Jak lidi opět neuměli najít zdravou míru

[Log 1=0]

Pokud někdo tvrdí, že jeho herní styl je něco ezoterního, do čeho se proniká dlouhá léta, a ani on za ty roky nepochopil, co to vlastně je, tak je lhář a pozér, měl by si dát pár facek a nabrat trochu pokory.

[Markus]

Logu, zabloudi očima prosím k záhlaví a všimni si vět: „Snažte se dodržovat škádlivého, herního ducha diskuze. Cílem není zhádat se navážno do krve...“

Byl bych dost nerad, kdyby tahle diskuze začala sloužit k odplivávání.

[Jerson]

Zkusím to napsat jinak, protože mě to původní vyjádření taky zaujalo.

Pokud nějaký herní styl vyžaduje roky používání a zkoumání, a ani pak ho uživatel úplně nechápe, neměl by tento herní styl v žádném případě doporučovat někomu méně zkušenému. Skoro by se dalo říct, že je to nevhodný herní styl.

[Markus]

Vyjadřuji nesouhlas a dávám vám body, protože podle mě furt nechápete jednu věc: představujete si, že „herní styl“ je nějaká učebnice, kterou člověk musí dostat do hlavy, pak z ní složit zkoušku a pak teprve smí začít hrát.

Ale hrát se člověk učí hraním, ne čtením učebnic. A ano, je naprosto přirozené, že čím déle hraješ, tím víc se v tom zlepšuješ. Takže říct, že po pěti letech hraní "nějakého stylu" mi to jde líp než před pěti lety, mi přijde jako taková samozřejmost, že to snad nestojí za řeč a kontroverzní výroky.

A hlavně to platí univerzálně naprosto o všem, co lidstvo dělá.

[Jerson]

To že ti jde něco po pěti letech požívání lépe je samozřejmé a v pořádku. To že po takové daný herní styl stále moc nechápeš a doporučuješ ho jiným hráčům včetně méně zkušených podle mě ukazuje, že na hraní, a speciálně na hraní s méně zkušenými hráči tento styl není vhodný.

Jen dodám, že postoj "herní styl chápu, jen ho ještě neumím ideálně použít" je zase úplně jiná poloha.

[Markus]

No, já se rozloučím tímhle gifem a jdu dělat něco smysluplnějšího.

[Jezus]

Markus: Na někoho, kdo tu chce držet "škádlivého ducha" předvádíš docela rychlý obrat Jinak ano, tyhle věci byly řečeny již mnohokrát, jen je někteří lidé stále odmítají pochopit...

Jinak k tvému prohlášení:

a) ta křivka učení by měla být logaritmická - už po pár sezeních máš být schopen obstojně (=tak aby ti hráči nechtěli ublížit/ublíženě odejít) vést hru a po roce má být hraní s tebou příjemná zábava (tj. nikoli zábava plynoucí ze samotného faktu, že hraješ rpg, které je tak nějak zábavné v jádru pořád, i když je vedeno mizerně a spoluhráči za moc nestojí).
Po pěti letech máš být mistr schopný z toho skládat státnice, ne někdo kdo potřebuje ad hoc vytvářet ruling na novou situaci a nějakou problémovou situaci lámat autoritou GMa. (Ninjaed Jerson)

b) Ten výrok napadá fakt, že dotyčný "někdo" nebývá ani po těch pěti letech (tedy master levelu) schopen svůj herní styl vysvětlit jinak, než že je to "zkušený GM". Což mu nebrání to doporučovat nováčkovi.

Ergo máš sice pravdu, ale rozporuješ něco, co nikdo netvrdí a míjíš hlavní kontroverzní prvky toho prohlášení

Nicméně Loga bych taky opravil (nejen kvůli škádlivému duchu). Ten dotyčný nebývá přímo lhář, spíš trpí klasickým sebeklamem typu "jsem lepší řidič než většina řidičů". Pozér to ale bývá určitě (což zase u rpg je celkem normální, na diskusních serverech taky ). A pokora by se fakt hodila, jenže ta je těžká, když není zpětná vazba...

Jen dodám, že postoj "herní styl chápu, jen ho ještě neumím ideálně použít" je zase úplně jiná poloha.

Typická pro ty nováčky, kterým někdo doporučil herní styl, který je popsán na pěti místech, z nichž dvě si místy protiřečí, a třetí si protiřečí s tím, jak ti ho dotyčný vysvětloval

[Sparkle]

Je jednodušší naučit se vést dobře OSR, když o něm nic nevíte, nebo naučit se dobře vést hry z první a druhé světové války, když o nich nic nevíte?

[Jezus]

To jsou ale jablka a hrušky.

OSR je herní styl (a zřejmě i životní soudě dle reakcí, kdy je každá kritika "hejt" ). Druhá světová je setting.

Pokud ti nevyhovuje setting, protože o něm nic nevíš a nechceš ho studovat*, neříká to nic o herním stylu/pravidlech. Klidně si můžeš hru se stejnými pravidly zasadit někam, kde se vyznáš.

(*což ale platí o jakémkoli settingu. Naopak zrovna druhá světová se na základní škole probírá celkem dlouho a mám občas pocit, že ČT2 nevysílá nic jiného )

[sirien]

Markus: Na někoho, kdo tu chce držet "škádlivého ducha" předvádíš docela rychlý obrat

nn, tos to nepochopil, já ti ten gramofon přeložim:

Vždycky se najdou lidi co budou ostatním misionářsky vnucovat svůj fringe styl her a hraní pro kterej se zrovna nadchli a u kterýho se tváýřej že to je největší revoluce od vynálezu šestistěnky a absurdně ho glorifikujou a přičítají mu nezaslouženou objevnost, be it Forge indie shit nebo OSR crap - a když je ostatní odmítnou pustit do dveří a řeknou jim ať se svejma brožurkama (be it Texty Velkého Designera nebo nějaký Principia pamflety) přestanou laskavě klepat na dveře a všude vykřikovat jak co neni podle brožurky je hereze a shit, tak se začnou tvářit hrozně ublíženě.

(abych byl fér, tak i když sem to osobně minul a už nezažil, tak co vim tak oWoDaři byli v devadesátkách možná totéž, takže ta tradice je delší, než by se zdálo - a zjevně běží v desetiletejch cyklech)

[Markus]

Vždycky se najdou lidi co budou ostatním misionářsky vnucovat svůj fringe styl her

Pictures or it didn't happen.

EDIT: Jo aha, ty myslíš Fate.

[Vitus]

Hned ti dám bod:

..., be it Forge indie shit nebo OSR crap...

Proč si do toho nezahrnul Đ&Đ kánon ?

[sirien]

Vitus: protože mainstream těžko může bejt fringe

Markus:

[Markus]

Máš zajímavou definici slova „vnucovat“ - evidentně chodím k tobě domů a nutím tě číst můj blog.

[Vitus]

Vitus: protože mainstream těžko může bejt fringe

Může, tedy pokud budu vycházet z některých implikací toho původního tvrzení, protože tam dáváš paralelu s náboženstvími, mezi kterými katolicismus pořád do světového mainstreamu patří (minimálně posledních 500 let) a nijak mu to nebrání v misijní činnosti, ale při tom zůstává naprostým fringe pro obyvatele střední Číny.

A pokud za sebe vezmu, že většinou posledních pár let hraju STA, RQG a DrD2, pak se tím pro mne (paradoxně) stává tím fringe vše ostatní, co občas vyzkouším, tedy včetně Đ&Đ.