílet šípy a kameny z praků. To praseti příliš neubližovalo. Družina měla skvělou šanci prchnout, ale Yolodir nechtěl nechávat umírajícího Štětináče napospas, a hlavně všichni doufali, že se prase přeci jen podaří skolit. Ulrich ještě mezitím nacpal svoji lucernu mechem a hodil jí po praseti tak, aby se zapálila o hořící plamennou bariéru – což zafungovalo. Prase už bylo natolik zraněné, že se rozhodlo proběhnout (už málem dohořívajícím ohněm) a vrhnout se na družinu!

Jeho nájezd měl naprosto devastující efekt. Yolodir i hobit Humbo skončili roztrhaní kly, a Ulrich, který se ještě pokoušel nacpat praseti do očí ampulku s uspávacím jedem (který se předtím podařilo vyextrahovat z bronzových hadů,) je brzy následoval.
V tu chvíli družiníci začali prchat o život – nechali umírající ležet, zahazovali poklady a zbraně, a utíkali do bezpečí.

Štětináč, klerik boha pomsty, Yolodir, elfí hostinský a Ulrich Křivozubý, kouzelník a krotitel šelem, tedy neslavně skonali na Ostrově vřídel všichni tři – zabiti obřím kancem. Thank you for your service, rest in peace… (Nebo pieces…?)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 7484
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: hanzové mesto Brémy

Re: HOT springs island

Příspěvek od Bifi »

Brutálny záver!
Družina euforicky opojená predchádzajúcim víťazstvom nečekuje, s akým to bolo šťastím - a nevyužije príležitosť utiecť...
"Modern roleplayers own too many rule books and not enough story books and history books." :arrow? Play the worlds, not the rules
Môj príležitostný Youtube kanál Karpatské bunkre


Obrázek
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Náš první TPK. <3 Byl to calculated risk, který ovšem nevyšel... Když nad tím zpětně přemýšlím, tak to asi bylo datelné - kdyby ovšem padala fakt dobrá čísla na kostkách, což se moc nedělo, spíš průměr... Ale taktika s ohňovou stěnou a lucernovými granáty byla fakt dobrý nápad - bez toho by to asi bylo u konce mnohem rychleji. Doufám, že jsem dával dostatek varování o nebezpečnosti prasat a myslím, že ano. Příležitosti k úprku taky byly, no...

A úplně chápu, že se hráčům nechtělo tam toho obřího kance nechávat, vidina zlata, které by jim fuegonauti za to všechno maso asi dali (zvlášť když se to stalo takhle kousek od jejich párty) byla asi dost lákavá... Navíc to dávalo smysl i roleplayově - Yolodir například nechtěl opustit umírajícího Štětináče. (Kdyby mu padlo na tabulce smrti, že umře ihned, byla by to dost možná jiná situace...)

Každopádně jsme se dohodli, že nové postavy, až se zase dostaneme k hraní, budou začínat na druhém levelu, a přeživší postavy (Alejandro a sir Masir) postoupí taky, aby si s nimi jejich hráči mohli zahrát taky a neplácali jsme se na věky věků na první úrovni.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 7484
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: hanzové mesto Brémy

Re: HOT springs island

Příspěvek od Bifi »

Ja som vo Wilderlands nechal postavy kvôli hit pointom začínať na 2. úrovni, ale s 0 XP (a to je OD&D menej smrtiace ako OSE).
"Modern roleplayers own too many rule books and not enough story books and history books." :arrow? Play the worlds, not the rules
Môj príležitostný Youtube kanál Karpatské bunkre


Obrázek
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
MaMaHaJ
Příspěvky: 293
Registrován: 6. 6. 2010, 22:14

Re: HOT springs island

Příspěvek od MaMaHaJ »

Nové začátky

Z cely číslo 1 přežil už jenom zloděj Alejandro. Od přeživších se dozvěděl o osudu svých druhů, kteří skončili v žaludku obřího prasete – a taky na něj přestalo účinkovat kouzlo, kterým ho Ulrich zaklel. K Alejandrovi se připojila humanoidní houbička, která vyrostla ze spór roztroušených Boletem Fecalem, tentokrát s jménem Molestus Mikroporus, a velmi veselou, přívětivou povahou.
Alejandro a Molestus strávili nějaký čas v táboře na pláži, ale brzy se v laguně objevila loď společnosti Martel. Zásobovací důstojník nabídl všem trosečníkům odvoz do nedalekého města, Mečouního zálivu, za malý poplatek 100 zlatých. Zároveň vybíral všechno zlato – zapsal si odevzdané zlato do veliké účetní knihy, a Alejandro cítil, jak ho jeho cejch lehce zamrazil, a jako kdyby se trochu zmenšil. Výměnou za zlato dostal Alejandro směnky – lístečky, které slouží v Mečouním zálivu jako peníze. (Prostě dobrodruzi dostávají výplatu v company money.) Molestus, který také stačil za svůj krátký život nasbírat kdesi v džungli pár zlatých (a obouruční meč) byl při té příležitosti rovnou ocejchován, zaznamenám do účetních knih, a oba se s Alejandrem a dalšími trosečníky, nechali převést do Mečouního zálivu.

hot springs město.jpg

Tam utratili svoje směnky za bambitky a střelný prach, Alejandro si koupil dokonce mušketu. Vetešník mu poradil, že v nalévárně u mámy Lawrence lze pod pultem koupit zlodějské náčiní, kterým se Alejandro taktéž vybavil. Nakonec skončili s Molestem v hospodě U vavřínu – kde shodou okolností zrovna popíjeli dva další hrdinové tohoto příběhu, hraničář Baldwin, strohý a spravedlivý muž, a hobit Ryzlink, který moc rozumu nepobral, ale zase se expertně vyznal ve vinařství.

„Častý omyl, kteří lidi mají,“ vysvětloval Ryzlink čarodějkám Eunicii a Adě, „je že růžové víno vzniká tak, že smícháte červené a bílé víno. Ale tak to není… Počkejte, vysvětlím vám to…“ A tak dále. Baldwin, Ryzlink, Alejandro, a Molestus se dali do řeči – vyměnili si příběhy a zkušenosti, a domluvili se, že na příští výpravu na ostrov půjdou společně. Alejandro ještě přemluvil svíčkařku Agdil, aby šla také s nimi. (Je to jedna z přeživších epické bitvy s obřími prasaty.)

Počasí bylo dobré, loď společnosti Martel tedy ochotně převeze dobrodruhy až k ostrovu. (Platí se až za cestu zpátky.) Družina se nechala vysadit (na člunu, který se urychleně vrátil zpátky,) v ruinách bělostného elfího města – měli tušení, že tady bude nejvíc pokladů. Loď je tam jen vysadí, a pak zakotví v laguně s kraby a ztroskotanou lodí.

Když vystoupili z člunu ven a rozhlíželi se po zřícených stavbách okolo, došlo jim, že všude kolem nich je naprosté ticho. Neozýval se ani šelest vln, ani skřehotání racků, jak by jeden čekal. Družina se opatrně vypravila po mohutných schodech stoupajících vzhůru k veliké stavbě, ve které tušili nějaký lázeňský objekt. Když v tom zaslechli se shora ze schodů: „Ajaj, ajaj, tak to není v pořádku, nene…“ Dolů po schodech se blížila nějaká postavička – jakýsi kamenný imp, a za ním se valilo několik elfích soch, se kterými se hrdinové už střetli. Rychle se schovali v nejbližší rozpadlé budově, a Alejandro se odplížil kousek stranou. Vystřelil ze své muškety, tím odlákal sochy, a prchajícího impa zatáhl zbytek družiny k sobě do úkrytu.

Screenshot 2023-08-07 154822.png

Ukázalo se, že kamenný imp si nechává říkat Oblázek, a je neskutečně ukecaný. V podstatě nezavřel pusu, (nebo spíš zobák.) Družina se ho vyptávala na různé věci – odkud je (ze skály,) kde se naučil mluvit, (s tím se snad člověk rodí, ne?) až se ho Molestus nakonec zeptal s kým vším se na ostrově potkal. V tu chvíli imp spustil: „Tak nejdřív jsem se bavil se skálou číslo jedna, to bylo moc fajn, zajímavá osobnost, skála číslo dvě byla o něco méně hovorná, skála číslo tři…“ a tak dále, a tak dále… Imp nebyl k zastavení, a jeho hlas se rozléhal po ztichlých ruinách.

Baldwin si všimnul, že družinu kdosi sleduje, ze střechy na druhé straně schodů se mihnul nějaký pohyb. Urychleně (Alejandro se už stačil vrátit) se sebrali, zavázali Oblázkovi zobák škrticím drátem, a snažili se zmizet opačným směrem. Ale když míjeli polorozpadlou promenádu, na střeše nad nimi se vynořili čtyři ještěřanky se zelenými šupinami. Byly ověšené lebkami, nechutnými trofejemi, a mohutné paže jim pokrývala spirálovitá „tetování.“ Jedna z nich se zlověstně zasmála. „Začíná zábava,“ zasyčela, a do uličky, ve které družina stála, se zpoza rohu přiřítili ještě dvě další ještěřanky.

Dobrodruzi neváhali, začali střílet po ještěřankách, které jim byly v patách, a schovali se pod stříšku kolonády, takže na ně ještěřanky, které číhaly na střechách seshora (alespoň zatím) nemohly. Zadní voj tvořil Baldwin, Molestus, a Alejandro. Ryzlink a Agdil stříleli. Do ještěřanek se zapichovaly šípy, zarývaly kulky, ale jen se chechtaly a oháněly svými ohromnými obsidiánovými meči. Baldwin a Molestus se jen tak tak drželi, opláceli údery, ale zraněná houbička se musela nakonec stáhnout, a Baldwin po dlouhém boji padl na zem s rozseknutým kolenem. Všem bylo divné, že na ně neútočí ještěřanky ze střechy nad nimi, ale Ryzlink po chvíli zaslechl něco, co to vysvětlilo – zvuky boje! Do bitvy se zapojila ještě třetí strana. Po nějaké chvíli dopadly do uličky vedle promenády těla několika ještěřanek, které kdosi svrhl dolů. Když to dvě notně posekané ještěřanky bojující s družinou viděly, daly se na útěk.

Ze střech se za nimi pustily další ještěřanky – také velmi mohutné, se zelenými šupinami, ale bez tetování a podivných trofejí. Podle dvou výkřiků byly prchající rychle dostiženy. Družinu obklopil houf ještěřanek Goa – mířily na ně oštěpy. Družina ale odložila zbraně, hlavně se pokoušeli vzkřísit ležícího Baldwina. Jedna z goa, s velikým stříbrným mečem s elfím zdobením na zádech, se s družinou dala do řeči.

„Vy ne slaboši. Vy silní. Vy válečníci, vy přežít.“ Když družina prosila o pomoc pro umírajícího Baldwina, goa nakonec vytáhla malý lektvar, kterým ho postavila znovu na nohy. (Poraněné koleno ale zůstává, Baldwin pajdá.) Od goa, která se představila jako Gíra, (myslím?) se toho družina dozvěděla mnoho – přestože mluvila obecnou řečí jen lámaně.
Byl to zajímavý rozhovor, ale nemá cenu ho tady přepisovat – takže jen výcuc informací. Goa jsou všechny ženy, kráčejí po cestě Goa. (Došlo dokonce na hovory o pohlavním dimorfismu a rozmnožování – Goa můžou měnit pohlaví, když se potřebují rozmnožovat.) Hledají „transcendenci,“ kterou lze dosáhnout tak, že překonávají výzvy. Goa nikdy nepoužívají slovo nebezpečí, vždycky jenom výzvy. Podivné ještěřanky Goa nazývají „Avra,“ jsou to prokleté odpadlice, slabošky, které sešly z cesty Goa, a měly by umřít. „My muset udělat naše Škola lepší, aby slabé nepřežít tak dlouho,“ vrtěla hlavou Gíra. Avra jsou prokleté, ale něco tady ve městě hledají. Goa je tu loví. Družina prokázala, že by mohla být dobrou návnadou – jestli budou chtít, můžou Avra lovit společně s Goa. Ve městě jsou ještě nějací lidé, kteří jsou „trochu jako Avra, ale lidi.“ Piráti, říká si družina? Ještě se dozvěděli, že ostrov obývají také ogři, kteří žijí na severu.

Goa také dovolili družině vzít si z těl zabitých Avra zlaté šperky, ale zakázali jim dotýkat se jejich podivných trofejí. Zlaté náhrdelníky byly celkem tři, v hodnotě (900, 1000, 1500). Goa nabídli družině, že si můžou odpočinout u jejich ohně, který rozdělali v rozpadlém tržišti kousek odsud. Družina se tam najedla, ale když se dozvěděli, že v noci se ve městě pohybují podivné stíny, rozhodla se raději na noc vrátit do laguny se ztroskotanou lodí, kde si odpočinuli a dali trochu do kupy. (A rovnou předali šperky společnosti Martel výměnou za směnky.)

:arrow? Den druhý

Druhý den se družina rozhodla udělat ještě rychlý průzkum vnitrozemí. Odpoledne dorazili k velikým vodopádům, které pojmenovali po královně Vektorii. :!: (Hex 20.01)

Sestoupili dolů k jezeru napájenému vodopády, a tam našli několik čedičových dutých koulí, do kterých se dalo vstoupit. :!: (HEX 20.02) Nejprve tam zkusil vlézt Alejandro, ale skála se za ním s klapnutím zavřela. Vevnitř byla koule tvořená mřížkou trojúhelníků, jeden z nich se zlatě rozsvítil a objevily se na něm podivné elfí runy. Zároveň začal odpočet – 100 vteřin. Alejandro zkoušel bušit pěstmi do stěny, křičet, dokonce i střílet z muškety, ale nic, čedič nepovolil. Ale když uběhlo 100 vteřin, elfí nápis se změnil, koule se znovu otevřela, a pustila ho ven.

Podruhé tam zkusil vlézt Baldwin s Ryzlinkem. Stalo se jim to samé, koule se za nimi s klapnutím zavřela. Ryzlink se snažil soustředit na nápis, a tentokrát se rozsvítil další trojúhelník, k odpočtu přibylo dalších 100 vteřin, a v rozsvíceném trojúhelníku spatřil Ryzlink svojí vlastní pokřivenou tvář plnou hněvu. (To samé Baldwin.) Oba postupně nějak došli k tomu, že se začali soustředit a meditovat a nenechali se ničím rozptylovat – postupně se tak rozsvěcovaly další a další trojúhelníky.
Baldwin měl v jednu chvíli podivnou vizi, jak v nekonečných zemských hlubinách zápasí dvě titánská monstra, jejichž údery byly jako pohyby tektonických desek, a jejich boj jako geologická období. Jedno z monster připomínalo obrovského hada ověnčeného černými plameny, druhé jakousi lávovou humanoidní bytost. Baldwinovi zůstalo v hlavě ještě slovo MOLOTEK. (Ale už se dále nedokázal soustředit.)

Ryzlink ale, se svou inteligencí 4, dokázal odhodit svoje ego, přijmout své stíny, a dosáhnout osvícení. V jeho natažené dlani se objevila svítící koule, která ho poslouchá a může létat kolem něj. Hezky ozařuje jeho buddhovský úsměv.
Výstřely a hluk ale přilákaly návštěvníka – ohnivého impa. Byl zjevně něčím trochu omámený, blábolil cosi o tom, že tu loví prasata, a chtěl se prát. Molestus si s ním uvolil dát pěstní souboj, ale po třech kolech se musel vzdát, a imp s jásotem vyhlásil svoje vítězství. Družina se ho ptala co tady dělá – on že hledá nějaké rvačky a tak podobně, pěstní zápasy. Na otázku, jestli si nechce s nimi na nějaký souboj vsadit odpověděl, že není přece žádný parní imp, a že on to nedělá kvůli sázkám. Taky mluvil trochu o Combustarinos, a že ho štvou, a ten jejich ifrít, Svarku, že s ním teda nechce mít nic do činění. Nakonec se ho družina zbavila tak, že mu namluvili, že v čedičových koulích se bude skvěle bojovat, že to bude takový ring, a imp vletěl dovnitř – zaklaply za ním dveře, a družina před ním prchla pryč.

Ještě taky objevili veliké bahnisko plné rudého bahna. :!: (Hex 20.30) Rostly tam v trsech křoviska pálivých papriček, vždycky kolem občasných čedičových skal a balvanů. a zahlédli také nějaké zvířecí kosti. Baldwin zde viděl spoustu stop – velikých nohou, nejspíš patřící ogrům, ale také mnohých zvířat. Nejčerstvější stopy patřily ptákům, kteří se musí pohybovat po dvou nohách, a můžou mít tak metr.

Vzhledem k tomu, že už se chýlil večer a družina se nechtěla potkávat s žádnými podivnými ptáky, vyškrábali se nahoru na skálu, kde přespali. Molestus si do pytle nabral hodně červeného bahna, a přes noc do něj zapustil kořínky. Během noci se z údolí pod nimi ozývalo: wop wop wop, podivné zvuky, nejspíš související s těmi dvounohými ptáky.

:arrow? Den třetí
Dalšího dne družina ještě pokračovala v průzkumu údolí směrem na sever. V husté džungli narazili na velikou rezavějící sochu hydry, kolem které byl kdysi dávno vykopaný systém zavlažovacích kanálů. :!: (HEX 16.01) Zdálo se jim divné, že socha není nijak sexuálně explicitní, a podle toho usoudili, že ji nejspíš nepostavili elfové. Je možné, že ostrov obývalo více civilizací? Během dopoledne družina narazila ještě na zarostlý zikkurat, u jehož paty našli reliéfy nějakých hadovitých, šupinatých postav. :!: (HEX 16.02). Zaslechli ale, jak se k nim něco blíží z džungle a rychle se schovali.
orrin.png
orrin.png (27.49 KiB) Zobrazeno 544 x

„Haló? Je tu někdo? Nebojte se, neublížím vám,“ ozval se hrubý a hluboký hlas. Z podrostu se vynořil veliký ogr s šedivou kůží, ohromnou obsidiánovou sekerou přes rameno, a zvláštní jemně zpracovanou čelenkou se safírem na hlavě. Družina se nakonec osmělila a dala se s ním do řeči. Dozvěděli se, že ogr se jmenuje Orrin, a zajímá se o tyto ruiny. „Fascinující! Skutečně musí patřit k odlišnému stratu než k tomu elfímu. Sám jsem udělal několik menších amatérských vykopávek, abych tuto teorii potvrdil, ale bohužel jsem neměl ještě takové štěstí s nálezy…“ Družina se společně s Orrinem podívala na vrchol zikkuratu, kde našli komnatu s mitrilovým jezírkem! Když Orrin vyděl natěšené výrazy dobrodruhů kolem sebe, vysvětlil jim, že bohužel nelze odebrat vzorky, jelikož se brzy vypaří. „Bylo by nutné vyrobit nějakou neprodyšnou nádobu, pak by bylo možné vzorky získat.“

Družina se trochu obávala vyptávat se Orrina na jeho příbuzné, snad aby se neurazil, nebo je nechtěl sníst, ale domluvila se s ním, že se můžou někdy v budoucnu potkat buď tady u zikkuratu, nebo v jejich zátoce. Dají si kdyžtak vědět zapálením ohně. Orrin se docela tvářil na možnost podívat se do hotelu Lapis, zajímaly by ho elfí artefakty.

Pak se družina s Orrinem rozloučila a zamířila zpět do zátoky do svého tábora.

Za zlato: 3400, děleno na 9 podílů, Agdil si bere jeden, ostatní po dvou? Je to tak správně? = 755 na osobu, Agdil pouze 377.
Za nestvůry: 600 xp / 5 = 120xp na osobu.
Za průzkum: 250xp na osobu

Molestus = 3125xp
Alejandro = 3125xp
Baldwin = 3125xp
Ryzlink = 3125xp
Agdil = 747xp
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 23. 8. 2023, 18:41, celkem upraveno 1 x.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti